Jiøí Karásek ze Lvovic: MIMO ŽIVOT
|
|
- Zdenka Bláhová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Jiøí Karásek ze Lvovic: MIMO ŽIVOT
2 I. U okna stoje hledìl do ulice, otøásající se a dunivé pod rachotem kol projíždìjících tudy tìžkých povozù, zamyšlen nad hloubkou, z níž mìl jen smíšený dojem neurèitého hlomozícího prostoru, a stížen smutkem, tou sladce muèivou náladou vzbuzovanou pøi vzpomínce na blízké mrtvé, ty, jejichž èiny, pøíliš svìží ještì, aby byly již zapomenuty, mísí se v mysli s pøedstavou mrtvosti, s obrazem tìla ztuhlého, a které má zaèíti puchøeti a hníti. Pøepadávala jej tato melancholie, znechucení všeho, tíha ze života, ode dnù, co pohøbili malou Nellu, vždy èastìji a èastìji. Nemohl ani pomysliti na práci, veliký román, který rozdìlal pøed jejím onemocnìním, a který opustil, aby trávil dny u lože dítìte doufaje, že se uzdraví, a pøec se o její život vždy víc a více strachuje. A teï byla mrtva... dlouho mrtva... Venku køièeli vrabci, vyrážejíce ze sebe pronikavé kvily, a tìžcí, hmotní holubi rozrážejíce s plácavým tøepotem køídel studenost ranního vzduchu, kde poslední záchvìje mlhy se ještì vìsily na vlhkých pøedmìtech, usedaly na protìjší støechy. Veliká únava stoupala ze všeho toho lomození tam dole. Pøipadalo mu to všecko tak marné, bezúèelné a prázdné, ten horeèný zimnièný kvap, zmatený a potulný vír, v nìmž se ztrácely podrobnosti, v nìmž všecko mìlo nejistotu vzhledu, neurèitost rozprášené pavuèiny, kde všechno bylo jen mihání a splývání, vynikání a mizení, šíøení se a úžení, nadýmání a smrš ování, kupení a oddìlování, smìsování a slévání: špína vozkù s hnìdostí koní, šedost dláždìní s modrostí nì-
3 kolika uniforem, bìlost roztrhané mlhy s navlhèenou èerností železa, oranž nevkusného šátku s pronikavou, význaènou zelení modního klobouku, èerveò novì nalepených plakátù se žlutostí spìchající pošty, a tak jedno v druhé, spjato a spojeno, pochybné a neurèité samo o sobì, barevné v bezbarevném, jasné v tmavém, svìtla v stínech. Odcházel od okna a zase se k nìmu vracel, dívaje se roztržitì na vybarvenou modø nebes. A posléze, skøíživ ruce za zády, v zlomení postavy, vytrval dlouho státi u psacího stolku, co jím lehká zima tøásla, bez myšlenky, v duši šum bez barvy, zrak vboøen v malý obrázek, dar známého malíøe, jemný profil zpola utonulý v modravosti stínu... II. Studené a zcizující prázdno prochvìlo se mu a promítlo duší. Chtìlo se mu jako plakat, jako náhle zakvílet, uèinit prudký posunek, mávnouti rukou, všechno, jen aby protrhl ten zmrtvìlý a ztrouchnivìlý smutek, ale nemìl k tomu jako odvahy, všechno jej svíralo a otupovalo v olovìnou a trapnou nehybnost... Padalo to v ztemnìlou duši, aniž tomu mohl brániti, byl to pøíliv odpoutaných bolestí vsakující se i do nejzazších záhybùv jeho bytosti jako teskné šero soumraku, kladoucí se v nejjemnìjších smutkových flórech v úžící se okruh krajiny a vtlaèující se vždy víc a více v èernou a vlhkou její hlubinu... Ale pak nìco tak lehkého, radostného, rùžovì živého na okamžik rozhoøelo se v jeho vzpomínce: zapomínaje smrti vidìl svou Nellu, køehkou a štíhlou, podobnou loutce z výkladní skøínì, tisknoucí se k nìmu v okamžicích únavy, hrající si jeho rukou, jež ji dráždila jsouc tak veliká, tak nemotornì veliká vùèi její drobnosti. A cítil, jak ji tiskne, v èilosti lehta-
4 jících dotykù, vlhkými konci svých prstíkù, jak ji zvlhèuje èasem rtíky, jež mìly na své kùži celou rùžovou rozkoš sotva rozvitých poupat, v kradmých a jako bázlivých polibcích... Žil zase celé kouzlo mladosti, které se k nìmu lísalo, radost a gracii pìti jar, jež z ní dýchala. Vidìl zase tu osùbku, hned èilou a pohyblivou jako vytrousená osamìlá kapka rtuti, se zavlhlým vzrušením oživených oèí, hned zase odmítavì pyšnou a tvrdošijnou a komickou titìrným napodobením vážnosti dospìlých let... A ponoøen v ty jemnì nadýchané, mladé, mìkké sladce rùžové barvy vzpomínky, cítil chvilkové štìstí zapomenutí na otevøenou dosud ránu z nedávné minulosti: nìco vonného, lehkého a zase tak nezkonejšenì, ale pøíjemnì tíživého skládalo se mu na prsou, plnilo celou jeho bytost. Myslil stále a úsilovnì na ty tøi ètyøi detaily zašlého štìstí, na tu laskanou ruku, tu vlhkou barvu oèí, ta rozevøená a chvìjící se malá ústa a s oèima jako zalitýma vzníceným svìtlem rozvíøených a kmitajících se nesèetných paprskù vysnìného ráje usmíval se v klidném blahu osamìní, než ho nenadálý náraz vrátil zase studenì šedivé skuteènosti... III. To bylo jednou, asi za mìsíc po jejím pohøbu, kdy našel neurèitý útržek šatu, nejspíše zbytek bledì modré stuhy, jež vroubila její sukni, cár utkvìvší nepozorovanì na høebu v koutì, kde si obyèejnì hrávala. I byl pøepaden hoøkým návalem takové tesknosti a tak silným vìdomím nicoty života, že celý ten den prosedìl v úplné apathii ku všemu, pøed jejím portretem, potlaèuje slzy. Pøipadalo mu vše tak malicherné, co chtìl konati, vùèi faktu, že jí už nebylo. A stále vidìl obraz její tváøe, ale teï v daleko
5 jiném osvìtlení než døíve; zcela dobøe si uvìdomoval malou èervenou skvrnu nad levým koutkem jejích úst a rýhu, jež se jí utváøela na èele, když se mraèila, a stále vidìl její pohyby, když se nepozorovanì chtìla pøikrásti k otevøené skøíni knih, a její houpavou chùzi, jakoby šla na nìèem jsouc zavìšena, a cítil horkost a vysílenost vyèerpaného jejího masa, když se k nìmu tiskla z potem páchnoucích podušek umírajíc. A teï myšlenka, že je v zemi, v èerném, lepkavém blátì, stisknuta velkými deskami pozlacené rakve a rozpadávajíc se zvolna, zvolna, zatím co on tu den co den sedal ke stolu a stále pomýšlel na zpøíjemòování svého života, vlévala v jeho ochablost rozechvìní bolestnì hlodavého zoufalství. Cítil krutost života, krutost spojitosti mezi jevy jeho, nemilosrdnou hru s kombinováním jich, a výèitka z toho, že žije, zatím co ona, kus jeho vlastní bytosti, setlívá, muèila jej a tlaèila. A lehké mrazení prochvívalo mu celým tìlem, nohy se mu chvìly, ruce se mu chvìly, a hlava jej tížila, a oèi zdìšeny tìmito vzpomínkami hledaly bod, kde by se ukonejšily, a utkvívaly, znepøátelené vším a chladné jako led, na blýštivosti okenních skel, za nimiž se smál oslnivým svitem celý svìt, ve vyjasnìní detailù ostrostí velikého, do bleda støíbrného a studeného ranního slunce... IV. Byl by vydržel toho dne ztráviti celé dopoledne pøed portretem Nelliným, teskný a jako š asten zase tím nepatrným kusem pomalovaného plátna, jež zanechalo jeho dítì po sobì z celého svého života, z celé té tiché, dojímavé a zamlklé své minulosti, kdyby ho nebyla vyrušila ze snìní návštìva jeho sestøence, který k nìmu docházel pøinášeje novinky, co se kde chystá, drobné klepy, drobnou sme pomluv sesbíranou
6 v týdnu po kavárnách nebo v literárním klubu, jehož byl èlenem. Pøišel dnes vesel, s úsmìvem ve tváøi, prudce se otáèeje kolem strýce, s èímsi bláznivým v pohybech, svìží a š astný, pøinášeje v zamlklost a melancholii mistrovy pracovny dovádivost svých dvaceti ètyø let. V. Byl to hezký hoch, pyšný nemálo na svou urostlou postavu, která dávala tušiti celou sílu svalstva dospívajícího muže. Širokoramenný a hranatý, tváøe drsnì osmahlé s ráznou køivkou profilu, koketoval nedbalým úèesem uhlových vlasù, šlehajících mu vysoké èelo zcela dle libovùle, a mohutností prsou, prsou spíše námoøníka než dandyho z promenády, kteroužto illusi ochotnì podporoval šatì se zpola po námoønicku a ukazuje rád snìdou nahotu svého širokého, opáleného krku. A pøi tom byl veliký, s dlouhýma nohama, jež rád sedì skøižoval, aby dal na odiv krásný tvar lýtka, nebo vìdom si své sliènosti mísil ve své mužství se zálibou koketnost ženy, samolibou a pyšnou, trávì hodinu pøed zrcadlem, než vyšel na ulici, napouštìje šat parfumy a neustále si kroutì sebevìdomì knír pod nosem. Vùèi ženám svého stavu pohrdavý a nevšímavý, miloval dobrodružství se šièkami, s damami buffetu, chansonetkami nebo baletkami, rád jsa, povedl-li se mu malý skandál, o nìmž se pak mluvilo. Literaturu provozoval jako malý sport, èrtaje skizzy po zpùsobu svého zamilovaného autora Guy de Maupassanta, ne zcela špatné, ale pøíliš povrchní, aby ukazovaly celý jeho talent. Jakoby v nìm ani nebylo chuti a touhy dokázati nìco v nejvyšším vypjetí sil pøi pøekonávání pøekážek, nedával si s nièím práce, rád vždy se všeho ihned zbavoval.
7 VI. Pøíjemné podráždìní zmocnilo se mistra pøi tìchto plných a pøímých výpadech cizího rozmaru. Jakoby mu byl nìkdo do žil nalil vlažnìjší, prudší a èilejší krve, co mìl kolem sebe toto bezstarostné mládí plné nadìjí. Vyplòoval rád prázdno svého žití odlesky cizího štìstí; zapomínal v tom prozáøení své samoty na vše, co vùkol toho jasu, v temnotách, skrèeno a plazivì k zemi pøituleno èíhalo, až bude zase sám... ten pøíšerný smutek, kdy se mu zdálo, že vychází ze svého já a nìkde v ústraní pozoruje jeho osamocenost ode všeho, jeho malomoc... Všechno hned bylo kolem nìho jiné, vzduch byl jiný, stíny se projasòovaly, nìco barevnìjšího a životnìjšího proplálo jeho samotou. Jakoby otevøel okenice starého, zaprášeného sálu a vpustil tam trochu denního svìtla. Po celé délce zapomenuté komnaty, v pavuèinách po mnoho a mnoho let, vrstva k vrstvì skládaných oživne to, jako vzdech z nitra toho, jenž vzpomnìl svého dìtství. VII. A bylo to jako jeho vlastní nalezené mládí, co mìl rád u Emanuela. A hned šel daleko, z této komnaty, z tìsného okolí stìn polepených japonskými, do bronzova hrajícími tapetami s tìmi bizzarními ptáky, kvìtinami, prohnutými tìly spuštìných opic z tìsného okolí trochu theatrální nádhery pracovny slavného muže, kde byly skupiny vìncù a stuh z premier èinící dojem skupin, které se upravují v rodinných hrobkách šel až nìkam na venek, v širé plochy projasnìných a prozáøených krajin, kde žil dlouho, dlouho pøed tímto zmrtvìním, pøed tímto studeným živoøením den ze dne, a úsmìv se vracel na jeho rty, a oko hledalo mladého muže, jenž mìl tolik jasu z jeho
8 vlastního mládí a jenž mu pøipomínal i dny jeho literárního débutu, ty bílé a slavné dny, kdy se mu stále snilo o velkých a vysokých cestách, jež v budoucnu nastoupí, až spadnou okovy nevyspìlosti a nezralosti, jež ho tehdy ještì tížily... VIII. A pøece zase cítil, jak veliký je rozdíl mezi jeho mládím a mládím muže, jenž pøišel dnes osvìtlit jeho samotu. Zdálo se mu to mládí pøítomných dnù pøíliš záhy ztravováno, byl to oheò, krev, výkøik, výbuch, ale pak hned nastávalo sklesnutí, beznadìjnost a šedivé, špinavé, studené obzory ráno po noci v rozkoši a požitku ztrávené... Jakoby to mládí pøíliš záhy mu pravilo: Všechno již víme, nic nám není tajno, všechno jsme pronikli, všeho dobyli, všeho se zmocnili, kde je potrava pro naši zvìdavost? Svìt jim pøíliš záhy sestaral, stal se jim divadelními dekoracemi, jejichž hrubé tvary prohlíželi ne již v klamivém svìtle veèerního osvìtlení, ale v zsinalém, bledém svìtle denním, kde vidìti celou schátralost života... Od barev šli k nuancím, od hru- bého pøehledu k podrobnostem, šli až k nejspodnìjším tajùm vìcí, jen aby našli zmìnu unaveným duším, ale pak bylo vše vyèerpáno do poslední kapky, nemohli dále, zde byla zeï, neprostupná hradba, a nezbývala než stagnace, ztrnutí a odumírání, v žaláøi neužiteèných, prázdných dnùv. Odsouzenci pøíliš rychlého prožití, pøíliš kvapného ztrávení materialu, jenž jim mìl na celý život staèiti a jenž jim staèil jen k velmi krátké dobì zažité v celé, plamennì èervené a prudké vášni, aby zbyl po celém tom rychle doplápolavším ohni jen popel, matnì, smuteènì a cínovì šedavý, stydnoucí popel, bloudili od dojmu k dojmu, od požitku k požitku, ale vše jim posléze hoøklo, vše se jim zprotivovalo; jako kyvadlo hodin
9 vraceli se neustále a zoufale monotonnì z jedné polohy do druhé, z jednoho boku k druhému, od nudy k hnusu a od hnusu zase k nudì... Co èinit? Èeho se chopit? K èemu se obrátit? Chopit se zase práce? A proè? A k vùli èemu? Najdete v ní lék, zotavení, osvìžení, ohlušíte a potlaèíte pochybovaèné hlasy svého nitra, zapomenete, praví jim staøí. Ale k èemu vùbec to všechno? K èemu lék, k èemu zotavení, k èemu osvìžení? K èemu zapomenout? Abychom se dali znova oklamati, ztrativše pøed tím draze zaplacenou zkušenost? Abychom zase klesli v pøedešlou vysílenost, v pøedešlé mdloby a v pøedešlé zhnusení všeho? To jest otázka, jež zaráží staré. Na ni vùbec nikdy nepomyslili, jí se nezamìstnávali; pracovali, jen aby pracovali, milovali práci k vùli práci. Ale tìmto mladým práce byla jen prostøedkem k nìjakému velikému a slavnostnímu cíli, a jakmile se pøesvìdèili o klamu toho, k èemu pracovali, o illusornosti tìch snìných palácù, jejichž svìtlo a zvýšený jas je s poèátku jakoby èinil slepými ku všemu realnímu a existujícímu, odhazovali nástroje, jimiž pracovali, a zaèali nenávidìti prostøedek, zaèali nenávidìti práci, ponìvadž v tmy a bezedné srázy klesl jim døíve tak pøítažlivì a vábnì zneurèitìlý, v nejasné kontury rozplynulý a v barevné kouøe potopený fantom cíle, k nìmuž tøeba pracovati, pro nìjž tøeba všechno obìtovati... Ideály! namítají jim staøí. Ideály? trpce se smìjí mladí. To je jim slovo ze slovníku neznámé, velmi dobrodružné, vzdálené a naprosto exotické øeèi. Smìjí se velmi hoøce, ponìvadž pøíliš pronikavì jsou si již vìdomi reality, kamenitých cest, neschùdných sestupù, pøík-
10 rých, krkolomných drah, propastí a srázù, na nichž tøeba se zakrváceti, všech sil poztráceti a v mdlobách klesnouti aby se sešlo posléze studené noci, temnot, èerných stínù, èerné prázdnoty, zmaru a všeho znièení... Hoøkost zklamání protravuje všechen jejich další život. K èemu to? ptají se po každém pokuse, jejž èiní staøí, vzpøímiti je, podporovati jejich chùzi, èiniti je schopnìjšími a zpùsobilejšími dalšího boje, vésti je na nová a nová bojištì. K èemu to? ptají se. Abychom poznali nové rány, nové bolesti? Máme dost tìch starých. Abychom poznali nová sklamání, nové klamy? Jsme již dosti oklamáni, abychom mohli vìøiti novým pøeludùm a novým lžím. A tak, obracejí se zády k osvìtleným a prozáøeným slavnostním vchodùm sálu, odkud ozývají se hlasy, výkøiky a hluèné radosti tìch, kteøí žijí; obracejí se zády k tìm, kteøí je zvou ke kvasùm života. Nestojí jim ani za to, aby vešli a zkusili, natož aby s porozumìním a citem sehráli protivné a odporné úlohy, v masce a kostýmu stálé pøe- tváøky. Vracejí se smutní vyhoštìnci, mdlé a unavené duše, v své temnoty, v nejdálnìjší, nejodlehlejší temnoty, kam nevniká ohlas radostí a plesù tìch, kteøí žijí, ponìvadž nemyslí na konec a sklon svých dráh a cest, na to pusté, šedivé a studené zítra šumného, svìtlého, barevného a teplého dnes. IX. Ta nálada, pozoroval, rozestøena byla v celé literární mládeži tìch dnù. Pøíliš rychle se žilo, pøíliš rychle se vyspívalo, práce mladých pøekvapovaly již po nìkolika málo neobratných a jako ve tmách nejistých krocích pøímo virtuosní formou, vzácnou hotovostí a vyspìlostí, èinily se umìlecké zázraky, bylo to hotové jongleurství, co provádìly..., ale hned potom
11 vše nápadnì klesalo, fond se vyèerpal, a po nìkolika žalostných pirouettách byl každý z tìchto mladých umìlcù hotov a vypotøebován. Život jim nestál pak ani za takovou námahu, jakou je vìnovati nìèemu pozornost. Nastala smutná tma po záøivém a ostrém osvìtlení,... špína a hnus po barevné a nádherné féerii... A to jej vždy sklièovalo, když sáhl èasem po práci nìkterého z mladých. Mìl pocit, jakoby vidìl na provaze tanèiti taneèníka, jenž virtuositu svého umìní co nejdøíve zaplatí zlomeným vazem. A když jej èasem až zarážely výkony, jež dokazovali mladí, nìco tak cizího tomu, co on vypracoval, co bylo daleko jemnìjší a podrobnìjší než co dovedl on, s úžasem pomýšlel, v jaké konce pøivede umìní tato hazardní hra, nejsou-li již tyto krkolomné pokusy posledními výsledky vyèerpanosti a úpadku celé literatury, hýøení z posledních zásob, jež po bohatých a dlouho trvajících kvasech ještì zbyly. X. Pomýšlel na klidný, pomalý rozvoj svého talentu. Zaèal spíše jako øemeslník než umìlec, spíše jako žurnalista než literát, psal bez ohledu na to, jak píše, jen když psal, psal vytrvale a vše, èeho vidìl že tøeba, a tak koneènì po dnech pilné práce dopracoval se spíše jako náhodou než úmyslnì k svému tónu a o jeho zdokonalení pracoval zase další desítiletí. A teï byl na vrcholu svého umìní, ovládal pevnì a jistì vše, co obsahoval jeho talent, šlo nejvýše ještì o zjemnìní a dokonalejší propracování detailùv, ale to vše dostavovalo se jedno po druhém, vyvíjelo se pøirozenì, bez umìlého urychlování, a když cítil, že je stoupáním unaven, stanul a oddechoval si na širokých schodech, nevzdávaje se tím nikterak
12 ještì úmyslu postupovati výše. Ale tato mládež odhazovala zbraò již v prvním ohni, do nìhož se dostala; bylo to vždy jen buï teï nebo nikdy. Buï dobudu prvním útokem všeho, èeho chci dobyti, nebo zahodím vše, i to, èím bych snad pøi druhém útoku pøece mohl cíle dosáhnouti. A tak místo celých, hotových, solidnì propracovaných a vykvasivších individualit básnických literatura nejmladší plna byla trosek a mrtvol; bylo to rozryté a zdupané bojištì, kde vše leželo v ssutinách, ozáøeno zarudlou a vždy mocnìji a mocnìji vystupující záplavou po obzoru rozlitých vzdálených požárù. Bylo tu více experimentù než práce, více kouzelnictví než umìní. A v sázku se dávalo ne již zpotøebování a zužitkování celé zásoby sil a krve, ale pøímo vyplýtvané zdraví, vyplýtvaný mozek, vyplýtvaný život, vše bez rozmyslu, nepamatovalo se ani na to, z èeho se bude živoøiti v pøípadì, že experiment selže... XI. Pozvedl hlavu a pøipomnìl si pøítomnost mladého muže ve své pracovnì. Tento stál pøed ním, opakuje po druhé svou otázku, již mistr byl prve pøeslechl, zabrán jsa do myšlenek. Nìco jako slabý, ironický úsmìv kmitlo se mu tváøí, a rty se mu zkøivily. Ah, kam až to v myšlenkách zabìhl! Ten mladík, jenž teï pøed ním stál, byl velmi vzdálen vùbec úmyslu o umìní pøemýšleti, natož aby o nìm smýšlel tak tragicky vážnì, jako on pøed chvílí... Tomu psáti a tvoøiti bylo stejné jako kouøiti cigaretty. Ano, ano, odpovídal mu, a koketný, pikantnì dráždivou voòavkou páchnoucí mladík zdál se mu teï tak komickou figurkou. Jak že? Jubileum? Trochu jej to slovo upoutalo. Èí? Jeho jubileum? Pìtadvacet let literární práce?
13 A mladík vyprávìl svou novinku. Mistr se trochu hanbil, ale nemohl si pomoci, nechal Emanuela vyprávìti, dokud neukojil svou zvìdavost všemi detaily, jež sestøenec v literárních kruzích sesbíral. Vždy se jednalo o jeho jubileum, o oslavu jeho literární práce. Ale byl už svrchovaný èas, aby se nemusil sám pøed sebou rdíti. Pøetrhl proud výmluvnosti Emanuelovy nìkolika frázemi a v rozpacích, nevìda, naè navázat další rozhovor, vedl sestøence k ženì, jda pøed ním, aby ohlásil jeho návštìvu, ložnicí, usnulou v dusné, výdechy vadnoucích rùží nasáklé, plíživì vleklé zhustlé a tíživé vùni a v pološeru, pùsobeném spuštìnými záclonami z modrého hedbáví na obou oknech, v nìmž se tøesavì, nervosnì blyštila ostrým støíbrem jen osamìlá hrana nábytku, po mìkkých kobercích, do salonu ztopeného v bìlost dne, vysokými okny sem celý svùj a jako zvýšený jas lijícího a dodávajícího místnosti ráz chladného, obøadného sálu, kde i domácí lidé cítí se býti hostmi, a kde skupiny nábytku a nejrozmanitìjších ozdob a titìrek èinily dojem zaranžovaného pøepychu, pøíliš pùsobily mrazivým smutkem vystavené nádhery, jíž lze se jen podivovati, aniž se jí používá, než aby illustrovaly a znázoròovaly útulnost a intimní teplo mladé domácnosti, kout štìstí manželského, z venèí prozaøovaného intensivním leskem mistrovy slávy. XII. Jsa povahou naprosto samotáøský, nevyhledával mistr spoleènosti druhù. Udržoval s èetnými pøátelské vztahy v nejchladnìjších formách jen z navyklosti, skoro jen proto, že se jeho jméno setkávalo s jejich jmény v jednom a témž èasopise, v publikacích téhož nakladatele. Znaje dobøe žárlivost a nízké pleticháøství tìch kruhù, jimž mátla pozlátková sláva mozky, kde se pracovalo s velikou škodolibostí jako lokty v tlaèenici o odstrèení toho a onoho, nezvykl si dùvìrnìjšímu
14 tónu k jednotlivcùm, nesvìøoval se nikomu, nespojoval se s nikým. Ale pro všechny maje týž úsmìv mírného a shovívavého èlovìka, snažil se vycházeti se všemi, neappeluje na výhody jejich pøátelství, nepouštìje jich za práh komnaty, v dùvìrné kouty sdílnosti a intimity, pøijímaje je v chladné pøedsíni vybrané zdvoøilosti, ale bez závazku zabývati se s nimi v kteroukoliv ještì potom dobu, i tehdy, až se mu dokonale zprotiví a znechutí... Nejsa diletantem potøebujícím kamaraderie, aby byl vyzdvižen, kam by se nikdy sám nedostal, nejsa nucen pachtiti se po livreji, jež by oznaèovala jeho pøíslušnost k stavu, bez níž by byl literární nullou, pokoutním pisálkem, mohl zcela dobøe takto zpøíjemòovati a snesitelným èiniti svùj život, nerozmìòuje osobní hrdosti své za drobnou lacinou minci zdvoøilùstek, poklon a pøátelských služeb vzájemnì prokazovaných. Nebyl èlenem žádných koterií, žádných stran, žádných spolkù. Ztrácel tak mnoho sice na cechovní representaci, ale neztrácel na úctì, již všichni chovali k nìmu, odmìøenému, chladnému, vzdálenému, jenž zcela ponoøen v své dílo, nemísil se v spory a hádky ostatních, v malichernost a špínu jejich zbahnìlého literárního øemesla a prùmyslu. XIII. A pøece ho dnes tak rozrušila a rozechvìla zpráva Emanuelova, že se v literárních kruzích obmýšlí oslava jeho literární práce. Marnì se tváøil lhostejným, marnì se pøesvìdèoval, že je mu naprosto jedno, setkává-li se jeho práce s nìjakým výsledkem u veøejnosti èili nic. Snažil se upoutati mysl k pøedmìtu hovoru Emanuelova s jeho ženou, snažil se nìjakou frází pøipjati se k tomu, o èem
15 hovoøili. Ale všechno ztrácelo dnes pro nìj barvu, ze všeho prchala pro nìj nálada, všechno jej odráželo od sebe a vracelo sobì samému. Jak smìšné! napadalo mu chvílemi. Jsem ješitný jako ti druzí. Pøilepuji se na kousek pozlátka, jež mi z venèí nabízejí, hladovì, jako mladík, který vytiskl první verše. Mrzel se sám na sebe, na své poèínání. Tøeba si jinak vésti, pøesvìdèoval se. Dùstojnìji. Tìm oslavám musí nìjak uniknouti... Zabrániti jim? Ale jak?... Ano, rozhodnì: zabrániti jim... pøekaziti je... èinil bych se sám smìšným... pøed sebou i pøed veøejností... Ale pak mu zaèínala být návštìva Emanuelova trochu dlouhou. Byl by rád osamìl, aby se mohl vìnovati úplnì sobì samému. Cítil, že je nutno, aby se vyrovnal se svým nitrem. Harmonie jeho byla porušena, cizí živel tam vstoupil, a bylo mu tøeba jasna. Nacházel se dnes jiným, jako sobì samému zcizeným a neznámým; bylo tøeba záhadu prosvìtlit, bylo tøeba soulad nitru zase vrátiti. Nesmím být jako ti druzí, øíkal si chvílemi, vzpomínaje na zpola útrpný, zpola ironický zpùsob, s jakým jindy pøijímal horeèky cizích slavomamù. A pøi tom ho lehce mrazilo a hned zase ohnìm pálilo celé tìlo, tajným, kradmým zahanbením, jaké èasto cítíme pøi vzpomínce na nìco, co nás uvádí v rozpaky, tøebas jsme vìdìli, že pro okamžik vìdomí o tom sdílíme jen my sami. XIV. Ano, ano, ten druh èaje jest nejlepší, pøisvìdèoval, a co se žena smála nìjaké poznámce Emanuelovì ( bylo mu divno, v jaké souvislosti jest její smích s tou poznámkou ), díval se na dlouhé, žensky jemnì, nervosnì èilé a voskovì bílé ruce Emanuelovy s peèlivì pìstìnými, dlouhými nehty, a napadl
16 mu jejich nepomìr k ostatnímu hømotnému a jako hrubému jeho tìlu. Dovolávali se jeho souhlasu, mluvíce o Wagnerovi, jak se jen k nìmu dostali, byla pøece pøed tím øeè o èaji? ale patrnì propásl celou øadu jiných hovorù, co pozoroval jemnost rukou Emanuelových, a díval se chvíli upøenì na rty ženiny a uvìdomil si jejich živìjší zabarvení rudou krví, jejich jakoby laènost pohybu, chvìly se zimniènì, celý oblièej Stanislavin byl dnes živìjší, jakoby záplavou neznámé mu radosti zalitý, požárem nových rozkoší hoøící. Dnes? Chytal slovo, držel je, ale nevìdìl již, o èem to pøemýšlel. Vìta z hovoru Emanuelova s jeho ženou zase rušivì støíkla v pásmo jeho myšlenek: to je hloupé drama, velmi hloupé drama! Mluvili o Ibsenovì Noøe. Hádali se o koneèné scenì. To nebylo vùbec žádné rozøešení. Což mìla zùstati u muže, jenž se jí zhnusil, jehož již nemilovala? namítala jeho žena. Mìla dále lháti, dále se pøetvaøovati? Naè se hádají, usmál se jim, zcela vážnì se hádají, jakoby se jednalo o muže a ženu, s nimiž vèera pili èaj, a o nichž zaslechli dnes nìkde pikantní klep. Nìco je za tím, napadlo mu po chvíli, jemnì se jeho nitro zvlnilo náhlou tou myšlenkou, jako hladina vodní spící v dusnu poledním zèeøí se nenadálým dotknutím køídel ptáka, jenž nízko nad ní letí, ale oni už zase hovoøili o nìèem zcela jiném. Ale teï mu thema pøipadalo velmi vážné. Byl by rád vyložil svùj názor o vìci, øekl cosi, ale oni se na nìj dívali zdivenì, vìc pro nì neexistovala, a neodpovídali mu, jen trochu se odmlèeli (trapný pocit se ho zmocnil) a pak zase rozpøádali hovor svùj dále nedbajíce, že je vyrušil.
17 XV. Veliká únava jej tísnila. Bylo mu dusno, a všechno zdálo se mu vléci, všechno bylo jako zatíženo nesmírnou tíhou. Nemyslil, necítil; olovo kladlo se mu v údy. Jen kolébavý, monotonní, uspávací zvuk hodin si uvìdomil, celou komnatou zdálo se jím rozlévati mrákotné, døímotné snìní, v nìmž všechno usínalo: barvy se mírnily a zlaïovaly, hrany a linie se rozplývaly v neurèitosti obrysù váhavá mdloba provlékala se celým jeho tìlem a umrtvovala jeho nervy XVI. V noci, když lehal na lože, vzpomnìl pojednou toho pocitu, a detaily tìch rozhovorù se vracely, jeden za druhým, ale v obráceném poøádku, než jak je byl pøed tím zachytil. Mìla zùstati u muže, jehož již nemilovala, jenž se jí naprosto zhnusil? Mìla dále lháti, dále se pøetvaøovati? Horko se rozlilo jeho tìlem. Nìco nevyjasnìného za vším tím tušil. Vzpomenul pøízvuku hlasu, jímž to pravila, pøibarvení jeho v nápadnou dùležitost a vzpomnìl si zase na ty rudé rty tak laènì a v spilé nedoèkavosti se chvìjící, a vztyèil se v loži, naslouchaje klidnému, neustávajícímu dechu spící své ženy. Ne, to nebylo nic, øekl si posléze, a myšlenky jeho ztrnuly v šedé prázdnotì, barvy vyhasly, a napjetí ochablo. Život se žije prostìji než myslím, zde je všechno v poøádku, jako to... bylo jindy v poøádku. Nitro jeho bylo klidno. Pøedstava toho života, tak, jak se ve skuteènosti žije, šla jeho myslí. Hodina za hodinou, den za dnem, od ranního šera v šero soumraku. Trochu denní práce, trochu hovoru, nìkdy trochu radosti, jindy trochu bolesti vrývající do vosku jeho mysli o nìco hlubší rýhu než jindy... to
18 vše. A pøi tom stále pocit, že se ten život nežije tak, jak by se mìl žít... že se žije v pøítomných dnech jen jaksi provisornì, k vùli nìèemu vìtšímu, lepšímu a krásnìjšímu, co teprve pøijde..., že to všechno jest jakoby pøedsíò, kde se návštìvníci pøipravují ke vstupu do slavnostnì osvìtlených sálù toho pravého života, jak o nìm sní, a pro nìjž je nutno aby snášeli i bolesti i tmy pøítomných chvil... Illuse, sladký klam, ale pocit ten šel vytrvale s ním, od dob mládí, teï už ovšem ne v tak prudkých a sytých barvách jako døíve, ale v lehkých pobledlých a splynulých tónech, pøíjemný a neškodný fantom, který zvolna se rozplýval, èím blíže mìl k stáøí a k jeho mrtvému zklidnìní, èím více podzim dob a jeho chlad a onìmlost pøibližovala se k zahradám jeho života. Jakoby již tušil blízkost tìch chvil... veèery byly náhlejší a smutnìjší, a jitra byla zsinalejší a beznadìjnìjší... až jednoho rána, vìdìl, se probudí v jitru zsinalém a beznadìjném, které mu ohlásí konec všeho, stíny, soumrak a tmu života, kde nezbude než pøipravovati se ponenáhlu k východu ze života,... jako návštìvníci cizích mìst tísní se k veèeru v èekárnách, aby sedli na vlak, jenž je odveze v jiné neznámé jim kraje pustou, èernou nocí, v tmách zapomnìní pohøbeny. XVII. Život?! Ah, tak málo z nìho opravdu prožil! Nevìdìl, neznal ani, co to je žíti. Vše šlo u nìho tak hladce, vše se samo ze sebe vyvíjelo, bez jeho spolupùsobení, nemìl nejmenšího vlivu naò, byl sám jím formován a hnìten v jiné a jiné tvary, bez své zásluhy. Byla to voda, která tekla klidnì ve vymìøeném øeèišti, která nikdy prudèeji nestøikla, nikdy prudèeji se nezpìnila,... byl svah, a vody stékaly po nìm, hned rychleji, hned pomaleji, jak byly plochy rovnìjší nebo sklonìnìjší...
19 ale stékaly jen proto, že byl svah, a pokud mìlké a úzké øeèištì dovolovalo. Veliký balvan, který by se byl se skal utrhl a v øeèištì svalil, byl by mohl lehce celý tok zastavit na dlouhý èas a bylo by se pak živoøilo v stojatých, zbahnìlých vodách... ponìvadž by nebylo dosti energie zmoci pøekážku, pøekonati ji, nechati ji za sebou a pokraèovati dále, bez ohledu na ni. Žádné bouøe neutužily jeho sil, nervaly se s ním, aby jej uèinily schopným rváti se též žil stranou, mimo život, ponechán sobì, marným a prázdným snùm, místo aby byl zmítán uprostøed víru života, otloukán a bit jeho hluèným zmatkem, jeho horeèným znepokojením. Žil jen pro sebe, pro své nitro, pro své umìní. A jen èasem, náhodou odkrývaly se mu záhadné kouty, jež byly dosud zakryty temnotami jeho nevšímavosti, odkrývaly se v úzkém pruhu neprùhledné clony, jež mu zastíraly výhled kolem sebe, a on vidìl v barevném šumu svìt, svìt, jehož neznal, život, jehož se vzdaloval a uvìdomoval si svùj pomìr k tomu všemu, svou oddìlenost ode všeho, co se rozevíralo pøed žasnoucím jeho zrakem, a cítil, že žije na nesprávném podkladì, na kolísavé pùdì, a že je tøeba jíti doprostøed toho davu a opustiti svou studenou samotu a žíti s ostatními, cítiti s nimi, mysliti s nimi. Je lež vše, co žiju, øíkal si. Mùj život není jako život tìch druhých. Je umìle skonstruovaný, násilnì vyhnaný, nevyrostl z pùdy, neèerpá z ní š áv, stojí sám o sobì a pro sebe. A vše, èím se snažím s ním se smíøiti, nepøibližuje se k nìmu, je lež, pøetváøka, nièemná a marná snaha, jakobych se snažil vedle sebe položiti barvy, jež spolu neharmonují, a pøesvìdèoval se úsilovnì: harmonují. Ano, ano, tak je tomu, klamu sebe sama, a znepokojení se ho zmocnilo, vlny smíseného, vzkypìvšího zmatku protrhly
20 nehybnost hladiny jeho umrtveného nitra; ale jak napraviti vše, co promeškal, jak sblížiti se s tím, èemu se odcizil, nevìdìl. A všechno šlo zase starou cestou. Vymýšlel si nové fráze k svému uspokojení, a nechával dny míjeti, nevycházel ze své samoty, naslouchal jen vzdálenì bouøím, jež se rozpoutaly nad krajinou, ale bál se vydati se jim v šanc, zápasiti a bíti se s nimi, aby byl schopen boje, i kdyby jednou jemu nastal, kdyby se mu vyhnouti nemohl. XVIII. Nejsem schopen žíti, nenarodil jsem se pro život, jako se nenarodí slepec, aby vidìl øíkal si. Marnì by se nutil slepec vidìti, je odsouzen pro tmy, jako já jsem odsouzen státi mimo život a marnì se nutím vejíti do života, do jeho víru. A musím jíti mimo život, chci-li jej pozorovati; moje místo není na jevišti, ale v hledišti, je to snad kletba za to, že tak pøíliš miluji umìní, že se i vzdávám možnosti žíti, ale je to obì, již rád pøináším, nebo není neužiteènou a marnou; v ní leží ospravedlnìní pro to, proè existuji... A bylo mu lehèeji, co domníval se chápati záhadu svého života, a radostné uspokojení tichou sprchou jako ranní rosa v rozkvìtlé zahrady padalo zkonejšivì v záhony jeho duše. Sám sebe postrašuji, zbyteènì vyvolávám pøízraky, je to všechno jiné, než jak si to pøedstavuji. Je to vše prostší, daleko prostší, než se sám domnívám. XIX. A pøedstava všeho, co právì promyslil, jala se mísiti a splývati znenáhla s pøedstavami novì vyvolávanými: tma, mrtvé mlèení, tikot hodin, oranžový odstín rozprášený chvìjivì a zmlženì v pootevøených dveøích ložnice, od svìtla sta-
Korpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
VíceKateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Kniha I. Nevážné pojednání o tom jak nalézt štìstí a klid v sobì aneb jak pohlédnout pravdì do oèí Kateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Autorská
VíceRudolf Medek: ZBOROV
Rudolf Medek: ZBOROV Vìnováno památce bojovníkù a muèedníkù, kteøí v této válce položili svùj život za svobodu èeskoslovenského národa. I. Èeské i slovenské dìti, synové národa, omlazeného hrdinskou krví,
VíceNOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí
NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na
VíceBílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)
kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,
VíceOldřich Mikulášek Agogh
Vyšehrad Oldřich Mikulášek Agogh [VERŠE Z LET 1969 1971] Oldřich Mikulášek Agogh VYŠEHRAD Illustrations Johana Hrabíková Vojnárová, 2012 Copyright Oldřich Mikulášek, 1980 ISBN 978-80-7429-163-0 Motto:
Vícenoční motýl prosím tě otevři
když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když
Více3. Kousky veršů (Poupata)
1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.
VíceTOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ
TOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Ètrnáct pøíbìhù pro malé a velké Vypráví: Ursula Marcová Ilustroval: German Frank Pøíbìh první Když se Tom probudil, nevìøil svým oèím. Bylo to jako ve snu. Ležel na mìkké
VíceJe takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.
JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,
Víceštìpím se Naplno rozhoøí èerné terèe za sklem se vynoøí chvilkový výboj støelce
Støelec a most Støelec chvilkový výboj Nastal èas naplnit všechna pøece vzetí promìnit okovy v trpké víno bez pøíkras zahodit øece smetí výkøikem obnovy se pøímo prodrat štìrkem k podloží podkovy zakrýt
VíceVolnomyslné přírodní deníky
Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,
VíceJaroslav Vrchlický (1853 1912)
Jaroslav Vrchlický (1853 1912) vl. jm. Emil Frída nar. v Lounech stud. G, filosofie, historie, románských jazyků vychovatel v severní Itálii sňatek s Ludmilou Podlipskou profesor literatury na Karlově
VíceLadislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5
Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 Eva Míková Ivana Hurtová Marie Bartošová 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 Zdeněk Huspek Miroslav Lorenc
VíceJindřiška Šindlerová Projdi se mnou
Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška
VíceFrantišek Halas: STARÉ ŽENY
František Halas: STARÉ ŽENY STARÉ ŽENY Smutná odpoledne nedìlní smutná starými paními které se belhají k oknùm starou cestou vyšlapanou v koberci starou cestou mezi stolem a lùžkem mezi zrcadlem a fotografiemi
VíceFoliáš z Fornostu. Toulky
Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý
VíceJsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...
1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen
VíceHeiden: Obsidian. Heiden: Obsidian. Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety.
Heiden: Obsidian Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety stránka 1 z 9 Nostalgia echo (Dante Alighieri, Božská komedie, překlad Vladimír Mikeš)
VíceZtichlým večerem kráčí postava vypadá jako že nespěchá Kolem se míhá minulost i dnešek
Polendář 009 Jan Bezděk Pavla Jurigová Milý poutníče, procházející jednotlivými stránkami tohoto Polendáře, měsíci roku, cestami života, jdi s cílem ve svém srdci, pak nebude nikdy vzdálená tvá představa
VíceThyrsos Franti ek Halas
Thyrsos František Halas THYRSOS František Halas Ilustrace Jindøich Štyrský Nenaroditi se vùbec, to znamená štìstí. Ale pro toho, kdo se již zrodil, je nejlépe vrátiti se, odkud pøišel. SOFOKLES 4 SMUTEK
VíceŽába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09
Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí
VíceJaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984
Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Město v slzách (1921) - představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí - proletářská poezie Děti
VíceOSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007
OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007 1. Polibek na skle (od Severka) 2. Vosková (od moonell) 3. Zahazujem (od prostějanek) 4. Brána (od otazník) 5. Šerosvit... (od Ayla) 6. I don't
VícePodívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.
Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.
VíceLudwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství
Ludwig Polzer-Hoditz Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství III. obraz nedatováno V lese, poblíž malého karpatského městečka Modernu, odpočívající Berta a já. Já: Novoroční zvony vyzváněly prelomu
VíceONDŘEJ HLOŽEK otluky
ONDŘEJ HLOŽEK otluky ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ ISBN: 978-80-87843-01-7 1 Ondřej Hložek (*1986, Opava) Autor poezie, pořadatel literárních akcí a animátor v kulturním dění. V roce 2011 vydalo nakladatelství Dalibora
VíceMalý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap
JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se
VíceVáclav Říha Šípková Růženka
Václav Říha Šípková Růženka Text byl volně upraven v Městské knihovně v Praze podle pohádky Václava Říhy z díla Zvířátka a Petrovští. Další pohádky naleznete online na www stránkách Městské knihovny v
Víceto byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.
1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím
VíceUkázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 7 3 4 0 2 Alfred de Musset Gamiani
Více2. Čisté víno (Sem tam)
1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný
VíceTušivá rozpomnění. Jezerní básníci. Přeložil Václav Renč. Vybral a sestavil Zdeněk Stříbrný K vydání připravil Zdeněk Beran
Tušivá rozpomnění Jezerní básníci Přeložil Václav Renč Vybral a sestavil Zdeněk Stříbrný K vydání připravil Zdeněk Beran Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. Translation Václav
VíceFotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.
Znění tohoto textu vychází z díla Knihy veršů tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena,
Vícepřes město ztichlé v zapadajícím slunci, sídlo krásy a nepozemského trvání, cítil se nevolníkem tyranských bohů snu: nemohl totiž žádným způsobem
Snové putování k neznámému Kadathu Třikrát se Randolphu Carterovi zdálo o podivuhodném městě a třikrát byl stržen pryč, když ještě mlčky vyčkával na vysoké terase nad ním. Zlatě a líbezně planulo v zapadajícím
VícePři milování má ráda tmu, upřednostňuje jen jednu polohu, neprovozuje orální sex.
Při milování má ráda tmu, upřednostňuje jen jednu polohu, neprovozuje orální sex. Ve vztahu velmi šťastná, se svým manželem nerozlučná dvojka, přátelé, partneři, parťáci. On v sexu stále při chuti, ona
VíceUkázka knihy z internetového knihkupectví
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz R O S A Italský originál: La vita secondo l aurora, nakladatelství ELLEDICI 2014 Editrice ELLEDICI 10096 Leumann (Torino) České vydání: Translation
VíceGlen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.
Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo
VíceSlečna Helena Dvořáková POHLEDY
Slečna Helena Dvořáková POHLEDY Příloha Budišovského zpravodaje č. 4/2006 18. 12. 2006 II Příloha tohoto čísla zpravodaje je sestavena asi z padesáti pohlednic, které v letech 1899 až 1904 obdržela od
VíceRadomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2
Vícesilnější, mastná, hladká, chladná znaménka Vlasy řídké, lámavé, suché, vlnité, tmavé jemné, rovné, sklon k šedivění či
Úvod Věk více než 50 let 16-50 let méně než 16 let Zaměstnání pohyb, časté cestování náročné, kariéra starost o někoho, učení Denní režim neplánuje plánuje neutrální vztah, přizpůsobivost Vhodné klima
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_119 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření:
VíceHROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let
HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny
Více(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto
!" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@
VíceMN130. Devadūta sutta
MN130. Devadūta sutta Nebeští poslové Úvod Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sāvatthī, Jetově háji, Anāthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Ctihodný pane!" odpověděli
VíceZAPOMENUTÍ BÁSNÍCI VERŠE VÁŽNÉ
ZAPOMENUTÍ BÁSNÍCI VERŠE VÁŽNÉ Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Práce s texty české poezie 1. poloviny 20. století, ukázky, práce s textem, interpretace Očekávaný přínos Procvičení čtenářské gramotnosti,
VíceViktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008
Viktor Dyk Krysař Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Dyk, Viktor Krysař / Viktor Dyk ; [ilustrovala Nela Vadlejchová]. -- V Tribunu EU vyd.
VíceBertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve
VíceCo mi vyprávìl mimozemš an
Claude Vorilhon Co mi vyprávìl mimozemš an Jsou již mezi námi? Eko konzult Mimozemš an 3 1. Setkání Pozn.: Pøeklady výrokù z bible nebyly ovìøeny podle nìkterého z oficiálních církevních pøekladù bible.
VíceJe to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná
Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná záležitost postihla. Říkám podobná záležitost, poněvadž
VíceHospodářství v Íliadě a Odysseji
Hospodářství v Íliadě a Odysseji JUDITA KORTEOVÁ SEMINÁŘ PRO PROTOHISTORII A RANĚ STŘEDOVĚKÉ OBDOBÍ LS 2010/2011 Homér Život v období mezi 13. 8. stol. př. n. l. (asi konec 8. stol.) od 7. stol. legendy
VíceAlison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.
VíceE.F. Burian: IDIOTEON
E.F. Burian: IDIOTEON Den Jedním z potìšení laskavého laskavého dne jsou jeho nohy Snad ještì Vidíš je zahlédneš pøibìhnout jeho nos a než se pøilepený otoèíš na zdi zmizí èíhající za rohem na tvùj jako
VíceJméno autora: Mgr. Věra Kocmanová Datum vytvoření: 11.4.2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_22_CJ_NP1
Jméno autora: Mgr. Věra Kocmanová Datum vytvoření: 11.4.2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_22_CJ_NP1 Ročník: I. Český jazyk a literatura Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace, Estetické vzdělávání
VíceChaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.
Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.
VíceLáska je dar Boží a je možno ji chápat také jako cestu. Tedy Cesta Lásky. Chceme-li rozdávat lásku sobì i všem (tak jako kdysi Ježíš), je tøeba si øíc
Pavel Grulich Zeptejte se Boha, která cesta je správná????? Univerzální cesta Božích dìtí Láska je dar Boží a je možno ji chápat také jako cestu. Tedy Cesta Lásky. Chceme-li rozdávat lásku sobì i všem
VíceMystérium Krétské bohyně (září 2004)
Mystérium Krétské bohyně (září 2004) Ženské putování po posvátných a silových místech Kréty Dopisy účastnic V jeskyni při meditaci jsem si prožila setkání se svými stíny a bohyně mi poslala "krápníkový
VíceOSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007
OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od
VíceMůj pohled pozorování
Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor
VíceProměna listopad 1932
Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Proměna listopad 1932 V pozadí hrad Křivoklát. Tytéž osoby jako v předchozím obraze, sedící na lavičce v rozhovoru. Já: Bylo pro mne
VíceZe života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně. Nakladatelství Lidové noviny
Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně Nakladatelství Lidové noviny UOBSAH ZE ŽIVOTA Vítězslavu Hálkovi / 9 Rodné mluvě/12 Píseň lidu / li Mrtvá země /15 Píseň otroků
VíceDIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE 137 Téma vyučovací jednotky: LITERÁRNÍ VÝCHOVA POHÁDKA KOUZELNÁ KAREL JAROMÍR ERBEN HRNEČKU, VAŘ PŘIPOMEŇME SI: Lidová pohádka = je pohádka, která nemá jasného autora
VícePOUZE MODLITBA MĚ POSTAVÍ NA NOHY
POUZE MODLITBA MĚ POSTAVÍ NA NOHY Neumím se sice modlit, jenom koktám. Zato vím, že pouze modlitba mě postaví na nohy. Hlavně v těch chvílích, které vytrhnu ze svého nacpaného programu. Bůh je zřejmě citlivý
VíceDAVID BÁTOR. Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ
DAVID BÁTOR Milostné lastury ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ David Bátor (*1974 v Opavě) Debutoval sbírkou Kukly slov (Tilia, 2004), která byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. O rok později vydal pod názvem Světlonoš
VíceVĚČNÝ OUTSIDER Pavel Kopáček
VĚČNÝ OUTSIDER Pavel Kopáček 1 Vydavatel: Jan Šuba-Makniha.cz rok vydání: 2015 Jan Šuba-Makniha.cz Všechna práva vyhrazena! ISBN 978-80-88080-48-0 (pdf) ISBN 978-80-88080-49-7 (epub) ISBN 978-80-88080-50-3
Vícez OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.
z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom
VíceN ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB
1) N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB Na pokraji moravské dědiny, kousek od hranic, stojí bývalý lovecký zámeček pánů z Větrova. Je omítnutý pampeliškovou žlutí, má spoustu věžiček pokrytých prejzy a korouhvičku s kohoutem.
VíceČÍSLO PROJEKTU: Anotace:- pracovní list pro práci s počítačem, možno užít i v tištěné podobě - 5. ročník - kontrolní list
NÁZEV ŠKOLY: AUTOR: NÁZEV: TÉMA: ČÍSLO PROJEKTU: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace Mgr. Lenka Šrámková VY_32_INOVACE_1.1.12.5._ČJ Význam slov
VíceMudry typu asamjuta podle Nátjašástry
( ) ( HASTÁBHINAJA Mudry typu asamjuta podle Nátjašástry 1 Patáká (ptaka) * prapor (rovněž pozice ruky při střelbě z luku) vanutí větru, spalující žár, naléhání, vzrušení, dosažení štěstí, plameny ohně,
VíceKlement Gottwald básně. Dělník z Dědic Marie Pujmanová (1893 1958)
Klement Gottwald básně Dělník z Dědic Marie Pujmanová (1893 1958) Vydal se mladý hoch do světa s pilkou a hoblíkem v ruce, Čech, Moravan a proletář. a pěšák revoluce. Prve než začal se slovy, rozmlouval
VíceSYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE. (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013)
SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013) Moc se mi líbilo, jak jsi mluvil o sedmi aktivitách duše. O sycení se, o kněžství Já věřím, že je pro mě velmi důležité, abych
VíceZatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:
VíceRachel Berryová se jen na chvilku zastavila pfied dvefimi. Kancelář ředitele Figginse, pondělí ráno
1 Kancelář ředitele Figginse, pondělí ráno Rachel Berryová se jen na chvilku zastavila pfied dvefimi kanceláfie fieditele Figginse, aby si povytáhla podkolenky a uhladila boky man estrové suknû. Její rûïovo-zelen
VíceKarel Hynek Mácha Večer na Bezdězu
Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu Znění tohoto textu vychází z díla Romány a povídky tak, jak bylo vydáno v nakladatelství Laichter v roce 1906 (MÁCHA, Karel Hynek. Romány a povídky. K vydání upravil
VíceŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015
2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.
VíceLEGENDA O UTHAROVI ZROZENÍ UTHARA
ZROZENÍ UTHARA Na samém počátku věků byla Pangea zahalena v temnotě a světu vládl Chaos. V Závoji astrálního světa byly obrovské trhliny, jimiž se bytosti spirituálního světa, démoni a duchové prodírali
VíceNárodní technické muzeum Archiv Národního technického muzea
Národní technické muzeum Archiv Národního technického muzea Orion, První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu, dříve A. Maršner (1902-1935) Prozatímní inventární seznam
VíceIlegální èinnost a poèátky odboje v Karlových Varech. znièená nìmecká technika na Dolním nádraží, foto od Rudolfa Špaèka
Ilegální èinnost a poèátky odboje v Karlových Varech znièená nìmecká technika na Dolním nádraží, foto od Rudolfa Špaèka tušení, že celá moc ve mìstì je v rukou jen nìkolika Èechù. Tato,,hra" trvala až
VíceCopyright 1996, 2003 SAMUEL, Biblická práce pro děti ISBN 80-239-0735-2
první kapitola Nejúrodnìjší misijní pole svìta 0 Nejúrodnìjší misijní pole svìta není na nìjakém zvláštním místì. Není to nìjaká urèitá zemì. Je to urèitý druh lidí jsou to dìti! Žádná skupina lidí není
VíceHorký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího
S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly
VíceMetodický list. Mgr. Darja Dvořáková. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky využíváním ICT
Metodický list Název materiálu Autor Klíčová slova Šablona Líčení Mgr. Líčení, personifikace, epiteton, přirovnání, metafora III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky využíváním ICT Datum vytvoření 11. října
VíceOBSAH. Seznam zkratek... 12 Předmluva... 15 Obecná část
OBSAH Seznam zkratek... 12 Předmluva... 15 Obecná část Kapitola I. POJEM TRESTNÍHO PRÁVA, JEHO FUNKCE, ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA...19 1 Pojem českého trestního práva, pojem českého trestního práva hmotného....
VíceJe tomu již mnoho let, co jsem se slzou v oku opustil zatvrzelou, nedobytnou Salmu. Vykročil jsem pevným krokem a vyrazil pryč od ní přes most,
Pro všechny odvážné dobrodruhy, kteří přispěchali na pomoc ohrožené Tyrii, máme další výzvu. Před několika dny se nám do rukou dostal starý pergamen, na němž je vylíčeno putování neznámého barda. Vyzýváme
VíceDne 2.února odbývána v hotelu Drtina v Lounech první schůze účastníků k vystavění nového rol. akc. cukrovaru v Lenešicích, při kteréž byly navrženy
1880 Dne 2.února odbývána v hotelu Drtina v Lounech první schůze účastníků k vystavění nového rol. akc. cukrovaru v Lenešicích, při kteréž byly navrženy stanovy schváleny. Základní kapitál stanoven na
VíceStarosta. 1. mimořádné zasedání Zastupitelstva Městského obvodu Liberec - Vratislavice n.n. 7.9.2011
Starosta 1. mimořádné zasedání Zastupitelstva Městského obvodu - Vratislavice n.n. 7.9.2011 Bod pořadu jednání: 5. OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA SML č. 1/2011 O STANOVENÍ MÍSTNÍHO KOEFICIENTU PRO VÝPOČET DANĚ
VíceViktor Dyk. Krysař VYŠEHRAD
Viktor Dyk Krysař VYŠEHRAD Illustrations Jaroslav Šerých dědicové, 2016 ISBN 978-80-7429-686-4 I A vaše jméno? Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař. Muž, který takto mluvil, stál
VíceObrázek I: Víceúčelové automaty na jízdenky ve stanicích hamburského metra a jednotné symboly systému HVV Zdroj: hvv.de
Příloha 5: OBRÁZKOVÁ PŘÍLOHA Obrázek I: Víceúčelové automaty na jízdenky ve stanicích hamburského metra a jednotné symboly systému HVV Zdroj: hvv.de Obrázek II: Ukázka podoby dopravního informačního centra
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_111 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Tomáš Vaculík
VíceLAURA MARX FITZGERALDOVÁ
LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul
VíceGuy. ilbert. Partnerství. Jak uspìt ve velkém dobrodružství lásky
ilbert Guy Partnerství Jak uspìt ve velkém dobrodružství lásky Gilbert Guy Partnerství Jak uspět ve velkém dobrodružství lásky Chceš-li mi napsat, můžeš tak učinit prostřednictvím vydavatele. Kdybys jen
VícePhDr. Ilona Špaòhelová KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM ISBN
PhDr. Ilona Špaòhelová KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3691. publikaci
VíceII. WOHLAU. Vedle mne na kavalci / 65 Pochod / 69 Tanec / 70 Obrázek ženy / 72 Byl konec války první den / 75 III. NÁVRAT
Obsah I. TEREZÍN Sedala sama za zavřenými dveřmi a psala / 9 Spolužačce / 10 Nemocné zvíře / 11 Znění / 14 Ošetřovatelka / 15 Na dvoře stojí lidé jeden za druhým / 16 Ráno / 17 Žena / 19 J. - Dnes e všemu
VíceFoto: Michala Šmikmátorová, Tomáš Buchmajer, RNDr. Petr Klán, Mgr. Jiøí Dvoøák Grafické zpracování: Lubomír Petlach. Edice
Tvoøivé nápady INDIÁNI Autoøi: Michala Šmikmátorová, Pavla Šmikmátorová, Mgr. Jiøí Dvoøák Foto: Michala Šmikmátorová, Tomáš Buchmajer, RNDr. Petr Klán, Mgr. Jiøí Dvoøák Grafické zpracování: Lubomír Petlach
VíceUkazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz
Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz Prof. PhDr. Jaro Køivohlavý, CSc. Jaroslava Peèenková DUŠEVNÍ HYGIENA ZDRAVOTNÍ SESTRY Knihu odbornì posoudila a pøipomínkovala PhDr. Alena Mellanová,
VíceItalský originál: La vita secondo l aurora, nakladatelství ELLEDICI 2014 Editrice ELLEDICI Leumann (Torino)
l;color:grey;font-family:verdana,geneva,kalimati,sans-serif;text-decoration:none;text-align: R O S A = = < p s t y l e = " p a d d i n g : 0 ; b o r d e r : 0 ; t e x t - i n d e n t : 0 ; l i n e - h
VíceCesta života / Cesta lásky
Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat
VíceUkazka knihy z internetoveho knihkupectvi
Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz Mgr. Tereza Beníšková KDYŽ DÍTÌ LŽE Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz
VíceKarel Hynek Mácha. Život a dílo
Karel Hynek Mácha Život a dílo Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha 6. listopadu 1836 Litoměřice) jeden z největších českých básníků, ve své době nepochopen představitel romantismu a zakladatel
VíceKamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí,
Kamila Krátká z 8.A píše poezii a v letošním roce získala za přednes básně Klec a klíč na regionální recitační soutěži Dětská scéna 2013 ocenění za autorský přínos. Ukázky z její tvorby zveřejňujeme v
VíceDeset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z
DUCH SVATÝ Když Pán Ježíš vstoupil do nebe, apoštolové se cítili sami, a proto se báli. Ježíš už nebyl mezi nimi. Jednoho dne však, jak slíbil, poslal Ducha svatého. Od té chvíle apoštolové zase měli odvahu.
Více