Masarykova univerzita Právnická fakulta Právo a právní věda Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Transkript

1 Masarykova univerzita Právnická fakulta Právo a právní věda Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Diplomová práce Zaměstnávání cizinců a osob bez státní příslušnosti na území ČR Viera Řezníčková Akademický rok 2010/2011

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Zaměstnávání cizinců a osob bez státní příslušnosti na území ČR zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. Viera Řezníčková

3 Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala JUDr.Janě Komendové, Ph.D., která mi vedla práci, za projevenou trpělivost a ochotu i cenné podněty. A dále tímto děkuji svému příteli za podporu, kterou mě zahrnoval po celou dobu mé tvůrčí činnosti.

4 Použité zkratky 1 CZ... Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (cizinecký zákon), ve znění pozdějších předpisů centrální evidence... Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zelené karty ČR... Česká republika EHP... Evropský hospodářský prostor EU... Evropská unie MPO... Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky MPSV... Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky MV... Ministerstvo vnitra České republiky občan EU... občan Evropské unie, členského státu Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska OSVČ... Osoba samostatně výdělečně činná SD EU... Soudní dvůr Evropské unie SFEU... Smlouva o fungování Evropské unie, C 83/49 Úřední věstník Evropské unie TZ... Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ÚP... Úřad práce České republiky ZOZ... Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů ZP... Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 1 Tento seznam obsahuje pouze seznam zkratek, které se průběţně vyskytují v celé práci. Zkratky, které jsou pouţívány pouze v rámci daných kapitol, zde z důvodu přílišného rozsahu tohoto seznamu nejsou uvedeny.

5 Obsah 1. Úvod Právní předpisy upravující zaměstnávání cizinců na území ČR Mezinárodní právní úprava zaměstnávání cizinců Právo EU a zaměstnávání cizinců na území ČR Vnitrostátní právní úprava zaměstnávání cizinců na území ČR Orgány státní správy na úseku zaměstnanosti Ministerstvo práce a sociálních věcí Úřad práce České republiky Další orgány Cizinec Zaměstnání Subjekty pracovněprávních vztahů Zaměstnavatel Zaměstnanec Objekt pracovněprávních vztahů Obsah pracovněprávních vztahů Pracovněprávní vztahy Pracovní poměr Dohoda o pracovní činnosti Dohoda o provedení práce Pobyt cizích státních příslušníků na území České republiky Pobyt občanů EU/EHP/Švýcarska a jejich rodinný příslušníků Přechodný pobyt Trvalý pobyt Pobyt cizinců a osob bez státní příslušnosti Přechodný pobyt Dlouhodobý pobyt Trvalý pobyt Zaměstnávání občanů EU, jejich rodinných příslušníků a jim na roveň postavených cizinců Zaměstnávání cizinců Povolení k zaměstnání Ţádost o vydání povolení Udělení povolení k zaměstnání Skončení platnosti povolení k zaměstnání... 38

6 Povinnosti zaměstnavatele Zelená karta Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zelené karty Ţádost o vydání zelené karty Udělení zelené karty Ukončení platnosti zelené karty Povinnosti zaměstnavatele Modrá karta Agenturní zaměstnávání Přestupky, správní delikty a trestné činy Nelegální práce Zhodnocení zaměstnávání cizinců de lege lata Nepřehlednost Skončení dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr Povolení k zaměstnání, zelená karta, modrá karta Připravované změny Novela zákona o zaměstnanosti Nelegální práce Sdílené zprostředkování zaměstnání Dočasné přidělení k výkonu práce Závislá práce Novela zákoníku práce Závěr Seznam použitých zdrojů Učební texty, komentované právní předpisy Časopisecká literatura Právní předpisy Mezinárodní smlouvy a právo EU Judikatura Internetové zdroje Resumé... 67

7 1. Úvod Tématem mé diplomové práce je zaměstnávání cizinců a osob bez státní příslušnosti na území Česká republika. Toto téma jsem si vybrala především z důvodu mého osobního zájmu na právní úpravě této problematiky. Sama jsem měla v minulosti moţnost se s ní prakticky seznámit, kdyţ jsem pracovala ve Sdruţení občanů zabývajících se emigranty. Jak jsem jiţ ve své praxi zjistila, Česká republika se prostřednictvím různých administrativních či jiných překáţek snaţí chránit svůj trh před přílivem zaměstnanců ze zahraničí, a to zejména proto, aby svým občanům zajistila co nejlepší moţné postavení na českém trhu práce, a tedy co nejvíce omezila nezaměstnanost. Tyto protektivní snahy jsou však do jisté míry limitovány principem volného pohybu pracovníků na území členských států EU, a taktéţ prostým faktem, ţe bez cizinců se český pracovní trh neobejde. Český právní řád rozděluje zaměstnance ze zahraničí do dvou skupin v závislosti na míře omezení přístupu k zaměstnání na území české republiky. První skupinu tvoří rodinní příslušníci občana České republiky, občané Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci. Do této skupiny rovněţ spadají cizinci s uděleným trvalým pobytem, mezinárodní a dočasnou ochranou. Tyto osoby mají stejné právní postavení v pracovněprávních vztazích jako občané České republiky. Druhou skupinu tvoří cizinci ze třetích států a osoby bez státní příslušnosti. Moţnost těchto osob účastnit se pracovněprávních vztahů je do značné míry omezena, a to zejména poţadavky na získání platného povolení k zaměstnání a platného povolení k pobytu. Bez splnění těchto podmínek nemůţe být legálně zaměstnán. Cílem této práce je blíţe specifikovat předpoklady, za kterých můţe zaměstnanec ze zahraničí legálně vykonávat práci na území ČR, a charakterizovat právní vztahy, v rámci kterých tak můţe činit. Druhá kapitola je zaměřena především na právní úpravu zaměstnávání cizinců, a to jak na úrovni mezinárodní, tak na úrovni práva EU a vnitrostátního práva. Blíţe je zde rozebrána jen mezinárodněprávní úprava, neboť úprava dle práva EU i vnitrostátní úprava jsou blíţe specifikovány v následujících kapitolách. Třetí kapitola pojednává o orgánech, které zajišťují a určují politiku zaměstnanosti. Pozornost je zde zejména věnována Ministerstvu práce a sociálních věcí jakoţto ústřednímu orgánu státní správy pro pracovněprávní vztahy, a Úřadu práce České republiky a jeho sloţkám jakoţto orgánům zmocněným mimo jiné k udělování povolení k zaměstnání a ke kontrolní činnosti. 1

8 Čtvrtá kapitola blíţe rozebírá pojem cizinec, a to jak z pohledu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, tak z pohledu zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Dále je zde objasněn pojem rodinný příslušník. Následující pátá kapitola je věnována zaměstnávání cizinců, tedy pracovněprávním vztahům, v rámci kterých mohou tito vykonávat zaměstnání. V kapitole je hlavní pozornost upřena na subjekty těchto vztahů a jejich vzájemné postavení, a také na jednotlivé druhy pracovněprávních vztahů a způsob jejich ukončení. Šestá kapitola se zabývá první zásadní podmínkou, jejíţ splnění je nezbytné pro umoţnění legálního výkonu zaměstnání na území České republiky, a to povolení k pobytu. Kapitola je v souladu s výše uvedeným dělením rozdělena na dvě podkapitoly. V první podkapitole se zabývám pobytem občanů Evropské unie, jejich rodinný příslušníků a cizích státních příslušníků jim na roveň postavených. Ve druhé podkapitole rozebírám druhy pobytů cizinců ze třetích zemí. Sedmá kapitola se zaměřuje na zaměstnávání cizinců na území České republiky a na povinnosti z toho plynoucí. Osmá kapitola osvětluje druhou zásadní podmínku pro legální účast na českém trhu práce, a to povolení k zaměstnání. Kapitola je zaměřena na podmínky vydání a povinnosti plynoucí z jednotlivých druhů povolení k zaměstnání, a to z povolení k zaměstnání udělovaného Úřadem práce České republiky a ze zelené a modré karty udělované Ministerstvem vnitra České republiky. Devátá kapitola je věnována agenturnímu zaměstnávání jako zvláštnímu způsobu výkonu závislé práce. V desáté kapitole jsou vyjmenovány přestupky, správní delikty a trestné činy, jichţ se můţou dopustit účastníci pracovněprávních vztahů. Jedním z druhů deliktů je nelegální práce, které je vzhledem k její závaţnosti věnována vlastní podkapitola. Zhodnocení současné právní úpravy zaměstnávání cizinců jsem provedla v kapitole jedenácté. V současné době je připravováno několik novel, které se zásadním způsobem dotknou i zaměstnávání cizinců. Těmto připravovaným změnám je věnována dvanáctá kapitola. Třináctou kapitolu pak tvoří závěr práce, po ní následuje resumé a další náleţitosti práce. Účelem této práce v ţádném případě není poskytnout nějaký ucelený návod na získání zaměstnání na území ČR, ale popsat a zhodnotit hlavní aspekty zaměstnávání cizinců. 2

9 2. Právní předpisy upravující zaměstnávání cizinců na území ČR Vedle českého vnitrostátního práva se v oblasti zaměstnávání cizích státních příslušníků a osob bez státní příslušnosti 2 uplatňuje i právo mezinárodní a právo Evropské unie (dále jen EU). Ačkoli se jedná o samostatné právní systémy, mají mezi sebou úzké vazby a vzájemně na sebe působí Mezinárodní právní úprava zaměstnávání cizinců Mezinárodní právo je souhrn pravidel, která upravují vztahy mezi státy a dalšími subjekty, zejména mezinárodními organizacemi, v mezinárodních vztazích. 3 Jeho prameny jsou mezinárodní obyčej a mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouva je dohoda mezi subjekty mezinárodního práva, která má z vůle těchto subjektů mezinárodněprávní účinky a řídí se mezinárodním právem. Mezinárodní smlouva bývá označována různými názvy, např. smlouva, úmluva, dohoda atd., nicméně zvolený název nemá ţádný právní význam. 4 Od mezinárodní smlouvy je zapotřebí odlišit deklaraci, která není právně závazná, nicméně můţe mít značnou politickou autoritu. 5 Hlavním účelem mezinárodních smluv týkajících se zaměstnávání je zaručení minimálních práv všem zaměstnancům bez ohledu na jejich státní příslušnost. Dle článku 10 Ústavy ČR jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal souhlas Parlament ČR a jimiţ je ČR vázána, součástí českého právního řádu. V tomtéţ ustanovení je zakotvena i aplikační přednost mezinárodních smluv před vnitrostátní úpravou Mezinárodní smlouvy mohou být buď dvoustranné (bilaterální) nebo mnohostranné. Dvoustranné smlouvy uzavřené před vstupem do Evropské unie (dále jen EU ) se zaměřují zejména na vzájemnou spolupráci v oblasti zaměstnávání a umoţnění výkonu zaměstnání na území druhého smluvního státu (např. Dohoda mezi vládou ČR a vládou Mongolska o vzájemném zaměstnávání občanů ČR a občanů Mongolska, Smlouva mezi ČR a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů). Vzhledem ke skutečnosti, ţe výhody poskytované některými těmito smlouvami byly po vstupu ČR do EU zaručeny i normami práva EU a novějšími vnitrostátními právními normami, je význam těchto smluv do 2 a přirozeně nejen v ní 3 TÝČ, V. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2. akt. vyd. Masarykova univerzita: s Tamtéţ s Tamtéţ s

10 značné míry jiţ překonán. 6 Po vstupu do EU jsou uzavírány smlouvy nového typy, které se zaměřují zejména na zaměstnávání mladých lidí. Jedná se např. o Dohodu o programu pracovní dovolené mezi vládou ČR a vládou Nového Zélandu (tzv. Working Holiday Scheme) nebo Dohodu mezi ČR a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeţe. 7 Mnohem významnější neţ dvoustranné smlouvy jsou smlouvy mnohostranné. Jednou z nejdůleţitějších je Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1967 Sb. (dále jen Pakt ). V článku 6 upravuje právo na práci, které zahrnuje právo kaţdého na příleţitost vydělávat si na ţivobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme. V článku 7 je dále stanoveno právo kaţdého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména odměna, bezpečné pracovní podmínky, stejná moţnost kariérního růstu, odpočinek atd. Dle článku 2 bodu 2 se smluvní státy zaručují, ţe práva formulovaná v Paktu budou realizovat bez jakéhokoliv rozlišování podle barvy pleti, národnosti atd. Ačkoli zde není explicitně vymezen zákaz diskriminace na základě státního občanství, domnívám se, ţe tento článek lze vztáhnout i na tento typ diskriminace, a to zejména s ohledem na dikci článku 2 bodu 3 Paktu, dle kterého mohou rozvojové země určit, v jakém rozsahu zaručí hospodářská práva cizím státníkům příslušníkům. Na základě článku 4 Paktu však mohou být práva uvedená v Paktu zákonem omezena 8, konkrétně v České republice můţe být toto právo omezeno na základě druhu vydaného povolení k pobytu, povolení k zaměstnání a skutečnosti, zda cizinci bylo či nebylo uděleno státní občanství. Je však nutno poznamenat, ţe smluvní strany Paktu se pouze zavázaly podnikat kroky k postupnému dosaţení plného uskutečnění všech práv uznaných v Paktu, tedy nikoli k tomu, ţe poskytnou všechna práva uznaná v Paktu. ČR takový krok učinila např. tím, ţe práva uvedená v Paktu zohlednila i ve svém ústavním pořádku. 9 Dalším důleţitým dokumentem je Evropská sociální charta č. 14/2000 Sb. m. s. 10, která se zabývá zejména pracovněprávní ochranou pracovníků. Pojem pracovník 11 zde sice není blíţe specifikován, nicméně dle mého názoru je obsahově totoţný s pojmem zaměstnanec. Charta stanovuje 19 základních práv a principů, především právo na práci, 6 Mezinárodní smlouvy v oblasti zaměstnanosti[online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit ]. Dostupné z: 7 JOKLOVÁ, K., RYŠAVÁ, K. et al. Zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s Samozřejmě pouze tehdy, pokud jsou tato omezení slučitelná s povahou práv stanovených v Paktu a jsou uskutečněna za účelem podpory obecného blaha v demokratické společnosti. 9 viz podkapitola 2.3. Vnitrostátní právní úprava zaměstnávání cizinců na území ČR. 10 Jedná se o dokument Rady Evropy. 11 v anglické verzi worker 4

11 spravedlivé a bezpečné pracovní podmínky, na spravedlivou odměnu, sociální zabezpečení a další. Přirozeně i zde je zakotvena klauzule o omezení práva vykonávat výdělečnou činnost. V části první bodu 19 je uvedeno, ţe migrující pracovníci, kteří jsou příslušníky smluvní strany, a jejich rodiny, mají právo na ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany. Dále se migrujícími pracovníky, a to všemi, nejen těmi, kteří jsou občany signatářských stran, podrobně zabývá článek 19. Cílem tohoto článku je zajistit migrujícím pracovníkům a jejich rodinám ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany, a to zejména prostřednictvím udrţování přiměřené a bezplatné sluţby na pomoc uvedeným pracovníkům, usnadnění, a to v co nejvyšší moţné míře, sloučení rodiny zahraničního pracovníka s uděleným povolením k pobytu, a zajištění ne méně příznivého zacházení s pracovníky zdrţujícími se oprávněně na území smluvního státu neţ s vlastními občany ve vybraných záleţitostech, např. v odměňování za práci, pracovních podmínkách, členství v odborech, zaměstnaneckých daní atd. Článek se rovněţ zaobírá vyhoštěním dle něj by smluvní státy měly zabezpečit, aby pracovníci usídlení na jejich území v souladu se zákonem nebyli vyhoštění, pokud to nevyţaduje národní bezpečnost, veřejný pořádek či morálka. Tato úprava je v ČR reflektována např. při ukládání trestu vyhoštění, kdy tento trest nelze uloţit, pokud má pachatel na území ČR povolený pobyt, má zde sociální a pracovní zázemí a uloţení trestu by bylo v rozporu se zájmem na slučování rodin. Stejně tak správní vyhoštění nemůţe být uloţeno, pokud by rozhodnutí o jeho vydání bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého nebo rodinného ţivota cizince. Na Evropskou sociální chartu se odvolává i primární právo EU, a to prostřednictvím článku 151 Smlouvy o fungování EU. Dále se oblasti zaměstnávání cizinců dotýká Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, č. 108/2004 Sb. m. s. (dále jen Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti), dle jejíhoţ článku 17 jsou smluvní státy, pokud jde o právo vykonávat placené zaměstnání, povinny zacházet s těmito osobami ne méně příznivě, neţ jak je za stejných okolností zacházeno s cizinci obecně. Obdobně je upraveno právo na samostatnou výdělečnou činnost a právo vykonávat svobodná povolání. Neméně významnou je i Úmluva o právním postavení uprchlíků č. 208/1993 Sb. m. s., která azylantům a bezdomovcům, byť v omezené míře, zaručuje právo na svobodnou volbu povolání a právo přijmout zaměstnání za mzdu. 12 ČR je rovněţ signatářem mnoha úmluv Mezinárodní organizace práce 13, z nichţ nejdůleţitější pro účely této práce je Úmluva č. 181 o soukromých agenturách práce článek 17 a jejich seznam je dostupný např. na 5

12 Dle mého názoru nelze v této kapitole opominout ani Mezinárodní pakt o občanských a politických právech č. 120/1967 Sb., byť tento souvisí se zaměstnáváním cizinců jen nepřímo. Dle jeho článku 13 můţe být cizinec, který se na území smluvního státu nachází právoplatně, vyhoštěn pouze na základě rozhodnutí, k němuţ se dospělo v souladu se zákonem, a má moţnost, kromě případů, kdy naléhavé důvody národní bezpečnosti vyţadují jiný postup, předloţit námitky proti svému vyhoštění a dát svůj případ přezkoumat příslušným orgánem nebo osobou nebo osobami příslušným orgánem zvláště označenými a být před nimi za tímto účelem zastoupen. Tento článek je zohledněn jak v rozhodování o správním vyhoštění, tak v rozhodování o uloţení trestu vyhoštění. V obou těchto případech je zavedena moţnost přezkumného řízení s výjimkou správního vyhoštění cizince, který se před zahájením řízení o ukončení pobytu zdrţoval na území ČR neoprávněně. 15 Platný pobyt na území ČR je z logiky věci důleţitou podmínkou pro zaměstnávání cizinců, jejíţ nesplnění je sankcionováno nemoţností zaměstnávání cizince. Vyhoštění je tak citelným zásahem nejen do svobody pohybu cizince, ale i do práva na zaměstnání Právo EU a zaměstnávání cizinců na území ČR EU se výrazně odlišuje od všech ostatních mezinárodních organizací, a to zejména tím, ţe na ni členské státy delegovaly pravomoc vytvářet právní normy závazné nejen pro tyto státy, ale i pro vnitrostátní subjekty těchto států. EU si tak vytvořila vlastní svébytný právní systém, nazývaný právo EU (dříve komunitární právo), který jako celek nepatří ani do mezinárodního, ani do vnitrostátního práva členských států. Tento systém tvoří akty členských států (právo primární), akty orgánů EU (sekundární právo), mezinárodní smlouvy uzavírané mezi EU a nečlenskými státy a obecné zásady unijního práva formulované v judikatuře Soudního dvora Evropské unie (dále jen SD EU ). 16 Akty členských států jsou míněny mezinárodní smlouvy sjednané mezi členskými státy navzájem, tzv. zakládací (zřizovací) smlouvy, mezi něţ patří např. Smlouva o fungování EU (dále jen SFEU ). 17 Aktem orgánů EU je nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanovisko. Nařízení je závazné jak na úrovni EU, tak na úrovni všech jednotlivých členských státu, z čehoţ plyne, ţe přímo zavazuje jak členské státy, tak i jednotlivce (vnitrostátní subjekty 14 viz kapitola 9. Agenturní zaměstnávání písm. d) 16 TÝČ, V. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2. akt. vyd. Masarykova univerzita: s Tamtéţ s

13 práva). Oproti tomu směrnice je závazná výhradně pro členské státy, jimţ je adresována, nikoli tedy pro jednotlivce. Navíc předepisuje pouze výsledek, jehoţ má být dosaţeno. Státy si tak mohou libovolně zvolit nástroje, pomocí kterých dosáhnou poţadovaného, coţ můţe vést a také v praxi vede ke vzniku různých diskrepancí mezi právními řády jednotlivých členských států i uvnitř těchto právních řádů. Rozhodnutí zavazuje pouze subjekty, jimţ je adresováno. Těmito subjekty mohou být nejen členské státy, ale i orgány EU a jiné subjekty. Doporučení a stanoviska nejsou právními akty a nejsou tedy právně závazná. 18 Na úrovni primárního práva se zaměstnáváním cizinců, ovšem jen těch z členských států EU, Evropského hospodářského prostoru (dále jen EHP ) a ze Švýcarska, zabývá článek 45 SFEU, který zaručuje volný pohyb pracovníků 19 v EU a zakazuje jakoukoli diskriminaci pracovníků členských států na základě jejich státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci či jiné pracovní podmínky. 20 Volným pohybem pracovníků se zabývá i Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků. Kromě výše uvedeného práva na volný pohyb pracovníků je v Chartě zakotveno právo na svobodnou volbu povolání, na spravedlivou odměnu, přiměřenou sociální ochranu a další práva. Ačkoli je Charta pouhou deklarací, odvolává se na ni primární právo EU při stanovení sociálních cílů EU 21 i Soudní dvůr EU (dále jen SD EU ). 22 V rámci sekundárního práva je zaměstnávání cizinců upraveno v následujících právních předpisech: Nařízení Evropského parlamentu a Rady 492/2011/EU o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (dále jen nařízení 492/2011 ), Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území jiných členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96 /EHS (dále jen směrnice 2004/38 ), Nařízení Evropského parlamentu a Rady 810/2009/ES, o kodexu Společenství o vízech (dále jen Vízový kodex ), 18 Tamtéţ s Blíţe je pojem pracovník dle SFEU vysvětlen v oddíle Zaměstnanec 20 K implementaci tohoto ustanovení viz oddíl Zaměstnanec 21 prostřednictvím článku 151 SFEU 22 ŠTURMA, P. Vztah Evropské úmluvy o lidských právech a evropského práva.[online]. Česká advokátní komora2[cit ]. Dostupné z: 7

14 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES, o agenturním zaměstnávání (dále jen směrnice 2008/104), Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES, o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen směrnice 2009/52 ) Vnitrostátní právní úprava zaměstnávání cizinců na území ČR Základním kamenem vnitrostátní úpravy zaměstnávání cizinců na území ČR je Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, zejména její články 26 a 28, v nichţ je zaručeno právo kaţdého na svobodnou volbu povolání, právo na svobodné získávání prostředků pro své ţivotní potřeby prací a právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky. Klíčovým je článek 26 odst. 4, dle kterého můţe zákon stanovit odchylnou úpravu pro cizince. Mezi nejdůleţitější zákony upravující zaměstnávání cizinců patří: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP ) zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOZ ), a také zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (cizinecký zákon, dále jen CZ ). Mezi další prameny patří zejména: Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dočasné ochraně cizinců ), 8

15 Vyhláška Ministerstva vnitra č. 461/2008 Sb., kterou se stanoví seznam zemí, jejichţ státní příslušníci jsou oprávněni poţádat o vydání zelené karty (dále jen vyhláška č. 461/2008 Sb.), Vyhláška Ministerstva vnitra č. 429/2010, stanovící výjimky z povinnosti cizince poţádat o vízum nebo povolení k pobytu na místně příslušném zastupitelském úřadu (dále jen vyhláška 429/2010 Sb.), a další. 9

16 3. Orgány státní správy na úseku zaměstnanosti Předmětem úpravy ZOZ je zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, která mimo jiné zahrnuje i usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR. Státní politiku vytváří nejen stát, ale podílejí se na ní i další subjekty činné na trhu práce, jako např. zaměstnavatelé či odborové organizace. 23 Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV ) a Úřad práce České republiky (dále jen ÚP ) Ministerstvo práce a sociálních věcí MPSV je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění a další 25. ZOZ je pověřeno k usměrňování a kontrole státní správy a dodrţování zákonnosti při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, v rámci čehoţ mimo jiné přijímá opatření k vytváření souladu mezi zdroji a potřebami pracovních sil v ČR, přijímá opatření k usměrňování pracovních sil ze zahraničí na území ČR, zajišťuje vedení centrální evidence cizinců, volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zelených a modrých karet 26 a agentur práce, spolupracuje s příslušnými orgány veřejné správa členských států EU v souvislosti s vysíláním zaměstnanců k výkonu práce na území jiného členského státu a zabezpečuje správu a poskytování prostředků na zabezpečování státní politiky zaměstnanosti Úřad práce České republiky Zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, byl zřízen ÚP, jenţ sídlí v Praze a jehoţ nadřízeným správním úřadem, který jej řídí, je MPSV. 28 Dle 4 tohoto zákona vykonává ÚP činnost zejména v oblasti zaměstnanosti, 23 1 a 2 ZOZ 24 2 odst. 3 ZOZ 25 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky 26 Obsah evidence viz kapitola Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zelené karty 27 6 ZOZ 28 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 10

17 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a v oblasti státní sociální podpory. Jeho činnost je blíţe specifikována v ZOZ, který ji poměrně rozděluje mezi sloţky ÚP, a to Generální ředitelství ÚP a krajské pobočky ÚP a pobočku pro hlavní město Prahu (dále jen krajské pobočky ÚP). Místní příslušnost krajských poboček je aţ na výjimky dána místem, ve kterém je nebo má být dané zaměstnání vykonáno, místní působnost je omezena územním obvodem kraje, ve kterém daná pobočka sídlí. 29 Generální ředitelství zejména zajišťuje MPSV podklady ke zpracování koncepcí a programů státní politiky zaměstnanosti a k řešení stěţejních otázek na trhu práce, soustavně sleduje a vyhodnocuje celkovou situaci na trhu práce, přijímá opatření směřující k odstranění všech forem diskriminace při zaměstnávání, spolupracuje s ostatními orgány státní správy, zejména s MPSV, společně se kterým pracuje na rozvíjení mezinárodní spolupráce v oblasti zaměstnanosti, vykonává kontrolní činnost, uděluje a odnímá povolení právnickým osobám ke zprostředkování zaměstnání a vede evidenci agentur práce. 30 Krajské pobočky především zprostředkovávají za podmínek stanovených v ZOZ zaměstnání, spolupracují s agenturami práce, orgány státní správy, zaměstnavateli a dalšími subjekty při řešení situace na trhu práce 31, zajišťují rovný přístup k zaměstnání bez ohledu na pohlaví, rasu apod. dané osoby, poskytují poradenskou a informační činnost, zajišťují evidenci cizinců, občanů EU a jejich rodinných příslušníků a rodinných příslušníků občanů ČR, drţitelů zelených a modrých karet jakoţ i cizinců, u nichţ se nevyţaduje povolení k zaměstnání. Mezi další činnosti krajských poboček patří i vydávání potvrzení občanovi EU, jeho rodinnému příslušníkovi a rodinnému příslušníkovi občana ČR pro účely udělení povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu, dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dále také vykonávají kontrolní činnost Další orgány Dalšími orgány činnými na úseku zaměstnanosti jsou Ministerstvo vnitra ČR (dále jen MV ), neboť rozhoduje o vydání zelené a modré karty, a celní úřady, jelikoţ jsou oprávněny provádět kontrolní činnost dle ZOZ zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 30 8 ZOZ ZOZ 32 8a ZOZ 11

18 4. Cizinec Tato práce je zaměřena na zaměstnávání cizinců. Cizincem se dle ustanovení 2 odst. 2 CZ rozumí kaţdá fyzická osoba, která není občanem ČR, tedy občan EU 33 /EHP/Švýcarska a jeho rodinný příslušník, rodinný příslušník občana ČR, který není státním příslušníkem ČR (dále jen rodinný příslušník občana ČR ), cizinci ze třetích zemí 34 a osoby bez státní příslušnosti. S tímto pojmem obsahově koresponduje pojem zaměstnanec ze zahraničí, který pouţívá ZOZ. ZOZ ve svém ustanovení 85 vymezuje cizince podstatně úţeji. Cizincem dle tohoto ustanovení není občan EU a jeho rodinný příslušník 35 a rodinný příslušník občana ČR V souladu s ustanovením 3 odst. 2 a 3 ZOZ je osobám, které se nepovaţují za cizince, zaručeno stejné právní postavení v právních vztazích upravených ZOZ jako má občan ČR, pokud ovšem není zákonem stanoveno jinak 36 Nejvyšší správní soud dále judikoval rovnost postavení rodinných příslušníků občana ČR a rodinných příslušníků občanů EU/EHP/Švýcarska, a to bez ohledu na to, zda mají rodinní příslušníci občana ČR na území ČR povolený přechodný či trvalý pobyt, zda jsou ţadateli o mezinárodní ochranu či jiné skutečnosti. 37 Rodinným příslušníkem je dle ustanovení 15a CZ: manţel/manţelka, rodič, jde-li o občana Evropské unie1b) mladšího 21 let, kterého vyţivuje a se kterým ţije ve společné domácnosti, dítě mladší 21 let nebo takové dítě manţela občana Evropské unie a nezaopatřený 38 přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manţela občana Evropské unie Dle článku 20 SFEU je občanem Unie kaţdá osoba, která má státní příslušnost členského státu Unie. 34 tj. cizinci, kteří nejsou občany ČR/EU/EHP/Švýcarska. Tento pojem je např. upraven v čl. 2 písm. a) směrnice č. 2009/52/ES 35 a tedy ani občan EHP/Švýcarska a jeho rodinný příslušník 36 Právní úprava vychází zejména z článků 45 a 48 SFEU, jiţ zrušeného nařízení Rady 1612/68/EHS, nařízení Rady 883/2004 a směrnice 2004/ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp. zn. 4 Ads 40/ Za nezaopatřenou osobu se dle odst. 2 tohoto ustanovení povaţuje občanem EU nebo jeho manţelem vyţivovaný cizinec, který se nejdéle do 26 let věku soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo se nemůţe soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. 39 Toto ustanovení zohledňuje článek 10 zrušeného nařízení Rady 1612/68/EHS o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, dle kterého se za rodinu pracovníka, který je státním příslušníkem jednoho členského státu, povaţovali bez ohledu na státní občanství tyto osoby: manţel nebo manţelka a jejich potomci mladší 21 let nebo na něm závislí, příbuzní ve vzestupné linii pracovníka a jeho manţela nebo manţelky, kteří jsou na něm závislí a jiní rodinní příslušníci, kteří jsou závislí na výše uvedeném pracovníkovi nebo s ním ţijí v zemi posledního pobytu ve společné domácnosti. 12

19 Toto ustanovení se dle 15a odst. 4 CZ obdobně pouţijí i na cizince, který: hodnověrným způsobem doloţí, ţe je příbuzným občana EU neuvedeným výše, pokud ve státě, jehoţ je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, ţil s občanem EU ve společné domácnosti, je občanem EU vyţivovaný, nebo se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáţe sám postarat bez osobní péče občana EU, anebo má s občanem EU trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a ţije s ním ve společné domácnosti. CZ ve svém ustanovení 180f pamatuje rovněţ na institut registrovaného partnerství dvou osob stejného pohlaví. Pokud je tedy v CZ uveden pojem manţel", manţelství" nebo dítě manţela", rozumí se tím i partner, partnerství, dítě jednoho z partnerů nebo dítě svěřené do péče partnera. Za partnera se pro účely CZ povaţuje osoba, která prokáţe, ţe vstoupila do úředně potvrzeného trvalého společenství dvou osob stejného pohlaví Uvedená právní úprava reflektuje článek 2 bod 2. písm. b) směrnice 2004/38/ES, který za rodinného příslušníka označuje téţ partnera, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manţelstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu. 13

20 5. Zaměstnání Dle práva EU, přesněji podle článku 2 písm. c) směrnice č. 2009/52 se zaměstnáním či zaměstnáváním rozumí výkon činností zahrnujících jakoukoli formu práce upravenou vnitrostátními právními předpisy nebo zavedenou praxí pro zaměstnavatele nebo podle jeho pokynů či pod jeho dohledem. Dle ustanovení 10 ZOZ ve spojení se ZP se zaměstnáním rozumí pracovněprávní vztah, tj. pracovní poměr a právní vztahy zaloţené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. 41 Takto danou definici zaměstnání rozšiřuje ustanovení 89 ZOZ o plnění úkolů vyplývajících z předmětu činností právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem druţstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu druţstva pro druţstvo. Cizinec můţe být po splnění určitých podmínek, uvedených v následujících kapitolách, účastníkem všech výše uvedených pracovněprávních vztahů. 42 Dříve, neţ specifikuji tyto pracovněprávní vztahy, je zapotřebí blíţeji vymezit jejich subjekty, objekt a obsah Subjekty pracovněprávních vztahů Subjekty pracovněprávních vztahů jsou zaměstnanec a zaměstnavatel Zaměstnavatel Zaměstnavatel je definován v 7 ZP a je jím právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Způsobilost mít práva a povinnosti jako zaměstnavatel vzniká fyzické osobě dle 10 ZP jiţ dnem jejího narození, způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti jako zaměstnavatel vzniká dosaţením 18 let věku. Způsobilost právnické osoby být zaměstnavatelem se posuzuje podle ustanovení 8 ZP, tedy aţ na výjimky vzniká dnem, ke kterému je zapsána do obchodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku. Právní úkony za ni činí ti, kteří jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákony STEINICHOVÁ, L. et al. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., s Stejnětak můţe být účastníkem individuálních odvozených a kolektivních pracovněprávních vztahů. 43 KOCOUREK, J.Zákoník práce Praha: Eurounion Praha, s.r.o., s

21 V rámci zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí vystupují dva typy zaměstnavatelů tuzemský a zahraniční. Tuzemským zaměstnavatelem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává osoby v pracovněprávních vztazích nebo v obdobných vztazích. Zaměstnavatelem tedy můţe být nejen česká fyzická či právnická osoba, ale např. i organizační sloţka zahraničního zaměstnavatele nebo česká společnost se zahraniční majetkovou účastí. Za tuzemského zaměstnavatele se povaţuje i fyzická osoba, která nepodniká, ale pro svoji osobní potřebu zaměstnávání jinou fyzickou osobu. Kaţdý tuzemský zaměstnavatel musí být zapsán do obchodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku. Výjimkou jsou zaměstnavatelé občané EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci a také fyzické osoby, kterým bylo v členském státě EU přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, a jejich rodinní příslušníci. Zahraničním zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která má své sídlo nebo bydliště v zahraničí a která své zaměstnance vysílá k výkonu práce do ČR, přičemţ vyslaní zaměstnanci jsou v pracovněprávním vztahu k tomuto zahraničnímu zaměstnavateli Zaměstnanec Způsobilost fyzické osoby mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti jako zaměstnanec a způsobilost vlastními právními úkony nabývat tato práva a brát na sebe povinnosti vzniká časově současně, a to dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let, pokud není stanoveno jinak. Nicméně zaměstnavatel nesmí sjednat s touto osobu jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato ukončí povinnou školní docházku. Způsobilosti k právním úkonům v pracovněprávních vztazích nabyde fyzická osoba na rozdíl od občanskoprávní úpravy jiţ v 00:01 hodin dne, který se svým číselným označením a měsícem shoduje s dnem, kdy se tato osoba narodila. 47 Tato způsobilost zakládá i způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení a procesní způsobilost 48 odpovědnost za protiprávní důsledky. a její součástí je i 44 LEIBLOVÁ, Z. Zákon o zaměstnanosti s komentářem.5. aktualiz. vyd.olomouc: Anag, s. 85. BOUŠKOVÁ, P. et al. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 3. aktual. vyd. Olomouc: Anag, s odst. 1 ZP 46 Zaměstnavatel sice nemůţe sjednat se zaměstnancem jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy zaměstnanec ukončí povinnou školní docházku, nicméně to nevylučuje moţnost uzavření pracovní smlouvy přede dnem ukončení povinné školní docházky. 47 KOCOUREK, J.Zákoník práce Praha: Eurounion Praha, s.r.o., s a 20 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 15

22 Zbavení či omezení zaměstnance k právním úkonům se řídí 10 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 49 Sám ZP omezuje způsobilost zaměstnance k právním úkonům pouze v případech uzavření dohody o odpovědnosti dle 252 ZP a uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů dle 255 ZP, kdy tato můţe být sjednána nejdříve v den, kdy zaměstnanec dosáhne 18 let. Právo EU nepouţívá termín zaměstnanec, ale pracovník, tyto dva pojmy jsou však dle mého názoru obsahově totoţné. Primární právo EU tento pojem explicitně nedefinuje, proto je jeho obsah vykládán dle judikatury SD EU, z níţ plyne, ţe pracovníkem je kaţdá osoba, která za odměnu vykonává práci o určité ekonomické hodnotě 50 podle pokynů druhého subjektu, včetně doktorandů, kteří pobírají stipendium, studentů, kteří se v návaznosti na svůj přerušený pracovní poměr dále vzdělávají, sportovců, kteří pobírají za své výkony odměnu, dočasně nezaměstnaných hledajících si práci a dalších. 51. Dle rozhodnutí 75/63 ve věci Hoekstra (rozená Unger) ze dne je nutné vykládat obsah pojmu pracovník prizmatem komunitárního práva, nikoli dle práva jednotlivých členských států. Zároveň je však zapotřebí jej vykládat široce a velkoryse. 52 Pracovníky nejsou zejména cizinci ze třetích zemí, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci. 53 Na mezinárodní úrovni i na úrovni práva EU a vnitrostátního práva se uplatňuje zákaz diskriminace zaměstnanců na základě jejich státní příslušnosti. Co se týče mezinárodněprávní úpravy, je tento zákaz zakotven např. v části první bodu 19 Evropské sociální charty, který zavazuje signatářské státy Charty k zajištění ne méně příznivého zacházení s pracovníky zdrţujícími se oprávněně na území smluvního státu neţ s vlastními občany ve vybraných záleţitostech, např. odměňování za práci, podmínky zaměstnání atd. V právu EU vychází zákaz diskriminace z principu volného pohybu pracovníků, který zakazuje přímou a v zásadě i nepřímou diskriminaci na základě státního občanství. Diskriminováni nemohou být občané EU/EHP/Švýcarska ani jejich rodinní příslušníci. 54 Konkrétně je zákaz diskriminace upraven v článku 45 odst. 2 SFEU, dle kterého volný pohyb 49 6 odst. 2 ZP 50 tedy nikoli nepodstatnou či podruţnou 51 rozhodnutí SD EU 66/85 ve věci Lawrie-Blum ze dne , C-94/07 ve věci Raccanelli ze dne , 39/86 ve věci Lair ze dne , C-519/04 ve věci Meca-Medina ze dne , C-415/93 ve věci Bosman ze dne rozhodnutí SD EU 139/85 ve věci Kempf ze dne TICHÝ, L., ARNOLD, R., ZEMÁNEK, J., KRÁL, R., DUMBROVSKÝ, T. Evropské právo.4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011, s TICHÝ, L., ARNOLD, R., ZEMÁNEK, J., KRÁL, R., DUMBROVSKÝ, T. Evropské právo.4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011, s

23 pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě jejich státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. Zákaz se však nevztahuje na zaměstnání ve veřejné správě. Zákaz diskriminace pracovníků je dále podrobně rozebrán v nařízení 492/2011, které nahradilo nařízení 1612/68/EHS, o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. Toto nařízení zajišťuje rovnost v postavení na trhu práce i členům rodiny pracovníků a sezónním pracovníkům. Zákaz diskriminace tak postihuje veškeré národní předpisy, které mohou mít skutečný vztah k započetí a výkonu pracovní činnosti pracovníka, byť taková právní úprava má jen nepřímý vliv na tuto činnost pracovníka. 55 Zákaz diskriminace se na základě směrnice č. 2009/52/ES vztahuje i na nelegální migranty. Vznikl-li tedy pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a nelegálním migrantem, je tento zaměstnavatel povinen jednat s tímto zaměstnancem stejně jako s občany ČR, zejména je povinen poskytovat mu odměnu za výkon práce, která nebude niţší neţ nejniţší úroveň zaručené mzdy a její výše bude respektovat zásadu rovného zacházení. Dále je povinen s nimi zacházet rovně v oblasti dalších pracovních podmínek, např. zajistit jejich bezpečnost a ochranu zdraví při práci atd. Směrnice se bohuţel vůbec nezabývá moţností legalizace pobytu migranta, který platně zaloţil pracovněprávní vztah bez povolení k zaměstnání, povolení k pobytu či zelené karty. 56 Na vnitrostátní úrovni je zákaz diskriminace v zaměstnání zakotven jak v ZP, tak v ZOZ, byť ustanovení 16 ZP směřuje dle mého názoru spíše k odstranění diskriminace na základě pohlaví. Nicméně je aplikovatelné i na cizince, neboť v odst. 1 ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud se jedná o pracovní podmínky, odměňování za práci apod. Ustanovení 4 odst. 2 ZOZ výslovně zakazuje přímou i nepřímou diskriminace účastníků právních vztahů dle ZOZ na základě státní příslušnosti (či jiných skutečností). S tím souvisí i ustanovení 3 odst. 2 a 3 ZOZ, která zaručují občanovi EU a jeho rodinnému příslušníkovi a stejně tak i rodinnému příslušníkovi občana ČR stejné právní postavení, jaké má občan ČR. Ustanovení 3 ZOZ tak rozdělilo cizince na dvě skupiny. První skupinu tvoří občané EU/EHP/Švýcarska a jejich rodinní příslušníci a rodinní příslušníci občana ČR, tu druhou někteří 57 cizinci ze třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti 58, které budu nadále souhrnně označovat jako cizince. Zatímco členové první skupiny nejsou v zásadě nijak omezeni 55 tamtéţ. 56 ŠTEFKA, M. Výkon závislé práce nelegálními migranty a s tím spojené právní důsledky. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010, roč. 18, č. 2, s ISSN A to cizinci, kterým nebyl udělen trvalý pobyt, mezinárodní ochrana či dočasná ochrana. 58 Osobou bez státní příslušnosti se dle článku 1 Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti rozumí osoba, kterou ţádný stát podle svých právních předpisů nepovaţuje za svého občana. 17

24 mzdu. 60 Výše uvedené povinnosti, která jsou vlastně zároveň i právy těchto subjektů, jsou v přístupu na český trh práce, cizinci se mohou legálními účastníky pracovněprávních vztahů stát aţ po získání povolení k zaměstnání a povolení k pobytu, eventuelně zelené nebo modré karty Objekt pracovněprávních vztahů Objektem individuálních pracovněprávních vztahů je výkon závislé práce. Závislá práce je vymezena v ustanoveních 2 odst. 4 a 5 a 3 ZP jako osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele v rámci pracovněprávního vztahu, prováděný podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a jeho odpovědnost. Za závislou práci jsou rovněţ povaţovány případy, kdy agentury práce dočasně přidělují svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli (uţivateli), a to na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváţe zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uţivatele a zaměstnanec se zaváţe tuto práci konat podle pokynů uţivatele, a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uţivatelem Obsah pracovněprávních vztahů Obsah pracovněprávních vztahů je tvořen vzájemnými právy a povinnostmi subjektů, přičemţ povinnost jednoho subjektu odpovídá právu druhého subjektu. Hlavní povinností zaměstnance je osobně konat sjednanou práci dle pokynů zaměstnavatele a dodrţovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Základní povinností zaměstnavatele je přidělovat zaměstnanci práci v souladu s pracovní smlouvou a platit mu za vykonanou práci základními právy a povinnostmi. Další práva a povinnosti účastníků pracovněprávních vztahů 59 KOMENDOVÁ, J. Několik poznámek k zaměstnávání cizinců na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Pracovní právo 2010 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit ]. Dostupné z: odst. 1 ZP 18

25 jsou dána dle druhu vykonávané práce, odvětví, ve kterém je vykonávána, osobou, která ji vykonává 61, a v neposlední řadě i interními předpisy zaměstnavatele Pracovněprávní vztahy Dominantní postavení mezi základními pracovněprávními vztahy má pracovní poměr, a to zejména díky četnosti jeho výskytu a objemu práce, která můţe být na jeho základě vykonávána. 62 Ostatně jej upřednostňuje i ZP, kdyţ v ustanovení 73 apeluje na zaměstnavatele, aby zajišťoval plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou určeny k výkonu prací menšího rozsahu, eventuelně k pokrytí krátkodobé potřeby pracovní síly na straně zaměstnavatele. 63 Výhodou dohod je moţnost flexibilního vyuţití pracovní síly, na druhou stranu zákon jejich účastníkům poskytuje niţší míru ochrany, zejména co se skončení pracovního poměru týče. 64 Dle 89 ZOZ můţe být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnán jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území ČR, nebo je-li drţitelem zelené nebo modré karty. Tyto podmínky musí být splněny před vznikem pracovněprávního vztahu, v němţ bude závislá práce vykonávána, tzn. jak pracovního poměru, tak i pracovněprávního vztahu zaloţeného dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr Pracovní poměr Pracovní poměr se aţ na výjimky dané zákonem zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně a musí v ní být sjednán druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo 61 např. mladiství 62 BĚLINA, M et al. Pracovní právo. 4. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H.Beck, s KOMENDOVÁ, J. Několik poznámek k zaměstnávání cizinců na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Pracovní právo 2010 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit ]. Dostupné z: 64 ŠTEFKA, M. Výkon závislé práce nelegálními migranty a s tím spojené právní důsledky. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010, roč. 18, č. 2, s ISSN KOMENDOVÁ, J. Několik poznámek k zaměstnávání cizinců na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Pracovní právo 2010 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit ]. Dostupné z: 19

26 místa výkonu práce, ve kterých má být tato práce vykonávána, a den nástupu do práce. 66 Pracovní poměr pak vzniká dnem, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Pracovní poměr můţe být dle ustanovení 48 ZP skončen dohodou, výpovědí, okamţitým zrušením, zrušením ve zkušební době, uplynutím sjednané doby, smrtí zaměstnance nebo smrtí zaměstnavatele, který zemřel nebo zanikl bez právního nástupce 67. Pracovní poměr občanů EU/EHP/Švýcarska a cizinců můţe být dále ukončen: dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území ČR podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu, dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající jim trest vyhoštění z území ČR, uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání dle ZOZ, zelená nebo modrá karta. Tyto důvody se však uplatní pouze v případě, ţe pracovní poměr cizince neskončil jiţ dříve na základě jiné pracovněprávní skutečnosti. V případě, ţe MV vydá rozhodnutí o zrušení dlouhodobého či trvalého pobytu, stanoví v tomto rozhodnutí i lhůtu, ve které je dotyčný cizinec povinen vycestovat z území ČR. Posledním dnem této lhůty končí i jeho pracovní poměr. 68 Pokud je cizinci v trestním řízení uloţen trest vyhoštění z území ČR, končí pracovní poměr cizince dnem, kdy nabyl tento rozsudek právní moci. 69 V situaci, kdy uplynula doba, na kterou bylo cizinci uděleno povolení k zaměstnání, zelená nebo modrá karta 70, končí pracovní poměr posledním dnem lhůty, na kterou bylo povolení vydáno. Obdobná situace nastane tehdy, je-li zaměstnanci odňato povolení k zaměstnání v ČR krajskou pobočkou ÚP. 71 Dalším moţným způsobem ukončení pracovního poměru je odstoupení od pracovní smlouvy, které má účinky ex nunc. K tomuto můţe dojít pouze tehdy, jestliţe to zákon stanoví nebo pokud se tak účastníci dohodli. ZP umoţňuje zaměstnavateli odstoupit od pracovní smlouvy tehdy, pokud zaměstnanec nenastoupil ve sjednaný den do práce, aniţ by mu v tom bránila překáţka v práci, nebo pokud do týdne zaměstnavatele o této překáţce neuvědomil 72. Zaměstnavatel můţe od smlouvy odstoupit i z jiných důvodů, pokud byly tyto a 34 ZP 67 BĚLINA, M et al. Zákoník práce - komentář. 2.vyd. Praha: C.H.Beck, s tamtéţ s tamtéţ 70 Dle 100 ZOZ tak zaniká platnost povolení k zaměstnání vydaného krajskou pobočkou ÚP. 71 BĚLINA, M et al. Zákoník práce - komentář. 2.vyd. Praha: C.H.Beck, s odst. 2 ZP 20