Obsah 1 Úvod Problém, cíl, úkoly práce Teoretická východiska práce Hypotézy Vlastní výzkum Výsledky výzkumu...

Transkript

1 Obsah 1 Úvod Problém, cíl, úkoly práce Problém Cíl práce Úkoly práce Teoretická východiska práce Počátky chovu zvířat v českých zemích Vznik prvních zoologických zahrad v Evropě Poslání zoologických zahrad Ochrana zvířat v zoo Enrichment (obohacování životního prostředí) Výukové programy pro školy Rozdíl mezi zoologickou zahradou, safari a zooparkem Možné důvody odporu proti zoologickým zahradám Důležité organizace, unie a asociace EAZA Ape campaign (kampaň EAZA na ochranu velkých lidoopů) Historie zoologických zahrad v Čechách Zoo Děčín Zoo Dvůr Králové Zoo Chleby Podkrušnohorský zoopark Chomutov Zoo Liberec Zoo Ohrada Zoologická a botanická zahrada Plzeň Zoo Praha Zoo Ústí nad Labem Rozdělení primátů Vyšší primáti ( Anthropoidea) Vyšší primáti chovaní v zoologických zahradách Čech Infrařád: Širokonosí primáti (Platyrrhina) Infrařád: Úzkonosí primáti (Catarrhina) Seznam a charakteristika vyšších primátů chovaných v zoologických zahradách v Čechách Podmínky vhodné pro chov vyšších primátů Hypotézy Vlastní výzkum Použité metody výzkumu Aplikace použitých metod Výsledky výzkumu...49

2 6.1 Výsledky kritického studia internetových zdrojů...49 Zoo Děčín Zoo Dvůr Králové Zoo Chleby Podkrušnohorský zoopark Chomutov Zoo Liberec Zoo Ohrada Zoologická a botanická zahrada Plzeň Zoo Praha Zoo Ústí nad Labem Výsledky pozorování...55 ZOO DĚČÍN ZOO DVŮR KRÁLOVÉ ZOO CHLEBY PODKRUŠNOHORSKÝ ZOOPARK CHOMUTOV ZOO LIBEREC ZOO OHRADA ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ ZOO PRAHA ZOO ÚSTÍ NAD LABEM Výsledky skórování DISKUSE Závěry...79 Seznam použitých informačních zdrojů...81 Seznam tabulek...86 Seznam příloh...86 Přílohy...Chyba! Záložka není definována. Obrazová příloha...chyba! Záložka není definována.

3 1 Úvod Zoologické zahrady mají dnes řadu důležitých funkcí. Mezi ty hlavní patří záchrana živočichů, kteří jsou většinou vlivem člověka na pokraji vyhynutí a dále vedení plemenných knih a šíření celosvětové osvěty. V neposlední řadě mají vzdělávací a výchovnou funkci a to nenucenou a zábavnou formou. Proto také každým rokem projde branami zoologických zahrad tisíce návštěvníků. Velkým významem zoologických zahrad je, že jsou vhodným prostředím pro trávení volného času dětí, mládeže i dospělých, cílem odpočinku, zábavy a prostředkem pro výuku žáků základních i středních škol. V Čechách je devět zoologických zahrad, každá z nich chová vyšší primáty a každá je tolik rozdílná od zoo ostatních.

4 2 Problém, cíl, úkoly práce 2.1 Problém Zoologické zahrady se specializují na chov různých druhů živočichů. Stejné tomu tak je i s chovem vyšších primátů. Některé zoo chovají široké spektrum druhů vyšších primátů, jiné chovají jen malou část z nich. Tato zvířata hrají v zoo různou roli, buď je na ně zoo specializovaná a hrají v zahradě prim, nebo jsou jen doplňujícími druhy do počtu celkově chovaných živočichů. Je tedy problém, aby si škola, která si může podle osnov vyhradit jen několik hodin pro exkurzi, vybrala tu správnou zoo k výuce primátů. Které zoo jsou pro školy vhodné k výuce vyšších primátů? 2.2 Cíl práce Cílem diplomové práce je na základě pozorování v zoologických zahradách zanalyzovat chov vyšších primátů v Čechách a vyhodnotit, které zoo jsou pro návštěvu základních a středních škol nejvhodnější z hlediska vhodných podmínek pro pozorování, počtu chovaných druhů, zapojení zoo do kampaně EAZA na záchranu lidoopů, nabídky výukových programů a pracovních listů, komentovaného krmení vyšších primátů, atrakcí pro děti a celkového dojmu ze zoo. 2.3 Úkoly práce 1. shromáždění literatury 2. analýza internetových zdrojů 3. stanovení základních problémů 4. pozorování v českých zoologických zahradách

5 3 Teoretická východiska práce 3.1Počátky chovu zvířat v českých zemích Záliba v chovu exotických zvířat či tvorů zajímavých vzhledem a jejich chov pro potěšení provází člověka už od pradávna. Panovníci po celém světě se rádi chlubili svými zvěřinci a často se po jejich boku procházela mohutná zvířata. A samozřejmě i čeští vladaři dávali rádi na odiv své,,miláčky. Vzniku zoologických zahrad předcházel v Česku vznik prvních zvěřinců. První z nich nejspíše zakládaly římské legie v 1. století n.l., což dokládají písemné dokumenty uložené v archívu Arpádovců z roku Další zvěřince vznikaly na dvorech středověkých panovníků. Mezi nejoblíbenější zvířata, která zde byla chována, patřili vlci, medvědi, lvi a jeleni. Oblíbená byla také erbovní zvířata držená v městských a hradních příkopech jako živoucí znak. Ve 13. století královna Kunhuta ( vdova po Přemyslu Otakaru II. ) zakoupila do Prahy dva lvy, aby představovali živé symboly státnické moci. Spolehlivým důkazem o těchto lvech je zpráva a obsah dopisu, který byl zaslán benátským dóže Contarenem králi Václavu II. V dopise Contareno upomíná krále, aby zaplatil dva lvi, které si objednala králova matka Kunhuta. Za vlády Karla IV. Byli na Pražském hradě chováni lvi i jiné šelmy a také velcí hadi. Již za tohoto panovníka se od roku 1395 objevuje mezi služebnictvem funkce levmistr ( custos leonum ). Zvířata s oblibou chovali i další naši panovníci. Václav IV. založil roku 1409 v nové královské zahradě l. lvinec, nacházel se nedaleko Prašné brány. Jako velký milovník zvířat dále ve své Královské oboře ( dnes známá jako Stromovka, založená již panovníkem Přemyslem Otakarem II. ) choval stáda jelenů, kance a také zubry. Toto dnes poměrně vzácné zvíře se kolem roku 1400 volně pohybovalo ve stádech v lesích kolem celé Prahy. Ferdinand I. na Pražském hradě v roce 1558 založil I. skutečný zvěřinec a zakoupil tři vinice přiléhající ke královské oboře. Jeho syn si poté nechal pro nově vznikající obory od vévody z Parmy zaslat šest mladých turů a několik párů divokých koní. Císaře Maxmiliána II. při vstupu do Prahy doprovázeli velbloudi. Tento císař založil v roce 1560 Lví dvůr ( někdy nazýván medvědí ) mezi Prašným mostem a letohrádkem královny Anny. Kromě lvů zde choval i tygry, levharty, vlky a exotické druhy plazů a ptáků. Tento dvůr stál na svém místě až do konce 18. století, poté byl přeměněn v zájezdní hostinec. Za císaře Maxmiliána II. byl také založen slavný hřebčín v Kladrubech, dále sedm menažérií v Rakousku. Zvěřince však dosáhli největšího rozmachu za panování císaře Rudolfa II. Habsburského, velkého milovníka zvířat a obzvláště ušlechtilých koní. Císař choval samce lva berberského Muhameda, kterého mu daroval sám turecký sultán. Dále

6 se v jeho zvířetnici nacházela pestrá škála kopytníků, šelem, plazů, a dokonce se za dob Rudolfovy vlády chovaly v Praze i lidoopi. Velkou raritou byl možná i dront mauricijský (blboun nejapný ), který je dnes již vyhuben. O tom, že byl na Hradě chován tento nelétavý pták se soudí na základě kosterních zbytků ( konkrétně dochovaného zobáku ), ale zda šlo o skutečného živého ptáka či jen součást sbírek kuriozit dodnes není známo. Kosterní ostatky tohoto vyhynulého ptáka byly odkryty kolem roku 1594 při úpravách jeleního příkopu. První jeleni, kteří byli chováni v tomto příkopu, jenž byl podle nich nazván, se v kronikách objevují až roku Rudolf II. také zakoupil i Horní jelení příkop a rozšířil tak prostor pro svá zvířata. Podle kronik se v roce 1599 podařilo odchovat první mláďata lvů. Roku 1612 po císařově smrti ( říkalo se, že zemřel pouhé tři dny po smrti jeho oblíbeného berberského lva) sláva zvěřince začala upadat. Zvířata začala být rozprodávána do ciziny, některá vymřela či byla vyhubena. Jeleny například vyhubilo švédské vojsko roku 1648, ale jejich chov byl později znovu obnoven ( ovšem poslední jeleny v Jelením příkopu vyhubili roku 1740 opět vojáci, tentokrát francouzští). V roce 1676 byli z pražského zvěřince prodáni dva mladí tygři pro vídeňskou menažérii. Zvěřinec už představoval jen Jelení příkop. Roku 1690 byl ve zvěřinci zaznamenán jen jediný medvěd. Za zmínku ještě stojí medvědi, kteří byli darováni T.G. Masarykovi sibiřskými legionáři. Kolik ale medvědů bylo a jak dlouho byli v Horním jelením příkopu není zřejmé. (Klika, Klimeš, 2005) 3.2Vznik prvních zoologických zahrad v Evropě Po celém světě vznikaly dále různé zvěřince, zvířetnice a menažérie. Na zvířata se lidé chodili dívat také do mnohých cirkusů, kde se soustřeďovala spousta exotických a divokých zvířat. V druhé polovině 18. století začali vznikat první zoologické zahrady v Evropě. Jako první vznikla ve vídeňském parku a byla založená císařem Františkem I. Její původní část, kterou tvoří malý pavilónek, odkud býval pohled na všechny výběhy postavené vějířovitě kolem, se zachovala dodnes. Jako další v pořadí vznikla zoologická zahrada v Paříži koncem 18. století a třetí v pořadí byla založena roku 1828 londýnská zoologická zahrada v Regent s Parku. První zoologická zahrada na našem území vznikla roku Založil ji Německý přírodovědný spolek v Liberci tam, kde se od počátku století chovali různé druhy ptáků. Jako druhá v pořadí byla v roce 1926 založená zoologická zahrada v Plzni a třetí na řadu se dostala v Praze Tróji roku Ostatní zoologické zahrady na našem území byly založeny až ve druhé polovině 20. století a většina z nich v padesátých letech. (Klika, Klimeš, 2005)

7 3.3 Poslání zoologických zahrad Zvířata v tehdejších zoologických zahradách byla umísťována v malých prostorách, které byly většinou zamřížované a neposkytovaly zvířatům dostatek volného pohybu a zvířata byla chována často po jednotlivcích. K rozmnožování docházelo jen velmi zřídka. Tato zařízení měla původně za cíl hlavně návštěvníky pobavit a největší prestiží bylo chovat co nejvíce exotických zvířat. V současnosti mají zoologické zahrady vedle výstavní činnosti a vlastní propagace také jiné zaměření. Posláním dnešních zoologických zahrad je ochrana ohrožených zvířat, vědecké poznání a tvorba chovné základny pro případ vyhynutí některého z živočichů ve volné přírodě. Mnoho zoologických zahrad je zapojeno do projektů, které vrací tato ohrožená zvířata zpět do volné přírody. O zvířata je dnes mnohem lépe pečováno, procházejí se po velkých výbězích či pavilónech, které odpovídají jejich přirozenému životnímu prostředí. Naštěstí se už ve většině zoologických zahrad vyměňují staré a nevzhledné zábrany v podobě železných mříží za nové a z přírodních materiálů vyrobené bariéry. Zvířata se tak cítí daleko lépe, mají větší prostor k pohybu a nacházejí se v podobné sociální skupině, jako by tomu bylo ve volné přírodě. Mají tedy stále lepší podmínky, proto se jim také daří daleko lépe rozmnožovat, než tomu bylo v dřívějších dobách. Mezi zahradami funguje mezinárodní spolupráce a mnohá zvířata patří do evropských i světových záchranných programů Ochrana zvířat v zoo Ochrana ex-situ zahrnuje výchovnou a vzdělávací činnost zoo. Informuje širokou veřejnost formou přednášek, informačních tabulích či jinou cestou o ochraně a úbytku přirozeného prostředí živočichů, o problémech životního prostředí. Vytváří chovné skupiny živočichů. Ochrana in-situ zahrnuje ochranu druhu přímo v místě výskytu a to např. zapojením v projektu reintrodukce ohrožených druhů do volné přírody či přírodní rezervace nebo se snaží poskytnout materiální a metodickou pomoc v oblastech ohrožení.

8 3.3.2Enrichment (obohacování životního prostředí) Zoologické zahrady zpočátku sloužily hlavně pro účel pobavení návštěvníků. Zvířata byla chována většinou v těsných klecích, které jen těžko připomínali podmínky, které by měla ve volné přírodě. Na enrichment, neboli obohacování životního prostředí zvířat, která jsou chována v zajetí, kladou důraz české zoologické zahrady teprve od počátku 80. let 20. století. Hlavními cíly enrichmentu je využití volného času, kterého mají zvířata chovaná v zoo nadbytek, protože nemusejí (ani nemohou) svůj čas trávit sháněním potravy, hledáním partnera, skrýváním se před predátory, hájením svého teritoria a konáním jiných činností, které jsou pro ně ve volné přírodě přirozené. V zoo nemají podněty, které by naplňovaly život zvířat, což může vést ke stresu a k frustraci. Tyto negativní vlivy se mohou projevovat atypickým chováním a jednáním (stereotypním chováním, které zahrnuje stereotypní zlozvyky a pohyby, jako přecházení z jedné strany výběhu ke druhé a zpět nebo neustálé kývání hlavou, dále například destrukcí své ubikace a neschopností postarat se o svá mláďata a úplná ztráta zájmu o jejich péči). Enrichment rozdělujeme na sociální (zoologická zahrada se snaží chovat určitou skupinu chovaných zvířat v podobném složení, jaké by měla tato zvířata ve volné přírodě), potravní (zoo klade důraz na speciální a různorodé podávání potravy zvířatům pomocí všelijakých technik a pomůcek), podávání předmětů k manipulaci (předměty z různých materiálů, které slouží ke hře, k rozvíjení dovedností a mají zvířata hlavně zaměstnat a zabavit), vybavení ubikací (vhodné vybavení vnitřních i venkovních prostorů, jejich dostatečné rozměry a příjemné prostředí), trénink zvířat (navázání blízkého kontaktu s ošetřovateli, cvičení zvířat zábavnou formou včetně přijímání léků, lékařských prohlídek, slyšením na jméno či přecházení do výběhů) Výukové programy pro školy Zoologické zahrady nabízejí školám zajímavé biologické přednášky a výukové programy. Tyto programy mají výchovně-vzdělávací charakter a mají široké spektrum témat a zaměření. Zábavnou formou v podobě her, soutěží, přednášek a komentovaných prohlídek v zoo s lektorem rozvíjí vztah jedince k životnímu prostředí a k samotným zvířatům, napomáhají k uvědomění si zákonitostí a jevů v přírodě, zvyšují povědomí o ochraně živočichů, záchranných organizací a záchranných programech.

9 3.5 Rozdíl mezi zoologickou zahradou, safari a zooparkem Zoologické zahrady jsou zařízení, která jsou různé velikosti a většinou se specializují na chov určité skupiny zvířat. Tato specializace může být částečná, kdy zoo chová velké množství druhů a v rámci toho se specializuje na určitou skupinu zvířat. Příkladem takové zoo je například pražská zoologická zahrada. Jsou ale i vysoce specializované zoo, které se soustředí na chov jen vyhraněné skupiny zvířat. Tyto specializované zahrady nechovají zvířata, která nespadají pod tuto skupinu, nebo je chovají jen v malé míře. Například zoo ve Dvoře Králové se specializuje na chov afrických zvířat. (Kořínek, 1999) Zooparky jsou pojmenování pro zoologické zahrady, které jsou rozlehlejší a prostornější. Zvířata jsou v zoo parcích a safari chováni ve velkých výbězích, které více připomínají jejich přirozené prostředí. I zooparky a safari mohou být specializované. V zooparku Chomutov jsou například jen chovanci z eurasijské oblasti. Safari jsou většinou součástí zoologických zahrad nebo zooparků. Jsou odděleny od ostatních výběhů a návštěvníci se tam smějí podívat jen ve speciálním vláčku či autobusem, kde je projížďka komentovaná. Pěšky se do těchto míst nesmí. V některých safari se autobus či vláček pohybuje jen po asfaltovaných cestách, jinde volně v terénu, kde mohou návštěvníci z přímé blízkosti pozorovat zvířata, která nejsou příliš plachá. 3.6 Možné důvody odporu proti zoologickým zahradám Spory, zda by měly zoologické zahrady existovat či ne, se vedou již řadu let. Některá záporná tvrzení snad dříve mohla být oprávněná ( v dobách, kdy byla tato zařízení pro chov zvířat myšlena hlavně jako zábava pro lidi a když tato zvířata byla chována ve stísněných prostorech a ve špatných podmínkách). Dnes jsou ale úkoly a cíle zoologických zahrad nejen pobavit a odpoutat člověka od každodenního stresu, ale hlavně jsou spojeny s řadou ochranářských aktivit, včetně návratu ohrožených zvířat zpět do volné přírody, vytvoření chovných skupin ohrožených živočichů přímo v zoo, financování řady záchranných projektů a šíření celosvětové osvěty. V dnešní době jsou hlavní důvody odporu proti zoologickým zahradám někdy ve špatné informovanosti těchto odpůrců. Panuje například obecný a nesprávný názor, že zoologické zahrady jsou soukromým majetkem a jsou bohaté. Vlastnictví a řízení zoologických zahrad se ovšem ve světě dost značně liší. Některé zoo jsou řízeny nestátními a

10 neziskovými organizacemi, jiné jsou řízeny národními či státními orgány a některé jsou v soukromém vlastnictví. Dále chybí informovanost lidí o mezinárodních, národních i místních sítí zoologických organizacích a propojení mezi nimi a řadou ochranářských orgánů. Dalším problémem je malé povědomí lidí o odborných zásadách, které musí zoo dodržovat a o záchranných programech, kterých se zoo pravidelně účastní a výsledcích záchranných kampaní. 3.7 Důležité organizace, unie a asociace IUCN (International Union for Conservation of Nature) je Mezinárodní unie pro ochranu přírody. Řeší nejnaléhavější problémy týkající se životního prostředí a udržitelného rozvoje a podporuje vědecký výzkum. Cílem IUCN je ovlivňování, podporování a pomáhání společnostem po celém světě k zachování biodiverzity a trvale udržitelného rozvoje. IUCN vydává tzv. Červenou knihu ohrožených zvířat. Ta jsou zde zařazena podle stupně ohrožení do kategorií kriticky ohrožených druhů, ohrožených druhů, vzácných druhů ( málo početné druhy vyskytující se pouze v malé oblasti), druhů vyžadujících pozornost (pro nedostatek informací je není možno zařadit do jiných kategorií), druhů, u nichž je důvodné podezření z ohrožení (chybí však věrohodné informace o jejich stavech v přírodě). (IUCN, 2011) WAZA (World Association of Zoos and Aquariums) je světová asociace zoologických zahrad a akvárií, která zastřešuje asi jeden tisíc zoologických zahrad na všech kontinentech a pod toto celosvětové členství WAZA spadá asi 300 zoo a akvárií z více než 50 zemí světa. (WAZA,2011a) WAZA spolupracuje s několika tisíci pracovníky (biology, veterináři, vzdělávacími pracovníky, právníky, techniky a jinými odborníky) a má dnes několik výkonných orgánů. Globální síť zoo na jednotlivých kontinentech řídí 10 mezinárodních a 22 regionálních asociací. Koordinaci mezi těmito asociacemi zajišťuje CIRCC ( Commitee for Inter-regional Conservation Cooperation), což je pracovní skupina při WAZA, která zajišťuje koordinaci globálních chovných ochranářských programů, spolupráci s CITES, ISIS, vydávání plemenných knih, mezinárodních zoologických ročenek, Mezi ně patří například CAZA (kanadská asociace zoologických parků a akvárií), JAZA (japonská asociace zoologických zahrad a akvárií), PAAZAB (africká asociace zoologických zahrad a akvárií), EAZA (evropská asociace zoologických zahrad a akvárií), EARAZA (Euroasijské asociace zoologických zahrad a akvárií), UCSZ (unie českých a slovenských zoologických zahrad) a

11 mnoho dalších. V pořadí 66. výroční konference WAZA se bude konat v Praze. (WAZA, 2011b) EAZA ( Europen Association of Zoos and Aquariums) je evropská asociace zoologických zahrad a akvárií. EAZA má 322 členů, z toho jich je 277 stálých, 6 dočasných a 38 přidružených členů z 36 zemí. Cílem EAZA je spolupráce v rámci evropského společenství zoo a akvárií, posílení své profesionální kvality se zvířaty, vzdělávání veřejnosti, přispívání k vědeckému výzkumu a k zachování světové biodiverzity. V září 2001 byly přijaty Radou EAZA zásady osvětové práce, jejichž dodržování umožní jejím členům udržovat profesionalitu a postupné propojování, které vede ke společnému přání zlepšit svoji osvětovou úlohu a účinnost. (EAZA, 2010a) EAZA vyhlašuje každým rokem kampaně, které mají za cíl zvýšení ochrany jednotlivých druhů živočichů. Mezi její kampaně patří například EAZA kampaň Maso z pralesa (Bushmeat) z roku Cílem projektu byla veřejná osvěta, získávání finančních prostředků a výzva směrovaná Evropské unii prostřednictvím jejího parlamentu a komise, aby provedla rozsáhlejší opatření k ochraně lidoopů a dalších velkých savců, kteří jsou na pokraji vyhynutí v důsledku obchodu s jejich masem. Dalším tématem kampaní bylo zachování bohaté biodiverzity deštných tropických pralesů Jižní Ameriky a Madagaskaru, ochrana tygrů a nosorožců, ochrana obojživelníků a ochrana evropských šelem. V roce 2010 EAZA vyhlásila kampaň Lidoopi. (EAZA, 2010b) Mezi členy EAZA patří našich 12 ze 16 zoo a jsou to : Zoo Brno, Zoo Děčín, Podkrušnohorský zoo park Chomutov, Zoo Ohrada, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoo Olomouc, Zoo Praha, Zoo a botanická zahrada Plzeň, Zoo Ústí nad Labem a Zoo a zámek Zlín-Lešná. (EAZA, 2010c) UCSZ (Union of the Czech and Slovak Zoologican Gardens) je unie českých a slovenských zoo. Mezi její členy patří našich 15 zoologických zahrad ( Chybí zatím jen nejmenší zoo v ČR Zoo Chleby) a 4 zoologické zahrady na Slovensku. Členské zoo organizují spoustu ochranářských a chovatelských aktivit, dále spolupracují v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). Cíle činnosti UCSZ jsou napomáhání celkovému rozvoji zoo, uplatnění jejich poslání, podpora vzájemné spolupráce, zpřístupňování zahraničních zkušeností, předávání kontaktů, společné působení na širokou veřejnost a podnikatelské subjekty. (UCSZ, 2011) IZE (International Zoo Educators Association) je sdružení, které vzdělává pracovníky světových zoo.

12 3.8 EAZA Ape campaign (kampaň EAZA na ochranu velkých lidoopů) Kampaň na ochranu lidoopů a gibonů započala své konání a končí Kampaň chce zajistit významný a trvalý přínos pro přežití lidoopů a jejich stanovišť. Hlavními cíli kampaně jsou zvýšení ochrany stanovišť a omezení ztráty lokalit, ve kterých primáti žijí, snížení lovu a obchodu s lidoopi, snížení tlaku na vyšší primáty a jejich stanoviště usilovným působením na spotřebitele, získání jednoho milionu eur pro zřízení fondu, který bude průběžně financovat a podporovat aktivity pro záchranu lidoopů. Hlavní zájem kampaně se soustředí na řešení lovu a obchodu bonobů v Demokratické republice Kongo, ohrožení stanovišť gibonů v Číně, dohled nad gorilami a šimpanzi v Kamerunu a snaha zajistit přežití orangutanů na Borneu. Dalším cílem kampaně je šíření osvěty široké veřejnosti. Do kampaně Lidoopi v rámci EAZA jsou zapojeny členské zoologické zahrady z 36 zemí, patří mezi ně i české zoologické zahrady. Jsou to Zoologická zahrada Praha, Zoo Brno, Zoo Děčín, Podkrušnohorský zoo park Chomutov, Zoo Ohrada, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoo Olomouc, Zoo a botanická zahrada Plzeň, Zoo Ústí nad Labem a Zoo a zámek Zlín-Lešná. (Vidakovitz, 2011)

13 3.9 Historie zoologických zahrad v Čechách Zoo Děčín Historie zoologické zahrady v Děčíně se datuje od jara roku Zahrada byla založena nad městem, na vrcholu Pastýřské stěny. Tehdy ovšem měla zahrada pouhé dva hektary a bylo zde asi padesát druhů zvířat ze středoevropské fauny. Zahrada se stále specializuje hlavně na evropskou faunu, ale již chvíli od otevření bran se v ní usídlili i zástupci exotických oblastí. Mezi tato vzácná zvířata patří medvědi malajští, medvědi grizzly, mravenečníci velcí, babirusy celebeské a jiní. Počet druhů i počet chovatelských úspěchů od doby vzniku zoo stále stoupá. Za posledních deset let zoo prošla rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, při které přibyl pavilon Ptačí dům, dále vznikla expozice Českosaského Švýcarska, nový výběh medvědů grizzly a také výstavba Rajského ostrova. Rajské ostrovy jsou součástí zoo, ale nacházejí se v centru samotného Děčína. V roce 2006 prošly rozsáhlou rekonstrukcí a celý tento pavilon je věnován různým tropickým ostrovům, přičemž každé patro reprezentuje jednu geografickou oblast. (Zoo Děčín, 2007c) Historie chovu vyšších primátů v zoo Děčín Již dlouho chovaným primátem v zoo Děčín je kotul veverovitý. Dále zoo chovala malpu hnědou, makaka medvědího, makaka tmavého, mangabeje černého a kočkodana černolícého. V roce 2001 chtěla zoo svůj chov vyšších primátů rozšířit. Do zoo byli transportováni dva samci drápkatých opiček, jednalo se o druh kalimiko goeldi. Bohužel oba samci ještě před otevřením nového pavilonu drápkatých opiček zemřeli. První ze samců zemřel hned v karanténě, druhý v den, kdy měla být expozice otevřena. A tak se paradoxně v nové expozici usídlili kotulové veverovití, kteří mezi drápkaté opičky nepatří. V roce 2009 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce pavilonu opic a venkovního výběhu s lanovými prolézačky pro makaky chocholaté. Zoo má největší chovnou skupinu těchto makaků v České Republice. Dalšími chovanci vyšších primátů jsou kalimiko goeldův, kočkodan černolící, kosman zakrslý, kotul veverovitý, malpa hnědá, mangabej černý a mirikina bolivijská. (Zoo Děčín, 2007d) Zoo Dvůr Králové Dalo by se říct, že na počátku budoucí královédvorské zoo bylo vlastivědné muzeum, jehož součástí byly klece s evropskými zvířaty. V jeho okolí byla založena zoologická

14 zahrada, která byla zpřístupněna lidem Po svém založení měla pouhou desetinu své dnešní rozlohy a nacházela se na území parku v okolí letohrádku, který je kopií renesančního zámku poblíž Vídně. Josef Fabián byl prvním správcem zoo a zároveň opatrovníkem muzejních sbírek. Padesátá a šedesátá léta byla ve znamení výstavby mnoha pavilonů a významného zvýšení návštěvnosti. Rozloha zoo se zvětšila z původních 6,5 hektarů na 28 hektarů. Mezi nejvýznamnější stavby té doby patřil pavilon slonů, pavilon medvědů, terárium a pavilon šelem. Od roku 1965 byl v pozici ředitele ing. Josef Vágner, který si prosadil specializaci zoo na africkou faunu. V sedmdesátých a osmdesátých letech podnikl osm expedic do volné přírody v Africe. Z nitra černého kontinentu bylo postupně odchyceno asi dva tisíce kusů zvířat a deportováno do zoo ve Dvoře Králové. Mezi dovezenými zvířaty byli kopytníci, šelmy, opice i plazy. (Fokt, 2008) Významnou osobností královédvorské zoo byl také ing. Jiří Svoboda, který byl v pozici ředitele zoo od roku 1984 do roku Za jeho působení prošla zoo rozsáhlou modernizací, kdy zrušil v celé zoo zábradlí a zahájil výstavbu expozic a pavilonů imitující přirozené prostředí živočichů. Dalším zlomovým okamžikem pro zoo bylo otevření Safari návštěvníkům 8. května Dnes je zoologická zahrada pod vedením ženy, ředitelky RNDr. Dany Holečkové a dosáhla řady výjimečných světových úspěchů v chovu afrických zvířat jako nosorožců, žiraf, zeber, antilop a buvolů. Zoo patří od roku 1997 mezi členy WAZA, dále je členem UCSZ, IZE, EARAZA a aktivně se účastní Evropských záchovných programů (EEP). Významnou činností zoo je reintrodukce nosorožců do přírody. V květnu 2009 byli tři nosorožci dvourozí (neboli černí) reintrodukováni do přírodní rezervace v Tanzanii. A v prosinci 2009 se ze zoo Dvůr Králové navrátili do přírody v Keni nosorožci širokohubí. (Zoo Dvůr Králové, 2011d). Historie chovu vyšších primátů v zoo Dvůr Králové První pavilon opic v zoo Dvůr Králové vznikl v roce Prvními opicemi v novém pavilonu byli paviáni a makakové. Koncem 50.let minulého století byl také domovem prvních šimpanzů v královédvorské zoo. V minulosti zde byly také makakové, dželady, mangabejové a kočkodani. Od roku 1970 chová zoo šimpanze, kteří byli dovezeni z Afriky. Vůdčí hlavou šimpanzí tlupy je samec Dingo, kterého zoo získala z polské zoo Wroclaw v roce V roce 2009 byl postaven nový výběh pro orangutany bornejské a hulmany jávské. Pavilon pro tyto primáty vznikl v nové expozici Ptačí svět. Tento moderní pavilon se spoustou závěsných lan, bambusových tyčí a stromové borky se stal domovem orangutaního samce Elmara, samice Žanety a také tlupy hulmanů jávských. Také u výběhu goril nížinných došlo

15 v posledních letech k modernizaci. Zoo chová devět druhů vyšších primátů a může se pochlubit jejich několika zdařilými odchovy. (Zoo Dvůr Králové, 2011d) Zoo Chleby Zoologická zahrada Chleby je nejmenší zoo v České Republice. Založena byla teprve v roce 1997 na rozloze pouhého 0,8 hektarů. Za vznikem této malé zahrady ve středočeském kraji stál klukovský sen ing. Reného Fraňka založit si vlastní zoo. Zpočátku choval na rodinné zahradě v Úvalech exotické ptáky, kteří přitahovali zájem kolemjdoucích lidí. Sbírka se mu neustále rozšiřovala a tak jednou musel začít hledat větší a vhodnější místo pro chov svých zvířat. V roce 1992 si ing. René Franěk vyhlídl starou faru v obci Chleby ( cca 10 km od Nymburka). Jako v historii každé zoo, nebyl ani zde začátek lehký. Fara to byla stará, po dlouhá léta neobydlená a zchátralá. Pozemek kolem fary byl zarostlý křovím a vysokou trávou. S pomocí přátel a vlastních finančních zdrojů byla na tomto místě v roce 1997 založená Zoo Chleby. Materiál na expozice byl nakoupen převážně na šrotištích, nebo byl zoo darován. Na samém počátku byli chováni hlavně bažanti, dravci a zoborožci nosorožčí. Do zoo se postupně začalo vydávat stále více návštěvníků. V roce 2004 se zoo stala členem EARAZA (Euroasijská regionální asociace zoologických zahrad). Do zoo začali přicházet sponzorské dary a začaly dobrovolnické brigády. V roce 2006, 2007 vznikla dětská kontaktní zoo, kde mají děti možnost odnést si zážitky z těsného kontaktu s ovcemi, kozami, lamy, buvolem a prasaty. V roce 2007 byl vystavěn pavilon opic. Zoo se v posledních letech začala přeměňovat v atraktivní místo pro rodinné výlety i pro školní výlety. Probíhá výstavba nových pavilonů i výběhů. V letošním roce byl postaven pavilon geparda štíhlého a nově je v zoo také výstava vyhynulých živočichů v zoo jsou vystavěna vyhynulá sádrová zvířata v životní velikosti. Návštěvníci se tedy mohou seznámit s řadou zajímavých živočichů, které již člověk svým působením vyhubil. K vidění je zde například zebra kvaga nebo legendární dront mauricijský, neboli blboun nejapný. Zoo se stala také členem WPA ( světová bažantní asociace) a zaznamenala řadu chovatelských úspěchů, mezi něž patří například 1. odchov tetřívka kavkazského na světě a opakovaný odchov zoborožce nosorožčího. (Zoo Chleby, 2011a)

16 Historie chovu vyšších primátů v Zoo Chleby Vyšší primáti jsou v Zoo Chleby chováni od roku 2007, kdy byly přivezeny ze zoologické zahrady Olomouc. Je to pár asijských gibonů žlutolících, který předtím přivedl na svět pouze jediné mládě. Byl pro ně postaven v zahradě zcela nový pavilon, který byl otevřen a je malou kopií chrámu v Kambodži Angkor Wat. Tento pavilon se stavěl několik let, ale za vlastní peníze, bez dotací a dluhů. Zoo zde chová pár gibonů žlutolících, samce Kubu a samici Gábinu, kterým se narodilo v pořadí druhé mládě. (Zoo Chleby, 2011a) Podkrušnohorský zoopark Chomutov Založení podkrušnohorského zooparku v městském parku předcházel chov akvarijních ryb a terarijních zvířat na tomtéž místě už od třicátých let dvacátého století. Podkrušnohorský zoopark byl otevřen teprve v roce 1975 v zalesněném areálu s velkou vodní plochou pro chov různých eurasijských ptáků. Zpočátku se zde chovali evropští kopytníci a některá další zvířata naší fauny. V osmdesátých letech zoo získala exotičtější druhy, například sajgy tatarské či plameňáky a devadesátá léta znamenala pro zoopark výstavbu nových expozic a další rozšíření druhové rozmanitosti. Vznikly nové výběhy, například pro makaky magoty, ryse ostrovida a medvědy hnědé. V roce 2000 bylo pro návštěvníky otevřeno safari. Zoopark je členem organizací UCSZ, WAZA, EAZA a EARAZA. (Zoopark Chomutov, 2009b) Historie chovu vyšších primátů v zooparku Chomutov Zoo chová 15 makaků magot. V roce 2010 došlo k modernizaci výběhu pro makaky. Skupina těchto jediných žijících druhů primátů v Evropě musela být zavřená ve vnitřní ubikaci, aby mohly být ve venkovním výběhu nainstalovány nové lanové prolézačky a lanové mosty. Vzrostlé duby ve výběhu musely být nově ohrazeny elektrickými ohradníky. (Zoopark Chomutov, 2009b) Zoo Liberec Zoologická zahrada Liberec byla první zoo na území tehdejší Československé Republiky.. V roce 1904 vystavěl ornitologický spolek v Lidových sadech velikou voliéru, která byla volně přístupná lidem a začala se postupně rozrůstat a v sadech přibyl i výběh pro

17 srny. V roce 1919 se z tohoto malého zookoutku stala zoologická zahrada, jejímž zakladatelem a zároveň prvním ředitelem byl Erich Sluva. (Fokt, 2008) Zoologická zahrada Liberec byla až do roku 1931 jedinou zoo v ČSR. V období první republiky byl v zoo vystavěn medvědinec, bazén pro lachtany a pavilon šelem. Erich Sluwa zůstal ve funkci ředitele liberecké zoo do roku Do roku 1954, než na pozici ředitele nastoupil již jako desátý v pořadí Jiří Badalec, zažívala zoo těžké časy. Za nového ředitele se začala zoologická zahrada opět zvedat na výsluní a zoo se začala soustředit na chov vzácných zvířat. Jejími branami procházelo stále více návštěvníků. Od šedesátých let navštívilo ročně zoo přes návštěvníků. Začaly se stavět nové pavilóny, expozice, výběhy a některé z nich stojí v zoo dodnes například starý sloninec z roku Zoo je členem WAZA, EAZA, UCSZ a IZE. (Zoo Liberec, 2009c) Historie chovu vyšších primátů v zoo Liberec Šimpanzi V roce 1964 zoo získala do svého chovu dva šimpanze. Byl to tříletý samec Šaman a rovněž tříletá samička Lappe. V roce 1972 byl zaznamenám první odchov mláděte šimpanze a to samice Terezky. O rok později, tedy v roce 1973 se narodilo v liberecké zoo další mládě- samička Zuzka. V pořadí pátém zoo získala ze Švýcarska samce Konga, který od svých 3-9 let vystupoval v lední revue. Zajímavostí je, že do Švýcarska se dostal z odchytu ve volné přírodě a později se od lidí naučil spoustě neřestí, mezi něž patřilo kouření a pití piva. V roce 1992 se samici Tereze narodilo jediné mládě a samička krátce po jeho narození uhynula. O mládě se tedy museli postarat ošetřovatelky. Mládě dostalo jméno Teddy a bylo úspěšně uměle odchováno. Roku 1994 se narodilo další mládě, šimpanz Jimmy a v roce 1996 šimpanzí dvojčata Vanilka a Majoránka, o která se museli postarat opět ošetřovatelé, protože jejich matka Ingrid se nebyla schopna o ně postarat. V současné době je v zoo Liberec pět šimpanzů. Zoo Liberec se od roku 2007 podílí na realizaci jednoho z prvních primatologických projektů, které jsou podpořené Českou Republikou. Tento projekt je zaměřen na ekologii a parazity šimpanzů, kteří jsou reintrodukováni na ostrově Rubondo v Tanzánii. Orangutani- S chovem orangutanů sumaterských zoo začala v roce 1996, kdy byla do zoo transportována samice Wilhelma a v roce 1997 samec Oscar. První a jediný odchov mláděte se podařil v roce 1998, byl to sameček Ziki. Zoo dnes chová pouze jediného samce jménem Jola. (Zoo Liberec, 2009c)

18 3.9.6 Zoo Ohrada Zoologická zahrada vznikla u loveckého zámku Ohrada a veřejnosti otevřela své brány 1. května Vznikla ze soukromé iniciativy jeho majitelů (majitel hlubockého panství byl Dr. Adolf Schwarzenberg) jako součást loveckého muzea v zámku Ohrada. Na území zoo byly viděny hlavně zástupci naší lovné zvěře a několik ptačích voliér a terárií. Mezi chlouby patřil nandu pampový, lamy, několik druhů papoušků a kočkodan husarský. Rozvoj zahrady na řadu let zbrzdila 2. světová válka, při které nebyla možnost další výstavby zahrady. Koncem padesátých let zde žilo přibližně 80 druhů zvířat, ale o deset let poději (v 60. letech 20. století) se zoo dostala do existenčních problémů a dokonce se uvažovalo o jejím zrušení. Zlé časy byly ale nakonec překonány, v roce 1972 došlo k obratu a zoo se začala vyvíjet jako samostatná organizace. Později začala rozsáhlá výstavba a modernizace ubikací, výběhů a pavilonů. V roce 1982 byly otevřeny výběhy ptáků a výběhy kopytníků na břehu Munického rybníka, což výrazně zvýšilo rozlohu zoologické zahrady Ohrada. Počet chovaných druhů také stopnul, od roku dosáhl až trojnásobku původního počtu. Devadesátá léta se nesla v duchu výstavby nových expozic a modernizace celé zoo. Klasické mříže byly postupně nahrazovány modernějšími skleněnými panely. Mezi nové výstavby patří např. expozice vyder a australské fauny. V posledních letech zoo zažívá rozvoj zadní oblasti zahrady, kde vzniká nový výběh medvědů, průchozí voliéry ptáků a vyrostlo zde i nové vzdělávací centrum. (Zoo Ohrada, 2011c) Historie chovu vyšších primátů v zoo Ohrada Nedlouho po otevření se v zoologické zahradě objevili kočkodani husarští, kteří jsou chováni v zoo dodnes. V šedesátých letech zoo chovala sedm druhů primátů, dnes jsou to jen čtyři. Ostrůvek nedaleko pokladny obývají lemuři kata a z vyšších primátů jsou zde kočkodani husarští. V roce 2008 přibyli v zoo druhy drápkatých opiček a to kosmani zakrslí a tamaríni pinčí. Oba druhy se usídlili v novém tropickém pavilonu, kde žijí dodnes. (Zoo Ohrada, 2011c) Zoologická a botanická zahrada Plzeň Za svůj vznik může zoologická zahrada města Plzně poděkovat spolku přátel přírody, akvaristům a teraristům IRIS. Tento spolek vydával od roku 1901 stejnojmenný časopis a ku příležitosti pětadvacátého výročí svého založení otevřel zoologickou zahradu v Plzni - Doudlevcích. Na členské schůzi 2. září 1926 byl položen základ plzeňské zoologické zahrady.

19 Schválen byl návrh o pronajmutí skleníku na vojenské plovárně v blízkosti řeky Radbuzy a jeho využití pro chov akvarijních rybek. Spolek, v jehož čele byl v té době ředitel reálky v Praze Vinohradech profesor Bohuslav Vlk, se rozhodl okolí skleníku proměnit v zoologickou zahradu. V jejím čele stál až do roku 1953, kdy jí do své správy přebralo město Plzeň. Spolek poté ukončil svoji činnost. Po otevření zahrady (v prosinci 1926) mohli návštěvníci na ploše 2,5 hektaru spatřit skleník s akvárii, klece s liškami, šakalem a dravé ptáky. Provoz byl hrazen z členských příspěvků a vstup do zahrady byl zdarma. V roce 1927 přibyl opičinec a ohrada se srnami. V dalších letech se v zoo choval medvěd, mývalové, oslíci, myši, fretky a vydra. V roce 1936 už se mohla zahrada chlubit 70 zvířaty. Jako v ostatních zoologických zahradách u nás se i ta Plzeňská potýkala od samého začátku s finančními problémy. Roku 1930 ( tedy ještě před otevřením zoologické zahrady v Praze ) hrozil zoo zánik, ten však odvrátila půjčka od plzeňského okresu a úvěr, který poskytla Plzeňská banka. Zavedlo se tedy účetnictví a záhy i dobrovolné vstupné. Kolem roku 1934 však byla opět finanční situace velmi žalostná a zvířata přežívala jen díky jídlu, které přinášeli návštěvníci. Navíc téhož roku došlo k tragédii, při níž zahynula téměř všechna zvířata, která přečkávala zimu ve skleníku. Stalo se tak kvůli detonaci kamen, kdy unikající plyny otrávily na třicet exotických ptáků, ryby a několik opic. Otrava se vyhnula jen hadům a želvám a také se podařilo vzkřísit jednu opici. Ve válečných letech zahrada živořila, ale důležité je, že tuto dobu přečkala. V roce 1959 vznikl v Plzni Park kultury a oddechu a zahrada byla jeho součástí. Město začalo plánovat přesun zoologické zahrady z Doudlevec na Lochotín. Tuto skutečnost urychlila v pořadí již druhá tragédie historie zahrady. V září roku 1961 se objevila u pum amerických nemoc sněť slezinná, neboli antrax. Šlo o smrtelně nebezpečnou nemoc, v jejímž důsledku došlo k úmrtí všech šelem s výjimkou jediného medvěda. V říjnu roku 1963 byla tedy po přestěhování zahrada znovu otevřena na místě bývalé Kodetovy zahrady na Lochotíně. Začala tedy nová etapa, v zoo opět začala přibývat nová zvířata. Byl postaven nový výběh pro antilopy, pavilon šelem, záložní skleníky, voliéry papoušků a dravců, salaše, africký výběh či velbloudinec. V sedmdesátých letech byly položeny základy českého chovu sovice sněžní a ocelota velkého. V roce 1981 se zoologická zahrada osamostatnila a přestala být součástí Parku kultury a oddechu. A v tomto roce došlo ještě k jedné důležité události, a to ke sloučení zoo a tehdy vedlejší botanické zahrady. Tomuto spojení přispěl i ing. Josef Vágner. Mezi největší úspěchy osmdesátých a devadesátých let byl odchov prvních československých plameňáků v roce 1983, kondora krocanovitého, zebry, krajty tygrovité. Dále pak tři druhy živočichů, kteří jsou zařazeni do Evropského záchranného programu, a sice makaky lví, vlky hřivnaté a přímorožce šavlorohé. Po nástupu nového ředitele ing. Jiřího

20 Trávníčka v roce 1996 se začala zoologická zahrada přetvářet do podoby, jakou ji známe dnes. Namísto železných klecí, které byly leckdy velmi těsné a neútulné, přišly vodní i suché příkopy, skla a zábrany z přírodních materiálů. Zahrada se rozčlenila na zoogeografické oblasti. Mezi nové stavby a prostory patří například medvědí výběh v zadní části areálu, výběh pro šimpanze, klokany, tygry, lvy, levharty, žirafy, pavilon noční Afriky, pavilon nosorožců, hrošíků liberijských a tropický skleník. (Votruba, Vogeltanz, 2006) Historie chovu vyšších primátů v plzeňské zoo Primáti se objevili v plzeňské zoo téměř v počátcích jejího vývoje. Bylo tomu hned v roce 1927, kdy se do zahrady Iris nastěhovali dva makakové jávští Šorl a Minda. Netrvalo dlouho a měli dva potomky. Jmenovali se Šoteček a Irísek. V doudleveckém areálu byl zastoupen řád primátů též makaky rézus a několika druhy kočkodanů kočkodanem obecným, světlobřichým, bělonosým a husarským. Jak už bylo jednou zmíněno, bohužel došlo v roce 1934 k tragédii, při níž vinnou topiče zemřeli na otravu plynem všechny opice kromě jedné. Po přestěhování zoo v šedesátých letech z Doudlevec na Lochotín se v zahradě usídlili paviáni pláštíkoví a mandrilové rýholící. Od poloviny šedesátých let se v zahradě usídlili první lidoopi šimpanzi a od té doby se jich tu už pár vystřídalo. Mezi nejpopulárnější patřil samec Tonda s partnerkami Pepinou, Korinou a Evou. Tonda se stal otcem samečka Alana. V osmdesátých letech v zahradě byl páreček šimpanzů Fredy a Gina. Od roku 1998 zoo chová vzácné guerézy angolské a od roku 1999 gibony běloruké. Dnes v plzeňské zoologické zahradě můžeme potkat několik zástupců vyšších prrimátů. Jsou to kočkodan Brazův, talapoin severní, gibon běloruký, guaréza angolská a v neposlední řadě šimpanz učenlivý. V budoucnosti je naplánovaný chov paviánů dželad, makaků magot a také chov goril. Zoo dnes chová skupinu šimpanzů. Tato tlupa se skládá ze šesti jedinců. Je zde samec Bask, samice Bamia, Gina, Mraryša, Zedoenja a Zizwa. (Votruba,Vogeltanz, 2006) Zoo Praha O vznik zoologické zahrady v Praze se usilovalo již od začátku 80. let 19. století, ale byly značné potíže s financováním celého projektu a také s místem, kde by zoo měla stát. Mezi návrhy na místo výstavby byla například zahrada Kinských, Stromovka či ostrov Štvanice. První výzva byla v roce 1881 od hraběte Sweerts-Sporka, který usiloval o založení zoologické zahrady u příležitosti chystané svatby habsburského prince Rudolfa a belgické princezny Štěpánky. Bohužel žádná zahrada se nepostavila a bohužel k tomu nedošlo ani o

21 deset let později, kdy vznikl výbor k ustavení zoologické zahrady v Královské oboře. Dokonce ani argumenty mladých přírodovědců a cestovatelů jakými byli například dr. Emil Holub nebo Vojta Náprstek nevyburcovali obec, stát ani město k nějakým činům. V roce 1899 po vydání pamětního spisu Družstva pro zřízení zoologické a aklimatizační zahrady byla vybrána jako nejvhodnější místo zahrada Kinských. Žádná zahrada zde ale nevznikla. Počátkem 20. století o založení zahrady začal usilovat profesor Jiří Janda, který byl vyzván tehdejším primátorem Prahy dr.grošem, aby začal s přípravami zoo na štvanici. Tyto přípravy ovšem později přerušila první světová válka, ale když v roce 1922 velkostatkář Alois Svoboda daroval pro založení zoo své pozemky v Troji, byl profesor Jiří Janda pověřen, aby začal s přípravnými plány ke zřízení zoologické zahrady. Dne 28. září 1931 se profesoru Jandovi splnil velký sen. Zoologická zahrada byla konečně otevřena. Zpočátku bylo pro návštěvníky zpřístupněno osm hektarů půdy a některé stavby ještě nebyly dokončené. Mezi první expozice v zoo patřil vlčinec u hlavního vchodu, velká voliéra ptáků, pavilon kočkovitých šelem, expozice pro vodní a bažinné ptáky, výběhy pro kopytníky a pavilon pro slony, hrochy, hrošíky liberijské a nosorožce. Válečná léta silně omezily vývoj zoologické zahrady, sice nedošlo k dramatickému úbytku zvířat, ale nemohly přibývat žádné nové stavby. Zoologická zahrada tuto dobu přečkala jen díky neuvěřitelnému nasazení svých zaměstnanců, kteří se snažili získat peníze pořádáním cirkusových představení a potravu pro zvířata většinou sami pěstovali. Po druhé světové válce začala zoo navazovat stále širší styky se zoo zahraničními a díky dobrým kontaktům s moskevskou zoo se stala na dlouhou dobu spojníkem mezi východem a západem. Zoo se začala opět rozrůstat o nová a zajímavá zvířata. S příchodem ředitele Prof. RNDr. Zdeňka Veselovského DrSc., významného českého zoologa a etologa v roce 1959 začala nabývat na své kvalitě. Další významnou osobností zoo byl bývalý ředitel PhDr. Petr Fejk, díky kterému se z pražské zoo stalo špičkové vědecké pracoviště na světové úrovni a od roku 2010 je ve funkci ředitele Mgr. Miroslav Bobek. (Anděrová, 2008) Historie chovu vyšších primátů v pražské zoo Vedení zoologické zahrady se snažilo získat pro svůj chov již od roku 1938 šimpanze. To se však dlouho nedařilo. Prvním lidoopem v zahradě byla šimpanzí samička Moke, ta ale přišla až Zpočátku žila v domácnosti u manželů Martincových, poté se přestěhovala do nově vybudovaného pavilonu opic. Poté následoval příchod samice Zuzany a dva roky po Moke dorazil páreček šimpanzů Hurvínek a Mánička. Hurvínek žil v zoo 9 let, Mánička jen dva. Posledním členem šimpanzí tlupy byla samička Helenka, která se v roce 1954 připojila k Hurvínkovi. Několik let poté přišli do zoo i další lidoopi. Den před štědrým

22 večerem roku 1961 dorazila do pražské zoo samička orangutana Soňa a v červenci následujícího roku V roce 1971 se tomuto párečku orangutanů narodilo mládě. Byl to sameček, který dostal jméno Kama. Jeho narození patřilo k největším úspěchům v zoo a zároveň byl prvním mládětem orangutana narozeným v československých zoologických zahradách. Bohužel Kamova matka Soňa nedlouho po porodu onemocněla a ztratila o mládě zájem. Sameček byl tedy odchován uměle. První týdny musel trávit v inkubátoru, poté se o Kamu starala ošetřovatelka. Ještě než byl plně dospělý, měl k dispozici vlastní hřiště a v doprovodu ošetřovatelky se mohl volně pohybovat po zoo. V dospělosti žil ve starém pavilonu opic se samičkou Upitou. Když se tento pavilon boural, pár orangutanů na chvíli zakotvil v Hodonínské zoo, kde se jim narodila dvě mláďata. Byl to sameček Filip a o rok mladší samička Pagi. Celá rodina se později vrátila do nového pavilonu Indonéské džungle. První gorilou byl sameček Titan. Když z Afriky dorazil v září roku 1963 do pražské zoologické zahrady, byl mu tehdy jeden rok. V květnu 1964 se k Titanovi připojila dvouletá samička Nigra, která dorazila opět z Afriky. Dnes zoo chová několik druhů vyšších primátů. ( Anděrová, 2008) V roce 2005 v zoo odstartoval projekt,, trochu jiná reality show Odhalení. Jejími hrdiny se stalo pět pražských goril nížinných. Šlo o gorilího samce Richarda a samice Kijivu s mládětem Mojou, Shindu a Kambu. Posluchači a pozorovatelé byly svědky hádek, lásky, hraní i lenošení těchto goril. Během projektu odhalení si je lidé zamilovali a začali se o ně více zajímat. (Bobek, Smrček, Baalbaki, 2007). Dnes v pavilonu goril mohou nívštěvníci vidět samečka Tatu a samici Bikiru Zoo Ústí nad Labem Na území dnešní ústecké zoologické zahrady nejprve vznikla v roce 1908 soukromá ptačí rezervace Lumpepark. Jméno dostala podle svého zakladatele Heinricha Lumpeho, kterému bylo v roce založení této rezervace 49 let. Pan Lumpe byl náruživým ornitologem, který byl uznávaný i za hranicemi. Jeho ptačí rezervace byla založena na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály a její rozloha čítala 6 hektarů. Při výstavbě Lumpe použil velké množství mohutných balvanů z Durynska, z nichž byly vytvořeny úkryty pro zvířata, prohlubně s vodou a také pohádková jeskyně s trpasličím hrádkem. Během dalších let přibyla obora se srny, byla zde také rozsáhlá výstavba okrasných keříků, listnatých a jehličnatých stromů a vybudován systém kaskád a vodopádů. Spodní část rezervace dokonce zdobilo

23 jezírko s vodotryskem. Pan Heinrich Lumpe se v roce 1914 rozhodl otevřít park i pro veřejnost. Chtěl, aby byl hojně navštěvován hlavně mládeží. Po první světové válce Lumpe pokračoval ve zvelebování svého parku v duchu tehdejší zahradní architektury a módy té doby. Opět se soustředil na hlavně na děti a mládež a tak v parku nechal rozmístit nejrůznější pohádkové výjevy. Mezi ty nejoblíbenější patřily Perníková chaloupka, Krakonoš, Červená Karkulka a jiné. V roce 1936 Heinrich Lumpe zemřel a o chod parku se staral hlavní zahradník a ostatní personál. Po skončení druhé světové války se park stal státním majetkem a proměnil se v zookoutek. Později se začaly stavět nové ubikace a výběhy a zookoutek se postupně přetvářel v dnešní zoologickou zahradu. Největšího rozmachu zoo dosáhla v 70. letech 20. století, kdy se rozrostla na dnešních 26 hektarů. Začala rozsáhlá výstavba nových pavilonů, kde byl kladen důraz na nahrazování klasických mříží modernějším sklem. Mezi nejvýznamnější stavby posledních let patří horní výběh pro kopytníky, ubikace a výběh pro medvědy malajské, pavilon velkých kočkovitých šelem, pavilon orangutanů a v roce 2004 byl postaven moderní pavilon slonů. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a) Historie chovu vyšších primátů v Zoo Ústí nad Labem Orangutani do zoo Ústí nad Labem byli přivezeni na požádání Filmexportu pro natáčení filmu, jejich dovoz byl československou vládou povolen. Mělo jít ale o pár orangutanů sumaterských a dovezeni měli být ze zoologické zahrady v Kambodži. Poté se ale zjistilo, že orangutani jsou ve zuboženém stavu a žádná zoo na udaném místě neexistovala. Tudíž tito orangutani byli zřejmě získány dovážející firmou nelegálně. Navíc se zjistilo, že se nejedná o orangutany sumaterské, nýbrž orangutany bornejské. Po konzultacích s různými evropskými odborníky nakonec orangutani zůstali v zoo Ústí nad Labem. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a) V roce došlo k modernizaci dřívějšího pavilonu, který byl využíván opicemi a také šelmy. Na místě tohoto bývalého pavilonu vznikl nový Bornejský pavilon pro orangutany i s malou návštěvní halou pro návštěvníky. Dnes pavilon obývá samec Ňuňák, samice Ňuninka a mládě Budi ( narozen ) Pár měl ještě jedno mládě, samečka Ámose, který ale odcestoval do zoo v Nizozemsku. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a) Zoo chová i jiné zajímavé druhy primátů. Například ohroženého gibona bělolícího, mandrila, guerézu pláštíkovou, hulmana jávského a stříbrného. V ústecké zoo se dále nachází kočkodan Brazzův, kočkodan Dianin a kočkodan diadémový, kosman zakrslý, lvíček zlatý, makak kápový, tamarín bělohubý, pinčí a žlutoruký. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a)