Finanční ombudsman v České republice a ve vybraném evropském státě

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva Diplomová práce Finanční ombudsman v České republice a ve vybraném evropském státě Lenka Navrátilová 2007/2008 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Finanční ombudsman v České republice a ve vybraném evropském státě zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny...

2 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala za odborné vedení, cenné rady a vstřícný přístup JUDr. Daně Šramkové, Ph.D.

3 Obsah Úvod Vznik institutu finančního arbitra v ČR a jeho vývoj Úvodem obecná charakteristika a vznik institutu finančního arbitra v České republice Vztah k EU Vztah k zákonu o platebním styku Novelizace zákona o FA Současná zákonná úprava institutu FA v ČR Právní regulace institutu finančního arbitra Vztah k České národní bance a materiální zajištění činnosti arbitra Předpoklady pro výkon funkce finančního arbitra Volba finančního arbitra Výkon funkce finančního arbitra a postavení jeho zástupce Zánik funkce finančního arbitra a jeho zástupce Řízení před finančním arbitrem Okruh sporů řešených finančním arbitrem Nepřípustnost návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem Návrh na zahájení řízení podaný navrhovatelem Vyjádření instituce k podanému návrhu Zásady ovládající řízení před finančním arbitrem Průběh řízení Meritorní rozhodnutí finančního arbitra nález Řádný opravný prostředek proti nálezu arbitra námitky Právní moc a vykonatelnost nálezu a náklady řízení Soudní přezkum rozhodnutí finančního arbitra Obecná ustanovení o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem Podání žaloby proti nálezu finančního arbitra Řízení o žalobě podané proti rozhodnutí finančního arbitra Rozhodnutí o žalobě podané proti rozhodnutí finančního arbitra Ostatní činnosti a úkoly arbitra podle zákona o finančním arbitrovi Informační povinnost institucí Mezinárodní spolupráce Naplňování povinnosti mezinárodní spolupráce FIN-NET Informační povinnost arbitra a povinnost mlčenlivosti Ukládání pokut Financial Ombudsman Service neboli finanční arbitr ve Velké Británii Vznik úřadu Financial Ombudsman Service ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a jeho vztah k EU Současná právní úprava FOS a materiální zabezpečení jeho činnosti Předpoklady pro výkon funkce ombudsmana a šéfombudsmana Výkon funkce, práva a povinnosti ombudsmana FOS

4 6.5 Ukončení výkonu funkce ombudsmana FOS Řízení před ombudsmanem FOS Okruh sporů řešených úřadem FOS Podmínky projednání stížnosti před britským ombudsmanem Návrh na zahájení řízení Vyjádření instituce k podané stížnosti Jednací jazyk, průběh řízení, náklady řízení a oprávnění ombudsmana požadovat informace Rozhodnutí ombudsmana FOS Opravný prostředek proti rozhodnutí FOS Závěr Resume Seznam použitých zdrojů

5 Úvod Institut finančního arbitra byl v České republice zřízen zákonem 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, s účinností od 1. ledna Impulsem pro jeho vznik byla směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES o přeshraničních převodech, která stanovila povinnost členským státům zajistit existenci vhodných a účinných postupů při vyřizování stížností, zjednávání nápravy a při řešení sporů vznikajících ve finanční oblasti mezi spotřebiteli a poskytovateli finančních služeb. Smyslem tohoto požadavku je jednak ochrana spotřebitele, na kterou se klade v EU velký důraz, jednak snaha zajistit v návaznosti na směrnici o přeshraničních platbách co možná nejhladší průběh plateb v obchodních i jiných vztazích mezi občany a institucemi členských států EU. 1 Toto téma jsem si jako téma své diplomové práce zvolila proto, že jde o institut relativně nový, který stále není příliš známý ani u laické veřejnosti ani v odborných kruzích. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr byl zřízen právě za účelem ochrany spotřebitelů v oblasti finančních služeb, vidím v tomto nízkém povědomí velký problém. Jistě i proto je jedním z hlavních cílů nového finančního arbitra Dr. Ing. Františka Klufy zvýšení informovanosti o institutu finančního arbitra a o jeho funkci v rámci stávajícího systému ochrany spotřebitele v České republice. 2 Rozšířit obecné povědomí o existenci tohoto institutu se mi jistě touto prací nepodaří, ale alespoň mé bezprostřední okolí nyní ví, kdo finanční arbitr je a v jakých situacích jim může pomoci. Cílem této práce je podat ucelené pojednání o právní úpravě institutu finančního arbitra v České republice a porovnat tuto právní úpravu s úpravou zahraniční. Toto porovnání však bude limitováno nejen rozsahem této diplomové práce, ale také dostupností zdrojů týkajících se zahraniční právní úpravy. V úvodní kapitole se budu zabývat vývojem institutu finančního arbitra v České republice, respektive postupným vývojem jeho stěžejní úpravy, zákona o finančním arbitrovi. Dále se pokusím přiblížit vztah tohoto institutu k Evropské unii a zákonu o platebním styku, na který je institut finančního arbitra navázán. V kapitole druhé i dalších částech se již budu zabývat pouze platnou právní úpravou, tedy zákonem o finančním arbitrovi ve znění zatím poslední třetí novely, zákona č. 264/2006 Sb. 1 Hartlová, V. Zákon má své nedostatky. Bankovnictví, 2003, č. 3, s Výroční zpráva finančního arbitra za rok

6 V kapitole druhé pojednám především o materiálním zajištění arbitra, způsobu jeho volby, podmínkách, které musí fyzická osoba splňovat, aby mohla vykonávat tuto funkci, a případech, kdy funkce arbitra zaniká. Třetí kapitola podá podrobné informace o průběhu řízení před arbitrem, o tom jaké spory je oprávněn rozhodovat a o opravných prostředcích. Čtvrtá kapitola bude zaměřena na otázku soudního přezkumu nálezu finančního arbitra a v kapitole následující uvedu ostatní činnosti a úkoly arbitra, které mu ukládá zákon o finančním arbitrovi. V rámci této kapitoly se také zmíním o mezinárodní spolupráci finančního arbitra a jeho zapojení do sdružení FIN-NET. 3 V poslední šesté kapitole se zaměřím na úpravu obdobného institutu ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, úřadu Financial Ombudsman Service, a kromě vymezení základních otázek zde také provedu srovnání britské úpravy s úpravou českou. Pro srovnání jsem zvolila finančního arbitra Velké Británie, který je, stejně jako český finanční arbitr, členem sdružení FIN-NET. K tomuto výběru mne inspirovalo především poněkud odlišné pojetí tohoto institutu ve Velké Británii, rozdílný rozsah pravomocí tamního arbitra a naprosto odlišný způsob financování, kteréžto odlišnosti by mohly být pro vývoj tohoto institutu v ČR inspirací. Dalším podnětem pro výběr britského arbitra pro srovnání byla Technická zpráva Světové banky o ochraně spotřebitele v rámci finančních služeb v České republice z června Tato zpráva v části doporučení uvádí, že český finanční arbitr by měl být rozšířen do podoby úřadu ombudsmana a měly by být rozšířeny jeho pravomoci na celý sektor finančních služeb a to například dle modelu ombudsmana britského. Vzhledem k tomu, že Světová banka klade českému finančnímu arbitrovi toho britského za vzor, zdroj inspirace a směr vývoje, a jeho úpravu považuje spolu s německou za nejlepší, jeho výběr pro srovnání s českou úpravou se mi jeví jako nejpříhodnější. V závěru této práce se pokusím nastínit možný vývoj institutu finančního arbitra v České republice, jeho možnou inspiraci v úpravě britské a zmíním návrhy de lege ferenda. 3 Cross-border Out-of-Court Complaints Network for Fiancial Services, tj. síť, která sdružuje orgány zřízené v zemích EU a EHP za účelem mimosoudního řešení sporů ve finanční oblasti, které vznikají mezi spotřebiteli a poskytovateli finančních služeb, jakými jsou například banky, pojišťovny, investiční společnosti a další. 4 The World Bank. Technical Note on Consumer Protection in Financial Services June 2007, s. 31. [citováno 16. června 2008] Dostupný z: 5

7 Při psaní této práce jsem čerpala především z právních předpisů vztahujících se k tématu, které jsou v práci vždy uváděny ve znění pozdějších předpisů. Dále jsem vycházela z odborné literatury, především z časopiseckých zdrojů publikovaných v České republice na téma finanční arbitr. Základem pro zpracování kapitoly o Financial Ombudsman Service byly především internetové zdroje a dokumenty dostupné na jejich webových stránkách, neboť se mi ani komunikací s kanceláří českého finančního arbitra, nepodařilo sehnat zdroje jiné, a to přesto, že je stejně jako britský Financial Ombudsman Service součástí sdružení FIN-NET. 6

8 1 Vznik institutu finančního arbitra v ČR a jeho vývoj 1.1 Úvodem obecná charakteristika a vznik institutu finančního arbitra v České republice Finanční arbitr je smírčí orgán, který byl v České republice zřízen s cílem poskytovat ochranu spotřebiteli na poli finančních služeb. Tento orgán je oprávněn rozhodovat spory, které vznikají mezi převádějícími institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněžních prostředků, opravného zúčtování a inkasní formy placení na území České republiky. Výše sporné částky však nesmí ke dni podání návrhu překročit EUR. Dále je oprávněn rozhodovat spory mezi vydavateli a držiteli elektronických platebních prostředků, které vzniknou při vydávání a užívání těchto elektronických platebních prostředků. Finanční arbitr je fyzická osoba volená na funkční období pět let veřejným hlasováním Poslaneckou sněmovnou. S institutem finančního arbitra (dále jen arbitr nebo FA ) se v právním řádu České republiky setkáváme od účinnosti zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o FA ), tj. od 1. ledna Od tohoto data existuje v České republice zcela nový orgán pro mimosoudní řešení sporů vyplývajících především ze sporů vznikajících v souvislosti s převody peněžních prostředků a s vydáváním a užíváním elektronických platebních prostředků. Tento institut navazuje na standardy zemí Evropské unie a má ochraňovat práva a právem chráněné zájmy spotřebitele v oblasti vybraných finančních služeb. 1.2 Vztah k EU Požadavek na zřízení institutu finančního arbitra v České republice vyplynul z ustanovení článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. května 1997 o přeshraničních převodech. Článek 10 stanoví povinnost členským státům zajistit, aby existovaly vhodné a účinné postupy vyřizování stížností a zjednávání nápravy při řešení sporů mezi příkazcem a jeho institucí nebo mezi příjemcem a jeho institucí. Oblast působnosti směrnice byla v článku 1 omezena na přeshraniční převody v měnách členských států až do částky odpovídající ECU. 7

9 V této souvislosti je nutné uvést také doporučení Evropské komise 98/257 ze dne 30. března 1998, které stanoví sedm principů, které by měly splňovat všechny existující i v budoucnu vytvořené orgány pro mimosoudní vyrovnání spotřebitelských sporů. Konkrétně jde o princip nezávislosti, transparentnosti, odporu, efektivnosti, legality, svobody a reprezentace. Princip nezávislosti má zaručit nestrannost rozhodování orgánu. Pokud je tímto orgánem jednotlivec/fyzická osoba má být nezávislost zajištěna především osobními kvalitami této osoby, která má mít schopnosti, zkušenosti a kompetence především na poli práva nutné k výkonu své funkce. Osoba má být jmenována do funkce na dostatečnou dobu, aby byla zajištěna nezávislost jejího rozhodování, a nesmí být zproštěna své funkce bez řádného důvodu. Tři roky před jmenováním do funkce nesmí tato osoba pracovat pro toho, kdo ji do funkce volí nebo toho, kdo ji bude odměňovat. Princip transparentnosti zahrnuje vydávání každoroční zprávy o přijatých rozhodnutích a povaze projednaných sporů. Každému, kdo požádá, budou poskytnuty informace o tom, jaké typy sporů je oprávněn rozhodovat, o pravidlech ovládajících řízení (jako je ústnost či písemnost, jazyk řízení, nutnost dostavit se osobně k řízení), dále o možných nákladech řízení, procesu přijímání rozhodnutí v rámci orgánu a o právní moci přijatého rozhodnutí. Princip odporu je založen na možnosti všech stran řízení předložit před kompetentním orgánem své stanovisko a vyjadřovat se k argumentům a důkazům předloženým protistranou a vyslechnout posudek znalce. Princip efektivity řízení je zajištěn ustanoveními, která zaručují spotřebiteli přístup k řízení aniž by byl povinen být zastoupen právníkem, řízení je bezplatné a rychlé a rozhodující orgán má v řízení aktivní roli, která mu umožňuje brát v ohled jakékoli faktory, které vedou k rozhodnutí sporu. Princip legality spočívá v tom, že rozhodnutí orgánu nemůže zbavit spotřebitele ochrany, kterou mu poskytují kogentní ustanovení práva státu, na jehož území byl orgán zřízen. Rozhodnutí musí být co nejdříve doručeno dotčeným stranám v písemné či jiné vhodné podobě a musí obsahovat odůvodnění. Princip svobody požaduje, aby rozhodnutí orgánu bylo pro strany závazné pouze v případě, že o tomto byly strany předem informovány a výslovně s tím souhlasily. Podání stížnosti spotřebitele k mimosoudnímu orgánu nesmí být následkem závazku, 8

10 sjednaného před vznikem sporu, kdy takovýto závazek má za cíl připravit spotřebitele o právo obrátit se s žalobou k soudu. Princip reprezentace odpovídá požadavku, aby řízení nezbavovalo strany práva být zastoupen nebo mít asistenci třetí osoby kdykoliv v průběhu řízení. 5 Dalším dokumentem vydaným na poli Evropské unie, který se vztahuje k problematice mimosoudního řešení sporů je doporučení Komise 2001/310/EC ze dne 4. dubna 2001, o principech pro mimosoudní orgány zapojené do konsensuálního řešení spotřebitelských sporů. Toto doporučení je rozděleno na dvě části, z nichž první vymezuje oblast působnosti doporučení a druhá stanoví čtyři základní principy, kterými by se orgány pro mimosoudní řešení sporů měly řídit. Konkrétně jde o princip nestrannosti, transparentnosti, efektivnosti a spravedlnosti. V souladu s oblastí působnosti definovanou v části první se doporučení vztahuje pouze na orgány odpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, které, bez ohledu na to jak jsou pojmenovány, usilují o vyřešení sporu tím, že přimějí strany k tomu, aby samy našly konsensuální řešení. V návaznosti na znění tohoto článku bych dovodila, že uvedené doporučení se vztahuje především na smírčí orgány typu mediace či arbitráže v jejím obecném slova smyslu, tedy řízení, kdy arbitr či mediátor je pouhým prostředníkem stran, který koriguje spor či debatu a snaží se strany dovést do fáze, kdy jsou schopné řešení své sporné situace nalézt samy dohodou. Uvedené požadavky EU na ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb se promítly do návrhu zákona o finančním arbitrovi, který téměř všechny výše uvedené principy obráží a jehož důvodová zpráva na aktivity EU v této oblasti odkazuje. Skutečnost, že důvodem přijetí zákona o finančním arbitrovi byl sekundární pramen práva Evropské unie, má význam při jeho výkladu, neboť je nezbytné vykládat zákon o FA v souladu s legislativou EU, tzv. eurokonformní výklad českého práva. 6 Eurokonformní výklad v tomto případě bude směřovat k narovnání nerovného postavení účastníků na finančním trhu, tedy k ochraně spotřebitele proti finančním institucím, 5 Neoficiální překlad autorky z doporučení Evropské komise 98/257 ze dne 30. března Scholz, P. Zákon o finančním arbitrovi a způsoby mimosoudního vyrovnávání sporů vzniklých při převodu finančních prostředků ve vybraných státech s vyspělým bankovním průmyslem. Daně a finance, 2007, č. 3, s

11 které jsou díky tomu, že zaměstnávají kvalifikované odborníky, právníky a disponují potřebnými finančními prostředky, v pozici silnějšího protivníka Vztah k zákonu o platebním styku V právním prostředí České republiky byl institut finančního arbitra navázán na zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o platebním styku ). Zákon o platebním styku upravuje ve svých sedmi částech provádění převodů peněžních prostředků, vydávání a užívání elektronických platebních prostředků a platební systémy. V rámci ustanovení upravujících převody peněžních prostředků a vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, konkrétně v 12 a 21, odkazuje při řešení sporů, které vzniknou mezi převádějícími institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněžních prostředků, a nebo které vzniknou mezi vydavateli a držiteli při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního zákona. Právo obrátit se na soud není těmito ustanoveními dotčeno. Tímto orgánem je finanční arbitr. Tento závěr jednoznačně vyplývá z ustanovení 1 zákona o FA, který příslušnost finančního arbitra vymezuje v souladu s ustanoveními zákona o platebním styku tak, že je příslušný k řešení sporů vzniklých při provádění převodů peněžních prostředků a při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků (ve znění zákona č. 229/2002 Sb. před novelami). Navázání zákona o FA na zákon o platebním styku vede k tomu, že přesné vymezení pojmů používaných zákonem o FA a definujících příslušnost finančního arbitra k řešení sporů nalezneme v zákoně o platebním styku. Klíčovými pojmy jsou například převod, přeshraniční převod, příkaz k převodu, vydavatel a držitel elektronických platebních prostředků, elektronický platební prostředek a elektronické peníze. Převádějícími institucemi rozumí zákon o platebním styku banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněžních prostředků jako podnikání, jestliže tyto činnosti provádějí na území České republiky. 7 Tamtéž, s

12 Převodem se pro účely zákona o platebním styku rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce, přičemž za převod se nepovažuje poštovní poukaz. Přeshraničním převodem je potom převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor až do výše protihodnoty eur. 8 Za elektronický platební prostředek je považován prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jehož užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem a dále elektronický peněžní prostředek, což je platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě. 9 Vydavatelem elektronických platebních prostředků jsou banky, pobočky zahraničních bank, Česká národní banka, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz a dále jiné osoby, které vydávají elektronické platební prostředky jako podnikání, vydávají-li všechny tyto subjekty elektronické platební prostředky na území České republiky. Držitelem elektronických platebních prostředků jsou potom osoby, které na základě smlouvy s vydavatelem užívají elektronický platební prostředek Novelizace zákona o FA Ode dne nabytí účinnosti zákona o FA, byl tento třikrát novelizován. Podstatné novely tohoto zákona byly vždy iniciovány samotným arbitrem, když na jejich nutnost poukázal ve svých výročních zprávách, které má ze zákona povinnost předkládat každoročně, nejpozději do 31. března, poslanecké sněmovně. První novela zákona o FA byla provedena zákonem č. 558/2004 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2005, a který rozšířil pravomoci arbitra na rozhodování sporů vzniklých z opravného zúčtování podle zvláštního předpisu upravujícího činnost bank a inkasní formy placení na území České republiky. Dále tento zákon upravil způsob volby arbitra a jeho zástupce, podmínky pro výkon jeho funkce, kdy stanovil 8 Pojmy převádějící instituce, převod a přeshraniční převod definují 2 a 3 zákona o platebním styku zákona o platebním styku 10 Pojem vydavatel a držitel elektronického platebního prostředku definuje 14 odst. 1 písm. a) a b) zákona o platebním styku. 11

13 arbitrovi povinnost předkládat Poslanecké sněmovně jedenkrát ročně, a to vždy do 31. března za uplynulý kalendářní rok, zprávu o své činnosti. Také upravil další případy neslučitelnosti funkce arbitra například s jinou výdělečnou činností kromě činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké. Dále byl upřesněn konec výkonu funkce arbitra a bylo stanoveno, že po dobu výkonu funkce se na arbitra ani jeho zástupce nevztahuje branná povinnost. Byla zavedena možnost prodloužení lhůty pro podání vyjádření instituce k podanému návrhu a toto prodloužení může být učiněno i opakovaně. Arbitrovi umožnila tato novela obracet se v průběhu řízení i na instituce, které nejsou účastníky řízení, pokud jejich vysvětlení může mít význam pro průběh nebo výsledek řízení. Změny v oblasti vydávání nálezu se týkaly především stanovení povinnosti arbitrovi rozhodnout a písemné vyhotovení rozhodnutí doručit bez zbytečného odkladu. Podstatnou změnou je stanovení odkladného účinku včas podaných námitek a povinnost doručit rozhodnutí o těchto námitkách do vlastních rukou. Poslední změnou, kterou učinila tato novela, je možnost zahájení řízení o uložení pokuty též doručením rozhodnutí o uložení této pokuty. Opět i v tomto případě byl stanoven odkladný účinek včas podaných námitek napadajících rozhodnutí o uložení pokuty. 11 O druhou novelu zákona o FA se postaral zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, s účinností od 1. dubna Tato novela dále rozšířila pravomoci arbitra k rozhodování sporů a to na převody peněžních prostředků, které byly provedeny bez příkazu klienta, a na opravné zúčtování podle zvláštních právních předpisů upravujících činnost spořitelních a úvěrních družstev. Další úprava se týkala stanovení rozhodného dne pro přepočet hraniční částky eur pro příslušnost arbitra k řešení sporů vyplývajících z přeshraničních převodů, kdy se tato stanovená hranice vztahuje ke dni účinnosti příkazu k převodu. Zákon o FA byl též doplněn o definici institutu FA, který je od této novely chápán jako smírčí orgán rozhodující spory podle tohoto zákona. I tento zákon dále upravil způsob volby, přesněji řečeno lhůty pro volbu FA a jeho zástupce. Novela upravila další otázky týkající se zprávy, kterou FA předkládá jednou ročně Poslanecké sněmovně. Stanoví, že zpráva má obsahovat i informace o projednávaných sporech, a umožňuje arbitrovi uvádět identifikační údaje instituce, kdy uvedení těchto údajů není porušením povinnosti mlčenlivosti. Důležitým ustanovením, které zavedla tato novela je 11 Více informací viz Schlossberger, O. Novela zákona o finančním arbitrovi přináší rozšíření jeho kompetencí. Bankovnictví, 2004, č. 12, s

14 8 odst. 2 zákona o FA, který upravuje otázku promlčení nároku navrhovatele, a to tak, že má podání návrhu k arbitrovi stejné účinky jako podání žaloby u soudu. Další úpravy, které novela zavedla, se týkaly především řízení před arbitrem a procesu vydávání nálezu. Byly pevně stanoveny lhůty, ve kterých je navrhovatel povinen odstranit nedostatky nálezu, instituce povinna předložit na výzvu arbitra doklady, vysvětlení či informace, v jaké lhůtě od zahájení řízení musí arbitr vydat nález či rozhodnout o námitkách. Novela změnila i ukládání sankce instituci v situaci, kdy arbitr v nálezu, byť i jen z části, vyhovuje navrhovateli. Povinnost zaplatit sankci ukládá arbitr instituci už v nálezu, jímž vyhovuje navrhovateli, a sankci uloží i v případě, kdy předmětem sporu není peněžitá částka (podle předchozí úpravy ukládal arbitr pokutu rozhodnutím až po nabytí právní moci vydaného nálezu). Poslední významnější změnou bylo umožnění arbitrovi uvádět v rámci uveřejňování projednávaných sporů identifikační údaje institucí. Tato změna zapadá do oblasti preventivního působení arbitra a může mít pozitivní vliv na chování institucí vůči svým klientům. Třetí novela zákona o FA byla provedena zákonem č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, s účinností od 1. ledna Tato novela změnila pouze jeden odstavec zákona o FA a to konkrétně 12 odst. 8, který odkazuje na povinnost pověřené fyzické osoby dodržovat povinnosti stanovené zaměstnancům v 303 zákoníků práce. Jde o povinnosti stanovené státním zaměstnancům, které jim ukládají chovat se nestraně, zachovávat mlčenlivost, nepřijímat dary, nejednat tak, aby to způsobilo střet zájmů apod. 13

15 2 Současná zákonná úprava institutu FA v ČR V úvodní kapitole jsem se zabývala vývojem institutu finančního arbitra v České republice, respektive postupným vývojem jeho stěžejní úpravy, zákona o FA. V této i dalších částech se již budu zabývat pouze platnou právní úpravou, tedy zákonem o FA v platném znění, tj. ve znění poslední třetí novely, zákona č. 264/2006 Sb. 2.1 Právní regulace institutu finančního arbitra Jak již bylo uvedeno, základem právní úpravy institutu finančního arbitra v České republice je zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Dalšími právními normami, které se vztahují na tuto oblast jsou zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), a zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský soudní řád nebo OSŘ ). 2.2 Vztah k České národní bance a materiální zajištění činnosti arbitra Jak vyplývá z 1 odst. 2 zákona o FA, poskytuje Česká národní banka (dále jen ČNB ) na své náklady v odůvodněném rozsahu administrativní a finanční zajištění výkonu činnosti arbitra, včetně úhrad výdajů spojených s činností osob pověřených arbitrem podle zákona o FA. Plat a další požitky FA a jeho zástupce jsou nákladem ČNB, stanoví je však Poslanecká sněmovna. Ze znění tohoto ustanovení, kdy ČNB poskytuje zajištění výkonu činnosti arbitra v odůvodněném rozsahu vyplývá, že arbitr je v této otázce v podstatě odkázán na libovůli ČNB toto zajištění poskytovat a v jakém rozsahu. Na tuto závislost na vůli a přístupu ČNB k uhrazování nákladů na zajištění výkonu činnosti arbitra upozorňoval ve svých výročních zprávách i sám finanční arbitr. 12 Tento způsob financování činnosti FA kritizuje i Světová banka ve své Technické zprávě o ochraně spotřebitele v rámci finančních služeb v České republice 12 Výroční zpráva FA za rok 2003, s. 9. Výroční zpráva FA za rok 2004, s

16 z června 2007, která byla vypracována na žádost ministerstva financí České republiky. 13 Tato zpráva doslova uvádí, že zatímco vládní politika požaduje nezávislého finančního arbitra, tento úřad postrádá nezávislý rozpočet, a podle zákona o FA závisí na vůli ČNB zda bude hradit jeho výdaje. Veškeré pokuty, které jsou arbitrem vybírány od finančních společností v souvislosti s porušením zákona o FA, jsou následně poukázány ČNB. Podle této zprávy by mělo být toto finanční uspořádání nahrazeno financováním arbitra všemi finančními společnostmi, které spadají pod arbitrův mandát. 14 Jedinou konkrétní zákonnou povinností ČNB v tomto ohledu je provádění nemocenského pojištění a plnění úkolů při provádění důchodového pojištění finančního arbitra a jeho zástupce, a to v souladu s ustanoveními 18 odst. 1 písm. s) a 36 písm. z) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Finanční arbitr uzavřel dne 27. ledna 2003 s ČNB Dohodu o administrativním zajištění činnosti arbitra včetně úhrady výdajů spojených s jeho činností. Dohoda obsahuje skutečnosti, které ČNB vykonává dle citovaného ustanovení zákona o FA, tedy o zajištění výkonu činnosti arbitra v oblasti platových a dalších požitků, personální, finanční, informačních technologií a materiálního zabezpečení a služeb. Pro zajištění jednotné komunikace mezi arbitrem a ČNB byl arbitrovi přidělen gestor, kterým je ředitel sekce peněžní a platebního styku v ČNB. 15 Přestože tato dohoda byla v průběhu funkčního období prvního finančního arbitra JUDr. Ing. Otakara Schlossbergera naplňována a jím ve výročních zprávách pozitivně hodnocena jakožto fungující, je na tomto místě nutné ztotožnit se s názorem vyjádřeným ve zprávě Světové banky, že odlišný a tedy samostatný a nezávislý způsob financování činnosti FA, který by nebyl závislý na přístupu a vůli ČNB, by byl jistě vhodnější. Mohlo by jít o navrhovaný způsob placení příspěvků finančními institucemi, které spadají do působnosti FA nebo o lépe vymezený způsob financování ze strany ČNB, který by nebyl závislý na jejich vůli. 13 The World Bank. Technical Note on Consumer Protection in Financial Services June 2007, s. 20 [citováno 25. dubna 2008]. Dostupný z: 14 While the policy of the Government is that the Financial Arbiter should be independent, this office lacks an independent budget and, based on the Financial Arbiter Act, depends on the willingness of the CNB to cover its expenses. All fines from financial firms which are in breach of the Financial Arbiter s Act are collected by it and then turned over to the CNB. This financing arrangement should be replaced with the financing of the Arbiter by all financial firms covered by the Arbiter s mandate. 15 Výroční zpráva FA za rok 2003, s

17 2.3 Předpoklady pro výkon funkce finančního arbitra Aby jednotlivec mohl vykonávat funkci finančního arbitra nebo jeho zástupce, musí splnit požadavky stanovené zákonem. Tyto předpoklady pro výkon funkce jsou stanoveny v zákoně o FA, především v 4 odst. 2 a dále pak v 6 odst. 1 a 2. Arbitrem a zástupcem arbitra mohou být zvoleny pouze osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům, mají dobrou pověst, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti. Toto vymezení předpokladů pro výkon funkce arbitra mi připadá velice vágní a dle mého názoru nezaručuje určitou kvalitu a kvalifikovanost navrhovaných osob na výkon těchto funkcí. Pokud však nahlédneme do zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o VOP), jehož úkol a postavení v rámci právního řádu ČR je dle mého názoru nejbližší postavení finančního arbitra, zjistíme, že ani v tomto zákoně nejsou předpoklady na výkon funkce vymezeny příliš konkrétně. Zákon o VOP ve svém 2 odst. 2 stanoví, že ochráncem může být zvolen každý, kdo je volitelný do Senátu, to znamená každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Takto vymezené požadavky na osobu veřejného ochránce práv (dále jen VOP ) také samy o sobě nezaručují určitou kvalitu a kvalifikovanost navrhovaných osob. Zákonodárce zřejmě v případě VOP i FA spoléhal na osoby navrhovatelů a volitelů, kteří budou mít za úkol posoudit, zda jimi navrhované popřípadě volené osoby mají dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti, zda mají dobrou pověst. Kandidáty na funkci VOP navrhuje prezident republiky a Senát a dá se předpokládat, že tito navrhovatelé zaručí kvalitu navrhovaných kandidátů. V rámci zákona o FA jsou návrhy oprávněny podávat instituce, jejich profesní sdružení a profesní sdružení na ochranu spotřebitelů, tedy subjekty, které svou činnost vykonávají v oblasti, ve které bude jimi navrhovaný kandidát příslušný k rozhodování sporů. Lze proto očekávat, že navrhnou kandidáta, který svými znalostmi, zkušenostmi a dobrou pověstí zaručí, že ve funkci arbitra bude osoba, která je v této oblasti uznávaným odborníkem. V případě FA i VOP je volitelem Poslanecká sněmovna, na niž je v konečném důsledku přenesena odpovědnost posoudit, zda navržené osoby disponují dostatečnými znalostmi, mají potřebnou kvalifikaci a onu dobrou pověst. Je otázkou, zda jsou naši zákonodárci schopni a zda mají dostatečné informace k tomu, aby kvalifikovaně posoudili a ohodnotili navržené uchazeče. Dle mého názoru 16

18 jsou při výběru uchazečů na funkci FA nejdůležitější navrhovatelé, kteří mají dostatečné znalosti k tomu, aby navrhli pouze kandidáty kvalifikované a splňující veškerá stanovená kriteria, a proto by k tomuto svému oprávnění navrhovat kandidáty měli přistupovat zodpovědně a důkladně. Ve světle poslední volby finančního arbitra a jeho zástupce, která probíhala v Poslanecké sněmovně ve dnech 25. října 2007 a 6. prosince 2007, mi nezbývá nic jiného než konstatovat, že spolehnout se na volitele jako na osoby, které by měly zaručit kvality vybraného kandidáta na tuto funkci, je krátkozraké a naivní. Dnes již bývalý finanční arbitr JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, PhD. byl pro volbu navržen pěti oprávněnými institucemi (například Asociací finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR či Asociací penzijních fondů ČR) a podporu mu vyjádřilo též Sdružení obrany spotřebitelů ČR, Praha. Současný finanční arbitr Dr. Ing. František Klufa byl navržen pouze Okresní hospodářskou komorou v Příbrami. To svědčí o dobré pověsti a značné podpoře vyjádřené odbornými institucemi pro prvně jmenovaného kandidáta. Naprosto v rozporu s touto podporou je pak výsledek hlasování v Poslanecké sněmovně, kdy pan František Klufa získal 135 hlasů z přítomných 163 poslanců, kdežto pan Otakar Schlossberger získal pouhých 11 hlasů z přítomných 163 poslanců. Ze stenografického záznamu z 22. schůze Poslanecké sněmovny ČR, která se uskutečnila dne 25. října 2007, a na které byl zvolen nový finanční arbitr, vyplývá, že před volbou neproběhla žádná diskuse, neboť se žádný z přítomných poslanců nepřihlásil do rozpravy. Výše uvedené svědčí buď o naprosté lhostejnosti našich zákonodárců k funkci FA jako takové a tím i k volbě osoby, která ji bude vykonávat, a nebo o politické domluvě o obsazení této funkce. 16 Ani jedna z naznačených možností však tomuto institutu neprospívá. Pro úplnost dodávám, že na 22. schůzi Poslanecké sněmovny ČR byl volen i zástupce FA. V této volbě však žádný z navržených kandidátů nezískal dostatečný počet hlasů a proto byl zástupce FA zvolen až na 23. schůzi Poslanecké sněmovny ČR, která se konala dne 6. prosince Svou funkci zde obhájil JUDr. Petr Scholz, pro kterého hlasovalo 141 ze 164 přítomných poslanců. Další předpoklady pro výkon funkce arbitra jsou stanoveny negativně a to formou neslučitelnosti výkonu funkce arbitra s funkcí prezidenta republiky, poslance nebo senátora Parlamentu, člena Nejvyššího kontrolního úřadu nebo bankovní rady 16 Jediná debata, která byla veřejně vedena o volbě nového FA, je dostupná na následující internetové adrese: 17

19 České národní banky a soudce, jakož i s jakoukoliv další činností ve veřejné správě a s činností v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech podnikatelských subjektů. Dále je výkon funkce arbitra a jeho zástupce neslučitelný s jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké. Výkon činností uvedených ve výjimce však nesmí být prováděn na újmu výkonu funkce a její důstojnosti a nesmí ohrožovat důvěru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce arbitra či zástupce. Tato omezení jsou obdobná s požadavky kladenými na VOP, soudce či státní zástupce. Jejich smyslem je zabránit prolínání mocí ve státě a zaručit nepodjatost a nezávislost osoby vykonávající tuto funkci. Je otázkou, zda je možné mezi předpoklady výkonu funkce arbitra zahrnout i požadavek bezúhonnosti. I když to není v zákoně výslovně stanoveno, dá se dle mého názoru tento požadavek vyvodit. Mezi událostmi, v jejichž důsledku končí výkon funkce arbitra nebo jeho zástupce, je uveden i den nabytí právní moci rozsudku, kterým byl arbitr nebo jeho zástupce odsouzen pro úmyslný trestný čin. Pokud tedy osoba vykonává tuto funkci a je v průběhu funkčního období odsouzena pro úmyslný trestný čin, dnem nabytí právní moci rozsudku končí výkon její funkce. Z toho je možné vyvodit, že osoba vykovávající tuto funkci by měla být bezúhonná v tom smyslu, že nespáchala úmyslný trestný čin. 2.4 Volba finančního arbitra Postup při volbě finančního arbitra a jeho zástupce upravuje zákon o FA v 4 odst. 1. Toto ustanovení bylo oběma prvními novelami zákona o FA upravováno, aby byly odstraněny všechny nedostatky původního znění. V současné době je arbitr i jeho zástupce volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období 5 let. Volba probíhá veřejným hlasováním. První volba finančního arbitra však proběhla jako volba tajná, neboť původní znění zákona o FA neobsahovalo ustanovení o způsobu volby (ani nestanovovalo pro volbu žádnou lhůtu). Volební komise Poslanecké sněmovny proto navrhla, aby volba FA a jeho zástupce byla uskutečněna jako volba tajná a poslanci tento návrh schválili. 17 Konkrétně je procedura volby upravena v zákoně č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, v článku 6, bodu 17 Scholz, P. Zákon o finančním arbitrovi a způsoby mimosoudního vyrovnávání sporů vzniklých při převodu finančních prostředků ve vybraných státech s vyspělým bankovním průmyslem. Daně a finance, 2007, č. 04, s

20 22. Jde o dvoukolovou volbu a zvolen je ten kandidát, který obdrží nadpoloviční počet hlasů přítomných poslanců. Návrhy na volbu jsou oprávněny podávat instituce, jejich profesní sdružení a profesní sdružení na ochranu spotřebitelů. Pojem instituce je nutné chápat ve smyslu legislativní zkratky dle zákona o FA, kde je v 3 odst. 1 vymezen pojem instituce tak, že se jím rozumí převádějící instituce a vydavatel elektronických platebních prostředků. Pro konkrétní představu, o jaké instituce se jedná, uvádím instituce, které podaly návrhy kandidátů v poslední volbě finančního arbitra a jeho zástupce. Byly jimi například Sdružení pro bankovní karty; Okresní hospodářská komora, Příbram; Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR, o.s., Praha; Diners Club International, Praha; Sdružení českých spotřebitelů, o.s., Praha; Regionální hospodářská komora Severovýchodních Čech, Hradec králové; Asociace penzijních fondů ČR, Praha; Sdružení obrany spotřebitelů ČR, Praha; Hospodářská komora hl. m. Prahy, Praha a Hospodářská komora ČR, Praha. Volba se koná nejpozději 2 měsíce před řádným uplynutím funkčního období arbitra nebo zástupce arbitra. V ostatních případech, kdy výkon funkce arbitra či jeho zástupce končí nečekaně, z důvodu úmrtí nebo prohlášení za mrtvého, nabytí právní moci rozsudku odsuzujícího za úmyslný trestný čin nebo doručením prohlášení předsedovi Poslanecké sněmovny o vzdání se funkce, se volba koná tak, aby období ode dne skončení výkonu funkce arbitra nebo zástupce arbitra do dne zvolení nového nepřesáhlo 2 měsíce. Toto ustanovení, které bylo do zákona zapracováno druhou novelou, odstranilo předchozí nedostatky právní úpravy. Původní znění tohoto ustanovení totiž počítalo pro případ skočení funkce arbitra nebo jeho zástupce uplynutím funkčního období s volbou konanou až po ukončení tohoto období a to ve lhůtě do dvou měsíců. Toto řešení však bylo naprosto nevyhovující a pro fungování kanceláře finančního arbitra destruktivní. Všichni pracovníci kanceláře finančního arbitra jsou v pracovně-právním poměru k ČNB na dobu určitou, jež je omezena volebním obdobím finančního arbitra 18, uplynutím funkčního období arbitra tedy končí i pracovní poměr pracovníků jeho kanceláře. Pokud by volba následovala ve lhůtě 2 měsíců po uplynutí funkčního období, nastala by situace, kdy by institut finančního arbitra nebyl po 2 měsíce funkční, což jistě nemohlo být zákonodárci zamýšleno. 18 Výroční zpráva finančního arbitra za rok s

21 Novela však tuto nevhodnou úpravu včas, tedy před uplynutím funkčního období prvního finančního arbitra, odstranila. Pokud je funkce arbitra či jeho zástupce neobsazena, počíná funkční období dnem zvolení, je-li však funkce obsazena, funkční období začne dnem následujícím po dni skončení funkčního období dosavadního arbitra nebo jeho zástupce. 2.5 Výkon funkce finančního arbitra a postavení jeho zástupce Arbitrovi zákon ukládá povinnost vykonávat svou funkci nezávisle a nestranně. Je povinen se zdržet všeho, co by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za výkon své funkce odpovídá arbitr Poslanecké sněmovně, tedy svému voliteli, který jej v případě závažného porušení těchto povinností může z funkce odvolat. Aby byla naplněna funkce dohledu, kterou nad arbitrem vykonává Poslanecká sněmovna, je jí arbitr povinen jedenkrát ročně, a to vždy do 31. března za uplynulý kalendářní rok, předložit zprávu o své činnosti. Tato zpráva má mimo jiné obsahovat informace o nákladech vynaložených ze strany ČNB na zajištění výkonu činnosti arbitra a také informace o projednávaných sporech bez uvedení identifikačních údajů navrhovatelů. Druhá novela umožnila arbitrovi uvádět ve své výroční zprávě identifikační údaje institucí, se kterými navrhovatelé spory vedli. Jak vyplývá z 4 odst. 4 zákona o FA, zástupce finančního arbitra má stejné právní postavení, jako arbitr, a v případě volby a odvolání z funkce pro něj platí ustanovení zákona o FA o finančním arbitrovi. Zástupce zastupuje arbitra v době jeho nepřítomnosti v plném rozsahu jeho pravomocí a odpovědnosti. Arbitr může dále svého zástupce trvale pověřit výkonem části své rozhodovací pravomoci což v minulosti učinil a pověřil jej výkonem rozhodovacích pravomocí ve věci ukládání pokut za nesplnění informační povinnosti institucí dle 19 v souladu s 23 zákona o FA Zánik funkce finančního arbitra a jeho zástupce Výkon funkce arbitra nebo zástupce arbitra končí v souladu se zněním ustanovení 6 odstavce 3 zákona o FA dnem, kdy uplynulo jeho funkční období, dále dnem, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl arbitr nebo jeho zástupce odsouzen pro úmyslný trestný čin, dnem, kdy bylo předsedovi Poslanecké sněmovny 19 Scholz, P. Zákon o finančním arbitrovi a způsoby mimosoudního vyrovnávání sporů vzniklých při převodu finančních prostředků ve vybraných státech s vyspělým bankovním průmyslem. Daně a finance, 2007, č. 04, s

22 doručeno písemné prohlášení arbitra nebo zástupce arbitra, že se své funkce vzdává a nebo dnem, kdy arbitr či jeho zástupce zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Dále výkon funkce arbitra končí tehdy, když poslanecká sněmovna splní svou zákonnou povinnost a odvolá arbitra z funkce. K tomuto odvolání je Poslanecká sněmovna povinna v případě, že arbitr přestal být způsobilý vykonávat svou funkci. Pokud arbitr při výkonu své funkce závažným způsobem poruší povinnosti, které mu pro výkon jeho funkce ukládá zákon o FA a zvláštní právní předpisy, může jej Poslanecká sněmovna z jeho funkce odvolat. Toto ustanovení dává Poslanecké sněmovně možnost ve vymezených případech arbitra odvolat, ale na rozdíl od předchozího ustanovení, jí nestanoví povinnost. 21

23 3 Řízení před finančním arbitrem Řízení před finančním arbitrem je specifickým řízením, ve kterém arbitr rozhoduje o právech a povinnostech účastníků. Jeho úpravu nalezneme v 8 až 18 zákona o FA. V případě, že potřebnou úpravu neobsahuje zákon o FA, postupuje se v souladu se zněním 24 přiměřeně podle správního řádu. Ve smyslu správního řádu bude potom na řízení před finančním arbitrem pohlíženo jako na tzv. sporné řízení dle 141 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů Okruh sporů řešených finančním arbitrem Právní úprava působnosti finančního arbitra je vymezena v úvodním 1 odst. 1 zákona o FA, podle kterého je arbitr oprávněn rozhodovat: A. spory, které vznikají v oblasti převodů peněžních prostředků v návaznosti na část druhou zákona o platebním styku, a to mezi osobami, které provádějí převody peněžních prostředků a jejich klienty při provádění: - převodů peněžních prostředků podle zákona o platebním styku včetně převodů, které byly provedeny bez příkazu klienta, - opravného zúčtování podle zvláštního právního předpisu upravujícího činnost bank, tj. zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o bankách ) a dále podle právního předpisu upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev, tedy zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, - inkasní formy placení na území České republiky. K rozhodování sporů vznikajících při těchto transakcích je arbitr příslušný pouze tehdy, pokud výše částky, která je předmětem sporu, vyjádřená v eurech, nepřesahuje ke dni podání návrhu částku Druhou novelou s účinností k 1. dubnu 2006 pak bylo toto ustanovení doplněno o pravidlo, které stanovuje rozhodný den pro přepočet sporné částky u přeshraničních převodů prováděných podle zákona o platebním styku. U těchto převodů se ekvivalent limitní částky v EUR stanoví ke dni účinnosti příkazu k převodu. 20 Kadečka, S., Vlasák, M. Řízení před finančním arbitrem. Právní fórum, 2006, č. 5, s

24 B. spory, které vznikají mezi osobami vydávajícími elektronické platební prostředky a držiteli elektronických platebních prostředků při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků dle části třetí zákona o platebním styku. Arbitr je příslušný k rozhodování všech výše uvedených sporů pouze v případě, že by ve věci byla dána příslušnost českého soudu, a to buď podle občanského soudního řádu a nebo podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Dalším právním nástrojem, který by mohl v českém právním prostředí určit příslušnost českého soudu, a potažmo finančního arbitra, k rozhodování sporu, je Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které stanoví příslušnost soudů členských států Evropské unie k řešení sporů v občanských a obchodních věcech. V souvislosti s vymezováním působnosti arbitra k řešení sporů není možné zapomínat na skutečnost, že arbitr je oprávněn k řešení pouze těch sporů, které vznikly až po nabytí účinnost zákona o FA, tedy po 1. lednu Co se týče sporů vzniklých z opravného zúčtování a inkasní formy placení, váže se toto datum k účinnosti první novely, tj. ke dni 1. ledna A spory týkající se přeshraničních převodů může arbitr rozhodovat pouze pokud vznikly po 1. dubnu 2006, tedy k datu účinnosti druhé novely. Na tomto místě je nutné doplnit výklad některých pojmů. V souladu se zákonem o platebním styku se za převod, s výjimkou přeshraničního převodu, nepovažuje poštovní poukaz, chápaný ve smyslu zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako poštovní služba, jejímž účelem je dodání poukázané peněžní částky. Vysvětlení pojmu opravné zúčtování nalezneme v 20c zákona o bankách. Jde o povinnost banky provést opravné zúčtování v případě, že nezúčtovala částku v české měně nebo nepoužila bankovní spojení v souladu s příkazem klienta a způsobila tím chybu v zúčtování. Tato banka je povinna bez odkladu převést na účet oprávněného příjemce peněžní prostředky ve správné výši a úrok za období, kdy s nimi nemohl nakládat (úrok se nepřevádí, pokud nepřesahuje částku 10 Kč) Opravné zúčtování odepsáním částky z účtu neoprávněného příjemce lze provést do 3 měsíců ode dne vzniku chyby v zúčtování. Opravné zúčtování však nelze provést k tíži účtů správců daní, v tomto případě je banka nucena požádat příslušného správce daně o vrácení neoprávněně připsané částky. Podrobnější úpravu týkající se opravného zúčtování obsahuje vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob 23

25 Pojem inkasní forma placení je definován v 2 odst. 3 Vyhlášky ČNB č. 62/2004 Sb., jako operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce bance příjemce za účelem převedení peněžních prostředků z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce. Příklady sporů spadajících do působnosti arbitra Ukradené doklady včetně platební karty (její zneužití výběrem z bankomatu, škoda Kč) Ukradená platební karta (zneužití při jedenácti platbách u různých obchodníků, na účtenkách za uvedené nákupy byly nepravé podpisy, přesto banka odmítla finanční prostředky vrátit, škoda Kč) Zneužitá platební karta (PIN je stále uložen v neotevřené originální obálce, škoda Kč) Chyba banky při převodu částky Kč (instituce neprovedla příkaz k úhradě - platbu za zboží, za nezaplacení faktury dodavatel účtoval úroky z prodlení; instituce uznala svou chybu, ale nechce uhradit účtované úroky z prodlení) Opožděný převod ze strany banky (17. ledna složeno v hotovosti na přepážce instituce Kč ve prospěch účtu vedeného u téže banky, uvedená částka byla připsána na účet až 4. února) Pojištění ke kreditní kartě (instituce neoprávněně účtovala pojištění ke kreditní kartě v měsících únor - duben přesto, že klient písemně žádal k 1. únoru o zrušení pojištění) Příklady sporů nespadajících do působnosti arbitra Převod před účinností zákona o FA, tj. před rokem 2003 (Dne 13. prosince 2002 klient odevzdal na pobočce instituce hromadný příkaz k úhradě, poté zjistil, že jedna úhrada nebyla provedena) provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. Ta v 10 odst. 1 například stanoví, že banka nesmí provést opravné zúčtování, pokud byla chyba v zúčtování částky nebo bankovního spojení způsobena správným zúčtováním chybně vystaveného příkazu klienta. Dále vymezuje pojem zúčtování, kterým rozumí provedení úhrady i provedení inkasní formy placení, pojem chyba v zúčtování bankovního spojení, který se vztahuje na chybu v bankovním spojení příjemce i plátce, a dále pojem chyba v zúčtování částky, který zahrnuje i dvojí nebo vícenásobné zpracování téhož příkazu klienta. 24