Miluj svŧj ţivot. Radost ţít. Louise L.Hay. The New York Times Best Seller

Transkript

1 Miluj svŧj ţivot Radost ţít The New York Times Best Seller Louise L.Hay Digitalizace 9/2011 1

2 Poděkování S radostí a potěšením děkuji: - všem svým studentŧm a pacientŧm, kteří mi dali mnoho a dodali mi odvahu, abych zachytila své myšlenky na papír; - Julii Webster za péči a povzbuzení v raném stadiu této knihy; - Dave Braunovi, který mne mnoho naučil při redigování textu; - Charlie Gehrkemu za pomoc při budování našeho New Center a za to, ţe mi poskytl podporu a čas k této tvŧrčí práci. Obsah Část první ÚVOD Několik rad čtenářŧm...13 Základní myšlenky mé filozofie...15 Kapitola první V CO VĚŘÍM...19 Část druhá SEZENÍ S LOUISE Kapitola druhá CO JE VÁM?...31 Kapitola třetí ODKUD SE TO VZALO?...43 Kapitola čtvrtá JE TO PRAVDA?...51 Kapitola pátá CO TEĎ?...59 Kapitola šestá Kapitola sedmá Kapitola osmá Kapitola devátá ODPOR KE ZMĚNÁM...67 JAK SE ZMĚNIT...81 BUDOVÁNÍ NOVÉHO...93 KAŢDODENNÍ PRÁCE Část třetí POZITIVNÍ MYŠLENÍ V PRAXI Kapitola desátá Kapitola jedenáctá Kapitola dvanáctá Kapitola třináctá MEZILIDSKÉ VZTAHY PRÁCE ÚSPĚCH BOHATSTVÍ

3 Kapitola čtrnáctá Kapitola patnáctá TĚLO SEZNAM NEMOCÍ Část čtvrtá Kapitola šestnáctá MŦJ PŘÍBĚH Bezedná studnice lásky Rejstřík

4 Předmluva Současná civilizace a její překotný, jakoby ničím neomezovaný růst zastínily význam síly pozitivního myšlení. Zavaleni přemírou nadbytečných a mnohdy neuţitečných informací a předmětů jsme ztratili mnoho původních schopností a znalostí - mezi jinými i schopnost vyrovnat se sami se sebou. Málokdy však bývá všechno nenávratně ztraceno. Kníţka, kterou drţíte v ruce, je jedinečným lékem proti tomuto neduhu. Kníţka Louise L. Hay není pouhým návodem na autogenní léčení. Je čímsi víc - je naší cestou k sobě samým. Pomůţe vám nalézt, uvolnit a pouţít ohromující sílu imaginace lásky, která dříme v kaţdém z nás. Imaginaci neboli obrazotvornost nelze zestručnit na pouhou přednost dětí, která uţ dospělým jaksi nepřináleţí - ve skutečnosti působí neustále, jako rozpoznatelná a nesmírná síla. Od dob renesance se na její vliv ovšem zapomínalo: převládlo přesvědčení, ţe svět je dokonale měřitelný a ţe veškeré jevy v okolí i v sobě samém lze vtěsnat do několika logických formulací. Formalismus této představy, který po dlouhou dobu téměř bez výhrad vyhovoval, začal být však pro mnoţství nových poznatků poněkud těsný. Svět uţ ztratil svůj pevný karteziánský řád a posunul se směrem k názorové pluralitě a neurčitosti. Vznikají nové modely světa, které vyhovují podstatně lépe všem pozorováním. Jsou to modely zaloţené na jednotícím principu ducha a hmoty, na hledání společného jmenovatele vědy, umění a náboţenství. Věčný skeptik by mohl celý současný zájem o hledání nového rozměru světa a lidské existence označit jako jednu z mnoha pomíjivých módních vln a s klidným svědomím by mohl tvrdit, ţe zájem o transpersonální psychologii, alternativní medicínu, hlubinnou ekologii, šamanismus, jógu a paranormální jevy pomine, jakmile se objeví móda nová. Pakliţe by všechny tyto oblasti byly pouze reakcí na technokratický svět, kdyby vyjadřovaly prostou nechuť přijímat svět jako stroj, kdyby byly pouhou revoltou, pak by měl skeptik pravdu. Jenţe skutečnost je jiná. Nový alternativní pohled se jiţ dnes stal organickou součástí ţivotní filozofie mnohých z nás právě proto, ţe se nachází v průsečíku různých oborů a pohledů: v jednom bodu se proťaly čistě fyzikální přístupy s postupy orientálních meditačních technik a kontemplací, šamanské praktiky severoamerických Indiánů se nápadně podobají současným psychoterapeutickým metodám, alternativní medicína se stala integrální součástí evropských léčebných postupů. Model světa vycházející z představy dokonale fungujícího a pečlivě seřízeného stroje je pouze jednou z moţných představ, pouhou částí pravdy a skutečnosti. Nedovoluje vysvětlení všech jevů, s nimiţ se kaţdodenně v ţivotě setkáváme, a je proto ve své čisté" podobě jiţ neudrţitelný. Je vysoce pravděpodobné, ţe budoucí chápání světa bude obsahovat sjednocující princip existence všech ţivých i neţivých objektů. Země bude povaţována za jediný celistvý organismus a schopnosti lidské mysli - láska, představivost, obrazotvornost - budou do tohoto obrazu včleněny jako jednoznačné a pozitivní prvky tvorby. MILAN SMRŢ šéfredaktor časopisu GEMMA 4

5 Část první ÚVOD Několik rad čtenářŧm Napsala jsem tuto knihu, abych se s vámi mohla podělit o to, co vím a čemu učím. Má první kniha UZDRAV SI TĚLO (Heal Your Body) byla všeobecně přijata jako autoritativní publikace o mentálních návycích, které jsou podle mého názoru příčinou fyzických chorob. Dostala jsem stovky dopisŧ, v nichţ mne čtenáři ţádají o další informace o mých léčebných metodách. Mí spolupracovníci, soukromí pacienti i účastníci mých seminářŧ ve Spojených státech i v zahraničí naléhali, abych si udělala čas a své poznatky shrnula v kniţním vydání. Drţíte je v rukou. Kniha vás provede celým léčebným procesem, jako kdybyste byli mými pacienty nebo se účastnili mého sezení. Budete-li provádět jednotlivá cvičení postupně tak, jak se objevují v textu, jsem přesvědčena, ţe - ještě neţ knihu dočtete - začnete měnit svŧj ţivot. Doporučuji, abyste si knihu přečetli dvakrát; při druhém, pozornějším čtení dŧkladně provádějte všechna cvičení v určeném pořadí. Nespěchejte a dopřejte si k práci s jednotlivými kapitolami dostatek času, dva aţ tři dny. Je-li to moţné, cvičte s přítelem nebo členem rodiny. Kaţdá kapitola začíná tvrzením, určeným k práci na dané oblasti vašeho ţivota. Tato úvodní tvrzení si neustále opakujte a pište. V závěru kapitol je uveden zpŧsob léčby. Je to příliv pozitivních myšlenek, které mají změnit vaše vědomí. Tento oddíl si čtěte několikrát denně. Knihu uzavírá mŧj vlastní příběh. Věřím, ţe vás přesvědčí, ţe svŧj ţivot mŧţe od základu změnit kaţdý z nás, bez ohledu na to, odkud a z jakého prostředí přicházíme. Vězte, ţe při práci s těmito myšlenkami je s vámi i má láskyplná podpora. Základní myšlenky mé filozofie Kaţdý je bezvýhradně zodpovědný za všechno, co se mu v ţivotě stane. Kaţdá naše myšlenka vytváří naši budoucnost. 5

6 Veškerá síla spočívá v současném okamţiku. Kaţdého trápí sebenenávist a vina. Kaţdý si v skrytu duše myslí, ţe za nic nestojí. Je to pouhá myšlenka, a myšlenku lze změnit. Odpor, kritika a vina jsou nejškodlivější mentální návyky. Zbavíte-li se odporu, mŧţete si vyléčit i rakovinu. Jestliţe máme opravdu rádi sami sebe, všechno se nám v ţivotě daří. Musíme se zbavit minulosti a všem odpustit. Musíme být ochotni začít mít rádi sami sebe. Klíčem k pozitivním změnám je být sami se sebou spokojeni a brát se takoví, jací jsme. Všechny nemoci si v těle vytváříme sami. V nekonečnu ţivota, kde se nacházím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Ţivot se však neustále mění. Neexistuje začátek ani konec, jen běh a koloběh hmoty a zkušeností. Ţivot nikdy neustrne na místě, protoţe kaţdý jeho okamţik je nový a čerstvý. Jsem spojen se silou, která mne stvořila a obdařila schopností vytvářet si své vlastní ţivotní okolnosti. Raduji se z poznání, ţe oplývám silou své mysli. Mohu s ní nakládat dle vlastní vŧle. Kaţdý okamţik ţivota je novým začátkem na cestě z minulosti. Tento okamţik, právě teď a právě tady, je pro mne novým začátkem. V mém světě je všechno v pořádku. 6

7 Kapitola první V CO VĚŘÍM Brány moudrosti a vědění jsou stále otevřené." Ţivot je skutečně velmi jednoduchý. To, co dáváme, dostáváme zpět To, co si o sobě myslíme, se pro nás stává pravdou. Věřím, ţe všichni, mne nevyjímaje, jsme bezvýhradně zodpovědní za všechno, k čemu v našem ţivotě dochází, za to nejlepší i nejhorší. Kaţdá naše myšlenka vytváří naši budoucnost. Kaţdý z nás vytváří své zkušenosti vlastními myšlenkami a pocity. Sami vytváříme situace a pak se vysilujeme tím, ţe z vlastních frustrací obviňujeme druhé. Nikdo a nic - ţádný člověk, ţádné místo ani ţádná věc - nad námi nemají moc. Tím, kdo v nás přemýšlí, jsme pouze my sami. My vytváříme své zkušenosti, svou realitu a kaţdého v ní. Vytváříme-li klid, harmonii a rovnováhu ve vlastní mysli, setkáme se s nimi i v ţivotě. Které z následujících tvrzení je vám povědomé? Všichni mě zneuţívají." Všichni jsou mi vţdy ochotni pomoci." Kaţdé z těchto přesvědčení vás mŧţe dovést k naprosto rozdílným zkušenostem. To, čemu ve svém ţivotě věříme, se pro nás stává pravdou. Vesmír bezvýhradně podporuje kaţdou myšlenku, které jsme se rozhodli věřit Jinak řečeno, naše podvědomí přijímá cokoli, čemu jsme se rozhodli věřit. Znamená to, ţe čemu věřím v sobě a v ţivotě já, se stává mou pravdou. To, co jste si rozhodli myslet o sobě a o svém ţivotě vy, se stává vaší pravdou. Všichni máme k dispozici neomezené mnoţství myšlenek. S tímto vědomím má smysl rozhodnout se spíše pro přesvědčení, ţe všichni jsou mi vţdy ochotni pomoci", neţ ţe mne zneuţívají". Vesmírná síla nás nikdy nesoudí ani nekritizuje Přijímá nás takové, jací jsme, a naše přesvědčení pak zpětně odráţí do našeho ţivota. Jestliţe chci věřit, ţe ţivot je osamělý a ţe mne 7

8 nemá nikdo rád, pak se nesetkám s ničím jiným neţ s osamělostí a neláskou. Jsem-li však rozhodnut vzdát se takového přesvědčení a uvěřit, ţe láska je všude, i já miluji a zaslouţím si lásku, a budu-li se v tom neustále utvrzovat a stále si to opakovat, uskuteční se to. Budu se setkávat s milujícími lidmi. Ti, které uţ znám, mi začnou projevovat více lásky a i já zjistím, ţe svou lásku k druhým dokáţu dát snadno najevo. Většina z nás má scestnou představu o tom, kdo jsme, a mnoho zkostnatělých zásad, jak by se mělo ţít Nikoho tím neodsuzuji: všichni se snaţíme o to nejlepší, čeho jsme v daném okamţiku schopni. Kdybychom to uměli lépe, kdybychom měli více porozumění a pochopení, dělali bychom to jinak. Hlavně si nevyčítejte, ţe jste tam, kde jste. Uţ sám fakt, ţe jste začali číst tuto knihu, znamená, ţe jste ochotni a připraveni učinit ve svém ţivotě novou pozitivní změnu. Oceňte to. Muţ nikdy nepláče." Ţeny nemohou spravovat finanční záleţitosti." S jak omezenými představami to ţijeme! V dětství se učíme uvaţovat o sobě a o ţivotě podle reakcí dospělých Právě tak se učíme, co si máme o sobě a o světě, který nás obklopuje, myslet. Jestliţe jste vyrŧstali s lidmi, kteří byli hluboce nešťastní, ustaraní, bázliví, provinilí nebo zlostní, dozvěděli jste se o sobě i o okolním světě hodně negativních věcí. Všechno zkazím." Je to moje vina." Jsem špatný, protoţe se vztekám." Taková přesvědčení vytvářejí ţivot plný frustrací. Naše emoce jsou ovlivněny citovým ţivotem v dětství Není to ani dobré ani špatné, ani správné či nesprávné; pod pojmem domov si prostě představujeme realitu, kterou jsme poznali v dětství. Zároveň máme sklon vytvářet v dospělosti vztahy stejné nebo podobné těm, které jsme měli s matkou nebo s otcem nebo jaké měli naši rodiče mezi sebou. Vzpomeňte si, kolik vašich milencŧ nebo nadřízených se chovalo podobně jako vaši rodiče. Sami se sebou zacházíme podle toho, jak se k nám chovali vlastní rodiče. Stejně se trestáme. Často pouţíváme jejich slova - jako bychom je přitom slyšeli. Máme se rádi a podporujeme se stejně, jako jsme byli milováni a podporováni v dětství. Všechno zkazíš." Za to mŧţeš ty." Kolikrát uţ jste si něco takového řekli? A jak často si říkáte opak? Jsi dokonalý." Mám tě rád." 8

9 Rodiče za to nemohou Všichni jsme oběťmi obětí. Rodiče nás ani rozhodně nemohli naučit něco, co sami neuměli. Pokud vaše matka nebo otec neuměli mít rádi sami sebe, pak vás nemohli naučit, jak máte mít rádi sami sebe vy. Snaţili se o to nejlepší s tím, co oni sami poznali v dětství. Jestli chcete své rodiče lépe pochopit, přimějte je, aby vám o svém dětství vyprávěli. Budete-li je pozorně poslouchat, dozvíte se, odkud pramení jejich obavy a zkostnatělé návyky. Uvědomte si, ţe tihle lidé, kteří vám to všechno provedli", byli stejně vyděšení a ustaraní jako vy dnes. Věřím, ţe své rodiče si vybíráme sami Kaţdý z nás sám rozhoduje o okamţiku a místě převtělení na tuto planetu. Rozhodli jsme se přijít, abychom se naučili něco, čím dosáhneme pokroku na své duchovní vývojové cestě. Volíme si pohlaví, barvu pleti i vlast a pak hledáme odpovídající rodiče, kteří budou zrcadlit návyk, na němţ máme v tomto ţivotě pracovat. Kdyţ vyrosteme a máme problémy, obvykle vyčítavě ukáţeme na rodiče: To je vaše vina!" Přitom jsme si je vybrali sami, protoţe právě oni byli vhodní pro to, nad čím chceme zvítězit. Svá přesvědčení získáváme ve velmi raném věku a následně si vytváříme zkušenosti, které tato přesvědčení naplňují. Ohlédněte se do minulosti a všimněte si, jak často se ve vašem ţivotě opakovaly stejné zkušenosti. Věřím, ţe jste si je vytvářeli stále znovu, protoţe odráţely představu, kterou jste si o sobě vytvořili a které jste uvěřili. Ve skutečnosti však nezáleţí na tom, jak dlouho máme určitý problém, jak je podle nás váţný nebo nakolik nás ohroţuje. Veškerá síla je v přítomném okamţiku Události, se kterými jste se aţ dosud setkali, vytvořily vaše myšlenky, přesvědčení a slova, která jste pouţili včera, minulý týden, minulý měsíc, minulý rok, před deseti, dvaceti, třiceti či čtyřiceti lety nebo dřív, podle toho, kolik vám je let. To je však minulost. Je ukončená a odbytá. Nyní je dŧleţité, jaké myšlenky, přesvědčení a slova zvolíte právě v přítomném okamţiku. Tyto myšlenky a tato slova budou vytvářet vaši budoucnost. Veškerá vaše síla spočívá v přítomném okamţiku a vytváří zkušenost zítřka, příštího týdne, příštího měsíce, příštího roku atd. Moţná jste si uvědomili, o čem právě v tomto okamţiku přemýšlíte. Byla to negativní, nebo pozitivní myšlenka? Chcete, aby právě ona byla tvŧrcem vaší budoucnosti? Pozorujte to a uvědomujte si to. 9

10 Zabýváme se pouze myšlenkou - a myšlenku lze změnit Na povaze našeho problému nezáleţí. Naše zkušenosti jsou jen vnějším dŧsledkem našich myšlenek. Dokonce i sebenenávist je pouze nenávistí k tomu, co si sami o sobě myslíte. Jedna z vašich myšlenek totiţ tvrdí: Jsem špatný." Je to vaše myšlenka, která vytváří určitý pocit, a vy mu věříte. Kdybyste se jí nezabývali, necítili byste to, co cítíte. A myšlenky mŧţete změnit. Změňte myšlenku a s ní se změní i váš pocit. Na uvedeném příkladu jste měli pochopit, odkud pramení mnohá vaše přesvědčení. Takovou informaci byste ale neměli brát jako omluvu pro to, abyste stále trpěli. Minulost je vŧči nám bezmocná. Nezáleţí na tom, jak dlouho jsme měli negativní návyk, ani jaký byl. Veškerá síla je v přítomném okamţiku. Uvědomte si to; je to nádherné. Uţ v tomto okamţiku se začínáte osvobozovat. Své myšlenky si vybíráme sami Mŧţeme si ze zvyku myslet stále totéţ, aţ se zdá nepravděpodobné, ţe bychom si danou myšlenku vybrali sami. Pŧvodní volba však byla naše. A jakékoli myšlenky lze odmítnout. Vzpomeňte si, jak často jste se bránili přemýšlet o sobě pozitivně - stejně tak mŧţete odmítnout přemýšlet negativně. Zdá se mi, ţe naprosto kaţdý, koho znám nebo koho jsem léčila, trpí do určité míry pocitem viny a sebenenávistí. Oč více sebenenávisti a pocitu viny vŧči sobě chováme, tím méně se nám v ţivotě daří. Čím méně sebenenávistí a pocitu viny, tím se nám po všech stránkách daří lépe. Nejniternější přesvědčení všech pacientů bylo: Nestojím za nic" K tomu často dodáváme: A nedělám toho dost" nebo Nezaslouţím si to a to". Nepřipomíná vám to něco? Máte často dojem, ţe za nic nestojíte? Ale podle jakých měřítek? Je-li toto vaše přesvědčení velmi silné, jak byste mohli ţít láskyplným, radostným, úspěšným a zdravým ţivotem? Vaše převládající přesvědčení tomu bude neustále bránit. Nikdy to nepŧjde tak, jak chcete, neustále vám někde něco nebude klapat. Nejvíce problémů způsobuje odpor, kritika, vina a strach Tyto čtyři faktory vyvolávají v těle i v ţivotě nejváţnější problémy. Pramení z obviňování druhých a z odmítání odpovědnosti za vlastní ţivotní zkušenosti. Přistoupíme-li na to, ţe jsme bezvýhradně odpovědní za vše, k čemu v našem ţivotě dochází, není koho vinit. Cokoli se děje venku", je pouze odrazem našeho myšlenkového procesu. Nechci omlouvat špatné 10

11 chování druhých - ale právě naše přesvědčení přitahuje lidi, kteří se k nám budou podle něj chovat. Kdyţ zjistíte, ţe si říkáte Všichni mi dělají to a to, kritizují mě, nikdo mi nikdy nevyjde vstříc, zacházejí se mnou jako s onucí, zneuţívají mě", pak je to váš návyk. Takový typ lidí přitahuje určitá vaše myšlenka. Kdyţ změníte své myšlení, pŧjdou jinam a budou se tak chovat k někomu jinému. Vy uţ je přitahovat nebudete. Mezi následky některých mentálních návykŧ, které se projevují na fyzické úrovni, patří například dlouhodobý odpor, který mŧţe začít doslova uţírat tělo a vyvolat rakovinu. Neustálá, navyklá kritika často vede k artritidě. Pocit viny si vţdy hledá trest, a trest pŧsobí bolest. Vím, ţe pacienti, kteří ke mně přicházejí se silnými bolestmi, trpí silným pocitem viny. Strach a z něj pramenící napětí mohou být příčinou vypadávání vlasŧ, vředŧ a bolestí nohou. Zjistila jsem, ţe odpuštěním a zbavením se odporu lze vyléčit i rakovinu. Mŧţe to znít příliš zjednodušeně, vycházím však z vlastní praxe a z vlastní zkušenosti. Můţeme změnit svůj přístup k minulosti Minulost je pryč, je za námi. Uţ ji nezměníme. Mŧţeme však změnit to, co si o ní myslíme. Je proto naprostý nesmysl, abychom dnes trestali sami sebe za to, ţe nám kdysi dávno někdo ublíţil. Na pacienty s hluboce zakořeněnými návyky odporu naléhám, aby se začali zbavovat svého odporu teď, kdy je ještě relativně slabý. Nečekejte, aţ vám bude hrozit operace nebo aţ budete na smrtelné posteli a moţná se budete muset vyrovnávat také s panickým strachem. Propadneme-li panice, je nesmírně obtíţné soustředit se na uzdravování. V takovém případě musíme nejdříve vyřešit problém strachu. Pokud se rozhodneme uvěřit, ţe jsme bezmocné oběti a ţe nic uţ nemá cenu, pak nás v tom Vesmír podpoří a náš stav se bude neustále zhoršovat. Ţivotadárné naopak bude, kdyţ se těchto bláhových, negativních myšlenek, které nás jen vyčerpávají, zbavíme. I naše představa o Bohu tu má být pro nás, ne proti nám. K tomu, abychom se zbavili minulosti, musíme být ochotni odpouštět Musíme se rozhodně zbavit své minulosti a všem, včetně nás samých, odpustit. Nemusíme umět odpouštět; zpočátku to moţná ani nebudeme chtít. Léčba však začíná uţ tím, kdyţ si řekneme, ţe jsme k tomu ochotni. Imperativem pro naši léčbu je, ţe minulosti se zbavujeme my a všem odpouštíme. 11

12 Odpouštím ti, ţe jsi nebyl takový, jakého jsem tě chtěl mít. Odpouštím ti a osvobozuji tě." Toto ujištění osvobodí nás. Příčinou všech nemocí je neochota odpustit sobě i druhým Kdykoli onemocníme, je nutné, abychom se upřímně zamysleli nad tím, komu potřebujeme odpustit. V knize ŠKOLA ZÁZRAKŦ (Course of Miracles) se dočteme, ţe příčinou všech nemocí je neochota odpustit" a ze kdykoli onemocníme, je třeba zjistit, komu vlastně musíme odpustit". Právě tomu, komu se nám bude odpouštět nejhŧře, potřebujeme odpustit nejvíce. Odpuštění znamená vzdát se, nechat jít. Nemá nic společného s omlouváním chyb; pouze se toho všeho zbavujeme. Nemusíme ani vědět, jak odpouštět. Musíme však být ochotni odpustit. Jak - o to se postará Vesmír. Jak dobře rozumíme vlastnímu utrpení! A jak těţko většina z nás chápe, ţe i oni" - ti druzí, kdokoli, komu potřebujeme odpustit - trpěli. Je třeba pochopit, ţe se snaţili o to nejlepší, s porozuměním, vědomím a znalostmi, které měli v dané době k dispozici. Kdyţ ke mně někdo přijde s problémem, nezajímá mě, o jaký problém se jedná - o špatné zdraví, nedostatek peněz, neuspokojující vztah či o tvŧrčí krizi. Soustředím se na jediné - na sebelásku. Kdyţ se máme rádi jsme spokojeni s tím, jací jsme, všechno nám v ţivotě vychází. Jako by se všude kolem nás děly malé zázraky. Zlepší se nám zdraví, získáváme víc peněz, vztahy s druhými nás více uspokojují, začínáme se tvořivě projevovat zpŧsobem, který nás naplňuje. Zdá se, ţe k tomu dochází bez našeho přičinění. Láska a spokojenost se sebou samým, atmosféra bezpečí, víra a pocit zaslouţení a přijímání, to vše zavede do našich myšlenek řád, vytvoří v našem ţivotě více láskyplných vztahŧ, přinese nám lepší zaměstnání, lepší bydlení, dokonce se díky tomu znormalizuje i tělesná váha. Lidé, kteří mají rádi sami sebe a své tělo, neuráţejí ani sebe, ani druhé. Sebeuznání a sebepřijetí v přítomném okamţiku jsou hlavním klíčem k pozitivním změnám ve všech oblastech našeho ţivota. Láska k sobě začíná tehdy, kdyţ se přestaneme za cokoli kritizovat. Kritika nás uzamyká právě do toho návyku, který se snaţíme změnit. Mít pochopení a být něţný sám k sobě nám pomŧţe vymanit se z něj. Kritizovali jste se celá léta - pomohlo vám to snad? Pokuste se k sobě stavět kladně a uvidíte, co se stane. 12

13 V nekonečnu ţivota, kde se nacházím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Věřím v sílu mnohem mocnější neţ já, která mnou proudí v kaţdém okamţiku kaţdého dne. Otevírám se své vnitřní moudrosti, neboť vím, ţe v tomto Vesmíru existuje jen jediná Inteligence. Pramení z ní všechny odpovědi, všechna řešení, uzdravení a všechny nové výtvory. Věřím v tuto sílu a Inteligenci, neboť vím, ţe v pravý čas, na pravém místě a ve správném pořadí mi bude odhaleno vše, co mám vědět, a dostane se mi všeho, co potřebuji. V mém světě je všechno v pořádku. 13

14 Část druhá SEZENÍ S LOUISE Kapitola druhá CO JE VÁM? Je bezpečné podívat se do svého nitra." Tělo mi neslouţí Bolí, krvácí, mokvá, motá se, nadýmá se, kulhá, pálí, stárne, nevidí, neslyší, degeneruje atd. Plus cokoli dalšího, co jste si vytvořili. Myslím, ţe to všechno uţ jsem od pacientŧ slyšela. Nevycházím s lidmi Nikdo o mě nestojí, partneři mají přehnané nároky, uzurpují mě, kritizují mě, nemají mě rádi, nikdy mě nenechají o samotě, popichují, nechtějí se se mnou obtěţovat, vyuţívají mě, nikdy mě neposlouchají atd. Plus cokoli dalšího, co jste si vytvořili. Ano, i to všechno uţ jsem slyšela. Jsem v mizerné finanční situaci Nemám peníze, mám je jen málokdy, nikdy ne dost, vţdycky mi o vlásek uniknou, utrácím je rychleji, neţ je stačím vydělávat, nestačí na zaplacení účtŧ, proklouznou mezi prsty atd. Plus cokoli dalšího, co jste si vymysleli. I to uţ jsem samozřejmě slyšela. V ţivotě se mi nic nedaří Nikdy nemohu dělat to, co chci. Nikomu se nezavděčím. Nevím, co chci dělat. Nikdo na mě nemá čas. Mé potřeby a přání kaţdý ignoruje. Dělám to jen kvŧli nim. Všichni mě zneuţívají. Nikoho nezajímá, co chci dělat. Nemám talent. Vţdycky všechno zkazím. Všechno odkládám. Nic mi nikdy nevyjde atd. A cokoli dalšího, co jste si sami vytvořili. To všechno - a mnohem víc - uţ jsem slyšela. Kdykoli se poprvé nového pacienta zeptám, jak vypadá jeho ţivot, většinou dostanu jednu nebo několik z výše zmíněných odpovědí. Jsou skálopevně přesvědčeni, ţe vědí, jaký mají problém. Já však vím, ţe jejich stíţnosti jsou pouze vnějšími příznaky vnitřních mentálních návykŧ. 14

15 Za vnějším příznakem se skrývá návyk - mnohem hlubší a škodlivější. Poslouchám, jaké výrazy pouţívají, a kladu jim několik základních otázek: Co se děje ve vašem ţivotě? Jak jste na tom se zdravím? Čím se ţivíte? Máte rádi svoji práci? Jaká je vaše finanční situace? Jaký je váš milostný ţivot? Jak skončil váš poslední vztah? A vztah před ním? Povězte mi stručně o svém dětství. Pozoruji jejich drţení těla a mimiku. Nejvíce se však soustředím na to, co říkají. Myšlenky a slova vytvářejí naše budoucí zkušenosti. Kdyţ je poslouchám, snadno porozumím, proč mají právě ty problémy, o kterých hovoří. Náš zpŧsob vyjadřování svědčí o našich myšlenkách. Slova, která pouţívají, však někdy neodpovídají popisovaným zkušenostem. Pak vím, ţe buď nejsou v kontaktu s realitou, nebo mi lţou. Obojí mi slouţí jako opěrný bod, z něhoţ při léčbě vycházím. Cvičení: Měl bych Potom jim dám blok a pero a poţádám je, aby stránku nadepsali: Měl bych Větu mají pětkrát nebo šestkrát, pokaţdé rŧzně, ukončit. Někteří se těţko rozepisují, jiní naopak nevědí, jak skončit. Pak je poţádám, aby mi seznam přečetli a kaţdou větu začali Měl bych..." Při kaţdé větě se ptám: Proč?" Odpovědi jsou zajímavé a leccos odhalují. Například: Matka říká, ţe bych měl. Protoţe se to bojím neudělat. Protoţe musím být dokonalý. To přece musí dělat kaţdý. Protoţe jsem příliš líný, příliš malý, příliš obézní, příliš hubený, příliš hloupý, příliš ošklivý, příliš neschopný. 15

16 Tak zjistím, které přesvědčení je zablokovalo, čemu věří a kde vidí hranice svých moţností. Jejich odpovědi nekomentuji. Kdyţ seznam dočtou, mluvím o výrazu měl bych. Podle mne je to jeden z nejškodlivějších výrazŧ. Myslím, ţe jej nepotřebujeme. Kdykoli totiţ vyslovíme měl bych", ve skutečnosti říkáme, ţe je něco špatně. Buď něco špatně děláme nebo jsme něco špatně udělali či uděláme. Potřebujeme větší svobodu výběru. Ten výraz bych nejraději navţdy vymazala ze slovníku. Nahrazuji jej výrazem mohl bych. Mohl bych" poskytuje moţnost volby a nikdy neděláme nic špatně. Pacienty pak poţádám, aby svŧj seznam četli znovu, s tím rozdílem, ţe kaţdou větu začínají: Kdybych opravdu chtěl, mohl bych." Celý problém se tak dostává do úplně jiné roviny. Ptám se jich při tom mírně: Proč jste to neudělal?" Jejich odpovědi se nyní od předchozích liší: Nechci. Bojím se. Nevím jak. Protoţe na to nestačím. A tak dále. Často zjistíme, ţe ti lidé si celá léta vyčítali něco, co by je samotné nikdy nenapadlo. Často to od nich chtěl někdo jiný. Kdyţ si to uvědomí, mohou tuto poloţku jednoduše ze svého seznamu vypustit. Je to obrovská úleva. Podívejte se na ty, kdo se roky nutí do práce, kterou nemají rádi - jen protoţe jejich rodiče chtěli, aby se stali například zubařem nebo učitelem. Jak často jsme si připadali méněcenní, kdyţ nás srovnávali s některým členem rodiny a tvrdili, ţe bychom měli být stejně chytří, bohatí nebo tvořiví jako on! Co mŧţete vypustit vy ze svého seznamu měl bych? Kdyţ se dostaneme na konec seznamu, pacient se na svŧj ţivot začíná dívat nově a jinak. Uvědomí si, ţe mnoho věcí, které pokládal za nezbytné, většinou nikdy dělat nechtěl, pouze se snaţil vyhovět druhým. Dŧvodem je často strach nebo pocit nedostatečnosti. V tom okamţiku se problém začíná měnit. Pacient se začíná zbavovat pocitu, ţe dělá něco špatně" jen proto, ţe to nevyhovuje měřítkŧm někoho jiného. 16

17 V další fázi vysvětluji svou ţivotní filozofii, jejíţ základní body jsem uvedla v první kapitole. Věřím, ţe ţivot je velmi jednoduchý. To, co dáváme, dostáváme zpátky. Vesmír bezvýhradně podporuje kaţdou myšlenku, které jsme se rozhodli věřit. V dětství se učíme názoru na sebe a na ţivot podle reakcí dospělých, s nimiţ přicházíme do styku. Ať věříme čemukoli, v dospělosti se to promítne do našich zkušeností. Jedná se pouze o mentální návyky. Veškerá síla spočívá vţdy v přítomném okamţiku. V této chvíli mohou začít změny. Sebeláska Dále vysvětluji, ţe naprosto nezáleţí na povaze problému; ţe s kaţdým pracuji na jediném, a to je sebeláska. Láska je zázračný lék. Pokud máme rádi sami sebe, dějí se v našem ţivotě zázraky. Láskou nemyslím ješitnost, samolibost nebo aroganci - to není láska, ale strach. Mám na mysli hluboké porozumění a respekt vŧči sobě, svému tělu i mysli. Vděčnost za zázrak našeho těla a naší mysli. Za lásku povaţuji nesmírně hluboké porozumění, která naše srdce zcela, bezezbytku zaplní. Láska se mŧţe vydat jakýmkoli směrem. Mohu ji cítit: K ţivotu samému. K radosti z toho, ţe ţiji. Ke kráse, na niţ se dívám. K lidem. K vědění. K myšlenkovým pochodŧm. K lidskému tělu a jeho funkcím. Ke zvířatŧm, ptákŧm, rybám. K vegetaci v jakékoli formě. K Vesmíru a jeho systému atd. Čím byste tento seznam ještě doplnili? Naproti tomu existují nejrŧznější zpŧsoby, jakými se rádi nemáme: Donekonečna si něco vyčítáme a kritizujeme se. Škodíme si nevhodnou stravou, alkoholem a drogami. Jsme přesvědčeni, ţe nejsme hodni lásky. Bojíme se určit si cenu za svoji práci. V těle si vytváříme nemoci a bolest. Odkládáme to, co by nám prospělo. Ţijeme chaoticky a neklidně. Děláme si dluhy a závazky. 17

18 Přitahujeme milence a přátele, kteří nás podceňují. Co z toho děláte vy? Pokud jakkoli odmítáme to, co by nám prospělo, nemáme se rádi. Vzpomínám si na jednu pacientku, která nosila brýle. Jednoho dne se nám podařilo zbavit ji strachu, který v sobě nosila od dětství. Následující den při probuzení zjistila, ţe své kontaktní čočky nesnese na očích. Rozhlédla se a uvědomila si, ţe bez nich perfektně vidí. Přesto si celý den opakovala: Já tomu nevěřím, já tomu prostě nevěřím." Den nato uţ zase nosila čočky. Nemohla uvěřit tomu, ţe se sama zaslouţila o svŧj dokonalý zrak. Naše podvědomí nemá smysl pro humor. Dalším výrazem nelásky k sobě je nedocenění sebe sama. Tom byl velmi dobrý malíř. Nestačil ale platit vlastní účty, ani kdyţ dostal zakázku od bohatých klientŧ. Honorář, který si za dílo stanovil, mu nikdy nevystačil. Kaţdý, kdo poskytuje sluţby nebo něco vyrobí, si mŧţe účtovat jakoukoli cenu. A bohatí rádi dobře platí; dodává to zboţí vyšší hodnotu. Uvedu některé další příklady: Váš partner je unavený a mrzutý. Myslíte si, ţe jste to zavinili vy. Strávíte s někým den nebo dva a on uţ nezavolá. Myslíte si, ţe chyba je ve vás. Vaše manţelství ztroskotalo. Jste přesvědčeni, ţe za jeho krach mŧţete vy. Bojíte se poţádat o zvýšení platu. Nevypadáte jako modelka nebo manekýn z Gentlemana Quarterly nebo Vogue, a připadáte si proto méněcenní. Nemŧţete prodat nebo dostat to, co chcete, a jste proto přesvědčeni, ţe za nic nestojíte. Bojíte se dŧvěrností a máte strach druhým dovolit, aby se vám přiblíţili, a proto se omezujete na anonymní sex. Nemŧţete se rozhodnout, protoţe jste přesvědčeni, ţe vaše rozhodnutí bude nesprávné. Jak se nedoceňujete vy? Dokonalost dětí Děti se nemusejí o svoji dokonalost nijak snaţit. Dokonalé se uţ rodí a chovají se, jako by o tom věděly. Vědí, ţe jsou středem Vesmíru. Nebojí se říci si o to, co chtějí. Bez zábran vyjadřují emoce. Kdyţ se zlobí dítě, ví o tom celé okolí. A kdyţ je mu dobře, jeho úsměv dokáţe naplnit štěstím celou místnost. Děti jsou plné lásky. 18

19 Malé dítě mŧţe z nedostatku lásky zemřít. Postupem času se bez lásky učíme ţít, malé děti to však nevydrţí. Mají také rády kaţdou část svého těla, dokonce i vlastní výkaly. Mají neuvěřitelnou odvahu. Byli jste stejní. I vy jste byli dokonalí, kdyţ jste se narodili. Všichni jsme takoví byli. Pak jsme začali poslouchat dospělé, kteří se naučili mít strach, a začali jsme popírat vlastní dokonalost. Nikdy pacientŧm nevěřím, kdyţ se mne snaţí přesvědčit o tom, jak jsou nemoţní a nehodní lásky. Mým úkolem je vrátit je zpět do časŧ, kdy věděli, jak se mají mít opravdu rádi. Cvičení: Zrcadlo Při dalším sezení vyzvu pacienta, aby si vzal do ruky zrcátko, podíval se sám sobě do očí, vyslovil své jméno a opakoval: Mám tě rád a beru tě přesně takového, jaký jsi." Málokdy reagují klidně. Někteří se rozpláčou nebo mají slzy na krajíčku, jiní se rozzlobí, další začnou své rysy nebo vlastnosti zesměšňovat. Někteří tvrdí, ţe to nezvládnou". Jeden člověk dokonce zrcadlo odhodil na zem a chtěl utéct. Trvalo několik měsícŧ, neţ se dokázal se svým obrazem v zrcadle ztotoţnit. Já sama jsem se léta v zrcadle pozorovala jen proto, abych kritizovala to, co v něm vidím. Pobaví mě, kdyţ si vzpomenu na ty nekonečné hodiny, které jsem před zrcadlem strávila a snaţila se ze sebe udělat něco alespoň trochu přijatelného". Pamatuji si, ţe jsem se bála podívat se sama sobě do očí. Toto jednoduché cvičení mi o pacientech hodně řekne. Díky němu poznám rychle klíčové problémy, které se skrývají za problémem vnějším. Kdybychom pracovali pouze na povrchu problému, mŧţeme strávit nekonečnou dobu nad jeho jednotlivými detaily: kdyţ uţ se domníváme, ţe jsme všechno spravili", potíţe se vynoří někde jinde. Problém" je málokdy skutečný problém Nestarala se téměř o nic jiného neţ o svŧj vzhled, zejména o zuby. Chodila od jednoho zubaře k druhému a po kaţdé další návštěvě měla pocit, ţe vypadá hŧř. Nechala si udělat plastickou operaci nosu, ale nezdařila se. Kaţdý lékař zrcadlil její vlastní přesvědčení, ţe je ošklivá. Problém nespočíval v tom, jak vypadá, ale v jejím přesvědčení, ţe s ní něco není v pořádku. Jiné pacientce tak zapáchalo z úst, ţe bylo nepříjemné dostat se do její blízkosti. Studovala náboţenství, její vystupování navenek pŧsobilo zboţně a oduševněle. Pod povrchem však bujely zloba a ţárlivost, které vybuchly vţdy, kdyţ se domnívala, ţe někdo ohroţuje její postavení. Její myšlenky 19

20 se projevovaly dechem - chovala se útočně, dokonce i kdyţ předstírala lásku. Neohroţoval ji nikdo kromě ní samé. Bylo mu teprve patnáct, kdyţ ho matka přivedla. Trpěl Hodgkinovou nemocí a zbývaly mu tři měsíce ţivota. Jeho matka byla celkem pochopitelně hysterická a téměř se s ní nedalo mluvit, chlapec byl však velmi inteligentní a hlavně chtěl ţít. Byl ochoten řídit se kaţdou mou radou, jakkoli změnit svŧj zpŧsob myšlení a mluvy. Jeho rodiče ţili v rozloučeném manţelství a neustále se hádali, takţe doma neměl klid. Zoufale touţil stát se hercem. Utkvělá představa úspěchu a štěstí dalece převáţila nad jeho schopností proţívat radost. Byl přesvědčen, ţe jeho okolí jej přijme a ocení jen tehdy, aţ bude slavný. Učila jsem ho, jak se má mít rád a být se sebou spokojený, a podařilo se. Dnes uţ je dospělý a pravidelně vystupuje na Broadwayi. Kdyţ se naučil proţívat radost ze schopnosti být sám sebou, objevily se i herecké příleţitosti. Obezita je další názorný příklad, jak ztrácet energii nápravou problému, který ve skutečnosti problémem není. Lidé často stráví mnoho let marným bojem s vlastní nadváhou a svádějí na ni všechny své potíţe. Nadbytečná kila jsou však jen vnějším dŧsledkem váţnějšího, hlubšího problému. Podle mne je to vţdy strach a potřeba ochrany. Kdyţ se bojíme, necítíme se v bezpečí nebo máme pocit, ţe za nic nestojíme, často se chráníme právě nadbytečnými kily. Jestliţe si nadváhu neustále vyčítáme a máme špatné svědomí z kaţdého sousta, pouze ztrácíme čas. Za dvacet let se mŧţeme ocitnout ve stejné situaci, protoţe ke skutečnému problému jsme se ještě nedostali. Jediné, čeho tak mŧţeme dosáhnout, je ještě větší strach a nejistota; pak budeme potřebovat další kila ke své ochraně. Odmítám se proto dietami zabývat; nejsou totiţ nic platné. Jediná účinná dieta je mentální: vyhýbat se negativním myšlenkám. Pacientŧm říkám: Tento problém prozatím nechme stranou, nejdříve se budeme věnovat něčemu jinému." Často mi řeknou, ţe v tom, aby se měli rádi, jim brání právě jejich obezita. Vysvětluji jim, ţe nadváhu mají proto, ţe se nemají rádi. Kdyţ začneme mít rádi sami sebe a začneme být se sebou spokojení, připadá nám aţ neuvěřitelné, ţe naše tělo skutečně začne shazovat nadbytečná kila. Kdyţ pacientŧm vysvětluji, jak jednoduché je změnit vlastní ţivot, někdy se dokonce rozzlobí. Mívají dojem, ţe jejich problémŧm nerozumím. Jedna ţena se skutečně velmi rozčilila a řekla: Přišla jsem za vámi, abyste mi pomohla s mou disertací, ne abyste mě učila něco o sebelásce." Bylo mi naprosto jasné, ţe její hlavní problém spočívá v tom, ţe je v ní příliš sebenenávisti, která prostupovala celý její ţivot. Pokud se cítila tak bezcenná, nemohla nikdy uspět. 20