Drahelské listy. Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o.p.s. Číslo: 2/2014. Domácí zabijačka - 1. část. Ročník: 2

Transkript

1 Číslo: 2/2014 Ročník: 2 Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o.p.s. Citát čísla: To že rozumnější ustoupí je smutná pravda. Na této pravdě se však zakládá světovláda hlouposti. Domácí zabijačka - 1. část Hned na začátku se musím přiznat ke svému dvojímu vztahu k zabíječce. První je veskrze kladný a váže se k mému dětství. I u nás se pravidelně zabíjelo prase, stejně jako tomu bylo snad v každé druhé domácnosti na vesnici. Aby se učinilo zadost všeobecně známému rčení, že prase má hodně přátel, sjela se k nám v ten den celá širší rodina. Všechno se točilo především kolem pana řezníka, většinou bodrého a společenského člověka. O zábavu nouze nebyla, ale o práci také ne. Zabíječka byla takovou příjemnou rodinnou událostí, proto mám v paměti jen samé milé vzpomínky. Musím také ocenit jednu bezvadnou sousedskou zvyklost, díky které se stávalo, že za zimu byly na stole i několikrát čerstvé zabijačkové speciality. Vždy po zabíječce se totiž roznášela po sousedech takzvaná vejslužka. Tvořila ji bandička černé polívky neboli prdelačky, několik jitrniček, jelítko anebo prejt. Na oplátku donesli zase sousedé něco ze svého, když zabíjeli. Můj druhý vztah se týká porážky. Zde se projevuje nejspíš falešná útlocitnost, protože vegetarián nejsem, přesto se zabíjením mám problém. V praxi to vypadalo tak, že jsem se šla schovat, ucpala si uši a vylezla ven, až když bylo po všem, a na celý tento nezbytný akt se snažila rychle zapomenout. A teď už k samotné zabijačce, která kdysi bývala na našem venkově zcela běžnou, ale zároveň i nutnou záležitostí. Maso a sádlo, které měla rodina ze zabíječky, sloužilo k jídlu po převážnou část roku. Pod pojmem zabijačka vnímáme především porážku prasete. Zabíjely se ale i jiné kusy dobytka. Například ovce, kozy, býčci apod. Pokud na vesnici chovali ještě nějakou drůbež a králíky, tak byli, co se týká masa a ostatních živočišných produktů, téměř soběstační. Jak taková domácí zabijačka vypadala a jak probíhala? Všechno začalo koupí selete někdy začátkem jara. Pro něj už byl přichystaný chlívek s podestýlkou ze slámy a nejlépe s kamenným korýtkem na žrádlo. Prasátko se chodilo krmit dvakrát denně, ráno a večer. Připravovala se pro něj takzvaná šlichta. Byl to šrot, rozšťouchané vařené brambory, někdy nastrouhaná syrová řepa burgan, vše zalité horkou vodou a promíchané. K tomu se přidávaly i zbytky z kuchyně. Důležité bylo očkování proti července, na které se nesmělo zapomínat, protože jinak hrozilo uhynutí zvířete. Zabijačka se většinou dělala po osmi až deseti měsících, v prosinci až březnu, kdy už byl vepřík patřičně vykrmený a měl váhu kolem 250 kg. Taťána Hamouzová Žádoucí bylo hlavně dostatečné množství sádla, které mělo mít tloušťku na pět prstů mužské ruky. Tady bych chtěla vzpomenout na řezníky, kteří chodili v Drahelčicích zabíjet. Oblíbeným byl pan Bohumil Fišer, pojmenovaný kůžičkář, a pan Josef Drda, hostinský a řezník zároveň. V pozdějších letech si lidé zvali na zabíječky pana Vladislava Ševíta nebo pana Milana Čerňanského. Než došlo k samotné zabijačce, muselo se vše pečlivě připravit. Chlapskou starostí bylo zajistit necky, trojnožku s kladkostrojem, štoček neboli dřevěný pracovní vál s vyššími okraji ze tří stran. Žen se týkaly práce v kuchyni. Několik dní předem se pekly v pekáčích kynuté buchty, zvané budáky, zadělávané pouze z mouky, droždí, vody a soli. Nechaly se trochu ztvrdnout a v den zabíječky se nakrájely na velké kusy a zalily studenou vodou. Potom se z nich v dlaních vymačkávala přebytečná voda a vznikala tak vlhká sypká hmota určená do jitrnic a prejtu. Další starostí žen bylo připravit dostatečné množství naloupaného česneku a cibule, navařit kroupy, obstarat dostatek koření a soli, špejle, sáčky na tlačenku, někdy přikoupit střeva na jitrnice. Samozřejmě se muselo počítat s pohoštěním pro všechny účastníky zabíječky. Nepostradatelné byly panáčky tvrdého alkoholu na vytrávení a pivo na zapíjení mastného, stejně tak napečené sladké zákusky na opravu chuti. Každý z příchozích s sebou obvykle také cosi dobrého donesl. Zabijačka začínala pro domácí už velmi brzy ráno. Bylo třeba zatopit a postavit na plotnu velké hrnce s vodou. Často se využíval i kotel na horkou vodu, který stál venku na dvorku. Přichystané musely být různé mísy, pekáče, kbelíky, nabroušené nože, měchačky, cedníky, mlýnky, čisté hadry a utěrky. Jedním z prvních, kdo přišel, byl řezník.

2 Pokračování zabijačky Donesl si své nástroje, ostré řeznické nože, kolíbku na prejt, nabíječku na jitrnice a další nezbytné pomůcky. Dostal štamprli na zahřátí, protože venku býval mráz, a po přivítání se odebral spolu s muži k praseti do chlívku. Tomu se už den předem nedalo nažrat, aby mělo prázdná střeva. Za zadní nohu mu přivázali provaz, kterým bylo odvedeno na místo porážky, a poté mu jím byly podtrženy nohy. Omráčeno bylo přiloženou jateční pistolí k čelu, nebo ranou z kulovnice, dříve dokonce sekyrou. Následně mu byla přeříznuta krční tepna, aby vykrvácelo. Krev se chytala do pekáčku, ze kterého se vylévala do kýble, kde se musela do zchladnutí stále míchat, nejlépe holou rukou, aby se nesrazila. Zabité prase se položilo do necek, polévalo horkou vodou a sypalo smůlou. Taháním za dva řetízky, které vedly pod jeho tělem, a škrábacími kovovými zvonečky se zbavovalo štětin. Když bylo hotovo, připevnila se mezi zadní nohy rozporka a pomocí kladkostroje se prase vytáhlo vzhůru na trojnožku. Nožem a opalováním se ještě kůže zbavovala posledních štětin, aby byla dokonale čistá. V dřívějších dobách bylo povinností vyříznout ze hřbetu zvířete krupon, nejhodnotnější surovou kůži, a odevzdat ho na jatkách. Visícímu praseti se odřízla hlava, poté se opatrně po celé délce otevřelo břicho a vyjmuly se vnitřnosti. Střeva, potřebná pro plnění jitrnic a jelítek se musela pořádně vyprat. Když byl sníh, tak se zbavená obsahu a obrácená na rub očistila zprvu v něm a následně se namočila do teplé vody a důkladně propírala. Voda se měnila vícekrát, dokud střeva přestala být mazlavá a při promnutí jakoby vrzala. Podobně bylo třeba zbavit nečistot žaludek, do kterého se dávala tlačenka. Následovalo rozporcování prasete na části určené k okamžitému zpracování a na části, které se později různým způsobem konzervovali. Ale o tom všem až příště. Beatles v Drahelčicích Všichni příznivci skupiny The Beatles budou mít možnost vrátit se alespoň na několik okamžiků do šedesátých let anglického Liverpoolu a zaposlouchat se do hudby této legendární skupiny.v sobotu 15. března od 20 hodin v hostinci U Drdů na návsi vystoupí skupina TheBugles The Beatles revival. Kapela bude hrát nejen k poslechu, ale i k tanci. Koncert pořádáme pro potěšení a též bychom rádi navázali na kdysi tradiční josefské zábavy v obci. The Bugles mají za sebou četné úspěšné koncerty, a to jak v pražských klubech, na firemních akcích, či vystoupení v televizi. Všichni členové kapely mají dlouhodobé hudební vzdělání. Velkou předností The Bugles je značná vizuální i hlasová podobnost se slavnou čtyřkou, kterou umocňují jak stylové účesy a kostýmy, tak i do detailu napodobené pódiové představení. Samozřejmostí je i levoruký baskytarista. A proto zavítejte tento sobotní večer právě do do hostince U Drdů. Určitě nebudete litovat. Vstupné je 100 Kč. Vstupenky lze zarezervovat na u: drahelcice@ .cz. Více o kapele na: Zde je krátký rozhovor s Milanem Bouškem (Johnem Lennonem). Milane, kdy vznikla Vaše kapela? Kapela vznikla v roce 2000 v Praze. Všichni jsme tehdy hráli na housle v orchestru a pro zábavu si hráli i písničky od Beatles. Na soustředění nás napadlo vzít si s sebou i kytary, a protože to mělo úspěch, začali jsme se věnovat napodobování skupiny Beatles naplno. A proč právě Beatles? Všichni jsme měli rádi Beatles už od dětství a pouštěli si jejich písničky dokola. Poslouchali jsme i jiné interprety jako Chucka Berryho, Lennyho Kravitze nebo Erica Claptona, ale Beatles nám byli vždy nejmilejší. Co je pro The Bugles typické a čím se lišíte od jiných beatles revivalových kapel? Typické pro The Bugles je kromě klasického 4 členného obsazení a levorukého baskytaristy i snaha o co nejvěrnější interpretaci originálu, jakou známe z klasické hudby, kde se hudebníci také snaží o co nejdokonalejší vyznění notového zápisu. Od jiných českých a slovenských revivalů se lišíme velkou dynamikou hry, nadšením, a mladistvým elánem. A na závěr, kde jste v minulosti hráli? The Bugles hráli minulý týden v TV Nova a za celou dobu existence už pro mnoho českých firem, jmenujme např. Bigboard, ČEZ, ČSOB, Toptrans, ČKD, Baťa atd. Neopomíjíme ani klubovou scénu Rockcafé, Limonádový Joe, Futurum, Mandragora atd. The Bugles byli partnerem výstavy Národního muzea s názvem Beatlemánie od roku 2009 do roku Děkuji za rozhovor. Petra Ďuranová A tak se těšíme na Vaši účast, doufáme, že atmosférou se přesuneme do již zmiňované Anglie před 40 lety a všichni tak strávíme příjemný sobotní večer. - 2-

3 Střípky z naší obce Památná lípa v Drahelčicích Petra Ďuranová S blížícím se prvním jarním dnem se přibližuje otevření ankety, kterou zaštiťuje Nadace Partnerství, Strom roku Vzhledem k tomu, že naše lípa má za sebou úctyhodnou historii, vážou se k ní legendy a nejen místní lidé na ni vzpomínají ve svých historkách, rozhodli jsme se lípu do této prestižní ankety přihlásit a doufat v postup do finále mezi dvanáctku nejlepších. Díky vaší velké podpoře byla lípa vloni vyhlášena Památným stromem a získala tak, domníváme se, že zcela oprávněně, statut nejvyšší ochrany. Ještě jednou moc děkujeme. Více informací o anketě lze nalézt na: kde jsou i výherci minulých ročníků. Letos na jaře její zdravotní stav opět zkontroluje a případně zdarma ošetří arborista pan K. D. Peřina. Bezbariérový chodník ulice Úhonická Tak jak jsme Vás informovali v minulém čísle a slíbili i v petici za zrušení 60tky a instalaci 40tky, nechali jsme zpracovat projekt chodníku od ulice Na Dráze k ulici U Lípy v zástavbě. Projekt je hotov a získali jsme i nezbytné doporučení Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, že tento projekt je realizovatelný a je v pořádku. Nyní je projekt předán obci. Projekt i podklady lze najít na odkaz chodník. Sbírka víček pro Kristýnku pokračuje i v tomto roce Manželé Kačabovi, rodiče Kristýnky, velmi děkují občanům Drahelčic za nasbíraní úžasných 160 kg víček v loňském roce. A protože každé víčko pomáhá, noste prosím víčka opět do chodby obecního úřadu. Více informací lze nalézt na či na Komentář k usnesení zastupitelstva obce z ledna Odkup síti v lokalitě Malá Růže V současnosti spolu s panem zastupitelem Lubovským nesouhlasíme s odkupem inženýrských sítí v lokalitě Malé Růže, tak jak je to navrženo v kupní smlouvě mezi obcí Drahelčice a investorem. Nesouhlasíme se současným návrhem odkupu retenční nádrže, stavby opevnění koryta, přeložky bezejmenného toku.v případě retenční nádrže nesouhlasíme z důvodu, že současná nádrž je menší, sice dostačující pro nynější výstavbu, ale v případě další výstavby bude nutno ji dostavět dle původního projektu. Domníváme se, že by ji obec měla převzít až po této dostavbě. Stavby opevnění koryta a přeložka bezejmenného toku jsou, dle sdělení pracovníků Povodí stavby, ve vlastnictví Povodí Vltavy. Obec není kompetentní toto převzít. Informace pro rodiče zápisy do mateřských škol v okolí Drahelčic V tabulce najdete termíny zápisů a kontakt na školky v okolí naší obce. Tato tabulka je POUZE informativní a neříká nic o tom, zda je reálná možnost přijetí dítěte z naší obce v dané školce či zda bude či nebude u nás v obci školka. Poděkování MŠ Fialka Velké poděkování za finanční dar v hodnotě 2035 Kč, který jsme získali od Společnosti Příroda pro Drahelčice z výtěžku Předvánočního koncertu, který se konal v kostele v Rudné. Poděkování převzato z: Informace k územnímu plánu Územní plán obce je jedním z nejdůležitějších dokumentů a určuje funkční využití pozemků na několik let dopředu. Naše obec je nyní ve fázi, kdy se tvoří nový územní plán, který dle návrhu zadání má prověřit plochy pro jiné využití na území cca 1/3 katastru obce. Vzhledem k výše uvedenému jsme i jako společnost po poradě s odborníky na tvorbu uzemního plánu dali připomínky k návrhu zadání, které bylo zveřejněno na úřední desce v říjnu To, co nám chybělo v návrhu zadání, byly zmínky o prověření současného územního systému ekologické stability (ÚSES) a i tom, že lípa je památným stromem. Dále jsme rozporovali prověření plochy pro obytnou výstavbu v lokalitě Pod Hlinistěm, tzn. pod objektem bývalé vysílačky a v lokalitě Višnovka (dle vypořádání připomínek by tam mohlo vzniknout až deset rodinných domů). K projektu jezdeckého areálu firmy AgroTera máme jedinou výhradu, a sice, že máme málo informací k tomuto záměru. Chybí zde komplexní studie, tak jako tomu např. bylo v Hostivicích, kde dceřinná společnost PPFka měla zájem změnit oblast Břví na obytnou zonu. Poděkování Děkujeme všem pamětníkům za jejich vzpomínky, rady a připomínky, bez nich by naše listy nebyly. Naším cílem je zmapovat život a přírodu v naší vesnici, která je sice malá, ale ten život a historii i přírodu měla a má bohatou, a o tyto příběhy se podělit i s Vámi. Rádi bychom ukázali, že ačkoliv se to třeba nezdá, lesy i pole jsou plné volně se pohybující zvěře, chodívalo se zde hodně i na borůvky, maliny a dokonce k nám jezdíval i kancléř prezidenta Masaryka na tetřevy, do Drahelské rokle. Dále i historii i zvyky máme bohaté a dle nás by byla škoda si je nechat pro sebe. V neposlední řadě čerpáme z kronik obce a spolků, které jsou nyní dostupné v Okresním archivu Praha západ v Dobřichovicích a i z knih a internetu

4 Spolek Drahelských ochotníků Jak jsem již psal v minulých číslech Drahelských listů, pokusili jsme se v obci znovu oživit tradici ochotnického divadla. Jako svou první hru jsme si vybrali Sněhurku a sedm trpaslíku. Tento výběr nebyl náhodný, ale chtěli jsme navázat na tradici, kdy právě Sněhurkou tady z největší pravděpodobností ochotnické divadlo skončilo. Viz dobová fotka níže na stránce. Naše Sněhurka bude veršovaná a o to náročnější na znalost rolí, které ovšem umí jen učenlivý trpaslíci, my ostatní, zaměstnaní a zmítáni povinnostmi všedních dní dost pokulháváme, a tak asi nejdůležitější osobou na naší premiéře bude nápověda. Další přípravy probíhají velmi hekticky, šije se opona a kostýmy, malují se kulisy. Výprava nebude sice velkolepá, ale domácká a o to zajímavější. Plánujeme i živou a dokonce autorskou hudbu. Tomáš Lubovský Přijďte se podívat, naše premiéra bude v neděli v 16:00 hod v sále u Marušky Sulánské, tedy v pohostinství U Drdů. Termín byl posunut ze soboty na neděli, abyste nemuseli volit mezi prvním letošním fotbalovým zápasem na drahelském hřišti a naším představením. Vstupné bude dobrovolné. Těší se na vás celý ochotnický spolek. Fotografie z lednové zkoušky. Dobová fotografie představení Sněhurky je z 50tých let. Budeme rádi, když se poznáte a poznáte i ostatní herce a dáte nám vědět. Také nás zajímá, zda se hrálo ještě nějaké představení po této Sněhurce. Zprávy o tom nemáme žádné

5 Drahelčické kříže Už proto, že žiji v Drahelčicích krátce, přistupuji k uvedenému tématu s velkou pokorou a doufám, že se tohoto nelehkého úkolu zhostím se ctí. Veškeré informace jsem čerpala převážně z drahelčické kroniky, ze záznamů z období první republiky, dále z let poválečných a z období kolem roku osmdesát. Některé údaje jsem získala přímo od pamětníků, kterým tímto velmi děkuji za ochotu podělit se o trochu historie z naší obce. Kdo se ocitne v krajině křesťanských, především katolických zemí, najde u cest a křižovatek boží muka a sošky svatých. Symbol kříže mimo svůj vnější význam v sobě skrývá také zvláštní vnitřní smysl. Má připomínat určitou událost, čin nebo osobu či postoj. Kříž je pro věřící znamením naděje, že jsou skrze smrt Ježíše Krista na kříži osvobozeni, spaseni. O tom, že naši předkové užívali tento symbol jako samozřejmou součást svého života, je následující záznam v drahelčické kronice: Že naše obec byla za dřívějších dob hodně náboženská svědčí o tom, že na kraji obce před číslem popisným 31 stojí dřevěný kříž, na němž jest z plechu zhotovený Kristus, a za obcí, kde jest homolka nasypaná na níž jest stará lípa, kde stával dříve ve stejné velikosti a podobě dřevěný kříž v nynější podobě již vyměněn za železný. Oba zmíněné kříže v současné době na uvedených místech již nestojí, nicméně první z nich je uschován zrenovovaný na půdě domu jedné zdejší rodiny. Kříž stával - jak je výše uvedeno - před domem č. p. 31, kde dříve bývalo rozcestí ve směru na Hořelice a Dušníky. Dne podala žádost o souhlas k obnově kříže Vlastenecká dobročinná obec baráčníků na zdejší národní výbor. V žádosti se uvádí roky , kdy byl kříž postaven v upomínku na ukončení zhoubné morové epidemie, která Drahelčice v těchto letech zachvátila. Odpověď národního výboru byla negativní s odůvodněním, že kříž nemá hodnotu historické památky. Druhý kříž, který stával u naší památné lípy, byl od poloviny osmnáctého století také významným rozcestníkem. Cesty se zde dělily směrem na Úhonice, Hořelice a Beroun. Možná by mohl být zajímavý výsledek současného průzkumu, zda kříže znovu na tato dvě místa instalovat a obnovit tak původní záměr našich předků. Další kříž, o kterém je v kronice zmínka, stojí v jižní straně katastru obce, v místě Bitýň. V roce 1741, kdy obcí táhla francouzská vojska, zde bylo mnoho vojáků pohřbeno v souvislosti s morem a úplavicí. Tento kamenný kříž je zde stále, dá se k němu dostat příjemnou procházkou směrem od lípy ke kůlně, po polní cestě lemované starými ovocnými stromy. V současné době je bohužel kříž zarostlý nálety a je trochu problém jej najít. Pamětníci rádi vzpomínají na dobu, kdy bylo toto místo příjemně upravené pro odpočinek a tiché rozjímání. V knize Památky kolem nás vydané v roce 1972 je uvedeno, že jako upomínka na Francouze se zde zachovaly názvy Francouzské mýto,což je název části lesa, kterou Francouzi v letech vymýtili a také Pod Francouzem, což značí pole pod vymýceným lesem. Ještě zmíním jednu Magda Tušlová zajímavost. Cestou směrem na Bitýň se od dob první republiky chodívalo o víkendech do vyhlášené hospody U Panenků, kde se konávala ochotnická představení a sousedská posezení. Poslední z křížů, o kterém bych se zmínila, stojí mimo katastr naší obce a byl postaven na památku drahelčického občana Jana Kučery, který byl dne zastřelen při potyčce s hajným. Kříž se nachází dle záznamu v kronice asi 100 m od hranic našeho katastru obce Nenačovice, a to jižně od luk kde jsou nazývány pod houštinami. Toto místo bylo místními pojmenováno U obrázku na památku zastřeleného, jehož portrét někdo namaloval a na místě neštěstí zavěsil. Sama bych podle popisu k místu určitě netrefila, ale už jsem domluvená s místní rodačkou, že tam spolu vyrazíme. Všechny zmíněné kříže protínaly cesty, které lze dohledat ve starých katastrálních mapách z osmnáctého století. V současných mapách již bohužel tyto cesty nejsou značeny jako turistické, kromě jediné, což je cesta směrem k vysílačce, kde je žlutá turistická značka. Jsem přesvědčena, že většina z nás by uvítala, kdyby se tyto cesty obnovily a uzpůsobily pro vycházkové trasy, které vedou mimo frekventované silnice. Zvu vás na obhlídku ne mnoha památných míst v Drahelčicích a okolí, která nám naši předci zanechali. Možná pak při hlubším zamyšlení lépe pochopíme jejich způsob života, který zase až tak odlišný od našeho být nemusí. Historie se totiž v mnohém opakuje... Podklady dodala Petra Ďuranová, která je získala od Bc. Tomáše Krákory z Okresního archivu Praha západ v Dobřichovicích

6 Co žije na polích a lesích v okolí Drahelčic Kos černý Turdus merula Když se Vás někdo zeptá, jaký pták je nejlepším zpěvákem, zřejmě odpovíte, že slavík. Pro mě je to, ať slavíci prominou, kos. Vždy se těším na jaro, až ráno za okny a v pozdních procházkách, kdy se sluníčko chystá ke spánku, uslyším tohoto černého šviháka. Jeho vábné dukdukdukduk nebo sríííííííí (které zní někde z vyvýšeného místa), varovné a rámusivé tikstikstikstiks je provoněné příslibem jara. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický. Kos ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavé na zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru neustále opakuje dokola. Složitost a počet skladeb vzrůstá se stářím kosa. Kosa můžeme řadit na dva druhy. Původní, lesní populace, se skrývá v jehličnatých a listnatých lesích. A samozřejmě na kosy, kteří se díky své přizpůsobivosti adaptovali na život v naší blízkosti. A to po celé Evropě a jižní Asii. Je to částečně tažný pták. Odlétají jen někteří kosové a to zejména populace lesní. Délka těla tohoto středně velkého pěvce je cm a váží okolo 100 g. Sameček je leskle černý se zlatožlutými kruhy okolo očí a stejně zbarveným zobákem. Samička je šedočerná nebo červenohnědá, s flekatou hrudí a méně nápadnými kruhy okolo očí. Kos černý si staví obvykle hnízdo nízko nad zemí. A to v dubnu až červenci. Hnízdo je hluboká polokulovitá miska. Hnízdní revír je přísně chráněn, pár kosů nestrpí žádného jiného kosa. Samička snáší tři až pět modrozelených vajec s rezavými skvrnami. Kosáčci se líhnou po dnech. O mláďata se starají oba rodiče a to dnů na hnízdě. Po jejich vylétnutí z hnízda je ještě asi dva týdny dokrmují. A čím se kos živí? Jistě si pamatujete z různých pohádek, jak kos tahá chudáka žížalu z půdy. A nikterak se pohádky nepletou. Opravdu, kos se živí žížalami. Umí ji zhltnout najednou, ale umí ji i rozdělit na drobné kousíčky a nakrmit jimi mláďata. Denisa Pazderová Do jeho jídelníčku se řadí také červi, brouci a larvy. V létě žere housenky, ale také naše maliny, třešně a jiné měkké plody. V pozdním létě, poté co kosové odchovali dvoje i troje mláďata, přestávají chránit svůj revír. Už nezpívají a neohrožují vetřelce. Sameček i samička působí unaveně, mají odřené a opotřebované opeření. Až když poslední mládě opustí hnízdo, mají čas na hledání potravy pro sebe a nasazení nového opeření před příchodem zimy. Ale nepředbíhejme, zima končí a až ráno za rozbřesku půjdete do práce, do školy, nebo jen tak ven, poslouchejte. To černý fešák se svým dukdukdukduk vítá jaro. A na závěr, tenhle znáte? Propustili pana Nováčka z psychiatrické léčebny. Za pět minut je vystrašený zpět: Ale copak, pane Nováčku, vždyť už přeci víte, že nejste žížala, ale člověk, můžete jít v klidu domů. No, já to vím, vy to víte, ale ví to i ten kos co sedí na stromě v parku..?! Loutkové divadlo Nezapomínáme ani na naše nejmenší, od 15 hodin též 15. března se v sále Hostince u Drdů koná loutkové divadelní představení s maňásky a i herci a muzikou Jak se hledají princezny od divadla Bořivoj. Za aktivní účasti dětí se trojice zázračných kumpánů snaží osvobodit princeznu z čarodějova zajetí. Příběh je zpracován podle pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Inscenace vychází z tradice českého loutkového divadla. Příběh přináší téma přátelství a kamarádské pomoci v nouzi. Vypráví o lásce, která přece jen něco stojí. Tímto bychom Vaše děti i s Vámi srdečně pozvali na toto představení. Vstupné rodinné 100 Kč, dítě 30 Kč a dospělí 50 Kč. Toto vydání pro Vás připravili: autoři článků a dále : - Petra Ďuranová, výběr a redakce textů - Ivan Ďuran, redakce textů - Taťána Hamouzová, kontrola textů - Tomáš Lubovský, sesazení a grafická úprava Děkujeme za Vaši pozornost a přízeň. Fotografie jsou použity z archivu Tomáše Lubovského a občanů Drahelčic. Vyšlo v Drahelčicích dne nákladem 260 výtisků.