4.3 Alfred Adler Individuální psychologie osobnosti Život Teorie Vývoj osobnosti Individuální životní

Transkript

1 0

2 Obsah 1 Předmět psychologie osobnosti Pojetí osobnosti Osobnost jako předmět poznávání v psychologii Vymezování pojmů jedinec, subjekt, osobnost Jedinec Subjekt Osobnost Psychika a osobnost Pojem Já Obraz já sebepojetí Osobnost a psychologický model osobnosti Determinace osobnosti Bio-psycho-sociální v osobnosti Biologická determinace osobnosti Psychologická determinace osobnosti Sociální determinace osobnosti Systémový přístup k interakci subjekt-prostředí-činnost Základní kategoriální systémy v psychologii osobnosti Východiska a kategoriální systémy pojetí a studia osobnosti v klíčových směrech současnosti Rysové přístupy Situační přístupy Interakční přístupy Psychoanalytické přístupy Sigmund Freud Psychoanalýza Život Hlavní body Freudovy teorie Struktura osobnosti Intrapersonální konflikty Pudy Vývoj osobnosti Obranné mechanismy Úzkost a strach Povaha snů Carl Gustav Jung Analytická teorie osobnosti Život Teorie Struktura psyché Vývoj osobnosti Jungova typologie Přesouvání duševní energie

3 4.3 Alfred Adler Individuální psychologie osobnosti Život Teorie Vývoj osobnosti Individuální životní styl Tvůrčí já Sourozenecké pořadí Karen Horneyová Sociokulturní teorie osobnosti Život Teorie Základní úzkost dítěte Vztahy s druhými lidmi Neurotické potřeby dospělých Harry Stack Sullivan Osobnost utvářená mezilidskými vztahy Život Teorie Terminologie a hlavní pojmy Stadia vývoje osobnosti Erik Homburger Erikson Ego teorie osobnosti Život Teorie Vývoj osobnosti Henry Alexander Murray Ego-psychologické pojetí osobnosti Život Ego-psychologická koncepce osobnosti Osobnost jako celek tvořený potřebou a tlakem Osobnost Otto Rank Role self a chtění v utváření osobnosti Život Trauma narození a jeho důsledky Utváření superega Chtaní a struktura charakteru osobnosti v dospělosti Erich Fromm Život Teorie Behaviorstické přístupy Behaviorismus John Broadus Watson klasický behaviorismus Život Teorie Pojetí osobnosti Edward Chace Tolman neobehaviorismus Život Teorie

4 5.4 Clark Leonard Hull neobehaviorismus Život Teorie Burrhus Frederic Skinner radikální behaviorismus Život Pojetí behaviorismu Pojímání osobnosti K pojímání naturelu člověka John Dollard a Neal E. Miller subjektivní behaviorismus Život Teorie Proces učení Osobnost: podstata a vývoj Neurózy: nevědomé konflikty Albert Bandura sociálně kognitivní teorie osobnosti Život Teorie Vzájemný determinismus Schopnost autoregulace Pozorování modelů pro chování K vymezení lidského naturelu Julian Rotter osobnost v teorii sociálního učení Život Teorie Východiska teorie sociálního učení Hypotetický model pro predikci chování Predikce cílově orientovaného chování Interní versus externí místo kontroly Existenciální přístupy Viktor Emil Frankl naplpování smyslu života osobnosti Život Východiska Smysl života a základní kategorie životních hodnot Ronald David Laing Rollo May Carl Randson Rogers fenomenologická teorie Život Východiska K pojímání naturelu osobnosti Abraham Harold Maslow humanistická teorie Život Východiska Pojetí motivace jako hierarchie potřeb Základní potřeby podle Maslowa Potřeby nedostatkové a potřeby růstové (rozvojové)

5 6.5.6 Koho rozumět zdravou, plně fungující osobností K pojímání lidského naturelu Artur W. Combs a Donald Snygg fenomenologický přístup Kognitivní a celostní přístup Ulrych Neisser osobnost jako kognitivní schéma Život Teorie osobnost jako kognitivní schéma George Alexandr Kelly teorie alternativních konstruktů Život Výchozí pohled teorie alternativních konstruktů Podstata Kellyho koncepce osobnost Vlastnosti osobních konstruktů K pojetí motivace a základním postulátům zaměření aktivit osobnosti Role Construct Repertory Test Základní pojetí lidské podstaty (povahy, naturelu) Kurt Lewin celostní přístup k osobnosti Život Východiska Pojímání osoby, psychologického pole a životního prostoru Konflikty a jejich řešení Dimitrij Nikolajevič Uznadze pojetí osobnosti teorii ustanovky Život Východiska Úrovně ustanovky (zaměřenosti) Vladimir Georgievič Norakidze Dispoziční (rysové) přístupy William Stern Personologický přístup k osobnosti Gordon Willard Allport dispoziční teorie osobnosti Život Co je to osobnost Koncepce rysu Obecné rysy a individuální dispozice Proprium: vývoj jáství Funkční autonomie v dospělosti: minulost je minulost K pojímání lidského naturelu Raymond Bernard Cattel rysová teorie osobnosti Život Východiska Zdroje dat K úloze dědičnosti, prostředí a sociálních kontextů Hans Jürgen Eysenck teorie typů a rysů osobnosti Život Hierarchický model struktury osobnosti Vymezení základních typů osobnosti Neurofyziologické základy rysů a typů

6 8.4.5 Měření rysů osobnosti Big Five lexikální přístup k rysům osobnosti Historie big five Lexikální přístup k vymezování rysů big five Kritické výhrady ke koncipování big five Struktura a dynamika osobnosti Struktura a dynamika osobnosti Regulace a autoregulace osobnosti, její podstata a zdroje Osobnost jako integrovaný celek Základní substruktury osobnosti, jejich pojetí a vztahy Pojetí dynamického aspektu v psychice osobnosti a jeho strukturální souvislosti Problematika temperamentu Pojetí temperamentu Základní teorie temperamentu Humorální (klasická) teorie Konstituční Psychofyziologické Povahové vlastnosti z hlediska typologie osobnosti Další teorie temperamentu Schopnosti Vymezování schopností Schopnosti a dovednosti Primární schopnosti Podstata schopností Vztah vrozeného a získaného Vlohy, nadání a talent Vlohy Nadání a talent Základní teorie schopností Obecné a speciální schopnosti Problematika inteligence a tvořivosti Inteligence Tvořivost Stupně kreativity Klasifikace vzniklého produktu Strukturní složky tvořivosti (divergentního myšlení) - Guilford Vlastnosti a rysy tvořivé osobnosti ! Kognitivní styly Motivační systémy a tendence osobnosti Motivační systémy Motiv Motivace Základní teorie motivace

7 Murray - Členění potřeb jako motivačních sil Cattel - Motivační složky Rotter Potřeby v systému sociálního učení Maslow - Hierarchie potřeb ! Potřeby a zájmy Pojetí potřeb a jejich členění Murrayův přístup k roli potřeb jako motivačních sil Cattel Potřeby v Rotterově systému sociálního učení Maslow Hierarchie potřeb dle Maslowa Struktura a dynamika motivačních tendencí příznačná pro jedince Primární a sekundární potřeby Zájmy Vztah zájmů a potřeb Zaměřenost a hodnotové orientace Pojetí zaměřenosti (hodnotových orientací) Frankl vymezení základních životních hodnot Spranger typologie základní hodnotové orientace osobnosti Gordon pojetí základních interpersonálních hodnot osobnosti Zdroje a systémy hodnotové orientace Postoje a ideály (sklony) Morris pojetí základní životní cesty Problematika charakteru a tzv. jádra osobnosti Rubinštejn Uznadze, Norakidze charakter jako individuálně upevněná zaměřenost osobnosti Dorsch Klages - charakterologie Lersch Le Senne - typy charakterů Vývoj a rozvoj osobnosti Teorie vývoje a rozvoje osobnosti Problematika přizpůsobování a tvořivosti Vývoj sebepojetí Vývoj JÁ Vývoj identity Úloha vnitřních a vnějších faktorů v rozvíjení osobnosti Činitele utváření a vývoje osobnosti Procesy utváření a vývoje osobnosti ! Podstata a povaha procesu socializace a individualizace osobnosti Obsah a činitele socializace Rodina jako základní socializační činitel Sebeznehodnocující pojetí: Hodnocení dětí ve vztahu k rozvoji osobnosti:

8 17 Osobnost v náročných podmínkách a situacích Pojetí a klasifikace psychických zátěží Konkrétní náročné životní situace Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech Životní nároky na rozvoj osobnosti Vyrovnávání se s náročnou životní situací Poznávání osobnosti Základní metodologické problémy poznávání osobnosti Hlavní problémové oblasti psychologie osobnosti Možnosti pronikání do osobnosti Poznávání osobnosti Rozdělení metod Současné možnosti a trendy ve studiu vlastností osobnosti Východiska psychologie osobnosti Interakční přístupy k odhalování kritických vlastností osobnosti, jejich podstaty, povahy a vývojových tendencí

9 1 PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI OBSAH 1. Pojetí osobnosti 2. Osobnost jako předmět poznávání v psychologii 3. Vymezování pojmů jedinec, subjekt, osobnost 4. Psychika a osobnost 5. Pojem Já 6. Osobnost a psychologický model osobnosti 1.1 Pojetí osobnosti Duševní = prožívané Duševní život je o Patrný svými účinky v dění uvnitř jedince i v jeho vnějších projevech o Uvědomován o Uspořádán o Individualizován Psychologie osobnosti zkoumá individuální jednotu, vytvořenou z dílčích složek a vazeb duševního života o Je teoretickým základem ostatním odvětvím psychologie (sportovní, vzdělávání atd.) Základní znaky osobnosti o Individualita (jedinečnost) o Organizovanost (strukturace, integrace) o Vývoj na základě rozličných vlivů o Konzistentnost (stabilita chování) Různá pojetí osobnosti o Založená na motivaci (Freud, Murray) o Založená na učení (Watson, Dollard a Miller) o Založená na sebeuvědomění (Frankl, Laing, May, Rogers) o Založená na poznání (Kelly, Piaget) o Založená na pojetí celostního psychologického pole sil a vztahů (Lewin, Murphy) 1.2 Osobnost jako předmět poznávání v psychologii vývoj V období vzniku psychologie se autoři soustřeďují na výzkum rozdílů mezi lidmi pozornost se zaměřuje především na inteligenci V průběhu času se psychologie přestala omezovat jen na zkoumáni individuálních rozdílů znakem osobnosti už není jen její odlišnost od druhých, ale I její podobnost Poznatky získáváme v jevech které o Významě přispívají k identitě (odlišnosti) jedince vůči ostatním 8

10 o Mají předpokládanou vnitřní přičinnou složku o Jsou strukturovány v různých souvislostech ve smysluplný vzorec umožňující předvídání dalších částí Usilujeme o vystižení osobnosti na dvou úrovních o Dispoziční (možnosti) jaké duševní stavy a děje mohou u daného jedince nastat o Aktuální (skutečnosti) současný stav a průběh duševního dění u daného jedince Čtyři kroky poznávání osobnosti o Popis o Výklad o Předpovídání o ovlivpování Hlavní způsoby poznávání o Nomothetický (nomos = zákon) vysvětlení osobnosti pojmy a zákonitosmi obecně platnými všem lidem Obecné zákonitosti -> jedinec Vlastnosti se u jednotlivých lidí liší pouze kvantitou o Idiografický (idios = vlastní) vychází z očekávání příliš velkých rozdílů mezi lidmi, které lze vyjádřit pouze zákonitostmi jedinečnými a platnými pro daného jedince Individuální zákonitosti -> zobecnění Vlastnosti se u jednotlivých lidí liší kvalitativně Přístupy k poznávání osobnosti Wiggins o Biologický (člověk zako živočich, vzorem je biologie) o Experimentální (zkoumá duševní funkce a jejich projevy v chování, vzorem je fyzika a chemie) o Sociální (osobnost utváří a je utvářena sociálními vztahy) o Psychometrický (matematiky vyjádřená rekonstrukce osobnosti) Studium osobnosti dnes rozbor determinantů, které působí na formováni osobnosti (biologický základ, sociální prostředí, učeni) výzkum struktury osobnosti, jenž se týká trvalejších rysů osobnosti v jejich vzájemném vztahu (vlastnosti, dispozice, schopnosti, typy, temperament, já, charakter) dynamiku osobnosti, jako vzájemné působení různých druhů motivačních sil projevy osobnosti, vztahující se na výraz osobnosti, poznávání osobnosti druhými a na osobnost ve vztahu k druhým výzkum adaptability osobnosti vývoj osobnosti z hlediska ontogeneze metodika výzkumu osobnosti srovnávací studium jednotlivých teorii osobnosti 1.3 Vymezování pojmů jedinec, subjekt, osobnost Jedinec nejširší pojem (používá se i k označení zvířat) všechny úrovně genotypové i fenotypové stavby vyjadřuje nedělitelnost pohledu na zvláštnosti a vlastnosti člověka (celistvost ve všech úrovních) 9

11 1.3.2 Subjekt užší pojem, nositel psychických jevů obsah, povaha, struktura a dynamika psychických jevů označení nositele psychických jevů charakteristickým obsahem, povahou, strukturou a dynamikou psychických procesů, stavů a vztahů se zřetelem na interakční a autoregulační kontexty aplikovatelné i na zvířata schopná psychické činnosti Osobnost Hovorové užití: Kladné ocenění, společenská přizpůsobivostschopnost vyvolávat kladnou odezvu druhých (má osobnost, opravdová osobnost) Ztotožnění s nejvýraznějšími rysy osobnosti (plachá osobnost, neurotická osobnost) Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a děju založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích. (Tardy) Různé způsoby pojímání osobnosti G. Allport Biofyzické definice o Osobnost je něco existujícího o sobě, obsaženého v poznávaném jedinci Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, určující její jedinečné přizpůsobení okolí. (Eysenck) Biosociální definice o Osobnost je něco existujícího ve vědomí pozorovatele Osobnost může být vystižena jako vjem či myšlenka vyplývající z toho, že jedinci mají své identity založené na vlastnostech chování, vykazující vnitřní příčinnou složku a mající určitou míru struktury a organizace. (Levy) Definice osobnosti podle obsahového důrazu Linzey a Hall Souhrnnost o Osobnost je úhrn psychologických prvků jedince -> vypočítávání těchto prvků v definici Jednota o Osobnost je vzorcem či zdrojem organizace za jednotlivými znaky jedince Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů v jedinci, které určují jeho charakteristické chování a myšlení. (Allport) Osobnost je individuum chápané jako integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím. (Říčan) Přizpůsobení o Osobnost je zvláštní způsob, jímž se jedinec přizpůsobuje podmínkám uvnitř i vně 10

12 Jedinečnost o Osobnost je to, co jedince psychologicky odlišuje od druhých Osobnost je jedinečný vzorec rysů, tj. trvalých způsobů, jimiž se jedinec liší od druhých. (Guilford) Podstata o Osobnost je to v člověku, co je pro něj nejpříznačnější z hlediska podstaty Osobnost je konečný produkt naší soustavy zvyků. (Watson) Sporné otázky definic Zda se má do osobnosti počítat i těleský konstituce Zda je třeba do definice zahrnout i znak přizpůsobení Zda má být v definici obsažena sociální povaha osobnosti Definice osobnosti způsobem užití tohoto pojmu Osobnost je to, co dovoluje ředpovědět, co učiní osoba v určité situaci; zahrnuje všechno chování jedince, zjevné i vnitřní. (Cattel) Osobnost konkrétně sestává ze souboru skórů či popisných výrazů, užitých k popisu studovaného jedince vzhledem k proměnným či dimenzím zaujímajícím ústřední místo v dané užité teorii. (Linzey, Hall) 1.4 Psychika a osobnost V psychologii osobnosti řešíme kvalitativně novou, integrovanou úrovep uvažování vnitřního neoddělitelného sepětí všech pro člověka příznačných psychických jevů výchozí hledisko - všechny psychické jevy jsou neoddělitelné od subjektu usilujeme o pochopení psychiky jako: o dynamického interakčního systému, který se rozvíjí na bázi vrozených předpokladů o interakčního prostředku a produktu realizace existence v sociálních kontextech psychika se realizuje v procesu aktivní interakce subjektu s podmínkami jeho existence rozhodující vazby a souvislosti mezi proměnnými: o subjekt - podstata a povaha aktivit - podmínky jeho existence - subjekt proniknout do systému znamená: o pochopit vztah mezi pojmem osobnost a psychikou vůbec o řešit celý systém v souladu s tím, že se osobnost realizuje v bio-psycho-sociálních interakčních aktivitách o do psychiky nejsme s to proniknout přímo ale jen zprostředkovaně na základě vnějších projevů v konkrétních situacích 1.5 Pojem Já Vědomí dvojí vztah Já Předmět (vědomí čeho) Subjekt (čí vědomí) Chápání Já 11

13 Hovorový jazyk Já je činné (vnímající, hodnotící, rozhodující a činící) o Mluvnicky první pád Já, I nebo Ego, Ich, Moi Psychologické pojmosloví Já je obrazem sebe (vnímané, hodnocené, chráněné a zdokonalované) o Mluvnicky zvratná zájmena Sebe, Me nebo self, selbat, soi William James Já poznávajíc x Já poznávané Vnímání Já jako zážitek styčnosti o V místě vnímáme Já ve svém těle (uprostřed hlavy, v rovině očí atd.) o V čase Já má svou přítomnost, minulost a budoucnost, je v čase totožné o V dění já je jediný příjemce událostí a původce činů (co se děje, děje se mě) Obraz já sebepojetí Základem je vjem a představa vlastní osoby vlastního těla a vlastní osobnosti ve světě Je obsahovou zážitkovou strukturou vztaženou k nezávisle existující, nebo jen pomyslné skutečnosti Význam obrazu já Zobrazení ( Jsem... ) o Člověk si o sobě utváři někdy přiměřený a jindy nepříměřený obraz Hodnocení ( Mám být... ) o Citový a značně složitý hodnotící vztah k sobě o Vztah mezi tím jací jsme a jací chceme být (ideální já) Směřování ( Chci být... ) o Výzva, zdroj motivace, na rozdíl od hodnocení je tu i činné směřování, vůle Moc ( Mohu učinit... ) o Možnost dosáhnout určitého výsledku vlastní snahou a na vlastní zodpovědnost Role ( Mám učinit... ) o Role, kterou člověk zaujme, patří k jeho sebevymezení o Kvantitativní vyjádření stupeo zápalu pro roli; kvalitativní vyjádření obsah role Vývoj sebepojetí (Říčan podle Eriksonova pojetí vývojových stadií) Batolecí období Jsem to, co mohu svobodně dělat Předškolní období Jsem to, co učiním Školní období Jsem to, co dovedu Dospívání Jsem to, čemu věřím Mladá dospělost Jsem to, co miluji Střední věk Jsem to, co poskytuji Období zralosti Jsem to, co po mně zůstane. Vlivy působící na rozvoj sebepojetí Zkušenosti s druhými lidmi, s interakcí a se světem vůbec Rodinné prostředí Společenské stereotypy o To co se dítě o sobě dozví na základě příslušnosti ke svému pohlaví, národnosti, věku a dalších skupinových znaků co je od něj očekáváno Nové zkušenosti 12

14 Úloha sebepojetí Nástroj orientace o Obraz sebe je jakousi osobní mapou člověka a je součástí osobní mapy světa Stabilizátor činnosti (ustalovací působení v duševní činnosti člověka) Obrany sebepojetí Vytěsnění o úmyslné = potlačení, neúmyslné = vytěsnění (represe) o utlumení projevu vlastních pohnutek o Úplné vytěsnění = zapomenutí Regrese o Únik před současnou úzkostí, tísní nebo frustrací k takovému dřívějšímu stavu, aby člověk měl menší schopnosti a dovednosti, méně zodpovědnosti a tak více podpory okolí Projekce o Účelný sklon ke vcítění do nevyjádřených citů a myšlenek druhých lidí o Využívá se k odvrácení určitého prvku sebeuvědomění, který je s vlastním sebepojetím neslučitelný a vyvolává úzkost Izolace o Schopnost člověka oddělit obsah poznání od citu, který vyvolává Racionalizace o Logický rozbor jednotlivých stránek situace, hledá se nejprospěšnější postup jednání Somatizace o Citové stavy se mohou projevit i tělesnými příznaky (Freud) Odčinění o Nutkavý čin, kterým má být zabráněno uvědomění nepřijatelné pohnutky či myšlenky, nebo vyvážen její výskyt Reaktivní výtvor o Neuvědomělé nahrazení nepřijatelného citu nebo sklonu žádoucím, zpravidla opačným Přesunutí o Původní nepřijatelné pudové sklony jsou přesunuty do jiné oblasti o Jednou z možností je i sublimace (přesunutí do společensky kladně hodnocených činností) 1.6 Osobnost a psychologický model osobnosti Model je hmotný nebo pomyslný útvar vybraný nebo vytvořený tak, aby se ve zvoleném ohledu shodoval s originálem V psychologii je modelovaným útvarem osobnost nebo jeho složka modelem je pak ucelená soustava prvků a vztahů mezi nimi, která je našemu zkoumání přístupnější, a přitom máme za to, že ve zkoumaném ohledu funguje stejně jako osobnost Zkoumají se podstatné komponenty principy vazeb mezi nimi fungování systému jako celku Modely by měly zahrnovat klíčové souvislosti, kvality a aspekty na dostatečně konkrétní a současně i zobecněné úrovni 13

15 být vědecky konzistentní, smysluplné a využitelné být empiricky ověřitelné do té míry, že lze vyslovit reálný předpoklad pronikání do struktury Potíže při modelování osobnosti individuální rozrůzněnost dynamický projev subjektivní způsob vnímání, vztah mezi aktivitami a okolnostmi jejich vzniku metodologické obtíže nepřímé postihování, zprostředkovaně přes projevy osobnosti o Pokud pronikáme do osobnosti analýzou vnějších projevů, je nutné zahrnout i činnost, bereme pak v úvahu, že: vše co se týká činnosti, je spojeno s psychikou psychické jevy, projevující se činností, mají své příčiny musíme studovat smysluplné celky (psychické jevy se utvářejí jen v aktivním procesu interakce s podmínkami) 14

16 2 DETERMINACE OSOBNOSTI OBSAH 1. Bio-psycho-sociální v osobnosti 2. Systémový přístup k interakci subjekt-prostředí-činnost 2.1 Bio-psycho-sociální v osobnosti Osobnost tvoří tzv. bio-psycho-sociální jednotu Její vývoj je výsledkem neustále působících vlivů dvou druhů: o vnější (podmínky prostředí) o vnitřní (biologická výbava) Biologická determinace osobnosti vrozené dispozice souhrn jejích znaků se nazývá konstituce tedy vrozené uspořádání organismu evolučně preformované programy chování tedy systém vrozených reflexů, instinktů, které zajišťují přizpůsobení základním podmínkám života přizpůsobení se děje skrze: o vrozené chování (potravové, obranné a orientační reflexy) o vrozené mechanismy učení (podmipování) o hereditární vlivy, a to i na některých druzích sociálního chování (obrana teritoria, agrese, sexualita). Zajímavý pohled na vztah biologické determinace a lidského chování přináší sociobiologie (E.O.Wilson, J. Dawkins) o těla jsou jen přepravními schránkami pro geny, které se snaží o co největší expanzi do okolí, to by pochopitelně znamenalo naší totální biologickou determinaci Nicméně existuje prokazatelný vliv biologických faktorů jako například dědičnost o přenos vlastností z jedné generace na druhou o Informace je předávána geny, částmi pohlavních buněk, které nesou DNA o Soubor genů vytváří genotyp o Některé naše vlastnosti a schopnosti jsou ovlivněny více dědičností než jinými vlivy Například u inteligence a temperamentu o Je-li vloha jednoznačně geneticky určena, její ovlivnění výchovou bývá jen obtížné o Rysy, u nichž se předpokládá významný podíl dědičnosti se nazývají souhrnně kořeny osobnosti Čtyřstupňová hierarchie biologických podmínek Cattel Dědičná výbava - genové zakódování vlastního vývoje Genová výbava - obsahuje navíc změny dědičného vkladu mutací a segregací Vrozená výbava - zahrnuje i vývojové podmínky prostředí během nitroděložního vývoje Konstituční výbava - produkt předchozích účinků prostředí během pozdějšího vývoje 15

17 Vlivy vnějšího prostředí fyzické (teplota ovzduší,...) psychologické (významová interakce s okolím) o které působí prostřednictvím učení Hlavní spor se vede mezi: o nativismem - přesvědčením, že primární úlohu v našem vývoji hrají geny o naturalismem - hlavní úlohu má prostředí a učení Psychologická determinace osobnosti situační podmínky, prostředí Jedním z významných psychologických vlivů je i kulturní prostředí o systém specifických podmínek, které před člověkem vystupují jako symboly o Prvotní vliv kultury je zprostředkováván rodinou, která má za úkol uvést člověka do konkrétního prostředí, naučit ho orientaci v symbolickém světě o Děje se tak skrze proces primární socializace, odehrávající se prostřednictvím učení o Tato raná sociální zkušenost se podílí na vytvoření bazální osobnosti dítěte, jejíž základní dimenzí je jistota nejistota o Zdrojem pro ni je míra citu projevovaná rodiči o Období vzniku bazální osobnosti je určující pro celý zbytek života, vytváří se nezvratné rysy osobnosti o Výchova je dána dvěma základními faktory, kterými jsou projevovaná láska či neláska, a míra kontroly dítěte základní typy výchovy demokratická, autoritativní a liberální vliv kultury na člověka se uskutečpuje procesem socializace o Jeho produktem je funkční jádro osobnosti já o Já zastává funkci, kterou u zvířat vykonávají instinkty - řídí naše chování o Jednou z jeho funkcí je i internalizace některých hodnot našeho kulturního okolí Zrání je zákonitá posloupnost evolučních a involučních změn ve stavbě a funkci organismu. o Má povahu pevně daných kroků a je pro všechny lidi v podstatě shodné o Hlavní úlohu v našem vývoji hraje dozrávání nervové a hormonální soustavy o V genech máme možnosti, které se mohou realizovat, jejich konkrétní podoba je spoluurčována prostředím o V průběhu zrání přichází kritická období, ve kterých se rozhoduje o dalším vývoji o Selhání v těchto obdobích má za následek nevratné změny uvnitř organismu a nelze je pozdější péčí nahradit. o Proces zrání lze i urychlit (White), poskytneme-li jedinci dostatečně stimulující prostředí, dítě však musí být dostatečně zralé jinak mu spíše uškodíme. Učení je dominantní mezi všemi ostatními vlivy prostředí o Projevuje se přetrvávající změnou v duševní činnosti jedince, která je navozena psychologickým účinkem zkušenosti o Základní mechanismy učení jsou - zpevňování, nápodoba a vhled Zrání vytváří předpoklady pro duševní rozvoj, který je realizován učením Výsledky učení jsou zvratné Někdy je učení individuální zkušeností, většinou však jde o zprostředkovanou zkušenost 16

18 2.1.3 Sociální determinace osobnosti interakce mezi nimi, aktivita jedince Ta se uskutečpuje procesem socializace Základem socializačního programu je soubor požadavků na osobnost, její utváření a projevy Vždy se socializace staví do určité míry proti požadavkům psychologickým a biologickým, stává se zdrojem vnitřních konfliktů. Jejich nezvládnutí může vyústit do vážných poruch. Úrovně socializace celokulturní o nejobecnější rovina o soubor norem platných v rámci kulturní skupiny je jedinci předáván v rámci k tomu ustavených institucích Ve vztazích jedince a skupin o jako jsou pracovní týmy, spolužáci, širší rodina o Zde se předávají kulturní vzorce v rámci vzájemné interakce. malé sociální skupiny o Nejdůležitější z nich je úzká rodina o Vyznačuje se přímou interakcí a je bezprostředním zdrojem socializace o Účinek výchovy, kterou člověk dostane v raném dětství uvnitř primární skupiny se pokládá za nadále neovlivnitelný o Dítě má v rodině zdroj uspokojování primárních potřeb Bio-psycho-sociální podmíněnost člověka se snaží o postihnutí rozhodujících vazeb mezi subjektem (osobností) činností (podstatou a povahou aktivit) prostředí (podmínky jeho existence) 2.2 Systémový přístup k interakci subjekt-prostředíčinnost aktivní interakce jedince s podmínkami jeho životní existence (sociální podmínky) interakce mezi vnitřními (vrozené i osvojené) podmínkami a vnějšími podněty interakce celku (osobnost) a částí (psychické jevy) osobnost jako nástroj i jako produkt interakce Vztah situačních a dispozičních proměnných Přístupy : dispoziční o determinanty individuality (vrozené i získané) o postihováním rysů nelze předikovat chování situační o individuální rozdíly ve specificky určených situacích o krátkodobost neodhalující skutečnou konzistentnost, nedostatečné členění situací dispozice v součinnosti s situací o osobnost v souvislosti s makrosystémem (interakční přístup) o integrální spojení vnitřních a vnějších determinant o konkrétní osobnost v konkrétním prostředí 17

19 o osobnost dynamicky se rozvíjející v interakci s životními kontexty 18

20 3 ZÁKLADNÍ KATEGORIÁLNÍ SYSTÉMY V PSYCHOLOGII OSOBNOSTI OBSAH 1. Východiska a kategoriální systémy pojetí a studia osobnosti v klíčových směrech současnosti 2. Rysové přístupy 3. Situační přístupy 4. Interakční přístupy 3.1 Východiska a kategoriální systémy pojetí a studia osobnosti v klíčových směrech současnosti Teorie osobnosti jsou výrazem snahy o integraci a smysluplné uspořádání zdrojů, ze kterých psychologie čerpá Hlavními rozměry zkoumání jsou dimenze organismus a vědomí o teorie odkazující směrem k biologickým nebo duševním jevům o Extrémy jsou fyziologismus a mentalismus o Vyloučením jednoho z nich se teorie stává redukcionistickou dimenze nitro vnějšek o teorie pojímající strukturu a dynamiku jako vztažné rámce pro vnitřní a vnější vlivy na osobnost o Extrémem je nativismus na jedné a environmentalismus na druhé straně Přístupy zkoumající osobnost I. Cronbach o Korelační přístup - zkoumá rozdíly mezi organismy o experimentální přístup zaměřuje se na rozdíly mezi zásahy do systému Wiggin o Biologický centrální je organismus úhel pohledu je podobný jako u biologie, tedy význam je připisován vzájemnému působení biologického základu a chování jednotlivců studium vývojového přizpůsobování, dědičných vloh a rané zkušenosti o Experimentální centrální jsou duševní funkce vychází také z biologie, metodologie pak hledá vzory ve fyzice či chemii Osobnost je vysvětlována působením mechanismů zprostředkujících vliv minulé zkušenosti na její současnou strukturu, prožívání a chování Výzkum se soustředí na vnímání, učení a vyšší poznávací funkce (paměť, myšlení, rozhodování) o Sociální vychází z klinického pozorování společenské podmíněnosti vývoje a z metod společenských věd, kde jedinec je chápán jako sociální atom V tomto pojetí se osobnost ve společenských vztazích nejen utváří, ale je jimi i determinována 19

21 o Osobnost je vykládána v rámci společenských vazeb na úrovni bezprostřední interakce Soustředí se na sociální role, normy a kulturu společenství Psychometrický empiricky založená a matematicky vyjádřená rekonstrukce vnitřního prostředí osobnosti Základem je zjišťování a měření osobnostních vlastností a stavů Výzkum je zaměřen na vyvozování osobnostních stavů a vlastností z vnějších projevů 3.2 Rysové přístupy Hlavní představitelé Stern o duchovní otec dispozičních přístupů o Zakladatel duchovědné (rozumějící) psychologie a personologie Cattel Allport Eysenck Popis Člověk vlastní široké dispozice (rysy) odpovídat v určitých situacích určitými způsoby Každý člověk se vyznačuje neopakovatelnou individualitou a strukturou rysů Zárovep každý člověk vykazuje konstantnost prožívání, myšlení a aktivit napříč času, událostí a zkušeností Speciální pozornost pak zasluhuje dotazník Big Five Nesouhlas hlavně v bodu konzistence chování osobnosti napříč času, životních podmínek a okolností Kritici se domnívají že osobnost vykazuje velmi malou konzistenci 3.3 Situační přístupy Hlavní představitelé Watson Tolman Hull Skinner Bandura Rotter Popis Behaviorismus přistupuje k psychice člověka a jejím projevům z hlediska teorie učení o Všechny tendence jednání a chování člověk získává v procesu reálné životní praxe Osobnost je chápána jako zkušenostmi akumulovaná sada naučených vzorců chování o Koncentrují se na zjevné aktivity člověka o Nezajímají je mentální struktury a procesy v mysli Učení vysvětluje mnohé z našeho chování, nelze ho ale chápat jako jediný činitel utvářející osobnost Dvě zásadní vývojové fáze behaviorismu 20

22 o o Klasický behaviorismus Nové pojetí behaviorismu 3.4 Interakční přístupy Hlavní představitelé Frankl Rogers Maslow Popis Třetí proud souběžně s rozvojem psychoanalýzy a behaviorismu Snaha vysvětlovat zákonitosti jednání člověka v jednotě existenciálních, autoregulačních a situačních kontextů Chování tendence subjektu realizovat sebe sama v interakci s životní realitou Za rozhodující veličinu, determinující variabilitu chování, je považována interakce mezi vnitřním založením subjektu a podmínkami jeho existence Stěžejní je tvořivá osobnost, jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor o Jeho cílem je seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění Velký vliv na psychoterapii Fenomenologické pojetí Frankl Klíčovým aspektem osobnosti je její sebepojetí Hlavní cestou poznávání osobnosti je porozumění jí na základě introspekce dostupných prožitků Základní silou je uvědomování si svého bytí Zdrojem poruch je narušení či ztráta subjektivního smyslu žití Fenomén vše co proniká do prožívání jedince Humanistické pojetí Maslow, Rogers Navázaly na fenomenologický přístup Předmětem poznávání je zdravá, tvůrčí osobnost Cílem této osobnosti je seberealizace, sebeaktualizace a sebeuplatnění V lidské přirozenosti je stále se pohybovat směrem k osobnímu růstu V lidské podstatě je tendence k tvořivosti a soběstačnosti Lidé jsou vědomými a racionálními bytostmi o Nedominují u nich nevědomé potřeby a konflikty Člověk má svobodu volby a vývoje životního stylu, je aktivním tvůrcem svého života o Je omezen pouze biotickými a sociálními možnostmi a zábranami 21

23 4 PSYCHOANALYTICKÉ PŘÍSTUPY OBSAH 1. Sigmund Freud Psychoanalýza 2. Carl Gustav Jung Analytická teorie osobnosti 3. Alfred Adler Individuální psychologie osobnosti 4. Karen Horneyová Sociokulturní teorie osobnosti 5. Harry Stack Sullivan Osobnost utvářená mezilidskými vztahy 6. Erik Homburger Erikson Ego teorie osobnosti 7. Henry Alexander Murray Ego-psychologické pojetí osobnosti 8. Otto Rank Role self a chtění v utváření osobnosti 9. Erich Fromm 4.1 Sigmund Freud Psychoanalýza Život Narozen 1856 v Příboře na Moravě Starší, přísný otec a mladší, láskyplná matka o Matka v něm vyvolávala silné pocity ohrožení Stěhování do Vídně v útlém věku o Zde odmítán protože se nepřizpůsobil pseudoviktoriánské mentalitě Vídepanů o Byl žid, ale měl záporný postoj k náboženství Ve Vídni bylo ale náboženství považováno za znak společenské patřičnosti a slušnosti Náboženství má podle něj původ v obavách v raných fázích vývoje lidstva Náboženské chování považoval za blízké neurotickému Byl úspěšný lékař, nebyl ale nikdy přijímán svými kolegy Nebyl schopen udržovat dlouhodobá přátelství o Ani s původně blízkým přítelem lékařem Wilhelmem Fliessem, kterého považoval za své alter ego V dospělosti trpěl rakovinou čelisti o Navíc kouřil až dvacet doutníků denně Prožíval klidný a oddaný vztah se svou manželkou Martou o Měl s ní 6 dětí, nejmladší Anna pokračovala v jeho díle Dokázal vždy vyložit jakoukoli situaci tak, že výsledek odpovídal jeho teorii Při okupaci Rakouska se přestěhoval 1938 do Anglie Umírá v Anglii, roku Hlavní body Freudovy teorie Fyziologický determinismus Jedinec je puzen mocnými fyziologickými silami, ty mají silný vliv na jeho život Jsou hlavními determinantami chování a vývoje osobnosti Pro rovnováhu osobnosti je třeba aby byla osobnost spíš reaktivní, než aktivní 22

24 Sexuální povaha duševní energie Freudem nazývána libido Oživuje všechny osobnostní funkce Svou povahou je sexuální Nevědomí Freud přirovnává osobnost k ledovci největší část je skryta Rozděluje osobnost o Vědomí Plně uvědomovaná část osobnosti o Předvědomí Myšlenky, rozhodnutí a zážitky, které byly uvědomované, ale jsou zapomenuté Lze je ale znovu vybavit o Nevědomí Představy, zkreslené obrazy skutečnosti a přání, které jsou neuvědomované Má silný motivační vliv na funkci osobnosti a chování člověka Může vyplouvat na povrch prostřednictvím snů a parapraí Struktura osobnosti Osobnost je uzavřeným systémem Libido se uplatpuje v rámci tohoto systému o Vznikají tu veliké tlaky Byly vymezeny tři subsystémy, řízené vzájemně rozpornými principy a cíly neustále bojují Id Princip slasti nevědomé, iracionální Je zásobárnou a rozdělovačem libidinózní energie Domáhá se okamžitého a úplného uspokojení svých tužeb Je sobecké Ryzím id jsou kojenci Uspokojení získává prostřednictvím primárního procesu o Směšování fantazie a reality o Dítě, které touží po krmení a žádá potravu, která nepřichází, si krmení alespop představuje o Obdobné jsou noční sny u dospělých Sny jsou naplněním nevědomých prání dospělých Ego Princip reality vědomé a předvědomé, racionální Převádí požadavky id do praktických způsobů naplpování potřeb, stanovuje vhodnou povahu a dobu uplatnění požadavků Vědomá úrovep Zvažuje čina a jejich následky, ukládá do předvědomí zapomenuté události a zážitky Jeho způsob fungování se nazývá sekundární proces o Je založen na realitě a směřuje k dosažení opravdového uspokojení potřeby 23

25 o Toho dosahuje pomocí testování reality (přání id porovnává s realitou a podle ní jej přizpůsobuje) Dobře rozvinuté ego je známkou zdravé osobnosti Superego Princip dokonalosti vědomé a nevědomé Obsahuje jak zvnitřněná omezení a zákazy, tak i pochvaly, vštěpované v mladém věku rodiči a významnými dospělými o Tato omezení, zákazy a pochvaly musí být ale jedincem zvnitřněny Část je vědomá, větší část je ale nevědomá (zvnitřněné zákazy z raného věku) Superego odmítá svolení k jakékoli slasti, místo toho se snaží dosáhnout dokonalosti Je moralizující sílou v osobnosti, založenou na principu dokonalosti Lidé s nerozvinutým superegem méně cítí pocity viny a někdy bývají až asociální či zločinní U lidí s příliš silným superegem se objevuje perfekcionismus až mravní úzkost Interakce Id, Ego a Superego Jsou těsně propojenými složkami osobnosti, nikoli nezávislými činiteli Katexe o Proudění duševní enerie (libida) ze subsystému, kde vznikla ke zdroji uspokojení o Dva druhy katexe: Objektová zdroj uspokojení je vnější (osoba, činnost...) Ego-katexe zdroj uspokojení je vnitřní (sebeláska...) o Id, které je zdrojem energie, vytváří katexe obou druhů vznik další nadbytečné energie v systému Antikatexe o Původem z ega nebo superega o Jejím účelem je bránit katexi id o Vzhledem k tomu, že ale v těchto systémech nevzniká energie, domnívají se jiní autoři že tyto systémy získávají energii k odporu z nadbytečné energie, která se šíří v systému od id V průběhu svého utváření nashromáždí dostatek této energie a stanou se životaschopnými o V raném dětství jsou katexe id zadržovány zvnitřněnými zákazy rodičů (antikatexemi superega), později antikatexemi ega Superego může bránit činům vycházejícím z ega o Vždy, když ego pozměpuje požadavky id s menší přísností, než je přijatelné pro superego Ego je prostředníkem, vytváří kompromisní řešení na základě testování reality Intrapersonální konflikty Id vs. Ego Id se snaží o okamžité uspokojení, ego se ale snaží o úpravu tohoto požadavku na základě testování reality Chlapec si chce koupit autíčko, ví ale, že by ho mohli při krádeži chytit a potrestat, rozhodne se tedy šetřit a autíčko si koupit 24

26 Id vs. Superego Požadavky id, vůči kterým vystupuje superego na základě jejich neetické povahy (skutečně či pouze doměle) Chlapec chce autíčko, ale protože zná boží přikázání nepokradeš, neudělá to Ego vs. Superego Člověk se touží pustit do něčeho, co rozumově hodnotí jako etické, ale může se přitom cítit provinile o Často v důsledku zákazů zvnitřněných dříve, v průběhu příliš moralizující výchovy Chlapec si chce koupit autíčko, ale neudělá to, protože děti v Africe mají přece hlad Pudy Somatické požadavky kladené na mentální život o Mentální život = psychická oblast jedince Vlastnosti pudů: o Jsou vrozené o Patří k id o Slouží jako psychický projev tělesného napětí Freud uznával existenci mnoha pudů, pouze dva ale považoval za základní o Většinou směřují opačným směrem, někdy se ale spojí o Jeden z těchto pudů v osobnosti vždy převládá Erós pud života Řídí se principem slasti Hlavní je sexuální zaměření, vedoucí k intimnímu spojení a někdy ke zrození nového života Je spjat s různými částmi těla erogenní zóny o Jsou vnímavé vůči stimulaci, vyvolávající slast o Mají významnou úlohu ve funkci pudu života o Silný vztak ke stadiím vývoje osobnosti Thanatos pud smrti Řídí se principem nirvány (neexistence utrpení a naprostý pokoj) o Každý člověk ji nachází ve smrti Vyznačuje se destruktivitou o Před smrtí probíhá pochod ničení nebo pomaléo rozpadu o Projevuje se zlostí a agresivním chováním (vůči sobě nebo vůči okolí) Možnost, že se Erós změní v Thanatos a sexuální láska na sexuální agresivitu sexuální vrah Vývoj osobnosti Pět dynamických stadií Zvláště významné pro prožívání slasti jsou první tři stadia a jejich erogenní zóny o Orální rty a vnitřek úst o Anální rektální oblast 25

27 o Falická pohlavní orgány Původně vymezována v pojmech věku o Vzhledem ke zkrácení procesu zrání v dnešní době je toto vymezení matoucí Orální stadium Narozené dítě spojuje slast s příjmem potravy sání a polykání Končí s růstem zubů (ústní dutina se stává místo centra slasti centrem bolesti) a odstavením Anální stadium Slast z uvolpování napětí v konečníku prostřednictvím spontánního vyprazdpování střev Tento zdroj uspokojení je odstraněn v průběhu nácviku čistotnosti o Dítě je nuceno ovládat vyprazdpování a snášet tlak v anální oblasti Falické stadium Zaměření pozornosti na genitální oblast o Zkoumání pohlavních orgánů, sexuálních fantazií a autoerotické chování (masturbace) Oidipův konflikt o U chlapců o Prožívají erotické city vůči matce a nepřátelství vůči otci, z jehož strany se obává kastrace Elektřin konflikt o Dívky jsou eroticky přitahovány otci o Závidění penisu frustrace vznikající dojmem postrádání části otcovy anatomie Oba konflikty jsou řešeny procesem identifikace s rodičem stejného pohlaví o Vytěsnění incestních přání vůči rodiči opačného pohlaví o Freud se domníval že u dívek dochází k identifikaci až mnohem později a Elektřin konflikt není nikdy úplně vyřešen Období latence Zdánlivý spánek sexuálních impulsů Libido je odváděno do školní práce, skupinových činností a nově objevených rekreačních aktivit Dochází k amnézii na dřívější sexuální tužby a zážitky o Tyto vzpomínky se psychoanalytická léčba pokouší vrátit zpět do vědomí Genitální stadium Začíná v pubertě, kdy působení libida propuká znovu Autoerotické vzorce zanikají a jsou nahrazeny heterosexuálními Dosahování pravých erotických vztahů a zážitků Závěrečné stadium, vstup do dospělosti Obranné mechanismy Drastická opatření, které používá ego pro svou ochranu před ohrožujícími myšlenkami a přáními, které by mohly způsobit úzkost 26

28 Působí na nevědomé úrovni K jejich porozumění nejvíce přispěla Anna Freudová Vytěsnění Iracionální útěk od nepřijatelných myšlenek a přání (často sexuální povahy) Místo užití sekundárního procesu (testování reality) ego vytěsní požadavek do nevědomí o Id ale za vytěsněným obsahem stojí a vzniká ještě větší hrozba o Je třeba uplatnit další obrany o Bojem ega a id o nadvládu vzniká úzkost Příznaky, které vytěsnění vyvolává, nemívají zřejmou souvislost se skutečným problémem Jedinou účinnou alternativou k vytěsnění je ujasnění ohrožujícího materiálu na vědomé úrovni, následné užití racionálního úsudku a učinění vyváženého rozhodnutí Sublimace Převedení libida od sexuálního uspokojení do činnosti, které si společnost cení (věda nebo umění) Velmi účinný proces, vyhýbá se přímé srážce s libidem a využívá jeho energie Např. mnich toužící po styku se ženou jde do ateliéru a namaluje biblickou scénu Regrese a fixace Ego má sklon dočasně regredovat k nižšímu stadiu, které bylo méně stresové Např. při nadměrném jedení či pití při stresu se jedinec vrací do orálního stadia Fixace je na rozdíl od regrese dlouhodobá Lidé většinou regredují do toho stadia, v němž jsou fixováni Úzkost a strach Citové odezvy na ohrožení o Strach má předmět, úzkost nikoli o Úzkost je reakcí na nepoznané či imaginární ohrožení Dva typy úzkosti: o Neurotická Obávání se trestu od společnosti či vnější autority o Morální Obávání se pocitů viny, které vzbouzí superego Úzkost je strach z neschopnosti ovládnutí svých pudů a možnosti dopuštění se nepřijatelného chování o Jde o velmi bolestný a vyčerpávající stav Povaha snů Sny mají zabránit přerušení spánku o Mají schopnost vyrovnat se s různými podněty, které ho ohrožují Sny poskytují vhled do nevědomých přání osoby o Jsou splněním těchto nevědomých přání Ve snu se objevují pozůstatky uplynulého dne, které se spojují s nevědomím Sny mají dva druhy obsahu 27

29 o Manifestní (zjevný) je srozumitelný i samotnému snícímu o Skrytý (latentní) jeho interpretace je úkolem psychoanalytika Nevědomí se může projevovat také prostřednictvím parapraxe o Vnější činy s nevědomými významy (např. přeřeknutí) 4.2 Carl Gustav Jung Analytická teorie osobnosti Zakladatel školy analytické psychologie (Analytická teorie) Tato teorie je velice široká a vyvážena, ovlivnila jak vědu tak i literaturu a umění Na druhou stranu je podle některých psychologů příliš abstraktní, složitá a chybí jí jednotící princip Život Švýcar Byl drsný individualista, důkladný a měl vysokou pracovní morálku Oproti Freudovy byl přijímán odbornou i širokou kulturní veřejností, měl patřičnou vážnost i finanční zajištění Své vztahy s Freudem přerušil po prvních názorových neshodách Měl velmi specifický dům o Velmi připomínal středověk, měl mohutné dřevěné dveře, věžičky a žádnou elektriku, uhlí ani plyn o Topil si vlastnoručně naštípaným dřívím Hodně cestoval, aby mohl pozorovat jedinečné kultury Byl vzdělán i ve filozofii, antropologii, náboženství, mytologii a středověké antropologii Jeho spisy často prostupuje aura tajemna, která nijak nepomáhá důkladnějšímu porozumění jeho pojmům Teorie Osobnost samostatný systém Jung přijal mnohé principy psychoanalýzy, ale nesouhlasí s tím, že sexuální pudy by byly hlavní činitele lidské psychiky Osobnost nazýval psýché a chápal ji jako samostatnou soustavu Každý člověk je schopný vyjádřit svou jedinečnost ve vztahu k okolí Ego pokládal spíše za aktivní než reaktivní Rozšířený pohled na minulost Kladl důraz na minulost jedince, ale rozšíril svou perspektivu daleko za bod ontogenické dimenze Do fylogenetické dimenze zahrnoval navíc jak lidské, tak i živočišné předky Nový pohled na nevědomí Chápal nevědomí pozitivněji, než klasická psychoanalýza Předpokládá zděděné kolektivní nevědomí a osobní nevědomí 28

30 Sebeuskutečnění a celistvost Za zralého a dobře přizpůsobeného člověka považoval toho, který dosáhl vysokého stupně sebeuskutečnění Zavedl též pojem celistvost zásadní jednota osobnosti Struktura psyché Osobnost sestává ze čtyř hlavních subsystémů: o Kolektivní nevědomí asi polovina osobnosti, jeho součástí jsou archetypy, zasahuje do něj část bytostného Já o Osobní nevědomí druhá polovina osobnosti, jeho součástí jsou komplexy a ego o Ego (vědomé já) součást osobního nevědomí, částečně do něj zasahuje bytostné já o Bytostné Já na pomezí mezi kolektivním nevědomím a egem Psychickou energii též nazývá libido, ale tento termín chápe jako obecnouenergii, nikoli pouze sexuální Kolektivní nevědomí Tuto součást nevědomí psyché zdědila Kolektivní nevědomí je nejhlubší společný jmenovatel všech lidí Obsahuje negativní i pozitivní zkušenosti lidských i zvířecích předků Jung nepojímá nevědomí, jako možné ohrožení ega, ale spíš jako zdroj moudrosti v lidském životě Jacobiová navrhla možnost k lepšímu pochopení jeho teorie o V základě leží ústřední energie, která vplývá do psýché posloupností vrstev předků až do konkrétní osoby, tato energie je nevyčerpatelný zdroj o Jednotlivé vrstvy zahrnují: Zvířecí předky Prehistorické lidské předky Předky v rase Předky v národě Předky v kmeni Předky v rodině o Ústřední energie tedy přenáší zkušenosti mnoha generací předků do psýché Archetypy Uchovává: o Tajemství přejatá od předků o Jádra prapůvodních představ spjatých s přírodními jevy o Tendence nabité silným emočním obsahem Název přejal ze spisů křesťanského učence Augustina Přirovnání k soustavě os krystalu: každá již v sobě obsahuje prvotvar jako archetyp, který obsahuje jádro představy, které napomáhá utváření konkrétních představ Některé archetypy se osamostatnili jako samostatné entity: Persona o Archetyp, který pomáhá jedinci uchovat si svou individualitu při podřizování se požadavkům společnosti 29

31 o Tyto požadavky jsou dány: zvyky, hodnotami a konvenčním chováním o Maska vytvořená proto, aby na jedné straně vyvolávala u druhých určitý dojem a na druhé straně skryla pravou identitu jedince o Nesmí ale ovládnout psyché a nahradit vědomá rozhodnutí jedince Animus a anima o Dvě modality téhož archetypu o Animus je přítomen v ženách, pomáhá jim chápat a ocepovat mužnost mužů a naopak o Každému pohlaví přináší vlastnosti pohlaví opačného o Tento archetyp ale nesmí v osobnosti převládnout o Poskytuje základ psychologického vysvětlení bisexuality u lidí Stín o Představuje tendenci k primitivním formám života, typickým pro zvířata o Měl by být přijat jako pravá součást osobnosti o Mělo by se sním zacházet jako s odvrácenou stranou vlastní povahy o Stín dodává psýché její reálnost a životnost o Stín lze přirovnat k Freudově pudové stránce osobnosti Osobní nevědomí Jedinec jej nedědí z minulosti, ale získává ho Vynořuje se z citů, myšlenek a interpersonálních zážitků, které byly zapomenuty, vytěsněny, potlačeny, nebo zmizely z vědomí jiným způsobem Velice připomíná Freudovo předvědomí Komplexy Obsahy spjaté s osobními zážitky jedince Sám tento pojem zavedl Psychické prvky, které se vymkly kontrole osobního vědomí a samostatně existují v temné oblasti psyché Vyvíjejí se z konstelací zážitků myšlenek, rozhodnutí a činů Síla komplexu závisí na: o Účincích zážitku ve vztahu k okolí o Citových dispozicích a povaze jedince Vznikají z významných a často traumatických osobních zážitků Představují neukončené záležitosti jedince v života Neřešené mohou být pro osobní vývoj velmi škodlivé o Vědomím úsilím lze komplex rozřešit a přinést tak třeba nový náhled na život Ego a bytostné já Měly by spolu být v úzkém kontaktu ve prospěch jedince Ego je odpovědné za trvalou identitu osoby a za její chování uvažování, cítění, rozhodování a cílesměrné snažení Je jakoby velitel, který se má ujmout vedení Je nejmocnějším katalyzátorem vnitřního růstu osoby Podporuje vyváženou syntézu vědomých a nevědomých procesů Usnadpuje spojení psyché s vnějšími silami růstu božským principem a přírodou Může významně obohatit vědomé ego a popořit sebeuskutečpování a celistvost jedince Je nadřazeno vědomému ego 30

32 Zahrnuje vědomou i nevědomou psyché Jung ho pokládal za ústřední bod osobnosti, který uchovává rovnováhu v životě Vývoj osobnosti Během života si jedinec musí uvědomovat své osobní povolání o Iracionální činitel, který člověka vede, aby se osvobodil od stáda a od jeho vyzkoušených cest Každý je jedinečný a má příležitost vyhnout se životu masově produkované normální osoby o Ty jsou utvářeny procesy výchovy a vzdělání postrádajícími představivost Nepopisuje jasně vymezená stadia duševního vývoje v lidském životě Jediný vývojový obrat probíhá ke konci 30 a začátkem 40 let života, souvisí se vztahem egobytostné já o V první polovině upřednostpování ega, v druhé bytostného já o Nová rovnováha, nový střed osobnosti o Během středních let života začíná člověk tíhnout k filozofickému, kulturnímu nebo náboženskému zaměření Rozlišil několik překážek v růstu a epizod poruchového vývoje Jungova typologie Jeho typologie se stále užívá Vytvořil dva protiklady introverze extraverze o Zaměření na intrapsychický svět nebo naopak na okolí o Přítomny jsou oba, jeden ale vždy převažuje Rozlišuje typy osobnosti podle poměrné síly čtyř mohutností, psychických funkcí o Myšlení zkoumá, co vnímaný předmět je o Cítění ocepuje hodnotu předmětu o Smyslové vnímání zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost o Intuice poznává skrytý význam předmětu Přesouvání duševní energie Duševní energie se může přesouvat z jednoho subsystému do druhého a převádět z jedné činnosti do druhé Přesouvání v pojmech vytěsnění, sublimace a symbolizace Vytěsnění o Jungovský pojem je širší než freudův o Vytěsnit lze myšlenky a přání s jakýmkoli obsahem o Není pokládáno za zdravý způsob přesouvání energie o Není zdravým způsobem přesouvání energie o Vytěsněný obsah může vyvolávat nežádoucí napětí v nevědomí Sublimace o Přesunutá energie je využita k hodnotným účelům o Vede energii z méně socializovaného chování do společensky přijatelných či kulturně vyšších procesů Symbolizace o Též vhodný prostředek, jak přesunout energii do přijatelnějšího počínání o Převedení do rituálních kmenových tanců nebo náboženských obřadů 31

33 o o Energií nabitý pud tak získává zástupné uspokojení a jeho síly ubývá Civilizace sama je výsledkem četných symbolizací 4.3 Alfred Adler Individuální psychologie osobnosti Zakladatel individuální psychologie o Druhá vídepská škola psychologie Život Žid, ale netrpěl kulturním odcizením jako Freud o Později přestoupil na protestantskou víru pro její otevřenost V dětství trpěl křivicí Nějakou dobu ho nezajímala škola a studium, nakonec ale nastoupil na Vídepskou univerzitu a stal se lékařem (psychiatr) Nikdy nepodstoupil psychoanalýzu a od Freuda odešel stejně jako Jung Následně si založil vlastní odbornou společnost Vždy byl odpůrcem sociální nespravedlnosti a chudoby o Zajímal se tehdy i o Karla Marxe a socialismus o Později byl ale z marxistických surových praktik rozčarován Na jednom socialistickém sněmu se setkal se svou budoucí manželkou Raissou Epstainovou o Přes mnohá zklamání a rozpory spolu nakonec zůstali Ve 20. Letech Adler otevřel řadu dětských poraden, které byly později rušeny z politických důvodů Později se přestěhoval do USA a šířil zde své učení Zemřel v roce 1937 při přednáškové cestě po Velké Británii Teorie Usilování o nadřazenost Každý člověk usiluje o překonání pocitů méněcennosti, vznikajícím v dětství Zde byl v rozporu s Freudovým pojetím principu slasti Společenský důkaz Usilování o nadřazenost je prospěšné pouze tehdy, je-li sociálně zaměřené Sebestředné a antisociální uvažování o moc je regresivní a je zdrojem deviací Cílevědomost Důležité prvky: cíle a cílesměrné chování Životní styl každého jedince je obsažen ve vzorci cílů, které si sám zvolil Člověka lze poznat a porozumět mu jen znalostí jeho jedinečných cílů Velký význam vědomé dimenzi osobnosti o nevědomí spojoval s neurotickým chováním 32

34 Sourozenecké pořadí Chápe pořadí narození sourozenců v rodině za ukazatel jejich budoucích postojů a vzorců chování Vývoj osobnosti Mnozí jeho pacienti byli akrobaté Adler vypozoroval, že jejich tělesná síla byla často kompenzací jiné slabiny organismu => zkoumání orgánové méněcennosti Pocity méněcennosti Po narození dítě trpí pocity slabosti a bezmoci o Kvůli těmto pocitům následně vzniká pocit méněcennosti o Psychologický jev s fyziologickou příčinou Ztotožpoval slabost s ženskostí nebo nedostatkem mužské energie Překonání této slabosti slouží jako kompenzační proces = maskulinní protest později vůle k moci nakonec usilování o nadřazenost Bez situace nedostatku (pocitů méněcennosti) by život ustrnul Usilování o nadřazenost Prožívání silného odhodlání změnit situaci nedostatku na situaci dostatku Zdravé a nezdravé podoby o Zdravá: růst a sebeuskutečpování osobnosti o Nezdravá: regresivní projevy Cílem psyché je získání nadřazenosti Sobecké usilování o nadřazenost Sobecké pokusy bojovat o moc nebo antisociální usilování o nadřazenost Vedou k poruchám, přecitlivělosti, nesnášenlivosti a přání postavit se sám proti celému světu Začíná brzy v dětství (kolem 5 let) Typy dětí: o Rozmazlené dítě Má od narození zaručené výsadní místo, aniž by se o to snažilo V dospělosti mají pocit že se k nim ostatní chovají špatně a křivdí jim Pokaždé tyranizují druhé lidi Požadují splnění všech svých požadavků o Zanedbávané či nechtěné dítě Nenaučily se spolupráci a nezakusily lásku Negativní postoj k životu i společnosti, nedůvěra, podezíravost Neočekávají získání cti či úcty pomocí druhým Cíl vývoje osobnosti: sociální cit Základním znakem dobře přizpůsobené osoby je sociální cit Sociální cit = spolupráce jedince s druhými (vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého) Na vytváření základů sociálního citu má největší vliv matka 33

35 o Sociální cit se pak rozšiřuje a vyvíjí ze vztahů s ostatními dětmi a vyzrává ve spolupráci s dospělými spolupracovníky a členy širšího prostředí Individuální životní styl Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost Vliv na utváření individuálního životního stylu má i rodinné prostředí Životní styl významně ovlivpuje psychické i somatické složky jedince Důraz na tělesný psychosomatický vztah, který se v plně integrované osobě rozvíjí Plány budoucího života jsou tedy ovlivněny nejen dětskými zážitky, ale i subjektivním očekáváním o To bývá dost často nerealistické Fiktivní finalismus = mnohé cíle, které si lidé volí, jsou fikcí, ale mohou být užitečné, protože poskytují jednotný vzorec usilování člověka, který by jinak bloudil o Příklad fiktivního cíle: poctivostí dosáhnu bohatství, budu-li mluvit pravdu, bude mě mít každý rád o Pomohou dítěti dojít do dospělosti, kde si zvolí odpovídající cíl Tvůrčí já Přirozený výsledek pozitivního, zdravého životního stylu Každý může utvářet svůj život a tím ovlivpovat okolí Může se projevovat trvalou potřebou smířit individualitu a jedinečnost člověka s jeho sociálně zaměřeným, spolupracujícím postojem Tvůrčí já má přispívat k blahu celého lidstva Adler měl vizi nové společnosti, v níž by jednotlivec sledoval takvé osobní cíle, které by byly plně v souladu s pokrokem lidstva Sourozenecké pořadí Nejmladší a nejstarší mají vlohy k poruše přizpůsobení Prvorozené Musejí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti po příchodu sourozence o Mohou touto zkušeností ale i růst, při dobré přípravě Pokud se druhé dítě narodí příliš brzy, první dítě citově trpí a odcizuje se Druhorozené či prostřední Rodí se do sociálně vyvážené situace Dělí se o pozornost matky ale nezakouší trauma z odsunutí ze středu pozornosti Starší sourozenci jsou jim podnětem k většímu usilování o úspěch o Chovají se, jako by musely neustále soupeřit Nejmladší Rozmazlovány, nesnadno si vytvářejí sociální cit 34

36 4.4 Karen Horneyová Sociokulturní teorie osobnosti spoluautorka interpersonální teorie o spolu s H. S. Sullivanem byla více ovlivněna psychoanalýzou než H. S. Sullivan Život Narozena v Hamburku (Německo) Její otec byl starší a přísný námořní kapitán Matka byla o 17 let mladší než její manžel, byla inteligentní a vysoce kultivovaná Její rodina patřila k vyšší střední vrstvě Studovala v klášterní škole, po maturitě na gymnáziu vstoupila na lékařskou fakultu Vdala se za právníka a ekonoma Oskara Horneye o Později se ale rozvedli Prodělala psychoanalytický výcvik o Během tohoto období prodělávala silné fyzické vyčerpání a deprese Odjela do USA kde se věnovala klinické praxi a výuce Během tohoto období sílilo její rozčarování z klasické psychoanalýzy Podle rozdílů mezi pacienty usoudila, že hlavní úlohu při utváření osobnosti člověka hrají společenské hodnoty a kultura Rozvíjela pochopení pro specifika ženské psychologie a prosazovala rovnost žen ve společnosti o Odmítla Freudovu doměnku závidění penisu u dívek Teorie Rozhodující úlohu ve vývoji osobnosti přisuzuje zážitkům v dětství Její pojem základní úzkosti je zakotven v sociálních faktorech prostředí dítěte Vytvořila podklady k pomoci s překonáním základní úzkosti u dětí a neurotických potřeb jejich rodičů Spojovala prvky psychoanalýzy se silným sociálním hlediskem Základní úzkost dítěte Dítě se rodí do světa obtíženého problémy Úzkost v dětství je vyvolávána dospělými, kteří jsou zatíženi neurózami a chovají se nepředvídatelně Dítě se pak stává nejisté Rozporné chování okolí dítě mate a působí mu pocity bezmoci a osamocení Vztahy s druhými lidmi Pro překonání základní úzkosti a získání pocitu bezpečí využívá dítě různých interpersonálních vztahů Vysoce ohrožené dítě o Strnule se drží pouze jednoho ze tří následujících způsobů 35

37 o Projevy až extrémní (extrémně agresivní, extrémně přítulné atd.) Duševní zdraví o Lze ho najít pouze v přirozeném a spontánním spojení všech následujících přístupů o Tyto přístupy bychom měli ideálně aplikovat podle povahy situace Směrem k lidem Dítě se snaží získat dobrou vůli okolí a záviset na něm Pokud panuje mezi rodiči nesoulad, dítě se bude držet toho silnějšího Směrem proti lidem Nedůvěra vůči společnosti Jediným prostředkem k přežití je podle něj agresivní chování Toto pojetí odpovídá Adlerovu dítěti, které usiluje o moc Směrem od lidí Takové dítě se snaží vymanit ze vztahů s druhými, protože se mu zdá, že mu nerozumí a nezáleží jim na něm Příkladem mohou být i děti, které se poctivě věnují studiu a nemají zájem o kontakt s vrstevníky Neurotické potřeby dospělých Neurotické potřeby v dospělosti jsou pouze pokračováním sociálních postojů z dětství Vyznačují se nutkavostí Jejich základní složky jsou nevědomé Horneyová popisuje deset neurotických potřeb o Nepopírá ale, že tento seznam nemusí být úplný ani nesporný Neurotické potřeby: o Náklonnosti a schválení o partnera, který převezme péči o jedincův život o Vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi o Moci o Využívat druhých o Prestiže o Obdivu o Výkonu o Soběstačnosti a nezávislosti o Dokonalosti a nenapadnutelnosti Překonávání neurotičnosti Uznává hodnotu psychoterapie, ale zdůrazpuje potřebu svépomoci V duši narušené osoby je podle ní mnoho uzdravujících sil Život nabízí mnohé šance ke změně, je tak sám uzdravující Změnu mohou podnítit významné osoby v životě jedince 36

38 4.5 Harry Stack Sullivan Osobnost utvářená Život mezilidskými vztahy Narodil se irským rodičům na farmě v New Yorku Jeho rodina byla chudá a izolovaná (odlišnost od typických novoanglických osadníků) Měl málo kamarádů a byl často osamělý Absolvoval střední školu a později i Chicagskou lékařskou fakultu o Během studií se seznámil s Freudovými myšlenkami a absolvoval psychoanalýzu Působil v armádě a pak se stal úředním lékařem a konzultantem Zaměstnanec různých nemocnic, vyučoval na univerzitě Velmi často přednášel, měl úzké vztahy s mnoha odborníky ve společenských vědách Publikoval v psychiatrických časopisem Zemřel v roce 1949 při pracovní cestě do Evropy Teorie Pojem osobnosti Osobnost je pro něj pouze výsledkem interpersonálních vztahů o Není tedy samostatnou existencí o Vztahy trvají od dětství po celý život Přizpůsobení osobnosti: sociální, sexuální a kognitivní Pro rozvoj osobní zralosti a sebenaplnění je třeba patřičných vývojových pochodů v oblastech o Sociální o Sexuální o Kognitivní Pokud některá nedospěla na přiměřenou vývojovou úrovep, nelze dosáhnout adaptace osobnosti Vývojová stadia Vývoj osobnosti probíhá ve stadiích Důraz na sexuální dimenzi osobnosti Teorie prsu v ústech Hlavní příspěvek k porozumění interpersonálním vztahům Kojení je první interpersonální zkušenost Terminologie a hlavní pojmy Často užíval pojmy, které nově zavedl vlastní terminologii 37

39 Dynamismy Hlavní stavební jednotka interpersonální dimenze osobnosti Vzorec transformace energie Dynamismus slasti výraz pro instinktové pudy Jev prsu v ústech Kojení je první výrazný interpersonální styk dítěte se společností Mateřský pečující ten, kdo dává dítěti pít (matka) V menší míře může tuto zkušenost poskytnout i krmení z lahve Předpokládal 4 situace, s nimiž se může kojenec při kojení setkat např.: o Dobrý a uspokojení poskytující prs v ústech Jednoduchý signál pro kojení Ovlivpuje orální zónu o Zlý prs, prs úzkostné matky Vyvolává tenzi Působí na emoční stav kojence Na pozitivitu nebo negativitu účinků kojení má vliv emoční rozpoložení matky Kognitivní vývoj Tři vývojové mody poznání: o Prototaxické poznání U novorozence Posloupnost okmžitých stavů vnímavého organismu, zvláště vztažených k zónám interakce s okolím Doetekové, zrakové a sluchové vjemy o Parataxické poznání Pomáhá dítěti objevit určité vztahy mezi událostmi Objevuje se i u dospělých a projevuje se pověrečným či jinak iracionálním chováním Např. dítě hodí do rybníka kámen, protože očekává že bude plavat stejně jako klacek o Syntaxické poznání Plně rozumové uvažování a logické usuzování Příznačné pro zralejší děti a dospělé Tenze Dva protikladné stavy o Absolutní euforie o Absolutní tenze (hrůza) Jedinec má sklon přibližovat se co nejvíc stavu euforie Převládajícím duševním stavem je alespop mírná tenze Tenze může být vyvolávána opomenutými potřebami organismu nebo úzkostí o Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává apatii o Tenze z úzkosti vedou zase k somnolentnímu odpoutání (umělé navozování spánku pomocí drog u dospělých) 38

40 Systém já a sublimace Každý člověk přirozeně touží po naplnění dvou přání: o Uspokojení potřeb (opak neuspokojování potřeb) o Interpersonální bezpečí (opak úzkostí) Systém já = dynamismus pomáhající k vytvoření obecných dovedností jak se vyhnout zákazům a verbálních technik, jak dodat obtížným situacím lepší podobu o Projevuje se na základě negativní odezvy dospělých na touhu po uspokojování potřeb dítěte Příbuzným dynamismem je sublimace o Chápe tento pojem ale v širší souvislosti, než jen sexuální o Použití jiné, společensky přijatelnější činnosti, která uspokojuje části motivačního systému, jenž působí problémy Pomáhají dítěti vyrovnat se s úzkostí prostřednictvím pozitivních interpersonálních vztahů o Liší se prostředky, které používají k dosažení tohoto cíle Personifikace Dítě si vytváří představy sebe a okolí Proces personifikace zahrnuje já a ne já Já je hodnoceno na základě interpersonálních vztahů s druhými významnými osobami Výsledkem je dostatečná personifikace dobrého já nebo špatného já Malevolentní transformace Zklamání a z něj vyplývající hněvivé odezvy dítěte o Dítě touží po něžnosti a dospělí mu ji odpírají Nedostatek zájmu dospělých v dítěti budí úzkost Dítě tak reaguje na přátelský přístup cizích lidí nepřátelskými projevy Stadia vývoje osobnosti Šest stadií mezi narozením a pozdním dospíváním Sociální, sexuální a kognitivní vývoj Každé stadium zahrnuje řadu dynamických procesů Rané dětství Od narození do rozvinutí artikulované řeči Získání zkušeností prsem v ústech Může být vystaveno tenzi, která povede ke lhostejnosti nebo somnolentnímu odpoutání Vzniká personifikace Dítě dosahuje plného uvědomění vlastního těla Protaxický modus přechází v parataxický Vlastní dětství Do počátku školy Dítě potřebuje kamarády Rozlišení mužské a ženské role 39

41 Mechanismy malevolentní transformace Užívání systému já k vyhýbání se úzkosti Úočátky užívání preventivní strategie sublimace Objevuje se syntaxické poznání Juvenilní období Několik prvních let základní školy Socializace (hlavně prostřednictvím interakce ve skupinách) Utvářejí se postoje a účinnější sublimace Preadolescence Rok či dva Dítě potřebuje kamaráda (vrstevníka stejného pohlaví) Nejlepší přítel, který má vliv i když není přítomen Raná adolescence Vyznačuje se objevením heterosexuálních zájmů Období mladistvé erotiky Pozdní adolescence Mladá dospělost Objevení toho, co jedince vábí na genitálním chování a možnosti začlenění toho do života Dynamismus slasti se musí spojit s potřebou intimity, aby došlo k socio-sexuální integraci (odlišnost od Freuda) 4.6 Erik Homburger Erikson Ego teorie osobnosti Život Narozen dánským rodičům v německu Od dětství prožíval krizi identity o Stala se nejtypičtějším znakem jeho teorie Až ve stáří přiznal že byl nemanželským dítětem Jeho matka se později vdala za jeho ošetřujícího lékaře, který byl žid o Opět krize víry, matka křesťanka, otec žid, nepřijímali ho jedni ani druzí Vzdal se univerzitních studií a cestoval po Evropě Po roce cestování se rozhodl vrátit a stát se umělcem Později odjel učit do Vídně děti, jejichž rodiče podstupovali psychoanalýzu o Sám psychoanalýzu podstoupil u Anny Freudové Na začátku druhé světové války se i se svou ženou odstěhoval zpět do Ameriky Věnoval se psychoanalýze, psaní o dětech i pracemi o indiánských kmenech 40

42 4.6.2 Teorie Modifikace psychoanalýzy Postfreudián Modifikované psychoanalytické pojetí aplikoval na život v moderní společnosti Omezil význam pudových motivů o Fyziologické tlaky jsou vyvažovány společenskými a kulturními vlivy Epigenetická stadia lidského růstu Chápal vývoj osobnosti jako proces probíhající epigenetickými stadii od narození do stáří Epi = na, geneze = vznik o Epigeneze = jeden prvek vzniká na podkladě jiného v čase a prostoru Identita a ego Ústředním tématem vývojového procesu je utváření osobní identity související s vývojem Ega Než se objeví zralé ego, musí člověk získat pocit identity Rituály dospívání mají potvrdit získání identity a integraci Ega Ego se neuplatpuje pouze uvnitř mysli, ale i ve vztahu k sociálnímu prostředí Vývoj osobnosti Každé stadium je popsáno v podobě psychologické krize, která obsahuje dva konfliktní póly Každé stadium obsahuje možnosti růstu i prvky ohrožení Novou sílu, kterou přinásí vyřešení konfliktu, nazývá ctnost Ohrožení spočívá v uhýbání člověka před patřičným řešením konfliktu Pokud nebyl konflikt vyřešen, odchází dítě s pocitem méněcennosti o To oslabuje ego o Problém by měl být napraven, jinak duševní vývoj stagnuje o Řešením je návrat k bodu, kdy došlo k negativnímu řešení Rozřešení konfliktu a získání ctnosti Osm stadií Důvěra versus základní nedůvěra o Ctnost: naděje Chápána jako podmínka, aby člověk zůstal naživu o Osoba, která pečuje o kojence mu přináší zážitek důvěry pouze tehdy, když je její chování předvídatelné o Následně se učí kojenec důvěřovat i sobě o Vytváří si účinné způsoby chování k různým nepříjemným událostem Autonomie versus zahanbení a pochybnost o Ctnost: vůle o Dítě se pouští do nových činností o Nebezpečí je v nedostatku nebo nadbytku zábran Iniciativa versus vina o Ctnost: účelnost Dítě může prostřednictvím hry naznačovat své budoucí aspirace 41

43 o Přílišná snaha o úspěch vyvolává pocity viny, hlavně když jsou přitom přehlíženy potřeby jiných lidí Snaživost versus méněcennost o Ctnost: kompetence o Dítě přechází od hry k produktivnějším činnostem, které vyžadují dovednosti o Úspěch vyvolává radost, neúspěch pocity méněcennosti Identita versus zmatení rolí o Ctnost: věrnost Zvolenému povolání či životní filozofii o Sjednocuje představy mladého člověka o sobě samém o Vědomí identity ego dává dospívajícímu důvěru, že jeho sebepojetí odpovídá tomu, jak ho vnímají druzí Intimita versus izolace o Ctnost: láska o Intimita je zdravé spojení vlastní identity s identitou druhého o Měla by obsahovat závazek a může být vyjádřena sexuálně o Může člověku pomoci vyjasnit si svou vlastní identitu prostřednictvím identifikace s druhým člověkem Generativita versus stagnace o Ctnost: pečování Ochota konstruktivně přispět společnosti o Lidé se zapojují do společnosti, aby vytvářeli něco hodnotného Potomstvo, hmotné statky, umělecká díla či tvůrčí myšlenky Integrita ega versus zoufalství o Ctnost: moudrost o Člověk by měl být schopen ohlédnout se na celý svůj život s pocitem dobře vykonaného díla a osobního naplnění o zdravé děti se nebudou bát života, pokud jejich rodiče budou mít dostatek integrity, aby se nebáli smrti 4.7 Henry Alexander Murray Ego-psychologické pojetí osobnosti Život Vystudoval medicínu, ale věnoval se výzkumu v oblasti psychologie Kritizoval akademickou psychologii pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí Dílo: Explorations of personality Ego-psychologická koncepce osobnosti Nevycházel z klinické praxe ale zkoumal vysokoškolské studenty Spojil spekulace psychoanalýzy s umělými metodami akademické psychologie Vycházel z pozorování více výzkumníků, jejichž údaje sjednocoval Kladl důraz na chování celé osobnosti, nikoli pouze na prožitky Některé jeho hypotézy je možné objektivně testovat 42

44 Svůj systém nazývá personologií Zkoumá individuální osobnost pomocí TAT o Tematicko apercepční test o Vyvinul jej o Mnohoznačné sociální situace, do nichž jedinec projikuje systém svých potřeb a tlaků Osobnost jako celek tvořený potřebou a tlakem Potřeby a tlaky se vzájemně ovlivpují Potřeba o Vše, co jedinec chce a o co se snaží o Lze ji identifikovat pomocí vzorců chování, selektivního vnímání, citů a manifestovaného uspokojení Tlak o Alfa tlak Objektivní okolnosti vyvolávající tlak o Beta tlak Subjektivní zpracování alfa tlaku Osobnost Struktura organizace všech integrativních a regulativních procesů o Všechny vědomé procesy jsou regulativní, ale naopak to neplatí Jako systém se osobnost nemění, jako struktura je relativně stabilní Struktura osobnosti: o Id Všechny impulzy a stimuly Energie, emoce a potřeby o Ego Plánuje a organizuje chování, aktivizuje o Super-ego Interiorizované kulturní hodnoty o Ego-ideal Vytváří se na základě superega Ideální sebe-obraz a zdroj stavění si osobních cílů Zdůrazpuje také význam dětství pro rozvoj osobnosti o Jako Freud vytvořil 5 stadií vývoje, v dětství mají ale odlišný obsah Období vývoje osobnosti: o Dětství o Adolescence o Raná dospělost do tohoto období se rozvíjí osobnost a její struktury o střední dospělost rozvinuté struktury jsou uchovávány a zesíleny o období stáří struktura osobnosti se vrací zpět dochází ke ztrátě schopnosti vyvíjet nové struktury 43

45 4.8 Otto Rank Role self a chtění v utváření osobnosti Život Trauma narození a jeho důsledky Utváření superega Chtaní a struktura charakteru osobnosti v dospělosti 4.9 Erich Fromm Společné znaky s Eriksonem o Postfreudovské zaměření o Zájem o sociokulturní činitele Jejich teorie jsou označovány jako psychosociální teorie osobnosti o Tohoto pojmu užil Erikson Život Narozen ve Frankfurtu nad Mohanem v ortodoxní židovské rodině o Pocítil antisemitismus a nesnášenlivost vůči židům Psychologii si zvolil jako hlavní předmět svých univerzitních studií (získal doktorát) o Věnoval se ale i filozofii a sociologii Zaujaly ho myšlenky Freuda a Marxe o Pokusil se o vytvoření syntézy těchto teorií o Marxovy sociální pojmy tvořily obecný rámec, který naplnil Freudovými myšlenkami Psychoanalytický výcvik získal v Berlíně, kde se seznámil s K. Horneyovou Nejdříve se držel klasické Freudovské psychoanalýzy, později se od ní odchýlil o Stále se ale pokládal za Freudova žáka, nepostavil se proti němu Odešel do USA, působil v Chicagu a New Yorku o Zde vyučoval kurzy psychoanalýzy stejně jako Karen Horneyová o Ta se ale postavila proti tomu aby vyučoval bez lékařského vzdělání o Bylo jí dáno za pravdu a Fromm na protest odešel a s ním několik dalších Nějakou dobu žil v Mexiku a později se přestěhoval do Švýcarská kde po několika ltetech zemřel Teorie Psycholog, ale i historik, sociolog a filozof o Vnímal život člověka v celkové perspektivě společnosti Zdůrazpoval důležitost sebeuvědomění a uvědomění si své vnitřní hodnoty K prosazení své svobody je třeba o Činit hodnotová rozhodnutí o Rozvíjet produktivní zaměření života o Objevit krásu a moc altruistických postojů Za hlavní problém moderní společnosti pokládal volbu mezi robotismem a humanistickým socialismem 44

46 o Na společenství se má každý aktivně a odpovědně podílet, práce má být smysluplná a pracující mají mít možnost využívat kapitálu o Odpovídá Adlerově vizi společnosti jako spolupracujícího společenství Pojem osobnosti Osobnost = celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným Rozlišil 2 složky osobnosti: o Temperament Zděděný, konstituční a trvalý Hlavní nástroj osobnosti o Charakter míra, v níž jedinec uspěl v umění žít (vlastní problém etiky) utváří se hodnotovými volbami Produktivní a nonproduktivní charakter Dva základní vzorce charakterových zaměření Produktivní charakter o Obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce Neproduktivní charakter o Předpoklad že jedinec není schopen produkovat, takže vše co potřebuje musí dostat od druhých o Může toho docílit pasivním chováním nebo vykořispování Tyto vzorce jsou založeny na dvou procesech: o Socializace Vytváření si vztahu k druhým a ksobě Ochota poskytovat péči Souvisí s produktivním charakterem o Asimilace Člověk získává nebo si přisvojuje žádoucí předměty Souvisí s neproduktivním charakterem U vyvážené osobnosti jsou oba procesy vhodně smíšeny a projevují se trvalým vzorcem Neproduktivní orientace (pod vlivem produktivního charakteru ztrácejí negativní význam a podporují růst): o Receptivní orientace Člověk očekává veškeré zajištění z vnějších zdrojů o Kořistnická orientace Člověk je odhodlán získat to, co potřebuje tím, že si to vezme nebo uloupí Kanibalistické chování o hromadivá orientace snaha uchovávat si nashromážděný majetek obrany proti zásahům vnějšího světa do jeho věcí o Tržní orientace Člověk se řídí zásadou že vše, co potřebuje, se získává procesem výměny Lidské osobnosti jsou na prodej stejně jako jiné druhy zboží Lidské potřeby a láska Pět hlavních potřeb: o Potřeba vztaženosti o Potřeba transcendence o Potřeba zakořeněnosti o Potřeba identity o Potřeba orientačního rámce Zralá osoba je schopná tyto potřeby integrovat 45

47 o Je schopná důvěrného vztahu k druhému člověku Zralá láska vyplývá z produktivní charakterové orientace Zralá láska je sjednocením za současného uchování vlastní integrity Láska je aktivní silou v člověku Zásada uzdravující moci lásky na terapii 46

48 5 BEHAVIORSTICKÉ PŘÍSTUPY OBSAH 1. Behaviorismus 2. John Broadus Watson klasický behaviorismus 3. Edward Chace Tolman - neobehaviorismus 4. Clark Leonard Hull - neobehaviorismus 5. Burrhus Frederic Skinner radikální behaviorismus 6. John Dollard a Neal E. Miller subjektivní behaviorismus 7. Albert Bandura sociálně kognitivní teorie osobnosti 8. Julian Rotter osobnost v teorii sociálního učení 5.1 Behaviorismus Behaviorismus přistupuje k psychice člověka (osobnosti) z hlediska teorie učení Osobnost je pojímána jako zkušenostmi akumulovaná sada naučených vzorců chování Behaviorismus je výrazný protiklad duchovědných a intuitivně či introspektivně založených přístupů k psychice individua Učení vysvětluje mnohé z našeho jednání, k poznání a pochopení osobnosti ale nestačí zaměřovat se pouze na vnější struktury (stejně jako nestačí zaměřovat se pouze na ty vnitřní) Vývojové fáze pojímání osobnosti v behaviorismu: o Klasický behaviorismus Přístup k osobnosti vyplývá z reflexně orientované koncepce a metodologie usilující o odhalení atomu chování Atom chování = psychický reflex Hledání prvku, který by byl obecně platný pro jakékoli adaptivní chování Důsledky: Vytlačení pojmu osobnost z psychologie Redukce individuality na obecnost Redukování psychologické metodologie na experiment Atomismus Umělost Hlavním reprezentantem byl J. B. Watson o Kvalitativní přestavba výchozí koncepce behaviorismu Přidání středního článku osobnost do pojetí podnět reakce Snaha o studium chování v ekologicky adekvátních souvislostech a determinacích Snaha respektovat rozdíl mezi zvířetem a lidskou bytostí Základní tendence: Synchronismus (koncentrace na způsoby existence toho kterého druhu) Strukturovanost (studium smysluplných bloků interakčních systémů, snaha proniknout do vnitřní logiky) Naturismus (systematické pozorování živočichů v jejich přirozeném prostředí se stává hlavní metodou) Základní tezí neobehavioristů je jednota člověka s okolní přírodou Psychika se ale stále pojímá jako nástroj a výsledek adaptace (přizpůsobení) 47

49 5.2 John Broadus Watson klasický behaviorismus Život Americký psycholog Ředitel psychologické laboratoře J. Hopkinse Zakladatel behaviorismu (klasické pojetí behaviorismu) Za nepodmíněné a nenaučené pokládal pouze: lásku, strach a vztek Práce: o Psychology from the Standpoint of a Behaviorist o Behaviorism Teorie Odmítá pojem osobnosti jako soustavy vnitřního prožitkového dění (subjektivního Já) Podle něj se má aktuální chování studovat a ne o něm hloubat Podle něj se buď psychologie přemění v přírodní vědu, nebo bude jako věda pohřbena Psychický reflex základní kámen a jednotící článek Individuální zvláštnosti chování vztahuje pouze ke specifické zkušenosti, kterou jedinci získali na základě toho, jakým podnětům byli v životě vystaveni Nezle pozorovat nitro organismu, je ale zastoupeno v chování o Strukturami, které jsou organismu samému vlastní a mají obecnou povahu o Zvyky, které jsou výsledky zkušenosti Pojetí osobnosti Založeno na koncepci lidského chování Pojímá člověka jako mechanismus jehož činnost je určena obsahem prostředí, ve kterém žije U člověka lze rozlišit dvě úrovně: o Vrozenou Fyziologické vlastnosti organismu Nepodmíněně reflexní povaha vrozených reakcí Spojené se základními emocemi strach, hněv a sex o Získanou Nové jednotky chování, vzniklé a rozvinuté na podmíněně reflexním základě nových spojů mezi vrozenými odezvami a novými podněty Patří sem: Instinkty (vznikající učením) Zvyky (vznikají na základě styku s okolím) Utvářejí se tedy systémy odpověďového chování které usnadpují nebo komplikují proces přizpůsobování jedince Osobnost je tedy produktem soustavy zvyků Vývojovým cílem osobnosti je dospět k vytvoření vhodné soustavy zvyků o Umožpující účinné přizpůsobování okolí o Zabezpečující přežití Kvalitativní úrovep přizpůsobování 48

50 o Přiměřeným řízením procesů získávání a rozvíjení zkušenosti lze zdravého novorozence dovést k jakékoli skladbě povahových vlastností a schopností v dospělosti o => teze o všemocnosti výchovy Soustavu zvyků lze poznat na základě pozorování jedince v přirozených či experimentálních situacích 5.3 Edward Chace Tolman neobehaviorismus Život Americký psycholog, hlavní představitel neobehaviorismu Zabýval se studiem reakcí koček a potkanů Svůj přístup nazývá účelovým behaviorismem o Staví na zjištění, že potkani ve svém chování vykazují zvláštní cílové zamětení, očekávání, manipulaci a hledání cílového objektu Sada zprostředkujících proměnných v organismu: o Podnět o Dědičnost o Minulý trénink o Momentálně vyvolaný fyziologický stav Řada významných ocenění, čestných doktorátů věd, členství a funkcí Dílo: Purposive behavior in animals and man Teorie Nesouhlasí s Watsonem v řešení základního vzorce chování Mimořádný význam v obsahu a způsobu chování přisuzuje jeho cílovému zaměření o Tato zaměřenost se vřazuje mezi podnět a odezvu jako intervenující osobnostní proměnný Vzniká tedy rovnice podnět (stimulus) organismus (organism) reakce (reaction) o S-O-R Pudy Hlavní intervenující proměnná Impulsy či motivy tlačící jedince uspokojovat nějakou potřebu Jsou mostem mezi situací a chováním Způsobují, že organismus projevuje tendenci jednat za určitých podmínek určitým způsobem Rozlišení: o Pudy prvého řádu Chutě či averze Spojené se specifickou fyziologickou excitací Prvotní základna pro chování jedince, na které vyrůstá motivační stavba o Pudy druhého řádu Podoba průbojnosti, družnosti, konstruktivnosti atd. Nemají fyziologickou bázi -> sociálně naučené 49

51 Transportuje tak hypotézy psychodynamicky orientovaných koncepcí do neintrospektivní terminologie behaviorismu 5.4 Clark Leonard Hull neobehaviorismus Život Narodil se v autě cestou na farmu V dětství trpěl nemocemi a nemožností přístupu ke vzdělání Přesto vystudoval univerzitu a získal doktorát Spojil teorii, matematiku a technickou zručnost do experimentální činnosti v psychologii Vedl laboratoř experimentální psychologie Akceptuje všechny fenomény orientované cílově, na adaptování podnětu a odezvy Stejně jako Tolman používá i pojmů psychoanalýzy a gestaltismu Dílo: o Principles of behavior o Essentials of behavior Teorie Opouští výzkumné projekty tradičního behaviorismu Doplpuje behaviorální metodologii o matematicko deduktivní systém důsledného uvažování souvislostí, prosazujících se v chování Zformuloval teorii učení a vyvodil jeho zákonitosti o R = f (S, O) (chování je funkcí situace a organismu) Za základní determinantu chování považuje pud (drive) o Pud vyvolává aktivitu organismu, jeho chování o Na síle puzení závisí síla reakce o Povaha pudu určuje charakter chování Při vymezování pudů se opírá o empirická data z výzkumů Pud se v jeho pojetí stává objektivně testovatelnou komponentou celkového aktu chování Navazují na něj představitelé faktorové analýzy osobnosti (Cattel, Guilford či Eysenck) 5.5 Burrhus Frederic Skinner radikální behaviorismus Život Narozen v Pensylvanii Stabilní a srdečné rodinné prostředí s vážností k učení, ukázněností a systémem spravedlivého odměpování Fascinován technikou Miloval školu a byl zklamán nedostatkem zájmu u jiných studentů Graduoval z anglické literatury Nějakou chvíli se chtěl stát spisovatelem, pak ale začal studovat psychologii Doktorát, stal se asistentem s výzkumnou orientací na nervový systém živočichů Přednáší na různých univerzitách, pak odchází do důchodu a umírá Dílo: 50

52 o o o o Science and human behavior Beyond freedom and dignity About behaviorismus A matter of conseqences Pojetí behaviorismu Radikální behaviorismus o Zůstává u klíčových znaků původního, klasického behaviorismu Dvojčlenné schéma S-R Teze, že metody studia chování, užívané v experimentech na zvířatech, lze plně využít u člověka o Odmítá koncepci pudů (nelze je objektivně pozorovat) o JÁ chápe jako funkčně sjednocený systém odpovědí organizovaný k diskriminaci stimulů o Rysy chápe jako podmínky a okolnosti posílení a deprivace Operantní behaviorismus o Obohacuje a modifikuje tradiční pohledy a přístupy k principům podmipování o Vymezuje operantní chování (vedle podmíněného a nepodmíněného) o Operantní reakce jsou spontánně vzniklým výsledkem aktivních pokusů o adaptaci o Systém nahodilých pokusů a omylů Nahrazuje to, co jiní považují za vnitřní determinanty chování Sociální behaviorismus o Ignoruje osobnost i vnitřní poznávací činnost o Neřeší sociální aspekty chování člověka o Programové učení Snaha řešit proces adaptace na komplex aktuálních sociálních problémů ve společnosti cílevědomou modifikací chování člověka Pojímání osobnosti Anti-teoretický přístup o Abstraktní teorie jsou podle něj zcela zbytečné Celý přístup je třeba založit na studiu toho, jakým způsobem a v jakém směru je chování determinováno prostředím Zamítá všechny názory považující člověka za autonomní bytost Lidský organismus je černá schránka jejíž obsah je třeba vyřadit z empirického vyšetřování Z výzkumů a experimentů vypouští i biologické, fyziologické a genetické faktory o Nelze s nimi manipulovat a kontrolovat je Přístup k analýze chování Mechanistický přístup ke studiu chování (jako J. Watson) Věda o lidském chování se příliš neliší od jiných přírodních věd o Stejné cíle predikce a kontrola Je logické postupovat od jednoduchého ke komplexnímu o V tomto případě studovat subhumánní před humánním Studiem zvířat lze odhalit nejobecnější základní principy chování a generalizovat je na jiné organismy (tedy i na člověka) Orientace na experimentální projekt jednoho subjektu 51

53 o Nevyžaduje tradiční statistické techniky a studium neexistujícího průměrného člověka Jako základní přístup k odhalování zákonitostí chování prosazuje funkční analýzu chovajícího se organismu o Snaha zjistit exaktní, reálné a specifikované vztahy mezi zjevným chováním organismu a prostřeďovými podmínkami (podněty) Proměnné musí být vždy vnější, viditelné a definované v kvantitativních pojmech Neuznává ideu osobnosti jako síly, podněcující a usměrpující chování Osoba je pouze bodem, v němž se spojují mnohé genetické a prostřeďové podmínky o Skloubí se do výsledku (efektu) K pojímání naturelu člověka Jeho pojetí člověka je radikálně odlišné od jiných koncepcí o Odmítá intrapsychickou interpretaci chování Zdůrazdpuje naprostou determinovanost chování člověka historií podmipování o Idea svobody je nepřípustná, individuální rozdíly pramení pouze z variability historie posilování Dimenze racionalita versus iracionalita je na jeho přístup neaplikovatelná o Nezajímá ho co je uvnitř černé skřípky, lze o tom pouze spekulovat Zastává princip elementarismu o Celek považuje za pouhou sumu částí Zastává jednoznačný situacionismus o Ve vztahu k chování osoby naprosto ignoruje konstituční faktory o Za základní příčinu individuálních rozdílů považuje prostředí Je přesvědčen o změnitelnosti lidského chování v průběhu života Předpokládá přístup z hlediska objektivity o Hypotetické konstrukty zatempují skutečnost o Nepříznačnějším znakem fikce vnitřních činitelů je pojem osobnost Základním předpokladem chování je reaktivita Nezajímají ho dimenze homeostáza heterostáza o Předpokládají vnitřní motivační vztahy Idea determinismu předpokládá poznatelnost 5.6 John Dollard a Neal E. Miller subjektivní Život behaviorismus Oba narozeni ve Wisconsinu Dolard o získal doktorát ze sociologie o Odešel jako výzkumný pracovník v sociální psychologii do Berlína o Po návratu nastoupil jako profesor na Yaleově univerzitě kde zůstal Vyučoval antropologii, sociologii a psychologii Miller o Doktorát na Yeleově univerzitě o Během doktorského studia spolupráce s Hullem a Dollardem 52

54 o Odešel do Evropy kde prodělal psychoanalytický výcvik o Většinu své učitelské a výzkumné dráhy strávil na Yale a později na Rockefellerově univerzitě Spolu vydali tři významné knihy: o Frustration and aggression (frustrace a agrese) o Social learning and imitation (sociální učení a nápodoba) o Personality and psychotherapy (osobnost a psychoterapie) Teorie Ačkoli byli behavioristi, oba prodělali psychoanalytický výcvik Jejich teorie je vlastně integrace psychoanalýzy a behaviorismu v kontextu daného sociokulturním prostředím Ústředním tématem je proces učení založeny na sledu podnět odezva Užívají jej k vysvětlení hlavních otázek fungování osobnosti: o Intrapsychické pochody o Povaha a vývoj osobnosti o Nevědomí o Vznik neuróz Proces učení Podnět (pudová potřeba) + signál -> odezva -> zpevnění o Podnět + odezva -> návyk Pudová potřeba Jakýkoli silný podnět, který vyvolává odezvu Může být nazván motivací Může jít o vnější události ale i primární pudové potřeby Na základě primárních pudových potřeb si jedinec učením osvojuje sekundární potřeby Signál Signály rozhodují o tom, kdy bude jedinec reagovat, kde bude reagovat a kterou odezvu uskuteční Signál je též motivačním činitelem, ale jeho hnací síla je specifičtější Každý signál modifikuje motivující sílu podnětu svým způsobem o Např. podnět je že člověk má hlad, signál je vývěska McDonaldu, která pomůže člověku v rozhodování kde se nají a jestli si dá raději něco menšího nebo celé menu Signál může působit tak intenzivně, že se stává potřebou, která sama pudí jedince k činu Odezva Je vyvolávána motivační silou pudové potřeby a směrovým působením signálu Učení se nemůže uskutečnit pokud neproběhne odezva a pokud tato odezva není zpevněna Účinnost učení a terapie závisí na umění odborníků vyvolat u žáků či pacientů vhodné odezvy, které poskytnou příležitost ke zpevnění Některé interpersonální, skryté odezvy mohou spustit sled vnitřních dějů (strach) 53

55 Zpevnění Každá událost zesilující tendenci k opakování nějaké odezvy Znamená redukci potřeby Osobnost: podstata a vývoj Sled podnět/signál odezva nazývají návyk o Pojem vytvořený Hullem Návykům se jedinec učí prostřednictvím zpevnění Podle autorů není osobnost vrození o Jedinec si ji osvojuje v dětství prostřednictvím procesu učení o Sestává z návyků příznačných pro chování dané osoby Od primárních pudových potřeb k sekundárním Člověk se rodí s primárními (vrozenými) potřebami o Ty napomáhají k uchování fyziologického života jedince Vývoj osobnosti pak spočívá v osvojení repertoáru sekundárních potřeb o Rozvinutí primárních potřeb v sociokulturním kontextu jedincova prostředí Učení: neutrální signál, často spojený s primární potřebou -> získání schopnosti vyvolávat odezvy -> stává se sekundární potřebou Sekundární potřeby tedy zajišťují uchování lidského života v kontextu dané společnosti či kultury Uplatnění ve výchově Ve vývoji osobnosti má rozhodující význam prvních šest let Dítě se seznamuje i se sekundárním zpevněním (poděkování, peníze atd.) Rodiče by dítěti měli poskytovat všemožnou podporu Nejdůležitější jsou 4 nácvikové situace: o Situace krmení o Nácvik čistotnosti o Raný nácvik v oblasti sexuálních projevů o Nácvik ovládání hněvu Neurózy: nevědomé konflikty Aplikace Dollardova a Millerova přístupu k vysvětlení Freudových pojmů Nevědomí Nevědomí sestává z pudových potřeb, signálů a odezev, které se dostavují, aniž by byly chápány či slovně označeny Dlouhé období, v němž probíhá největší část sociálního učení nevědomě Nevědomí není omezeno jen na dětství o Dospělí mohou mít také problémy s označováním svého chovánínebo jeho činitelů o Neurotici nedokážou popsat své konflikty 54

56 Od dětských konfliktů k neurózám v dospělosti Nevědomí je těsně spjato se vznikem neuróz Neurózy jsou nevědomé konflikty naučené v raném dětství Jedince neurózám učí rodiče o Poskytují málo citové podpory nebo podnětů k rozvoji řeči a myšlení o Jiní poskytují signály naznačující ohrožení v sexuálních záležitostech (trestání za zkoumání genitální oblasti) tři typy konfliktů o přitahování odpuzování (přitahování sexuálním objektem a odpuzování strachem z trestu) o přitahování přitahování o odpuzování odpuzování protože jsou neurózy naučeny, mohou být i odnaučeny 5.7 Albert Bandura sociálně kognitivní teorie osobnosti Život Narozen v Atlantě (Kanada) Syn farmáře ukrajinského původu Navštěvoval malotřídní školu a v létě pracoval na silnicích a v pustinách Graduoval na univerzitě v Britské Kolumbii, doktorát získal na univerzitě v Iowě Působil na klinice vnitřního lékařství a na katedře psychologie Zabýval se problematikou agresivity a vývojem sexuálních rolí Rozvíjel přístup sociálně kognitivního učení Na řadě publikací mu pomáhal doktorand R. H. Walters Jeho stěžejní dílo Principles of Behavior Midification (1969) je přehledem a analýzou psychologických principů ovládajících chování Ovlivnil hlavně klinickou a vývojovou psychologii Nějaký čas byl presidentem APA Publikace: o Adolescent Aggression o Social learning and Personality Development o Principles of behavior midification Teorie Psychodynamické teorie neberou v úvahu mimořádnou komplexnost a různorodost odezvy člověka na životní realitu o Pudy a motivy nemohou vysvětlit variaci ve frekvenci a síle určitého chování v rozdílných situacích a ve vztahu k různým lidem Pokroky v teorii učení přesunuly ohnisko kauzální analýzy z hypotetických vnitřních sil k vlivům prostředí Radikální behaviorismus opomíjí determinanty lidského chování pramenící z kognitivně generovaných procesů Lidé mají vyšší schopnosti, které jim umožpují předvídat výskyt událostí a vytvářet prostředky kontroly nad tím, čím je jejich každodenní život ovlivněn 55

57 o o Nejsou autonomní činitelé, řízení intrapsychickými silami Nejsou ani jednoduché mechanické transportéry, oživené vlivy prostředí Vzájemný determinismus Zdrojům a příčinám fungování člověka lze porozumět postižením kontinuální vzájemné interakce behaviorálních, kognitivních a environmentálních vlivů Dispoziční a situační faktory jsou pojímány jako navzájem závislé zdroje chování Triadický model: (každá ze tří proměnných může ovlivpovat ostatní dvě) o Zjevné chování o Vlivy prostředí (odměny, tresty) o Osobní faktory (názory, očekávání, percepce sebe sama) Lidé jsou jak produkty, tak i producenti prostředí o Vzhledem k obousměrnosti vlivů mezi zjevným chováním a okolnostmi prostředí Lidé mají mimořádnou schopnost užívat symboly a tak i tedy myslet, tvořit a plánovat o Schopnost představit si budoucí výsledky vede k tomu, že je vkládáme do současných motivátorů chování Uznává význam vnějšího posilování o Nepovažuje je ale za jediný způsob, jímž je chování získáváno, udrženo a měněno o Lidé se mohou učit i pozorováním, nasloucháním a četbou o chování druhých Chování je reguováno širokým rozsahem anticipovanch důsledků Mnohé chování je získáno vlivy příkladů Důraz na učení pozorováním a příkladem o Specifický rys Bandurovy teorie Schopnost autoregulace Zdůrazňuje úlohu autoregulace jako jedinečné lidské schopnosti Tato schopnost se prosezuje při: o Uspořádávání svého prostředí o Vytváření kognitivních podpor o Postihování možných důsledků svých vlastních aktivit Autoregulační funkce mají externí původ (jsou vytvářeny vlivy prostředí) Vyšší intelektová schopnost symbolického myšlení umožpuje člověku ovlivpovat vnější prostředí o Pomocí verbální a imaginativní reprezentace zpracovává a uchovává zkušenosti a zážitky (vodítka pro budoucí chování) o Umožpuje vytváření behaviorálních strategií, směřujících k dlouhodobým cílům o Možnost řešení problémů bez zjevného chování založeného na systému pokusů a omylů Možnost předvídat důsledky chování a podle toho modifikovat své chování Pozorování modelů pro chování Verbální zprostředkování informací, pozorování chování druhých lidí jako případných vhodných modelů pro vlastní chování o Základ, na kterém se u lidí získává a rozvíjí většina jejich komplexního chování o Možnost realizace všech fenoménů učení, které by jinak pramenily z přímé zkušenosti Na principech modelování se mohou rozvíjet i inovační strategie chování 56

58 Učení pozorování může vést ke zcela rozdílným stylům chování Pozorováním chování druhých si člověk vytváří kognitivní představy o Kódované informace, jak určité chování realizovat a jak nikoli o Při následných příležitostech pak slouží jako vodítko pro jeho vlastní aktivity o Možností učení z příkladů je člověk ušetřen břemene omylů a šetří čas Konstruktivní proces aktivního posuzování Tento proces je řízen čtyřmi navzájem spjatými komponentami či procesy: o Pozornost pozorování modelového chování o Paměť zapamatování a udržování dříve pozorovaného mentálního chování o motorická reprodukce přenes kódované paměti do nových vzorců odezvy o motivace realizace modelového chování při potenciální přítomnosti posílení K vymezení lidského naturelu Centrální místo v Bandurově sociálně kognitivní teorii má kognice a s ní spjatý předpoklad racionality 5.8 Julian Rotter osobnost v teorii sociálního učení Život Narozen jako třetí syn židovských emigrantů z Brooklynu (New York) K psychologii ho přivedly knihy Freuda a Adlera Nějaký čas chodil na Adlerovy přednášky i do Společnosti individuální psychologie Graduoval z psychologie a doktorát získal v oboru klinické psychologie Během 2. Světové války pracoval jako psycholog v armádě Vytvořil originální a ucelenou koncepci sociálního učení osobnosti V důchodu působí jako supervizor projektů postgraduálního studia Dílo: Sociální učení a klinická psychologie (Social learning and clinical psychology) Teorie Formuloval model sociálního učení ještě před Bandurou Psychoanalýza a fenomenologie podle něj pracují s příliš vágně definovanými pojmy Rozhodl se pro vytvoření jasné a precizní terminologie Tato teorie má zdůraznit v lidském učení roli motivačních a kognitivních faktorů a umožnit porozumění chování v kontextech sociálních situací Výrazně se odlišuje od tradičního behaviorismu Jeho teorie vychází z předpokladu, že nejvýznačnější aspekty osobnosti jsou naučeny v sociálních kontextech Východiska teorie sociálního učení Chce vysvětlit, že se svému chování učíme v procesu interakcí s lidmi i s jinými elementy svého prostředí Porozumění základnímu potenciálu chování člověka má umožnit predikci jeho chování ve specifických situacích Většina našeho chování je determinována naší jedinečnou schopností myslet a anticipovat 57

59 Aby bylo možné předpovídat, co lidé v určitých situacích udělají, je třeba vzít v úvahu základní kognitivní proměnné: percepci, očekávání a hodnoty Chování člověka je cílově orientované o Lidé usilují pohybovat se směrem k anticipovaným cílům Unikátním rysem Rotterovy teorie je integrování pojmů očekávání a posilování Snaha o proniknutí do principu vymezování a sřetězení klíčových pojmů a principů umožpujících předvídat, jak se člověk v reálných situacích zachová Hypotetický model pro predikci chování Předpokladem pro úspěšnou a účinnou predikci budoucího chování člověka je přesná analýza čtyř proměnných a jejich vzájemných interakcí: Potenciál chování Pravděpodobnost výskytu toho kterého zachování se ve vztahu k jednotlivým možným posílením Tato pravděpodobnost může být různá v závislosti na situaci V Rotterově pojetí jsou chováním aktuální motorické aktivity, kognice, verbální chování, nonverbální chování, emocionální reakce a další Očekávání Subjektivně pojímaná pravděpodobnost, že výsledkem určitého specifického chování bude určité posílení o Před rozhodnutím někam jít zvažujeme, co z toho bude Lidé spíše přijímají takové chování, které bylo v minulosti konsistentně posíleno Nemusí nutně odpovídat realitě Je možné postrádat sebedůvěru a důsledně podcepovat svou naději na úspěch Druhy očekávání: o Specifická Zkušenosti získané ve vztahu k situaci dílčí povahy o Zobecněná Aplikovatelné na řadu situací Zkušenosti akumulované napříč variantou příbuzných situací Vysoce relevantní pro studium osobnosti Hodnota posílení Vyjádření stupně, v němž preferujeme jedno možné posílení před ostatními o Za situace, že pravděpodobnost vystoupení každého z těchto posílení je relativně stejná Hodnoty posílení jsou zásvislé na očekávání Individuální rozdíly co do preferování jednoho posílení před druhým jsou relativně stailní Zatím co pojmem očekávání byl zdůrazněn aspekt kognice, hodnota posílení spíše zdůrazňuje aspekt motivace Psychologické situace Termín vyjadřující pohled na situaci očima pohlížejícího (posuzující osoby) 58

60 Okolnosti prostředí percipuje každá osoba pro ni příznačným způsobem bez ohledu, nakolik se tato percepce může jiným jevit jako bizardní V Rotterově přístupu k osobnosti je hluboce zakořeněna idea vzájemné interakce osoby s jejím významovým prostředím Základní vzorec pro predikci chování: o Potence chování = očekávání (kognice) + hodnota (motivace) Predikce cílově orientovaného chování Uvedený vzorec pro predikci chování považuje Rotter za spíše hypotetický, nikoli pragmatický prostředek predikce chování Pro predikci cílově orientovaného chování v rozmanitých situacích užívá obecnější vzorec, ve kterém vystupují jako základní proměnné: o Potřeby o Komponenty potřeb Modifikovaný vzorec, nazvaný Vzorec pro predikci chování v aktuálních každodenních situacích, pak vypadá takto: o Potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby Potenciál pro výskyt sady příbuzných chování, směřujících k uspokojení potřeby, je determinován dvěma samostatnými faktory o Obecným očekáváním pravděpodobnosti, že tato sada chování vyústí k uspokojení potřeby o Hodnotou, kterou osoba dává potřebě ve spojení s cílem, jenž je sledován či opovrhován Osoba bude nejpravděpodobněji jednat tak, aby dosahovala cíle: o Který bude v důsledku jednání posílen o Jehož očekávané posílení má pro daného jedince vysokou hodnotu Potřeby Lidé jsou orientovaní na cíl: o Snaha maximalizovat odměny a zisk o Snaha minimalizovat nebo zabránit trestu a ztrátám Cíle determinují chování osoby ve směru uspokojování základních potřeb Známe-li cíle osoby a její potřeby, můžeme předvídat chování lépe a obecněji Specifické cíle se shlukují do širších kategorií potřeb Pro predikci chování je nejdůležitějších těchto šest potřeb: o Potřeba uznání a společenského postavení o Potřeba ochrany závislosti o Potřeba dominance o Potřeba nezávislosti o Potřeba lásky a cilivosti o Potřeba tělesného komfortu Komponenty potřeb Každá kategorie potřeb má tři základní komponenty o Potenciál potřeby Pravděpodobnost výskytu určitého chování aktivovaného směrem k uspokojení určité kategorie potřeb 59

61 o o Hodnota potřeby Přiměřená hodnota sady posílení Relativní žádoucnost rozdílných posilovačů spojených s uvedenými kategoriemi potřeb Hodnota potřeby se může stát tak vysokou že začne dominovat, to může vést k překroucení reality či neschopnosti rozlišení mezi situacemi Svoboda pohybu a minimální cíl Vypovídá o stupni očekávání, že určité sady chování povedou k uspokojení té které ze šesti kategorií potřeb Minimální hladina cíle referuje o nejnižším bodě, na němž začíná osoba vnímat pozitivní posílení Málo adaptivní lidé mají nízkou svobodu pohybu Předpokládají nedostatek dovedností či informací, nezbytných k dosažení svých cílů Interní versus externí místo kontroly Locus of control Osobnostní proměnná, která vystupuje v podobě zobecněného očekávání, na jaké možnosti a zdroje kontroly a posílení, v jakém stupni a v jakém směru je člověk ve svém životě orientován Osoby s externím místem kontroly o Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány externími faktory o Externí faktory osud, štěstí, moc druhých, nepředvídatelné síly prostředí, bůh Osoby s interním místem kontroly o Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány jejich aktivitami a schopnostmi o Věří že sami podstatně ovlivpují své posilování Jde spíše o kontinuum s externí hranicí na jedné straně a s interní na druhé o Nejde tedy o typy o Lidé jsou rozmístěni do celé šíře tohoto kontinua s málo případy extrémů Vypracoval škálu I-E na měření místa kontroly o 23 položek volby síly o 6 položek sloužících k utajení a zamaskování účelu testu 60

62 6 EXISTENCIÁLNÍ PŘÍSTUPY OBSAH 1. Viktor Emil Frankl naplpování smyslu života osobnosti 2. Ronald David Laing 3. Rollo May 4. Carl Randson Rogers fenomenologická teorie 5. Abraham Harold Maslow humanistická teorie 6. Artur W. Combs a Donald Snygg fenomenologický přístup 6.1 Viktor Emil Frankl naplňování smyslu života Život osobnosti Narozen ve Vídni v učitelské rodině Měl sklon k introspekci Ovlivnila ho sebevražda spolužáka, který měl v ruce knihu F. Nietzscheho Měl kontakty s Freudem i Adlerem Studoval medicínu a později provozoval psychiatrickou praxi V období hospodářské krize pracoval na reedukaci problémové mládeže o Zde ho zaujala hrůznost pocitu životní prázdnoty Byl v koncentračním táboře kde pomáhal spoluvězpům přežít Propracovává své přístupy a ivotní zkušenosti do pojetí osobnosti a systému logoterapie Získává doktorát z psychologie a krátce před smrtí i čestný doktorát na Univerzitě Karlově Publikace o 30 knih přeložených do 20ti jazyků o Psycholog prožívá koncentrační tábor o Lékařská péče o duši o Vůle ke smyslu Východiska Pohlíží na dospělého člověka, který sám o sobě rozhoduje o Je pro něj příznačné vědomí odpovědnosti za volbu a realizaci vlastní životní cesty Za ústřední duševní sílu osobnosti považuje touhu po odhalování a naplpování smyslu života Pocity bezesmyslnosti by měly být klíčovým podnětem lékařské péče o duši Narůstající pocit bezesmyslnosti označuje jako existenciální vakuum Člověk dnes strádá ochuzením instinktů a ztrátou tradice o Brzy už nebude vědět, co chce a propadne konformismu a autoritářským vůdcům Vyžaduje kvalitativně nový stupep psychoterapie logoterapii o Psychoanalýza vyžaduje přizpůsobení o Individuální psychologie vyžaduje utváření o Ale je třeba dodat třetí kategorii naplnění 61

63 Nalezení smyslu svého života a jeho vnitřní naplnění Vtahuje duchovno do duševního léčení Úlohou lékaře je pomoci pacientovi k jeho vlastnímu hodnotovému a světovému, existenciálnímu názoru Smysl života a základní kategorie životních hodnot Člověk hledá smysl své existence a usiluje o jeho naplnění Otázka smyslu života nejvíce vystupuje v pubertě a dospívání o Během života pak i při velkých změnách a otřesných zážitcích Orgánem smyslu je svědomí o Má intuitivní schopnost najít jednorázový a jedinečný smysl, který se skrývá v každé situaci o Smysl je vázán na jednorázovou a jedinečnou situaci (nalézáme ho a odkrýváme) o Nad smyslem jsou smyslové univerzálie Vztahují se na lidské postavení jako takové Hodnoty o Život staví člověka do situací, kdy si hodnoty navzájem odporují a je třeba volit o Pokud je svědomí systematicky a metodicky potlačováno, je výsledkem směřování k: Západnímu konformismu Východnímu totalismu Tři nejobecnější kategorie možných hodnot, s nimiž je třeba se vyrovnat: o Tvůrčí hodnoty Lze realizovat pouze činností Každé povolání dává šance dát životu smysl, pokud je práce v něm správně vykonávána o Zážitkové hodnoty naplpované prožíváním, přijímáním světa do Já speciálním projevem realizace zážitkové hodnoty je láska o Postojové hodnoty Jejich realizace spočívá v tom, jak se člověk staví k omezením svého života, jak se staví k nezměnitelnému osudu, jak ho bere a jak ho nese Uskutečpovány tam, kde musí být přijímáno něco nezměnitelnoho, osudového Život může najít naplnění jak v tvoření a radosti, tak v utrpení (obětování či ztroskotání) Existenciální analýza musí člověka učinit schopným trpět, zatím co psychoanalýza ho chce udělat pouze schopným prožitků nebo výkonů Po smyslu života se nemáme ptát, ale odpovídat na něj tím, že za život přebíráme odpovědnost o Odpověď má přicházet v jednání a činech, nikoli ve slovech Pojímání osobnosti Ve Vůli ke smyslu vymezuje deset tezí o osobě: o Osoba je individuum Nedá se dále rozštěpit a dělit, protože je jednotou o Osoba není jen nedělitelná, ale i neslučitelná Není jen jednotou, ale i celkem Osoba nemůže být předávána dále, není schopna rozmnožování (rozmnožuje se pouze organismus) 62

64 o o o o o o o o Každá jednotlivá osoba je absolutní novum Duchovní existence není ani rozmnožitelná z rodičů na dítě Osoba je duchovní a je v protikladu k psychofyzickému organismu Osoba potřebuje organismus, aby mohla jednat a vyjadřovat se Organismus je nástrojem, prostředkem a má tedy užitkovou hodnotu Důstojnost přísluší pouze osobě, ne organismu Osoba je existenciální (není faktická) Člověk vždy teprve rozhoduje, čím v nejbližším okamžiku bude, svoboden v tom, pro co či proti čemu se rozhoduje Osoba patří do oblasti Já, nikoli Ono (není pod diktátem Ono) Já nelze odvodit od Ono (pudovosti) Osoba zakládá tělesně-duševně-duchovní jednotu a celost, která tvoří podstatu člověk Člověk představuje průsečík, kde se kříží tři vrstvy bytí tělesná, duševní a duchovní Osoba je dynamická (tím, že duchovno dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična) Duchovno se dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična Teprve když se člověk vypořádává sám se sebou, odděluje se duchovno a tělesno-duševno Zvíře není osobou, protože nemá korelát k osobě, ani svět, nýbrž pouze okolí Není s to postavit se nad sebe samo nebo proti sobě Člověk je člověkem pouze v té míře, v jaké je proniknut a prozvučen voláním transcendentna Naslouchá tomuto volání ve svém svědomí Na otázku smyslu odpovídá jak teistický, tak i ateistický světový názor Člověk věří ve smysl, má vůli ke smyslu dokud dýchá I sebevrah věří ve smysl, ale ne smysl dalšího žití, nýbrž smrti 6.2 Ronald David Laing Vidí základní zdroj úniku před odpovědností volby v úsilí člověka přizpůsobit se nárokům, které na něho klade společenské prostředí o Tím popírá své nejvlastnější potřeby, včetně potřeby existence o Ztrácí kontakt se sebou samým o Znemožpuje si uspokojování pudových motivů i vytváření mezilidských vztahů 6.3 Rollo May Reprezentuje americkou odnož s frommovskou akcentací problematiky odcizení Klíčovým zdrojem psychického narušení je podle něj odcizení se sobě samému, smyslu svého života Jsou možné terapeutické zásahy, ale za cenu ztráty vlastního uvědomělého bytí a seberealizace 6.4 Carl Randson Rogers fenomenologická teorie Život Narodil se v Chicagu jako 4. Ze 6 dětí 63

65 Jeho rodiče byli citliví, zbožní, dogmatičtí a fundamentalističtí Většinu času trávil osaměle četbou knih Studoval 3 různé vysoké školy a byl vždy vynikajícím studentem O prázdninách pracoval na farmě a chtěl se stát farmářem Po svatbě absolvoval teologický seminář a byl rozčarován přednáškami o náboženství Vystoupil z tohoto semináře a studoval klinickou a pedagogickou psychologii Byl profesorem psychologie na univerzitě v Ohiu Pracoval v Centru pro studia osobnosti v LaJolla Měl velký vliv na poradenskou a terapeutickou praxi Umírá na srdeční infarkt po operaci zlomené kyčle Publikace: o The clinical treatment of the problem child o Psychotherapy and personality change Východiska Jeho přístup k osobnosti pramení z osobních zkušeností z práce s emocionálně narušenými lidmi, z jeho zájmu o ty, kdo potřebují profesionální pomoc o Vyznačuje se výrazným optimismem Člověk vykazuje aktivní energickou, na budoucí cíle a seberealizaci zaměřenou sílu Akcentuje přirozený vývoj člověka ke konstruktivnímu naplnění vrozených možností Má hlubokou úctu k lidské přirozenosti Lidství má podle něj přirozenou tendenci pohybovat se směrem k nezávislosti, sociální odpovědnosti, tvořivosti a zralosti o Negativní názor o vrozené hříšnosti a špatnosti lidí podle něj živí křesťanská víra o Tento názor podporuje i Freud, předložením obrazu osoby s Id o Podle těchto názorů je lidstvo iracionální, nesocializované, sobecké a destruktivní k sobě a druhým Pokud se lidé někdy projevují negativně, pak v té době nejednají v souladu se svou pravou vnitřní podstatou Rogers si uvědomuje, že jeho pohled může být považován za naivní optimismus Veškeré chování člověka je nabuzeno a vedeno jediným, nečleněným, hlavním životním motivem, který označuje termínem realizující tendence o Vrozená tendence organismu rozvíjet svou kapacitu o Stát se tím nejlepším já, jaké mu jeho vrozená povaha dovoluje o V jeho koncepci je jediný předpokládaný motivační konstrukt o Ostatní potřeby pouze vyplývají z tohoto jediného motivačního konstruktu Je jediným ústředním zdrojem energie v lidském organismu o Tkví ve fyziologických procesech celého těla Je biologickým faktem a nikoli psychickou tendencí Zajišťuje zachování organismu při deficitu potřeb Hýbe osobou ve směru k větší autonomii a soběstačnosti Není cílena jen redukcí tenzí, ale obsahuje v sobě i jejich vzrůst, rozvoj Chování je motivováno hlavně potřebou člověka vyvíjet a realizovat se, něco dokázat Tato konstruktivní biologická tendence je podstatou života Lidé odvozují pocit spokojenosti či nespokojenosti ze svých zkušeností Přijímány jsou ty zkušenosti, které jsou vnímány jako podporující či zvyšující Self Každá osoba je vrozeně motivována být naživu a realizovat se 64

66 Rogersův přístup k subjektu je tudíž důsledně fenomenologický Chceme li vysvětlit, proč daný jedinec myslí, cítí jedná právě daným způsobem, musíme jít do jeho osobního světa významů o Subjektivní prožitky jsou hlavním a jediným klíčem, umožpujícím porozumět chování o Chování je ovládáno tím, jak jsou podnětové situace interpretovány Nikdo nemá právo nutit svou realitu druhým Chování je vždy ovlivněno současnou percepcí a interpretací a předvídáním budoucího Koncepce jáství ( SELF, sebepojetí) a jeho vývoje Nejdůležitější otázkou je otázka Kdo jsem? o Jeho přístup se tedy někdy označuje jako teorie Self Self definuje jako organizovaný, konzistentní konceptuální gestalt soustředěný na percepci rysů Já a na percepci vztahů Já k druhým lidem a k rozmanitým aspektům života Sebepojetí znamená pojetí osoby o tom, jakou osobou je Ideální Self (Já-ideál) co, jací bychom mohli být (chtěli být) o Zrcadlí ty atributy, jež by osoba ráda vlastnila, ale dosud je nemá Sebeúcta je daná vztahem mezi pojetím Já jaký jsem a Já jakým bych chtěl být Vědomé sebepojetí se utváří v aktivní interakci s jinými od raného dětství a je v něm obsažena o Potřeba prožívat sebe sama v souladu s tímto pojetím o Potřeba kladného přijetí druhými o Potřeba kladného přijetí sebou samým Existenciální rozpor o Ochromuje možnost sebeaktualizace Rogers se soustřeďuje na cesty, jimiž je, prostřednictvím hodnocení druhými podněcován vývoj pozitivního či negativního obrazu o sobě samém o Novorozenec vnímá všechny zážitky jako nečleněné o Postupně začíná odlišovat sebe od zbytku světa o Struktura Self je vytvářena postupně, interakcí s prostředím Obsah sebepojetí osobnosti je produktem socializačního procesu, jeho vývoj je vázán na: o Potřebu pozitivního vztahu Potřeba lásky a péče u kojence o Potřebu pozitivní sebeúcty Výsledkem je takové jednání osoby, které je přijímáno jak druhými tak sebou samým o Podmínky váženosti (pozitivního přijetí, hodnocení) Nevedou k rozvoji plně fungující osobnosti Člověk se učí za co může a za co nemůže očekávat pozitivní vztah k sobě o Bezvýhradnost pozitivního vztahu Znamená vytvoření rodinného prostředí, ve kterém je dítě ocepováno a uznáváno přesně podle toho, jaké je Je jedinou cestou, která nepřekáží dětské tendenci realizovat se Výsledkem je prožívání nepodmíněné pozitivní sebeúcty Rozdíl mezi psychicky narušenou a plně fungující osobou Vymezuje zdroje a projevy rozpadu osobnosti Způsoby chování, které osoba volí, jsou shodné s její percepcí sebe sama, s úsilím dosáhnout soulad mezi svou percepcí a zkušeností o Percepce, které jsou v souladu s pojímáním sebe a s podmínkami sebeúcty, vstupují do vědomí a jsou vnímány přesně K minimalizaci nesrovnalostí v Self člověk disponuje dvěma mechanismy obrany: o Zkřiveným (selektivním) vnímáním 65

67 Nesourodý zážitek je brán do vědomí v přizpůsobené podobě o Popřením Jedná obranným způsobem, snaží se vyvarovat možnému narušení sebecitu Zdravý život plně fungující osoby o Jedinci, kteří využívají svou kapacitu a talent, realizují své možnosti a pohybují se směrem k úplnému poznání sebe sama, celého rozsahu svých zkušeností Pět hlavních osobnostních rysů, společných plně fungujícím lidem o Otevřenost zkušenostem o Existenciální život o Organismová spolehlivost o Svoboda zkušeností (nezávislost) o kreativita K pojímání naturelu osobnosti Člověk je s to realizovat svobodnou volbu a hrát aktivní roli při seberealizaci Jeho základní premisou je racionalita lidí Orientací na porozumění a studium osobnosti jako sjednocenému celku je evidentní, že zdůrzpuje holismus Jeho základní fáze implikují biologický základ vývoje osobnosti Jeho přesvědčení o změnitelnosti člověka během života vyplývá důrazu na kontinuální rozvoj osobnosti Klíčovým předpokladem jeho personologického systému je subjektivita Osoba je orientovaná do budoucnosti, účelně se pohybuje vpřed (je neobyčejně proaktivní) Realizační tendence je pojmem heterostatickým Fenomenologický postoj implikuje, že lidský organismus je tradičními vědeckými termíny nepoznatelný 6.5 Abraham Harold Maslow humanistická teorie Život Narozen v Brooklynu (New York) Jeho rodiče byli nevzdělanými židy, emigranty z Ruska Nejstarší ze 7 dětí, byl podporován v akademické kariéře Považoval se za osamělého a trpícího Jeho vztahy s matkou nebyly nejlepší o Dovedla ho až k nedůvěře v náboženství Začal studovat práva, ale nakonec vystudoval psychologii Rozvinul laboratoř studia chování opic o Zaměření na sexuální a sociální oblast Pracoval u Thorndika a setkal se i s mnoha dalšími evropskými intelektuály Předseda oddělení osobnosti a sociální psychologie APA Zemřel na srdeční infarkt Publikace: o Toward a psychology of being o Motivation and personality 66

68 6.5.2 Východiska Zdůrazpoval úzké spojení psychologie s filozofickým pojetím člověka Hlásí se k humanistické, existenciální koncepci člověka Člověka pojímá jako bytost, zásadně se odlišující od jiných živočišných druhů Jádro lidské přirozenosti je biologicky determinované těmi předpoklady, jež jsou vrozeny pouze člověku Za nejvýraznější specifiku lidské bytosti označuje potřebu seberealizace o Tato potřeba je potřebou růstu o Ostatní potřeby chápe jako potřeby nedostatkové Svůj existenciální světový názor charakterizuje jako o Holistický (v přírodě existují jen živé celky a nikoli živá hmota, kdy celek je více než souhrn všech částí) o Funkční o Dynamický o Účelový Pronikání do osobnosti zakládá na idiografických metodách o Nejlepším způsobem zjišťování jakým člověk je, je přimět ho, aby to sdělil Přímou odpovědí na otázku Nepřímo (kresbami, sny, příběhy apod.) Cílem poznávání osobnosti je porozumět jí Hlavní pojem v jeho teorii osobnosti je osobnostní syndrom o Strukturovaný a organizovaný komplex (jednotu) rozdílných specifik osobnosti (chování, myšlenek atd.), které ve svém celku, funkční jednotě, determinují zjevné chování o => každá akce je výrazem celé integrované osobnosti Aktivace chování je determinována jednou nebo více neuspokojenými potřebami o Jsou li uspokojeny všechny nedostatkové potřeby, je chování jedince determinováno potřebami růstovými Seberealizace o Člověk dělá to, pro co je individuálně uzpůsoben o Čím se člověk může stát, tím se stát musí musí být věrný své povaze Základní principy humanistické psychologie o osobnosti Humanistická psychologie o Snaha vytvořit teoretickou alternativu k psychoanalýze a behaviorismu o Vycházejí hlavně z existenciální filozofie (Heideger, Sartre...) principy o nejdůležitějším pojmem humanistické psychologie je stávání se (being) osoba není nikdy osobou statickou osoba vždy usiluje o naplnění své existence a realizaci co nejvíce ze svých potencialit hledá naplnění svého života v byrokratické společnosti je jedinec zbaven osobitosti a utopen ve skupině o humanistická teorie osobnosti je konstituována na tom, že jediná realita, kterou známe, je ta osobní, subjektivní, a nikoli objektivní je jedinečná, teď a nyní každá osoba musí být studována jako integrovaný, jedinečný a organizovaný celek psychologové se dosud zabývali studiem jednotlivých událostí a opomíjeli porozumění celé osobnosti 67

69 co se přihodí v jakékoli části organismu, ovlivní celý organismus o zdůraznění kvalitativního rozdílu mezi chováním animálním a humánním aplikace animálních přístupů na zkoumání osobnosti je irelevantní ignorují charakteristiky, které jsou jedinečně lidské (vinu, lásku) ignorují vše, co vede k reprodukování poezie, hudby a vědy člověk je kvalitativně něčím jiným než strojem soustředěným na řetězce podmíněných a nepodmíněných reflexů o optimistický pohled na vnitřní podstatu lidství, lidskost odmítají Freudovu malou důvěru v lidské schopnosti a pesimistické spekulace o lidském osudu zdůrazpují, že lidská povaha je v zásadě dobrá, či přinejmenším neutrální zlé a destruktivní síly jsou způsobeny frustrací lidská povaha zahrnuje obecné možnosti pozitivního růstu a zdokonalování o nejobecnějším rysem, obecným znakem lidské povahy, je lidský tvůrčí potenciál (tvořivost) je v potenci každého člověka, takže nevyžaduje zvláštní schopnosti tvořivost je univerzální lidská funkce, vedoucí ke všem formám sebevyjádření tvořivý nemusí být jen hudební skladatel, ale třeba i programátor o důraz na studium psychicky zdravých, na zdravou lidskou bytost kritika předpojatosti vůči člověku, pramenící ze studia patologie je chybou soustředit se na slabosti a nedokonalosti člověka a ignorovat lidskou sílu a přednosti je třeba snaha porozumět psychicky zdravým osobám a to ne tak, že je porovnáme s těmi nemocnými nemůžeme porozumět mentální chorobě, dokud neporozumíme zdravé osobnosti téma naplpování sebe sama, které je ústřední, je neodhalitelné studiem narušených jedinců mimořádný ohlas těchto názorů u psychologů v 60. a 70. Letech o optimistická alternativa v kontrastu k mechanistickým a dehumanizujícím modelům lidského chování Pojetí motivace jako hierarchie potřeb Člověk je potřebujícím organismem jenž zřídka dosáhne stavu úplného a celkového uspokojení o Je li jeden typ potřeby uspokojen, objeví se jiný Pro lidský život je příznačné, že lidé si většinou vždy něco přejí Výchozí principy: o Antropocentrický Diferenciace lidského motivačního systému od systému subhumánních živočichů o Eupsychický Vyžaduje zabývat se nejvyššími schopnostmi zdravého a silného člověka i obrannými mechanismy zmrzačených duší o Klasifikační Východiskem klasifikování motivačního života mají být základní cíle a potřeby, jimiž se osobnost vyznačuje (to, co ji táhne, nikoli to, co ji postrkuje) o Princip zřetele k vědomé i nevědomé motivaci Vědomé motivy se vztahují spíš k prostředkům, než k cílům Cílem je vždy uspokojení základních potřeb 68

70 Ty jsou samy o sobě cílem Jsou společné lidem všech kultur Nejdůležitější úloha v motivaci osobnosti náleží potřebám Absence potřebování něčeho má v nejlepším případě krátký život Uspokojená potřeba nemotivuje Potřeby nejsou vždy bezprostředně zřejmé Základní potřeby podle Maslowa Tento systém potřeb je organizován jako systém hierarchický o Všechny potřeby jsou ale potřebami základními Uplatpuje se zde ale i princip funkční autonomie o Běžně teprve uspokojení nižších potřeb otevírá zaměřenost na potřeby vyššího stupně o Jakmile je ale jednou dosaženo úrovně vyšších potřeb, mohou se tyto potřeby stát autonomními (nezávislými na stupni uspokojování potřeb nižších) Např. někteří kreativní lidé usilují o rozvoj a vyjádření svého talentu navzdory útrapám a sociálnímu posměchu Čím nižší místo daná potřeba zaujímá, tím větší je její síla se prosazovat Pokud je nižší potřeba frustrovaná, jedinec se motivačně vrací na neuspokojenou úrovep a zůstává na ní, dokud není stupep jejího uspokojení přijatelný POTŘEBY SEBEREALIZACE Realizace potenciálu POTŘEBY SEBEÚCTY Úspěch a uznání POTŘEBY PŘÍSLUŠENSTVÍ A LÁSKY Přidružení a přijetí POTŘEBY BEZPEČÍ A JISTOTY Dlouhodobé přežití a stabilita FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY Hlad, žizep atd Fyziologické potřeby Nejzákladnější, nejmocnější a nejnaléhavější Zajišťují biologické přežití člověka jako organismu Potřeba potravy, kyslíku, pohybu, spánku, smyslové stimulace, tepla, vyměšování, odstrapování bolesti atd. Mnohé z nich jsou homeostatické (zajišťují udržení rovnovážného stavu) Pokud je některá z těchto potřeb neuspokojena, velmi rychle začne dominovat 69

71 Potřeby bezpečí a jistoty Uhýbání neznámému, neobvyklému a hrozivému, vyhledávání jistoty, stability a spolehlivosti Potřeby dlouhodobého přežití Dobře pozorovatelné u malých dětí Mohou se projevovat i jako snaha najít výnosné zaměstnání, uzavírání pojistek apod. Vznikají a projevují se při konfrontaci s reálnými ohroženími Potřeby sounáležitosti, náklonnosti a lásky Potřeba někam a někomu patřit, být přijímán a milován a zárovep sám přijímat a milovat Cílem je skupinové příbuzenství, láskyplné vztahy a nalezení místa v rodině i společnosti Hrají významnou roli po celý život Dva druhy lásky: o D-láska (nedostatková) Láska z potřeby něčeho, co nám chybí (sebeúcta, sex apod.) Láska sobecká, je spojena s potřebou brát, nikoli dávat o B-láska (jsoucí being) Založená na vážení si druhých osob jako takových Existuje navzdory nedokonalosti druhých Primárně spjatá s pěstováním pozitivní sebeúcty, přijímáním sebe sama a pocitem potřeby zasloužit si lásku druhého Stimuluje individuální rozvoj Odmítá freudovské odvozování lásky a citu ze sexuálního instinktu Hledání intimních vztahů je nejrozšířenější sociální potřebou i strádáním v současnosti Potřeby uznání, úcty a sebeúcty Potřeba dosahování úspěšného výkonu a potřeba prestiže, ocenění druhými i sebou Dva základní typy: o Úcta k sobě samému Ohled na vlastní důstojnost Přání způsobilosti, důvěry, úspěchu, svobody o Úcta od druhých Přání prestiže, uznání, reputace, postavení, ocenění a přijetí Uspokojení potřeby sebeúcty -> sebedůvěra, pocit užitečnosti a potřebnosti Frustrace potřeby sebeúcty -> pocity méněcennosti, slabosti, pasivity a závislosti Zdravá sebeúcta o Zakládá se na skutečných zásluhách Potřeby sebeúcty ve svém výrazu a intenzitě široce variují o Adolescenti podstatný je souhlas vrstevníků definovaný popularitou o Dospělí podstatné je rodičovství, dobře placená práce a uznávaný přínos V rané dospělosti kulminuje a pak klesá o Realističtější pohled o Většina dospělých zakusila dostatečné uspokojení této potřeby Potřeby seberealizace Naplnění svých předpokladů a možností růstu a rozvoje Potřeba uskutečnit to, na co daný člověk potenciálně má 70

72 Ten kdo této nejvyšší úrovně dosáhne, usiluje o plné užití a využití svého talentu, schopností a potencialit Lze jí dosáhnout až po středním věku Souvisejí s ní i další skupiny potřeb o Potřeby vědění a porozumění (získávání poznání pro ně samo) o Potřeby estetické Seberealizace nemusí nabýt formu tvůrčích či uměleckých snah o Důležité je aktualizovat své potenciality co nejlepší realizací své činnosti Potřeby nedostatkové a potřeby růstové (rozvojové) Svou strukturu potřeb Maslow člení do dvou skupin o Potřeby nedostatkové Zajišťují biologické a psychické přežití a uchování jedince První čtyři skupiny potřeb o Potřeby růstové Vedou k přesahování přítomnosti, současného stavu člověka a k jeho rozvoji ve směru dosahování nadosobních cílů Potřeba seberealizace K uspokojování růstových potřeb dospěje jen asi 1% lidí o Mnozí lidé jsou ke svým možnostem slepí, nerozumí hodnotě seberozvoje nebo mají tendenci pochybovat o svých schopnostech o Tendenci k seberealizaci může dusit sociálně kulturní prostředí Lidé potřebují napomáhající společnost o Překážkou může být i silný negativní vliv potřeby bezpečí Proces růstu vyžaduje stálou ochotu riskovat Dosažení potřeb seberealizace umožpuje v podstatné míře podřizovat uspokojování nedostatkové motivace cílům vyplývajícím z motivace růstové Jako vzory lidí, kteří dosáhli odpovídající seberealizace uvádí: o B. Lincolna, A. Einsteina, T. Jeffersona, W. Jamese a další Potřeby nejsou uspokojovány způsobem vše nebo nic o Potřeby se překrývají, osoba může být motivována současně více hladinami potřeb Relace orientace na uspokojování základních potřeb: o 85% z potřeb fyziologických o 70% z potřeb bezpečí a jistoty o 50% z potřeb lásky a příslušnosti o 40% z potřeb sebe úcty o 10% z potřeb seberealizace Koho rozumět zdravou, plně fungující osobností Realizující se lidé manifestují následujícími rysy: o Účinnější vnímání reality o Akceptování sebe sama, jiných a přírody o Nenucenost (sponteneita), prostota a přirozenost o Soustředěnost na problém (úlohu) o Potřeba soukromí o Autonomie o Kontinuální svěžest chápání, vnímání a porozumění o Vrcholné či mystické zážitky o Sociální zájem 71

73 o Hloubka interpersonálních vztahů o Demokratický charakter o Rozlišování mezi prostředky a důsledky o Filozofický smysl pro humor o Tvořivost o Odolnost vůči inkulturaci Zdraví lidé s výraznou potřebou seberealizace nejsou andělé o Nejsou dokonalí a jsou stejně náchylní k neřestem jako smrtelníci o Na vzdory tomu všemu ale vynikají psychickým zdravím K měření seberealizace vytvořil Maslow svůj test: The personal orientation inventory o První hlavní škála měří zaměřenost osobnosti dovnitř nebo ven o Druhá škála měří zaměření osobnosti na současnost, případně budoucnost či minulost o Obsahuje 10 subškál zaměřených na jednotlivé ukazatele seberealizace K pojímání lidského naturelu Lidé jsou v rozhodování o tom, jaký život povedou, v podstatě svobodní a odpovědní Ústředním rysem lidských bytostí je racionalita Obtížně budeme hledat teoretika osobnosti výrazněji spjatého s idejí holismu Maslow dává větší váhu konstituci o Lidská povaha je vrozená, nikoli vytvořená Zdůrazpuje princip změnitelnosti Maslowův přístup odhaluje výrazný příklon k subjektivismu Pro člověka je příznačná jednota proaktivity a reaktivity Svůj přístup zakládá na principu heterostázy Lidé jsou tradičními technikami vědeckého vyšetřování nepoznatelní 6.6 Artur W. Combs a Donald Snygg fenomenologický přístup Američané Navrhli fenomenologický přístup k osobnosti Do této doby se fenomenologičtí psychologové zajímali o vnímání, učení, paměť a myšlení, nikoli o osobnost Vjemové pole (phenomenal self) Fenomenologie pohlíží na osobnost ze vztažného rámce vnímání Chování studuje z hlediska chovající se osoby o Nikoli z hlediska vnějšího pozorování Zkoumá vjemové (fenomenologické) poje jedince o To zahrnuje vše, co a jak jedinec v daném momentě vnímá Je svou povahou subjektivní Jevy, ač někdy nepřesné, se dotyčnému jeví jako reálné a jedná podle nich Vnější oblastí vjemového pole je vnímané jevové já 72

74 Jevové Já Způsob, jak se člověk vnímá v určité situaci nebo roli Mění se podle situace, ale není jen pouhým souhrnem izolovaných dojmů, ale je uspořádanou soustavou, která všechny dojmy zahrnuje Jeho jádrem je sebepojetí (self-concept) Sebepojetí Kolem něj je uspořádán zbytek vjemového pole Zůstává relativně stálé (na rozdíl od jevového já) Slouží jako zachycení, jímž si jedinec symbolizuje a zjednodušuje svoji velkou složitost Ovlivpuje zdraví o Pozitivní sebepojetí = zdraví o Negativní sebepojetí = maladaptace a sociopatie Proměnlivost vjemového pole Procesem diferenciace vznikají nové vjemy, které vstupují do vjemového pole Vjemy povrchnější povahy zůstávají na periferii, důležité vjemy vstupují dovnitř, některé až k jevovému já Periferní vjemy ovlivpují chování málo, hluboko pronikající chování determinují (určují) Postupné změny v hodnotách a zájmech osoby jsou vysvětlovány začlepováním nových a rušení starých vjemů o Jevové já a sebepojetí jsou odolnější, ale ne zcela imunní proti změnám Zrání a adekvátnost Měnlivost vjemového pole je záklaem vývoje Základní lidská potřeba adekvátnosti motivační síla, díky níž člověk usiluje o zralost Adekvátní já uspořádaná, vyvíjející se, śpěšně se vyrovnávající s nároky života Adekvátní já Pozitivní obraz o sobě o Vzdor vědomí vlastních nedostatků se tito lidé vnímají jako důstojní a hodnotní Přijetí sebe a druhých o Pozitivní sebeobraz vede k sebepřijetí, přijetí všech zážitků, které se objeví v jejich věmovém poli o Díky přijetí dokážou sobě i druhým odpouštět, protože nedokonalost a selhávání berou jako přirozené součásti lidské povahy Uvolněná otevřenost životu o Vývoj, růst, nikoli dokonalost o Vjemové pole je současně soudržné i proměnlivé Adekvátní jedinec je dobře přizpůsobený, ale nikoli konfomní o Nepodřizuje se konvencím a nestará se o mínění lidí kolem Emoční problémy Vyplývají z rozpadu procesů diferenciace, vnímání a sebepřijetí Je narušena schopnost vnímat a přetvářet vjemové pole 73

75 Základní pocit inadekvátnosti Neurotici narušená perspektiva o Zkreslení perspektivy je úměrné vlastnímu pocitu provinilosti a bezcennosti o Negativní sebeobraz 74

76 7 KOGNITIVNÍ A CELOSTNÍ PŘÍSTUP OBSAH 1. Ulrych Neisser osobnost jako kognitivní schéma 2. George Alexandr Kelly teorie alternativních konstruktů 3. Kurt Lewin celostní přístup k osobnosti 4. Dimitrij Nikolajevič Uznadze pojetí osobnosti v teorii ustanovky 5. Vladimir Georgievič Norakidze 7.1 Ulrych Neisser osobnost jako kognitivní schéma Život Narodil se v Německu a vzápětí emigroval s rodiči do USA Byl profesorem psychologie na univerzitě Realizoval mnoho experimentálních studií orientovaných na pozornost a paměť o Soustředil se na paměť pro životní události a její vztah s přirozeným nadáním Napsal klíčovou práci, která vyvolala kognitivní revoluci položením otázky na validitu kognitivních výzumů o Kognitivní psychologie postrádá ekologickou validitu o Musí radikálně změnit svou orientaci, pokud chce přetrvat Dílo (ve vztahu k psychologii osobnosti) o Cognitive psychology o Cognition and reality: Principles and implication of cognitive psychology o The perceived self: ecological and interpersonal sources of self-knowledge Teorie osobnost jako kognitivní schéma Podrobil přístupy a projekty kognitivní psychologie kritické analýze o Uzavírání se do laboratoře je chyba Na poznávání okolního světa pohlíží jako na aktivní proces, jehož nezbytnou komponentou jsou psychické prostředky o Ty se formují v procesu učení Snaha spojit zkoumání procesů zpracovávání informací s takovou teorií lidské podstaty, která by o Byla využitelná mimo laboratoř o brala v úvahu součinnost člověka s okolním světem snaha pochopit poznávací aktivity osobnosti v běžném životním prostředí vstřebává ideje mnoha autorů (Piaget, Miller...) do koncepce, v níž má klíčové postavení schéma schéma o o hlavní kognitivní struktura (vnitřní část perceptivního cyklu) tato struktura je utvářena hromaděním zkušeností 75

77 je zkušenostmi modifikována zaměřuje aktivity a přístupy k novým informacím systém přijímání informací se podobá pojmu formát v programování schéma není prostým formátem, funguje rovněž v kvalitě plánu schéma je výběrné, není jen plánem, ale i vyplpovatelem plánu o je strukturou činnosti i strukturou pro činnost aktivita schémat nezávisí na vnějším zdroji energie neustále se realizující a rozvíjející cyklický vztah mezi objektem, aktivitou schémat a zkoumáním v podobě receptivního cyklu schémata jsou v organismu spojena do motivů o ty v širším měřítku přijímají informace a zaměřují činy aktivity usměrpované dvěma schématy se mohou ocitnout v konfliktu schémata se formují zkušeností a učením 7.2 George Alexandr Kelly teorie alternativních Život konstruktů Narozen na farmě v Kansasu jako jedináček Rodiče byli velmi zbožní a těžce pracující, vystupovali proti zlu Byl vzdělán ve fyzice a matematice a chtěl pracovat ve strojírenství Začal se ale zajímat o sociální problémy a psychologii Studoval obecné faktory řeči a poruchy čtení Pracoval v oblasti klinické psychologie o Tyto služby realizoval i v pojízdné psychologické klinice a ve státních školách Mnozí stoupenci jiných psychologických směrů se v jeho koncepci našli Dílo: o The psychology of Personal Construct Výchozí pohled teorie alternativních konstruktů Zdůrazpoval poznávací procesy jako převládající složku rysů, determinující fungování osobnosti V jeho systému je osoba vědec, usilující pochopit, tlumočit, anticipovat a řídit svůj osobní svět Veškeré aktivity člověka se řídí tím, jak předjímá události Způsoby předjímání a hodnocení událostí vyplývají ze zkušenosti ve styku s okolím V psychice se ustanovují v podobě osobních konstruktů Poznáme li osobní konstrukty osobnosti, můžeme vysvětlit a předvídat její jednání a chování v různých situacích o přestavbou soustavy osobních konstruktů odhalovat možnosti a cesty prevence selhání často byl jeho přístup desinterpretován o například je chybné jeho ztotožpování s kognitivní teorií o konstrukty nejsou jen verbální, ale i neverbální (např. bazální lidské diskriminace na úrovni fyziologické, vegetativní i emocionální) je třeba brát v úvahu celého člověka a nefragmentovat ho základní oblastí zájmu se stává subjektivita ve smyslu celé osoby 76

78 7.2.3 Podstata Kellyho koncepce osobnost Svůj přístup buduje na dvou základních myšlenkách o Lidé všech věkových kategorií hledají a využívají alternativní styly a způsoby, jak porozumět událostem Nic není nezaměnitelné a absolutně správné, všechny naše interpretace univerza jsou nahraditelné (politika, náboženství atd.) Ve světě není nic osvobozeno od interpretací Objektivní realita existuje, ale různí lidé ji percipují různým způsobem Teorie konstruktů se soustřeďuje na způsob, jak lidé percipují a interpretují své životní zkušenosti (aby porozuměli životu) Realita je to, co chápeme (konstruujeme) jako realitu Teorie alternativních konstruktů zakládá na spojení svobody a determinismu Determinismus a svoboda jsou neoddělitelné o Je založen na analogii osoba jako vědec Člověk si stejně jako vědec vytváří své pracovní hypotézy o realitě Pomocí těchto hypotéz se pak snaží anticipovat a řídit životní události Pohled na všechny osoby jako na vědce vede k významným důsledkům Lidé jsou orientováni spíše na budoucí, než na minulé či současné události jejich života Lidé se vyznačují tendencí i schopností spíše prostředí aktivně zpracovávat, než na ně pasivně odpovídat Pro život člověka je příznačné neustálé úsilí dávat hmotnému světu zkušeností smysl Tato životní kvalita mu umožpuje vytvářet svůj vlastní osud Soustřeďuje se na psychické procesy, umožpující lidem organizovat a porozumět událostem, k nimž v jejich životě dochází Vlastnosti osobních konstruktů Osobní konstrukty jsou pojímány jako šablony, jimiž osoba pojímá a zpracovává životní realitu Člověk se dívá na svět prostřednictvím zřetelných modelů, vzorců (osobních konstruktů) Konstrukt představuje konzistentní způsob, kterým dává význam určitým aspektům reality, a to ve vztazích podobností či kontrastu Všechny osobní konstrukty jsou bipolární a dichotomní K formulaci konstruktu jsou zapotřebí nejméně tři elementy (události či myšlenky) o Dva elementy konstruktu musí být vnímány navzájem podobné o Třetí musí být od nich odlišný o Všechny konstrukty musí mít dva protikladné póly dimenze, pól podobnosti a pól kontrastu o Teorie osobního konstruktu řeší, jak lidé interpretují a předjímají své zkušenosti v pojmech podobností a kontrastů Konstrukty musí z něčeho vzejít Nejpřiměřenější je předpokládat, že nejsou produktem raných zážitků, ale konkrétní osobní historie Všechny konstrukty se vyznačují příznačnými formálními vlastnostmi o Rozsahem vhodnosti Události, pro ně je konstrukt relevantní či aplikovatelný 77

79 o o o Např. konstrukt dobro zlo je má mnohem širší rozsah vhodnosti než panenství prostituce Ohniskem vhodnosti Rozsah událostí na něž je daný jedinec nejpřipravenější daný konstrukt aplikovat Dimenzí propustnost nepropustnost Propustné konstrukty Mohou přijímat do svého rozsahu vhodnosti i vztahy, které dosud nebyly v rámci jejich hranic pojímané Nepropustné konstrukty Zůstávají uzavřeny pro interpretaci událostí, jejichž začleněním by došlo k ovlivnění původní formulace Typem Klasifikace podle povahy kontroly, kterou vůči svým elementům explicitně používají Zajištěné konstrukty fixují elementy výlučně do vlastní sféry Škatulkový (přihrádkový) typ konstruktu Co je v jedné přihrádce, nemůže být v jiné Konstelační (shromažďující) konstrukty připouštění, aby elementy náležely i do jiné oblasti Jakmile je událost subsumována pod jeden konstrukt, jsou tím fixovány její další charakteristiky Propoziční (situační) konstrukt ponechává své elementy otevřeny alternativním konstrukcím Flexibilní myšlení K pojetí motivace a základním postulátům zaměření aktivit osobnosti Pojem osobnost je konstruktem psychologa osobnost je naše abstrakce aktivity osoby a naše následné zobecněné této abstrakce na všechny události jejího vztahu k jiným osobám, známým i neznámým, stejně jako na vše jiné, co se může zdát pro její charakterizování zvlášť hodnotné Osobnost je abstrakcí, vytvářenou personology pro potřeby pozorování psychických procesů a vyvozování závěrů Pojem motivace považuje za nepotřebný o Lidé podle něj nejsou motivováni žádným jiným důvodem než tím, že žijí Přístupy k motivaci lze podle něj rozdělit na: o Pohánějící (termíny pudy, motivy či stimulus) o Táhnoucí (konstrukty záměr, hodnota, potřeba atd.) Kelly ponechává, ale reformuje některé tradiční pojmy emocí v souladu s teorií osobního konstruktu o Úzkost Neurčitý cit nejistoty a bezmocnosti Výsledek vědomí, že nám dostupné konstrukci nejsou dostatečně využitelné pro vhodnou anticipaci o Vina Vzniká, když jedinec ví, že jednal způsobem neslučitelným s představou sebe sama 78

80 o Hrozba Spojena s vědomím, že náš konstruktový systém se novým zjištěním drasticky narušuje a mění Nejhrozivějším typem hrozby je myšlenka na smrt o Nepřátelství Kontinuální úsilí vynutit si platnost svého neúspěšného modelu sociální predikce Procesy osoby jsou psychicky usměrňovány způsoby, jimiž anticipuje průběh událostí (tedy nikoli motivací) o Tím vysvětluje odlišný směr a obsah aktivity člověka Jednotlivé termíny základního postulátu: o Procesy osoby Lidé jsou dynamickými organismy řídícími se svými do budoucnosti orientovanými konstrukty o Usměrpován Chování je napříč času a situací relativně stabilní o Způsob Synonymum pojmu konstrukt Zdůrazpuje individualitu konstruování událostí Každá osoba užívá rozdílné způsoby jako osobní volby usměrpující její procesy o Anticipované události Vnitřní prediktivní a motivační rysy kognitivní teorie Člověk usiluje predikovat realitu a anticipovat budoucí události Tento postulát tvoří základní kámen jeho teorie: o Odhaluje základní sily v osobnosti Zcela odlišným způsobem než v jiných přístupech o Specifikuje, že všechno lidské chování směřuje k předvídání událostí o Odhaluje, že jde o systém psychologický Ze základního postulátu vyvodil 11 důsledků pro teorii osobního konstruktu Hlavní důsledky pro teorii osobního konstruktu Individualita a organizace (osobitost a uspořádání) o Lidé nepřistupují k událostem a jejich interpretaci naprosto stejně o Každý interpretuje realitu svýma očima o Konstrukty jsou různými způsoby organizovány i uvnitř osoby o Organizace osobních konstruktů je v podstatě logická o Konstrukty jsou uspořádány hierarchicky (do pyramidy ) o Uspořádání konstruktů není upevněné na trvalo a je zachováno jen tehdy, má li prediktivní účinnost Otázka, zda konstruovat, či nekonstruovat o Lidé musí volit který konstrukt a jakou míru k predikování každodenních událostí použijí o Člověk volí takovou alternativu, u níž anticipuje větší možnosti rozšíření a definování systému o Volí tu alternativu, která učiní události nejsrozumitelnějšími o Systém konstruktů je vypracován: Buď ve směru výkladu (vysvětlení) Nebo ve směru rozšíření (extenze) 79

81 Cyklus P C P (obezřetnost zvažování řízení) o Model činnosti osoby stojící tváří v tvář nové či dvojznačné situaci o Postupná řada uvažování různých možných konstruktů během rozhodování Fáze obezřetnosti zvažování různých konstruktů, které lze využít Fáze zvažování Redukce počtu alternativních konstruktů na jeden nejdůležitější (nejvhodnější) Fáze řízení cyklu Rozhodnutí pro směr aktivity a doprovodné chování o Osoba může postupovat celou řadou cyklů P C P než se rozhodne Změna v systému konstruktu o Pokud konstrukt neplní svou funkcí (predikce událostí) mění se o Ke změně dochází nejčastěji při vystavení novým či neobvyklým událostem, na které už původní konstrukt nestačí o Důsledek učení o Systém konstruktů je neustále testován naší zkušeností Sociální vztahy a osobní konstrukty o Lidé se podobají ostatním v té míře, v jaké konstruují podobným způsobem své zkušenosti o To je důsledek Společenství (commonality) Jedinci jsou si podobní proto, že události pro ně mají přibližně stejný psychologický význam Lidé stejné kultury konstruují své zkušenosti shodným způsobem Společenskosti (sociality) Být v interakci s kýmkoli jiným vyžaduje, aby osoba utvářela stejnou část konstrukce systému, jakou mají druzí Člověk by měl být schopen postavit se na pozici druhých, aby jim mohl porozumět o Zastávání role ve vztahu k jiným nemusí ale znamenat souhlas s nimi Role Construct Repertory Test Test vypracovaný k odhadnutí závažných konstruktů dané osoby Má pomoci porozumění systému osobních konstruktů klienta Neposkytuje ale tradiční psychometrické ohodnocení Řada forem Rep Testu o Subjekt dostane definic rolí osob, které mají pro vyplpujícího speciální význam Např. já, matka, otec, mistr, lékař, mravná osoba atd. o Pro každou roli pak napíše jméno osoby, která popisu nejvíce odpovídá o Po dokončení seznamu definic jsou subjektu dána tři ze jmen k posouzení jakým způsobem se liší a podobají o Určení toho, jak subjekt kategorizuje a diferencuje dané osoy o Všechny role jsou v triádách užity přibližně rovnoměrně o Psycholog pak může formulovat hypotézu o způsobu, jak subjekt ve svém životě vnímá a vyrovnává se s významnými lidmi Forma seznamu je pak podrobována klinické analýze 80

82 7.2.7 Základní pojetí lidské podstaty (povahy, naturelu) Lidé determinují své vlastní chování o Systém konstruktu jim poskytuje svobodu rozhodnutí i omezení aktivit Ústřední roli v jeho koncepci má racionalita o Lidé se snaží porozumět okolnímu světu Zdůrazpuje holismus o K porozumění osobě je nezbytné porozumět jejímu systému konstruktů Neuznává dědičnost, prostředí je podle něj všudy přítomné Změnitelnost o Na život pohlíží jako na stálý pohyb o Teorie je prostoupena dynamickými změnami Lidé žijí ve vysoce subjektivním světě osobních konstruktů o Zůstávají uzavřeni do svého subjektivního systému Považuje motivaci za přebytečný konstrukt a proto nevyjadřuje žádný předpoklad co do vztahu proaktivita reaktivita Vztah homeostáza heterostáza e rovněž týká otázky motivace Nepovažuje lidskou povahu za poznatelnou ve smyslu tradičních technik vědeckého vyšetřování 7.3 Kurt Lewin celostní přístup k osobnosti Život Německý psycholog, narodil se v Prusku Studoval psychologii na univerzitě v Berlíně a následně se zde stal profesorem Jediný, který se zabýval osobností z hlediska tvarové psychologie systematicky a v její celosti a vztazích Vášnivý obhájce experimentu v psychologii, důraz na metodologii Hostoval na Stendfordské univerzitě a nakonec se rozhodl přestěhovat do USA, kde zemřel na srdeční infarkt Publikace o Dynamic theory of personality Východiska Jeden z vůdců tvarové psychologie (gestaltpsychologie, celostní psychologie) Gestaltismus považuje vědomí za psychickou realitu Chce pomocí pojmu náhlý vhled celostně interpretovat zdůrazněním role diferenciace a vyčlenění celku proti pozadí Plně využil hlavní myšlenky tvarové psychologie pro koncipování teorie osobnosti o Obraz světa (gestalt) nevzniká syntézou jednotlivých prvků, ale naráz Celek není jen sumou částí, je celostní strukturou o Obraz se vytváří v daný okamžik ad hoc Minulá zkušenost nehraje žádnou roli Obraz vzniká cestou náhlého vhledu (Aha, insight) o Princip izomorfismu (totožných zákonitostí v různých vědách) Chování a činnost člověka určují jeho vnitřně psychologické potřeby a motivy 81

83 Psychologie musí zkoumat zákonitosti utváření a projevování motivů Jeho způsob uvažování do značné míry ovlivnila fyzika a topologie o Topologické pojmy (síla, vzdálenost nebo směr) jsou podle něj ve své podstatě matematické a nikoli statistické o Lze je nejlépe vyjádřit pomocí vzorců Pojímání osoby, psychologického pole a životního prostoru Osobnost je pojímána jako dynamická soustava, která zprostředkovává integraci silového působení vnějších a vnitřních činitelů na člověka Rozlišuje situaci fyzikální a psychologickou Pro pochopení i předvídání chování osobnosti je nezbytné vycházet z aktuální psychologické situace Osobu spolu s psychologickým okolím, které ji obklopuje, označuje souhrnným pojmem životní prostor o Mimo tento prostor leží vnější obal ŽIVOTNÍ PROSTOR Psychologické okolí Osoba Vnější obal Prostřednictvím psychologického okolí osoba komunikuje s vnějším světem Psychologické okolí obsahuje oblasti, jejichž hranice se vyznačují různou hustotou, pevností a pružností o Každá tato oblast obsahuje určitou psychologickou skutečnost, která ovlivpuje chování dané osoby o Zdravá osoba má mnoho psychologických oblastí, ty se mohou ale po traumatickém zážitku zúžit o Každá psychologická oblast má pro danou osobu svou specifickou hodnotu a význam Psychologická situace sestává: o Z objektů, které se vyznačují kladnými či zápornými pobídkovými hodnotami o Ze sil, které určují směr pohybu, chování o Z přesně vymezených a ohraničených oblastí, cílů a zábran Chování je pohybem od jedné aktivity k jiné = má charakter směru o K cíli o K vyhnutí se něčemu o K úniku ze současného vztahu o K prodloužení současného vztahu Konflikty a jejich řešení Okolní svět staví člověka do spletitých situací 82

84 Vznikají konflikty rozhodování se co dělat, respektive co dělat dříve a co potom Zkoumáním člověka v běžných životních situacích dospěl k názorům že: o Obecným principem rozřešení konfliktu mezi navzájem neslučitelnými silami stejné sily je pohyb ve směru síly dominující o Výsledkem psychického konfliktu je akce, uspokojující současně všechny navzájem si konkurující motivy Konflikty vymezuje z vektorového hlediska o Slučitelné o Rozpolcené o Protikladné o Vyhrocené, neslučitelné Rozlišuje tři druhy konfliktů o Protikladné působení dvou pozitivních, stejně žádoucích hodnot, které nemohou být realizovány současně (++) o Působení dvou negativních hodnot, kdy se vzdalováním od jedné blíží k druhé (--) o Pozitivní hodnota, které lze dosáhnout jen zlomením síly překážející negativní hodnoty (+-) Např. dítě si chce pohladit psa, ale bojí se ho Tato koncepce se ukázala příliš abstraktní a empiricky málo plodná Zdůraznění nezbytnosti zkoumat osobnost v celcích o Zkoumání smysluplných jednotek a kontextů osobnost situace Lewinovu koncepci konfliktů rozpracovali N.E. Miller a O.H. Mowrer 7.4 Dimitrij Nikolajevič Uznadze pojetí osobnosti teorii Život ustanovky Gruzínský psycholog Absolvoval filozofickou fakultu Lipské univerzity Založil v Gruzii první ženskou stření školu, byl jedním ze zakladatelů Gruzínské univerzity Byl ředitel Gruzínské akademie věd Je autorem originální teorie ustanovky o Vypracoval i experimentální metodu jejího zkoumání Publikace: o Osnovnyje položenija teoriji ustanovki o Eeksperimentalnyje osnovy psychologiji ustanovki Východiska Experimentální výzkumy fixované zaměřenosti (ustanovky) o Předchozí zkušeností podmíněná pohotovost člověka realizovat určitou činnost (vnímat, myslet apod.) o Stav pohotovosti k určité formě reagování Rozlišujeme ustanovku senzorickou (pohotovost k vnímání) či motorickou (pohotovost k pohybu a jednání) o Přítomnost jedné ztěžuje vytvoření druhé Ustanovka se upevpuje opakováním vlivů a situací, jimiž je vytvořena 83

85 Pojem zaměřenost vznikl v německé experimentální psychologii o Doba reakce závisí na rozpoložení zkoumané osoby v počátečním okamžiku reagování (Lange) o Uznadze přehodnotil pojetí zaměřenosti a založil je na principech determinismu Zaměřenost je psychologický obsah vzájemného působení konkrétní aktualizované potřeby a situace, v níž se tato potřeba uspokojuje Faktor, podmipující aktivní a cílevědomé přizpůsobování osobnosti k prostředí a adekvátní organizaci jejího veškerého psychického života Pojímá zaměřenost (ustanovku) jako jednotu variabilnosti a stability o Ustanovka je psychologickým obsahem vzájemného působení konkrétní potřeby a situace, v níž se potřeba uspokojuje Trojčlenný vzorec aktivnosti člověka: o Prostředí subjekt (ustanovka) chování o Akty chování jsou bezprostředně podmíněny subjektem, jeho ustanovkou o Chování člověka musíme pojímat ve spojení s osobností, která chování reguluje Úrovně ustanovky (zaměřenosti) Ustanovka na základě aktuální potřeby a reálné situace o Na této úrovni vzniká impulsivní chování o Projevují se pouze afektivní, perceptivní a reproduktivní obsahy psychiky o Příznačná pro každodenní chování Ustanovka na úrovni objektivizace o Na verbálním projektu potřeby a odrážené situace o Osobnost se na tuto úrovep musí pozvednout všude tam, kde je nezbytné dospět k novému řešení Tyto dvě úrovně ustanovky se u člověka neustále střídají o Vzájemně se podmipují a navzájem na sobě závisí Fixovaná ustanovka o Díky častému opakování a subjektivní významovosti se některé ustanovky upevoují o Charakterizuje vzájemný vztah osobnosti s prostředím o Jejich základní vlastností je snadné vyvolání o Určují příznačnou individuální svéráznost osobnosti (charakterizují ji) Základní vlastnosti ustanovky jako ukazatele typologických zvláštností lidí: o Nauditelnost (lehkost jejího vypracování) o Statičnost versus dynamičnost (dlouhé nebo rychlé uhasínání) o Plastičnost či rigidita o Stupep konstantnosti či variabilnosti o Odolnost Ustanovka je vlastně faktor účelného přizpůsobovacího chování jedince 7.5 Vladimir Georgievič Norakidze Absolvoval Tbiliskou univerzitu Pracoval v institutu psychologie gruzínské akademie věd Publikace: o Temperament i fiksirovannaja ustanovka o Metody issledovanija charaktera ličnosti 84

86 Aplikoval teorii ustanovky na problematiku motivačních vlastností charakteru osobnosti Akty chování jsou bezprostředně determinovány subjektem, jeho zaměřeností, ustanovkou Potřeby a fixované ustanovky osobnosti tvoří základ motivace veškerého chování a motivační bázi, na níž vzniká charakter osobnosti, jeho rysy Ustanovky se fixují o K předmětům o Ke společenským jevům o Ke druhým lidem o K sobě samému Činnost osobnosti je tudíž realizací ustanovky o Vcházejí do ní vlastnosti osobnosti (rysy charakteru, schopnosti a temperament) Lze odlišovat o Cílevědomé a harmonické typy lidí (jednotlivé komponenty v souladu) o Vnitřně konfliktní typy s vnějškově uspořádaným chováním o Impulzivně konfliktní typy (převládá impulzivní zaměřenost) 85

87 8 DISPOZIČNÍ (RYSOVÉ) PŘÍSTUPY OBSAH 1. William Stern Personologický přístup k osobnosti 2. Gordon Willard Allport dispoziční teorie osobnosti 3. Raymond Bernard Cattel rysová teorie osobnosti 4. Hans Jürgen Eysenck teorie typů a rysů osobnosti 5. Big Five lexikální přístup k rysům osobnosti 8.1 William Stern Personologický přístup k osobnosti Život Německý psycholog a filozof začínal svou odbornou činnost u Ebbinghause na Berlíské univerzitě Působil na katedře psychologie v Hamburku Průkopník v oblasti diferenciální psychologie S Münsterbergem rozvinul pojem psychotechniky a zabýval se testovcími metodami o Zavedl pojem inteligenční kvocient Emigroval do Holandska před nastupujícím fašismem a následně do USA kde umírá Teorie personologický přístup k osobnosti Obrátil pozornost psychologů na kategorii osobnosti, jako na zvláštní systém, který nelze redukovat na sumu životních projevů jedince či zúžit na zpracování vlivů z vnějšího prostředí o Je třeba ho pojímat a chápat v komplexu aktivního vztahu osobnosti s vnějším světem Hlavní myšlenky o Osobnost v sobě obsahuje možnosti, tendence, dispozice a předpoklady jednat určitým, pro daného jedince příznačným způsobem Stálé vlastnosti, které jsou jí vlastní od začátku Vytvářejí rámec vlastního sebeurčení o Osobnost má svou hlubinnou stavbu Vrchní vrstvy jsou obráceny ke světu, hlubinné vrstvy tvoří její specifickou svéráznost Hlubinné vrstvy lze studovat pouze pomocí polysymptomatiky o Osobnost vystupuje jako teleologický počátek Dispozice, afekty, fenomény osobnosti jsou psychofyziologicky neutrální Osobnost není pasivní, ale je tvůrce a regulátor psychofyzických událostí Psychologii osobnosti vnímá jako novou, rozhodující orientaci celé psychologické vědy jak v teorii tak praxi Svůj přístup k osobnosti realizoval ve výzkumech individuálních rozdílů Základní znaky osobnosti Substancialita mnohojednotnost o Osobnost je celostní substancí (unitas multiplex), která sestává z vydělitelných částí, ale není jejich prostým souhrnem o Obsahuje možnosti, tendence, a předpoklady jednat určitým způsobem 86

88 o Dispozice jsou nejdřív mnohoznačně neurčité, ale díky konvergenci se světem se postupně stále rozvíjejí a stávají se jednoznačnými o Osobnost je plastická, ale tato plastičnost má své meze o I přes veškeré změny zůstává osobnost sebou samou Kauzalita, interakční cílesměrnost o Bytí a činnost jsou navzájem nerozlučně spjaty Osobnost existuje protože jedná, a působí, protože existuje o Causa finalis neustálé směřování osobnosti k cíli o Teorie konvergence vzájemné působení světa a cílově zaměřené osobnosti o Osobnost je jako jednotný celek podmínkou existování a fungování psychiky Psychické má fragmentární povahu a nabývá smysl jen díky začleněnosti do osobnosti Vědeckým předpokladem psychologie jako vědy je věda o osobnosti Individualita, zvláštnost osobnosti jako Já o Osobnost je vůči světu i jiným osobám jasně ohraničena vydělena jako specifická individualita o Každá osoba je vnitřně nerozdělitelným a od vnějšku odděleným individuem o Hlavním aktem osobnosti, který v ní utváří psychické, je proces zvnitřpování Konvergence vytváří a mění životní procesy Konflikt probouzí prožitky o Ve vědomí se neodráží celý život, ale jen ty jeho stránky, které jsou spojeny s životním bojem Souhrnný model dimenzí osobnosti Výklad podstaty, projevů, utváření a rozvíjení osobnosti v dialogu se světem Integruje ho do souhrnného modelu dimenzí osobnosti Dimenze: o Prostorové (prostor vnitřní i vnější) o Rozprostranění v čase (minulost přítomnost budoucnost) Základním stavem osobnosti je její současnost o Neutrální vůči času i prostoru Aktualizované prostorové a časové dimenze tvoří individuální životní prostor o Tím se do osobní současnosti promítají osobně ztvárněné konkrétní životní události Život osobnosti se vyvíjí od původního stavu neurčitosti a difúznosti ke stále výraznější a obsahově bohatší strukturovanosti Sternova koncepce osobnosti je příliš spekulativní o Některé z jeho myšlenek jsou ale aktuální dodnes Teorie konvergence Pohlížení na osobnost v interakci s podmínkami existence Teze o nutnosti pojímat subjekt v jeho celosti a poznávat ho na zkladě jeho vlastní životní historie Úsilí organicky ve výzkumu spojovat hlediska nomotetická (směřující k obecné zákonitosti) s hledisky idiografikými (snaha proniknout do jednotlivých případů) 87

89 8.2 Gordon Willard Allport dispoziční teorie osobnosti Život Narozen v Indianě jako nejmladší ze 4 bratrů Otec byl venkovský lékař, rodinný život byl příznačný důvěrou a city Mladý Allport byl sociálně izolované dítě dovedné ve slovech, ale ubohé ve sportu Studoval na Harvardu, kde chodil i na kurzy psychologie Až později studoval postgraduálně psychologii a získal doktorát Studoval i na univerzitách v Evropě Působil na Harvardu, kde otevřel první kurz psychologie osobnosti v USA Stal se docentem a následně profesorem, na Harvardu působil až do smrti Byl označován děkanem amerického studia osobnosti Publikace: o Personality: a psychological interpretation o Pattern and growth in personality o The person in psychology: selected essays Osobnostní testu o The A S reaction study o A study of values Co je to osobnost Spojil Sternovy teze s fenomenologií a humanistickou psychologií Za východisko teorie osobnosti pojímá ideu že: předmětem vědy o osobnosti je porozumění její individualitě, jejím interpretacím Analyzoval 50 různých definic aby získal tu svou Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů organizmu, jež determinují jeho charakteristické chování a myšlení. o Dynamická organizace Lidské chování se stále vyvíjí a mění Existuje základní struktura jež integruje a organizuje různé elementy o Psychofyzické systémy Je nezbytné brát v úvahu elementy mysli a těla o Determinují Osobnost obsahuje determinující tendence, jež dají podnět k takovým akcím, jimiž se odhaluje pravá povaha individua o Charakteristický Svrchovaný význam přisuzovaný jedinečnosti jednotlivé osoby o Chování a myšlení Pokrývá vše, co osoba dělá Odmítá užívat pojmy temperament a charakter jako synonyma pro pojem osobnosti o Charakter Systém hodnot, k nimž aktivity osobnosti směřují o Temperament Surový materiál, na němž je osobnost utvářena Jeden z aspektů vrozené výbavy limitující vývoj osobnosti 88

90 8.2.3 Koncepce rysu Staví se proti nomotetické koncepci osobnosti Předpokládá, že každý člověk jedná konzistentním, ale odlišným způsobem než jiný Rys považuje za validní jednotku analýzy toho, jací lidé jsou a jak se navzájem od sebe odlišují Rys = predispozice jednat v širokém rozsahu situací a napříč času relativně stejným způsobem o Psychologické entity, které činí mnohé podněty i mnohé odpovědi rovnocennými o Rovnocennost podnětů a odpovědí je sjednocena a zprostředkovaná rysem Rysy osobnosti jsou zapuštěny do sociálních situací o Nečekají až budou vnějšími podněty probuzeny o Rysy a situace jsou navzájem funkčně závislé a determinují chování 8 základních kriterií pro vymezení rysu osobnosti (rysy rysů) o Rys osobnosti je reálnou, vitální částí její existence o Rys je obecnější než zvyk, ukazuje stálé a obecné charakteristiky chování o Rys je dynamický, determinuje chování a motivuje ho o Rys lze empiricky zjistit (odvození pomocí statistických technik) o Rys je jen relativně nezávislý na jiných rysech, neexistují hranice oddělující jeden rys od druhého o Rys není synonymem pro morální či sociální názor o Na rys lze pohlížet jak z hlediska osobnosti tak z hlediska jeho distribuce v rámci celé populace o Akty a zvyky nejsou důkazem existence rysu někdy hýbe chováním spíše sociální situace než osobní rysy Obecné rysy a individuální dispozice Obecné rysy (jinak také dimenzionální či nomotetické) o Ty rysy, ve kterých je možno lidi mezi sebou navzájem porovnávat o Nejsou skutečnými rysy, jsou jen rysy zaměřené na aspekt individuální dispozice Individuální dispozice (původně individuální nebo morfologické rysy) o Rysy skutečné o Charakterizují pouze a jen danou osobnost o Nelze s nimi zacházet přesným metrickým způsobem vzájemného porovnávání jednotlivců o Hierarchie dispozic: Dominující (kardinální) Pronikavé a vysoce zobecněné Člověk je jejich vlivem vždy poznamenán Vyznačuje se jimi jen málo lidí Centrální Jsou méně pronikavé, ale stále zcela obecné charakteristiky osoby Takové atributy, které se zmipují v doporučujících dopisech (přímý, pozorný, komunikativní atd.) Lze je snadno postřehnout, ale je jich jen málo Sekundární Méně nápadné, významné, zobecnitelné i konzistentní a málo relevantní k definování osobnosti Např. preferování potravy a oblečení 89

91 8.2.5 Proprium: vývoj jáství Allport viděl nezbytnost vymezit všezahrnující konstrukt, jako je self, ego či styl života o Tyto termíny ale považuje za nejasné a dvojznačné Pojem proprium o Pozitivní, kreativní, o vývoj usilující, vpřed se pohybující lidská podstata, součást subjektivního zážitku = jáství 7 aspektů jáství zahrnujících vývoj propria od dětství do dospělosti o Vědomí tělesného Já tělesné self Kojenec (1. Rok života) Vědomí tělesných pocitů Dítě začíná odlišovat sebe od ostatních objektů o Vědomí identity Já self-identita Kontinuita self, přestože dochází ke změnám Dítě začne chápat že navzdory změnám bude stále tou samou osobou o Vědomí sebeúcty self-esteem Hrdost na svůj výkon, dosahování Rozvíjí se ve 3. Roce života Závisí na úspěších dítěte a stává se významným zdrojem upevpování sebeúcty o Extenze vědomého Já self-extense Self zahrnuje relevantní aspekty sociálního a fyzického prostředí Kolem 4-6 let Dítě si začíná uvědomovat že mu záleží i na jistých aspektech jeho prostředí, včetně lidí o Vědomí obrazu o sobě, sebepojetí self-image Cíle a aspirace začínají reflektovat očekávání významu druhých Kolem 5-6 let Dítě ví co od něj okolí očekává o Vědomí Já jako racionální klenba Abstraktní porozumění, logické aplikování při řešení každodenních problémů 6-12 let Vědomí racionální schopnosti nalézt řešení životních problémů a účinně se vyrovnávat s reálnými nároky o Propriové směřování (snažení, usilování) Sjednocený smysl self a plánování dlouhodobých cílů Adolescence Klíčovým problémem je výběr životní kariéry a dalších životních cílů Sledování dlouhodobých cílů Smysl pro zaměřenost úsilí na cíle Uvědomění si účelu života a jeho záměru Konečným stadiem vývoje propria je sjednocená lidská schopnost sebe-poznání a sebeuvědomění Funkční autonomie v dospělosti: minulost je minulost Normální zdraví dospělí jedinci jsou motivováni svou orientací na určité hodnoty a svým vlastním systémem zájmů o Tímto se staví proti psychoanalýze i behaviorismu Pojímá osobnost jako dynamicky motivovaný a rozvíjený systém 90

92 Čtyři požadavky, s nimiž se musí každá teorie motivace vyrovnat o Musí pochopit současné motivy Poznatky o minulosti jsou bezcenné, pokud nejsou zárovep současnými motivy o Musí uznat existenci mnoha druhů motivů Motivy jsou tak rozmanité, že jim nelze porozumět redukováním na jeden jediný o Musí uznat dynamickou sílu kognitivních procesů Uvažovat i dlouhodobé cíle osobnosti, její hodnoty a záměry o Musí uznat konkrétní jedinečnost motivů Jedinečný způsob jakým motivy fungují v životě jedince Pojetí funkční autonomie tato kriteria naplpuje Zdůrazpuje význam sjednocené životní filozofie Hodnoty základní přesvědčení daného jedince o tom, co je a co není v životě skutečně důležité Od Sprangera převzal následující typy hodnotových orientací, používá je ale vlastním způsobem (základní alternativy hodnot): o Teoretický o Ekonomický o Estetický o Sociální o Politický o Náboženský Zralá osobnost Odmítal že zralí a nezralí lidé mají něco společného Osobní zralost pojímá jako výsledek kontinuálního životního procesu (stávání se) Vymezení rozdílu mezi zdravou a nezdravou osobností: o Zdravá (zralá) osobnost funkčně autonomní, motivovaná vědomými procesy o Nezralá (neurotická) osobnost ovládána nevědomými motivy Šest atributů charakterizujících zralou osobnost o Široké vědomí Já o Schopnost vroucích sociálních interakcí Důvěrnost (intimita) hluboká láska k blízkým Soucit scopnost člověka tolerovat rozdíly o Vykazuje emocionální jistotu a sebedůvěru o Vykazuje reálné percepce a dovednosti o Vykazuje sebenáhled a humor o Má sjednocenou filozofii života K pojímání lidského naturelu Zdůraznění principu svobody Lidské bytosti fungují racionálně Jeho teorie je spletitým propojením holistických a elementaristických přístupů Předpokládá dokonalou vyváženost role konstituce a prostředí Změnitelnost a neměnnost mají v jeho koncepci stejné zastoupení Zdůrazpuje jedinečnost 91

93 o Psychologie se stane plně vědeckou jen když bude s to zacházet s problémy individuální jedinečnosti V jeho koncepci je obsaženo hledisko proaktivity o Lidé žijí ve světě budoucích cílů, životních ambicí a z nich pramenících snah Jeho přístup staví na principu heterostázy Věda sama o sobě nemůže dospět k úplnému porozumění lidské povaze o Zdůrazpuje heuristický realismus Hlavní překážkou v odhalování lidské povahy je skutečnost, že rysy nejsou přímo pozorovatelné 8.3 Raymond Bernard Cattel rysová teorie osobnosti Život Narozen v anglii Jako malý hoch zažil 1. Světovou válku a viděl mnoho zraněných vojáků Nejdříve studoval fyziku a chemii, pak teprve přešel k psychologii Byl asistentem Charlese Spearmana Nějakou dobu byl ředitelem klinické psychologie v Anglii Působil jako profesor na Havajské univerzitě a univerzitě Illianois Zemřel v Honolulu Publikace o Publikoval na 41 knih a 450 výzkumných statí o Personality: A psychologica interpretation o Personality o Pattern and growth in personality o The scientific analysis of personality o Structural personality learning theory Východiska Chce vyvinout teorii rysů osobnosti na základě vědecké statistické analýzy objektivních behaviorálních dat Neorientuje se na klinické dojmy ani intuitivní názory na povahu člověka Využívá faktorovou analýzu => nejkomplexnější systém pojetí osobnosti, podložený mimořádně rozsáhlou výzkumnou činností Předpokládá, že jádro osobnostní struktury utvářejí rysy o Rysy jsou obecné a jedinečné o S Allportem nesouhlasí pouze v názoru, že rysy v osobě skutečně existují Snaha vysvětlit komplikované vztahy mezi systémem osobnosti a jeho sociokulturním fungování Teorie, která chce postihnout a vysvětlit podstatu procesu fungování a rozvoje osobnosti musí: o Brát v úvahu mnohočetné rysy osobnosti o Být založena na systematických metodách výzkumu a precizním měření Osobnost = to, co umožpuje předvídat, co v té které situaci daná osoba učiní o Speciální rovnice R = f (S, P) R = specifická odpověď 92

94 f = funkce S = podněty situace P = existující struktury osobnosti o Tato rovnice je značné zjednodušení Cattelovy teorie rysů Personolog musí hledat cesty ke zvýšení prediktivní přesnosti vyvozovaných závěrů o Musí uvažovat i nerysové proměnné (nálady, sociální role apod.) o Vážit každý rys z hlediska jeho relevance k situaci Vymezení a kategorizace rysů osobnosti Rysy osobnosti = Relativně stálé tendence odpovídat konzistentně v různých situacích a různých časových dimenzích Rysy lze klasifikovat a kategorizovat několika způsoby (povrchové x zdrojové, konstituční x situační, rysy schopností x temperamentové x dynamické, obecné x jedinečné): o Rysy povrchové Sada navzájem závislých behaviorálních charakteristik Např. rys neuroticismus = neschopnost soustředit se, nerozhodnost a neklid Mají jen vysvětlující hodnotu pro dané chování o Rysy zdrojové Základní struktury, vytvářející stavební bloky osobnosti Nezávislé dimenze či faktory, které konečným způsobem určují konzistenci v každém pozorovatelném chování osoby Existují na hlubší hladině osobnosti o Konstituční rysy Odvozené od biologických a fyziologických podmínek osoby o Situačně tvarované rysy Podmíněné vlivy v sociálním a fyzickém prostředí Reflektují naučené charakteristiky a styly chování o Rysy schopností Dovednosti osoby a účinnost ve sledování požadovaných cílů o Temperamentové rysy Vztahují se k emotivním a stylistickým kvalitám chování o Dynamické rysy Reflektují motivační elementy chování Aktivizují a řídí osobnost ve směru zvláštních cílů Ergické pudy o Struktura vrozené reaktivity zaměřená na dosahování konzumačních cílů Sentimenty o Člověk je získává v průběhu života působením společenských institucí o Naučené zaměření na cíle o Obecné rysy Vystupují v rozličném stupni u všech členů téže kultury Organizace obecných rysů je ale v každé osobnosti jedinečná o Jedinečné rysy Daná osoba se na nich podílí jen s malým počtem jiných lidí Tzn. Tyto zájmy jsou hodně specifické a daný člověk je má společné pouze s málokterým jiným člověkem Zdůrazpují jedinečnost osobnosti Vyvodil, že základní struktura osobnosti je tvořena 16 zdrojovými rysy o Catellův 16 faktorový dotazník 93

95 8.3.3 Zdroje dat Multivariační strategie výzkumu Jeho přístup nezahrnuje experimentální manipulaci s proměnnými Zabývá se třemi základními zdroji dat: o L (life) data Údaje ze života daného jedince, chování v každodenních situacích o Q (questionnaire) data Údaje ze sebeposuzujících dotazníků a rozhovorů Odrážejí osobní introspekci a sebepozorování Člověk ale nemusí sám sebe dostatečně dobře znát o OT (objective test) data Údaje získané aplikováním objektivních testů Speciálně vytvořené situace umožpující měření výkonu osoby v určitých úkolech Nejrezistentnější vůči falšování Z těchto tří druhů údajů dospěje k získání týchž faktorů či zdrojových rysů osobnosti Rysy mají rozdílnou sílu, která je určená důležitostí v řízení variace v chování o Rysy jsou v 16PF seřazeny od nejsilnějších po nejslabší K úloze dědičnosti, prostředí a sociálních kontextů Úsilí postihnout úlohy dědičnosti a prostředí v utváření rysů osobnosti o Používá mnohostrannou abstraktní analýzu variance o Hledá přítomnost genetických vlivů v různých rysech o Používá k tomu Identická dvojčata vychovaná v téže rodině a vychovaná odděleně Neidentičtí sourozenci dvojčata vychovaná v téže rodině a odděleně o Význam dědičnosti a prostředí je u jednotlivých rysů odlišný Rysy určené vlivy prostředí - 2/3 Rysy určené dědičností 1/3 Zjištění, že většina lidského chování je určena skupinami, do nichž osoba náleží o Zpřespuje roli bezprostředně situačních faktorů o Stejně jako jednotlivce lze popsat pomocí rysů i sociální skupiny Nazývají se pak syntalitou skupiny o Následně zkoumal syntalitu různých skupin 8.4 Hans Jürgen Eysenck teorie typů a rysů osobnosti Život Narozen v Berlíně Otec zpěvák, matka filmová herečka Rodiče ho vedli na dráhu divadelního podnikatele, ale po jejich rozvodu vyrůstal u babičky Studoval ve Francii a Londýně, kde získal doktorát z psychologie Působil jako psycholog v psychiatrické nemocnici léčící vojáky Nějaký čas přednášel na Londýnské univerzitě po odchodu do důchodu napsal životopis a pěstoval tenis dokud nezemřel kontroverzní osobnost 94

96 důležitá role v diskusích o dědičnosti inteligence a účinnosti psychoterapie o u dědičnosti inteligence je pro dědičnost o u psychoterapie hlavně psychoanalýzy je proti (je málo účinná u mentálních poruch) dílo: o dimensions of personality o the structure of human personality o personality structure and measurement o the measurement of personality o manuály k měření osobnosti Hierarchický model struktury osobnosti Shoda s Cattelem o Cílem psychologie je predikovat chování o Základní cestou řešení záhad psychiky osobnosti je faktorová analýza Nesouhlas s Cattelem o Způsob užití faktorové analýzy jeho přístup jde od teorie k empirii Eysenckova výzkumná strategie: hypotézoa o povaze základního rysu, který je třeba měřit -> precizní měření ukazatelů daného rysu o K pochopení většiny chování člověka se vystačí s postižením tří superrysů (typů) osobnosti Cattel uvažuje o 16ti o Klade větší důraz na význam genetických faktorů ve vývoji osobnosti Teorie hierarchického uspořádání elementů osobnosti o Superrysy (typy) Nejmocnější vliv na chování Dimenze osobnosti, která je rozložená podél kontinua od nízkého začátku k vysokému konci Extraverze x introverze, neuroticismus x stabilita, psychoticismus o Jednotlivé rysy jsou zahrnuty pod superrysy povrchnější reflexe nad nimi ležících typových dimenzí specifickými kvalitami přispívající k dané dimenzi o Habituální odezvy Odvozeny z množství specifických odezev o Specifické odezvy Např: o Superrys extraverze o Jednotlivé rysy sociabilní, živý... o Habituální odezvy hovory s jinými lidmi, návštěvy společnosti... o Specifické odezvy úsměv jako reakce na setkání s lidmi Vymezení základních typů osobnosti Využíval různé postupy a metody pro shromažďování údajů o lidech o Např. sebeposuzování, pozorování, biografické informace atd. Získaná data podrobil faktorové analýze Nalezl dvě základní dimenze rysů o Extraverze x introverze o Neuroticismus x stabilita 95

97 Dimenze jsou ortogonální a statisticky navzájem nezávislé Na základě kombinace vysokých a nízkých skórů na každé dimenzi lze lidi rozdělit do čtyř skupin (typů) o Melancholik o Cholerik o Flegmatik o Sangvinik Oba typy dimenzí jsou normálně rozloženy a jsou kontinuální Popisy rysů v každé typové kategorii jsou pro relativně extrémní jedince Později přidal ještě jednu dimenzi o Psychoticismus x síla superega Psychoticismus egocentrismus, impulsivita, necitlivost, antisociálnost atd. ukazuje na genetickou dispozici stát se psychotickým či psychopatickým Neurofyziologické základy rysů a typů Specifikuje neurofyziologické základy pro každý ze tří supertypů o Rozdíly v introverzi extraverzi Spojené s hladinami EEG (kortikální nabuzení arousal) Kontinuum excitace od spánku po stav paniky Introverti jsou přibrždění, proto jsou senzitivnější Extraverti jsou málo nabuditelní, proto jsou méně vnímaví a vyhledávají siuace, které je mohou výrazněji excitovat o Rozdíly ve stabilitě neuroticismu Odraz stupně reagování autonomního nervového systému Spojeno s limickým systémem a viscerálním či citovým systémem Vysoký neuroticismus Tendence reagovat rychleji, bolestivě Trvalejší reakce než stabilnější osoby Neurofyziologická interpretace dimenzí osobnosti je úzce spjata s jeho teorií psychopatologie o Osoby s vysokými dimenzemi introverze i neuroticismu jsou kandidáty na úzkostné poruchy o Osoby s vysokou extraverzí a neuroticismem bývají zase psychopatické Vrozené jsou pouze predispozice k psychickým poruchám o Ty jsou pak v některých případech spuštěny a to působením určitých typů situací určitým způsobem o Faktory prostředí mohou změnit vývoj a rezistenci takových poruch Měření rysů osobnosti Zkonstruoval řadu dotazníků na měření individuálních rozdílů Obě hlavní dimenze rysů byly validizovány mnoha výzkumníky a různými typy testů Empiricky ověřené rozdíly mezi introverty a extraverty: o Introverti preferují teoretická a vědecká povolání, extraverti práce orientované na lidi o Introverti vykazují častější masturbaci, extraverti dříve vstupují do sexuálních vztahů o Introverti dosahují vyšší stupep vysokoškolského vzdělání a častěji odcházejí ze studia z psychiatrických důvodů, extraverti spíše z těch školských 96

98 o o Introverti vykazují vyšší hladinu nabuzení ráno, extraverti večer Podstatná je hlavně rozdílná citlivost ke stimulaci Test citrónové kapky introverti při čtyřech kapkách citronové šťávy produkují introverti dvakrát více slin než extraverti 8.5 Big Five lexikální přístup k rysům osobnosti Podnětem je úsilí o taxonomii klíčových charakteristik osobnosti o Psychologie osobnosti nemá obecně vymezenou a akceptovanou taxonomii, která by postihovala veškeré variace sociálního chování Obtížnost vytvoření takové taxonomie vyplývá z těchto skutečností: o Vlastnosti osobnosti jsou abstraktní, o jejich reálné existenci se často pochybuje o Množství charakteristik, ve kterých se různí lidé liší, jsou neohraničené Historie big five W. McDougall předpoklad 5 faktorů vhodných k popisu osobnosti o Intelekt o Charakter o Temperament o Dispozice o Nálady Big five o Autorem označení je L. R. Goldberg o Standard Makers of the Big-Five factor Structure Názor na počet základních faktorů v taxonomii osobnosti není jednotný o Eysenck tři faktory o Cattel 12 faktorů (nenechme se zmýlit 16PF) Faktory Q1-Q4 jsou vyizolovány pouze v dotaznících D. Fixke pět základních faktorů (dimenzí) ve struktuře osobnosti (vycházel z Catella) o Sebejisté vystupování o Sociální adaptabilita o Konformita o Emoční sebeovládání o Zvídavý intelekt E. C. Tupes a R. C. Christal pět faktorů (opět vycházeli z Cattela) o Surgence (hovornost, asertivita) o Příjemnost (kooperativnost, důvěrnost) o Spolehlivost (svědomitost, odpovědnost) o Emocionální stabilita (klidnost, nezmatenost) o Kulturnost (intelektuálnost, kultivovanost) Poslední pětici faktorů označil Goldberg jako Big Five o Chtěl tím říci že každý z nich je široký a sumarizuje velký počet osobnostních rysů Lexikální přístup k vymezování rysů big five Založen na předpokladu, že nejvýznamnější individuální diference jsou kódovány v přirozeném jazyce v podobě jednotlivých slov Psychologická analýza osobnostních deskriptorů v přirozeném jazyce Galton, Klages, Allport nebo Odbert 97

99 Přirozený jazyk obsahuje mnoho termínů které se nehodí na vědecký popis osobnosti o Ale zárovep v něm chybějí některé důležité individuální charakteristiky Přístup k osobnosti je velmi široký Jde o to vymezit jako výchozí materiál pro taxonomický systém lexikální index termínů vyjadřujících popis rysů osobnosti Postup: o Ve slovníku příslušného jazyka se vyberou všechny termíny postihující chování a prožívání jedince o Pak je snaha oddělit rysové termíny od termínů, které popisují emoce, postoje, charakteristiky zevnějšku atd o Na škálách posuzují respondenti sebe a jim známé osoby Jejich odpovědi jsou podrobeny faktorové analýze o => odvození např. právě pětifaktorového modelu osobnosti Výsledné položky o Extraverze o Přívětivost o Svědomitost o Emocionální stabilita o intelekt Kritické výhrady ke koncipování big five Problém výběru adjektiv z celého slovníku Výhrady ke značnému překrývání jednotlivých rysů Výhrady se týkají i selekce počtu faktorů Omezená deskriptivní užitečnost a malá prediktivní síla pro utváření hypotéz Kritika D. P. Adamse o Nezachycuje konstrukty ležící mimo rysy o Není adekvátní pro predikci specifického chování o Nebere v úvahu kontexty a podmíněnosti lidské zkušenosti o Spočívá na zjednodušených a povrchních informacích o sobě a o druhých Získané poznatky ale mohou být dobrým nástrojem pro o Pochopení deskripce osobnosti v živém jazyce o Propracovávání taxonomie relevantních a representativních termínů taxonomické povahy jako nástroje poznávání osobnosti 98

100 9 STRUKTURA A DYNAMIKA OSOBNOSTI OBSAH 1. Regulace a autoregulace osobnosti, její podstata a zdroje 2. Osobnost jako integrovaný celek 3. Základní substruktury osobnosti, jejich pojetí a vztahy 4. Pojetí dynamického aspektu v psychice osobnosti a jeho strukturální souvislosti 9.1 Struktura a dynamika osobnosti Dynamika osobnosti o všechny děje, které opakovaně probíhají ve vzájemném styku člověka s okolím o jejich výskyt je vázán na právě přítomné podmínky o výsledkem je změna stavu jedince a okolního světa Struktura osobnosti o přetrvávající vlastnosti dynamiky, které jsou pro člověka příznačné o projevují se významově soudržnými způsoby chování, někdy i za odlišných situací Mezi strukturou a dynamikou neexistuje jednoznačná funkční závislost, ale struktury se během života mění o Způsob proměny je závislý na zákonitém sledu změn (věk, krizové momenty vývoje apod.) o Proces změn se nazývá vývoj osobnosti Prvky dynamiky osobnosti Dynamika je určena pohybem duševních sil, zabývá se děním a aktuálními, dočasnými změnami osobnosti Psychické děje poznávací citové volní Jejich zdrojem je po nějaké stránce nevyvážený stav jedince, mající zdroj v interakci s okolím Snahou je dosáhnutí rovnováhy Psychické stavy vystihují celek v určitém okamžiku Jsou popisovány skrze právě přítomnou přechodnou kvalitu, která má svůj obsah, stupep a trvání Stavy jsou spoluurčujícím činitelem při vzniku psychických dějů Jejich výskyt je projekcí existence trvalejší struktury v osobnosti (časté stavy úzkosti poukazují na úzkostnost) Osm základních duševních stavů - Mikšík Psychická pohoda pocit síly a energie činorodost impulzivní reaktivita psychický nepokoj 99

101 úzkost deprese sklíčenost Prvky struktury osobnosti Psychické vlastnosti jsou popisnými konstrukty pro strukturu, umožpují do jisté míry předpovídat chování a prožitky Při zkoumání struktury se dotazujeme na tři základní otázky Konzistence (objevuje se daný rys vždy za srovnatelných podmínek?) obecnost (objevuje se i v jiných situacích?) univerzalita (objevuje se i u srovnatelných osob stejné populace?) Přehled hledisek užívaných k třídění vlastností Tardy Dělení podle obsahových stránek osobnosti o vlastnosti označující úrovep jakosti funkce např. schopnosti o dynamické vlastnosti - snadnost vzniku, doba trvání apod... Dělení podle funkčních vztahů osobnosti o duševní funkce k nimž se vlastnosti vztahují o předmětů na něž jsou vztahovány o činností jichž se týkají Vlastnosti označující vztah jiných vlastností daného člověka, které jsou stanovené vývojem a řízení o Dělení na jednotlivé vrstvy je pouze zkratkou, většinou je osobnost chápána jako soustava sjednocujících vazeb. Vztah struktury a dynamiky struktura trvalá organizace rysů osobnosti o struktura, rys, schopnosti, potencionální, dispozice dynamika změna toku o dynamika, proces, motivace, aktualizované, situace jsou neoddělitelné atributy celostního systému konkrétní osobnosti o sumací poznatků o jednotlivých rysech a procesech nelze pochopit podstatu osobnosti, její integritu přístupy struktura jako upevněná tendence k určitému chování struktura jako substráty regulujících funkcí, pohotovost k reakci interakční o latentní a potenciální rysy o tendence k procesu (relativní četnost výskytu) o studuje chování jedinců v konkrétní interakci za definovaných okolností o předpokládá klíčové komponenty determinující její interakční chování postihnout systém vazeb mezi těmito komponenty Dynamika hybné síly podmipující chování potřeby, motivy pohyblivost, hybnost, živost, síla tempo střídání psychických procesů, vztahů a činností 100

102 Integrovanost osobnosti = všechny nižší etáže regulace chování podřízené pod osobností individuální psychodynamické vlastnosti jsou ve službách dominující zaměřenosti osobnosti Desintegrace osobnosti = destrukce integrující a řídící nejvyšší etáže psychické činnosti jedinec pak reaguje pod vlivem emociogenních situačních komponent vědomí je zúženo na bezprostřední emociogenně působící podněty bezúčelné, zkratkovité, neinstrumentální, impulzivní chování zasaženy jsou o motivační struktura, kvalita hodnotových orientací o schopnosti adekvátně se vyrovnat se situačními kontexty V běžném životě se snažíme charakterizovat lidi podle jejich chování a vlastností Předpokládáme, že chování se objektivně projeví Předpokládáme, že tyto vlastnosti jsou víceméně trvalé a nejsou závislé na situaci, do které se jedinec dostane Při srovnávání lidí určujeme vlastnost jako každý rozlišitelný a relativně stálý rys individua Vlastnost stránka lidské osobnosti, kterou člověku přisuzujeme na základě jeho zvláštního poměrně stálého chování Rys projev určité stránky osobnosti, který momentálně v jejím chování vnímáme (bojácnost, kterou právě člověk projevil) Vlastnost vzniká spojením příbuzných rysů a na rozdíl od nich představuje stálejší charakteristiku osobnosti Několik pojetí vlastností vlastnost jako stálý způsob chování vlastnost jako generalizovaná reakce (behavioristé) reakce na specifickou situaci se generalizuje na podobné a pak na méně podobné situace vlastnost jako konzistentní aspekt osobnosti z chování lze usuzovat na vlastnosti Trvalost vlastností je třeba chápat relativně. Předpokládá se, že stabilita vlastností závisí na o spojení vlastností s organickým podkladem (dědičné vybavení) o na uložení vlastností směrem k já a k ostatním vlastnostem o na jejich závislosti na sociální situaci o na míře jejich obecnosti vlastnosti trvaleji spojené s organickým podkladem, centrálněji uložené (významnější pro osobnost), méně závislé na sociálních vlivech a obecnější jsou také trvalejší Obecné (společné) vlastnosti existují u každého člověka, kromě toho má řadu oblastí diferenčních a nejvíce specifických jsou takové, které jsou společné lidem v určité kultuře jsou to takové aspekty osobnosti, vzhledem k nimž může být úspěšně srovnávána většina lidí v dané kultuře (viz modální osobnost) Kriteriem toho, zda osoba má určitou vlastnost, je: 101

103 frekvence, s níž se určité chování (o vlastnosti vypovídající) objevuje intenzita, s jakou se objevuje Vzájemný vztah vlastností Každá z vlastností je zakořeněna v psychické struktuře individua a tvoří určité substruktury Čím více je osobnost vyzrálejší, tím konzistentnější je systém vlastností Někdy se rozlišují Vlastnosti: o primární - představují dispozice individua, které jimi můžeme popsat o subsidiární - nemají takový zásadní vliv ve struktuře osobnosti Osobnost je celkem, skládajícím se ze struktur, které se projevují především vnitřní spojitostí chování od osob předpokládáme určitou stálost v jednání, což se jeví jako vazba prožívání chování Dispozice generalizované determinované tendence, které jsou jedinečné dispozice jsou o vzájemně závislé jednání osoby je podloženo řadou dispozic o konzistentní osoba zůstává v určitých situacích sama sebou o genotypické (genotyp už projevem pravé dispozice) Vrozené dispozice existují, ale k jejich projevu je třeba okolí Schopnost možnost učit se snadno a dosáhnout určité úrovně vědomostí a dovedností v určité specifické oblasti Schopnosti se blíží svým rozložením normální křivce U každého jedince je vysoká variabilita schopností o ale není prokázáno, že vysoká schopnost v jedné oblasti je nutně kompenzována nižšími schopnostmi v oblastech jiných U každého člověka je možno hovořit o obecné úrovni všech jeho schopností Studiem schopností se psychologie zabývá již řadu let Byla vypracována řada testů, které měří úrovep schopností ve speciálních oblastech 9.2 Regulace a autoregulace osobnosti, její podstata a zdroje 9.3 Osobnost jako integrovaný celek všechny nižší etáže regulace chování podřízené pod osobností individuální psychodynamické vlastnosti jsou ve službách dominující zaměřenosti osobnosti 9.4 Základní substruktury osobnosti, jejich pojetí a vztahy Vzájemný vztah vlastností 102

104 Každá z vlastností je zakořeněna v psychické struktuře individua a tvoří určité substruktury. Čím více je osobnost vyzrálejší, tím konzistentnější je systém vlastností. Někdy se rozlišují Vlastnosti: o primární - představují dispozice individua, které jimi můžeme popsat o subsidiární - nemají takový zásadní vliv ve struktuře osobnosti. Osobnost je celkem, skládajícím se ze struktur, které se projevují především vnitřní spojitostí chování - od osob předpokládáme určitou stálost v jednání, což se jeví jako vazba prožívání chování 9.5 Pojetí dynamického aspektu v psychice osobnosti a jeho strukturální souvislosti 103

105 10 PROBLEMATIKA TEMPERAMENTU OBSAH 1. Pojetí temperamentu 2. Základní teorie temperamentu 2.1. Humorální 2.2. Konstituční 2.3. Psychofyziologické 2.4. Primárně psychologické 2.5. Faktoriální 3. Pojetí psychické variabilnosti osobnosti 10.1 Pojetí temperamentu Určují či charakterizují způsoby jednání a chování osobnosti Jsou nejsnáze pozorovatelnými vlastnostmi v běžném životě Lze jimi člověka obecně charakterizovat Pozornost je těmto vlastnostem věnována už ve starověké filozofii a medicíně, v antickém Řecku i v dálné Indii či Číně Nejstabilnější ukazatelé rozdílů mezi lidmi o Prodělávají sice vývojové změny, ale stejně u každého Některé definice: o Integrální slitina vrozených a osvojených pohotovostí k určité, subjektivně příznačné psychodynamické odezvě na aktualizované situační komplexy o Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí S pojmem temperament se obvykle spojují zvláštnosti ve způsobech a formách prožívání i chování Termín temperament zavedl Galen a přisoudil ho Hippokratovi o Z latiny (temperamentum),v řečtině (krasis) = správné míšení, správný poměr o V Čechách mylně odvozováno od řeckého tempus (čas, léto) užíván pojem letora o Dříve vyhraněné typy považovány za odchylky od správného mísení, dnes jde o akcentované osobnosti 10.2 Základní teorie temperamentu Humorální (klasická) teorie Antika Učení vypracoval Galenos (lékař n. l.) podle Hippokrata ( př. N. l.) Popsal základní typy temperamentových vlastností a interpretoval je Tělesné šťávy: krev, hlen, žluč a černá žluč 104

106 o Černá žluč byl omyl, kde při pitvě narazili na sraženou krev a mysleli si že je to černá žluč, jinak nic takového jako černá žluč neexistuje Kategoriální pojetí temperamentu: sucho-vlhko, chladno-teplo o Sucho, chladno černá žluč o Sucho, teplo žluč o Vlhko, chladno hlen o Vlhko, teplo krev Určeny typy temperamentu o Krev sangvinik (živý, pohyblivý, časté střídání dojmů, rychlé reakce) o Hlen flegmatik (pomalý, klidný, stálé nálady snahy, nevýrazné projevy) o Žluč cholerik (rychlý, prudký, náruživý, nevyrovnaný, náhlé změny) o Černá žluč melancholik (snadno zranitelný, hluboké prožívání, chabě reagující) Toto vymezení se používá dodnes o I současné povahové vlastnosti či typy temperamentu se k nim přirovnávají Konstituční Biopsychické resp. Morfologické koncepce Přesahy do struktury schopností a charakterových vlastností Patří sem o Fyziognomika Osobnostní vlastnosti a znaky podle ní lze usuzovat z vnějšího vzhledu člověka (hlavně z výrazu obličeje) Aristoteles, J.K. Lavater a C. Lomboroso (zločinecké typy osobnosti) o Frenologie Jednota těla a ducha, vzájemné působení obsahu a formy Lokalizace jednotek v mozku, do nichž jsou uloženy vlastnosti osobnosti F.J. Gall o Konstituční typologie temperamentu Souvislost mezi konstitucí a povahovými vlastnostmi (konstituce tyto vlastnosti předurčuje) E. Kretschmer (Evropa) a W.H. Sheldon (USA) Fyziognomika a frenologie byly odsouzeny k nezdaru, ale ještě se někdy objevují v laické veřejnosti (např. rady jak proniknout do povahových vlastností člověka podle tvaru nosu apod.) Konstitučně typologické koncepty temperamentu jsou rozvíjeny a uvažovány dodnes Fyziognomika Hledání souvislostí mezi fyziognomií (vzhledem, podobou, tvářností) a povahou člověka Vyvozování vlastností z vzhledu, postavy, vzezření, obličeje, tvaru čela, nosu, úst apod. Čtení ve tváři ale pomáhá lidem v běžné komunikaci, pomáhá nám posuzovat druhé, ale často jsme zklamáni z mylných interpretací a vlivu haló efektu Pochází již z Číny (konfuciánské období, před 3000 lety) zde chápána jako významná metoda předvídání osudu, zdravotního stavu a povahových rysů (čtení z obličeje) o Dále se jí zabýval i Hippokrates o První písemnou práci napsal Aristoteles (Obraz tajemství přírody), který ke čtyřem typům podle Hippokrata přidal ještě éter (božský, nezničitelný) 105

107 o Staré Řecké učení objevil v Renesanci J. C. Lavater, vydává dílo Fyziologické fragmenty pro podporu lidské zralosti a lásky nadšení pro fyziognomiku Byl si ale vědom hranic tohoto učení, přesto způsobil řadu přehmatů v soudnictví i v odborné a laické veřejnosti a ke vzniku řady předsudků Jedním takovým předsudkem bylo, že hezcí lidé mají i dobrou povahu a oškliví lidé jsou zlí (byl dokonce zatčen špatný vrah a až druhá vražda dovedla k pravému vrahovi na pohled hezkému a neškodnému člověku) Tyto předsudky často setrvávají dodnes Fyziognomie byla tedy velmi zavádějící a zárovep zcela irelevantní, ale ne tím, že se snaží o interpretaci výrazu tváře (to ostatně dělá i zkušený lékař, který se snaží hledat příznaky nemoci ve vnějším vzhledu i výrazu obličeje) o v obličeji a mimice se zračí vnitřní prožívání, psychické stavy atd. není chyba je tímto způsobem hledat -> je v pořádku, když sledujeme výraz celého obličeje nebo těla jako celku např: někdo je shrbený, má pokleslé koutky úst, celkově zoufalý výraz je asi smutný nebo něco podobného o fyziognomika se ale snaží vyvozovat generalizující závěry z jednotlivých obličejových oblastí např: přirostlé ušní lalůčky jsou znakem introvertních, zdrženlivých osob otázkou je zde tedy obsahová, konstruktová či kriteriální variabilita těchto psychologie výrazu se na rozdíl od fyziognomie snaží posuzovat výraz v jeho zlostnosti a interakčních souvislostech Frenologie psychodiagnostická metoda, která vychází z vnějších typologických znaků, a na základě přesvědčení o vzájemném působení obsahu na formu a formy na obsah z nich vyvozuje povahové vlastnosti osobnosti Zakladatelem je vídepský anatom Franz Joseph Gall Tři základní myšlenky: o o o Mentální procesy vznikají v mozku a ne v oddělené entitě, nazývané duše Tyto procesy vznikají ve funkčně oddělených částech mozku (mozkových centrech) Tato myšlenka se v podstat potvrdila (Brockovo centrum, Wernickeho centrum apod.) U každého jedince tato mozková centra zbytpují či ubývají a na odpovídajících místech lze na lebce nahmatat hrbolky či propadliny, v závislosti na jeho povahových vlastnostech a duševních schopnostech Tato myšlenka se ale ukázala naprosto irelevantní Teorie: jak myslíme, tak se tvaruje naše leka Domníval se, že z tvaru lebky lze vyčíst predispozice daného člověka k různým druhům jednání a chování, jeho talent i slabiny o Pokud víme, které oblasti o těchto predispozicích informují Frenologie měla mnoho stoupenců o Bylo definováno asi 42 schopností, jež lze z tvaru lebky vysoudit o Zkoumání hlav popravených a hledání zločineckých rysů inspirovalo i C. Lomborosa, jehož výzkumy a metody byly následně využívány v soudní praxi Ve skutečnosti tvar lebky informuje spíš o genetických a jiných souvislostech, než povahových vlastnostech o Lze například odlišit Japonce od Čecha nebo ženu od muže 106

108 Frenologie, stejně jako fyziognomie, i přes dokázanou neschopnost posuzovat povahové rysy jsou stále oživovány v různých pochybných kurzech diagnostiky člověka Kretschmerova konstituční typologie Vymezuje a zobecpuje 3 vyhraněné a 1 nevyhraněný tělesný typ, s nimi spojuje typy temperamentu a jejich vyústění do specifických chorob o Vymezení na základě deskriptivního zpracování psychiatrických případů Typy (tělesný typ typ temperamentu choroba): o pyknický cyklotymní cyklofrenie zaoblená postava, kratší končetiny střídání veselé a smutné nálady, vzrušení a klidu, bezprostřední afektivní psychóza, mánie a deprese (maniodepresivita) o leptosomní shizotymní schizofrenie útlá postava, vysoký přecitlivělost a dráždivost střídající se s tupostí, uzavřenost ale bohaté zážitkové nitro rozštěpení myšlenkového a citového kontaktu se skutečností o atletický viskozní epilepsie silný vývoj svalstva a kostry, robustní postava, málo tuku výbušnost a netečnost s pomalostí, důkladnost, houževnatost záchvaty s poruchou vědomí nebo strnulost nejméně přesně popsán, často opomíjen o dysplastický různé případy nepravidelné tělesné stavby, nevyhraněné tělesné typy hlavní důraz na cyklotymní a schizotymní povahy, diagnostikuje že: o cyklotym může být: hypomanický (přiznačný bujarostí) praktický realista (pohodlný humorista) dobromyslný (měkký a poddajný) o schizotym hyperastesický (přecitlivělý, popudlivý ) středně schizotymní (chladný, důsledný ) anastesický (necitlivý, studený, zmatený, netečný ) temperamentové zvláštnosti jsou v pozadí toho, jakým způsobem se projeví speciální nadání člověka: o básník cyklotym realista, humorista schizotym patetik, romantik, formalista o badatel cyklotym názorný, popisující empirik schizotym exaktní logik, systematik, metafyzik o vůdce cyklotym odvážný hazardér, organizátor, rozumný zprostředkovatel schizotym idealista, despota a fanatik, studený kalkulátor Sheldonova konstituční typologie vychází ze studia chování zdravých osob (vysokoškoláků) o hodnotí je v kategoriích temperamentových typů o tyto dává do vztahu k výsledkům měření jejich tělesných forem 107

109 dělení o o základem rozdílnosti jsou rozdílné relace ve vývoji zárodečných blan z nichž vyplývají rozdíly v tělesné konstituci vajíčko -> blastula -> gastrula -> ektoderm, mesoderm a endoderm o ze zárodečných blan se vyvíjejí všechny orgány a tkáně -> určitá tělesná stavba -> určité temperamentové charakteristiky osobnosti o o endoderm (endomorf -> visceroton) základ pro střeva, zažívací orgány a útroby odpovídá piknikovi (cyklothym) mesoderm (mesomorf -> somatoton) základ pro svalovinu, vyměšovací a pohlavní orgány odpovídá atletikovi (viskózní typ) ektoderm (ektomorf -> cerebroton) základ pro kůži, smyslové orgány a nervy odpovídá leptosomovi (schyzotym) typické rysy: o viscerotonie (endomorf pyknik) uvolněné držení těla a pohyby, záliba v komfortu, pomalé reagování, miluje jídlo, je rád ve společnosti druhých, pocity blaha z vaření o somatotonie (mesomorf atletik) sebejisté držení těla a pohyby, záliba v dobrodružství, energičnost, miluje tělesná cvičení, chce dominovat a usiluje o moc, miluje riziko o cerebrotonie (ektomorf leptosom) napjaté držení těla a pohyby, sklon k nadměrným fyziologickým odezvám, urychlená reagence, miluje soukromí, duševní kontrola, nejistota, emocionální uzavřenost některé studi potvrdily korelační studií (dvouleté pozorování 200 studentů) vztahy mezi stavbou těla a temperamentem, jiné studie tento vztah ale nepotvrdily (např. I.L. Child 1950) Psychofyziologické vysvětlují individuální zvláštnosti temperamentových vlastností specifickými vlstnostmi centrální nervové soustavy založil I.P. Pavlov odmitnutí druhotných znaků biologické organizace, orientace na centrální nervovou soustavu jako na vedoucí systém regulující všechny aktivity lidského organismu úsilí odhalit rozhodující vlastnosti nervové soustavy -> vymezení jejich obsahu a struktury -> stanovení jejich vztahu k osobnosti nejvýznamnější mezníky vývoje této koncepce: o vývody I. P. Pavlova o třech klíčových vlastnostech hypotetických stavů podráždění a útlumu v mozku: jejich síly, vyváženosti a pohyblivosti o Nová hlediska pro typologii povahových vlastností u člověka přinesl N. I. Krasnogorskij síla a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podhořím o V. D. Nebylicyn psychofyziologický model osobnosti, opírající se o tradiční pojímání vlastností nervové soustavy, nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem; nezbytnost opírat se o vlastnosti, které determinují individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování v nejobecnějších rysech 108

110 I. P. Pavlov Vyvodil a experimentálně ověřil čtyři základní typy nervové soustavy (jsou kombinacemi některých krajních pólů uvedených kvalit) o Přiřadilje k tradičním typům temperamentů vymezených Hippokratem Základní typy CNS dle Pavlova: o Sangvinik silný, vyrovnaný, pohyblivý Jejich živost a přizpůsobivost se spojuje s vysokou pohyblivostí nervových procesů u silných vyrovnaných jedinců o Flegmatik silný, vyrovnaný, pomalý Inertnost uvedených procesů u silných a vyrovnaných jedinců se promítá do jejich temperamentu klidným a vyrovnaným chováním o Cholerik silný, nevyrovnaný Jejich prudkost a efektivita je způsobena převahou vzruchu nad útlumem o Melancholik slabý Snížená práceschopnost nervových procesů (slabý typ) Dělal i experimenty týkající se možnosti ovlivnění vrozených temperamentových rysů o Výzkumy na štěpatech, rozdělil je na dvě skupiny kterým zajistil odlišné životní podmínky (jedni volně a druzí v klecích) o Psi vyrůstající v kleci byli až patologickými melancholiky, bázliví, větší útlum o U psů žijících na svobodě se objevovaly různé odstíny ostatních typů o Typ vyšší nervové činnosti je tedy podle něj určován strukturou vrozených vlastností NS ale je dále determinován způsobem života a působením vnějšího prostředí o Otázka změna biotypu či překrytí? Své výzkumy doplnil hypotetickým vymezením specificky lidských typů vyšší nervové činnosti, zakládajícím na kognitivních složkách, na vztahu první a druhé signální soustavy; vyvozuje že: o Dominující prvosignální soustava převažují smyslové dojmy a emocinální reakce nad racionální úvahou Jasně vnímají skutečnost, slabí v analýze o Dominující druhosignální odraz Snadné odtržení od skutečnosti Hegel odpověděl na námitku, že se jeho teorie o absolutní ideji rozcházejí z praxí, Tím hůře pro fakta Teorie byla překonána, ale zajímavá zůstává výchozí myšlenka o úloze psychofyziologické úrovně regulace aktivit i metodologie přístupu N. I. Krasnogorskij Experimentální práce s dětmi Síla, a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podkořím Různé typy: o Centrální Sangvinik a flegmatik Rovnováha mezi podmíněnými a nepodmíněnými reflexy Vytrvalost myšlení a citů, ovládání citových projevů rozumovou úvahou Rozlišení mezi flegmatiky a sangviniky je podle pohyblivosti nervových procesů (flegmatik pomalý, těžkopádný, sangvinik živý, neklidný) o Vzrušivý Cholerik 109

111 o Stálá převaha nepodmíněných reflexů a jejich slabá regulace Relativní převaha podkoří nad mozkovou kůrou, převaha emocí Slabý Melancholik Celková slabost kůry i podkoří Stálé ohrožení nervové soustavy vnějším nadlimitním útlumem V. D. Nebylicyn Dospěl k závěru že dosavadní psychofyzický model osobnosti, který se opírá o tradiční pojetí nervové soustavy nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem o Nezbytnost opírat se o existenci obecnějších vlastností této soustavy o Vlastnosti determinující individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování, v nejobecnějších rysech o Hypotéza: obecné vlastnosti nervové soustavy jsou podmíněny regulační součinností čelního laloku mlzkové kůry s níže ležícími útvary, hlavně s retikulární formací a s limbickým systémem Vymezil nejdůležitější komponenty temperamentu: o Emocionálnost (určena fungováním čelně-limbického systému, zvláštnosti vzniku a průběhu různých emocí a nálad) Citlivost (dostupnost dojmům), afektivní vnímavost Impulzivnost (rychlost s níž se emoce stává hnací silou činů) Emocionální stabilitu (rychlost, s níž proběhne změna z jednoho prožívání na druhé) o Obecnou psychickou aktivitu (činnost čelně-retikulární soustavy, tendence subjektu k sebevyjádření, temperamentová komponenta nejširšího významu) Stupně této aktivity (póly malátnost, liknavost lenost, inertnost až po nejvyšší stupně energičnosti, rozjařenosti) Zaměření, obsahová kvalita (úrovep realizace aktivnosti určená komplexem motivů a vztahů, intelektovými a charakterovými vlastnostmi) o Komponentu motorickou či pohybovou (přiřazuje k zaměření a obsahové kvalitě; spojení s funkcí pohybového a řečově-motorického aparátu, její oddělení od předchozí komponenty je dáno zvláštním významem motoriky jako prostředku aktualizace vnitřní dynamiky) Tyto komponenty temperamentu ho pomáhají odlišit od ostatních psychických útvarů osobnosti (zaměřenosti, charakteru a schopností) psychofyzické koncepce mají společné to, že konec konců temperament pojímají jako vrozenou dispoziční charakteristiku subjektu o úvahy o tom, zda je možné temperament považovat za jednu ze základních substruktur osobnosti nebo zda nejde o psychickou kvalitu spadající do rámce uvažování na obecnější úrovni subjektu Povahové vlastnosti z hlediska typologie osobnosti Typy osobnosti v systému Jungovy analytické psychologie rozvíjí specifické učení o struktuře Já v jeho základních funkcích a zaměřenostech, z něhož pak vyvozuje základní temperamentové typy tohoto JÁ 110

112 čtyři základní funkce JÁ jsou: o čití (vědomé vnímání smyslovým aparátem, bez porozumění) o myšlení (rozumné hodnocení, odlišování pravdy a lži) o cit (citové hodnocení, nalézání dobra a zla) o intuice (nevědomé vnímání, bleskové porozumění) dvě výrazné formy zaměřenosti duševní enerine na úrovni vědomého o introverse zaměřenost duševní energie dovnitř abstrahované chování,tendence skrýt libido* před vnějškem *libido v pojetí Junga je nespecifická psychická energie o Extraverse Zaměřenost duševní energie ven, ve směru k objektům Spojením těchto dvou skupin kriterií vymezuje 8 globálních typů osobnosti: o Introvertně zaměřený Myšlenkový typ (racionalista, myšlenky jsou více než fakta) Citový typ (řídí se subjektivně založeným cítěním, své představy klade nad objektivní skutečnost) Počitkový typ (vysoká senzitivnost, intenzita subjektivní části na bezprostředním vnímání) Intuitivní typ (snílek, mystik či umělec, neexistuje pro něj realita, řídí se vnitřními originálními intuicemi) o Extravertně zaměřený Myšlenkový typ (vzor vědeckého myšlení naší doby, soudí o vnější skutečnosti na základě pojmů vyvozených z konkrétní reality) Citový typ (objektivní ohodnocení skutečnosti, brání se subjektivně založeným soudům) Počitkový typ (krajní realista, řídí se silou vnějších vlivů) Intuitivní typ (zaměření na plány a možnosti než na přítomnou realitu) Eysenckovo psychometricky založené pojetí temperamentu Psychometricky založená Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům Přidává též zkušenosti s duševními poruchami z vlastní praxe Usiluje o podložení vytvořené koncepce faktorovou analýzou projevů a prožitků člověka Existence tří nezávislých temperamentových vlastností: o Bipolárně koncipovaná dimenze introvertovanost-extravertovanost (nevymezuje ji jako Jung zaměřeností JÁ, ale způsoby chování) Introvert (sklon k introspekci a uzavřenosti, zdrženlivost, cítí se lépe mezi knihami než mezi lidmi, má rád klidný způsob života, rád předem plánuje, spolehlivost a stálost, kontroluje své city není agresivní, silně prožívá křivdy, spíše pesimista) Extrovert (sklon k bezstarostnosti, otevřenosti a družnosti, hodně povrchních přátelských vztahů, komunikativní a činorodý, optimista, lehkomyslný, má rád změny, nesnáší jednotvárnost, je pohotový, méně spolehlivý, obtížně zvládá city, je impulzivní) o Neuroticismus (charakterizovaný jako kontinuální škála) Od emocionální stability (citová stálost, dobrá integrovanost osobnosti ve smyslu dobré psychické odolnosti, houževnatosti a vytrvalosti) 111

113 Po výrazné projevy neuroticismu (špatn integrovanost osobnosti ve smyslu přecitlivělosti, citové nestálosti, nedostatku sebedůvěry, prožitků úzkosti a starostlivosti atd.) o Psychoticismus (založeno na Kretschmerově i Jungově pojetí přechodu temperamentových vlastností od normy k patologii; určité temperamentové typy předurčují sklon nositele k určitému druhu psychického narušení) tato škála připojena teprve dodatečně První dvě škály vytvářejí kombinací temperamentové charakteristiky osobnosti schodné s Galénovskými typy o Uvnitř základnícho temperamentového rozčlenění má jemnější diferenciaci chování (prožitků a projevů) osobnosti podle vzájemných relací v uvedených faktorech Vytvořil dotazník EPI (česky EOD Eysenckův osobnostní dotazník) Přiřazení typů: o Introvertovaný, nestabilní melancholik Náladový, úzkostný, rigidní, střízlivý, pesimista, nesociabilní, tichý o Introvertovaný, stabilní flegmatik Pasivní, starostlivý, přemýšlivý, klidný, ovládající se, spolehlivý, chladný o Extravertovaný, nestabilní cholerik Nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní, aktivní o Extravertovaný, stabilní sangvinik Družný, soupeřivý, sdílný, nenucený, lehkomyslný, čilý, bezstarostný Psychoticismus měří míru (úrovep) psychopatologických projevů osobnosti (problémy a přizpůsobivost) o Vystupuje v rozdílných kvalitách utěch, kteří vykazují trend k emocionální labilitě o o U labilních introvertů osobnostní problémy, sklony k psychasteniím až schizofrenii U labilních extrovertů vztahové problémy, sklony k hysterii, sociopatii až afektivním psychózám Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů Po vzoru Mendělejevovy periodické soustavy prvků se pokusil vytvořit systémy faktorů jednotlivých stránek osobnosti Kombinuje empirii s teoretickými úvahami, opírá se o přístupy W. S. Zimmermanna Dělí temperamentové dispozice dětí podle oblastí chování, které determinují: o Vztahující se k chování vůbec (v mnoha různých způsobech chování) o Determinující emocionální aspekty chování o Projevující se v sociálním chování Předpokládané dimenze pak dělí do subkategorií podle určitých společných znaků: o Zda vyjadřují pozitivní či negativní orientaci k subjektům činnosti o Zda podmipují větší či menší odezvu jedince na stimulaci o Zda se projevují aktivitou či pasivitou o Zda jde o činnost kontrolovanou či impulzivní o Zda je reakce determinovaná subjektem či objektem Jednotlivé dimenze: o Dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice Sebedůvěra pocity méněcennosti Bdělost nevšímavost Pohotovost k udržování kontaktu s okolím Impulzivita uvážlivost Sebeomezování bezstarostnost Vážnost, svědomitost - lehkovážnost Objektivita přecitlivělost 112

114 o o Přecitlivělý člověk má pocit že je do něho vidět, bojí se pokořujících zážitků, je zaujatý sebou Dimenze vyjadřující emoční dispozice Veselost deprese Tato deprese má ale jiný základ než deprese patologická Emoční nezralost emoční zralost Nezralý člověk citově reaguje jako dítě, neovládá své citové projevy, podléhá snění, pověrám a je v zajetí magického myšlení Nervozita klidnost Stabilita cykloidnost Stabilita x kolísání nálad (veselá smuná, hněv apatie atd.) Nesmělost vnitřní jistota Egocentrický postoj spojený se vztahovačností proti postoji objektivnímu a zachování klidu napříč situaci Dimenze vyjadřující sociální dispozice Ascendence (troufalost) bojácnost Často se označuje jako dominance-submise, ale vhodnější termíny jsou troufalost - bojácnost Nemusí zahrnovat přání panovat nad druhými, nespíš hájit svá práva, iniciuje kontakt s vůdcem či mluvčím Družnost soběstačnost Sociálně iniciativní sociálně pasivní Přátelskost hostilita Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný Tolerance - kritičnost Keirseyovo vymezení čtyř typů temperamentu Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi Vytváří 16 typů temperamentu a osobnosti roztříděných do 4 základních typů (podle Kretschmera): o Schizotymní, hyperstenický o Schizotymní, anestetický o Cyklotymní, depresivní o Cyklotymní, hypomanický Typy temperamentu: o Umělecký (artisan) temperament Miluje zábavu, optimista, realista, troufalý a spontánní, vznětlivý, potřebuje vyvolávat senzace, cení si svobodu Subtypy: Skladatelé, živnostníci, umělci a spekulanti o Opatrovnický (guardian) temperament Spolehlivost, prospěšnost a pracovitost, věrná partnerství, oddanost, obezřetnost a skromnost, spolehlivost a tradice, vyhledává jistotu Subtypy: inspektoři, prospektoři, dodavatelé a dozorci o Racionální (rational) temperament Pragmatický, skeptický, nezávislý, zaměřený na řešení problémů, důvtip, racionální partnerství, vyrovnaný, logik, prahne po výkonu Architekti, polní maršálové, vynálezci a duchovní vůdci o Idealistický (idealist) temperament 113

115 Nadšenec, věří svým intuicím, touha po romantice, sní o dosažení moudrosti, pyšní se svou láskyplností, dobrosrdečností, má tendenci dávat, věřit, intenzivní partnerství, podněcující vedení Léčitelé, poradci, závodníci a učitelé Florence Littauerová publikuje na internetu test, podle kterého se lze přiřadit k určitému typu temperamentu Všechny koncepce vyúsťují do profilů shodných s původní antickou typologií Další teorie temperamentu Temperament v pojetí Heymanse a Wiersmy Koncepce jdoucí za rámec klasické typologie temperamentu o K nám se dostali zásluhou V. Smékala, který vyvinul TE-ZA-DO (temperamentně zaměřeného dotazníku) Holadští psychologové Základní dimenze modelu: o Emotivita Citová vzrušivost ve smyslu přístupnosti dojmům, častosti a uměřenosti, emoční lability či stability o Aktivita Síla vůle nebo volní vzrušivost (cílevědomost, organizovanost, záměrnost aktivit atd.) o primarita sekundarita Rychlé pomíjení x dlouhé doznívání duševních dějů Osoby s primaritním účinkem žijí okamžikem, jsou impulzivní Sekundarita se projevuje pomalejším rozhodováním a jednáním, tíhnutím ke stálosti a introvertovanosti Smékal koncipuje svůj nástroj šířeji než původní autoři, kromě 3 základních dimenzí postihuje: o Další pomocné dimenze postihování temperamentu Šíře pole vědomí (bohatost psychických obsahů, které si v daný okamžik uvědomujeme) Polarita (tíhnutí k maskulinnímu či feminnimu temperamentu) o Čtyři dimenze zaměření Avidita (forma egocentrismu) Smyslové zaměření Citlivost Rozumové zaměření Kombinací 3 základních dimenzí vzniká na krajních pólech (průsečících krychle) jejich kontinua osm základních typů temperamentu (tato soustava navazuje na klasické vymezování temperamentu, ale současně jej rozšiřuje o nově koncipované a empiricky ověřené typy): o Apatik Nízká emotivita i aktivita, sekundarita Uzavřený, samotářský, věrný svým zvyklostem, nespolečenský, roztržitý a nepřesný, ale důvěrihodný a spolehlivý, působí těžkomyslně, váhavě a pohodlně, úzký okruh zájmů, často zachmuřený, konzervativní, chybí mu odvaha, nejraději má klid o Cholerik 114

116 o o o o o o Vysoká emotivita a aktivita, primarita Plný života a nadšení, impulzivní, energický, rázný, optimista, je schopen strhnout druhé, praktický a šikovný ale povrchní, někdy postrádá smysl pro míru a vkus, silné a měnlivé city, otevřený, nemá soudnost, má odpor ke spekulaci a hloubání, zaměřený na čin Sentimentální Vysoká emotivita a nízká aktivita, sekundarita Ctižádostivý ale zůstává jen u tužeb a přání, uzavřený, vážný, odstup od druhých, snadno zranitelný, bázlivý a úzkostlivý, často nespokojený sám se sebou, obrací se v představách k minulosti kterou si idelaizuje, sklony k sebeanaýze, drží se stranou, oddává se snění, vyhýbá se stykům s okolým, nerad se rozhoduje, málo pohotový, pochybuje, má raději jistotu a bezpečí soukromí Sangvinik Nízká emotivita a vysoká aktivita, primarita Sebejistý, živý, veselý, společenský, umí zacházet s lidmi, lehce se přenese přes nezdary, pohyblivý, impulzivní ale chybí mu prozíravost, bezstarostný, lehkomyslný a povrchní, slabé city, činorodý, praktický, živá fantazie, snadno proniká k jádru věci, přizpůsobivý, touží po společenském úspěchu Amorfní Nízká emotivita i aktivita, primarita Přizpůsobivý, poddajný, ochotný se nechat ovládat, afektovaný, často se nudí a tak vymýšlí co bykomu provedl, netečný k minulosti i budoucnosti, jde mu jen o rozptýlení, povrchní, snášenlivý až lhostejný, rád je obdivován, vyrovnané a veselé nálady, často je však samotář Pasionovaný (vášnivý) Vysoká emotivita a aktivita, sekundarita Ctižádostivý uskutečpuje své úmysly, pomalu stoupající, stálé a silné afektivní city, energické chtění, city ovládá vůlí, pracuje rovnoměrně, soustředěně, vytrvale a samostatně, často je osamocený, uzavřený a nedůvěřivý, dobrý pozorovatel, dominantní, svědomitý, čestný, spolehlivý, heslo: povinnost především Nervní Vysoká emotivita a nízká aktivita, primarita Vznětlivý, sklony k odmlouvání a kritizování, nestálé a kolísající nálady, přecitlivělý, bujná fantazie, často podléhá idealizaci představ, rychle vzplane pro novou věc ale brzy se odvrátí k jiné, nerozhodný, nevyrovnaný a neklidný, nestálý, musí být povzbuzován k činnosti, záliba v neobvyklých a tajemných věcech Flegmatik nízká emotivita a vysoká aktivita, sekundarita chladný a střízlivý, vyrovnaný, ovládá city, činorodý, dovede setrvat u práce, uskutečpuje vytčené ideály i přes překážky, rozvážný, trpělivý, objektivní, přesný se smyslem pro humor, systematický a metodicky přsmý, pomalý, záliba v abstraktních systémech a přesném definování pojmů, zásada dodržovat pravidla a řídit se principy Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti A. Thomas, S. Chess a H. Birch 115

117 Devět vrozených temperamentových stavebních bloků, jejichž obsahovou konkretizací se postupně utváří a rozvíjí osobnost: o Úrovep a rozsah motorické aktivity o Rytmus a pravidelnost funkcí o Přijetí nebo vyhýbání se novým osobám či objektům o Adaptabilita na změny prostředí o Práh či vnímavost na podněty o Intenzita či energetická úrovep odezvy o Obecná nálada či dispozice o Rozptýlitelnost o Rozpětí pozornosti a vytrvalosti Učiněné vývody o vztahu těchto vrozených bloků k rozvíjení povahových vlastností dítěte od narození: o Vedené vrozené charakteristiky ovlivpují způsoby chování jedince hned po narození o To má zpětné důsledky pro vztah referenčních osob k dítěti o Které na chování dospělých reaguje posílením příslušných schémat chování (-> spirálovité podmipování dalšího cyklu aktivit dítěte vůči prostředí) Pro optimální vývoj osobnosti je tedy třeba od ranného věku přihlížet ke komplementaritě temperamentu a výchovných podnětů Rozlišil jako důsledek tři typy temperamentových projevů dítěte: o Typ vyrovnaného dítěte Pozitivně laděné, pravidelný bioritmus, mírná intenzita reakcí, přizpůsobivost, dobrá nálada, dobře spí -> bezproblémové děti Asi 40% o Typ problematického dítěte Záporné citové ladění, nepravidelný rytmus fyziologických funkcí, intenzivní reakce na podněty, pomalé přizpůsobování, rozmrzelé, neutišitelné, asi 10% o Typ pasivního dítěte Apatie, nízká úrovep aktivity, mírně mrzuté ale bez výkyvů, sklon k pravidelnosti ale potřebují pomalé přizpůsobování změně Námitky k modelu: o Temperamentové bloky nebyly ověřeny faktorováním o Neexistuje důkaz, že popsané stavební bloky jsou skutečně vrozené Jejich přístup se ukázal dobrý hlavně v klinické praxi (temperament jako kombinace vrozeného s interakcemi dítěte hned po narození) Pojetí bazální struktury psychické autoregulace Předešlé modely temperamentu vycházejí z jeho pojímání v rovině biologicky determinované organizace psychiky Tento přístup vymezuje způsoby, jimiž se integruje dynamická autoregulace interakčních aktivit osobnosti, do struktury její bazální psychické autoregulace o Bazální psychická autoregulace = integrovaná slitina vrozených a osvojených strategií, jimiž se subjekt v procesu své reálné životní praxe dynamicky vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů o Závisí na ní, které životní podmínky, okolnosti, kontexty či nároky jsou pro daného jedince otpimální a které ne Tyto struktury se týkají bazálních způsobů a procesů vnitřního nabuzování a vnějších projevů, které jsou danému jedinci vlastní 116

118 Promítají se i do motivační struktury a schopností člověka integrovaně jednat Pro vymezení těchto povahových rysů, daných specifickou strukturou psychické autoregulace není užit pojem temperament kvůli přistupu odborné i laické veřejnosti k jeho užívání Povahové vlastnosti jako vnitřně specificky strukturovaný komplex čtyř prakticky neávislých komponent (kognitivní, emocionální, regulační a adjustační) Do každé komponenty se promítají faktory vyššího řádu, ve dvou nezávislých a kvalitativně odlišných aspektech: o Psychická (vnitřní) sponteneita (vzrušivost, rychlost) o Motorická (vnější) hybnost a interakční reaktivita Základní komponenty: o Kognitivní variabilnost Vysoká variabilita je typická tendencí ke změně, tíhnutím k vysoké kvantitě, dynamice a proměnlivosti Invariabilita je tíhnutí ke stabilnímu prostředí o Emocionální variabilnost Týká se prožívání interakcí s prostředím a situačních změn Variabilita: výrazná emocionální vzrušivost, citlivost, snadné nabuzování, proměnlivost, rychlá vzplanutí emocí Invariabilita: emocionální stbilita, citová stálost, nízká citlivost, snížená emotivita (až emocionální chudost až emocionální chlad) o Regulační variabilnost Týká se mechanismů, forem a způsobů spouštění a ovládání regulujících či usměrpujících funkcí konativní modality, kvality autoregulace, citové orientovanosti jednání a zachování se Vyriabilita: nízké sebeovládání, bezprostřední a zkratkovitou odezvou na podnty bez zvažování možných důsledků Invariabilita: interakční rigidita, tendence soustavně při rozhodování sledovat možné důsledky o Adjustační variabilnost Týká se vpravování nových podmínek a okolností života a činnosti Variabilita: tendence odpovídat na působíví situační proměnné pohotovým přizpůsobováním Invariabilita:navzdory tllakům a interakčním nezdarům se jedinec stále drží přijatých, zvolených či osvojených přístupů, činností a schématu chování To, v jakých relacích u člověka uvedené komponenty vystupují a integrálně se sjednocují, rozhoduje o kvalitativních rysech bazální úrovně dynamiky psychické integrovanosti jeho osobnosti Jeden z možných způsobů uspořádání do systémů výchozím aspektem je vztah mezi emocionální a regulační komponentou, vertikální členění je pak úrovep adjustability o Vysoká adjustabilita Vysoká kognitivní variabilnost Adjustativní (klidný - nízká emocionalita i regulace) Hybný (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Předvídavý (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) improvizující (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) Nízká kognitivní variabilnost Odolný (klidný - nízká emocionalita i regulace) Bezprostřední (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Obezřetný (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) pragmatický (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) o Nízká adjustabilita 117

119 Vysoká kognitivní variabilnost Cílesměrný (klidný - nízká emocionalita i regulace) Vznětlivý (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Úzkostný (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) sebeprosazující (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) Nízká kognitivní variabilnost Frigidní (klidný - nízká emocionalita i regulace) Iregulovaný (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Depresivní (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) invariabilní (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) k pojetí základních variant struktury bazální psychické autoregulace osobnosti a k jejich interpretaci je třeba zdůraznit: o označení jednotlivých variant je vyvozeno z empirických zkušeností o je možné přistoupit i k jinému principu rozčlenění, ale hlavně je třeba plasticky hodnotit a postihovat průnikové souvislosti lze tedy analyzovat a hodnotit souvislosti napříč předložené klasifikace o uvedené příklady zdůrazpují nezbytnost plastického pohledu na předpoklady a podmínky přelévání mezi variantami, pochopení možných změn pod vlivem záměrného či živelného působení podmínek, situací a stimulací na subjekt o výzkumy prokázaly, že podstatnou roli v projevech této osobnostní struktury hraje věk směrem k mladším věkovým obdobím narůstá vzrušivost, výraznost tíhnutí k hybnému osobnostnímu profilu s tendencí k bezprostředním situačním odezvám ve směru k vyšším věkovým kategoriím naopak sklon k obezřetnosti a menší psychické a interakční hybnosti 118

120 11 SCHOPNOSTI Obsah 1. Vymezování schopností 2. Podstata schopností 3. Vztah vrozeného a získaného 4. Vlohy, nadání a talent 5. Základní teorie schopností 6. Obecné a speciální schopnosti 11.1 Vymezování schopností Patří do systému determinant a regulačních procesů o Vedle vloh, nadání, inteligence, poznávacích vlastností, tvořivosti, kognitivních či akčních stylů Osobnostní vlastnosti či předpoklady pro osvojování si a dosažení určitých úrovní činnosti o Širší pojetí potenciální předpoklady pro realizování těch kterých aktivit o Užší pojetí příznačně rozvinuté vlastnosti osobnosti (možnosti a meze jedince) Říčan schopnosti jako meze či osobní strop výkonnosti jedince v určitém druhu činnosti o Právě dosažitelná úrovep výkonu (ability) o Úrovep výkonu, jaké vůbec někdy může v požadované činnosti dosáhnout, bude-li mít příznivé podmínky pro učení v tomto směru (aplitude) Psychologie osobnosti se snaží o analýzu jejich dispozičních podmínek Dovednosti konkrétní schopnosti spjaté s určitou činností Schopnosti obecnější, k praktickým činnostem mají vztah zprostředkovaný dovednostmi na vývoji schopností se podílí jak dědičnost tak výchova (tedy vnitřní i vnější vlivy) Další předpoklady a součásti schopností znalosti (rozsáhlejší soustavy poznaných vztahů v určitém oboru činnosti) a vědomostí (jednotlivé vztahy) zkušenosti sociální vztahy a vlivy prostředí duševní funkce (vnímání, paměť, myšlení, pozornost) Dělení schopností praktické (projevující se jako dovednosti zacházet s konkrétními podněty) sociální (projevujícíse v dovednosti chápat lidi a vyjít s nimi) Schopnosti a dovednosti Dovednosti o bezprostředně spjaté s konkrétními činnostmi o úrovep osvojení si určitého stupně dokonalosti při realizaci opakujících se prvků či dílčích součástí opakující se činnosti v osvojené podobě, struktuře a kvalitě vytváření a upevnění činnostních automatismů vytváření systému znalostí a dovedností, návyků a zvyků 119