Edukace dětí v dětských domovech a jejich integrace do společnosti

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Edukace dětí v dětských domovech a jejich integrace do společnosti Bakalářská práce Brno 2009 Vedoucí práce : Autor práce : doc.paeddr. Miroslava Bartoňová, Ph.D. Zdeňka Svobodová 1

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne podpis 2

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní docentce doc. PaedDr. Miroslavě Bartoňové, Ph.D. za ochotu a pomoc s přípravou metodické stránky této práce a za její cenné rady při zpracování mě práce. 3

4 Úvod 5 1. Terminologická vymezení Legislativní východiska Přístupy ke vzdělání v České republice Osobnost dítěte školního věku Dětský domov, výchovné i školské zařízení Edukace jedinců v dětském domově Osobnost vychovatele Rodina jako základní výchovný činitel Vzdělávání dětí v dětském domově Edukace dětí v dětském domově a jejich integrace do společnosti Cíl, metody a techniky výzkumného šetření Charakteristika sledovaného souboru Interpretace výsledků šetření Závěry šetření 30 Závěr 32 Resumé 33 Seznam literatury 34 Přílohy 37 4

5 Úvod Cílem bakalářské práce bylo zanalyzovat metody a přístupy práce s dětmi, které vyrůstají ne vlastní vinnou v jiném prostředí, než by si přáli, v prostředí dětského domova. Majoritní společnost má většinou milné představy o životě dětí v dětském domově. Mediální obraz těchto dětí je v mnoha případech utvořen tak, že působí velmi negativisticky na většinu nezasvěcených do daného problému. Přitom odborný výchovný i vzdělávací přístup v institucionální péči je v mnoha případech kvalitnější, než přístup ve vlastní rodině. Výzkumy prokázaly, že děti, které vyrůstají v dětském domově mají procentuálně nižší kriminalitu, než děti, které vyrůstají v rodinách. Je nutné podotknout, že i děti, které jsou vychovávány v institucionální péči nejsou plodem těchto domovů, ale plodem milující rodiny. První část bakalářské práce je zaměřena na školskou legislativu týkající se této problematiky v naší republice. Možnostem vzdělání, výchovy a profesní připravenosti žáků. Osobností žáka školního věku. Druhá část bakalářské práce poukazuje na hlavní problém dětí, které byly umístněny do institucionální péče a to je rodina. Na následky, které si dítě ze špatně fungující rodiny odnáší. Výchovou a vzděláváním žáků v dětském domově. Třetí část bakalářské práce bude věnována výsledkům šetření a zpracováním dvou kazuistik. Pomocí metody kvantitativního výzkumu, byly použity následné techniky:analýza dokumentů, analýza prostudované literatury, přímé pozorování, řízený rozhovor, kasuistiky. I když základem pro zdárný vývoj dítěte by měla být rodina, nebývá tomu vždy tak. Děti, které nemají dobré citové zázemí, bývají značně citově ochuzeni. Pokud se v raném věku zanedbá rodinná péče je náprava, nebo zmírnění situace dlouhodobé a méně efektivní. V mnoha případech si tyto děti odnášejí určitá postižení na zbytek celého života. Jsme přesvědčeni, že být úspěšným rodičem je jedna ze životních rolí, která člověku přináší největší uspokojení, je to ale také jedna z nejnáročnějších rolí (Dinkmeyer,McKay, 1996, s. 9). 5

6 1 Terminologická vymezení 1.1 Legislativní východiska Životní energie se postupem doby neztrácí, pouze se transformuje v různých formách činnosti, např. práce, různé druhy pohybových aktivit, v nichž může jedinec, a tedy i dítě, energii uplatnit (Zelinková, 1994, s. 165). V dětském domově jsou vychovávány děti se sociálním znevýhodněním. Za sociálně znevýhodněné jsou považováni děti s nízkým sociálně kulturním postavením, děti ohrožení sociálně patologickými jevy, děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou, nebo děti v postavení azylantů. Institut péče o dítě v zařízení vyžadující okamžitou pomoc byl zakotven novelou zákona o rodině - zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Sociálně právní ochrana dětí, poskytuje okamžitou ochranu a pomoc dítěti. Taková to pomoc dítěti spočívá v zabezpečení základních životních potřeb. Vždy je ale třeba vycházet z individuálních zájmů a potřeb každého dítěte. Tento zákon upřesňuje i podmínky dětí žijících v dětských domovech. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci 1. Služby sociální prevence 53 Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. 2. Raná péče 54 Raná péče je terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. 6

7 Pro děti, které neměly snadný a přímočarý start do života, je možná ještě důležitější, aby se o sobě dozvídaly co nejvíc a co nejdříve. Když nevědí, čím prošly, nedokážou se ve svém životě vyznat, a tím pádem se nemohou ani léčit z prodělaného traumatu. Co dítě neví, to si snadno vymyslí, a jeho představy bývají často mnohem horší, než skutečnost (Archerová, 2001 s. 99). Subjekty náhradní péče Náhradní výchovná péče - je forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině. Nejčastěji jde o péči institucionální, v níž je dítě vychováváno až do své dospělosti. Náhradní výchovná péče u nás spadá pod několik resortů. Jedná se o resort zdravotnictví, školství a resort práce a sociálních věcí. Bohužel komunikace mezi jednotlivými resorty je v ČR na nízké úrovni, je nutné ji stále zdokonalovat. Přehled zařízení, ve kterých jsou vychovávány a vzdělávány opuštěné děti Kojenecký ústav je zdravotní zařízení, ve kterém mohou být umístněny děti od 0 do 3 let. Tyto děti nemohou vyrůstat z vážných důvodů u své biologické matky. Jedná se většinou o zdravotní nebo sociální důvody. Kojenecké ústavy poskytují dětem zdravotní, diagnostickou, rehabilitační a terapeutickou péči. Děti jsou zde vychovávány a vzdělávány podle výchovných a sociálních norem tak, aby se dále mohli zařadit do dalšího vzdělávání a výchovy, podle individuálních možností a schopností každého dítěte. V případě, že se nepodaří dítě zařadit zpět k biologickým rodičům, nebo není možné zabezpečit náhradní rodinnou péči, je dítě zařazeno podle své diagnózy do dalšího institucionálního zařízení. Dětský domov je školské zařízení, které poskytuje výchovu a vzdělávání dětem od tří do osmnácti let. V případě dalšího vzdělávání zde mohou jedinci zůstat na dobrovolném pobytu do dvaceti šesti let. V tomto případě se jedná o vzájemnou dohodu mezi ředitelem domova a studentem. Obě strany respektují určená pravidla pobytu studenta v dětském domově. V naší republice máme dva typy dětských domovů, dětský domov internátního typu a dětský domov rodinného typu. Jelikož se má výchova dětí v dětských domovech podobat co nejvíce životu v rodině, začaly se po roce 1989 dětské domovy internátního typu rušit, nebo přebudovávat na dětské domovy typu rodinného. V současné době se dětské domovy internátního typu téměř nepoužívají. V dětském 7

8 domově rodinného typu, jsou vytvářené rodinné skupiny minimálně po šesti a maximálně po osmi dětech. Každá skupina má vlastní bytovou jednotku. Vyrůstají zde děti různého věku a pohlaví, též se upřednostňuje, aby sourozenci byli společně na jedné rodinné skupině. O děti zde pečují dva vychovatelé, kteří si vzájemně střídají, ale nemění. Dětský domov se školou je školské zařízení pro děti od šesti let do ukončení povinné školní docházky, které nemohou být z nějakého důvodu zařazeny do běžného dětského domova. U těchto dětí jsou většinou diagnostikovány výchovné nebo psychické poruchy. Součástí tohoto dětského domova je i škola, kterou tyto žáci navštěvují a odbourává se tak riziko vzniku problémů. Jedná se o děti s nařízenou ústavní výchovou, děti s ochranou výchovou a nezletilé matky. V současné době jsou i dětské domovy se školou rodinného typu, počet dětí v jedné rodinné skupině je minimálně pět a maximálně osm dětí. Intimní dětské vztahy, jako je vztah k matce, ke svým příbuzným, se ukládají ve vědomí dítěte. Stopy těchto vztahů jsou nesmazatelné a vedou k rozvoji vitálních, vegetativních, motorických a senzorických funkcí (Bartoňová, 2006 s. 48) Diagnostický ústav je školské zařízení, do kterého jsou umístněny děti školního věku, které mají nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovu nebo děti na které soud vydal předběžné opatření o umístnění. Pobyt v diagnostickém ústavu trvá dva měsíce. Jedinec je zde vyšetřen odbornými pracovníky po stránce zdravotní, psychické, psychologické a speciálně pedagogické. Podle určení diagnózy je dítě zařazeno k dalšímu pobytu do jiného školského zařízení. Buď do dětského domova, dětského domova se školou nebo výchovného ústavu. Od počátku intrauterinního života jsou dané všechny možnosti pro vývoj dítěte. Jeho životní energie se formuje podle vnitřní vývojové logiky a dynamiky ke kompetencím, funkčním oblastem a funkcím (Vítková 2004, s. 180). Výchovný ústav je školské zařízení, ve kterém jsou umístněny děti, kterým byla nařízena ústavní výchova nebo děti s uloženou ochrannou výchovou, které dovršili patnácti let a mají závažné výchovné problémy. Výjimečně zde může být zařazen i 8

9 jedinec starší dvanácti a mladší patnácti let a to z důvodů takových výchovných problémů, že nemůže být zařazen do jiného výše jmenovaného školského zařízení. Náhradní rodinná péče - je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno "náhradními rodiči" v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména adopce (osvojení) a pěstounská péče. Přehled typů náhradní rodinné péče : Adopce zrušitelné lze ze závažných důvodů zrušit na žádost osvojitelů i osvojeného. Adopce nezrušitelná - právní vymezení nacházíme v zákonu č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejné práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Pěstounská péče : Právní vymezení určuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákonu č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů. Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, která zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě se svěřuje do péče jedince nebo manželské dvojice. Pěstouni mají právo rozhodovat o běžných věcech dítěte, k výkonu mimořádných záležitostí žádají souhlas rodičů, případně rozhodnutí za ně vydává soud. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Pěstounská péče může být také zrušena v době jejího trvání rozhodnutím soudu. Pěstounská péče a) individuální prarodiče, příbuzní, jiné cizí osoba b) skupinová - velké pěstounské rodiny, SOS dětské vesničky Jak biologické, tak adoptované děti přicházejí do rodiny jako cizinci, kteří touží být příïjati takoví, jací jsou. Samotným charakterem svého příchodu na scénu se však biologické děti většinou začleňují do rodiny snáze ať už po stránce fyzické, emocionální nebo psychologické. Stejnou potřebu stát se součástí rodiny mají i děti adoptované, což ovšem pro rodiče představuje v rámci jejich povinností úkol poněkud náročnější (Schillerová 1993, s. 19). 9

10 1.2 Přístupy ke vzdělání v České republice Jak slábne vliv některých rodin na děti a jak se mocným socializačním vlivem v druhé polovině našeho století stávají také média a zároveň rostou obavy z neřízeného socializačního působení vrstevnických skupin, začíná být škola viděna jako málem jediné prostředí schopné garantovat optimální či dokonce vědecky promyšlené působení na dítě, jež je v souladu se zájmem společnosti (Matoušek 2003, s. 65). MŠMT České republiky přijalo v letech novou školskou legislativu. Jde o dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání v naší republice. Nové rozvojové programy, které jsou, určeny především pro dlouhodobé záměry jsou finančně, koncepčně i metodicky podporovány. Veškeré podmínky jsou zakotveny v zákoně 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Nové principy, zásady a směry ve vzdělávání : * Stejné příležitosti ke vzdělání pro každého s ohledem na jeho individualitu osobnosti * Kurikulární reforma rozvoj a modernizace ve vzdělání, důraz na dosažení klíčových kompetencí * Rozvoj komunikačních a informačních technologií * Podpora znalosti cizích jazyků i jazyka majoritní společnosti *Možnosti tvorby vlastních školských vzdělávacích programů, dle individuální možnosti škol * Tvorba nového kvalitního systému hodnocení * Možnosti zkvalitnění, rozvoje a podmínek práce pedagogických pracovníků * Podpora dalšího vzdělávání a upevňování profesionality pedagogických pracovníků V českém vzdělávacím systému došlo v minulých letech k mnoha reformním krokům ve vzdělání. Tyto zásadní změny jsou postupně v plném rozsahu přijímány po schválení a realizaci nového školského zákona a navazujících vyhlášek a předpisů. Vyhláška MŠMT č. 72/2005, o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška MŠMT č. 73/2005, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných 10

11 1.3 Osobnost dítěte školního věku Dalším mezníkem nejen v životě dítěte, ale celé rodiny je jeho vstup do školy. U dítěte školního věku se mimo jiné formuje charakter, volní jednání. Od rodičů přijímá řád rodiny, pomáhají mu vytvářet pravidelný denní režim stereotypy,to mu pak pomáhá zvládnout různé životní situace, formovat jeho osobnost (Bartoňová 2005, s. 53). Osobnost dítěte se utváří od narození. Většinou během prvních tří let života jsou vytvořeny základy osobnosti dítěte. V této době si začíná dítě uvědomovat samo sebe, začíná mluvit v první osobě JÁ. Začíná proces socializace, zařazování dítěte do společnosti, rodiny, školy, mezi vrstevníky. Je budována aktivní interakce mezi dítětem a jeho okolím. Společnost dítě modifikuje, utváří se vzájemná a zpětná vazba. Základem osobnosti je její psychika. Je vědecky prokázáno, že psychika lidské osobnosti se utváří již v prenatálním období vývoje. Matčino prožívání odráží i psychické prožívání plodu. Záleží individuálně, jak je konkrétní dítě biologicky zdatný jedinec. Vědomí variability tempa i průběhu vývoje v dětském věku vede někdy k celkem logickému odmítání striktnější kategorizace normálních a abnormálních projevů. Tento přístup respektuje skutečnost, že vývoj jednotlivých dětí může probíhat odlišně (Vágnerová 2004, s. 25). Většina dětí, které jsou umístěny do dětského domova, vyrůstaly v nepodnětném rodinném prostředí. U těchto dětí dochází k značnému fyzickému i psychickému zaostávání. Jsou značně sociálně nevyzrálé. Nemají zažité hygienické a stravovací návyky. Neznají časové uspořádání dne. Nízká úroveň psychického vývoje má vliv na nedostatečnou školní zralost. Tyto děti mají malou slovní zásobu, špatnou a nesouvislou vyjadřovací schopnost. Obtíže jim tvoří orientace v čase a prostoru, chybí představivost, jsou vázání na konkrétní situace. Mají bujnou fantazii a představy, která nesouvisí se skutečností. Jsou citově labilní, ve vztazích nestálý. Jsou egocentričtí, mají nedostatečnou schopnost sebeovládání. Děti v období školního věku procházejí velkými psychickými i biologickými změnami. Prožívají období pubescence, jsou vzdorovitější. Kritičtější vůči autoritám. Vlivem nerovnoměrného fyzického a psychického vývoje se mohou děti v tomto období projevovat výbušně, ale i apaticky. Afektivně reagovat na neafekční podněty. Bývají zasněné, nesoustředěné. Na kritiku své osobnosti reagují hrubostí, nebo snahou vytknuté nedostatky zamaskovat. V tomto období dochází k rozvoji rozumových, citových a 11

12 volních vlastností. Rozvoj všech vlastností je ovlivněn individualitou jedince, jeho genetickou výbavou, sociálním prostředím a v neposlední řadě výchovou. Shrnutí: V České republice je propracovaný systém vzdělávání. Je uzákoněna povinná školní docházka pro všechny děti, které dosáhnou osmi let svého věku. Veškeré podmínky a možnosti vzdělávání jsou zakotveny v odpovídajících zákonech. Děti jsou rozděleny dle svých možností a schopností. Individuálně podle těchto kritérií jsou zařazeny do vzdělávacího systému, který jim poskytne maximální rozvoj vědomostí a dovednost 12

13 2 Dětský domov, výchovné i školské zařízení 2.1 Edukace jedinců v dětském domově Na výchovu a vzdělávání dětí v dětském domově je kladen velký důraz. Snahou je přiblížit systém výchovy a vzdělávání těchto dětí na úroveň dětí, které vyrůstají v rodinách. Jednou z hlavních okolností, které ovlivňují úroveň vzdělávání dětí z dětských domovů, je věk dítěte, ve kterém nastoupilo do dětského domova. Další důležitou oblastí je dosavadní způsob výchovy, vzdělávání a péče o dítě. Jeho vědomosti, dovednosti, návyky a v neposlední řadě určitá genetická výbava. Ve všech případech je nutné brát zřetel na individuální důvody, které vedly k nařízení náhradní výchovné péče. Pokud je dítě umístněno do dětského domova z kojeneckého zařízení, nebo v předškolním věku, navštěvuje mateřkou školu v místě a je mu věnována patřičná předškolní příprava. To do určité míry ovlivní jeho připravenost na nástup do povinné školní docházky. V případě, že je dítě umístněno do dětského domova, v době kdy již navštěvuje základní školu, je třeba individuálně posoudit možnosti další práce s dítětem. Musím podotknout, že většina dětí umístněných do dětského domova ve školním věku má ve svém vzdělávání značné mezery. Většinou je to dáno jejich genetickou výbavou a sociálním prostředím, ze kterého přicházejí. V mnoha případech se až na upozornění školy začnou pracovníci sociální péče zajímat o důvody, které vedou k zanedbávání dítěte v rodině. Mnoho dětí má stupeň inteligence v normě hraničního pásma, diagnostikovanou LMR nebo jiné postižení. Výchovná i vzdělávací práce s těmito dětmi je velmi náročná a je nutná individuální příprava na vzdělávání a rozvoj každého dítěte. Výchova dětí v dětském domově je etapou pravidelného a systematického rozvoje, poznávání, vzdělávání a rodinné péči na rodinných skupinách. Je založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb dětí, možností a zájmů každého dítěte. Je vedena činnostním a praktickým charakterem a motivuje děti k dalšímu poznání, hledání, objevování, tvořivosti a nalézání vhodné cesty řešení různých problémů a životních situací. Dětem jsou vštěpovány vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní pozdější samostatný život a utváří si žebříček takových 13

14 hodnot a postojů, které vedou k uvážlivému a kultivovanému chování, k zodpovědnému rozhodování a respektování práv a povinností občana našeho státu i evropské unie. Velký důraz se při výchově dětí v dětském domově klade na využívání volného času. Volný čas je doba, v níž jedinec nevykonává žádnou nutnou činnost. Doba, kterou podle vlastního rozhodnutí využívá pro oddech, rozvoj osobnosti a pro různé formy zájmové činnosti, které vykonává dobrovolně a s radostí. Je ho možno posuzovat z několika úhlů pohledu, které se navzájem prolínají. Dítě se v průběhu vývoje učí diferencovat žádoucí a nežádoucí chování i vhodnost jednání ve vztahu k určité situaci. Nejde jen o to, aby dítě příslušné normy znalo, ale aby se podle nich chovalo (Vágnerová 2004, s. 779). Většina dětí z dětského domova docházejí pravidelně do zájmových kroužků, které jsou ve škole, nebo při domě dětí a mládeže. Děti si vybírají kroužky podle svých schopností a zájmů. Je třeba, je ve výběru usměrnit a motivovat správným směrem. Pokud děti docházejí do kroužků mimo domov, do domu dětí a mládeže, má to na ně pozitivní vliv ohledně navazování nových sociálních kontaktů, rozšíření znalostí a dovedností. Utvoří si a zafixují další modely životních situací. Jsou zde pod odborným vedením výchovných pracovníků, kteří na děti působí dle jejich individuálních možností a schopností. Rodiče slouží svým dětem jako vzory, buď pozitivní, či negativní. Rodiny, které neplní dobře svoji výchovnou funkci, se velmi často vyznačují nezájmem o to, jak dítě tráví svůj volný čas. Školy, výchovná zařízení a další subjekty mají možnost tento nedostatek do určité míry kompenzovat kvalifikovaným pedagogickým vedením (Pávková 1999, s. 17). 2.2 Osobnost vychovatele Dobrá atmosféra v rodinné skupině v dětském domově je velkou mírou podmíněna schopností společenského přizpůsobení vychovatele. Je dána správným vztahem k nadřízeným i podřízeným. Přizpůsobením se průběhu dne dětského domova. Schopností zapojení se do řešení nejrůznějších situací plynoucích z života v dětském domově. 14

15 Velice důležitým rysem osobnosti vychovatele je autorita. Je to ona přirozená převaha osobnosti vyspělejší a zralejší nad osobností teprve se tvořící převaha, kterou dítě uznává a přijímá jako určitou oporu (Matějček 1994, s. 44). Práce vychovatele v dětském domově je velmi náročná. Vyžaduje velkou trpělivost a ovládání vlastního chování. Vychovatel musí být dětem příkladem. Být důsledný a zásadový, jen tak, může vyžadovat od dětí odpovědný přístup ke svěřeným úkolům. Činnost vychovatele v dětském domově by neměla postrádat individuální přístup ke každému dítěti. Autorita vychovatele působí komplexně všemi kvalitativními složkami osobnosti, i když ne všemi složkami stejně účinně. Je to tím, že dítě, které se vyvíjí není stejně citlivé ke všem složkám autority. Autoritu vnímá podle svých věkových potřeb. Děti předškolního věku hledají ve svém vychovateli spíše ochranu. Děti ve středním a starším věku mají k vychovateli a dospělým většinou kritický vztah. Zde si vychovatel může získat autoritu svojí pracovitostí, svědomitostí, pílí, vytrvalostí v práci, úrovní svého chování a jednání, charakterovými vlastnostmi, úrovní vědomostí a dovedností. Nemalou povinností vychovatele je i péče o vlastní osobu. Jeho vzhled, estetické cítění. Pečlivost ve vedení veškeré dokumentace. Je velmi obtížné utvořit určitý vzor pro vychovatele. Každý z nás má své individuální odlišnosti. Každý z nás je jiná osobnost. Práce vychovatele je velmi náročná, neboť do dětského domova přicházejí většinou děti opožděné. Děti s nízkou úrovní své osobnosti, jejich psychická i sociální rovina je většinou velmi málo rozvinutá. Mají značné mezery v hygienických i kulturních návycích, ve vědomostech i praktických dovednostech. Jelikož vychovatel v dětském domově pracuje většinou s heterogenní skupinou dětí, je velmi nutná jeho znalost biologických, psychických a sociálních zvláštností jednotlivých věkových kategorií. Protože nyní jsou rodinné skupiny v dětském domově tvořeny z dětí různých věkových skupin, je nutné, aby měl vychovatel dostatek životních zkušeností. Bohatou znalost a dovednost zralého vychovatele. To je nezbytný základ pro respektování jeho autority. Je důležité, aby v rodinných skupinách, kde je převaha starších dětí, pracovali starší vychovatelé. Nebo dvojce vychovatelů, z nichž jeden má více praktických zkušeností a dokáže řešit náročnější situace. Výchovná a pracovní činnost vychovatele v dětském domově se nedá měřit časem. Vztah k vychovatelství je měřen láskou k této práci, láskou k dětem, odpovědností za náročnou vychovatelskou práci. 15

16 Vychovatel v dětském domově je člověk, který supluje v období psychického i fyzického vývoje dítěte rodiče. Je součástí jeho citového zrání, zdrojem jeho citových prožitků. Vychovatel, který má suplovat rodiče, musí mít k těmto dětem hluboký osobní vztah. Chápat jejich projevy v nejrůznějších životních situacích. Klást na dítě jen takové nároky, které bude schopen zvládnout, jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické. Uspokojovat zájmy a potřeby dětí, odborně je vést, aby pochopily, co je dobré a co špatné co je nutné odsoudit a s čím se mohou ztotožnit. K práci vychovatele je nutné všeobecné i odborné vzdělání. Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, upravuje předpoklady pro výkon pedagogické činnosti, jejich další vzdělávání a kariérní systém Odborné vzdělání umožňuje vychovateli správně přistupovat k volbě pracovních postupů a metod. Přizpůsobit denní program aktuální situaci na rodinné skupině. Nejlepší motivací pro dítě je, * ponecháte-li mu tolik svobody, kolik je jen možné, * podělíte-li se s ním o co nejvíce zkušeností, * používáte-li při výchově co nejméně trestů a zákazů, * důvěřujete-li mu co nejvíce (Helm, 1996, s. 43). Kvalitní výchovné působení zvyšuje i autoritu vychovatele. Další nepostradatelnou vlastností vychovatele je pedagogický takt. Je to schopnost nacházet účinné a vhodné prostředky pro řešení dané situace. Spojení přátelského pochopení s přiměřenou náročností a citem k jednotlivým dětem i celé skupiny, přitom plně respektovat osobnost dítěte. Je nutné děti podpořit, aby věřilo ve vlastní schopnosti a vlastní sílu. Vychovatel s pedagogickým taktem klade rozumně odůvodněné požadavky. Jeho chování je upřímné. Usiluje o vytvoření harmonických vztahů mezi dospělými a dětmi. 2.3 Rodina jako základní výchovný činitel Rodina je důležitá sociální skupina, která plní celou řadu biologických, ekonomických, sociálních i psychologických funkcí. Poskytuje svým členům potřebné zázemí, uspokojuje jejich potřeby a zprostředkovává zkušenosti, které nelze získat jinde. Každý jedinec zde má určité role, které se stávají součástí jeho identity (Vágnerová 2004, s.589). 16

17 Rodina se dá chápat, jako základní prvek lidské společnosti. Je to důležitá sociální skupina, která plní řadu funkcí. V každém období vývoje lidstva měla a má rodina své postavení. Rodinné poruchy ve vztahu k dítěti jsou významné právě závažností úlohy, kterou rodina zaujímá ve vývoji dítěte a ovšem i péčí o ně. Příčin poruch je velké množství a jsou vázány na jednu, na několik nebo na všechny základní funkce. Z nich nejvýznamnější je porucha funkce socializačně výchovné (Dunovský 1999, s. 102). Podle funkčnosti můžeme rodinu rozdělit do čtyř základních skupin: Intimní dětské vztahy, jako je vztah k matce, ke svým příbuzným, se ukládají ve vědomí dítěte. Stopy těchto vztahů jsou nesmazatelné a vedou k rozvoji vitálních, vegetativních, motorických a senzorických funkcí Tím se dítě stává jedinečnou osobností se všemi svými vlastnostmi (Bartoňová 2006, s.48). Funkční rodina. Tento typ rodiny dává svému dítěti dobrý vzor, je zde zajištěna dobrá výchova i vzdělávání dítěte. V běžné populaci je většina těchto rodin. Problémová rodina Tento typ rodiny neohrožuje závažným způsobem výchovu a vzdělávání dítěte. Porucha funkčnosti rodiny není tak velká, ve většině případů se rodina o nápravu a řešení problémů postará sama. Pracovníci sociálně právní ochrany dětí věnují těmto rodinám větší pozornost. V případě nutnosti jsou schopni poradit nebo pomoci. Dysfunkční rodina Přetrvávají zde závažné poruchy většiny funkcí rodiny. Tyto problémy není rodina schopna sama zvládat, dochází k zanedbávání a ohrožení výchovy a vývoje dětí. Těmto rodinám je nutné pomoci. Je třeba přijmout opatření k nápravě. Záleží individuálně na každém případě, do jaké míry podporovat rodinu. Afunkční rodina Tento typ rodiny již není chápán jako klasický model rodiny. Nepomůže zde ani sanace rodiny. Poruchy ve funkčnosti rodiny jsou tak velké, že rodina dítěti škodí, nebo ho ohrožuje ve vývoji. Jediným možným řešením ve prospěch dítěte je odebrání dítěte z této rodiny. Dle zvážení potřeb a možností umístnit dítě do náhradní rodinné nebo výchovné péče. Jedním ze základních předpokladů zdravého duševního vývoje dítěte je, aby vyrůstalo v prostředí citově vřelém a stálém. Na první pohled se to zdá být docela samozřejmé a snadno dosažitelné (Matějček 1986, s. 9). 17

18 Poruchy rodičovství můžeme třídit několikerým způsobem. Rodiče fungují jako modely, které lze napodobit, popř. se s nimi identifikovat. Dítě si takto může osvojit celou řadu pozitivních i negativních vlastností a způsobů chování (Vágnerová 2004, s. 590). * rodiče se o dítě nemohou starat * rodiče se neumějí, či nedovedou starat o dítě * rodiče se nechtějí o dítě starat * rodiče se o dítě nadměrně starají Dobrý domov je jednou z podmínek šťastného dětství. A šťastné dětství je jednou z podmínek pro dobré, zdravé utváření lidské osobnosti. A duševně zdraví, zdatní, dobře vyspělí lidé tvoří zdravou společnost. Není tady domov našeho dítěte nebo našich dětí jen tak docela soukromou záležitostí rodičů, ale je v zájmu celé naší společnosti (Matějček 1986, s. 175). 2.4 Vzdělávání dětí v dětském domově Systém vzdělávání v naší republice upravuje Školský zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Vzdělávání je založeno na zásadách: * rovného přístupu ke vzdělání * zohledňování vzdělávacích potřeb jedince * vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti * bezplatného základního a středního vzdělání * svobodného šíření poznatků * možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života Cíl vzdělání: * rozvoj osobnosti člověka * získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání * pochopení a uplatňování zásad demokracie * respekt k etnické, národnostní, kulturní identitě * poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic * získání znalostí o životním prostředí a jeho ochraně 18

19 Mezi nejzákladnější činitele ovlivňující školní úspěšnost dítěte patří bezesporu jeho inteligence. S obtížemi při získávání takových dovedností, jako je čtení, psaní nebo počítání, se potýká velké množství žáků. Školní neúspěch může mít negativní vliv na žáka, jeho vztah k sobě samému, k ostatním lidem a ke škole jako takové. Každé neprospívající dítě je problémem osobitým, individuálním (Bartoňová, 2006 s. 5). Vše je budováno na širokém rozvoji zájmu dětí, na jejich učebních možnostech a na provázanosti života v dětském domově, školy se životem mimo školu a domov. To umožňuje využít náročnější metody práce i nové zdroje a způsoby poznání, kladení si komplexnějších a dlouhodobějších úkolů či projektů a přenášet na děti větší odpovědnost ve vzdělávání i v organizaci života mimo dětský domov. Je využito podnětné a tvůrčí prostředí, které stimuluje nejschopnější a nejšikovnější děti, povzbuzuje méně průbojné, chrání i podporuje děti nejslabší a zajišťuje, aby se každé dítě prostřednictvím přístupu vychovatelů, které je přizpůsobené individuálním potřebám každého jedince, optimálně vyvíjelo v souladu vlastními předpoklady. Vytvářejí se odpovídající podmínky pro přípravu do školy, pracovní a zájmová činnost, osobní volno, odpočinek dětí. Přátelská a vstřícná atmosféra na rodinných skupinách vybízí děti ke studiu, práci i činnostem podle jejich zájmu a poskytuje jim prostor a čas k aktivnímu učení a k plnému rozvinutí jejich osobnosti. Hodnocení výkonů a pracovních výsledků dětí je postaveno na plnění konkrétních a splnitelných úkolů. Dětem musí být dána možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní. V průběhu pobytu v dětském domově, děti postupně získávají takové kvality osobnosti, které jim umožní pokračovat v samostatném životě a zdokonalovat se ve zvolené profesi a během celého života se dále vzdělávat a podle svých možností aktivně podílet na životě společnosti. Základním cílem individuálního rozvoje dětí je pomoci utvářet, rozvíjet a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. Proto pedagogičtí pracovníci usilují o naplňování těchto cílů: 19

20 * umožnit dětem osvojit si strategie učení a motivujeme je pro celoživotní učení * podněcovat děti k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů * vést děti k všestranné, účinné a otevřené komunikaci * rozvíjet u dětí schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých * připravovat děti k tomu, aby se projevovaly jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovaly svá práva a naplňovaly své povinnosti * vytvářit u dětí potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjíme vnímavost a citlivé vztahy k lidem, k prostředí i k přírodě * učit děti aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný * vést děti k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jiným kulturám a duchovním hodnotám, učíme je žít společně s ostatními lidmi * pomáhat dětem poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňujeme je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci Shrnutí : Rodina je základem výchovy každého jedince. Pokud rodinný systém selže, jsou většinou tyto děti vychovávány v institucionální péči. Zde je jim poskytnuta kvalitní a odborná péče. Jak po stránce výchovné, tak po stránce vzdělávací. Nejdůležitější osobou v tomto procesu je vychovatel. Na osobnosti a odbornosti vychovatele závisí rozvoj dovedností a vědomostí jeho svěřenců. 20