ZPRAVODAJ O VÝCHOVĚ A VYUŽITÍ VOLNÉHO ČASU DĚTÍ A MLÁDEŽE

Transkript

1 ZPRAVODAJ O VÝCHOVĚ A VYUŽITÍ VOLNÉHO ČASU DĚTÍ A MLÁDEŽE vesmírná reklama dobrá vůle přeměněná ve skutečnost sdružení pracující s tělesně handicapovanými když dva dělají totéž skaut je prospěšný a pomáhá druhým místo zdí radost lata látá stud se nemá za co stydět sdružení pracující s dětmi z dětských domovů sdružení pracující s národnostními menšinami 17. valné shromáždění črdm unesco a mládež: vzájemná provázanost aneb jaké bylo 3. fórum mládeže unesco snižte si daňový základ o kč konference fórum nno před vstupem české republiky do eu

2 ÚVODEM Vesmírná reklama Jedna reklama v televizi se mi moc líbí. Upozornili mě na ni přátelé. Mládenec, evidentně trochu popletený a trošku zpomalený, obsluhuje hosty v kavárně Vesmírna. Překotně se snaží vyhovět, ale zmotá to. Čaj dá paní, co chtěla kafe, a kafe zas čajíčkovému pánovi. Hosté jsou možná maličko naježení, hledí jurodivě, ale ustojí to. Heslo na konci šotu je pak výmluvné: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Reklama je skvělá. Ve Vesmírně by ve skutečnosti asi ani tak maličko naježení hosté neseděli.v chráněné kavárně, do které proudí druhým rokem davy znavených Pražanů i výkvět české inteligence, obsluhují postižení lidé. Je to poznat na první pohled, stejně jako je znát, že TO JE ONO! Další nápad sdružení Máme otevřeno?, které původně zapojovalo postižené děti do našich zdravých oddílů a po pár letech se stalo známým po celé republice, byl výborný, jednoduchý (nikoli však na provedení). A vyšel. Kavárna žije, zaměstnává řadu lidí, kteří by jinak těžko hledali uplatnění, ozvláštnila ulici Ve Smečkách a přitahuje do ní lidi. Šéf Kanceláře České rady dětí a mládeže tak může směrovat hosty pořadu Mluvme spolu do Vesmírny, místostarosta junáků tam může oslavit své osmdesá- tiny Tedy jen co já vím. Zcela jistě se toho v útulné kavárničce, na vzdálenější straně Smeček měřeno od Václavského náměstí, děje víc. Pochválím rád partu nadšenců, pro které tomíci už pátým rokem sbírají dobročinné peníze v rámci akce Kameny (za malovaný kamínek zaplatí náhodný kolemjdoucí dvacetikorunou, vybrané prostředky jdou pak právě na budování Vesmírny a další aktivy ve prospěch postižených) a jejíž práci sleduji se zájmem od počátku. Počátek pro pořádek spojuji s Vláďou Lechnýřem, jeho dredy a několika pivy v hospodě v Ostrovní ulici, kde mi před pěti lety řekl o svých dnes realizovaných plánech mnoho zajímavého. Vesmírnu, jak shora řečeno, najdete v ulici Ve Smečkách v čísle popisném pět, a věřte, návštěva stojí za to! Tomáš Novotný Obsah strana 3 4 Dobrá vůle přeměněná ve skutečnost rozhovor s Mgr. Danou Němcovou a MUDr. Milenou Černou o jejich působení ve Výboru dobré vůle Nadaci Olgy Havlové. strana 5 Sdružení pracující s tělesně handicapovanými představení organizací pomáhajících tělesně postiženým spoluobčanům. strana 6 8 Když dva dělají totéž dobročinné aktivity České katolické charity v Brně a Slezské diakonie, jsou si opravdu podobné, přesto by podobných bylo třeba víc. Se zástupci těchto organizací jsme hovořili o jejich poslání. strana 9 Skaut je prospěšný a pomáhá druhým tak praví skautský zákon. Zde se dozvíte, jak toto pravidlo naplňují čeští junáci. strana Místo zdí radost sdružení Duha Psohlavci dělá pro děti z dětských domovů opravdu mnoho, posuďte sami. strana 12 LATA látá sdružení LATA skutečně svým způsobem látá potrhané mládí lidí, kteří mají problém začlenit se do společnosti a často i konßikty se zákonem. strana 13 STUD se nemá za co stydět sdružení studentů a studentek homosexuální orientace STUD se věru nemá proč stydět naopak, má spoustu zajímavých aktivit. strana 14 Sdružení pracující s dětmi z dětských domovů představení sdružení nadšenců, kteří svůj volný čas věnují dětem z dětských domovů. strana Sdružení pracující s národnostními menšinami představení organizací pracujících s dětmi a mládeží hlavně romského původu. strana Valné shromáždění ČRDM tentokrát se na VS ČRDM projednávalo skutečně mnoho významných témat. strana UNESCO a mládež: vzájemná provázanost aneb jaké bylo 3. Fórum mládeže UNESCO strana 19 Snižte si daňový základ o Kč a využijte výhod nového věrnostního programu penzijního fondu Generali informace o službách našeho partnera, Generali Pojišťovny a.s. strana 20 Konference Fórum NNO před vstupem České republiky do EU jistě významná událost pro náš neziskový sektor ČRDM byla u toho. 2

3 ROZHOVOR Dobrá vůle proměněná ve skutečnost Pokud má normální Čech jmenovat nějakou konkrétní veřejně prospěšnou neziskovou organizaci, je prakticky jisté, že uvede Výbor dobré vůle Nadaci Olgy Havlové. Zpravidla tedy ten název nějak poplete, ale dobrá vůle a Olga Havlová se v tom vyskytne. Po celou dobu existence VDV stály v samotném jeho centru kromě manželky našeho prvního polistopadového prezidenta Mgr. Dana Němcová a MUDr. Milena Černá. Původně přítelkyně z mládí, jedna psycholožka, druhá lékařka. V 70. a 80. letech dobré duše českého disentu, které dokázaly v pravý čas a na správném místě povzbuzovat, naslouchat i pozvednout hlas. Dnes je první z nich předsedkyní správní rady Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové, druhá jeho ředitelkou. Když jsme pro toto číslo ARCHY hledali k rozhovoru osobnosti, které věrohodně svým životem svědčí o cestě charakterizované pomocí těm nejpotřebnějším, bylo jasné, že právě je nemůže naše nabídka minout. Jsme rádi, že ji přijaly. Odpovídá paní Dana Němcová Ve svém životě jste se setkala s různými skupinami handicapovaných a diskriminovaných lidí politicky, společensky, zdravotně, lidsky. Mohla byste říci, čím je podle vás jejich situace obdobná a čím se naopak liší? Situace lidí handicapovaných a diskriminovaných z nejrůznějších příčin je obdobná v jejich znevýhodnění ve společnosti. A to především tím, že se ocitají mimo hlavní proud. Čili hrozí jim tak či onak nějaký druh vyloučení na okraj společnosti. Odlišná je v tom, zda příčiny handicapu jsou nezávislé na jejich vůli (tedy především různé druhy zdravotních postižení nebo vrozených daností), zda vyplývají z jejich chování (které společnost nemůže nebo nechce přijmout) nebo svobodně zvoleného postoje ke společnosti, ve které žijí (to je třeba situace politických kritiků). To všechno podstatně spoluurčuje, jak se k takovému člověku staví okolí i jak on sám svou situaci prožívá. I když bych se bránila příliš jednoduchému zevšeobecňování. Vím, že jsou mezi lidmi ve zdánlivě stejné situaci veliké rozdíly. Co osobně považujete za nejtíživější v situaci nějak handicapovaného či diskriminovaného člověka? Z hlediska vnějšího objektivního jsem vlastně na to už odpověděla: Nejtíživější je ono postavení mimo, pokud je společnost ze sebe vylučuje pro jejich odlišnost, je vůči nim netečná, nebo jim dokonce upírá právo na lidskou důstojnost nebo osobní svobodu a uplatnění. Subjektivně jde pak o to, jak se dotyčný vůbec dokáže ke své situaci postavit, aby sám neztratil úctu k sobě. V souvislosti s Cenou Olgy Havlové se setkáváte s lidmi, kteří dokázali zvítězit nad svým handicapem. Dá se najít nějaký klíč k takovým vítězstvím? Nositelé Ceny Olgy Havlové překonali svůj nejrůznější handicap díky svým blízkým, kteří je přijali takové, jací jsou, a díky své odvaze překonat vlastní omezující hranice a naopak se vydávat, vytvářet společenství těch, kteří na podobné hranice narážejí a pomáhat jim je překonávat a pomáhat také společnosti v jejich přijetí a začlenění. Můžete nám svěřit, co vám za léta činnosti ve Výboru dobré vůle udělalo největší radost? Největší radost mi dělá to, když vidím, že se někde nebo někomu opravdu daří účinně pomáhat. V prvé řadě mám na mysli pěstounské rodiny, které jsou v drtivé většině mimořádně kvalitní. Tisíce dětí v nich nachází skutečný domov, přičemž je běžné, že je jejich rodiče-pěstouni dokáží postavit do dospělého života tak, aby v něm měli naději uspět. Pak vidím stovky našich mladých stipendistů ze znevýhodněného sociálního prostředí dětských domovů, kteří s úspěchem studují střední a vysoké školy. Zvláště v posledních letech je to rozvíjející se hospicové hnutí, díky němuž se konečně umožňuje zase mnoha lidem i jejich rodinám nést umírání opravdu lidsky, protože dávají smrti (kterou naše společnost jinak z bezradnosti vytěsňuje mimo vědomí) zase důstojné místo. Jsem opravdu nadšená ze stále větší účinnosti nevládních organizací v sociální sféře. Jen se podívejte, jak Charity a Diakonie (ale nejen ony) rostou jako houby po dešti. A konečně musím připomenout ranou péči. Ona totiž umožňuje to, co ještě nedávno bylo nesplnitelným snem: aby těžce postižené děti (například nevidomé či po mozkové obrně) mohly zůstat u svých rodičů a neztratily tak domov, protože odborníci z nějaké neziskové organizace pomohou rodičům s tím, co by jinak nezvládli nebo neměli odvahu nést. Jak vítězíte vy sama nad pocity bezmoci z toho, kolika lidem by bylo potřeba pomoci a jak jsou vaše síly omezené? Vlastní síly nepřeceňuji, vážím si solidarity druhých a spoléhám na to, že všichni jsou také v Božích rukou. Co byste doporučila vychovatelům na základě své vlastní zkušenosti, aby při výchově svěřených dětí posilovali s ohledem na jejich budoucí schopnost pomáhat potřebným lidem? O tom by se toho jistě dalo říci hodně, ale já se zaměřím jen na to, co mi přijde opravdu nejdůležitější: Děti mají být přijímány s úctou a zakusit i přijetí v lásce. To jim nemůže poskytnout žádná instituce to dokáže jen milující člověk. Pak mohou mít úctu k druhým i ochotu pomáhat. 3

4 ROZHOVOR Odpovídá paní Milena Černá Co vedlo Olgu Havlovou k tomu, že založila svůj Výbor? Paní Olga měla vysoce vyvinuté sociální cítění. To, že se ve své rodině starala o mladší sourozence a že navštěvovala Milíčův dům Přemysla Pittra pro děti na Žižkově, ji patrně předurčilo k trvalému zájmu o potřeby druhých lidí. Poznalo se to u ní mimo jiné tak, že o lidech jiných nikdy nemluvila přezíravě. Měla také silný smysl pro spravedlnost. Po roce 1989, v tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Charty 77, založila se svými přáteli Výbor dobré vůle. Přála si, aby Výbor pomáhal lidem se zdravotním postižením k začlenění do společnosti a upozorňoval na nedostatky v oblasti sociální, zdravotní, vzdělávací a ochrany lidských práv. Bylo přirozené, že jsme podporovali jak konkrétní osoby v nouzi, tak zejména občanská sdružení a charitativní instituce, které v té době buď obnovovaly svoji činnost nebo přímo vznikaly. Vy jste původním povoláním lékařka. Mohla byste srovnat charakter a styl práce lékaře s tím, který je nyní typický pro vás jako ředitelku Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové? Jako lékařka jsem pomáhala jednotlivým lidem. Ve své funkci ve Výboru dobré vůle Nadaci Olgy Havlové mohu systémově pomáhat většímu okruhu lidí a dělat něco pro rozvoj občanské společnosti. Mám radost, když mohu propojovat lidi a aktivity s podobnými cíli. Co osobně považujete za nejtíživější v situaci nějak handicapovaného či diskriminovaného člověka? Tito lidé jsou ohroženi vyloučením z lidské pospolitosti. Vždy je v sázce i jejich touha být užiteční druhým lidem. Jaké typické problémy, potíže a překážky jste musela ve své funkci ředitelky VDV řešit a překonávat? Všechno jsme se museli učit. Vývoj byl po roce 1989 hodně spontánní a od Výboru dobré vůle všichni očekávali rychlou nápravu. Psaly nám desetitisíce lidí. Žadatelé o příspěvek, invalidní vozík, o byt, o auto, o práci, o radu, o spolupráci, o záštitu, o přímluvu, o osobní rozhovor, návštěvu v zařízení, o zastání u soudu, balíček do vězení, o nápravu škod způsobených komunistickým režimem, o vyjádření našich názorů na veřejnosti. Bylo obtížné každému odpovědět a nezarmoutit, podle možnosti vyhovět, zachovat tvář instituce, která má pomoc ve svém názvu. Nadace časem získala profesionální charakter. Velmi se nám ulevilo poté, kdy byl zřízen úřad ombudsmana. Naše poslání však stále trvá. Jak vítězíte vy sama nad pocity bezmoci z toho, kolika lidem by bylo potřeba pomoci a jak jsou vaše síly omezené? Musím stále zvažovat, co je důležité a co důležité není. Ale je pravda, že při omezených Þnančních zdrojích, s nimiž se momentálně potýkají i jiné nadace, často není jiné řešení, než žadateli pravdivě odpovědět: Rozumíme Vaší situaci, ale naše nadace nemá bohužel program, z něhož bychom mohli Vámi požadovanou pomůcku, peněžní příspěvek, dluh atd. uhradit. Přesvědčili jsme se také, že největší smysl má podpořit projekt, který účinně pomáhá mnoha lidem. Můžete nám svěřit, co vám za léta činnosti ve Výboru dobré vůle udělalo největší radost? Největší radost prožívám při udělování Ceny Olgy Havlové. V roce 2004 budeme vyhlašovat již desátý ročník. Lidé, kteří se stali nositeli této ceny, naši dárci a spolupracovníci tvoří okolo nás jakýsi andělský kruh. Co byste na základě vlastní zkušenosti doporučila řídícím činovníkům neziskových organizací, aby při všech svých skvělých myšlenkách měli také šanci je opravdu proměnit ve skutečnost? Naučit se manažerským dovednostem. Řízení a organizace, zpracování informací, vzdělávání, strategické plánování a všechno ostatní je jak ve výrobních podnicích, tak v neziskových organizacích velmi podobné. Doporučuji být otevřený k novým věcem a hlavně mít v pořádku Þnance. Etické principy v neziskovém sektoru jsou bez dobrých účtů prázdná slova. ptal se Jiří Zajíc ilustrační snímky jsou ze Slezské Diakonie, charitativního zařízení Chráněné bydlení Brno a sdružení Švagr 4

5 PŘEDSTAVUJEME Sdružení pracující s tělesně handicapovanými Sdružení Piafa je nestátní nezisková organizace, která byla založena v roce 1994 za účelem praktického provádění hipoterapie jako odborné rehabilitační metody a dalších terapií a činností v oblasti sociálně zdravotní péče o handicapované osoby se zaměřením na jejich integraci do společnosti. Postupně byla činnost sdružení rozšířena o canisterapii terapii pomocí psa, a ballterapii cvičení na rehabilitačním míči. Zásadním pravidlem pro všechny tyto rehabilitační metody je důraz na odbornost pracovního týmu s individuálním přístupem k každému klientovi a jeho rodině. Od roku 1999 provozuje Sdružení Piafa Informační a poradenské středisko pro občanské aktivity, které vzniklo z potřeby vyhovět zájemcům o informace z oblasti alternativních metod rehabilitace a bylo rozšířeno o nabídku poradenství v oblasti neziskových organizací. Středisko pořádá vzdělávací semináře a odborná školení pro zájemce z celé ČR. V loňském roce byl ze sbírky Pomozte dětem podpořen projekt Sociální auto. Devítimístný mikrobus slouží k denní dopravě handicapovaných dětí do škol a speciálních zařízení a také k přepravě terapeutů a zvířat za klienty. Kontakt: Sdružení Piafa, V Brňanech 35, Vyškov, tel.: , (fax), mobil: , piafa@iol.cz, SONS Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky je největší nezávislé občanské sdružení poskytující pomoc nevidomým a slabozrakým v ČR. Sdružuje přes členů a pomocí 25 specializovaných pracovišť poskytuje pomoc zrakově postiženým v celé ČR bez ohledu na členství v organizaci. Posláním SONS je poskytnout zrakově postiženému nezbytné rady a vybavit jej na život ve tmě. Ať je tma hustá jakkoliv, snažíme se, aby postiženého nezbavila radosti a chuti do života. Nerozhodujeme za zrakově postižené a také ctíme jejich právo na vlastní život. Pomáháme jim zvládnout obyčejné činnosti všedního dne najít svou vlastní cestu. Víme, že pro lidi se zrakovým postižením je jakákoliv pomoc vítaná, i kdyby zůstalo jen u přátelského slova. Součástí naší práce je i vyhledávání těžce zrakově postižených občanů, kterým bychom mohli pomoci. Až je uvidíte, řekněte jim o nás. Budeme rádi, když se svými problémy nezůstanou sami. Pomáháme zajistit nevidomým lidem bezpečný pohyb v našich městech. Podporujeme odstraňování architektonických bariér, zavádění reliéfní dlažby u přechodů a jejich ozvučení. Učíme nevidomé číst a psát Braillovo slepecké písmo. Pod odborným dohledem se učí zvládat chůzi s bílou holí a další dovednosti nezbytné k jejich dalšímu samostatnému životu po ztrátě zraku. V našem specializovaném zařízení, které je jediné svého druhu ve východní Evropě, cvičíme vodicí a asistenční psy pro nevidomé a jinak kombinovaně postižené. Provozujeme internetový portál, na němž nabízíme zrakově postiženým přes 45 periodik a na 6000 dalších titulů upravených pro čtení v počítači pomocí hlasu. Naši odborníci testují nové typy elektronických kompenzačních pomůcek. Všichni zrakově postižení se mohou u nás naučit pracovat s PC dle jejich výběru. K nezanedbatelným činnostem patří volnočasové aktivity, jež nabízíme v různých klubech po celé ČR. Podrobnější informace: nebo přímo v centru Krakovská 21, Praha 1, tel Občanské sdružení Liga za práva vozíčkářů bylo založeno na sklonku roku 1990 a na jeho vzniku se podíleli zejména lidé se zdravotním postižením, kteří nebyli spokojeni se způsobem života zdravotně postižených občanů v naší zemi. Zakladatelé organizace Oldřich Pechar, Alena Sedlačíková, Oldřich Erben a další, vtiskli Lize do vínku motto:...jen nechodíme!, které má dodnes svoji hlubokou pravdivost. Jasně vymezuje základní myšlenku hnutí, jež spočívá v dosažení stejných práv a povinností pro občany se zdravotním postižením. U nás se příliš nehovoří o diskriminaci občanů se zdravotním postižením. Je pravda, že poslední roky přinesly dílčí změny k lepšímu. Nicméně diskriminace občanů České republiky se zdravotním postižením existuje a skrytě či otevřeně se projevuje v běžném každodenním životě lidí v našem okolí. Název organizace Liga za práva vozíčkářů má stále své hluboké opodstatnění. A bude mít i nadále, dokud budou stavěny a rekonstruovány nepřístupné budovy, dokud bude hromadná doprava provozována nepřístupnými vozidly, dokud nebude systém poskytování kompenzačních a rehabilitačních pomůcek přizpůsoben potřebám uživatelů, dokud nebude mít člověk s postižením volbu ve výběru způsobu a poskytovatele sociální péče a asistence. Dokud nebude nastartován funkční systém ucelené rehabilitace, dokud nebude možné studovat školu podle výběru, ale podle přístupnosti, dokud nebudou zaměstnavatelé opravdu motivováni zaměstnávat osoby s postižením, dokud... Některé problémy mohou být vyřešeny jednoduše, stačí pouhá empatie a zájem o problémy ostatních, jiné nedostatky mohou být odstraněny jen systémovými a promyšlenými změnami, které mohou být nastartovány pouze zásadním politickým rozhodnutím, a také dlouhodobou usilovnou a cílevědomou prací. Těžištěm naší každodenní činnosti je provoz speciálních služeb určených osobám s postižením. Jejich základním společným rysem je snaha o zlepšení kvality konkrétního života člověka s postižením. Kontakt: Liga za práva vozíčkářů, Kounicova 42, Brno, tel/ fax: , mobil:

6 ZAMÍŘENO JINAM Když dva dělají totéž Řečtina má pro slovo láska hned čtyři různé výrazy, kterými se snaží vyjádřit speciþckou tvářnost té které podoby lásky. A tak je amor láska milenecká, Þlia láska bratrská či přátelská, agapé láska Boží a konečně charitas láska milosrdná ve všech možných konkrétních podobách. Charitas se stala jednotícím symbolem pro službu, kterou po celém světě vykonávají ve prospěch potřebných lidí, institucí i národů lidé i organizace vycházející z prostoru Římskokatolické církve. Česká katolická charita jak se jmenuje naše národní podoba této celosvětové instituce je největší neziskovou organizací v ČR. U nás je ČKCH vnitřně rozčleněná podle správních území Římskokatolické církve diecézí s centry v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Litoměřicích, Hradci Králové, Ostravě, Olomouci a Brně. Právě na ředitele Brněnské diecézní charity Mgr. Ing. Oldřicha Haičmana směřují naše následující otázky: Co vás osobně přivedlo k této činnosti? Přiznám se, že zpočátku, když jsem do Charity Brno v roce 1992 nastoupil, jsem jako projektant chemických zařízení neměl ponětí, co tato oblast činnosti obnáší. Charita se v té době začala etablovat a tak mě bavila organizační práce, zařizování a vyřizování různých záležitostí, technické a stavební práce vznikajících sociálních zařízení. Postupem času jsem začal tuto práci vnímat jako své poslání a stále více mě oslovuje pomoc těm nejpotřebnějším a nejubožejším. Cítil jsem že, pro tuto práci je potřebná také profesionalita, proto jsem dálkově vystudoval obor sociální práce na Univerzitě v Hradci Králové. Jak přispěla tato služba k vašemu vlastnímu sebepoznání? A jak k poznání druhých lidí? Možná právě tím, že jsem mohl být přítomen budování Charity úplně od začátku, mě nesmírně oslovuje a obohacuje, co všechno se dá za pomoci všech lidí společné myšlenky a dobré vůle vybudovat, pořídit, postavit. V začátcích Charity jsem neměl ani vlastní stůl a židli a dnes naše Charita provozuje více jak 80 zařízení a středisek pomoci, zaměstnává okolo 750 pracovníků a ročně hospodaří s 200 mil. Kč. Stále více si uvědomuji, že to vše není jen a pouze lidské dílo. Osobně jsem se setkal s velkou lidskou bídou, utrpením, bolestí, krizí, a sám jsem si také, jak se říká, sáhl až na dno. Většina lidí, kteří chtějí v Charitě pomáhat, to dělají opravdu z lásky k bližnímu. Ale objeví se i ti, kteří si chtějí řešit nějaké svoje vlastní problémy, vlastní komplexy. Pro ty není v pomoci Charity místo, je potřeba především lidi otevřené pro potřeby druhých, lidi ochotné pokorně nasadit své síly k pomoci tam, kam je Charita pošle. S Charitou jsem zažil nespočetně krásných chvil, pocitů uspokojení, nadšení, radosti, získal mnoho přátel a lidí ochotných táhnout za jeden provaz. S humanitární pomocí Charity jsem procestoval kus světa, pomáhal jsem v zemích bývalé Jugoslávie zničené válkou, byl jsem v Rumunsku u české menšiny, s černobylskými dětmi na Ukrajině a v Bělorusku, navštívil jsem romské tábory v Makedonii, procestoval poválečné Kosovo. Pomáhání lidem v nouzi mi hodně dalo. Když se setkávám s negativními a sobeckými postoji lidí okolo sebe, kdy mnozí z nich hodnotí, posuzují a odsuzují všechny a všechno, často jim říkám: Přál bych vám strávit nějaký čas mezi lidmi, co jim všechno sebrala voda při povodni, nebo mezi lidmi v Kosovu, kde je obrovská bída a nebezpečí smrti na každém kroku. Které vlastnosti jsou podle vás zvlášť důležité pro naši pomoc nějak postiženým lidem? Když v roce 1997 zasáhly povodně město Olomouc, ještě ten den ve večerních hodinách se nám podařilo z brněnské pekárny zajistit zásobování města chlebem, který pracovníci Charity ihned rozváželi na člunech do zatopených domů. Za další dva dny státní pomoc zajistila z Prahy kamión chleba, který při čekání na místo určení před Olomoucí ztvrdnul, protože zásobování bylo již zajištěno. Tehdy jsem si více než kdy jindy uvědomil, že pokud naše pomoc má být účinná, musí být především rychlá a včasná. Při pomoci lidem v jakékoliv nouzi je potřeba velké empatie, vcítění. Mnohdy pomáháme spíše podle svých představ a nezajímáme se o názory postiženého člověka. Ale jeho potřeba může být úplně jiná. Často si lidé jen přejí, aby jejich trápení někdo vyslechl a potěšil je, nebo je politoval. Nesmírně těžkou dovedností je umět lidem naslouchat a jen být s nimi v jejich těžkých životních chvílích a souženích. Všechny tyto vlastnosti mají jednoho společného jmenovatele, a to lidský přístup, lidské jednání. Také pomoc lidem s jakýmkoliv zdravotním postižením by měla být především upřímná. Tito lidé mají schopnosti poznat, že k nim přistupujeme s nějakým předsudkem a že naše pomoc není od srdce. Být čistého srdce, být upřímný a starat se o tyto lidi s láskou, je velký dar. Můžete potvrdit, že i postižení lidé mohou pomoci nám ostatním? Postižení lidé nám pomáhají především tím, že na jejich příkladu a životních osudech si sami můžeme uvědomit hranice lidských sil a možnosti, opravdové životní hodnoty i vděčnost za naši vlastní současnost. Mám velmi dobré zkušenosti právě s lidmi, kteří prožili nějakou vážnou životní krizi, nebo se dokázali dostat z úplného dna společnosti na takovou úroveň, že dnes dokáží pomáhat ostatním. Také často obdivuji umělecké práce lidí se zdravotním postižením. Z našeho pohledu by se mohlo zdát, že jsou tito lidé jiní, horší než my, že jim něco chybí, ale není to tak. Někteří jsou obdarováni zvláštním nadáním, ať již uměleckým, tvůrčím, nebo i neobvyklými lidskými vlastnostmi a vytvářejí hodnotná díla, nebo obdarovávají druhé láskyplným a nefalešným přátelstvím, kterému se mnozí z nás mohou učit. 6

7 ZAMÍŘENO JINAM Jeden obyčejný den Začíná den jako každý jiný. Po cestě do práce potkávám pana Josefa. Pamatuji si ho, jak sedával ve vchodu do kostela sv. Jakuba, kde jsem ho oslovil a nabídl mu pomoc. Odmítl. Pak byl několik měsíců ve vězení, těsně před propuštěním jsem ho navštívil a znovu mu nabídl pomoc. Přijal a prosil mě, abychom mu pomohli se především vymanit z vlivu jeho party. Teď na mě mává a radostně sděluje, že se mu daří dobře. Dokonce pomáhá lidem bez domova sám: Po těch starostech, kdy jsem přišel o střechu nad hlavou i práci, dokážu lépe rozumět lidem, kteří mnohdy podporu potřebují více než jsem ji tehdy potřeboval já. Postavila mě na nohy příležitost pracovat, dělí se o kus životního příběhu, který je úzce spojen s jedním z našich charitních center pro lidi bez domova. V kanceláři na mě čeká hromada dokumentů, které pro jejich množství ani nestačím řadit do šanonů. Vyřizuji ranní poštu, jásám nad dopisem, jenž sděluje, že náš projekt vzdělávání v sociální péči byl vyhodnocen jako nejlepší a byl na něj poskytnut Þnanční příspěvek na celý rok. Radostný pocit ale netrvá dlouho. Padne mi do oka lísteček se vzkazem od koordinátorky dobrovolníků s kontaktem na další hodnou duši ochotnou nezištně pomáhat. V té chvíli mě proběhlo hlavou několik posledních měsíců, kdy zajišťujeme pomoc v domácnosti i ošetřovatelskou službu teprve dvaatřicetileté mamince se třemi malými dětmi, která má rakovinu. Náhle mě vytrhne zvonění telefonu. Ve sluchátku zaslechnu známý hlas: Maruška nám včera zemřela. Šlo to tak rychle, říká, a moc děkujeme Charitě, že mohla zemřít mezi svými doma a že se s ní děti mohly rozloučit. Stačím jenom říci obvyklé: Přijměte moji upřímnou soustrast, a ani nemám čas se věnovat soucitu a bolesti, kterou v tu chvíli cítím, a která mě kdesi v podvědomí provází po celý zbytek dne. Do kanceláře vchází spolupracovnice a vede s sebou staršího rozhořčeného pána, který si jde stěžovat na služby Charity: Jsem nespokojen s péčí, kterou poskytujete mojí sestřenici v Domově pokojného stáří. Nakonec se po delším citovém výlevu dozvídám, že je vlastně nespokojen jen s tím, že nerozumí účtence za platby v Domově. Pokusil jsem se mu všechny údaje vysvětlit, ale hlavně pociťuji jeho nespokojenost, že naše služby jsou podle něj drahé a že mu málo zbude. Nakonec odchází z mé kanceláře a ještě z dálky vykřikuje: Dám vás do Blesku, ještě uvidíte! Přemýšlím, kde jsem udělal chybu, když odchází s pocitem křivdy. Odpoledne, po několika dalších obchodních jednáních, odjíždím do charitní poradny pro děti a mládež ve Žďáru nad Sázavou, kde proběhla rekonstrukce, aby prostory vyhověly velkému náporu dětí ulice. Naposledy jsem tady byl před půlrokem. Od té doby však v kdysi zanedbaných prostorách vyrostly příčky, vymalovaly se chodby, na oknech visí batikované závěsy. Stav původního sociálního zařízení byl opravdu neúnosný. Pokud bychom nedostali Þnanční injekci od dárců v rámci Tříkrálové sbírky, museli bychom pravděpodobně zavřít. Příčky byly taky nutností, protože teď můžeme dělat více aktivit, podotýká ředitelka místní Charity. Místnosti se jen tak hemží dětmi, které v keramické dílně tvoří svůj hrníček nebo v kroužku breakdance vybíjejí energii. Pociťuji uspokojení nad prací Charity i paní ředitelky, která je v této funkci teprve krátce. Pozdě odpoledne se rychle vracím do Brna, abych stihl jednání správní rady spolupracující organizace, jež pomáhá drogově závislým a ve které dobrovolně vykonávám funkci místopředsedy. Večer se konečně dostávám domů. Pomalu otáčím klíč v zámku a snažím se zapomenout na všechny starosti, abych zde byl především pro svých pět dětí a při pomoci s jejich domácími úkoly i pro svoji ženu při domácích pracích. I přes všechny negativní zážitky všedních dnů vím, že jsem si práci v Charitě zvolil jako své poslání, a chci vám vzkázat: Pomáhejte Charitě, aby i ona mohla pomáhat všem! Oldřich Haičman 7

8 ROKY ZAMÍŘENO ŽIVOTA JINAM ČRDM Účinnou pomoc potřebují lidé vždy a všude. Tedy zdaleka nejen od katolíků. Přitom nikdo, kdo se zabývá křesťanstvím přiměřeně vážně, nemůže přehlédnout, že apoštol Jakub velmi realisticky varuje už své vrstevníky: Ty říkáš, že máš víru? Ale k čemu je ta tvoje víra, když tě nevede k pomoci druhým? Taková víra je mrtvá! (srv. Jk 2,14-26). Protestantští křesťané považovali dobročinnost za nutnou součást své křesťanské existence od počátku reformace. Jelikož si katolíci jak už víme pro dobročinnost našli pěkné řecké slovo charitas, evangelíci hledali v biblické řečtině jiné pojmenování pro dobročinnost. Zalíbila se jim diakonia. Diakonie tak se dnes nazývají instituce zaměřené na pomoc bližnímu vybudované se zázemím církví, které se hlásí k protestantské tradici. U nás je to především Českobratrská církev evangelická, ale také například Církev československá husitská, která provozuje známou Diakonii v podkrkonošské Úpici. Vzhledem k naší současné socio-demograþcké situaci (nezaměstnanost, kriminalita a jiné společenské problémy) má důležité postavení Slezská diakonie (SD) se sídlem v Českém Těšíně. Ta byla založena v roce 1990 při Slezské evangelické církvi augšpurského vyznání. Její hlavní činností je pomoc lidem postiženým, starým, bezdomovcům a formou poradenství lidem, kteří se dostali do nejrůznějších těžkostí. Střediska Slezské diakonie je jich nyní 29 se nacházejí po celém Moravskoslezském kraji od Třince až po Krnov. Nejobsáhlejší složkou činnosti SD je sociální a zdravotní práce, kam spadá péče o mentálně a kombinovaně postižené děti, mládež i dospělé. Úsek spolupracuje a zároveň se podílí na chodu Církevní pomocné školy v Krnově a Církevních speciálních škol v Českém Těšíně. V Úseku azylových domů SD poskytuje ve třech střediscích ubytování, stravování, poradenství a duchovní službu mužům bez domova. Třetím úsekem je poradenství a městské misie. Sem patří dvě poradny, v nichž odborní pracovníci poskytují pomoc obětem trestných činů a také týraným a zneužívaným ženám. Těm jsou pak v dalším středisku k dispozici krizové byty. Další aktivitou tohoto úseku je Středisko volného času pro děti a mládež i poradna pro občany, kteří se ocitli v obtížích a neznají svá práva a povinnosti. Konečně nelze opomenout středisko zabývající se pěstounskou péčí o handicapované děti. Právě ředitele Slezské diakonie Ing. Česlava Santaria jsme vybrali jako druhého hosta tohoto našeho putování za institucemi, které u nás mají rozhodující slovo při poskytování kvalitní pomoci handicapovaným lidem. Co vás osobně přivedlo k této činnosti? Rodiči jsem byl od malička vychováván k sociálnímu cítění. Můj otec (evangelický farář) pracoval jako vedoucí evangelických sociálních ústavů, a to až do roku 1959, než tyto ústavy převzal pod svou správu stát. V jednom z ústavů jsme zároveň i bydleli, takže jsem měl možnost poznat do hloubky, co práce s potřebnými lidmi obnáší. Třicet let jsem pracoval v Ostravě v Nové Huti. Začínal jsem tam jako učeň elektrikář a v posledních letech jsem pracoval jako vedoucí útvaru organizace a řízení. Po politických změnách v roce 1989 se pak nejen pro mě otevřela možnost udělat něco konkrétního pro potřebné lidi. Proto již více než třináct let pracuji ve Slezské diakonii, organizaci, která v roce 1990 začínala svoji existenci prakticky od nuly. Jak přispěla tato služba k vašemu vlastnímu sebepoznání? A jak k poznání druhých lidí? Jako ředitel Slezské diakonie jsem měl a mám možnost v praxi si vyzkoušet své vědomosti a znalosti získané z předchozího zaměstnání, zejména v oblasti organizace a řízení. V konkrétní diakonické práci, která ve srovnání s tržní ekonomikou není tak honorovaná, lze poznat charaktery lidí ochotných vykonávat tuto nelehkou a nedoceněnou práci. Mohu však s velkým potěšením konstatovat, že přes určité problémy se stále daří takové lidi nacházet. Bez nich by totiž tolik let trvající nepřetržitý rozvoj Slezské diakonie nebyl možný. Které vlastnosti jsou podle vás zvlášť důležité pro naši pomoc nějak postiženým lidem? Lidé chtějící pracovat s handicapovanými lidmi by měli počítat s tím, že se mohou setkat s nepochopením až nevděčností samotných klientů a jejich rodičů. Ti někdy nejsou schopni či ochotni vidět námahu, kterou je třeba vyvinout k získání Þnančních zdrojů potřebných k zaplacení kvalitních pracovníků, vytvoření odpovídajícího zázemí apod. Dále je třeba mít schopnost vnímat a pochopit někdy těžko rozpoznatel- né pozitivní reakce u handicapovaných lidí, být empatický. Můžete potvrdit, že i postižení lidé mohou pomoci nám ostatním? Při setkání s takovými lidmi si člověk uvědomí, že jeho těžkosti, které se mu leckdy zdají neúnosné, jsou často ve srovnání s tím, co může vidět či slyšet, malicherné a zbytečné. Toto poznání nás pak může mobilizovat k dalšímu výkonu. Rovněž práce a setkání se s handicapovanými lidmi může, při dostatečné vnímavosti jedince, vést k lepšímu poznání sebe sama spojenému s pozitivním rozvojem osobnosti člověka. Známé české pořekadlo tvrdí, že Když dva dělají totéž, není to totéž. V případě Charity a Diakonie platí, že ačkoli se jinak jmenují, většinou totéž dělají a jsou s tím spokojeni všichni: oním totéž je totiž účinná kvalitní služba těm, kteří ji potřebují. Připravil Jiří Zajíc Další informace: 8

9 ROKY ZE SDRUŽENÍ ŽIVOTA ČRDM Skaut je prospěšný a pomáhá druhým Tak zní třetí bod skautského zákona, který jsem si zvolil za nadpis tohoto svého stručného představení aktivit, jimiž čeští skauti v současnosti přispívají k pomoci různě handicapovaným lidem. Je docela příznačné, že tenhle třetí bod prošel celých devadesát let od založení skautingu prakticky ve všech zemích světa beze změn všemi novelami, které jinak změnily mnohé ze zásad vyjádřených ve skautském zákoně na začátku 20. století britským generálem Robertem Baden-Powellem. Prostřední ze základních principů Povinnost vůči druhým - vedl totiž nutně k tomu, že skauting od počátku svého vzniku byl a stále výrazněji se projevoval jako výchovné hnutí zaměřené na službu společnosti. Bezprostředně to vyplývalo z Baden-Powelova smyslu pro uvědomělé občanství. A v československých poměrech od samotného vzniku samostatné republiky byl skauting důležitou oporou mladého státu. Rudolf Plajner druhý náčelník Junáka, který byl od počátku u toho, k tomu v knize svých vzpomínek říká : My, příslušníci prvé junácké generace, zrozené kolem přelomu století, jsme se pokládali jak za spolutvůrce národní revoluce, tak za spolubudovatele a nositele československé státnosti. Bylo pro nás samozřejmé, že jsme chtěli být při všem, čím republika žila, a brali jsme proto na svá bedra často víc, než bylo únosné pro nepočetnou dětskou a mládežnickou organizaci (viz Zavátou stopou). Po svém třetím obnovení po listopadu 89 se skauti zdaleka nestali tak samozřejmou oporou státu a společnosti, jak o tom podával o několik řádků výše svědectví Rudolf Plajner v souvislosti se vznikem Československa, a spolu se všemi neziskovými organizacemi se museli naučit žít v prostoru určovaném především neviditelnou rukou trhu. Obrazně řečeno už sice nehrozilo, že někdo bude zavírat lidi, ale hromadně docházelo k zavírání kluboven a tábořišť. Minimálně od poloviny 90. let však skauti (stejně jako další dobrovolníci ve stovkách NNO) už nalezli půdou pod nohama aspoň natolik, že se mohli začít zabývat nejen sami sebou, ale i svým okolím. Junák už řadu let spolupracuje na uskutečňování několika všeobecně známých charitativních projektů. Tím nejznámějším, který lze sotva přehlédnout, je Květinový den. Sbírka ligy proti rakovině patří k nejúspěšnějším akcím tohoto druhu u nás. Mnoho skautů lze nalézt mezi těmi tisíci mladých lidí, kteří proměňují samotnou sbírku v drobná přátelská setkání, při nichž si alespoň na několik okamžiků můžeme uvědomit, že o peníze nejde až na prvním místě. Přitom výtěžek sbírky je úctyhodný. Jenom skautské hlídky přidaly například v roce 2001 k celkové částce skoro 4,62 milionu Kč. Den dobré vůle, který pořádá Výbor dobré vůle Nadace Olgy Havlové ve prospěch dětí v nouzi, se rovněž svými srdíčky už zapsal do vědomí většiny lidí u nás. Skauti v posledních letech napomohli výběrem mnoha set tisíc Kč (1 157 mil Kč předloni, 583 tisíc Kč loni). Od loňska se Junák také připojil k akci, kterou pořádá NROS a Česká televize Pomozte dětem. Díky sbírce při dnu otevřených kluboven skauti přispěli za dva roky více než 410 tisíci Kč. Originální nápad představuje skautská angažovanost v rámci sbírky Nadace pro transplantaci kostní dřeně Kapka. Skauti na ní vydělávají tím, že u benzínových pump myjí okna přijíždějících aut. Předloni tak vydělali pro Kapku přes půl milionu Kč, loni i letos kolem 3/4 milionu Kč. Stejného druhu je i letošní spolupráce Junáka a Lesů ČR. Několik stovek skautů se v létě rozhodlo pomoci lesům v okolí svého tábořiště dobrovolnou prací. Lesy ČR tuto pomoc ocenily darem na dobročinné účely, o jejichž příjemci mohla skautská organizace Junák rozhodnout. Třicet tisíc korun tak bylo poukázáno na konto SOS Afghánistán při společnosti Člověk v tísni, kde budou využity na stavbu školy pro děti. Nejsou to ale jenom sbírky, kde se skauti snaží naplnit svoje poslání být tu pro potřebné lidi. Roznášení betlémského světla zejména do domovů důchodců, k osamělým lidem, k těm, kteří jsou tak či onak vyloučeni je už řadu let standardní součástí vánočního programu stovek skautských oddílů. Veliký ohlas měla mezi skauty i sbírka víček od PET lahví. Například na Havlíčkobrodsku se jich díky spolupráci s lidmi ze škol a podniků podařilo sesbírat 1200 kg. Načež Þrma Transform, a.s. víčka roztavila a přetvořila na díly, ze kterých skauti po nutných terénních úpravách smontovali dětské hřiště na pozemku speciální školy pro handicapované děti. Kromě těchto veřejně viditelných aktivit je stále častější, že samozřejmou součástí života skautských oddílů je pomoc potřebným na místní úrovni: kulturní vystoupení pro domovy důchodců, různé léčebny či dětské domovy, výroba dárků v období Velikonoc či Vánoc, místní pečovatelská služba. Zkrátka skaut je prospěšný a pomáhá druhým. Edy 9

10 ROKY ZE SDRUŽENÍ ŽIVOTA ČRDM Místo zdí radost Integrační projekty dětského sdružení Duha Psohlavci a Obecně prospěšné společnosti Motýl Havířov pro děti z dětských domovů Dvanáctiletý David byl jedním z prvních dětí z dětských domovů, které jsme poznali. Psal se rok 1994 a my jsme vlastně náhodou vzali na svůj tábor kluky a holky z dětského domova. Jel na tábor za trest do domova přišel v červnu a za pár dní se připletl do partičky, která ukradla kolo. Vše se řádně vyšetřilo: Tak ty jsi nechtěl na tábor? Za trest pojedeš... vynesla svůj ortel paní ředitelka. Dnes je Davidovi 22 let a je ve vedení Duhy Psohlavci i ve správní radě o.p.s. Motýl. Možná ho to baví, možná vrací to, co sám dostal. Není jediný. Během deseti let naší činnosti s dětmi z dětských domovů jsme mnohé zdi pomohli zbořit, mnohé zůstaly. Uspořádali jsme stovky akcí a táborů, navštívili desítky domovů i ústavů. Táborové bojovky skončily a fotky z návštěv domovů postupně taky blednou. Činnost našich organizací drží to, že za námi zůstávají lidé. Dříve bezmocní chovanci ústavů, dnes už v mnoha případech dospělí lidé. Někteří s námi občas jedou na akci, jiní napíšou nebo zavolají. Je jich dost. Ale i kdyby byl jen jediný David, víme, že to mělo smysl. Nestátní dětský domov Motýl Členové sdružení Duha se stali před rokem spoluzakladateli obecně prospěšné společnosti Motýl Havířov, jejímž cílem je vybudovat v Orlové nestátní zařízení Dětský domov a Sociálně výchovné centrum. Po roce činnosti získala společnost vhodnou budovu do dvacetiletého pronájmu i dotaci Ministerstva vnitra ČR na vybavení domova, nyní sháníme prostředky na rekonstrukci. Logicky přichází na řadu otázka: Proč nestátní, v čem bude jiný? 1. Domov bude pracovat na skutečně rodinné bázi. Teta a strejda jako jediní přímí vychovatelé žádný obslužný personál, žádné noční vychovatelky, kuchařky. Rodina stejně jako běžná rodina bude muset všechno zvládat sama. (Servis pro vychovatele je samozřejmě zajištěn tak, aby se plně mohli věnovat činnosti s dětmi.) 2. V každé rodinné buňce bude muž i žena. 3. Prioritou je péče o děti po jejich odchodu z domova možnost na přechodnou dobu zůstat v garsonkách v areálu DD. 4. V rámci Sociálně výchovného centra se budeme věnovat dětem z potenciálně krizových rodin ještě dříve, než bude nutné je soudně umístit do zařízení ústavní výchovy. To jsou samozřejmě jen hlavní body naší koncepce, podrobnější informace lze získat na o5 & Radeček Tahle šumperská kapela je dnes na pokraji slávy a zároveň vydává stejnojmenné album. Nezmiňuji se však o ní proto, abych dělal klukům reklamu. Radečci (dříve Topol) jsou totiž významnou součástí všech našich projektů. Ať už se jedná o akce a tábory, kde svou nespoutanou živelností dokáží rozehřát atmosféru (a je docela jedno, jestli pro děti pořádají koncert nebo s nimi hrají fotbal...), nebo především o pomoc v rámci projektu Talent Haklberyho Fina.. Díky kapele se nám podařilo natočit už tři CD, na kterých se s podporou kapely představilo několik desítek talentovaných dětí z mnoha dětských domovů. Kluci z kapely inspirují mnohé jednotlivce z domovů k tomu, aby si sami skládali písničky, aby chodili do hudebních kursů nebo jednoduše jen k tomu, aby byli veselí... Nejslavnějším společným projektem kapely a sdružení Duha byl projekt nazvaný AVÉ Velké moravské putování na kolech a na koni. Kolona čtyřiceti dětí přejížděla každý den na kolech do jiného města, aby tam rozpoutala pravou prázdninovou šou pro děti zakončenou večerním koncertem tehdy ještě Topolu a hosta a vystupovali s námi například Jaromír Nohavica, Zdeněk Vřešťál nebo Fleret. Více informací o kapele a jejích projektech najdete na Volnočasové aktivity občanského sdružení Duha Psohlavci Tábory Ty byly na počátku. Vzali jsme první domov a najednou se nám jich hlásilo deset a další rok dvacet. Od roku 1994 pořádáme každoročně několik turnusů táborů. Jen málo se liší od těch, které pořádá většina organizací. Některé jsou integrované, většina je však určena jen pro děti z domovů. I na těchto akcích však probíhá integrace dětí velmi intenzivně formou navazování kontaktů s okolím a především tím, že děti, které jsou z domovů zvyklé na stoprocentní služby personálu, učíme, aby se do všech činností zapojily samy. Příprava programu a vedení družin, příprava jídla, orientace ve světě... Správná pětka Po několika letech nás tábory a občasné akce pro náhodně přihlášené domovy přece jen přestaly uspokojovat. A tak jsme z kluků a holek z dětských domovů v regionu vytvořili oddíl Správnou pětku. Tvoří ji děti, které většinou nemají žádné vazby na biologickou ani žádnou jinou rodinu. (Dodnes vžitá představa, že v dětských domovech jsou sirotci, není vůbec přesná. Většina dětí je v ústavní péči proto, že se o ně jejich rodina nedokázala postarat, přesto se však 10

11 ROKY ZE SDRUŽENÍ ŽIVOTA ČRDM do ní během víkendů nebo prázdnin vracejí.) Motivovat děti, které nemají nic a nikoho, není snadné. Proto náš nápad vychovatele a ředitele těchto zařízení zaujal nejen proto, že je vezmeme na místa, kam by se jinak nedostaly, nebo že jim zajistíme zajímavé využití volného času. Ale také z toho důvodu, že v některých případech zůstáváme jediným skutečným motivačním prvkem ve výchovném procesu. Chceš jet na Správnou pětku? Tak to ale musíš máknout v matice..., to je běžná věta v domovech, které se projektu účastní. Talent Haklberyho Fina V každém dětském domově je spousta šikovných dětí. A jak svou šikovnost, v některých případech i talent, rozvíjejí? Například při přehlídce Nejmilejší koncert. Nacvičí si svůj tanec, zpěv, divadlo... a předvedou ho před dětmi svého domova. Pokud uspějí postupují. V krajském kole vystupují před publikem, jež tvoří děti z ostatních domovů v kraji. A když se jim podaří postoupit do celostátního Þnále předvedou se pro změnu dětem z dětských domovů, které se Þnále zúčastní. Zastoupena je přece jen i veřejnost v první řadě sedí starosta města, v němž se akce koná, zástupci sponzorů a nadací... Proto jsme se rozhodli dát dětem skutečnou šanci. V rámci projektu Talent Haklberyho Fina dáváme šanci malým hudebníkům, žurnalistům, výtvarníkům i adeptům oboru kuchař-číšník, aby se setkali se zajímavými osobnostmi ve svém oboru a aby dostali návod a inspiraci, jak na sobě dále pracovat. O ty, kteří prokáží dostatek chuti, se více staráme i my kuchaře bereme na táborové brigády, žurnalisté a výtvarníci tvoří dětskou redakci Zámečku a pro hudební talenty pravidelně pořádáme koncerty, vystupují na Bambiriádách... Zámeček Zámeček to byla (a dodnes je) příležitost, jak získanou energii předat dál. Původně jen časopis pro čtení a zábavu, dnes médium s mnohem větší silou. Časopis vychází měsíčně v nákladu 2000 výtisků pro všechny dětské domovy, výchovné i diagnostické ústavy v České republice. Na jeho obsahu se podílí několik sdružení, které pracují ve volném čase s dětmi v ústavní péči (Švagr, Malý princ), stejně jako Nadace Terezy Maxové, Nadace Naše dítě, o.s. Děti našeho světa a další. A děti Zámeček nadšeně vítají. Je často jejich jediným zpovědníkem, zdrojem informací o tom, jaká mají práva, povinnosti a možnosti, i možností, jak se prezentovat. Dětská redakce se v letošním roce rozrostla na více než 30 dětí, pravidelně začínají přispívat vychovatelé. Časopis Þnančně podporuje Nadace Terezy Maxové, část nákladů je Þnancována v rámci dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. V závěru roku 2003 se rozběhne nový projekt umožňující všem občanům (i organizacím), kteří budou mít zájem, aby se na vydávání, Þnancování i obsahu Zámečku osobně podíleli. Budeme rádi, když čtenáři Archy budou tuto možnost šířit dál více informací získají všichni zájemci od počátku prosince na internetové adrese Hrad skřítka Čikiho Dětský internetový server na adrese je první hrad u nás, v němž se neplatí vstupné. Snad jen internetové poplatky. Celý projekt je koncipován jako spojnice mezi dětmi z domovů a z rodin. Pro děti z rodin (těch sem chodí samozřejmě více) je zde mnoho informací a zajímavostí o dětských domovech, děti z domovů zase u Čikiho najdou důvěrné prostředí (část materiálů i nápadů je přebírána ze Zámečku) a mnoho možností, jak zajímavě strávit volný čas. Před hrami (které jsou na internetu všude) upřednostňujeme kreativitu (Koncertní síň, Sál písařů, Galerie) i nenásilné poučení (Katovna Úmluva o právech dítěte, diskuse v Tajných chodbách na ožehavá témata dětského světa. Na projekt jsme pyšní byl vyhodnocen mezi trojicí nejlepších serverů pro děti u nás. Zatím však marně pracujeme na tom, abychom se mu mohli plně věnovat a aby byl takový, jaký ho chceme (my i děti) mít. Duhové Vánoce Desátým rokem stráví vedoucí našich sdružení Štědrý den a vánoční svátky s dětmi, s nimiž tráví mnoho času i během celého roku. My si můžeme udělat Vánoce klidně o týden později, protože si uvědomujeme, že pro opuštěné děti bývá Štědrý den jeden z nejsmutnějších dní v roce. Proto bereme holky, kluky i odchovance na hory a snažíme se je příjemně rozptýlit a zabavit. Ale přece jen už jsme tak trochu rodina. A proto Štědrý den a Štědrý večer probíhá i u nás podobně, jako v běžné rodině pečeme cukroví, strojíme stromeček, mícháme salát a smažíme řízky... A večer samozřejmě dárečky, na něž se spolu s námi skládá mnoho našich kamarádů a přátel. Duhový stromeček Letos poprvé kapacita akce nestačí poptávce. Přece jen nemůžeme s sebou brát padesát dětí, to by pak nebyly žádné Vánoce. Proto jsme se rozhodli alespoň uspořádat veřejnou sbírku pro dětské domovy v našem regionu. Lidé i Þrmy nám mohou darovat nejen drobný peníz, ale také přímo splnit některé z dětských přání, která budou viset na stromečku v obchodním centru Carrefour v Ostravě. Zbytek peněz ze sbírky bude určen na dokoupení nesplněných přáníček, zaplacení Duhových Vánoc, případně i na další akce, jež bude naše sdružení pořádat pro dětské domovy v příštím roce. Pokud je Vám líto, že to do Ostravy máte daleko, nezoufejte. Své přáníčko si budete moci vyhlédnout i na internetu, splnit jej a poslat nám dárek, který vaším jménem předáme. Všechna přáníčka budou na konci listopadu zveřejněna na Vladislav Sobol, Duha 11

12 PŘEDSTAVUJEME LATA látá Pavel prožil podstatnou část svého života v ústavní výchově a do LATy se dostal na doporučení Domu na půli cesty, který právě takovým mladým lidem pomáhá. Jeho dobrovolnicí se stala Martina, studentka oboru sociální práce. Prvních několik schůzek nebylo jednoduchých ani pro jednoho. Pavel buď nepřišel nebo prohodil jen několik nezbytných odpovědí na přímé otázky. Tento neblahý stav trval asi tři měsíce, během nichž Martina vytrvale dávala najevo svůj zájem o Pavla a jeho život a snažila se navázat k němu vztah založený na důvěře a vzájemném respektování. Postupem času mizelo Pavlovo ostražité chování a začal se Martině svěřovat se svými zážitky, s úspěchy i s problémy, s tím, co by chtěl dělat v životě dál, i s tím, co ho baví a naplňuje jeho život teď. V současné době se spolu scházejí už druhým rokem a jejich vztah pomalu přerůstá v přátelství, které oba obohacuje a přináší jim nové zkušenosti. Katce je devatenáct let a do projektu se přihlásila před dvěma lety na doporučení školní psycholožky kvůli výchovným problémům, které byly tak závažné, že se dokonce zvažovala ústavní výchova. Katce se myšlenka LATy líbila a těšila se hlavně na to, jak si budou s dobrovolníkem povídat a poznávat společně nové věci. Vztah mezi ní a dobrovolnicí Janou přerostl brzy v kamarádství, navzájem se svěřují se svými problémy a poslouchají svoje názory na život. Katka se nebojí říct Janě o každém průšvihu, který se jí stane. Tím, že do Katčina života Jana vstoupila, se ale zdaleka nezměnilo její rizikové chování, dál příležitostně krade, nedodržuje to, co slíbí, a nevychází s mámou, ale teď, díky Janě, má alespoň někoho, kdo stojí vedle ní a komu může důvěřovat. A co je to vlastně za organizaci, která propojuje na jedné straně mladé lidi ohrožené rizikovým chováním a na druhé straně mladé lidi dobrovolníky, většinou studenty vyšších a vysokých škol humanitně zaměřených? Projekt LATA je studentské občanské sdružení, které vzniklo v Praze v roce Od té doby každoročně navazuje jeho prostřednictvím kontakt asi třicet dvojic klientů a dobrovolníků. Naše pozornost je věnována klientům starším patnácti let, kteří se ve svém životě potýkají s nějakou formou ohrožujícího chování, nejčastěji se jedná o problémy v rodině, ve škole, problémy s vrstevníky, s trestnou činností apod. LATA již několik let funguje také jako resocializační program, jehož absolvování může být klientovi nařízeno v rámci různých alternativních forem trestu a odklonu trestního řízení. Vzhledem k tomu, že LATA pracuje na unikátním vrstevnickém principu, navíc individuální formou, představuje vhodné doplnění pro stávající formy péče o rizikovou mládež. A jak vypadá praktická realizace projektu? Na začátku školního roku probíhá nábor nových dobrovolníků, kteří doplní tým z minulých let. Jsou to mladí lidé, ochotní věnovat svůj volný čas, energii a kousek sebe sama jinému mladému člověku. Po absolvování úvodního víkendového semináře, jenž je podmínkou pro vlastní práci s klientem, se dobrovolníci s klienty scházejí během školního roku na tři hodiny týdně. Náplň jejich schůzek je velmi pestrá a liší se podle potřeb klienta i možností dobrovolníka. Někteří společně hledají práci či samostatné bydlení, jiní spolu tráví volný čas, ať už sportovními nebo kulturními aktivitami, sami nebo ve skupině. Postupně pro sebe navzájem hledají místo ve svém životě, učí se od sebe, poznávají se stále blíž a provázejí se životem. Projekt je navázán na katedru sociální práce FF UK, a tak mají dobrovolníci možnost vzdělávat se v problematice rizikové mládeže v rámci jedné z přednášek katedry. Jednou za čtrnáct dní probíhají setkání dobrovolníků se supervizory projektu. Společná setkávání dobrovolníků a odborníků jsou prostorem pro otevírání obav, nezdarů a úspěchů, s nimiž se dobrovolníci v rámci setkávání se svými klienty potýkají. Projekt pro většinu dobrovolníků nepředstavuje pouze závazek, jejž mají ke svému klientovi. Během školního roku probíhá mnoho neformálních akcí a výjezdů (tradiční vysokohorský výlet do rakouských Alp, vánoční besídka, aj.), které z jednotlivých dobrovolníků tvoří tvůrčí a dynamickou skupinu, do níž je příjemné se vracet. LATA sdružení pro pomoc rizikové mládeži, Senovážné nám. 24, Praha 1, tel./fax , lata@adam.cz; 12

13 PŘEDSTAVUJEME STUD se nemá za co stydět V roce 1995 se sešla skupina studentů brněnských vysokých škol se záměrem založit při univerzitě studentský klub. To se však nezdařilo, a tak nově vznikající organizace zahájila svoji existenci jako nezávislé občanské sdružení. STUD zpočátku působil především jako diskusní klub, občas turistická parta nebo Þlmový klub. V lednu 1997 začal vydávat časopis Studna, zapojil se poprvé do celosvětové kampaně Světlo pro AIDS a uspořádal výstavu Poselství quiltů. V roce 2000 zorganizoval první ročník přehlídky Þlmů s gay a lesbickou tematikou Duha nad Brnem, která se o dva roky později už pod novým názvem Český gay a lesbický Þlmový festival MEZIPATRA zařadila mezi nejvýznamnější události české gay a lesbické komunity a stala se významným počinem v prezentaci minority vůči majoritě. Od roku 2001 se také začal realizovat významný projekt Komunitního centra lesbické, gay a bisexuální mládeže v Brně a postupně vznikaly některé návazné projekty (např. linka pomoci), které v současnosti tvoří jádro činnosti organizace. Postupně se upouštělo od klasických volnočasových aktivit a docházelo k přeorientování na specializované projekty s úžeji vymezenou cílovou skupinou a profesionálnějším organizačním zázemím. V současnosti STUD realizuje kromě Þlmového festivalu několik dalších hlavních projektů. Některé probíhají ve spolupráci s neformálními skupinami mladých lidí, jimž STUD poskytuje potřebné zázemí: Gay a lesbická linka pomoci byla zřízena v roce 2001 jako první a jediná moravská linka pomoci, která se cíleně orientuje na problematiku gay, lesbických a bisexuálních vztahů a života, současně je však v rámci této problematiky otevřena široké veřejnosti. Linka je volajícím k dispozici na čísle každou středu mezi a nebo na ové adrese helplinka@stud.cz. Cílem nového programu pro náctileté gaye nazvaného Teen coming out je poskytnout mladým gayům prostor k setkávání se stejně orientovanými vrstevníky. Mohou sdílet své zážitky, pocity a zkušenosti a pod odborným vedením společně hledat odpovědi na své otázky. Těžištěm celého projektu jsou víkendová setkání, jejichž průběh spočívá v neformálních poznávacích hrách, společných návštěvách brněnských kulturních zajímavostí a zejména diskusích o tématech souvisejících se životem gayů. Probírají se témata jako například gay identita, proces sebepřijetí, partnerské vztahy, vztahy s rodiči a blízkými, společenské názory a předsudky i diskriminace. Myšlenka realizovat další z projektů Lesby (nejen) sobě vznikla z iniciativy skupiny lesbických dívek. Projekt spočívá především v pravidelných diskusních setkáních pro ženy a dívky s lesbickou či bisexuální orientací. V průběhu léta probíhají mimořádné akce v podobě výletů a víkendových pobytů. Projekt Lesby (nejen) sobě pomáhá lesbickým ženám a dívkám nejen v přijetí sebe sama, ale i v překonání izolace, ke které dochází z důvodu nedostatku společného prostoru k setkáním. Hlavním posláním Studu je usilování o dosažení plného právního i faktického zrovnoprávnění homosexuálních občanů v ČR s ostatními členy společnosti. K faktickému zrovnoprávnění přispívají všechny výše zmíněné projekty, k tomu právnímu pak směřuje zapojení organizace do národní platformy Gay a lesbická liga. Jedním z hlavních aktivit ligy je kampaň za registrované partnerství a proti homofobii či diskriminaci na základě sexuální orientace, jejíž součástí je také informační server Kontakt: písemný STUD Brno, Šmejkalova 75, Brno / osobní (jen po předchozí domluvě) Bratislavská 31, Brno / telefon: / info@stud.cz / web:

14 PŘEDSTAVUJEME Sdružení pracující s dětmi z dětských domovů KVĚT sdružení klubů dětí a dětských domovů v ČR Sdružení KVĚT vzniklo v roce Od samého začátku a jako první v republice se začalo zabývat volným časem dětí v dětských domovech a zvláštních internátních školách. I v dalších šesti letech zůstávalo sdružení KVĚT v těchto aktivitách osamoceno. V roce 1993 rozmluvilo pokus odboru pro mládež Ministerstva školství přesunout podporu aktivit pro děti z DD na Ministerstvo zdravotnictví. V témže roce se nám po zdlouhavých jednáních s MŠMT podařilo vyzískat pro děti z dětských domovů vyšší dotace na letní a zimní tábory, což platí dodnes. V současné době má KVĚT 1300 členů v 48 klubech (dětských domovech) od Aše po Valašské Klobouky. Zajišťujeme Þnanční prostředky na klubovou činnost, pořádáme letní tábory a zimní tábory, vyhledáváme a školíme mladé lidi pro práci se skupinou dětí, složenou z dětí z rodin a dětí z dětských domovů. Dále pořádáme různé celorepublikové soutěže pro své členy, ale i pro neorganizované děti. Z celorepublikových soutěží je nejviditelnější akce Folkový kvítek, který má třináctiletou tradici a patří z pohledu návštěvníků k pěti nejoblíbenějším festivalům v ČR. Veškerá popsaná činnost je vždy zaměřená na integraci dětí z dětských domovů do ostatní populace. Kromě těchto aktivit ústředí vyhledává Þnanční prostředky na nákup azylových bytů pro děti z dětských domovů po opuštění DD. V roce 2004 to bude megakoncert skupiny The Backwords a Sira Paula Mc- Cartneyho v Praze. Výtěžek z této akce (jak doufáme) pokryje nákup pěti bytů pro děti. Ústředí sídlí na Senovážném náměstí 24, Praha 1 a má jednoho zaměstnance předsedu Jiřího Hoppa. Více informací je možno vyhledat na náni velkými zraněními, které jim způsobili i jejich nejbližší. Modřiny a boule se časem zahojí. Šrámy na duši nelze vyléčit tak úplně snadno. Děti a mladí lidé, s nimiž pracujeme, jsou poznamenáni velmi nedokonalým systémem státní ústavní péče. Ten se mylně domnívá, že týranému dítěti k spokojenému a naplněnému životu stačí přerušit kontakt s týrajícími rodiči, zajistit mu pravidelné školní vzdělávání, kolektivní výchovu a materiální zabezpečení. Vznik LETNÍHO DOMU byl inspirován poznáním, že právě všechny výše vyjmenované věci nestačí. Děti a mladí lidé nadále prožívají mnoho úzkosti, opuštěnosti, zmatku a rozhořčení. Jejich handicap není na první pohled patrný. Smutným důkazem o tomto zhoubně skrytém handicapu je selhávání mladých lidí po návratů z dětských domovů do běžného života. Mezi mladými lidmi bez domova je mnoho bývalých dětí z dětských domovů. Velmi mnoho z těch, kteří vyrůstali v dětském domově, podlehne alkoholové nebo jiné drogové závislosti, spáchá trestný čin A jen a jen velmi těžko zakládá vlastní fungující rodinu. Na základě těchto poznání LET- NÍ DŮM dětem a mladým lidem z dětských domovů nabízí socio- -terapeutické pobyty a komunitní programy. Socio-terapeutické pobyty poskytují programy arteterapie, arteþletiky, muzikoterapie a tvořivé dramatiky. Některé děti zde poprvé ve svém životě dostávají šanci vyjádřit svoji dlouho umlčovanou beznaděj, mluvit o svých skrývaných myšlenkách, cítit naději a odhodlání ke změně. Terapeutická část pobytů je vyvážena volnočasovými aktivitami. Komunitní programy vytvářejí prostor pro setkávání dětí a mladých lidí z dětských domovů s dětmi z rodin. Kontakt: Občanské sdružení LETNÍ DŮM, Senovážné nám. 24, Praha 1, letnidum@volny.cz Lucie Kokrdová My všichni Švagrem posedlí Občanské sdružení ŠVAGR je pro hodně dětí něco jako babička s O skrytém handicapu Občanské sdružení LETNÍ DŮM je tu od roku 1997 pro děti a mladé lidi z dětských domovů. Právě oni jsou často na celý život poznamedědou, pro většinu dobrovolníků je Švagr kamarád, ale nejen to. Pokaždé, když se blíží nějaké školní prázdniny, je u nás poměrně rušno, protože se připravujeme na některou z našich akcí. S dětmi z dětských domovů, s dětmi s mentálním nebo fyzickým postižením, zkrátka se ŠVAGRdětmi, jezdí ŠVAGRtety a ŠVAGRstrejdové na jaře na Šumavu, na Velikonoce do světa živlů, v létě do našeho vlastního města Švagrovy Vary, na podzim do Prahy a na Vánoce? No naposled jsme byli na Havaji, předtím v Mexiku, v Číně, v Norsku, v Rusku projeli jsme toho už dost! (I když jen jako.) Děti s námi jezdí většinou pravidelně, ale když třeba přijde do domova někdo nový, tak jsme moc rádi, když mu teta zabalí kufr a pošle ho s námi na tábor. Každý tábor je jiný, snažíme se vybírat témata, která děti oslovují, a o kterých si třeba nemají s kým popovídat. Některé děti už známe několik let a za tu dobu z nich vyrostly krásné slečny a mladí pánové! Některým z nich přišlo, že už jsou na tábory moc velcí, a tak pro ně pořádáme víkendové akce, na kterých si mohou vyzkoušet, jaký je ten skutečný svět. Ne vždy je to jenom legrace, někdy je opravdový život velká dřina! I když všichni vedoucí jezdí na akce dobrovolně a nedostávají žádné Þnanční odměny, přesto potřebujeme každý rok velkou hromadu peněz na barvičky, papíry, ale i na to, abychom měli na táborech co jíst a kde spát. Proto bychom chtěli moc poděkovat všem, kteří nás různými způsoby podporují, hlavně Nadaci Eurotel a sbírkové akci Pomozte Dětem (NROS a ČT), díky kterým už teď víme, že ŠVAGR bude moc být babičkou a dědou další rok. Pokud Vás naše sdružení zaujalo, chtěli byste o nás vědět víc nebo si prohlédnout fotky z našich táborů, tak stačí naťukat do Vašeho počítače Kontakt: Občanské sdružení Švagr, Píseckého 131, Písek, tel: , info@svagr.net 14

15 PŘEDSTAVUJEME Sdružení pracující s národnostními menšinami Občanské sdružení Lačhe Čhave (dříve o.s. Pomozme olašským Romům) bylo založeno v roce Do aktivit sdružení se nám daří zapojovat starší klienty, kteří pracují v klubu jako romští asistenti. V letošním roce vznikla romská kapela VERA, která již měla několik vystoupení, a také učí malé děti romské kultuře písním a tancům. Naším cílem je vytváření a realizace preventivních programů pro romskou komunitu, vytvoření bezpečného prostředí, kde se mohou nyní i v budoucnu scházet děti a mládež a kde mohou sociálně přijatelným způsobem trávit volný čas, rozvíjet své zájmy typické pro romskou menšinu, a kde se jim dostane i neformálního poradenství. Do aktivit klubu zapojujeme i rodiče svých klientů. K našim aktivitám patří: pětkrát týdně klubová činnost (doučování, výtvarné činnosti, sport, hudební a taneční aktivity); měsíční víkendové výjezdy (akce konané v Praze i mimo Prahu, poznávání celé republiky); prázdninový tábor (letní tábory se konají od roku 1998); návštěvy kulturních akcí; vlastní hudební a taneční vystoupení našich klientů, výstavy, letáky, kalendář. Kontakt: info@lache-chave.cz, Adresa: o.s. Lačhe Čhave, Boleslavova 250/1, Praha 4 Nusle, Malý princ o.s. Od roku 2000 se věnujeme dětem a mládeži z dětských domovů, kde převládají děti romské národnosti. Této práce se týkají i naše projekty v Praze 5 v problémových lokalitách Smíchova a Košíř. V projektu Neprošvihnout dětství jsme chtěli pomocí terénní práce oslovit děti a mládež a starat se o jejich volný čas. V současné době provozujeme speciální romsko-český oddíl Kluci z pětky, oslovujeme další děti a mládež na ulici a plánujeme vybudovat klub volného času (na Nízkoprahové zařízení dětí a mládeže si netroufáme), a to vše propojit s oddílovou činností a trochu organizovanějším duchem. Nakonec stále připravujeme projekty s Nadací Terezy Maxové pro děti z dětských domovů. A jak to jde? Dře to, ale jde to. Zjistili jsme, že společný černobílý oddíl lze v pohodě zvládnout. Často máme problémky s lidskou zaujatostí a tam už není rady ani pomoci, i kdyby děti byly andělé s křídly. Plánujeme své aktivity zaměřit také na nezletilé žadatele o azyl a věnovat se práci pro děti cizinců. Kontakt: Senovážné náměstí 24, Praha 1, malyprinc@poskolak.cz Ondra Martinek, TAMP Tisková agentura Malého prince Společenství Romů na Moravě Společenství Romů na Moravě bylo založeno v roce 1991 jako občanské sdružení podporující integraci Romů do společnosti. Základní organizace pracují vedle ústřední brněnské organizace v dalších šesti moravských městech: Olomouc, Šternberk, Ostrava, Frýdek-Místek, Bruntál, Nový Jičín, kde se stávají partnery pro spolupráci se státními, samosprávnými a nevládními institucemi. Celkově společenství sdružuje 1857 členů. Organizace se soustřeďuje zejména na rozvoj vzdělanosti romských dětí a mládeže (v souladu s romskými kulturními tradicemi), podporu romské kultury a ochranu lidských práv. Provozuje komunitní centra, kluby dětí a mládeže, poskytuje sociální a právní poradenství, pracuje přímo v terénu (terénní sociální práce), poskytuje informace o dění v romské komunitě, od roku 1999 vydává romský čtrnáctideník Romano hangos. Předsedou organizace je Ing. Karel Holomek. Sídlo: Francouzská 84, Brno, tel , , fax , Čhavorikani Luma v překladu Dětský svět Olgy Fečové Občanské sdružení pracuje již od roku Romské děti navštěvují kulturní aktivity, čímž získávají nový model chování. Sdružení podchycuje a aktivně rozvíjí talent dětí a jejich přirozenou potřebu vyjadřovat se zpěvem, tancem, dramaticky recitačním pásmem. Se svým vystoupením dětí nabízejí obohacení kultury speciþckými rysy uměleckého projevu romského folkloru i moderní tvrby, ať už v oblastí hudební, literární, či návrhářské činnosti. Při sdružení působí ženská kapela ROMANE ROMNIJA, která je založena z rodičů dětí sdružení. Velkou studnicí hudební a literární tvorby je pro nás dílo romského hudebního autora, textaře a libretisty Jožky Feča, z níž často čerpáme. Kontaktní adresa: Kroužek her a nápadů aneb ČHAVORIKANI LUMA, Kpt. Jaroše 1341, Neratovice, mobil:

16 ROKY PŘEDSTAVUJEME ŽIVOTA ČRDM / Z ČRDM ATHINGANOI Je občanské sdružení založené v roce 1999, jehož posláním je pomoci Romům v úspěšné integraci do většinové společnosti a celkové zlepšení vztahů mezi romskou menšinou a většinovou společností. Cílovou skupinou jsou studenti středních a vysokých škol, žáci a učitelé základních škol, romské NNO a majoritní společnost. Současné hlavní aktivity jsou: Romaverzitas CZ Projekt zaměřený především na pomoc romským studentům SŠ a VŠ a na zlepšení informovanosti majoritní společnosti o romském etniku. Našim klientům nabízíme možnost zapůjčení knih z odborné knihovny, mediální archiv, databázi diplomových prací a studentům přehled o možnostech dalšího vzdělávání a stipendijních programech. Součástí programu je také příprava romských studentů pro studium VŠ a diskusní večery zaměřené na tematiku lidských práv a národnostních menšin v ČR. Jak se stát dobrým managerem v NNO je projekt určený pro zástupce romských neziskových organizací a zaměřený na posílení a rozvoj romského neziskového sektoru. Projekt Roma desegregation project se zabývá problematikou vzdělávání romských dětí na ZŠ, především tím, že velké procento těchto dětí navštěvuje školy zvláštní, případně základní školy s převažujícím počtem romských žáků. Cílem projektu je najít nové efektivní nástroje ke zlepšení současné situace. Kontaktní adresa: o.s. Athinganoi, Palác YMCA, Na Poříčí 12, Praha 1, tel: fax: , athinganoi@athinganoi.cz, valné shromáždění ČRDM Už jednotlivé body programu 17. valného shromáždění ČRDM dávaly tušit, že bude ve čtvrtek 9. října o čem mluvit. Hospodaření, projekty, pojištění, zákon o mládeži, jediná střecha v ČR. Kromě toho přijetí nových členů, změny v představenstvu, Cena ČRDM Přístav. Přemíra závažných témat na jednu jedinou schůzi, ale jelikož v ČRDM panuje dobrý zvyk prostudovat si materiály předem a aktivně diskutovat, vše se zvládlo na jedničku. Účast byla tradičně vysoká (77%), k atmosféře přispělo i rodinnější prostředí základní školy v Jindřišské ulici. Zpočátku (a vlastně až do konce) šlo vše hladce. Přijetí nových členů bez problémů, přivítali jsme mezi sebou Sdružení Roztoč z Roztok u Prahy a T. O. Lvíčata z Prahy. Změny v představenstvu schváleny jednomyslně za odcházející šéfy pionýrů a tomíků přišli do představenstva Lee Louda a Vít Madron. Martinu Bělohlávkovi a Tomáši Novotnému přejeme v jejich další činnosti alespoň takové úspěchy jako v představenstvu ČRDM. Velká diskuse se nerozpoutala ani při projednávání stavu hospodaření. Mohou za to jasné a přesné podklady i přehledné ústní doplnění ředitelem kanceláře ČRDM. Takže více vzruchu bylo až při projednávání projektů ČRDM na rok V první části se diskutovalo o serveru Adam, dost dlouho a dost podrobně. Projekty ČRDM, předkládané ke schválení MŠMT na příští rok, budou zahrnovat tyto oblasti: Pojištění, Správu internetové sítě v AB Senovážné náměstí, Kancelář, Zahraniční aktivity, Bambiriáda, Pravidelná setkání s VIP (společně s Národním parlamentem dětí a mládeže), Publikace Bezpečnostní pravidla činností s dětmi a mládeží (2. vydání), Podvojné účetnictví pro NNO, Semináře (včetně semináře v Senátu a na CVVZ), ARCHA, ADAM. Přišla i potěšitelná čerstvá informace z MŠMT, že podpoří Þnančně Bambiriádu Věřme, že alespoň stejnou částkou jako v letošním roce. Další příjemnou novinkou pro mnohé účastníky byla zpráva, že se pravděpodobně, především díky snažení skautů, podaří o rok oddálit povinnost účtovat v podvojném účetnictví a ČRDM pomůže svým členským sdružením, především základním článkům v přechodu na ně. Velice přínosným bodem byl postoj k návrhu zákona o práci s dětmi a mládeží. Ten může být pro sdružení dětí a mládeže až velmi nebezpečný. ČRDM vnímá předložené znění zákona (jež měla k dispozici k 9.10.) jako poměrně vyvážené, kde míra přínosu pro dobrovolnou práci s dětmi a mládeži vyvažuje restrikce na tuto činnost vztažené. Pokud by ovšem tato rovnováha měla být narušena v dalším projednávání zákona, považovala by jej ČRDM za škodlivý pro dobrovolnou práci s dětmi a mládeží. Podnětná byla i diskuse o postupu pro dosažení jediné národní rady dětí a mládeže. Z vystoupení delegátů je jasné, že ČRDM má zájem na vzniku jednotné střechy, ovšem za určitých podmínek. Jako rozhodující faktor, prakticky pro všechny nepřekročitelný, je nepřítomnost nedůvěryhodných lidí v řídících strukturách takové instituce; jinak v zásadě vyhovuje systém zastupování i rozhodování v ČRDM včetně možnosti pro každého, kdo má zájem, podílet se na konkrétních řešeních prostřednictvím pracovních skupin nebo představenstva, v nichž rozhoduje pouze lidská a odborná kompetence bez toho, z jak velkého či malého sdružení dotyčný je. s použitím textu Slávka Hrzala sestavil P. Trantina 16

17 ROKY ZAHRANIČÍ ŽIVOTA ČRDM UNESCO a mládež: vzájemná provázanost aneb jaké bylo 3. Fórum mládeže UNESCO V rámci 32. jednání Generální konference UNESCO se ve dnech září 2003 v Paříži uskutečnilo již třetí Fórum mládeže. Této akce, těsně předcházející Generální konferenci, se zúčastnili delegáti 104 členských a pozorovatelských zemí a zástupci 22 mezinárodních organizací mládeže. Českou republiku zastupoval Pavel Trantina, místopředseda České rady dětí a mládeže a člen České komise pro UNESCO, jenž v průběhu fóra po tři dny řídil jednání jedné ze šesti pracovních skupin, v nichž účastníci diskutovali tři zásadní témata: výchovu k trvale udržitelnému rozvoji, především zacházení se zdroji pitné vody a její zajišťování, výchovu k předcházení HIV/AIDS a vztah UNESCO a mladých lidí. Setkání bylo neoþciálně zahájeno přijetím části delegátů na pařížské radnici ve čtvrtek večer, slavnostně je otevřel generální ředitel UNESCO Koičiro Matsuura v pátek ráno za účasti končícího a nastupujícího předsedy generální konference. Jednání do zvolení předsedy a zpravodaje řídila Maria Helena Henriques Mueller, vedoucí sekce mládeže UNESCO. Ve volbách dvou klíčových představitelů fóra už tradičně neuspěli Evropané. Předsedkyní byla zvolena mladá ugandská poslankyně a zpravodajkou reprezentantka Alžíru, jež se ovšem druhý den nedostavila na jednání, a tak ji nahradil zkušený australský delegát. V průběhu fóra se delegáti zúčastnili koncertu mladých talentů a měli také možnost setkat se s mladými Pařížany v městském domě mládežnických aktivit. Fórum je skutečnou školou diplomacie. Přístupy delegátů se totiž velmi liší dle toho, z jaké kulturní oblasti pocházejí. Zatímco zástupci afrických států ve své většině jednají velmi seriózně a jejich příspěvky jsou obšírné a k nezastavení, Latinoameričané jsou emotivnější a kladou velký důraz na sociální problémy, Evropané pak mnohem bezprostřednější a uvolněnější. Svou roli hraje i nutnost tlumočení a zkreslení jím způsobené. Měl jsem možnost se o tom všem přesvědčovat po tři dny při řízení diskusí v jedné z pracovních skupin. Troufám si tvrdit, že výstupy té naší výrazně ovlivnily strukturu i obsah závěrečné zprávy fóra, jež byla předsedkyní přednesena Valnému shromáždění 32. Generální konference. Následující text obsahuje výtah ze závěrečné zprávy (celá je k dispozici na Výchova k udržitelnému rozvoji zacházení s pitnou vodou Základní myšlenkou je požadavek, aby byla pitná a čistá voda jako univerzální zdroj nutný respektování považována za lidské právo. Kromě několika navržených přístupů státu se delegáti zabývali tím, co v této oblasti mohou dělat mladí lidé a jak jim v tom může UNESCO pomoci. Obecně by mladí lidé měli dobré zacházení s pitnou vodou prosazovat ve společnosti a UNESCO by jim v tomto ohledu mělo poskytovat jasné deþnice, směrnice a manuály využitelné především ve školách i v mimoškolní výchově, podporovat iniciativu občanské společnosti a vlád, garantovat výzkum a obhajovat mezinárodní pravidla zacházení s odpady. Doporučení se nesla v duchu nutnosti pomoci méně rozvinutým zemím ze strany bohatších, především prostřednictvím účelnějšího využití prostředků vynakládaných na zbraně ostatně jako v případě druhého tématu diskusí. Prevence HIV/AIDS Více než lidí se denně nakazí HIV, a to především prostřednictvím heterosexuálního kontaktu. Zhruba polovina denně nakažených lidí jsou patnácti až čtyřiadvacetiletí. HIV/AIDS přispívá k cyklu chudoby, nezaměstnanosti a diskriminace především v chudších zemích a negativně ovlivňuje jejich schopnost rozvíjet se. Řešením je preventivní výchova a zajištění dostatečného množství účinných léků za co nejnižší náklady. Na jednání fóra zaznělo mnoho zajímavých příspěvků o úspěšných národních vzdělávacích kampaních, o aktivitách mezinárodních institucí (např. Světové banky) a neziskových organizací. Delegáti rozdělili možné přístupy na následující oblasti. 17

18 ROKY ZAHRANIČÍ ŽIVOTA ČRDM preventivní výchova (ve škole i mimoškolní), přičemž by se neměla soustředit jen na výchovu sexuální, ale celkově na zdravý životní styl, mediální kampaně, podpořené známými osobnostmi a využívající všech dostupných forem, aby zasáhly co nejvíce osob (rozhlas, billboardy, divadlo, Þlmové a TV šoty apod.), zapojení sdružení mládeže jejich vzdělávání, podpora jejich projektů a kampaní, globální strategie zde delegáti ocenili již běžící programy UNESCO a doporučili jejich větší využívání a propagaci, ale i vyhodnocování jejich efektivity. UNESCO a mládež: cesty a metody komunikace a spolupráce Naslouchání mladým lidem a jejich zapojování do rozhodování o věcech, jež se jich dotýkají, viděli delegáti fóra nejen jako právo, ale také jako nezbytnou podmínku udržitelného rozvoje. Ocenili práci sekce UNESCO pro mládež, během jednání se pozastavili nad nízkou Þnanční podporou její práce a navrhli základní principy pro vztah UNESCO a mladých lidí, z nichž vybíráme: institucionalizovat Fórum mládeže tím, že z něho bude integrální součást generální konference a bude zahrnuto do jejího celkového rozpočtu, každá země by měla vyslat na fórum mladého delegáta, jenž by se rovněž účastnil alespoň zčásti konference samotné, UNESCO by mělo organizovat subregionální fóra mládeže jako součást příprav na fórum velké. Vyhodnocení a zpráva o implementaci výsledků fóra národní delegace by měly zpravit příští fórum o tom, jak bylo s doporučeními fóra naloženo. Nutno dodat, že požadavek institucionalizovat fórum a učinit je součástí každé generální konference byl jednomyslně přijat Generální konferencí i na návrh ČR, jež byla mezi 58 navrhovateli, a pozitivně se k němu vyjádřil i generální ředitel UNESCO. Delegáti si uvědomovali, že nejdůležitější pokračování fóra musí probíhat na národní úrovni, a to buď jako součást programů UNESCO v dané zemi, nebo prostřednictvím aktivit národních komisí a jejich partnerů. Aby posílili zapojení a partnerství mladých lidí s UNESCO na národní úrovni, fórum mj. doporučilo: Zapojení mladých lidí do rozhodování národních komisí pro UNESCO Národní politiky vůči mládeži všechny skupiny, včetně dobrovolných organizací řízených mládeží a národních rad mládeže by měly za předem speciþkovaných metod komunikace a integrace spolupracovat na deþnování národních akčních plánů. Výměnu dobrých příkladů takových koncepcí národní politiky vůči mládeži by mělo UNESCO podporovat na globální úrovni. Začlenění problematiky mládeže do národních politických plánů národní komise UNESCO by měly usilovat o to, aby v zemích bez národních politik vůči mládeži bylo takových přístupů dosaženo, a to za účasti mladých lidí samotných. Některá z doporučení fóra jsou deþnována příliš obecně, jindy je máme v České republice zajištěny jinak či se nás přímo netýkají, avšak v celé řadě z nich lze nalézt inspiraci. Takové bylo i celé Fórum mládeže plné inspirativních a přátelských diskusí. Některým tématům se budeme věnovat podrobněji v příštích číslech Archy. Co je UNESCO? Ústava Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) byla podepsána v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 4. listopadu Hrůzy právě skončené války přiměly světové společenství k podniknutí všech kroků, aby se podobné katastrofy nemohly opakovat. Vzhledem k tomu, že války se rodí v myslích lidí, je nutné v myslích lidí budovat efektivní zábrany válek konstatuje preambule Ústavy UNESCO. Proto byla založena mezinárodní organizace, jejímž hlavní úkolem je usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce mezi státy v oblasti výchovy, vědy a kultury, prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. UNESCO věnuje největší pozornost výchově a vzdělávání. Aktivně vystupuje též na ochranu lidských práv. UNESCO je v rámci systému OSN jedinou organizací zabývající se základními a společenskými vědami, je průkopníkem v oblasti ochrany životního prostředí. Známé jsou aktivity v oblasti ochrany hmotného i nehmotného kulturního dědictví. Do působnosti UNESCO patří i v současné době prudce se rozvíjející oblast komunikací a informatiky. UNESCO iniciovalo za dobu své existence uzavření více než 30 mnohostranných úmluv v oblasti autorského práva, ochrany kulturních památek, uznávání vysokoškolských diplomů. Více informací naleznete na Pavel Trantina 18

19 NÁŠ PARTNER Snižte si daňový základ o Kč a využijte výhod nového věrnostního programu penzijního fondu Generali dostávají účastníci penzijního fondu automaticky s registrací smlouvy o penzijním připojištění. Program bezplatného úrazového pojištění Spoří-li účastník měsíčně na penzijní připojištění minimálně 500 Kč, má nejen nárok na nejvyšší státní příspěvek 150 Kč, ale navíc je po dobu jednoho roku automaticky bezplatně úrazově pojištěn! Milí čtenáři, i letos si vám dovolujeme připomenout, že díky penzijnímu připojištění se státním příspěvkem si můžete každý rok snížit daňový základ až o Kč. Ptáte se jak? Stačí, když váš celkový roční zaúčtovaný příspěvek na penzijní připojištění přesáhne Kč, tzn. měsíčně více než 500 Kč. Pro dosažení maximální daňové úlevy musí váš měsíční příspěvek činit Kč. Jakmile penzijní fond na počátku roku zjistí, že máte nárok na daňovou úlevu, automaticky a zdarma vám zašle potvrzení pro možnost snížení daňového základu. Samozřejmě i nadále nabízíme našim účastníkům možnost využít některý z beneþtů věrnostního programu: Sleva na cestovní pojištění Platná smlouva o penzijním připojištění s měsíčním příspěvkem účastníka 100 Kč nabízí klientovi možnost procestovat celý svět o 10 % levněji. Příslušné slevové letáčky Členství v Klubu Generali Kč měsíčního příspěvku účastníka na penzijní připojištění je částka zaručující členství v Klubu Generali (pokud má účastník uzavřenou ještě některou z příslušných smluv pojišťovny Generali) a také optimální částka pro každoroční snížení daňového základu až o Kč. Při uzavření smlouvy o penzijním připojištění má navíc každý jedinečnou možnost získat praktický dárek zdarma! Samozřejmě neopomenutelnou výhodou penzijního připojištění je i jeho variabilita. Máte platební problémy a potřebujete změnit výši své měsíční úložky? Chcete platit ročně místo měsíčně? Potřebujete si na poslední chvíli snížit daňový základ o maximální možnou částku? Napište nám a my vše upravíme dle vašeho přání. Hospodaření penzijního fondu Generali v prvním pololetí roku 2003 Penzijní fond Generali dosáhl za první pololetí letošního roku zisku 10 mil. Kč a výše aktiv přesáhla 666 mil. Kč. Penzijní fond Generali vám nabízí nejen výhody věrnostního programu a skvělé zhodnocení, ale i jistotu zázemí silného zahraničního akcionáře a bezpečnost vložených peněžních prostředků; PF Generali uplatňuje konzervativní Þnanční politiku a investuje především do státních, bankovních a podnikových dluhopisů. Potřebujete se na cokoliv zeptat? Jsme vám plně k dispozici (tel.: , fax: , penzijni.fond@generali.cz). Na vaše dotazy se těší kolektiv penzijního fondu Generali Generali Pojišťovna a.s. Generální ředitelství Bělehradská 132, Praha 2 Telefon Telefax Bezplatná infolinka: servis@generali.cz Internet: Zpravodaj ČRDM o výchově a využití volného času dětí a mládeže Registrace Ministerstvem kultury: MK ČR 8135 Tematická skupina 13A/A8, ISSN Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s.p., odštěpný závod Přeprava, č.j. 1259/99 ze dne Redakce: Jakub Kořínek vedoucí redaktor, Hana Konopiská, Mgr. Jiří Zajíc Adresa redakce: Česká rada dětí a mládeže Senovážné náměstí 977/24, Praha 1 tel: , fax: archa@adam.cz IČO: Graf. úprava a sazba Michala Rocmanová akad. mal. Tiskne TG TISK s.r.o. Lanškroun Fotografie z archívů členských sdružení ČRDM Příspěvky přijímáme nejlépe ve Word 7.0 nebo RTF Vychází 8 x za rok 19

20 AKTUÁLNĚ Konference Fórum NNO před vstupem České republiky do EU 2. a 3. října 2003 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR Tak se přece nakonec uskutečnila všeoborová celostátní konference, kterou od roku 1997 měla tehdy určená Rada nestátních neziskových organizací (RANO) na přání účastníků té poslední V. konference uspořádat. To, že bylo potřeba celých šest let k tomu, aby se tento závazek naplnil, docela dobře ukazuje, jak to s námi příslušníky i představiteli českých NNO vypadá: Nápady a plány mnohdy skvělé a velkolepé nám většinou nechybějí, potíž nastává, když je ale máme uvést v život. Tehdy se ukáže tolik objektivních a ještě více subjektivních překážek, že je vlastně malým zázrakem, co všechno se nakonec neziskovkám stejně podaří. Jak byla podařená konference Fórum NNO před vstupem ČR do EU, se nejspíš ukáže až za čas. Těch 120 účastníků, dvě desítky hostů a přes 15 organizátorů má o tom jistě už teď svou představu. Abyste si ji mohli učinit i vy, kteří jste tam nebyli, nabízíme vám několik zajímavých momentek, které mimo jiné ukazují, že ČRDM byla při tom a rozhodně tam nehrála druhé housle. Všechny dostupné materiály o Fóru NNO jsou průběžně zveřejňovány na Jiří Zajíc, Česká rada dětí a mládeže Jednání v sekcích Jana Vohralíková představuje ČRDM Organizace spolky, kluby, nadace, občanská sdružení a další aktivity občanské společnosti si každý politik od starosty přes krajské hejtmany až po poslance a senátory či prezidenta musí hýčkat. Ba co víc: jako správný hospodář, jemuž byla volbou svěřena správa společných statků, by měl podporovat hojnost a množení těchto dobrých skřítků v každém stavení. Z vystoupení poslance Petra Bratského Na konferenci se nejen jednalo, ale i jedlo... i když hlavně jednalo V plném soustředění 20