POSTUP PŘI SESTAVENÍ FINANČNÍHO PLÁNU. 1. Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná

Transkript

1 POSTUP PŘI SESTAVENÍ FINANČNÍHO PLÁNU 1. Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná 2. Analýza a prognóza generátorů hodnoty 3. Finanční plán 1. Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná Každý podnik má jedno základní podnikatelské zaměření, pro které byl zřízen. Pro toto zaměření je třeba aktiv v určité velikosti a struktuře včetně kapacitních rezerv. Tato aktiva se označují jako provozně potřebná, všechna ostatní jsou aktiva provozně nepotřebná neboli neprovozní. Pokud je to možné mělo by být při oceňování toto rozdělení dodrženo. Zároveň však by měly být z nákladů a výnosů vyřazeny ty náklady a výnosy, které souvisí s provozně nepotřenými aktivy. Důvody pro toto rozdělení jsou následující: Část majetku nemusí být využívána a neplynou z něj vůbec žádné, nebo jen malé příjmy. Například to mohou být pozemky, peněžní prostředky, dlouhodobě držené akcie bez vyplácení dividend a další. K ocenění obou skupin aktiv je třeba použít jiné metody ocenění. Provozně potřebná aktiva se často oceňují výnosovými metodami, kdežto nepotřebná aktiva oceňujeme samostatně pomocí majetkových metod. 2. Analýza a prognóza generátorů hodnoty Generátor hodnoty je označován soubor několika veličin, které ve svém souhrnu určují hodnotu podniku. Obvykle se vyvozují v závislosti na konkrétním přístupu k ocenění podniku, nejčastěji je východiskem metoda diskontovaných cash flow. 1

2 Nejčastěji bývají generátory hodnoty označovány: 1. tržby a jejich růst, 2. zisková marže z provozního zisku zisková marže shora a zdola 3. investice do pracovního kapitálu, 4. investice do dlouhodobého provozně nutného majetku, 5. diskontní míra, pomocí WACC 6. způsob financování jak se bude měnit poměr vlastních a cizích zdrojů 7. doba, pro kterou přepokládáme generování pozitivního peněžního toku, uvažujeme 4-5 let Tyto generátory je třeba zavádět proto, že hodnota podniku je závislá na schopnosti vytvářet volné peněžní toky do budoucnosti. Je třeba soustředit se především na ty veličiny, které hodnotu rozhodujícím vlivem ovlivňují. Pomocí analýzy generátorů hodnoty se získá zasvěcenější pohled na minulost oceňovaného podniku neboť z analýzy je patrné, zda podnik hodnotu vytváří či ne. Prognóza generátorů hodnoty by měla tvořit určitou základní strukturu finančního plánu. Finanční plán by měl pak jen rozvádět projekce generátorů hodnoty. 1. Tržby Projekce budoucích tržeb by měla být výsledkem strategické analýzy a horizontální analýzy výsledovky. Avšak výsledky strategické analýzy nemusí být definitivní. Je zde totiž otázka kolik by měl daný podnik prodat s ohledem na vývoj tržních podmínek. Tato prognóza může být korigována kapacitními možnostmi podniku. Korekce může vyplynout především z úvah o investicích. 2. Provozní zisková marže Provozní zisková marže je definována jako podíl korigovaného provozního výsledku hospodaření před daněmi (net operating profit before tax) a tržeb. Měly by být zpracovány dvě nezávislé prognózy ziskové marže, které bývají označovány jako prognóza shora a prognóza zdola. 2

3 NOPBT PROVOZNÍ ZISKOVÁ MARŽE = TRŽBY Prognóza ziskové marže shora vychází z vývoje ziskové marže za minulost a na něj navazující vývoj do budoucnosti. Postup stanovení ziskové marže a provozního zisku shora: 1) Výpočet korigovaného provozního výsledku z provozní činnosti před daní KPVH za minulé roky a z něho vypočítat ziskovou marži v minulých letech. KPVH se vypočte tak, že se z HV vyloučí náklady a výnosy, které nesouvisí s hlavní činností podniku. 2) Porovnání ziskové marže s dalšími faktory, které na ní působí, tj. zejména se současnou konkurenční pozicí podniku. 3) Vymezení hlavních faktorů, které budou na ziskovou marži působit i v budoucnosti. 4) Odhad budoucích hodnot ziskové marže a dopočítání provozního zisku. Při prognóze ziskové marže zdola se postupuje takto: 1) Je třeba sestavit prognózu hlavních nákladových položek, na základě vertikální analýzy výsledovky v minulosti a metody procentního podílu k tržbám. 2) Tuto prognózu je třeba doplnit o méně významné nákladové položky. 3) Je třeba dopočítat korigovaný provozní zisk a z tohoto zisku lze dopočítat ziskovou marži. Výsledky těchto dvou výpočtů se budou pravděpodobně lišit, a proto je třeba je porovnat mezi sebou a provádět určité korekce tak dlouho, až budou obě prognózy stejné. Výsledkem tohoto postupu by měla být prognóza ziskové marže dobře podložená a zdůvodněná postavením podniku a zároveň reálně vyhlížející prognóza nákladových položek, která umožní sestavit kompletní plánovanou výsledovku. 3

4 Je třeba přihlédnout i k tomu, že vysoká intenzita konkurence bude snižovat ziskovou marži a lze ji čelit jen tím, že má oceňovaný podnik nějakou konkurenční výhodu jako je speciální produkt či nízké náklady. 3. Pracovní kapitál Pro oceňování podniku je třeba modifikovat tvar ukazatele, jak ho známe z finanční analýzy, obvyklý tvar je, že od oběžných aktiv odečteme krátkodobý cizí kapitál. Nyní s ním budeme pracovat jako s nástrojem potřebným k sestavení finančního plánu. Tento ukazatel obsahuje dvě základní modifikace: Od oběžných aktiv se nebude odečítat celý krátkodobý cizí kapitál, ale neúročený cizí kapitál, tzv. budou se odečítat krátkodobé závazky. pouze ČPK = OBĚŽNÁ AKTIVA NEÚROČENÉ KRÁTKODOBÉ ZÁVAZKY + OSTATNÍ AKTIVA OSTATNÍ PASIVA Všechny veličiny se započtou pouze v rozsahu provozně nutném tj., jen v takové výši, jakou vyžaduje základní činnost podniku. Pro výpočet upraveného ukazatele je třeba použít následující vzorec: Pracovní kapitál = krátkodobý finanční majetek + zásoby + pohledávky neúročené závazky + ostatní aktiva ostatní pasiva 4. Investice do dlouhodobého majetku Jedná se o investice do dlouhodobého majetku, který je vymezen jako součást provozně nutného investovaného kapitálu. Plánování investic je jednou z nejobtížnějších částí analýzy. A to hned ze dvou důvodů. 1) Prvním je, že investice se nevyvíjejí plynulým způsobem. 4

5 2) Druhým je, že investice jsou nezbytnou podmínkou udržení se na trhu. Podnik může přežít jen tehdy, pokud si na investice vydělá. Jsou zde však zahrnuty i investice do lidského kapitálu, nejen ty do výzkumu a vývoje. Vhodným východiskem je analýza minulosti. Jsou-li k dispozici dostatečné informace z minulosti lze vyvodit i rozumnou představu o investicích. Máme-li k dispozici delší časovou řadu a známe-li tendence v technickém vývoji a cenách, můžeme odvodit dosti spolehlivou závislost investičního majetku na výkonech. Z cyklu obnovy investičního majetku a nárůstu výkonů lze vyvodit i rozumnou představu o investicích. Přístup k plánování náročnosti investic lze rozdělit do tří variant: a) globální přístup (průběžný charakter investic), b) přístup podle hlavních položek (použitelný pro nejbližší léta), c) přístup založený na odpisech. a) Globální přístup tento přístup je vhodný v případech, kdy investice do dlouhodobého majetku mají do značné míry průběžný charakter. Např. dopravní podnik se značným počtem automobilů, které jsou postupně a pravidelně obnovovány. Postup vychází z analýzy využití provozně nutného dlouhodobého majetku ve vztahu k tržbám. Zkoumáme zde relaci mezi přírůstky provozně nutného dlouhodobého majetku k tržbám v minulých obdobích, případně ke korigovanému provoznímu zisku. Přírůstek provozně nutného dlouh. majetku Koeficient náročnosti tržeb = Přírůstek tržeb Přírůstek provozně nutného dlouh. majetku Koeficient náročnosti zisku = Přírůstek korigovaného provozního zisku Čitatel zlomků představuje čisté investice do dlouhodobého majetku, neboť obsahuje prostou meziroční změnu majetku v zůstatkových hodnotách. Z těchto 5

6 investic netto odvodíme také investice brutto (tedy skutečné výdaje na investice), které získáme, když ke změně majetku ještě přičteme odpisy v daném roce. Je možné použít i jednodušší výpočet jaký prostý podíl dlouhodobého majetku na tržbách. Koeficient náročnosti tržeb = Provozně nutný dlouhodobý majetek Tržby b) Přístup podle hlavních položek tento přístup je použitelný zpravidla pro nejbližší léta. Zde vycházíme z konkrétních podnikových investičních plánů, které zahrnují jednotlivé akce a projekty. Pokud jsou tyto plány podloženy analýzou efektivnosti a opírají se reálné výhledy podnikových výkonů, mohou být hlavním zdrojem pro oceňovatele. Globální přístup zde bude také vhodné použít pro kontrolu proporcí podnikového hospodaření. c) Přístup založený na odpisech plány investic je též možné kontrolovat pomocí vztahu k odpisům. Vycházíme zde z předpokladu, že investice pod úrovní odpisů, které jsou vypočteny z historických cen, budu sotva podniku stačit k dlouhodobému růstu. Je to možné pouze u podniků, jejich vývoj je založen na investicích do nehmotného majetku. Rozhodující pro dlouhodobou životnost podniku je, zda si dokáže vydělat na investice, které jsou nutné pro jeho přežití. Jádrem rozborů generátorů hodnoty je analýza a prognóza tržeb a k tomu potřebných investic. 3. Finanční plán Finanční plán je součástí plánu podnikového. Skládá se z hlavních finančních výkazů: 1) plán výkazu zisku a ztráty 2) rozvahy a výkazu 6

7 3) peněžních toků. Jednotlivé výkazy finančního plánu stačí sestavit v zúžené agregované formě, než jaká se používá účetnictví či v krátkodobém plánování. Finanční plán je v rámci běžného řízení podniku součástí podnikového plánu, jeho vyústěním a syntézou. Podnikový plán by měl vycházet z dlouhodobé koncepce podniku, tedy z jeho vize a jasné strategie. Je tvořen soustavou vzájemně vyvážených plánů. Patří sem především: plány prodeje, plány produkce, plány kapacit, plány investic, plány pracovního kapitálu a jeho jednotlivých složek, plány údržby a obnovy, plány odpisů, plány pracovních sil, plán provozního výsledku hospodaření, plán provozního peněžního toku, celkový peněžní tok, rozvaha. Postup při sestavování finančního plánu Z podnikatelského plánu již máme naplánované stěžejní položky hlavního provozu podniku, které budou zásadním způsobem ovlivňovat jeho hodnotu: 1. Tržby z prodeje hlavních produktů podniku, zahrnuje tržby z prodeje zboží a tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb. 2. Ziskovou marži a z ní zjištěný provozní zisk v peněžním vyjádření. 7

8 3. Zisková marže se zjistí porovnáním tržeb a přímých nákladů na tvorbu výkonů, tj. zejména nákladů materiálových, případně nákladů na zboží. 4. K plánování nákladů se použijí průměrné hodnoty vertikální analýzy výsledovky za uplynulé období. 5. Složky ČPK zásoby, pohledávky, závazky, k tomu můžeme využít doby obratu těchto složek. 6. Peněžní prostředky plánujeme pomocí běžné likvidity. 7. Prognózu investic do dlouhodobého majetku, doporučovala bych podle globálního přístupu a koeficientu náročnosti tržeb. Přírůstek provozně nutného dlouh. majetku Koeficient náročnosti tržeb = Přírůstek tržeb Tyto položky budou tvořit kostru finančního plánu, aby oceňovatel mohl sestavit kompletní výsledovku, rozvahu a výkaz peněžních toků, bude nyní třeba doplnit: 1. Plán financování: předpokládané splátky úvěrů, přijímání nových úvěrů, navýšení vlastního kapitálu. Tento plán je nezbytný k ocenění reálnosti prognózy generátorů hodnoty, mohlo by se bez tohoto plánu stát, že podnik bude mít možnost vysokého růstu tržeb a tak naplánuje vysoké investice, ale nakonec se ukáže, že podnik nebude moci takové množství investic financovat. 2. Méně významné položky: neměly by mít na ocenění závažný vliv, pouze by ocenění měly zpřesnit. Např. méně významné výnosové a nákladové položky, pohledávky a závazky apod., které se pravidelně opakují. Používají se pro ně jednoduché prognózy, hodnota se nechává v konstantní výši ke dni ocenění. 3. Položky nesouvisející s hlavním provozem: plán odprodejů nepotřebného majetku a z toho plynoucí zisky z prodeje majetku, investice do cenných papírů v případě, že z finančního plánu vyplynou peněžní přebytky apod. tyto položky by měly být oceňovány samostatně, ale mohou pozměnit budoucí reálnou situaci podniku. 4. Výplaty dividend nebo podílů na zisku: aby peněžní prostředky v rozvaze neúměrně nenarůstaly, toto opatření ovšem pouze zvyšuje věrohodnost plánu, zatímco hodnotu podniku by ovlivňovat nemělo. 8

9 5. Formální dopočty: dopočítat celkové peněžní toky, nerozdělený zisk nebo ziskové fondy pro sestavení rozvahy, výši dlouhodobého majetku ke konci každého roku. I. Výsledovka 1) Hlavní činnost a. Tržby za prodej zboží a výrobků = tržby v předchozím roce * tempo růstu odhadnuté v rámci strategické analýzy. b. Změna stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby= výše zásob hotových výrobků a nedokončené výroby ke konci roku výše této zásoby k začátku roku (z plánu pracovního kapitálu). c. Aktivace = odhadneme podle minulosti. d. Výkony = tržby za prodej zboží a výrobků + změna stavu zásob + aktivace. 2) Náklady na cizí kapitál a. Nákladové úroky převezmeme z plánu financování. b. Spočítáme jako: Nákladové úroky / Bankovní úvěry 3) Náklady a výnosy spojené s provozním majetkem a. Případné tržby za prodej majetku (nepravidelné a obtížně předvídatelné položky spíše neplánujeme. b. Výnosy z finančního majetku podle minulých hodnot. c. Další výnosy a náklady související s provozně nepotřebným majetkem. 4) Celkový výsledek hospodaření a. Dopočítáme celkový výsledek hospodaření a daň podle očekávané daňové sazby pro budoucí roky. b. Mimořádný výsledek hospodaření zpravidla neplánujeme c. Spočítáme metodou procentního přírůstku k tržbám. II. Výkaz peněžních toků Je nejdůležitější pro posouzení skutečné situace podniku. Pro větší přehlednost je lepší vykazovat jednotlivé položky již s definitivním znaménkem tak, aby přímo ukazovaly přírůstek nebo úbytek peněžních prostředků. Spočítáme nepřímou metodou. 9

10 Počáteční stav: převezmeme z rozvahy ke konci předchozího roku. 1. Peněžní tok z hlavního procesu a. Korigovaný provozní výsledek hospodaření převezme se z výsledovky a zdaníme předpokládanou daňovou sazbou. b. Odpisy a změnu rezerv také převezmeme z výsledovky. c. Změnu zásob, pohledávek a krátkodobých závazků převezmeme z plánu provozně nutného pracovního kapitálu. d. = a + b + c = provozní peněžní tok z hlavního provozu. e. Investice do provozně nutného dlouhodobého majetku z plánu dlouhodobého majetku a investic. 2. Náklady na cizí kapitál a. Platbu nákladových úroků převezmeme z výsledovky. 3. Peněžní tok z neprovozního majetku a. Investice. b. Neprovozní pohledávky nebo závazky. c. Mimořádné příjmy a výdaje. d. Diferenci v dani z příjmů = rozdíl celkové daně z příjmů a daní připadající na korigovaný provozní zisk (vypočítaný v provozní části výkazu peněžních toků). 4. Finanční činnost a. Předpokládané výdaje na splátky úvěrů, dluhopisů + další dlouhodobé cizí zdroje. b. Případné externí navýšení vlastního kapitálu. c. Výdaje na výplaty dividend a podílu na zisku vlastníkům. 5. Peněžní tok celkem a. Součet dílčích peněžních toků 1 až 4. Konečný stav = počáteční stav peněžních prostředků + plánovaný celkový peněžní tok. 10

11 III. Rozvaha Podává celkový přehled o aktivech a pasivech podniku k určitému okamžiku. Z hlediska oceňovatele je důležité mít k dispozici rozvahy za více období, aby bylo možné posuzovat tendence, které se projevují. 1. Aktiva a. Dlouhodobý majetek = z plánu investic. b. Zásoby a pohledávky = z plánu pracovního kapitálu a doplníme o méně významné nebo neprovozní položky. c. Peněžní prostředky = z plánu peněžních toků. 2. Pasiva a. Základní kapitál a kapitálové fondy = ponecháme na současné úrovni. b. Fondy ze zisku = pro účely ocenění není třeba řešit přidělování zisku do jednotlivých fondů. c. Nerozdělený výsledek hospodaření minulých let = nerozdělený výsledek hospodaření minulých let ke konci minulého roku + výsledek hospodaření za běžné období z minulého roku dividendy a podíly na zisku vyplácené v běžném roce. d. Výsledek hospodaření běžného roku převezmeme ze závěrečné části výsledovky. e. Krátkodobé závazky z plánu pracovního kapitálu. f. Dlouhodobé závazky a bankovní úvěry = stav ke konci předchozího roku splátky + nová přijetí (z plánu financování nebo plánu finančního cash flow). KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, ISBN MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku : Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. upravené a rozšířené vydání. Praha : Ekopress, ISBN