republiky do Evropské unie. Součástí zákona se staly mimo jiné i základní normy ochrany přírody v Evropě a současně také podmínky pro zapojení do

Transkript

1 Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy Osnova: Ochrana přírody a krajiny v České republice Základní údaje o CHKO Geografie území Rostlinstvo, živočichové, společenstva Historie území ve vztahu k přírodním složkám Vliv osídlení na prostředí Ochrana přírody a krajiny v České republice - historie, zákonná ustanovení a jejich části, vývoj po 1989, prezentace - mapa, tabulka Natura 2000 První právní akty ochrany přírody vznikaly již ve století a se týkaly především majetku, který tehdy tvořily také přírodní zdroje, včetně zvěře. Cílem proto byla právní ochrana proti pytláctví apod. a většinou se jednalo o nařízení k ochraně lesů a lesních a vodních živočichů, lovených jako zvěř a ryby Statuta Konrádova českého knížete Konráda Oty 1360 Kniha Rožmberská Obě zmiňují ochranu lesů, i když v podobě opatření proti krádeži dřeva. Prvky připomínající ochranu přírody obsahoval návrh Maiestas Carolina císaře Karla IV., propracovaný systém feudální správy lesů a stanovil přísné tresty při jeho porušení, pro odpor šlechty však návrh nenabyl platnosti. Na začátku 19. století, v období nastupujícího romantismu, se objevují vědomé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a území. Jednotlivé osoby zřizují první chráněná území, většinou šlo o aktivity osvícených šlechticů. První chráněné území na české území Žofínský prales zřídil dne 28. srpna 1838 na panství Nové Hrady Jiří Augustin Langueval-Buquoy. Ve stejném roce zřídil další chráněné území Hojná voda. Obě tato chráněná území existují dodnes, Žofínský prales jako národní přírodní rezervace a Hojná voda jako národní přírodní památka pak kníže Jan Schwanzerberg založil rezervaci Boubínský prales, dnešní národní přírodní rezervaci. První odrazy ochranářských snah se začínají objevovat i ve správních aktech státních úřadů tzv. Prügelpatent z roku 1854, který byl léta užíván pro ochranu přírodních památek. Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní ČR se vznikem samostatné Československé republiky bylo vyhlášeno na 30 chráněných území (silvestrovské výnosy) a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací první chráněná krajinná oblast Český ráj 1963 první národní park na území České republiky Krkonošský národní park první zákon o státní ochraně přírody na území dnešní ČR. Předmětem ochrany byla chráněná území, chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky a dále chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin. Tento tzv. konzervační přístup k ochraně přírody, panující na území ČR od 19. století, nebyl schopen zabránit rozsáhlé degradaci přírody a krajiny. Nepočítal rovněž s dynamickým vývojem přírodních stanovišť a ekosystémů. Neutěšený stav přírody i ve zvláště chráněných územích dokazoval, že nestačí chránit přírodu jen na vybraných územích. Jednou z příčin špatného stavu přírody a krajiny byla i skutečnost, že socialistický stát dával často přednost hospodářským zájmům zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vychází ze zásad prevence, předběžné opatrnosti, udržitelného využívání přírodních zdrojů, integrované ochrany a doplňuje stávající konzervační přístup k ochraně dochovaného přírodního prostředí aktivním přístupem za účasti jak státu tak soukromých osob, často vlastníků pozemků či nevládních ekologických sdružení. K zajištění ochrany a tvorby krajiny byl zařazen do zákona i ÚSES, zajišťující kostru stability krajiny byla přijata další úprava reagující na hospodářské, sociální a politické změny při vstupu České

2 republiky do Evropské unie. Součástí zákona se staly mimo jiné i základní normy ochrany přírody v Evropě a současně také podmínky pro zapojení do soustavy Natura Cílem soustavy lokalit evropského významu Natura 2000 je zachování i zlepšení nejhodnotnějších lokalit s ohroženými přírodními stanovišti a ohroženými druhy rostlin a živočichů na území Evropské unie, začlenění těchto cenných lokalit do celoevropského přírodního dědictví. Řada ohrožených přírodních stanovišť je přímo závislá na činnosti člověka, ať už se jedná např. o vlhké louky nebo stepní společenstva, která člověk po staletí (kosením, pastvou) udržoval nezalesněná. Vytvořením soustavy Natura 2000 se vytváří předpoklad pro efektivní využití prostředků při péči o jejich vědecky podložený vývoj. V případě ohrožených druhů je cílem soustavy Natura 2000 vytvořit reprezentativní soustavu chráněných území, která by měla zajistit jejich přežití. Stejně tak by měly být vybrané populace sledovány a případně prováděny různé aktivity přispívající k ochraně druhu, například posilování populací, záchranná pěstování, podrobnější výzkumy, zvláštní úpravy biotopů a úpravy specifického způsobu péče na lokalitě a podobně. Na základě směrnice o ptácích a zákona bylo v České republice vyhlášeno zatím 39 ptačích oblastí. Byl přijat Národní seznam, stanovící 879 evropsky významných lokalit. Po přijetí lokalit z Národního seznamu do seznamu evropského, bude ochrana těchto lokalit zajištěna vyhlášením lokalit za zvláště chráněná území, v případě, že dosud ochranu jako zvláště chráněná území nepožívají, nebo mohou být chráněna smluvně, na základě uzavření veřejnoprávní smlouvy s vlastníky dotčených pozemků. Na celé řadě EVL však je již vyhlášena jedna z kategorií zvláště chráněných území, často se jedná o jejich větší či menší rozšíření a jen ojediněle o jejich zcela úplné vyhlášení. V Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy je do tzv. Národního seznamu zařazeno 11 přírodních komplexů. Dářská rašeliniště nejrozsáhlejší a nejhlubší přechodová rašeliniště na Českomoravské vrchovině s porosty borovice blatky a výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Štíří důl-řeka rozsáhlý komplex slatinných luk a ostřicových mokřadů nad rybníkem, doprovázený dřevinnými porosty, který vyniká bohatým výskytem řady chráněných a ohrožených druhů organismů (PR Řeka), a údolí zaříznutého potoka lemované fragmenty přírodě blízkých lesních a lučních společenstev (PR Štíří důl). Ransko lesní komplex bučin, prameništních a potočních jasanových olšin s nejbohatším výskytem bledule jarní na Českomoravské vrchovině. Předmětem ochrany jsou zde přírodní stanoviště. Louky u Černého lesa - údolní niva s meandrujícím tokem s břehovým porostem a dřevinnými nálety v mokřadech a rybníkem. Pod Kamenným vrchem - enkláva zrašeliněných luk s roztroušenými dřevinnými nálety v mokřadní sníženině mezi lesy s rybníkem. Borová u Poličky Římskokatolický kostel v obci Borová u Poličky v severozápadní části Hornosvratecké vrchoviny. Regionálně významná letní kolonie vrápence malého. Žďár nad Sázavou-garáže - Zámecký areál rodu Kinských, 2,5 km severně od centra města Žďár nad Sázavou. Jediná letní kolonie netopýra brvitého na Českomoravské vrchovině. Vatín - Soustava 8 rybníků v nejjižnějším cípu CHKO Žďárské vrchy, 1 km jižně od Žďáru nad Sázavou. Předmětem ochrany je kuňka ohnivá. Dívka - Rybníky Mikšovec a Dívka severně od obce Hamry nad Sázavou, asi 2 km západně od Žďáru nad Sázavou. Významná lokalita kuňky ohnivé v CHKO Žďárské vrchy. Staviště - Staviště se nachází při jižním okraji CHKO Žďárské vrchy. Jedna ze dvou nejvýznamnějších lokalit výskytu vranky obecné v CHKO Žďárské vrchy. Údolí Chrudimky - Navržená lokalita zahrnuje horní tok řeky Chrudimky nad Hamerskou přehradou (3 km jižně od Hlinska v Čechách) směrem k obci Kameničky. Nejvýznamnější lokalita výskytu mihule potoční v CHKO Žďárské vrchy.

3 Základní údaje o CHKO - charakteristika území, prezentace - tabulka, mapa Posláním chráněné krajinné oblasti je zachování harmonicky vyvážené kulturní krajiny s významným zastoupením přirozených ekosystémů. V jejím krajinném rázu, formovaném od středověké kolonizace někdejšího pomezního hvozdu, se pod zalesněnými hřbety Žďárských vrchů se střídají louky, pastviny, pole, lesy a rybníky, je protkána nepravidelnou sítí mezí, úvozových cest, lesíků či skupin stromů a keřů. Dodnes si zachovala charakter vyvážené a svým způsobem zachovalé kulturní krajiny s venkovským osídlením s prvky horácké lidové architektury. K zajištění ochrany přírody a krajiny byla ve Žďáře nad Sázavou v roce 1970 zřízena Správa CHKO Žďárské vrchy. V současné době je zachování nejcennějších přírodních společenstev CHKO zajištěno v síti 49 zvláště chráněných území o celkové rozloze 1301 ha. Ta spolu s dalšími plochami zařazenými v I. zóně odstupňované ochrany přírody tvoří kostru územního systému ekologické stability na 3% rozlohy oblasti. Tato území jsou obklopena a propojena II. zónou zvýšeného stupně ochrany přírody, zahrnující přírodně blízké ekosystémy s funkcí biokoridorů územního systému ekologické stability, na ploše 31% rozlohy oblasti. Geografie území - geologický vývoj, vodní síť, morfologie, klima - prezentace Tváře krajiny Žďárské vrchy se nacházejí na styku několika geologických jednotek severovýchodního okraje centrální části Českého masivu. Jihozápad oblasti je budován pararulami s obsahem vložek muskovitických a dvojslídých ortorul s pruhy amfibolitů, řidčeji čočkovitá tělesa krystalických vápenců (v okolí Žďáru nad Sázavou a Studnic), výskyty serpentinitů (Tři Studně a Sklené) a vzácně i kvarcitů a skarnů (Budeč). Centrální a severovýchodní část Žďárských vrchů je budována převážně migmatity a dvojslídými ortorulami, jež se střídají s polohami svorů a svorových rul. Středem krystalinika probíhají pruhy výrazně hrubozrnných, tzv. okatých dvojslídých ortorul, vystupující ve sklaních výchozech např. na Zkamenělém zámku a Štarkově. Úzké pruhy v rulových horninách tvoří amfibolity a skarny, často s ložisky železných rud dobývaných od středověku např. v okolí Kadova, Odrance i jinde. Podél železnohorského zlomu zasahuje až k Velkému Dářku od severozápadu výběžek Dlouhé meze tvořený sedimenty České křídové tabule. Na západním okraji oblasti vznikl v místech křížení zlomů ranský masiv s hlubinnými vyvřelinami. Vzhledem k jeho významnému sulfidickému zrudnění zde byly až do roku 1990 těženy sfaleritchalkopyritové rudy. Přes malou pestrost geologické stavby Žďárských vrchů lze nalézt menší ložiska minerálů. U Žďáru n/s - lokalita Stará vápenice nebo U Vápenice různě zbarvené typy opálů od mléčně bílé až po žlutohnědé až hnědé, někdy bíle skvrnité. Jsou zřejmě vázány na okolí tělesa krystalického vápence. K nejznámějším výskytům ametystů patří prostor severovýchodně od obce Česká Mez u Žďáru nad Sázavou. Ametysty jsou průhledné, mají fialové jádro. Pstruhovce se dají nalézt na přirozených výchozech v údolí Doubravy. V geologickém vývoji byl ráz oblasti formován ve starším kvartéru mrazovým zvětráváním skalních masivů, při němž byly rozpadlé bloky hornin pomalu unášeny po svazích a hromaděny v podobě hlinitokamenitých sedimentů nebo kamenných moří. V období mladšího kvartéru vznikla rašeliniště (oblast Velkého Dářka, okolí Košinova, Krejcaru, Veselská nížina a.j.). Oblast zaujímá severovýchodní část Českomoravské vrchoviny s centrálním masivem Žďárských vrchů a navazujícími částmi sousedních pahorkatin. Mělká a široká údolí, poměrně mírné táhlé svahy a zaoblené vrcholy odpovídají krajině vrchovinného až pahorkatinného typu. Toto utváření je označováno jako žďárský typ reliéfu. Jsou důsledkem vrásové tektoniky odolnějších rul a migmatitů podmiňující průběh hlavních rozvodních hřbetů mezi široce rozevřenými zahlubujícími se údolími s plochými úvalovitými uzávěry (např. Svratka, Fryšávka, Věcovský potok). Ve Žďárských vrších, převažuje reliéf ploché vrchoviny, vrcholící v centrální časti Devítiskalskou vrchovinou s nejvyšším bodem Devět skal (836,3 m.n.m.). Na hřbetech jsou typickými krajinnými prvky skalní útvary - Devět skal, Čtyři palice, Malinská skála a Dráteničky. Svislé skalní stěny - mrazové sruby o výšce až 35 metrů jsou přemodelované mrazovými procesy v chladných obdobích kvartéru. Od jejich úpatí vybíhají terasy se suťovými

4 haldami a balvanovými proudy, které se někdy skládají v. Procesy zvětrávání vznikly na temenech skal vzácné skalní mísy, místně nazývané perničky. Jsou vytvořeny např. na Čtyřech palicích, Milovských a Rybenských Perničkách. Na jihozápadě zde tvoří významný krajinný prvek zařezávající se bystřinný tok Sázavy, doprovázený příkrými svahy se skalním útvarem Rozštípené skály. Skalní výchozy s mrazovými sruby, pseudokary a balvanovými proudy se pak v závislosti na geologické skladbě dále nacházejí na Peperku, Světce, Kamenném vrchu a Ranském Babylonu. Geomorfologicky výrazná je zlomovými svahy omezená sníženina Dářské brázdy s rybníky a rašeliništi, na níž navazuje údolí řeky Doubravy. Příznivé hydrologické podmínky dané vyššími úhrny atmosférických srážek byly důvodem pro vyhlášení Žďárských vrchů za chráněnou oblast přirozené akumulace vody (vládním nařízením č. 40/1978). Oblastí prochází hlavní evropská rozvodnice, dělící oblast na severozápadní část (asi 54%), odvodňovanou řekami Chrudimkou, Sázavou a Doubravou do Severního moře a jihovýchodní část (asi 46%), z níž jsou odváděny vody Svratkou a Oslavou do Černého moře. Sázava = je sázavá, tj. přináší nánosy Oslava =kameny vhodné k broušení, prudké vody prohlubující koryto - staročeské "osla" brus, ocílka Názvy řek spíš z míst, kde bylo již osídlení delší dobu, tj. ze středního toku - jak podle obcí, tak podle charakteru toku - Chrudimka, Doubrava, viz výše. Proto také původně spory o pramen Sázavy (Polná, Sázava) Vedle těchto toků zde pramení řada drobnějších potoků, které vytvářejí poměrně hustou říční síť. Její zvláštností jsou četná nevýrazná rozvodí s bifurkacemi vod do obou úmoří. Na vodních tocích oblasti, zejména v povodí Sázavy, Oslavy a Doubravy, byly od středověku budovány četné rybníky. V současné době je funkčních přes 500 rybníků různé velikosti, z nichž největší je Velké Dářko o rozloze 205 ha a celkovém objemu 3,56 mil.m3 vody. Dále zde byly postaveny přehradní nádrže Hamry, Strž, Staviště a Pilská. Klimaticky patří Žďárské vrchy k chladnějším, vlhčím a značně větrným územím. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 6,8 C v nejnižších a 5 C v nejvyšších polohách. Vegetační období trvá cca 200 dnů. Průměrný roční úhrn srážek se obvykle pohybuje v intervalu mm, přičemž v polohách nad 800m n. m., dosahuje 1100mm. Ve vyšších polohách stoupá podíl horizontálních srážek a v inverzních situacích v zimním období se tvoří námraza poškozující lesní porosty. Rostlistvo, živočichové, společenstva, prezentace - Krása rostlin, tabulka rostlin Do středověké kolonizace ve 13. století pokrýval území chráněné krajinné oblasti s výjimkou plošně nevýznamných segmentů skal a rašelinišť stinný, v okolí pramenišť a mokřadních sníženin močálový, pralesní hvozd. Fragmenty blízké těmto přirozeným lesním společenstvům se na některých stanovištích zachovaly až do současnosti a jsou předmětem ochrany v síti zvláště chráněných území. Charakteristické, oproti okolním lesům Českomoravské vrchoviny, bylo i značné zastoupení podmáčených smrčin, v jejich dřevinné skladbě dominovaly smrk a jedle s příměsí buku nebo olše lepkavé. V nižších polohách chráněné krajinné oblasti byly značně rozšířeny bikové bučiny, v jejichž dřevinné skladbě dominovaly buk a jedle s příměsí smrku a na živnějších stanovištích i javoru klenu. Jsou zachovány na Žákově hoře, Ransku. Vesměs však byly také přeměněny na převážně smrkové hospodářské porosty. Vzácně se vyskytovaly květnaté jedliny, jejichž prvky se dochovaly na Ransku a Štířím dole. Ojediněle zde rostly suťové a roklinové lesy s javorem klenem, jasanem ztepilým, případně jilmem horským, doprovázené v podrostu měsíčnicí vytrvalou. Jejich ukázka je zachována na Peperku. Ve vyšších zamokřených polohách byla vegetace reprezentována zejména smrkovými olšinami. V dřevinné skladbě převládá olše lepkavá s různou příměsí olše šedé nad smrkem ztepilým a v podrostu s vlhkomilnými mechy jsou vtroušeny některé horské druhy mj. čarovník alpský a

5 mléčivec alpský. Na bohatších stanovištích se zachovaly prameništní a potoční jasanové olšiny, v jejichž porostní skladbě dominují olše s jasanem ztepilým a v bylinném podrostu je hojná bledule jarní, místy i oměj pestrý aj. Ukázky těchto společenstev jsou chráněny na Ransku. Fragmenty reliktních acidofilních borů se ostrůvkovitě zachovaly na některých rulových skalních útvarech (např. Milovské Perničky) a ojedinělých výchozech hadcových hornin (na Ranském Babyloně, u Skleného a Tří Studní). Borovice lesní i smrk ztepilý bývají na těchto stanovištích zakrnělého vzrůstu a obvykle je zde provází bříza bělokorá a jeřáb ptačí. Společenstva rašeliništních borových smrčin, s borovicí lesní, smrkem ztepilým a břízou pýřitou se zachovala u Velkého Dářka, v Krejcarském lese a u Zalíbeného. V Dářském rašeliništi se zachovala i vrchovištní společenstva, v nichž se v rašelinním blatkovém boru vyskytuje na jediném místě Českomoravské vrchoviny populace borovice blatky. Pro Žďárské vrchy jsou charakteristická především společenstva vlhkých až trvale zamokřených a rašelinných luk. Velmi rozšířená jsou vlhkomilná společenstva, s porosty růžově kvetoucího hadího kořene většího, fialově kvetoucího pcháče různolistého a žlutavobíle kvetoucího tužebníku jilmového, udávajícími barevný ráz podhorských luk v letním období. Kolem rybníků jsou obvykle společenstva v nichž často rostou zábělník bahenní a vachta trojlistá. Méně často jsou zastoupeny rákosiny. V živinami chudých klidných vodách se vzácně vyskytuje bublinatka menší a hvězdoš podzimní. Na rybnících ojediněle rostou leknín bělostný a stulík žlutý, vzácně rdest alpský. Jen zcela ojediněle se v oblasti zachovaly fragmenty společenstev vázaných na vložky vápenatých hornin, kde se nacházejí poslední zbytkové populace hořečků (Studnice u Nového Města, Štíří důl). Z regionálního pohledu zde 42 druhů cévnatých rostlin prokazatelně vyhynulo, 50 druhů lze považovat za nezvěstné a výskyt 20 druhů zůstává nejasný. Kriticky ohroženo je 61 druhů, dalších 23 druhů je vzácných, 67 druhů silně ohrožených, 81 druhů patří mezi ohrožené a 87 druhů je řazeno do skupiny vyžadující další pozornost. Cennými biotopy z hlediska výskytu živočišstva jsou i vlhké rašelinné louky, lada s rozptýlenou dřevinnou vegetací a vřesovištními formacemi, dále pak vodní biotopy s břehovými porosty a na ně navazující mokřady. V těchto zachovalých fragmentech přirozených a přírodě blízkých společenstev žije řada ohrožených druhů živočichů. Velkou vypovídací schopnost o stavu biotopů má zejména výskyt některých skupin bezobratlých, například pavoukovců, brouků, motýlů, mravenců nebo vážek. Donedávna vyhraněná fauna rašelinišť a rašelinných luk (žluťásek borůvkový, modrásek stříbroskvrnný) silně ustoupila v důsledku odvodňování. Tekoucí vody patří převážně do pstruhového pásma, typicky vyvinuté lipanové pásmo je na řece Svratce pod Jimramovem. Čisté potoky a říčky obývá mihule potoční. Z hlediska myslivosti je vedle běžných druhů zvěře významný výskyt původní populace jelena evropského v chovné jelení oblasti Žďárské vrchy. Historie území ve vztahu k přírodním složkám, prezentace - Lidé a krajina, mapa Libická stezka Prvními návštěvníky byli pravděpodobně dočasní nebo sezonní návštěvníci - lovci, dřevaři, uhlíři, prospektoři, horníci. Poslední dvě činnosti zejména v souvislosti s rozvojem hornictví a zpracování stříbra na Jihlavsku. Libická stezka byla jednou z hlavních středověkých obchodních cest spojujících Čechy a Moravu. Podle některých pramenů souvisí název se jménem Ljubjata, který prý se svojí čeledí stezku v 11. století vysekal. Cesta spojovala Čáslavský a Brněnský župní hrad a vedla z Čáslavi jako odbočka z České stezky a končila někde pod Brnem, kde se spojovala se stezkou Jantarovou. V 13. a 14. století ztrácela na významu a postupně její funkci převzala stezka Haberská, která vedla z Čáslavi na, Havlíčkův Brod, Jihlavu a spojovala se se znojemskou částí Jantarové stezky. Klášter ve Žďáře nebyl prvním řádovým domem, který v oblasti lesů v okolí trhové vsi Žďáru měl působit. Již v roce 1234 se pokusil o založení kláštera Cella S. Bernardi v Nížkově u Žďáru Jan z

6 Polné, který sem povolal cisterciáky z Oseka. Myšlenka na založení kláštera však zůstala živá. Boček z Obřan oslovil klášter v Pomuku, aby do kraje vyslal své zástupce. V roce 1253 vznikl klášter na ostrožně nad soutokem Sázavy a Stržského potoka pomalu začal vznikat areál kláštera - zemědělství, řemesla. Klášter a Pernštejnové - rozvoj území - Velké Dářko vzájemné souvislosti surovinového bohatsví a potřeby energie pro zpracování. Železářství - několik etap středověk až novověk - důsledek - velké odlesnění a následná lesnická péče Sklářství - zpočátku jednotlivivé hutě, později v 19. stol větší rozmach - důsledek polomů a dostatku surovin - Rumpoldtův mlýn = stoupa na křemen. Tyto vlny s přestávkami trvaly až do ploviny 19. stol., zejména v souvislosti se železářstvím. Známky této činnosti lze i vysledovat v některých místních jménech nebo příjmeních - šmídknecht (pecařský tesař), hamerník, šmelcíř, kubšítr, kosař, dýmač, haur (přebíral materiál) Pozdější ovlivňování krajiny již není tak výrazné. Vliv osídlení na prostředí - změny krajiny, antropogenní tvary, změny bioty, prezentace graf lesy, tabulka lesy V v původním hraničním hvozdu převládaly buk lesní (35,6%) a jedle bělokorá (32,4%) ve stinných lesích, v nichž na minerálně bohatších půdách rostl v příměsi javor klen (0,2%) a vtroušen byl jilm horský. Smrk byl značně zastoupen (27,3%) zejména na minerálně chudých a podmáčených stanovištích. Borovice lesní byla rozšířena na rašeliništích a skalnatých výchozech (3,8%), kde ji doprovázely bříza pýřitá a bělokorá (0,2%), jeřáb ptačí a ojediněle i borovice blatka. Na prameništích a potočních nivách byla zastoupena olše lepkavá (0,3%). Žďářením pralesa při kolonizaci území, pastvou dobytka a zejména zvyšující se potřebou dřeva k provozu železářských hamrů a hutí i pozdější sklářskou výrobu se rychle snižovalo zastoupení lesa a měnila se i jeho skladba. Náklady na výrobu dřevěného uhlí tvořily až 75 % výdajů při výrobě železa. Původní převážně jedlobukové porosty byly vytěženy a v holosečném hospodářství zaváděném od konce 18. století byly obnovovány převážně smrkem. V současné skladbě převážně jehličnatých porostů je tak smrk zastoupen 86,2%, borovice 5,5%, nepůvodní modřín a ostatní jehličnany 1,3%, ale jedle jen 1%. Zastoupení buku kleslo na pouhá 2%, dále zde rostou olše 2%, břízy 1,3% a ostatní listnaté dřeviny 0,7%. CHKO Žďárské vrchy patří 46% lesnatosti mezi nadprůměrně zalesněná území ČR. Převládají svšak hospodářsky změněné stejnověké smrkové porosty s mizivou příměsí jiných dřevin. Nevyhovující je také věková struktura porostů, ovlivněná rozsáhlými kalamitami v letech a (až na výjimky některých podrostně obhospodařovaných částí lesa) jejich chybějící porostová diferenciace. Tyto porosty jsou pak méně odolné vůči působení řady škodlivých činitelů. Významné škody, především vývraty v porostech na podmáčených stanovištích, působí bořivé větry ze SZ a JV směru. Ve vyšších polohách je 15% porostů poškozeno polomy sněhem a námrazou. Třetina porostů byla poškozena loupáním, ohryzem a okusem dříve přemnoženou jelení zvěří s následným rozvojem hnilob působených houbovými patogeny, především václavkou, postihujících až 18% dřevní hmoty. Lesy jsou i dnes významným krajinotvorným prvkem oblasti, stav porostů však ovlivňuje nepříznivě plnění jejich ostatních mimoprodukčních funkcí, zejména vodohospodářské, půdoochranné, klimatické a rekreační. I když se již v současném lesním hospodářství projevují trendy obnovy lesa se zvýšeným podílem přirozených dřevin a uplatňování podrostního hospodářského způsobu k vytvoření věkově i prostorově diferencovaných smíšených porostů s větší ekologickou stabilitou, je dosažení cílů přírodně blízkého hospodaření v lesích s dlouhodobou záležitostí. Zemědělství je činností, která začala od 12. století významným způsobem ovlivňovat krajinu. Území získávalo charakter zemědělské kulturní krajiny, tvořené mozaikou lesů, polí a luk, oddělených cestami, mezemi a kamenicemi. Krajina tohoto druhu byla díky své členitosti, střídání

7 kultur a druhové pestrosti, sama o sobě ekologicky vyváženým systémem. Tento způsob obdělávání krajiny a hospodaření s jejími zdroji, podmíněný jistě dobou a technickými možnostmi tehdejších hospodářů, pramenil i z jejich přirozené úcty k přírodě, na níž byli zcela závislí. Je však také zvážit, že i tento romantizující pohled na staré hospodáře není zcela založen na pravdě. Historické systémy hospodaření se neprojevovaly tak zhoubně hlavně proto, že ovlivňovaly území podstatně menší a díky nižšímu počtu obyvatel. Na jedné straně byla zvýšená druhová pestrost jejich zavlékáním při hospodaření a obchodu, což je v určitém pohledu pojímáno pozitivně, na druhé straně ještě v 19. století se páslo v lese a hrabalo jehličí, což je v současnosti pojímáno zcela negativně. Přirozená vazba mezi zemědělcem a krajinou byla narušena v době rozmachu velkoplošného zemědělství. Byly zaváděny nové postupy, bez ohledu na hodnoty zdejší krajiny či klimatické podmínky. Intenzifikace byla příčinou napřimování toků, rozsáhlého odvodňování zemědělských pozemků, rušení cest a mezí a úbytku stromů a keřů v krajině. Současná ekonomická situace v zemědělství je příčinou výrazného snížení negativního dopadu hospodaření na přírodu. Zemědělci musí zvažovat náklady na použití hnojiv a pesticidů a stávají se ekology z ekonomických důvodů. Státem podporované zatravňování zemědělských ploch je pro ochranu přírody a krajiny též přínosem. Z hlediska ochrany a zachování harmonické kulturní krajiny je úpadek zemědělství nežádoucí. Je však problematické dosahovat údržby krajiny např. dotacemi na kosení, které však nemá hospodářskou koncovku. Antropogenní tvary ve významu především po těžbách a prospekci (i propad u Vojnova Městce) - odvaly, jámy (Ranská jezírka), lomy, úvozové cesty, kamenice po zemědělské činnosti, novodobě haldy a skládky (rozcestí na Světnov), velká technická přemisťování v říční síti, přehrady, komunikace, zemělská činnost - změny kvality půd a erozní působení na velkých plochách. Ne vždy zcela jednoznačné negativní vlivy - osidlování náhradních prostředí regionálními druhy rostlin a živočichů, příp. dosidlování novými druhy - agresivní vlivy - netýkavky, křídlatky, psík mývalovitý, norek americký. V podstatě jde o stejné působení jako v minulosti, ale s vyšší intenzitou. Náprava škod minulosti a alespoň částečný návrat ke stabilní kulturní krajině přepokládá zaměřit se na : - péči o ty přírodní hodnoty, které byly záměrně nebo shodou okolností uchráněny před poškozením nebo znehodnocením (především se jedná o území, kde se dochovala kostra mezí s četnou mimolesní zelení, přirozené toky či luční společenstva, zejména v potočních a říčních nivách, izolovaná menší území s výskytem chráněných a ohrožených druhů. - obnovu (revitalizaci) přírodních prvků,jež byly poškozeny nebo zcela zlikvidovány (zde je velká škála možností lze podporovat navracení rozptýlené zeleně do krajiny, obnovu mezí, revitalizaci nevyváženého vodního režimu, obnovu druhové bohatosti luk apod.) Smyslem těchto opatření je dosáhnout ekologické stability krajiny a vyváženosti jejích jednotlivých prvků. Přestávka Promítání filmu Žďárské vrchy - krajina útulná Diskuse Zadání námětů (regionální zemědělství, venkovské zahrady a jejich rostliny) Literatura, zdroje: Výnos Ministerstva kultury ČSR, ze dne , čj. 8908/70 - II/2 o zřízení chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků Směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Kreps M, Dr. CSc, 1970: Železářství na Žďársku , Blok, Brno Česká komora architektů, 2001:Tvář naší země - krajina domova, sborníky z konference 2001,

8 Studio JB, Lomnice nad Popelkou Čech L., Šumpich J., Zabloudil V. a kol, 2002: Jihlavsko, Chráněná území ČR, svazek VII, AOPK ČR Btrno, Praha vrchy.cz