2. dbna 2008 od hod (středa) ve studovně na Eliščině nábřeží (u muzea)

Transkript

1 Sdní a vědecká knhovna v Hradc Králové setkání volného cyklu Pojďme si povídat 2. dbna 2008 od hod (středa) ve studovně na Eliščině nábřeží (u muzea) aneb pan dee (nar. 1953), šansoniér, básník, překladatel a od roku 2006 předseda Českého centra mezinárodního PEN klubu.v současné době jezdím po republice křížem krážem s autorským čtením a písničkami právě po knihovnách a musím přiznat, že to jsou krásné a ušlechtilé instituce. Knihy tam půjčují milí a oduševnělí lidé svým podobně utvářeným spoluobčanům, člověk si někdy připadá skoro jako v ráji. Jako by bytosti z obou stran přepážky ani nebyly z tohoto zbožně-peněžního světa. /cit. pan Jiří Dědeček/

2 Š a n s o n v y p r a v u j e Jiří Dědeček První písnička První písnička prý prapůvodně vytrysa z náady pěvce a doresovaa ji. Sova bya voena ta, aby bya zpěvná a has se nes rajem jao zvu, jao hudební nástroj bez mimořádného zřetee obsahu písně. Ta asi vzniay písničy ze samoty, písničy bez pubia. Vzniají dodnes, i dyž zdaea už ne ta spontánně, vybředají ze své samoty a počítají s obecenstvem. Doonce mohou i vyprávět, ae to spíš výjimečně, protože jejich sía tví především v hudebnosti. Ovšem touha vyprávět a být posouchán, nejprve možná jen recitovat, později s hudebním doprovodem v pozadí, daa vzninout druhé písničce, totiž písničovému vyprávění. (Když jsem šel od vás, Když jsem jel okolo, Šla má milá, Šel Janíček, Šly panenky to všechno jsou sice vnadné vyprávěcí začáty písní, v nichž ae naonec obvye o žádný příběh nejde, uvozovací věta souží jen jao pendant metaforicému popisu citů). Sutečná narativní větev v uměém provedení vyvrchoia až oncem osmnáctého a především během devatenáctého stoetí ramářsými písněmi. Ač měy vemi oísavou uměecou úroveň (a to nejen hudební, tu druhořadou, nýbrž často i tu havní, textovou, poeticou), do určité míry z nich dodnes vycházíme všichni, do se tu a tam snažíme zpívat history. Když jsem šel, když jsem jel, potkal jsem, když jsem četl, zdálo se mi, viděl jsem, slyšel jsem Tahe a podobně se nechává idovou písní inspirovat ohromné množství současných autorsých písniče, šansonů, teré bychom právem mohi nazvat vyprávěním. Jao pohády, teré sice jdou odvážně ještě dá a začínají ambivaentním byo nebyo, s nimiž vša má autor-šansoniérvypravěč spoečnou touhu uchvátit nebo aespoň zaujmout pubium příběhem. (Ostatně i pohádový začáte se v šansonovém vyprávění tu a tam vysytne, jao napříad v jina zcea nepohádové písni Georgese Brassense o strašivém goriovi, terá paroduje ramářsou: Byl jednou jeden goril kleci / Dámská to pastva pro oko / A skrze něj se děly věci / Strašné daleko široko. ) Jean-Caude Carriere ve své nize Vyprávět příběh říá: Skutečná otázka nezní: Jaký je smysl tohoto příběhu? Kolika způsoby jej mohu chápat? Je možno jej zredukovat jen na jeden význam? Otázka zní: Může onen jedinec, k němuž se obracím, získat nějaký užitek z toho, co mu budu vypravovat? To věčné Já Nejsem vědec a iterární teoreti; stejně jao mnohé moje písničy i toto vyprávění o vyprávění bude vemi osobní. Vadimír Merta mi dysi vyčet, že vidím svět jenom srze svoje já. Má pravdu jenom do určité míry já ho ta nevidím, já ho ta nahížím. Aby by posuchači jasnější. Zatímco v mnoha prozaicých příbězích se autor-vypravěč vemi často schovává za er-formu a nechá příběh vyprávět nějaou postavu, v písničách naopa vemi často šansoniér-vypravěč vypráví v první osobě singuáru. Jao by tento fat něja přispíva věrohodnosti příběhu nebo posuchačově schopnosti prožít ho spou s interpretem já jsem to vidě, já jsem to proži, teď mě tu máte před sebou. Ich-forma je pravděpodobně proto ta častá, že je nesmírně působivá, autenticá, ať už šansoniér vypráví příběh všední, nebo naopa něco naprosto neuvěřiteného. Edith Piaf v písni Milenci na jednu noc zpívá o spoečné sebevraždě dvou madých mienců v aciném hotýu. Písniča trvá čtyři minuty a je v ní ceý život, ása, smrt. Ae co je havní zpěvača je v roi, vypráví v první osobě, co zažia, viděa a syšea jao poojsá: Rána šedivá To se nezmění / Mně tu nezbývá času na snění / 7otel 8deál špína, prach a rez / Ty dva ale dál vidím jako dnes Pubium tuto nadsázu aceptuje, přestože aždý ví, že s prací poojsé Piaf nemá vané osobní zušenosti. A dyž potom v závěru zazpívá (ano dovypráví!): Než skryla je země / Tam za ohradou / Zůstal i ve mně / Střípek z těch dvou, ze se spoehnout, že jedno oo nezůstane suché Bez ironie; pathos může být třeba nesnesitený pro naše tradice a zušenosti, ae procítěné pateticé osobní podání činí vyprávění větším. Karel Kryl a jiné příběhy Když jméno a příjmení dávají dohromady maý, jednoduchý příběh, je autor jistě předurčen vyprávění. Kryovy příběhy jsou v česé spoečnosti dobře známé; mně se zdají pozoruhodné mimo jiné i tím, že jejich Já se ta často neprosazuje: Král do boje táh, příběh, terý je nám vyprávěn 1

3 postaru jao moraizující symbo, do něhož ich-forma nepatří. Jel krajem divný kníže, Veličenstvo kat, Král a klaun, transformované pohádové náměty, v nichž by první osoba singuáru pravděpodobně těžo unesa pateticý ape na mravnost a ctnost. (Zcea jina zachází s pohádovým vyprávěním napříad Bre v písni Králův Blázen: Měltě blázna jeden král / čistého jak rosa ranní / jenžto ryzí láskou plál / ke královské jeho paní / Sláva tomu kdo se hrbí / A kdo visí buď zdráv!, Kryovu pathosu je naopa bízý Brassens v Malém pištci: Malý pištec na flétnu hrál / Až to zaslech na zámku král /nabídl mu spoustu věcí / Mimo jiné erb hraběcí / Pane já nechci být hrabě / Ohradil se šumař chabě ) I dyž Kry si ve své magicé přímočarosti moh dovoit mnoho, individuaismus Já přece jenom příiš zavání duchapností, humorem, terý ničí pathos a maří veebné vyznění vyprávění. Pro morání ape v nepateticém, podezíravém a švejovsém česém prostředí je pa mnohem vhodnější první osoba puráu zůstali jsme němí, máme, co jsme chtěli, mlčíme ty i já, tak vás tu máme Dívejte se mi do očí Poud jde o způsob podání taového vyprávěcího šansonu, může se samozřejmě různit stejně, jao se různí podání jaéoiv jiné písničy. Mode uspavač hadů zpívá obvye se zavřenýma očima, jao by věři, že siný příběh deroucí se z nitra si sám najde cestu diváovi, mode učite těocviu přátesy osovuje oetiv (nědy i dosova: děca), tu a tam adresně pohédne diváovi do očí, a zísává ta pozornost pro svůj příběh srze osobní charisma. Zcea zváštní apitou tvoří pode mého názoru francouzsý šanson od počátu 20. stoetí až do pozdních sedmdesátých et. Jednotiví interpreti se nespoojují s vyprávěním příběhů, nýbrž aždou písniču inscenují jao miniaturní drama. V pejádě veých jmen, jao jsou Piaf, Gréco, Barbara, Bécaud, Aznavour, Bre, Brassens a daší, dotáh toto herecé mistrovství v šansonu nejdá pravděpodobně Yves Montand. Ten si pode svědectví pamětníů aždý detai písničy pečivě nacvičova před zrcadem, a to včetně pohybu prstů, včetně posádání vějířu vráse v outcích očí při úsměvu z profiu (Podobnou inii už po éta u nás udržuje Hana Hegerová; její podání jao by vyvraceo tvrzení, že pro Čechy je pathos čímsi nestraviteným.) Tato dramatizace šansonu bya bezesporu dána taé tím, že právě ve Francii docházeo a stáe dochází vemi sinému pronutí šansonu na jedné straně a fimu a divada na straně druhé mimo už jmenované jsou tu dáe Serge Reggiani, Aain Souchon, Charotte Ramping, Richard Bohringer, u nichž herecé mistrovství sině onuruje pěvecému nebo naopa. Vymýšlet se smí, lhát je zakázáno Nejsem rasista, násiní nebo opiec, ae vemi často se za tyto idsé ategorie vyjadřuji první osobou jednotného čísa, vyprávím jejich příběh, jao by by můj vastní. Ba co víc, vyprávím jejich příběh, terý jsem si vymyslel od A až do Z. Na mém vyprávění tedy není pravdivého nic mimo principy, havní body a íčové ideje uvažování a předpoádaného chování rasisty, násinía nebo opice. Taé doufám, že ani bbec nejsem, a přesto mám o tomto idsém typu desíty písniče vyprávěných v první osobě singuáru. Prožívám tedy vemi často roe havních hrdinů svých písniče, i dyž s nimi mimo muvnicou vazbu mám pramáo spoečného. Teprve dyž už míra bbosti přesahuje uvěřitenou mez (a nebo dyž by se naopa moha nebezpečně bížit uvěřitenosti v souvisosti s mou osobou), najdu si raději postavu, o níž vyprávím: Včera Pepa nejed / jindy jí / snad se inspiroval / 8ndií / nebo jinou zemí / některou / kde též pravidelně / nežerou Od tvůrčího vymýšlení musím jen pro pořáde odišit vědomou účeovou lež. Obvye bývá ve sužbách nějaé ideje, nědy jen vytváří faešný obraz o tvůrci-interpretovi, ae časem se ta jao ta prozradí. Má totiž narozdí od poeticých výmysů těžou prde. (Nadpis tohoto odstavce ostatně tvoří jednu z havních výchovných deviz v naší rodině, děti vždy věděy, že vymýšet si mohou, ae hát nidy. Cit pro tu jemnou hranici nosí v sobě aždý z nás.) K autorsým výmyslům, jež nazýváme tvorbou, dodává Jean-Caude Carriere: V Životě Ježíšově (La Vie de Jésus) ukázal Renan velmi obratně, jak nějaký vypravěč, jistý Jan, poslední ze čtyř známých evangelistů, jehož totožnost není jistá, počal na sklonku svého života vypravovat životopis toho, jehož podle svých slov znal. Činí tak po svém a jeho způsob je velmi osobní. 7nán snad jakousi žárlivostí vůči apoštolu Petrovi klade sám sebe do popředí hned vedle Krista a 2

4 prohlašuje se za nejoblíbenějšího učedníka. A vypravuje epizody jako je Lazarovo vzkříšení které ostatním evangelistům unikly. Možná si vymýšlí. Je to autor. Osobní zážitek Záadem všech vyprávěcích písniče je pro mne osobní zážitek. Žijeme ovšem v jednadvacátém stoetí, dy prosté uměecé onstatování nestačí, všechno už tady byo: jaro je čas ásy, život je těžý, smrt je tajemná V houbi duše je moje prožívání těchto sutečností stejné, jao byo před dvěma tisíci ety. Doneonečna omíat pocity nadšení, zoufaství a strachu by vša byo nejen zbytečné, ae především vrchoně nudné. Musím tedy jaro, život i smrt prožívat jinými sovy, chci-i zaujmout. A říám-i musím, mě bych se hned opravit ta povinnost by se brzy prozradia faší. Nemám-i dar prožívat, nahížet odvěá témata osobitě, nemám ani právo na uměecou existenci. Ja se dnes často opauje v seminářích tvůrčího psaní nejde o to CO, jde o to JAK. (Ae probém nového náhedu na stará témata není záežitostí posedních et, ja doumentuje bonmot, terým G. B. Shaw už počátem 20. stoetí častova nešťastné adepty dramaticého psaní /parafrázuji/: Ve vašem díle je mnoho nového a krásného, to krásné však bohužel není nové a to nové není krásné ) Francouzsý šansoniér Georges Brassens říá: v písničce, ostatně jako v krásné literatuře, záleží především na způsobu podání: stylu a úhlu pohledu na věc, kterou se člověk zabývá. Poněvadž témata sama nejsou tak početná, lze je vyčíslit na prstech jedné ruky. příroda, svoboda, spravedlnost, smrt, čas, jak běží, láska Na počátu tedy stojí osobní zážitek, ae dá už funguje jedna to, čemu říáme básnicá icence (především v dramaticém rozvíjení příběhu písničy a jejím vypointování), dáe pa deformované, úchyné, osobité autorsé vidění, tedy taent, projevující se neotřeým užitím básnicých prostředů. Občas s nadsázou prohašuji, že nedoážu napsat o ničem, co jsem doopravdy neproži. Ae co je to doopravdy? Hieronymus Bosch ži spořádaný občansý život a pravideně pati daně. Moje představy a sny jsou nědy mnohem tísnivější, jindy mnohem rásnější či absurdnější neži sutečnost. Lze prostě říci, že jsou pro mne často mnohem opravdovější, proto ani autorsointerpretační prožite, výraz, není nepravdivý a proto je většinou jao autenticé vnímá i divá, posuchač. Nidy jsem doopravdy neumře, a přesto o tom vyprávím v písničce Řekněte to mýmu psovi: Už mi začla dovolená / už mi pište absenci / už mě berou na ramena / štyry krásný mládenci Nidy jsem úpně dosova nezausi to, o čem se pojednává v textu Za trochu lásky: Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou, potkal jsem se s mladým neonacistou, měl napsáno Praha fixem na lístku, podpaží ved mladou neonacistku Ae na druhou stranu neprožívá to či ono aždá citivá bytost na tomhe světě den co den, přinejmenším ve svých sutečných představách? Život, láska, smrt Všechny šansoniéry, teří jsou zároveň aespoň zčásti autory, pronáseduje věčná novinářsá otáza: Co vám posytuje inspiraci? Leoucheovsá odpověď: život, láska, smrt ovšem tazatee neuspoojí. Pa tedy můžeme po vzoru Brassensově buď rozdrobit tyto tři inspirační množiny na výše uvedené podmnožiny, nebo shrnout a říci prostě: Všechno. Protože ta to je, a nejen v šansonu. V mirosvětech, jež nás obopují, není detaiu, terý by nestá za vyprávění, ooo něhož by nebyo možné ovinout příběh aespoň ta douhý, ja douho trvá písniča. Jean-Caude Carriere tvrdí, že v dnešní době se příběhem vyprávění stává všechno. Vše je vyprávěno jako série po sobě jdoucích dějů. Novinové zprávy, jakmile projdou osobou nějakého speakera, to jest interpreta, herce, jsou nutně dramatizovány. Zadržení rukojmí, obtížná jednání, mimořádný sportovní výkon jsou zrovna tak vyprávění, dramata. A Trojskou válku bychom dnes asi prožívali v přímém přenosu doplněnou rozhovory s Achillem na jedné straně a s 7elenou na druhé; a možná i s bohy, kdo ví. ( ) První příběh náhle vytrysknuvší odnikud nebyl nikdy vyprávěn. Vše se artikulovalo postupně zvuk po zvuku, význam po významu. Žádné tvoření, žádná invence, pochopitelně. ( ) V každém případě příběh, toto dlouze váhavé vyjádření, tak zázračné, že bylo zprvu přičítáno kosmu a bohům, přežívá rozšířenější než kdykoliv předtím (a také možná oslabenější a zvulgarizovanější) v moderních médiích. 3

5 Šanson ovšem příběh ondenzuje, jednomu idsému životu věnuje v básnicé zratce sou o čtyřech verších a běží dá za převapením, za moraitou, za pointou. A dobře děá, protože narodit se, žít a umřít dovede aždý druhý, ae zajímavé je právě to mezitím a oem. 4

6 Rešerše č. 8/28 odd. IRS SVK Hradec Králové Francouzský šanson Výběrový soupis literatur" # fondů SVK v Hradci Králové. Ro#děleno na knižní a článkovou produkci, doplněno signaturami SVK. Ve skupinách řa#eno abecedně. Knihy: Signara:. AZ1AV2UR, Charles V#pomínk" : čas včerejšků / Charles A#navour ; [# francou#ského originálu... přeložila Markéta Vinická]. -. v"d. Praha : Albatros, 2@. - 2@A s., 32 s. obr. příl. ISB A BÉRA1GER, Pierre-Jean de 26@ A96 1a křídlech refrénu : výbor # písní a písniček / Pierre-Jean de Béranger ; # francou#ského originálu přeložil Jan 2. Fischer. -. v"d. souboru. Praha : Československý spisovatel, s. 3. BERTEAUT, Simone 6@ A9 Edith Piaf / Simone Berteaut ; # francou#ského originálu přeložila Marie Janů. -. v"d. Praha : Československý spisovatel, s. : DĚDEČEK, Jiří Klejme píseň dokola : výběr # textů / Jiří Dědeček, Georges Brassens ; # francou#štin" přeložil, životopisem a předmluvou doplnil Jiří Dědeček.. v"d. Praha : Panton, A s. A. ERISMA11, Gu" Cesta francou#ského šansonu : od středověku po dnešek / Gu" Erismann ; # franc. přel. Vladimír Cinke. -. v"d. Praha : Supraphon, s. 6. FISCHER, Jan 2tokar Béranger - nejslavnější francou#ský písničkář / Jan 2tokar Fischer.. české v"d. Praha : Svoboda, 967. s., [2@] obr. příl. 7. K2PTA, Pavel 267 6@2 Lov motýlů / francou#ské šanson" ve výběru, přebásnění a parafrá#ích

7 Rešerše č. 8/28 odd. IRS SVK Hradec Králové Pavla Kopt". -. v"d. Praha : 2deon, s LI, Jean 73A 6@ Edith Piaf : přísně tajné / Jean 1oli ; přeložila Růžena Steklačová ; s předmluvou Charlese A#navoura. -. v"d. Praha : ETC, A s. : il. ISB X 9. PIAF, Edith Kolo štěstí / Edith Piaf ; úvodní slovo a po#námk" Marc Robine ; předmluva Jean Cocteau ; doslov Fred Mella ; přeložila Galina Kavanová.. v"d. v českém ja#"ce. Praha : BB art, 2@. s. ISB1 8-73@ -33A-3. TATER2VÁ, 796 Edith Piaf / Milada Taterová, Jiří 1ovák. -. v"d. Praha : Supraphon, 969. s.. TATER2VÁ, 79@ Gilbert Bécaud / Milada Taterová, Jiří 1ovák. -. v"d. Praha ; Bratislava : Supraphon, s. 2. @ Charles A#navour / Milada Taterová, Jiří 1ovák. --. v"d. Praha ; Bratislava : Supraphon, s. 3. TATER2VÁ, A 9 Maurice Chevalier / Milada Taterová, Jiří 1ovák. -. v"d. Praha : Supraphon, 97. TATER2VÁ, 69 Mireille Mathieu / Milada Taterová, Jiří 1ovák. -. v"d. Praha ; Bratislava : Supraphon, A s. A. V21DRÁK, Jiří Básníci Evrop" : 2kudžava, Suchý, Lasica, Paoli, Bécaud, Aufra", Doga, Jordanov, Van Veen, Hirsch, Donovan, Wecker, Anderson, Turnau / Jiří Vondrák. - V"d.. Praha : Česká televi#e, s. : il. ISB AA-89-9 A

8 Rešerše č. 8/28 odd. IRS SVK Hradec Králové Články z periodik: Signara: 6. BRETFELD2VÁ, Helena I-A A@8/ 999 Svéhlavý ka#atel s nepřistřiženými křídl" / Helena Bretfeldová. fot. In: Folk & Countr". Roč. 9, V 999W, s. 6. Jacques Brel. 7. BRETFELD2VÁ, Helena I-A A@8/2 Zpěvačka s kon#ervatoří ulice : Edith Piaf / Helena Bretfeldová. fot. In: Folk & Countr". Roč., č. 2 V2W, s DĚDEČEK, Jiří Co je to šanson? / Jiří Dědeček. In: Lidové novin". Roč. 8, č. A6 V@.7.2AW, s. 2. II-A 32A/2A/7 9. DĚDEČEK, Jiří I-A 29/2 / - 3 Kdo v"m"slel smrt : Bécaud opustil loď u Saint-Cloudu / Jiří Dědeček. In: Týden. Roč. 9, č. V W, s. 6@-6A. 2. DEMEL, Dalibor I-A A7A/ 999 Georges Brassens / Dalibor Demel. 8 fot. In: Uni. Roč. 9, č. 3 V 999W, s GRÉC2, Juliette -26 Dva druh" smrti / Juliette Gréco ; Jiří Žák. 9 obr. In: Reflex. Roč. 6, č. 2 V 9.A.2AW, s HVĚZDA II-A 32A/ 997/ - 2 Hvě#da francou#ského šansonu / job. obr. In: Lidové novin". Roč., č. 278 V W, s. 7. Barbara ( ), nekrolog. 23. CHARLES /23-39 Charles Trenet. In: Reflex. Roč. 2, č. 32 V9.8.2 W, s. A@-A7. 2@. JA1DER2VÁ, Drahoslava Léo Ferré / Drahoslava Janderová. fot. In: Literární novin". č. 3 VA W, s. 2. Nekrolog ( ). II-A 66/ 993/26-A2 3

9 Rešerše č. 8/28 odd. IRS SVK Hradec Králové 2A. KLUSÁK, Pavel I-A 29/22/ - 3 Šanson se vrací / Pavel Klusák. In: Týden. Roč. 9, č. 3 V2A.3.22W, s Brigitte Fontaine. 26. K2MÁREK, Tom Serge Gainsbourg / Tom Komárek. obr. In: Rock & Pop. Roč. 6, č. 6 V26W, IV-A A33/ KUČERA, Josef Kobra Sl.na v./ 998 R"tíř dobré nálad" / Josef Kobra fot. In: Slovo. Roč. 9, č. 2 3 V W. Příl. Slovo na víkend. S. VIII. Maurice Chevalier. 28. MATĚJ, Karel II-A 27@# / 992/ - 2 Yves Montand / Karel Matěj. 2 obr. In: Květ". Roč. 2, č. V W, s MATHIEU, Mireille II-A A # Mag./ 99@/ -@ Stará hvě#da nere#aví / Mireille Mathieu ; #aps. Jitka de Préval. 2 fot. In: Mladá fronta Dnes. Roč. A, č. 22 V @W. Příl. Maga#ín Dnes. S RUBEŠ, Jan Pár slov o francou#ském šansonu / Jan Rubeš. In: Prostor. Roč. 7, č. 27 V 99@W, s Z2UL, Martin Serge Gainsbourg / Martin Zoul. 2br. In: Rock & Pop. Roč. A, č. V2@W, A 37A/ @/27-28 IV-A A33/2@ 32. ŽÁK, Jiří -22 Gilbert Bécaud / Jiří Žák. 6 obr. In: Reflex. Roč. 3, č. 3 V 7..22W, s. A6-A ŽÁK, Jiří -2 Jacques Brel / Jiří Žák. 8 obr. In: Reflex. Roč., č. 3 V3.3.2W, s.