nízké koncentrace škodlivin teplota prostoru její rozložení teplot v prostoru eliminace průvanu vhodný způsob distribuce tepla

Transkript

1 MIKROKLIMA VE ŠKOLNÍCH BUDOVÁCH - PŘEHLED Podrobnější vysvětlení této problematiky naleznete na následujících stránkách. Vnitřní mikroklima: Kvalita vnitřního vzduchu: Teplota prostoru: Větrání v zimě: Přirozené větrání okny: Řízené větrání: Větrání v létě: Stínění: Normativní doklady: dostatečný přísun čerstvého vzduchu nízké koncentrace škodlivin teplota prostoru její rozložení teplot v prostoru eliminace průvanu vhodný způsob distribuce tepla škodliviny z exteriéru škodliviny z interiéru eliminace VOC (těkavých uhlovodíků) uvolňujících se z konstrukcí (např. formaldehyd) maximální koncentrace CO 2 dle vyhlášky č. 268/2009 Sb ppm (vydýchaný vzduch) změřené koncentrace CO 2 ve školách až 6700 ppm koncentrace nad 1500 ppm, snížení pozornosti, nesoustředěnost koncentrace nad 5000 ppm ohrožují zdraví učebny 22±2 C minimální teplota 20 C maximální rozdíl teploty v místnosti 3 C třídenní pokles teploty v učebnách pod 18 C - uzavření jednodenní pokles teploty v učebnách pod 16 C - uzavření vzestup teploty v učebně nad 31 C ukončení výuky větrání slouží dodávce čerstvého vzduchu, nikdy ne k chlazení špatně regulovatelné, vliv lidského činitele špatné větrání nejúčinnější krátké otevření oken na plno - průvan, ochlazení stálé otevření ventilačky energeticky náročné, stálý průvan mikroventilace ztráta akustického komfortu, nedostatečná dodávka vzduchu snížení energetické náročnosti bezproblémové zajištění množství čerstvého vzduchu, přívod předehřátého vzduchu eliminace průvanu, odvod vzduchu se škodlivinami, regulace dle potřeby eliminace škodlivin z exteriéru dostatečný počet větracích otvorů a vhodný typ jejich otevírání využití nočního předchlazení a akumulace budovy pomocný výpočet PHPP list léto vnější stínění účinnější než vnitřní stínění vlastními konstrukcemi vstupuje do výpočtu tepelné stability, potřeby tepla na vytápění a PHPP listu léto neprůvzdušnost budovy tepelná stabilita místnosti v letním období součinitel prostupu tepla obvodových konstrukcí teplotní faktor a nejnižší povrchové teploty info@eazk.cz 1

2 MIKROKLIMA VE ŠKOLNÍCH BUDOVÁCH ENERGETICKÁ NÁROČNOST, KOMFORT, LEGISLATIVA Úvod: Vnitřní mikroklima je jedním z hlavních činitelů, které ovlivňují kvalitu prostoru. Abychom se v dané budově cítili příjemně, musí být dosaženo optimálních podmínek vnitřního mikroklimatu. Tím se rozumí dostatečný přísun čerstvého vzduchu, nízké koncentrace škodlivin, teplota prostoru, rozložení teplot v prostoru, eliminace průvanu a vhodný způsob distribuce tepla. Stejně tak jako jsou rozdílné klimatické podmínky v zimním a letním období, jsou na tyto prostory kladeny různé, často protichůdné, požadavky směřující k vytvoření příjemného klimatu s ohledem na nízké náklady a nízkou energetickou náročnost. Kvalita vzduchu: Kvalita vzduchu je ovlivňována množstvím škodlivin ve vzduchu. Ty můžeme dělit na škodliviny přicházející z exteriéru a na ty vzniklé v interiéru. Dále je můžeme dělit na ty, které vznikají v závislosti na provozu objektu a na ty, které vznikají nezávisle na provozu. Kromě extrémních případů objektů umístěných u exponovaných dopravních komunikací nebo u jiných zdrojů škodlivin jsou pro kvalitu vnitřního vzduchu zásadní především zdroje škodlivin nacházející se v interiéru. Mezi ty, které vznikají nezávisle na provozu objektu, se řadí látky uvolňující se ze zabudovaných stavebních materiálů a použitého mobiliáře. Nejnebezpečnějšími škodlivinami jsou těkavé uhlovodíky VOC (např. formaldehyd), těžké kovy a jiné rakovinotvorné nebo mutagenní látky. Zvýšená koncentrace VOC ve vnitřním ovzduší je zodpovědná za různé zdravotní obtíže a choroby. K symptomům patří dráždění očí, nosu, kašel, suché sliznice, suchá pokožka, slzení očí, neurotoxické symptomy jako únava, bolest hlavy, snížení koncentrace, nesoustředěnost nebo nechutenství. Škodliviny zapříčiněné provozem v budově jsou produkovány přítomnými osobami, využívanou technikou (počítače, kopírky, tiskárny ), použitím úklidových prostředků a ostatními činnostmi (např. vaření, ohřev jídel, výuka v odborných laboratořích). Nejzásadnější je z tohoto pohledu produkce CO 2 dýchání. Ač je CO 2 nejedovatý plyn, tak jeho účinky na kvalitu mikroklimatu v prostoru jsou fatální. Proto také novela vyhlášky č.268/2009 Sb., o technických požadavcích na výstavby stanovuje pro pobytové místnosti maximální hodnotu koncentrace CO 2 na 1000 ppm. Ve vnějším prostředí se koncentrace CO 2 pohybuje do 500 ppm. Už koncentrace nad 1000 ppm mohou způsobovat nesoustředěnost, únavu a s tím spojené nižší výkony žáků. Přestože zdraví ohrožující jsou koncentrace nad 5000 ppm, tak pro dobrý pracovní výkon se mají udržovat koncentrace CO2 nižší než 1500 ppm. Že jsou však tyto hodnoty výrazně překračovány, dokazuje měření kvality vzduchu zpracované Energy consulting service. O výsledcích průzkumu pojednává Studie Koncentrace CO 2 ve školách. Ve většině sledovaných učeben byla během výukové hodiny překročena limitní hodnota koncentrace CO 2, a to jak v objektech s novými těsnými okny, tak i v objektech se starými netěsnými okny. Extrémem byla koncentrace 6700 ppm! Jedinou možností, jak zlepšit nebo udržet požadovanou kvalitu vzduchu, je větrání. Zda je možné jej dosáhnout přirozeným větráním okny nebo zda je nutná instalace řízeného větrání a jaké budou dopady jednotlivých typů větrání, je otázka pro odborníky. EAZK disponuje jak zařízením pro sledování koncentrace CO 2, tak i zkušenostmi v této oblasti a nabízí Vám možnost konzultace a podporu při řešení způsobu větrání nejen ve Vaší škole či sportovní hale, ale i v jakékoliv jiné veřejné budově. Teplota prostoru: Další důležitou složkou ovlivňující mikroklima prostoru je vnitřní teplota a vlhkost vzduchu, rozložení teploty ve vnitřním prostoru, vnější teplota a teplota obklopujících konstrukcí. Zatímco v zimě je teplota v interiéru znatelně vyšší než v exteriéru, tak v letním období se mnohdy snažíme docílit nižší teploty v interiéru než v exteriéru. Stejně tak jako jsou stanoveny normativní požadavky na kvalitu vzduchu, jsou stanoveny i požadavky na vnitřní teploty. info@eazk.cz 2

3 Vnitřní teplota je ve školních prostorech je stanovena hygienickými předpisy vyhláškou č.343/2009 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, která je novelizací vyhlášky č.410/2005 Sb.. Součástí vyhlášky je tabulka teplot. Teplota vnitřního vzduchu v učebnách je stanovena na 22±2 C. Minimální teplota v učebnách je stanovena na 20 C. Dále je stanoveno, že rozdíl mezi teplotou v úrovni kotníku a hlavy nesmí být větší než 3 C. To může být problematicky splnitelné především u starších budov se špatně izolujícími okny, stěnami, podlahami a stropy. Velké rozdíly teplot jsou mimo jiné příčinou proudění vzduchu v objektu. Rychlost proudění stanovuje výše uvedená vyhláška na 0,1-0,2 m/s. Odchylka směrem dolů je tolerována touto vyhláškou mnohem méně než odchylka teploty nahoru. Pokud 3 následující dny po sobě klesne v učebnách teplota pod 18 C nebo v jednom dni pod 16 C, musí být provoz zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání zastaven. Požadavky na pokles výsledné teploty v místnosti na konci otopné přestávky stanovuje ČSN Splnění tohoto požadavku u nových nebo nově zaizolovaných objektů je většinou bezproblémové. Za povšimnutí také stojí především nejvyšší dovolená teplota v učebnách 28 C skutečná změřená. Přestože se jedná o vysokou hodnotu, je problém ji v mnoha místnostech dodržet a to především v letních měsících. U budov se špatnou regulací otopné soustavy se tento problém vyskytuje i v přechodném období. Abychom předcházeli vysokým teplotám ve vnitřních prostorech, definuje ČSN :2011základní požadavky na tepelnou stabilitu místností v letním období. Pro nevýrobní prostory, mezi něž patří i učebny, platí nejvyšší denní teplota v místnosti 27 C vypočtená postupem stanoveným normou. Výpočet se provádí bez vnitřních zisků (žáci, počítače atd.), a proto i správně provedený výpočet nemusí být stoprocentní zárukou nepřekročení nejvyšší dovolené teploty v učebnách. Díky započitatelnosti vnitřních zisků tepla a přesně definovatelného větrání je pro ověření také velmi vhodný výpočetní nástroj PHPP, který stanoví počet překročení teploty 25 C v místnosti během letního období. info@eazk.cz 3

4 Vyhláška č.343/2009 Sb. dále říká, že při extrémních venkovních teplotách, kdy maximální venkovní teplota vzduchu je vyšší než 30 C nebo kdy je výsledná teplota kulového teploměru tg max vyšší než 31 C (vnitřní teplota), musí být přerušeno vyučování a zajištěno jiné náhradní opatření pro děti a žáky s možností pobytu mimo budovu včetně zajištění pitného režimu. Je zřejmé, že tvůrci vyhlášky vůbec nepočítali s tím, že lze navrhnout takovou budovu, ve které bude příjemně i při teplotě 30 C. Pro tepelnou pohodu je také zásadní teplota obvodových konstrukcí stěn, oken, podlah, stropů, ale i rohů, koutů nebo napojení oken. Čím je totiž větší rozdíl mezi povrchovou teplotou konstrukcí a teplotou vzduchu v interiéru, tím je také vyšší pocit diskomfortu. Nízká teplota obvodových konstrukcí vytváří pocit chladu a nutí nás tak vytápět prostor na vyšší vnitřní teplotu, což vede k vyšší spotřebě energií. Velký rozdíl mezi teplotami v interiéru také vede ke vzniku průvanu. To vše je charakteristické pro staré nezaizolované objekty. Při poklesu teploty povrchu pod teplotu rosného bodu dochází ke kondenzaci vodních par, což může mít za následek plísně nebo hnilobu dřevěných konstrukcí. Mezi nejvíce ohrožená místa patří rohy, kouty, napojení oken na stěnu a jiné tepelné mosty. Tento problém se bohužel týká i nových nebo rekonstruovaných objektů. Pro vyvarování se těchto rizik vyžaduje norma ČSN :2011 výpočet teplotního faktoru a nejnižší povrchové teploty. U rohů, koutů a ostění oken je však často nutný detailní výpočet tepelných mostů. info@eazk.cz 4

5 Především u mateřských škol je zásadní pokles dotykové teploty podlah. ČSN stanovuje požadované hodnoty poklesu dotykové teploty. Tato hodnota ovlivňuje, nakolik vnímáme podlahu jako studenou. Prověřují se podlahy na terénu a nad vnějším nebo nevytápěným prostorem (sklepy). U starších objektů ani dodatečně zateplených objektů není pokles dotykové teploty díky neexistenci jakékoliv izolační vrstvy v podlaze vždy splnitelný. Splnění tohoto požadavku není nutné, pokud je podlaha pokryta textilní podlahovou krytinou (koberec) nebo pokud je trvale teplejší než 26 C. Jedinou možností, jak zlepšit nebo udržet požadované teploty v prostory a s nimi spojených veličin je dobrý návrh budovy, dobré provedení stavby a objektu přizpůsobený, dobře regulovatelný systém vytápění a větrání. Zda daný návrh budovy a jejího technického zařízení dovolí docílit splnění všech požadovaných hodnot při zachování příznivých nákladů na provoz a realizaci, je otázkou pro odborníky. EAZK disponuje odbornými znalostmi a zkušenostmi v této oblasti a nabízí Vám možnosti konzultace a podporu při snaze splnit všechny podmínky požadované legislativou, ať už u stavby stávající nebo navrhované. Větrání během otopného období: Účelem větrání v otopném období je dodávka čerstvého vzduchu. V žádném případě není jeho úkolem chlazení vnitřních prostor! Pokud se během otopného období využívá větrání k ochlazování vnitřních prostor, tak to svědčí o nevhodné nebo neexistující regulaci otopného systému. Ta může být zapříčiněna nejen nesprávným nebo chybějícím systémem regulace, ale také chybami obsluhy otopného systému. Než se pustíme do řešení větracího systému, je třeba mít opravdu funkční otopnou soustavu včetně odpovídajícího systému regulace, který dokáže reagovat na teplotní zisky, ať už ty vnitřní z provozu nebo solární prostupující okny! Větrání může být řešeno jako přirozené okny a průvzdušností konstrukcí nebo jako nucené mechanické. Každý z těchto typů větrání má své výhody a nevýhody. Zásadní výhodou přirozeného větrání jsou nulové investiční náklady. Jinak ovšem převažují nevýhody. Těmi hlavními jsou špatná možnost regulace (žádná, mikroventilace, otevřená okna), tepelné ztráty, hluková zátěž z exteriéru, přisávání škodlivin z exteriéru. Průvzdušnost konstrukcí je nevýhodná z důvodu stálého přívodu vzduchu do objektu a tím jeho prochlazování a pronikáním vlhkosti do konstrukcí, což může způsobit jejich poruchy nebo přímo jejich destrukci (dřevěné prvky, izolační vlny). Špatná regulace je příčinou obtížné splnitelnosti požadavků na výměnu vzduchu. Dle vyhlášky 343/2009 Sb. jsou stanoveny minimální objemy větracího vzduchu a dle vyhlášky 268/2009 Sb. maximální hodnoty koncentrace CO 2, které lze splnit jen za předpokladu pravidelného otevírání oken. To však v zimním období vede ke snížení povrchové teploty v okolí oken, ke snížení teploty vzduchu a také k průvanu, což je v rozporu s požadavky jak vyhlášky 343/2009 Sb., tak i tepelně technické normy. Ač se dotčené orgány hygieny a ochrany info@eazk.cz 5

6 zdraví brání instalaci nuceného větrání, tak je jediným možným způsobem, který může zajistit jimi vyžadované přísné požadavky. Tato nechuť pracovníků hygienických stanic je způsobena nerozlišováním řízeného větrání a klimatizace, která plyne z nedostatečné osvěty mezi nimi! Přirozené větrání už dnes nelze použít na sociálním zařízením. Tam je v současnosti vyžadováno nucené větrání, které je nejčastěji realizováno místními odtahovými ventilátory. Aby byl provoz řízeného větrání provozovaného v celé budově efektivní, je vhodné splnit několik podmínek. Nejdůležitější podmínkou je neprůvzdušnost stavby tu si lze ověřit blowerdoor testem. Doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu n50,n stanovují těsnost obálky pro instalaci řízeného větrání. Z hodnot je zřejmé, že tento systém je především vhodný pro objekty po rekonstrukci obálky (zateplení, výměna oken). U objektů, které teprve je plánována rekonstrukce obálky budovy, je vždy žádoucí do rekonstrukce zahrnout i instalaci řízeného větrání. U stávajících, dosud nerekonstruovaných objektů, je i přes výrazné zlepšení kvality vzduchu instalace řízeného větrání diskutabilní, protože díky vysoké průvzdušnosti stavby nebude řízeného větrání s rekuperací (zpětným získáváním tepla) účinné. Čím je nižší tepelná ztráta prostupem konstrukcí, tím větší je podíl ztráty větráním na celkové tepelné ztrátě a tím významnější je možnost snížení spotřeby energie instalováním řízeného větrání s rekuperací. Zároveň s tím platí, že čím nižší je neprůvzdušnost objektu, tím menší šance je dosáhnout normativních požadavků na kvalitu vzduchu a vnitřních teplot pomocí přirozeného větrání. U objektů v pasivním standardu je dokonce řízené větrání s rekuperací nezbytné z důvodu energetické úspory. Pro zvýšení energetických úspor je možné využít zemník výměník sloužící k předehřevu přiváděného vzduchu. Při instalaci převažují výhody, mezi které patří vynikající kvalita vzduchu, energetické úspory, dobrá regulovatelnost větrání a eliminace škodlivin z exteriéru. Z těchto důvodů je například v Dánsku instalace řízeného větrání ve školách povinná. Obdobná situace je v některých částech Německa i Rakouska. Instalací řízeného větrání s rekuperací nemusí dojít k tak výrazné úspoře energií, jak by se dalo předpokládat z výpočtů. Důvodem je nedodržování normových hodnot na větrání a kvalitu vzduchu při použití přirozeného větrání! info@eazk.cz 6

7 Větrání během letního období: Účelem větrání v otopném období je dodávka čerstvého vzduchu a chlazení vnitřních prostor. V letním období se předpokládá, že objekt bude větrán přirozeně. Požadavky na objem větracího vzduchu sloužícího k ochlazení budovy jsou obvykle vyšší než požadavky na objem větracího vzduchu sloužícího k udržení kvalitní ovzduší uvnitř objektu. Neočekává se, že bude k větrání používáno řízeného větrání, protože by to vedlo ke zvýšení energetické náročnosti. O strojním chlazení (klimatizace) se má uvažovat jen v místnostech s vysokou tepelnou zátěží (učebny výpočetní techniky, posluchárny atd.) a to jen při dlouhodobých vedrech a teplých nocích a za podmínky, že nedostačuje chlazení přiváděného vzduchu přes zemní výměník nebo noční chlazení betonového jádra Způsob řešení větrání v letním období by měl být řešen už v návrhu a musí být úzce propojen se způsobem řešení zastínění. Nejčastější způsobem přirozeného větrání je větrání okny. Větrání pomocí různých větracích šachet nebo průduchů není v současnosti časté. Větrací průduchy lze nalézt u školních budov z konce 19. a počátku 20. století. Otvor do místností byl kryt žaluzií. V současné době jsou převážně nefunkční. Pro účinnost přirozeného větrání jsou důležité rozmístění, tvar a způsob otevírání křídel oken a dveří. Platí, že nejúčinnější je větrání příčné nebo větrání s využitím komínového efektu, kdy díky rozdílným teplotám na různých stranách budovy docílíme proudění vzduchu. Komínový efekt se v malém měřítku projevuje také při jednostranném větrání prostor, pokud je větrací otvor dostatečně vysoký nebo pokud jsou v místnosti větrací otvory v různých výškách. Většina z nás ví, že balkónovými dveřmi vyvětráme rychleji než běžným oknem. Rovněž ve středomoří je většina oken úzkých a vysokých, často bez parapetu nebo jen s nízkým parapetem. Proto je velice důležité vnímat tyto fyzikální zákonitosti při návrhu okenních otvorů. Při uvažování příčného větrání ve školních budovách musíme myslet na akustický komfort, protože hrozí vzájemné rušení se jednotlivých tříd. Ne vždy také lze počítat s plným využitím příčného větrání, protože vzniklý průvan může mít za následek odlétávaní papírů, což je v učebnách a kabinetech neakceptovatelné. Z hlediska uživatelského můžeme rozdělit větrání na denní a noční. Noční větrání je charakteristické nižším rozdílem teplot a bezvětřím. Velmi výhodné je pro noční ochlazování budov, především těch se stavebními konstrukcemi s vysokou měrnou tepelnou kapacitou (schopností akumulace). Typicky beton, železobeton (stropy, stěny), masivní stěny z cihel plných pálených, kamenné stěny. Tyto konstrukce vyžadují delší čas ke svému ochlazení, ale naopak přes den dokáží účinně akumulovat tepelné zisky z vnitřního prostředí a ze slunečního záření. Prostory s lehkými konstrukcemi (sádrokartonové stěny, lehčené zdivo, trámové dřevěné konstrukce) se ochladí větráním rychleji, avšak nedokáží akumulovat takové množství vnitřních zisků přes den. Nevýhodou je nutnost zajištění větrání okny tak, aby nedošlo ke vniknutí do objektu. Z tohoto důvodu bude u většiny budov zásadní větrání přes den v době provozu. Jak již bylo řečeno, je třeba promyslet okenní otvory tak, aby byly pro větrání co nejúčinnější. Dále se také vyplatí maximalizovat účinky větrání otevíráním všech oken a dveří před začátkem vyučování. Správný návrh systému přirozeného větrání je vhodné ověřit simulací v programu PHPP, který umožňuje detailní nastavení jednotlivých oken a způsobu větrání. Stínění: Účelem stínění je jednak zajištění vizuálního komfortu uživatelů a v letním období především snížení solárních zisků ze slunečního záření. Téměř každé okno je částečně stíněno. Snahou je dosáhnout v zimním období minimálního zastínění a tím maximalizaci solárních zisků a v létě naopak dosáhnout zastínění co největšího. Rozdíl mezi letním a zimním období je ve sklonu slunečních paprsků. V zimě je na obloze slunce níž než v létě a zároveň energie dopadajících slunečních paprsků je malá. Okno může být stíněno okolním terénem, okolní zástavbou, vegetací (stromy), ostěním a nadpražím okna a stínícím zařízením. Stínění okolním terénem, zástavbou a trvale zelenou vegetací má větší vliv v zimním období než v letním. V zimním období tyto překážky stíní nízké slunce výrazně více než v létě. Zatímco v zimě přes info@eazk.cz 7

8 protější dům dopadnou paprsky stěží do 1. patra, tak v létě vysoké slunce svítí až do přízemí. Toto stínění je z hlediska energetického spíše negativní, protože nám snižuje solární zisky v otopném období a v letním období jeho účinek klesá. Stínění nadpražím, balkonem, střechou, markýzou či jinou převislou konstrukcí velice výhodné z energetického hlediska. Zabrání přístupu vysokého letního slunce do místností a naopak dovolí vstupu nízkého zimního slunce do místnosti. Účinek bočního ostění se projevuje jak v zimě, tak i v létě. U oken orientovaných na jih se neprojevuje hloubka ostění tak zásadně, jako u oken na ostatních světových stranách. V zimním období, kdy je dráha slunce kratší totiž může široké ostění u úzkých oken na východní nebo západní straně způsobit, že do nich vůbec nebude svítit slunce. Proto preferujeme mělké uložení oken ve fasádě. Protože u mnoha budov je nemožné docílit vyváženého poměru zastínění v zimě a v létě výše uvedenými prostředky, používáme dle potřeby stínící zařízení žaluzie, okenice, rolety, markýzy atd. Při návrhu stínícího zařízení musíme vycházet z pravidla, že vnější stínící zařízení jsou účinnější než vnitřní. Pro navržení hospodárného a zároveň účinného systému stínění je vhodné disponovat rozpracovaným výpočtem tepelné stability (dle ČSN :2011) nebo výpočtem četnosti nadměrných teplot dle PHPP. Protože má každá budova jinou akumulaci, jiné okolí, jinak osazená okna ve fasádě a různé druhy zasklení, nelze paušálně říct, jaký typ stínění je správný. Z výpočtů však vyplývají různé přínosy stínících zařízení při různých typech skel. Zatímco staré dvojskla propouštěla 75% tepelné energie ze slunečního záření dovnitř, současná dvojskla propouští 62-67% a trojskla obvykle kolem 50%. Zatímco při osazení žaluzií dovnitř starých dvojitých oken byl vliv stínění na tepelnou pohody výrazný, tak při osazení vnitřních žaluzií na vnitřní plochu oken je malý a v případě trojskel téměř nulový! Zatímco u dvojskel s vnitřními žaluziemi se pohybuje propustnost solárních zisků kolem 50%, tak u vnějších žaluzií je to jen okolo 14% a to při stejném vizuálním komfortu! Hlavní nevýhodou vnějšího stínění je jeho vyšší cena a jeho obtížnější dodatečné zabudování. Proto je nutné tyto problémy řešit už během projektu Samostatnou kapitolou jsou podkrovní prostory se střešními okny. Ty se vyznačují lehkými konstrukcemi s malou akumulací a zcela nestíněnými okny. Kromě toho na okna na šikmé střeše dopadají v letním období sluneční paprsky kolmo a tak je udržení příjemné teploty vnitřního prostoru bez vnějšího stínění ve většině případů nesplnitelné. Správný návrh: Každý projekt rekonstrukce i novostavby by měl být zpracován podle platné legislativy. Bohužel dnes je situace taková, že nedochází ke kontrole splnění všech požadavků a to jak ze strany úřadů, tak i investorů. Tato nechuť pramení jak z neznalosti, tak i neochoty reagovat na nové podmínky a požadavky. Proto investor často obdrží projekt, který by správně neměl být ani realizován! Stavba, která je navržena na hranici nebo za hranicí současných limitů, bude pravděpodobně vyžadovat dodatečné investice mnohem dříve než stavba, která bez je bez problémů splňuje. Příkladem těchto problémů je nedostatek míst v mateřských školách, který je mimo jiné způsoben nedodržováním norem a vyhlášek platných v minulých desetiletích a udělováním výjimek na jejich kapacitu. Při úvahami nad volbou hranice kritérií s výhledem do budoucna je vhodné se inspirovat dnes používanými kritérii v oblastech, které jsou evropskou špičkou. V oblasti stavebnictví a energetických úspor je tedy tím zdrojem jednoznačně Německo, Rakousko, Švýcarsko a částečně i skandinávské země, pokud přihlédneme ke klimatickým odlišnostem. EAZK nabízí nejen možnost konzultace a kontroly rozpracovaných projektů, ale také stanovení dlouhodobé koncepce jak rekonstruovat a stavět veřejné budovy. Disponuje jak zkušenostmi a znalostmi v oblasti energeticky efektivního stavění, architektury a stavebnictví, tak i zkušenostmi v související legislativě. Ty čerpá jak ze zkušeností pracovníků nabytých při projektování a realizaci staveb, tak z mezinárodních projektů zaměřených energetickou efektivitu (např. projekt CEC5 - Demonstrace energetické efektivity ve veřejných budovách). Díky mezinárodní spolupráci je u zdroje informací o limitech a kritérií, které budou platit v budoucnosti. info@eazk.cz 8

9 MIKROKLIMATICKÉ PODMÍNKY NA PRACOVIŠTI Mikroklimatické podmínky na pracovišti jsou upraveny nařízením vlády č. 361/2007 Sb., které bylo novelizováno nařízením vlády č. 68/2010 Sb. a č. 93/2012 Sb, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Pro výukové prostory školských zařízení platí jiná legislativní úprava. Informace o ní jsou k dispozici zde. V souvislosti s energetickou náročností jsou významné především části tohoto nařízení vztahující se k 3 Hodnocení zátěže teplem, 41 Větrání pracovišť, 42 Nucené větrání, 45 Osvětlení pracoviště, 46 Světlá výška prostor určených pro práci, 47 Objemový prostor, 48 Rozměry podlahové plochy a Příloha č. 1 tohoto nařízení. Vybrané stati jsou ke stažení zde. Celá vyhláška včetně všech novelizací je k nahlédnutí na těchto www stránkách. Stanovení nejvyšších a nejnižších teplot je poměrně složité, protože se odvíjí od typu fyzické zátěže při práci. Jedná se o poměrně komplikovaný souhrn více faktorů míry fyzické zátěže, celkové pracovní doby, délky přestávek, pohlaví, náhrad tekutin atd. Nejvyšší dovolená teplota na pracovišti se stanovuje podle typu práce. Popis jednotlivých kategorií je v tabulce č. 1 přílohy 1 tohoto nařízení. Nejjednodušší je stanovení nejvyšších teplot pro kancelářské práce třída 1A) mají stanoveno rozmezí teplot C. Toto rozmezí se však nevztahuje pro dny s vysokými teplotami, tzn. dny, kdy venkovní teplota překročí 27 C. V tyto dny může teplota vnitřní teplota dosáhnout až 34 C. Pro klimatizované kancelářské prostory je stanoveno rozmezí teplot, ve kterých se má teplota pohybovat. Liší se dle typu činností a dle pracovního obleku. Pro prostory s dlouhým oblekem (typicky pánský oblek) je stanoveno rozmezí teplot na C pro práce vyžadující vysokou pozornost. Pro místa, kde je povolen lehké vzdušné oblečení je teplota stanovena na 23,5 C 25,5 C. Pro činnosti se středním stupněm pozornosti a ty ostatní platí rozmezí o 0,5 C širší. Dále se posuzuje horizontální rozložení teplot v místnosti. Jsou stanoveny maximální hodnoty rozdílu teploty mezi hlavou a kotníky. Aby bylo dosaženo vhodných teplot na pracovišti, je třeba při návrhu budov věnovat dostatečnou pozornost provedeným tepelně-technickým výpočtům, dimenzování chladících systémů, správnému větrání a stínění budovy. VÝTAH Z NAŘÍZENÍ VLÁDY 361/2007 SB. V NOVELIZOVANÉM ZNĚNÍ Hlava II Podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory vznikajícími v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek Díl 1 Zátěž teplem 3 Hodnocení zátěže teplem info@eazk.cz 9

10 Zátěž teplem při práci je určena množstvím metabolického tepla vznikajícího svalovou prací a faktory prostředí, kterými se rozumí teplota vzduchu (ta), výsledná teplota kulového teploměru (tg), rychlost proudění vzduchu (va), relativní vlhkost vzduchu (Rh) a stereoteplota (tst). 3a Vymezení pojmů Pro účely hodnocení zátěže teplem podle tohoto nařízení vlády se rozumí a) dlouhodobě přípustnou zátěží teplem zátěž limitovaná množstvím tekutin ztracených při práci z organizmu potem a dýcháním, která činí pro aklimatizovanou ženu nebo muže maximálně g.m-2, což odpovídá ztrátě 3,9 litrů tekutin za osmihodinovou směnu pro standardní osobu o ploše povrchu těla 1,8 m2, b) krátkodobě přípustnou zátěží teplem zátěž limitovaná množstvím akumulovaného tepla v organizmu, které nesmí překročit pro zaměstnance aklimatizovaného i neaklimatizovaného 180 kj.m-2. Této hodnotě odpovídá vzestup teploty vnitřního prostředí organizmu o 0,8 C, vzestup průměrné teploty kůže o 3,5 C a vzestup srdeční frekvence nejvýše na 150 tepů.min-1, c) dlouhodobě přípustnou dobou práce doba, během níž je dosažena dlouhodobě přípustná zátěž teplem, d) krátkodobě přípustnou dobou práce doba, během níž je dosažena krátkodobě přípustná zátěž teplem, e) metabolickým teplem množství tepla vytvářeného organizmem zaměstnance při práci, které odpovídá energetickému výdeji spojenému s touto prací, f) stereoteplotou tst směrová radiační teplota měřená kulovým stereoteploměrem, která charakterizuje radiační účinek okolních ploch ve sledovaném prostorovém úhlu, g) energetickým výdejem (M) výdej vyjádřený v brutto hodnotách, kterými jsou hodnoty zahrnující i bazální metabolizmus BM, přičemž jednotkou je 1 watt na 1 m2 tělesného povrchu muže nebo ženy; energetický výdej se stanoví měřením nebo orientačně pomocí tabelárních hodnot podle české technické normy o ergonomii tepelného prostředí^22), k orientačnímu určení energetického výdeje lze použít údaje uvedené pro příkladné druhy prací v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 1, h) nevenkovním pracovištěm s neudržovanou teplotou uzavřené pracoviště, přirozeně větrané nebo pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání, i) nevenkovním pracovištěm s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem pracoviště s udržovanou teplotou nezbytnou k vytvoření a udržení standardizovaných tepelně-vlhkostních podmínek pro ochranu výroby, výrobku nebo produktu, j) klimatizovaným pracovištěm nevenkovní pracoviště s udržovanou teplotou, na němž je k větrání použito nucené větrání zajišťující požadovanou čistotu, teplotu a vlhkost vzduchu. info@eazk.cz 10

11 3b Zátěž teplem na pracovišti (1) Zátěž teplem při práci na pracovišti podle 3a písm. h) nebo na pracovišti podle 3a písm. i) se hodnotí podle průměrné operativní teploty (to), kterou se rozumí teplota vypočtená jako časově vážený průměr za efektivní dobu práce, kterou je doba snížená o dobu trvání přestávky na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávku nebo průměr z jednotlivých měřených časových intervalů v průběhu celé osmihodinové nebo delší směny, jde-li o pracoviště s měnícími se teplotami, z teploty vzduchu ta, výsledné teploty kulového teploměru tg, rychlosti proudění vzduchu va a stereoteploty tst. Hodnocení podle průměrné operativní teploty lze za podmínky rychlosti proudění vzduchu va rovné nebo menší než 0,2 m.s-1 nahradit hodnocením podle výsledné teploty kulového teploměru. (2) Zátěž teplem pro práci zařazenou do třídy I až V podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 vykonávanou na pracovišti uvedeném v odstavci 1 se hodnotí z hlediska dodržení přípustných hodnot upravených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2. (3) Přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa jsou upraveny v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 3. Zároveň musí být splněny požadavky na přípustnou horizontální a vertikální nerovnoměrnost teplot upravené v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulkách č. 4 a 5. Požadavky uvedené v tabulkách č. 4 a 5 musí být dodrženy i na pracovišti podle 3a písm. h), na němž je vykonávána práce zařazená do třídy I a IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1. (4) K průběžnému nebo opakovanému sledování úrovně zátěže teplem při práci, která již byla vyhodnocena na základě měření podle metodiky upravující měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb, uveřejňované ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, je možno použít jen měření teploty vzduchu kalibrovaným teploměrem, který splňuje požadavky zvláštního právního předpisu^7a). Měření teploty vzduchu se provádí na místech, kde bylo provedeno předchozí měření výsledné teploty podle uvedené metodiky. Ověřené výsledky se považují za validní, pokud se nezměnily podmínky určující podíl sálavé složky a podíl energetického výdeje zaměstnanců na jejich celkové tepelné zátěži. Měření kalibrovaným teploměrem se za těchto podmínek použije i pro ověření úrovně zátěže teplem pro zjištění ztráty tekutin. (5) Zátěž teplem na venkovním pracovišti se hodnotí podle výsledné teploty kulového teploměru. Proudění vzduchu a relativní vlhkost se nezohledňují. ČÁST TŘETÍ DALŠÍ BLIŽŠÍ HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA MIKROKLIMATICKÉ PODMÍNKY NA PRACOVIŠTI Hlava I Bližší hygienické požadavky na mikroklimatické podmínky na pracovišti info@eazk.cz 11

12 41 Větrání pracovišť (1) Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným, nuceným nebo kombinovaným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby bylo, pokud je to možné, zajištěno dodržování požadavků upravených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2 již od počátku směny. (2) Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být a) 25 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 na pracovišti bez přítomnosti chemických látek, prachů nebo jiných zdrojů znečištění, b) 50 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 na pracovišti s přítomností chemických látek, prachů nebo jiných zdrojů znečištění, c) 70 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1, d) 90 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1, části A, tabulky č. 1. (3) Minimální množství venkovního vzduchu podle odstavce 2 musí být zvýšeno při další zátěži větraného prostoru pracoviště, například teplem nebo pachy. V takovém případě se zvyšuje množství přiváděného venkovního vzduchu o 10 m3/h podle počtu přítomných zaměstnanců. (4) Pro pracoviště s přístupem veřejnosti se zvyšuje množství přiváděného venkovního vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 až 0,3 osoby/m2 nezastavěné podlahové plochy místnosti. Při venkovních teplotách vyšších než 26 C a nižších než 0 C může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu. (5) Proudění vzduchu musí zabezpečovat dobré provětrávání pracoviště a nesmí přispívat k šíření škodlivin na jiné pracoviště. (6) Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Havarijní větrání musí být zajištěno tak, aby jeho spouštění bylo snadno dostupné před vstupem na pracoviště. Havarijní větrání musí být podtlakové tak, aby při jeho chodu nemohla těkavá chemická látka pronikat do prostor jiných pracovišť. Množství odváděného vzduchu musí být voleno tak a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovním prostoru info@eazk.cz 12

13 Nucené větrání (1) Nucené nebo kombinované větrání musí být použito vždy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k celoročnímu zajištění ochrany zdraví zaměstnance podle 41 odst. 2 až 5. (2) Vzduch přiváděný na pracoviště vzduchotechnickým zařízením musí obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení koncentrace chemické látky pod hodnotu přípustného expozičního limitu i nejvyšší přípustné koncentrace a prachu pod hodnotu přípustného expozičního limitu. Množství přiváděného venkovního vzduchu na jednoho zaměstnance však nesmí být nižší než množství upravené v 41 odst. 2 až 4. Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu a musí být upraveno tak, aby zaměstnanci nebyli vystaveni průvanu. Při nuceném větrání musí být přiváděný vzduch filtrován a v zimě ohříván. Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemickou látkou nebo prach v koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu. Při použití teplovzdušného větrání nebo klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu. (3) Chemická látka a prach musí být podle technických možností zachyceny přímo u zdroje. Zachycení se provede zakrytím zdroje nebo jeho vybavením místním odsáváním. Místní odsávání musí být v provozu souběžně s technickým výrobním zařízením a musí být zabezpečeno tak, aby při vypnutí odsávacího zařízení bylo souběžně zastaveno technické výrobní zařízení. Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno sacím nebo hermetizačním nástavcem nebo zařízením, například skříní, kapotou zamezujícími šíření chemické látky a prachu do pracovního ovzduší. Vývody odváděného vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání chemické látky a prachu do prostoru pracoviště větracím zařízením. Při místním odsávání s odvodem vzduchu do venkovního prostoru musí být zajištěn přívod venkovního vzduchu tak, aby byly dodrženy požadavky na mikroklimatické podmínky a na tlakové poměry ve větraném prostoru. Přiváděný vzduch nesmí zhoršovat kvalitu pracovního ovzduší. (4) Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemické látky a prachu v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a signalizací poruchy řídicího systému. (5) Nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště, a tím představovat riziko pro zdraví zaměstnance, musí být neprodleně odstraňovány. Hlava III Bližší hygienické požadavky na prostory pracoviště 46 Světlá výška prostor určených pro práci (1) Světlá výška prostoru určeného pro trvalou práci musí být při ploše info@eazk.cz 13

14 a) do 20 m2 nejméně 2,50 m, b) do 50 m2 nejméně 2,60 m, c) od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m, d) od 101 do 2000 m2 nejméně 3,00 m, e) více než 2000 m2 nejméně 3,25 m. (2) Světlá výška prostoru určeného pro práci se šikmým stropem při ploše do 20 m2, na kterém se vykonává trvalá práce, musí být nejméně nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Prostory určené pro pracovní činnost v odstavci 1 písm. b) až e) musí mít světlé výšky upravené v tomto ustanovení nejméně nad polovinou podlahové plochy. Světlá výška prostoru určeného pro práci, na kterém se vykonává práce výjimečně nebo po dobu kratší než 4 hodiny za směnu, nesmí být nižší než 2,10 m. (3) Světlé výšky uvedené v odstavci 1 písm. c) až d) mohou být v prodejním prostoru, kanceláři a v jiném obdobném prostoru určeném pro práci, v němž se vykonává práce zařazená do třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 sníženy za předpokladu, že bude zajištěn pro každého zaměstnance objemový prostor podle 47 odst. 1 písm. a) nebo b), bude vyloučeno oslňování zaměstnance a světlá výška nebude nižší než 2,60 m. 47 Objemový prostor 1) Objemový prostor určený pro práci musí být pro jednoho zaměstnance a) 12 m3 při práci zařazené do tříd I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1, b) 15 m3 při práci zařazené do tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy č.1k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1, c) 18 m3 při práci zařazené do tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1. (2) Objemový prostor podle odstavce 1 nesmí být zmenšen stabilním provozním zařízením. (3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy. 48 Rozměry podlahové plochy info@eazk.cz 14

15 Pro jednoho zaměstnance musí být v prostoru určeném pro trvalou práci volná podlahová plocha nejméně 2 m2, mimo stabilní provozní zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být stabilním zařízením v žádném místě zúžena pod 1 m. Příloha 1 Třídy práce a hodnoty související s rizikovými faktory, které jsou důsledkem nepříznivých mikroklimatických podmínek Část A Třídy práce podle celkového průměrného energetického výdeje (M) vyjádřené v brutto hodnotách a ztráta tekutin za osmihodinovou směnu Tabulka č. 1: Třída Druh práce M (W.m- 2) práce I Práce vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou, <=80 kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech, psaní na stroji, práce s PC, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů, IIa Práce převážně vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou 81 až 105 a paží, řízení osobního vozidla, a některých drážních vozidel, přesouvání lehkých břemen nebo překonávání malých odporů, automatizované strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců, kusová práce nástrojářů a mechaniků, pokladní IIb Práce spojená s řízením nákladního vozidla, traktoru, 106 až 130 autobusu, trolejbusu, tramvaje a některých drážních vozidel a práce řidičů spojená s vykládkou a nakládkou. Převažující práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou - dělnice v potravinářské výrobě, mechanici, strojní opracování a montáž středně těžkých dílců, práce na ručním lisu. Práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojená s přenášením břemen do 10 kg prodavači, lakýrníci, svařování, soustružení, strojové vrtání, dělník v ocelárně, valcíř hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků. Práce spojená s ruční manipulací s živým info@eazk.cz 15

16 břemenem, práce zdravotní sestry nebo ošetřovatelky u lůžka IIIa Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin 131 až 160 občas v předklonu nebo vkleče, chůze - údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví - ukládání panelů na stavbách pomocí mechanizace, skladníci s občasným přenášením břemen do 15 kg, řezníci na jatkách, zpracování masa, pekaři, malíři pokojů, operátoři poloautomatických strojů, montážní práce na montážních linkách v automobilovém průmyslu, výroba kabeláže pro automobily, obsluha válcovacích tratí v kovoprůmyslu, hutní údržba, průmyslové žehlení prádla, čištění oken, ruční úklid velkých ploch, strojní výroba v dřevozpracujícím průmyslu IIIb Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin, 161 až 200 trupu, chůze, práce ve stavebnictví při tradiční výstavbě, čištění menších odlitků sbíječkou a broušením, příprava forem na 15 až 50 kg odlitky, foukači skla při výrobě velkých kusů, obsluha gumárenských lisů, práce na lisu v kovárnách, chůze po zvlněném terénu bez zátěže, zahradnické práce a práce v zemědělství IVa Práce spojená s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních 201 až250 i dolních končetin - práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o váze 25 kg, práce se sbíječkou, práce v lesnictví s jednomužnou motorovou pilou, svoz dřeva, práce v dole - chůze po rovině a v úklonu do 15, práce ve slévárnách, čištění a broušení velkých odlitků, příprava forem pro velké odlitky, strojní kování menších kusů, plnění tlakových nádob plyny IVb Práce spojené s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva 251 až 300 trupu, horních i dolních končetin - práce na pracovištích hlubinných dolů - ražba, těžba, doprava, práce v lomech, práce v zemědělství s vysokým podílem ruční práce, strojní kování větších kusů V Práce spojené s rozsáhlou a velmi intenzivní činností 301 a více svalstva trupu, horních i dolních končetin- transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce sekerou při těžbě dřeva, chůze v úklonu 15 až 30, info@eazk.cz 16

17 ruční kování velkých kusů, práce na pracovištích hlubinných dolů s ruční ražbou v nízkých profilech důlních děl Vysvětlivka k tabulce č. 1 Práce neuvedené v tabulce se zařazují s ohledem na druh práce obdobného charakteru. Zátěž teplem při práci na nevenkovním pracovišti s neudržovanou teplotou přirozeně větraném, na pracovišti, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání a na pracovišti s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem Tabulka č. 2: Třída M tomin nebo tg min tomax nebo tg max va Rh práce (W.m-2) [m.s-1] [%] (brutto) [ C] [ C] I <= ,01 až 0, IIa 81 až IIb3) 106 až ,05 až 0, IIIa 131 až IIIb 161 až ,1 30 až IVa 201 až až 0, IVb1) 251 až V2) 301 a více info@eazk.cz 17

18 Vysvětlivka k tabulce č. 2: Hodnoty tomax nebo tgmax pro přirozeně větraná pracoviště vyžadují oblek o tepelném odporu 0,5 clo. Hodnoty tomin nebo tgmin pro přirozeně větraná pracoviště vyžadují oblek o tepelném odporu 1,0 clo. V případě, že va na pracovišti je <= 0,2 m.s-1 platí, že to = tg. 1) Práce třídy IVb není pro ženy celosměnově přípustná z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže, režimová opatření je nutno aplikovat i při to <= 10 C. 2) Práce třídy V není pro ženy z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže přípustná; pro muže není celosměnově z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže přípustná, režimová opatření je nutno aplikovat i při to <= 10 C. 3) U prací zařazených do třídy práce IIb až V musí být současně dodrženy přípustné limity pro krátkodobě a dlouhodobě přípustnou zátěž z hlediska energetické náročnosti práce. Přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa Tabulka č. 3 Třída M Kategorie Klimatizované pracoviště va Rh práce [W.m-2] nastavení vytápění nastavení chlazení [m.s-1] [%] tepelný odpor oděvu tepelný odpor oděvu 1,0 clo 0,5 clo tomin tomin (tgmin) (tgmin) [ C] [ C] I <=80 A ,0 24,5 +-1,0 0,05 až 0,2 30 až 70 B +-1,5 +1,5-1,0 C +2,5 +2,5-2,0-2, IIa A , ,0 B +-1,5 +1,5 1,0 C +2,5 +2,5-2,0-2, Vysvětlivka k tabulce č. 3 Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění, například zpracování odborných stanovisek, zpracování dat a dále pro pracoviště určená pro tvůrčí práci, například práce grafiků, překladatelů. info@eazk.cz 18

19 Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence, psaní na počítači. Kategorie C platí pro ostatní klimatizovaná pracoviště. Přípustné horizontální rozdíly mezi stereoteplotou a výslednou teplotou kulového teploměru [?(tst- tg)] na úrovni hlavy pro práci třídy I a IIa vykonávanou na klimatizovaném pracovišti, přirozeně větraném pracovišti a na pracovišti, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání pro práci třídy I až V Tabulka č. 4 (tg) Přípustný horizontální rozdíl Delta(tst- tg) na úrovní hlavy [ C] hlava Vůči chladnému povrchu Vůči teplému povrchu Kategorie A, B Kategorie C Kategorie A, B Kategorie C Delta(tst- tg) [ C] Delta(tst- tg) [ C] Delta(tst- tg) [ C] Delta(tst- tg) [ C] ,4-0,9 6,8 8,1 20 0,1-1,2 6,6 7,9 21-0,3-1,6 6,2 7,5 22-0,9-2,2 5,6 6,9 23-1,6-2,9 4,9 6,2 24-2,5-3,8 3,9 5,3 25-3,6-4,9 2,9 4,2 26-4,6-6,2 1,9 3,2 27-6,1-7,4 0,6 1, Vysvětlivka k tabulce č. 4 Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění, například zpracování odborných stanovisek, zpracování dat a dále pro pracoviště určená pro tvůrčí práci, například práce grafiků, překladatelů. Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence, psaní na počítači. Kategorie C platí pro ostatní klimatizovaná a nuceně a přirozeně větraná pracoviště. Přípustný horizontální rozdíl mezi teplotou kulového teploměru (tg) na úrovni hlavy a na úrovni kotníků pro klimatizovaná a přirozeně větraná nevenkovní pracoviště a pro pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání, na nichž je vykonávaná práce třídy práce I a IIa info@eazk.cz 19

20 Tabulka č tg na úrovni hlavy (tg hlava - tg kotník)* [ C] [ C] Kategorie A, B Kategorie C ,0 0,5 20 0,0 1,0 21 0,0 1,5 22 0,5 2,0 23 1,5 3,0 24 2,5 3,5 25 3,5 4,5 26 4,5 5,5 27 5,5 6, Vysvětlivka k tabulce č. 5 Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění, například zpracování odborných stanovisek, zpracování dat a dále pro pracoviště určená pro tvůrčí práci, například práce grafiků, překladatelů. Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence, psaní na počítači. Kategorie C platí pro ostatní klimatizovaná a přirozeně větraná pracoviště. *Úroveň hlavy =1100 mm nad podlahou, úroveň kotníků = 150 mm nad podlahou. Náhrada tekutin při práci v zátěži teplem v závislosti na teplotě to nebo tg na pracovišti za osmihodinovou směnu a maximální teplota, při níž je dosaženo maximální ztráty tekutin Tabulka č. 6: Třída M Náhrada tekutin za směnu při Teplota, při níž je dosaženo práce (W.m-2) ztrátě tekutin potem a maximální přípustné ztráty dýcháním 1,25 litrů a více tekutin potem a dýcháním 3,9 l/8 h to nebo tg (litry)++) to nebo tg náhrada vody ( C) (litry/1 C) [ C] [litry] I +) až 36 0,9 až 2,7 není (0,36)+++) přípustná info@eazk.cz 20

21 IIa +) 81 až až 34 0,9 až 3,1 není (0,24) přípustná IIb 106 až až 32 0,9 až 2,8 (0,24) >=33 IIIa 131 až až 29 0,9 až 2,8 (0,21) >=30 3,1 IIIb 161 až až 27 0,9 až 2,8 (0,17) >=28 IVa 201 až až 24 1,2 až 3,0 (0,2) >=25 IVb 251 až až 21 1,6 až 3,0 (0,23) >= 22 V >= až 17 2,2 až 3,0 (0,4) >= 18 Vysvětlivka k tabulce č. 6 Množství poskytovaných nápojů platí pro va <= 1 m.s-1 a Rh <= 70 %. +) tg na neklimatizovaných pracovištích třídy práce I a IIa nesmí překročitto nebo tg 34 C. Tato výjimka platí v případě, že venkovní teplota vzduchu je vyššínež teplota přípustná uvedená v tab. č. 2 pro pracoviště kategorie I a IIa. ++) Náhrada tekutin na pracovištích třídy I až IVa se stanoví interpolací v závislosti na tg, t.j. na každý 1 C nad dolní hranicí rozpětí pro příslušnou třídu práce sepřičte k základní hodnotě náhrady vody pro danou třídu práce hodnota uvedena v závorce. +++) výše připočítané náhrady nad základní hodnotu náhrady tekutin. Příklad: Je třeba stanovit náhradu tekutin pro třídu práce IIIa a to = 27 C Rozpětí ve C pro třídu práce IIIa = 20 až 29 C, rozdíl 9 C Náhrada tekutin pro uvedené rozpětí = 0,9 až 2,8 litrů, rozdíl 1,9 litrů 1,9 : 9 = 0,21 litr/1 C = 7 C Náhrada tekutin za osmihodinovou směnu = 0,21 x 7 = 1,47 + 0,9 = 2,37 litrů = 2,4 litrů. info@eazk.cz 21