Úvod do Linuxu Co je to Linux?

Transkript

1 ČÁST I Úvod do Linuxu Co je to Linux? Začneme historickým přehledem toho, jak se Linux stal tím operačním systémem, jímž je dnes. Budeme hovořit o minulosti a budoucnosti jeho vývoje a blíže se podíváme na výhody a nevý-hody tohoto systému. Zmíníme se o distribucích, obecně o filozofii otevřeného zdrojového kódu a pokusíme se vysvětlit základní myšlenky licence GNU. V této kapitole odpovídáme na otázky, jako jsou: Co je to Linux? Kde a jak Linux začal? Není Linux ten systém, kde se všechno dělá v textovém režimu? Má Linux budoucnost, nebo je to jen bublina? Jaké jsou výhody používání Linuxu? A jaké jsou nevýhody? Jaké druhy Linuxu existují a jak vybrat ten, co mi nejvíce vyhovuje? Co je to hnutí Open Source a GNU? Historie UNIX Chceme-li pochopit popularitu Linuxu, musíme se přesunout zpátky v čase, do doby asi před 30 lety... Představte si počítače velké jako domy, jako celé budovy. I když problém představovala sama veli-kost počítačů, byl zde ještě další, mnohem větší problém: Každý počítač používal vlastní operační systém. Software se vždy vytvářel na míru konkrétním potřebám a software pro jeden počítačový systém nefungoval na jiném systému. Když jste uměli pracovat na jednom systému, neznamenalo to, že můžete pracovat i na jiném. Bylo to těžké, jak pro uživatele, tak pro administrátory. Počítače byly mimořádně drahé a i po jejich zakoupení jste museli dále platit například za to, aby se uživatelé mohli dozvědět, jak počítač funguje. Cena za jednotku výpočetního výkonu byla astronomická. Technologie té doby nebyla ještě dostatečně vyspělá, takže bylo nutné se s velikostí počítačů smí-řit ještě na celých deset let. Mezitím, v roce 1969, začal tým výzkumníků v Bellových laboratořích pracovat na řešení softwarového problému. Vyvinuli nový operační systém, který byl: 1 Jednoduchý a elegantní. 2 Napsán v jazyce C, nikoliv v assembleru. 3 Schopen recyklace kódu. Vývojáři v Bellových laboratořích tento projekt pojmenovali UNIX. Schopnost recyklace kódu byla nesmírně důležitá. Do té doby se všechny komerčně dostupné počítačové systémy programovaly v jazyce vytvořeném speciálně pro daný systém. Naproti tomu UNIX potřeboval jen malou část tohoto specializovaného kódu, část, které dnes běžně říkáme jádro. Jádro je jediná část kódu, která musí být vytvořena speciálně pro hardware konkrétního systému, a představuje základ operačního systému UNIX. Operační systém a všechny ostatní funk-ce jsou postaveny okolo jádra a jsou naprogramovány ve vyšším programovacím jazyce, v jazyce C. Tento jazyk byl vytvořen právě pro potřeby vývoje systému UNIX. Díky této nové technice bylo mnohem snazší vyvinout operační systém, který bude schopen pracovat na různých typech hardwaru. Výrobci softwaru se přizpůsobili velmi rychle, protože byli najednou schopni s minimálním úsilím prodat desetinásobné množství programů. Začaly se objevovat nové neobvyklé situace: Například počítače různých výrobců komunikující ve stejné síti anebo

2 uživatelé, kteří mohli pracovat na různých systémech, aniž by pro každý potřebovali specializované školení. UNIX tak uživatelům nabídl kompatibilitu mnoha různých systémů. Dalších dvacet let vývoj systému UNIX pokračoval. Dalo se dělat více a více věcí a stále více výrob ců hardwaru i softwaru ve svých produktech podporovalo UNIX. Zároveň se ale začaly objevovat i menší počítače a koncem 80. let měla spousta lidí domácí počí-tač. V té době existovalo pro platformu PC několik variant UNIXu, ale žádná z nich nebyla snad-no dostupná a navíc byly všechny hrozně pomalé, takže většina lidí na svých domácích počíta-čích používala MS-DOS nebo Windows 3.1. Linus a Linux Na počátku 90. let byl výkon domácích počítačů konečně postačující k tomu, aby na nich mohl běžet plnohodnotný UNIX. V té době Linus Torvalds, student počítačových věd na univerzitě v Helsinkách, usoudil, že by bylo vynikající, kdyby existoval nějaký typ volně dostupné akade-mické verze systému UNIXu a hned na tom začal pracovat. Začal se ptát, hledal odpovědi a možnosti, jak dostat UNIX na své PC. Takto vypadal jeden z jeho prvních příspěvků v diskusní skupině comp.os.minix z roku 1991 (hlavička zkrácena): From: torvalds@klaava.helsinki.fi (Linus Benedict Torvalds)Newsgroups: comp.os.minixsubject: Gcc-1.40 and a posix-questionmessage-id: <1991Jul @klaava.Helsinki.FI>Date: 3 Jul 91 10:00:50 GMT Ahoj, kvůli projektu, na němž pracuji (v Minixu), by mě zajímala definice standardu POSIX. Můžete mě někdo navést na (nejlépe elektronickou verzi) nejnovější spe cifikace Posixu? Výborný by byl např. FTP server. Od počátku bylo Linusovým cílem vytvořit volně dostupný systém plně kompatibilní s původním systémem UNIX. Právě proto sháněl definici standardu POSIX, což je do dnešní doby používaná standardní specifikace UNIXových systémů. Technologie plug-and-play v té době ještě neexistovala, ale vlastní UNIX chtěla mít na svém počí-tači spousta lidí, takže to nebyla žádná překážka. Stále rychleji se objevovaly nové ovladače pro nové hardwarové komponenty. Jakmile se objevilo nějaké nové zařízení, téměř okamžitě si je někdo koupil a začal je testovat v Linuxu, jak se novému systému začalo říkat. Volně dostupné ovladače tak vznikaly pro stále širší množinu hardwaru. Tito programátoři se navíc nezastavili jen u svého počítače snažili se v Linuxu oživit jakýkoliv kus hardwaru, na který narazili. Seznam podporovaných hardwarových komponent se tak neustále rozrůstal. Díky těmto nadšen-cům je tak dnešní Linux vhodný nejen na nejnovější počítače, ale můžete jej použít i se starými a exotickými hardwarovými komponentami, které by bez Linuxu byly dnes k ničemu. Za dva roky od Linusova oznámení měl Linux uživatelů. Projekt oblíbený mezi počítačovými nadšenci se trvale rozrůstal, přičemž se stále držel standardu POSIX. V průběhu několika let byly doplněny všechny funkce unixových systémů, takže výsledkem je dnešní vyzrálý operační systém Linux. Linux je plnohodnotný klon systému UNIX, použitelný jak na pracovních stanicích, tak na středních a špičkových serverech. Většina významných hráčů na dnešním hardwarovém a softwarovém trhu má tým linuxových vývojářů a dnes už není problém koupit si v počítačové prodejně sestavu s nainstalovaným Linuxem a zajištěnou podporou. Samozřejmě stále existuje velká skupina nepodporovaného softwaru i hardwaru. Současné použití linuxových systémů V současnosti je Linux součástí trhu se stolními počítači. Zpočátku se vývojáři Linuxu zaměřovali na síťové systémy a služby, kancelářské aplikace představovaly poslední bariéru, kterou bylo nutno překonat. Neradi přiznáváme, že tomuto trhu dominuje Microsoft, proto v posledních něko-lika letech vznikla spousta alternativních projektů, jejichž cílem je nabídnout Linux jako vhodnou volbu na pracovní stanice. V rámci těchto projektů vznikají snadno použitelná uživatelská rozhra-ní i kancelářské aplikace, jako textové editory, tabulkové procesory a podobně, kompatibilní s aplikacemi Microsoft Office. Co se týče použití na serverech, má Linux pověst stabilní a spolehlivé platformy, na které běží databázové a další služby takových společností, jako je Amazon, známé elektronické knihkupec-tví, americká pošta, německá armáda a další. Velmi oblíbený je Linux u poskytovatelů interneto-vého přístupu a služeb, kde se používá jako firewall, proxy server nebo webový server. Počítač s Linuxem najdete i u každého správce některého UNIXového systému, který jej používá jako pohodlnou administrativní stanici. Clustery linuxových počítačů se podílely na vzniku filmů jako Titanic nebo Shrek. Na poštách slouží jako centrály řídící směrování zásilek, velké vyhledávací stroje pomocí nich prohledávají Internet. To je jen ukázka několika z mnoha tisíc náročných úkolů, které dnes Linux na celém světě vykonává. Stojí také za zmínku, že moderní Linux běží nejen na pracovních stanicích, středních a velkých serverech, ale i na hračkách, jako jsou PDA či mobilní telefony, ve spoustě zařízení spotřební elektroniky, a dokonce i v experimentálních náramkových hodinkách. Linux je jediným operačním systémem na světě, který pokrývá takto širokou škálu hardwaru.

3 Uživatelské rozhraní Je Linux těžký? Odpověď na otázku, zda je těžké se Linux naučit, bude záviset na tom, koho se zeptáte. Zkušení uživatelé systému UNIX vám odpovědí, že ne, protože Linux je ideální operační systém pro zku-šené uživatele a programátory, jelikož byl a je takovýmito lidmi vyvíjen. Cokoliv si může zkušený programátor přát, to v Linuxu najde: překladače, knihovny, vývojové a ladi-cí nástroje. Tyto komponenty jsou součástí každé standardní linuxové distribuce. Překladač jazyka C je k dispozici zdarma na rozdíl od mnoha UNIXů, kde je za tento nástroj nutno platit zvlášť. K dis-pozici je veškerá dokumentace a manuály, které často obsahují i příklady, díky nimž můžete oka mžitě začít pracovat. Vypadá to tak, že přechod od systému UNIX k Linuxu je přirozená věc. V dřívějších linuxových dobách musel být člověk expert už jenom proto, aby systém nainstaloval a mohl začít používat. Tehdejší uživatelé Linuxu se cítili nadřazeni ostatním uživatelům, kteří dosud nespatřili světlo. Běžná odpověď na dotazy začínajících uživatelů zněla RTFM (přečti si manuál). Manuál sice byl součástí každého systému, nalezení potřebné dokumentace ale nebylo snadné, a i když to člověk zvládl, dokumentace byla psána natolik odborně, že to začínajícího uživatele velmi rychle odradilo. Komunita uživatelů Linuxu ovšem postupně zjistila, že pokud se má pozice Linuxu na trhu operačních systémů posílit, je nutné použitelnost systému zásadně změnit. Linux pro začínající uživatele Problém začaly řešit společnosti jako RedHat, SuSE (dnes součást Novellu) a Mandriva (dříve Man-drakeSoft), které začaly vytvářet předpřipravené distribuce Linuxu, vhodné k masové spotřebě. Součástí distribuce byla řada grafických uživatelských nástrojů, které usnadňovaly správu progra-mů a služeb. Současný uživatel Linuxu má stále možnost seznámit se se svým systémem do nejmenších podrobností, na druhé straně ale takové znalosti nepotřebuje k běžnému užívání systé-mu. Dnes se rovnou přihlásíte do grafického prostředí a všechny potřebné aplikace spustíte pomocí myši, stále však v případě potřeby můžete manipulovat s interními detaily systému. Díky tomuto členění má uživatel možnost postupného růstu a systém vyhovuje jak začínajícím, tak i zkušeným uživatelům. Noví uživatelé nejsou nuceni začínat hned s obtížnými věcmi, zkušení uživatelé nemu-sí trvale používat systém stejným způsobem, jako když s ním začínali. Vývoj v oblasti systémových služeb stále pokračuje, zároveň se ale dělá hodně pro řadové uživa-tele, u nichž se obecně předpokládá, že je nijak nezajímá, jak systém funguje uvnitř. Vývojáři gra-fických aplikací věnují mimořádné úsilí vytváření nádherně vyhlížejících systémů, stejně tak ale nabízejí možnost, aby linuxový systém vypadal opticky úplně stejně jako MS Windows nebo Macintosh. V poslední době se usiluje i o podporu 3D grafické akcelerace, USB zařízení, nástrojů pro instalaci a aktualizaci programů jedním kliknutím myši a podobně. To vše dnes Linux nabí-zí a snaží se všechny dostupné služby představit v logické podobě, která bude pochopitelná pro běžného uživatele. Následující krátký seznam nabízí několik skvělých příkladů. Na příslušných stránkách najdete mnoho ukázek, které vám dají představu o tom, jak může linuxová pracovní sta-nice vypadat: Má Linux budoucnost? Hnutí Open Source Základní myšlenka hnutí Open Source, tedy programů s otevřeným kódem, je velmi jednoduchá: Má-li programátor možnost číst, měnit a distribuovat kód programu, má z toho program užitek. Uživatelé mohou program přizpůsobovat, opravovat a testovat, a to vše rychlostí, která je nesrov-natelná s tempem vývoje v klasických softwarových společnostech. Takto vzniklé programy budou univerzálnější a lepší než tradičně vzniklé programy, protože je otestovalo mnohem více lidí a v mnohem různorodějších podmínkách, než je v silách jakékoliv softwarové společnosti. Iniciativa Open Source se tuto myšlenku snaží vštípit komerčnímu světu a komerční výrobci soft-waru ji začínají, ovšem velmi pomalu, chápat. Zatímco lidem z akademické a technické sféry je již 20 let jasné, že toto je ta správná cesta, komerční výrobci potřebovali takové aplikace, jako je Inter-net, aby jim ukázal, že i oni mohou z Open Source těžit. V současné době již Linux překročil hra-nici převážně akademického systému, vhodného pouze pro hrstku lidí s technickým zázemím. Linux je dnes mnohem více než jen operační systém: Existují infrastruktury, které podporují jeho vývoj, vývoj a testování programů pro Linux, ale také zajišťují úplný servis koncovým uživatelům

4 tedy údržbu, aktualizaci, podporu a specifické přizpůsobení. Linux je dnes plně schopen čelit výzvám rychle se měnícího světa. Deset let zkušeností k vašim službám Linux je zřejmě nejznámějším výsledkem iniciativy Open Source, na jeho současné popularitě má ovšem zásluhu i jiný projekt. Tento projekt se jmenuje SAMBA a jeho výsledkem je úplná reverz-ní analýza protokolů SMB (Server Message Block) a CIFS (Common Internet File System), což jsou protokoly používané pro sdílení souborů a tiskáren mezi osobními počítači, podporované nativ-ně v systémech MS Windows a OS/2. Dnes už jsou tyto protokoly dostupné pro prakticky jaký-koliv systém a nabízejí možnost propojit systémy v heterogenním prostředí pomocí protokolů MS Windows, takže je možno sdílet soubory a tiskárny se všemi verzemi systémů Windows. Možná ještě úspěšnějším projektem než SAMBA je projekt HTTP serveru Apache. Tento server běží na systému UNIX, Windows NT a mnoha dalších operačních systémech. Původní interpretace názvu zněla A PAtCHy server, což vycházelo z nutnosti patchovat (čili aplikovat opravy na) základní kód spoustou doplňků. Název má ovšem ve skutečnosti narážet na původní indiánský kmen Apačů, vyhlášený svou vynikající bojovou strategií a nevyčerpatelnou vytrvalostí. Dnes je Apache podstatně rychlejší, stabilnější a nabízí mnohem více funkcí než celá řada jiných serverů. Apache běží v systémech s miliony návštěvníků denně, a i když vývojáři oficiálně neposkytují žád-nou podporu, uživatelská komunita tohoto serveru je schopna odpovědět na jakoukoliv otázku. Celá řada firem navíc nabízí komerční podporu. Na poli kancelářských aplikací vznikla řada klonů balíku MS Office, od částečných implementací až po úplné implementace všech aplikací dostupných v MS Windows. Tyto iniciativy se význam-ně zasloužily o nástup Linuxu na pracovních stanicích, protože uživatelé nepotřebují žádné zvlášt-ní školení k tomu, aby mohli s novým systémem pracovat. S nasazením na desktopech přichází i noví spokojení řadoví uživatelé a s nimi jejich specifické požadavky, které jsou dnes stále složi-tější a náročnější. Komunita Open Source, jejíž většina členů přispívá více než pět let, zajišťuje Linuxu pozici významného hráče jak na poli pracovních stanic, tak na obecném trhu IT aplikací. Udržení této pozice společně zajišťují jednak placení vývojáři, jednak dobrovolníci. S nárůstem počtu uživatelů roste i počet otázek. Komunita nabízí odpovědi a zároveň pečlivě sleduje, jaké tyto odpovědi jsou, což se dále promítá do zvýšení stability a použitelnosti. Výčet všech programů, které jsou pro Linux k dispozici, je mimo záběr této příručky, protože soft-warových balíků existují desítky tisíc. V tomto textu se budeme zabývat těmi nejznámějšími, z nichž většina je k dispozici zdarma. Abychom zahnali obavy začínajících uživatelů, uvádíme obrázek jednoho z nejžádanějších programů. Jak můžete vidět, nebylo vynecháno nic, aby se uži-vatelé přicházející z Windows mohli cítit jako doma:

5 Obrázek 1.1 OpenOffice.org Calc, tabulkový procesor kompatibilní s MS Office (Zdroj: Vlastnosti Linuxu Pro Řada výhod Linuxu vyplývá z jeho původu, založeného na UNIXových systémech samozřejměs výjimkou první výhody: Linux je zdarma: Pokud nebudete chtít utratit vůbec nic, nemusíte platit ani za CD *. Celý Linux můžete zdarma stá-hnout z Internetu. Žádné

6 registrační poplatky, žádné licenční poplatky za každého uživatele, aktu-alizace zdarma, a pokud byste chtěli systém modifikovat, zdarma dostupné zdrojové kódy. Z velké části je Linux také svobodný:nejčastěji používanou licencí je GNU Public Licence (GPL). Tato licence říká, že kdokoliv budechtít, má právo Linux modifikovat a změněnou verzi může dále distribuovat s jedinou podmínkou * Poznámka českého vydavatele: Uvedená věta samozřejmě platí, ale Linux nemusí být vždy zdarma. Například některé distribuce Linuxu, viz dále, se kupují. Mnoho lidí považuje za dobrý nápad živit se Linuxem proto jej třeba prodávají a stejně tak mnoho lidí tohle považuje za dobrý nápad, a proto si Linux kupují. Chcete-li vědět více o ceně Linuxu a free softwaru, přečtěte si dokument na adrese případně trochu srozumitelnější vysvětlení na že dá k dispozici změněný kód. V praxi to znamená, že si můžete stáhnout zdrojový kód jádra, doplnit do něj nástroje třeba pro teleportaci nebo cestování časem, upravený kód můžete prodá-vat, ovšem zákazníkům musíte dát k dispozici zdrojový kód provedených změn. Linux je přenositelný na jakoukoliv hardwarovou platformu:výrobce, který chce prodávat nový typ počítače a může se rozhodnout, jaký operační systém naněm poběží (může jít například o počítač v autě nebo v myčce na nádobí), může vzít linuxové jádro a upravit je tak, aby běželo na novém hardwaru. Dokumentace potřebná k této úpravě jedostupná zdarma.linux dokáže běžet trvale:stejně jako u systému UNIX, i linuxový systém počítá s tím, že poběží dlouhodobě bez restartování. Řada úloh se tak může provádět v noci nebo se automaticky plánují na dobu s nižším pro-vozem, což vede k lepší dostupnosti systému v době vysokého zatížení a rovněž k rovnoměrněj-šímu využití hardwaru. Tato vlastnost vede rovněž k tomu, že Linux lze použít v prostředích, kdečlověk nemá čas nebo možnost běh systému trvale sledovat. Linux je bezpečný a univerzální: Bezpečnostní model Linuxu vychází z unixových bezpečnostních principů, které jsou považovány za robustní a prověřené. Linux se dá ovšem použít nejen jako ochrana před útoky z Internetu stejně dobře poslouží i v jiných situacích a nabídne stejně vysoký bezpečnostní standard. Vývojový počítač nebo řídící stanice budou zabezpečeny stejně jako firewall. Linux je škálovatelný: Můžete mít palmtop se 2 MB paměti anebo petabajtový diskový cluster se stovkami uzlů: Přidejte nebo odeberte potřebné balíčky, a Linux poběží na obou. Nepotřebujete superpočítač, náročné úkoly může plnit i Linux s použitím stavebních kamenů, které standardně obsahuje. A pokud chcete něco malého, například embedded systém nebo jen reinkarnovat starou 486, Linux to zvládne rovněž. Operační systém a některé aplikace mají velmi rychlou reakci na chyby:protože Linux vyvíjejí a testují tisíce lidí, obvykle se velmi rychle najde chyba i někdo, kdo jiodstraní. Není neobvyklé, že od ohlášení chyby do jejího odstranění uplyne jen několik hodin. Proti Existuje příliš mnoho různých distribucí: Staří Římané říkali quot capites, tot rationes, více lidí, více názorů. Na první pohled vás může počet linuxových distribucí polekat anebo udivit záleží na úhlu pohledu. Na druhé straně to ale znamená, že každý může najít to, co mu bude vyhovovat. K nalezení vhodné distribuce nepotře bujete být žádný expert. Zeptáte-li se běžného linuxového uživatele na nejlepší distribuci, většina vám doporučí právě tu, kterou sami používají. Kterou distribuci tedy vybrat? Nemusíte se tím příliš zabývat: Většina distri-bucí obsahuje víceméně stejnou základní množinu komponent. K těmto základům přibývají spe-cializované programy třetích stran, díky nimž je například TurboLinux vhodnější na malé a střed-ní aplikace, RedHat na servery a SuSE na pracovní stanice. Tyto rozdíly jsou ovšem vesměs jenokrajové. Nejlepší metoda je vyzkoušet více distribucí bohužel ne každý má na to čas. Naštěstík problematice výběru vhodné distribuce existuje spousta doporučení. Zkuste se například zeptatgooglu na choosing Linux distribution objeví se desítky odkazů vedoucích na užitečné rady.o volbě distribuce hovoří rovněž dokument Installation HOWTO. Linux není dostatečně uživatelsky přítulný a pro začátečníka je matoucí:je nutno říct, že Linux, alespoň na úrovni základního jádra, je z pohledu uživatele méně přátel-ský než MS Windows a je určitě obtížnější než MacOS, ale... Vzhledem k rostoucí popularitě sezvyšuje snaha co nejvíce usnadnit používání Linuxu zejména novým uživatelům. Neustále vznikají nové návody, včetně této příručky, které se snaží zaplnit mezery v dokumentaci pro uživatele na všech úrovních. Lze Open Source produktu důvěřovat? Může být něco, co je zadarmo, zároveň spolehlivé? Uživatelé Linuxu měli možnost rozhodnout se, zda Linux budou, či nebudou používat, což je velká výhoda v porovnání s uživateli proprietárníchprogramů, kteří tuto volbu neměli. Po delší době testování došla většina uživatelů Linuxu k závě-ru, že Linux je nejen dobrý, ale v řadě případů i lepší než

7 tradiční řešení. Pokud by Linux nebyldůvěryhodný, zmizel by už před dlouhou dobou a nikdy by nedosáhl své současné popularitya milionů uživatelů. Uživatelé mohou svůj systém ovlivnit a sdílet své postřehy s komunitou, takžese systém denně vylepšuje. Je pravda, že jde o nikdy nekončící projekt, ovšem v prostředí, kterése trvale mění, je Linux projektem, který stále usiluje o dokonalost. Varianty Linuxu Linux a GNU Přestože existuje mnoho různých implementací a distribucí Linuxu, najdete mezi nimi celou řadu podobností, přičemž jedna z nich vždy bude spočívat v tom, že linuxový systém je vždy sestaven z komponent, které si můžete vybírat podle svých potřeb a požadavků. Instalace systému je pouhý počátek dlouhodobého vztahu. Vždy když budete mít příjemný pocit z dobře běžícího systému, Linux dokáže stimulovat vaši představivost a kreativitu, a čím více budete znát možnosti svého systému, tím více budete chtít tyto limity překročit. V závislosti na použité distribuci, hardwaru a osobním vkusu může Linux vypadat pokaždé jinak, nicméně základ, na němž jsou grafická a všechna další rozhraní vybudována, zůstává pořád stej-ný. Linuxový systém je založen na nástrojích GNU, které nabízejí standardní způsoby pro práci a manipulaci se systémem. Všechny nástroje GNU mají otevřený zdrojový kód, takže mohou být nainstalovány na jakémkoliv systému. Většina distribucí nabízí připravené balíčky s obvyklými nástroji, ať už jsou to balíčky RPM systému RedHat nebo balíčky deb či dpkg systému Debian abyste ve svém systému nainstalovali potřebný program, nemusíte být programátor. Pokud ovšem mezi programátory patříte a baví vás zařídit si vše po svém, užijete si Linux také, protože většina distribucí obsahuje všechny potřebné vývojové nástroje a máte tak možnost nainstalovat nový soft-ware čistě ze zdrojových kódů. Díky tomu můžete nainstalovat i programy, které pro vámi pou-žívanou distribuci neexistují v podobě připraveného balíčku. Následující seznam uvádí nejznámější programy z rodiny GNU: 1 Bash: GNU shell 2 GCC: GNU překladač jazyka C 3 GDB: GNU debugger 4 Coreutils: základní nástroje unixového typu, například ls, cat a chmod 5 Findutils: nástroje pro hledání a prohledávání souborů 6 Fontutils: nástroje pro konverzi fontů z jednoho formátu do druhého a pro vytváření nových fontů. 7 The GIMP: program pro manipulaci s rastrovou grafikou 8 Gnome: grafické uživatelské prostředí 9 Emacs: velmi mocný textový editor 10 Ghostscript a Ghostview: interpretr a grafické rozhraní k souborům PostScript 11 GNU Photo: software pro práci s digitálními fotoaparáty 12 Octave: programovací jazyk určený primárně pro numerické výpočty a zpracování obrazu 13 GNU SQL: relační databázový systém 14 Radius: server pro vzdálenou autentizaci a účtování Pro Linux existuje i celá řada komerčních programů. Co se týče podrobností o těchto programech, odkazujeme vás na jejich dokumentaci. V této příručce budeme hovořit pouze o zdarma dostupných programech, distribuovaných (ve většině případů) pod licencí GNU GPL. Abyste mohli instalovat chybějící či nové balíčky, potřebujete nějaký mechanismus pro správu pro-gramů. Nejznámější implementace jsou RPM, dpkg a Ximian Red Carpet. RPM je RedHat Package Manager a používá se v celé řadě linuxových systémů, i když to jeho název nenaznačuje. Dpkg je systém správy balíčků z Debianu, jehož uživatelské rozhraní se jmenuje aptget a dokáže zpra-covávat i balíčky RPM. Ximian Red Carpet je samostatná implementace systému RPM s grafickým rozhraním. Různé další programy různých dodavatelů mohou obsahovat vlastní instalační mecha-nismus, který může připomínat programy jako InstallShield, známé z MS Windows a dalších plat-forem. Jakmile se s Linuxem blíže seznámíte, velmi pravděpodobně přijdete s některým z těchto systémů do styku. GNU/Linux Linuxové jádro (kostra systému, viz kapitolu Jádro ) není součástí projektu GNU, používá však stejnou licenci jako programy z tohoto projektu. Většina ostatních nástrojů a vývojových kompo-nent (tedy maso systému) není specificky linuxová a pochází z projektu GNU. Jakýkoliv použi-telný systém musí obsahovat jak jádro, tak i alespoň minimální množinu dalších nástrojů proto se občas uvádí, že celý systém by měl být označován jako GNU/Linux. Abychom udrželi co největší míru nezávislosti na konkrétních distribucích, budeme v dalším textu hovořit právě o tomto typu Linuxu. Pokud budeme popisovat něco mimo GNU/Linux, uvedeme konkrétní distribuci, verzi či program, o nichž hovoříme.

8 Jakou distribuci si mám nainstalovat? Nejdůležitějším faktorem, který předchází instalaci, je používaný hardware. Každá linuxová distri-buce obsahuje základní balíčky a lze ji sestavit pro potřeby téměř jakéhokoliv prostředí (všechny totiž používají stejné linuxové jádro) potřebujete proto zvolit takovou distribuci, která vašemu hardwaru odpovídá. Například LinuxPPC poběží na Macintoshi a jiných PowerPC systémech, nepoběží na obvyklém PC s platformou x86. LinuxPPC funguje na novějších Macích, nelze jej ale použít na systémech se starou sběrnicovou technologií. Dalším specifickým příkladem je hardwa-re společnosti Sun, který může používat buď starší CPU SPARC nebo novější UltraSparc, přičemž každá varianta vyžaduje jinou verzi Linuxu. Některé linuxové distribuce jsou optimalizovány pro určité procesory, například Athlon, nicméně budou fungovat i na standardních procesorech Intel 486, 586 a 686. Distribuce určené pro exo-tické procesory mohou být méně stabilní než typické distribuce, protože je testuje menší počet lidí. Většina linuxových distribucí obsahuje sadu programů určenou pro obecné PC a navíc speciál-ní balíčky optimalizované pro různé procesory rodiny Intel x86. Tyto distribuce bývají dobře otes-tované a pravidelně udržované, protože se zaměřují na spolehlivé nasazení na serverech a snad-nou instalaci a aktualizaci. Příkladem takových distribucí jsou Debian, Ubuntu, Fedora, opensuse a Mandriva, což jsou jednoznačně nejpopulárnější linuxové distribuce. Obecně jsou považovány za dostatečně jednoduché i pro začínající uživatele, aniž by přitom zkušenému uživateli znemož-ňovaly využít svůj systém na maximum. Linux spolehlivě běží na přenosných počítačích i na ser-verech střední třídy. Ovladače nových hardwarových komponent bývají do systému přidávány až po důkladném otestování, což přispívá k celkové stabilitě systému. Na některých systémech se jako standardní grafické prostředí používá Gnome, jiné systémy standardně nabízejí KDE. Obecně všechny hlavní distribuce umožňují používat jak Gnome, tak KDE. Většina z nich nabízí i jiné správce oken a správce pracovní plochy, které jsou určeny pro zkušenější uživatele. V rámci standardního instalačního procesu si uživatel může zvolit mezi různými základními kon-figuracemi, jako je například pracovní stanice, která obsahuje všechny balíčky potřebné pro kaž-dodenní práci a vývoj, nebo server, kde se instalují různé síťové služby. Zkušený uživatel si může v průběhu instalace navolit jakoukoliv kombinaci balíčků. Snahou této příručky je, aby byla nezávislá na konkrétní distribuci. Začínajícím uživatelům však rozhodně doporučujeme, aby si zvolili některou z hlavních distribucí, které podporují veškerý obvyklý hardware a obsahují všechny potřebné aplikace. Vhodnými distribucemi pro začátečníky jsou: Fedora Core Debian opensuse (dříve SuSE Linux) Mandriva Linux (dříve Mandrake Linux) Knoppix: operační systém, který běží přímo z CD-ROM, není nutné nic instalovat Obrazy instalačních CD je možno stáhnout z LinuxISO.org. Běžné distribuce je také obvykle možné koupit v každém slušném počítačovém obchodě. Českým uživatelům jistě pomůže již jednou uve-dená stránka nebo Shrnutí V této kapitole jsme se dozvěděli: Linux je samostatná implementace systému UNIX Linux je napsán v programovacím jazyce C De gustibus et coloribus non disputandum est Každý si může najít svůj Linux Linux používá nástroje projektu GNU, volně distribuovanou sadu standardních nástrojů pro práci s operačním systémem Cvičení Praktické cvičení pro začátečníky: Nainstalujte si na svůj počítač Linux. Přečtěte si instalační manuál své distribuce a/nebo dokument Installation HOWTO a pusťte se do toho. Čtěte dokumentaci! Většina chyb je způsobena tím, že uživatel nečte informace, které se může v průběhu insta-lace dozvědět. První krok k úspěchu spočívá v pečlivém sledování všech zpráv, které insta-lační proces vypisuje. Ještě PŘED zahájením instalace potřebujete mít jasno v následujících otázkách: Která distribuce bude s mým hardwarem fungovat? Pokud máte pochybnosti o kompatibilitě, ověřte si to v dokumentu

9 Jakou mám klávesnici (počet kláves, rozložení)? Jakou mám myš (sériovou, paralelní, počet tlačítek)? Kolik mám paměti? Budu instalovat základní pracovní stanici, server nebo budu potřebovat nějaké speciální balíčky? Budu instalovat z pevného disku, z CD-ROM nebo přes síť? Je nutné kvůli tomu změnit nastavení BIOSu? Budu k instalaci potřebovat bootovací disk? Budu Linux používat jako jediný systém, nebo budu mít na počítači nainstalován i jiný systém? Jak mám rozdělit diskové oddíly mezi jednotlivé instalované systémy? Bude počítač připojen k síti? Jaký je jeho název, IP adresa? Jaká je adresa brány a dalších důležitých síťových systémů, s nimiž bude počítač komunikovat? Linux počítá s připojením do sítě Pokud síť nepoužijete nebo ji nastavíte nesprávně, může se spouštění systému významně zpomalit. Bude počítač pracovat jako brána, směrovač či firewall? (Pokud nad touto otázkou přemýšlíte, pak je odpověď nejspíš záporná.) Vytvoření oddílů napoprvé to ponechejte na instalačním programu, podrobněji budeme o diskových oddílech mluvit ve třetí kapitole. Zajímají-li vás podrobnosti, měli byste je nalézt v dokumentaci k vašemu konkrétnímu systému. Pokud instalační program nenabízí automatické rozdělení diskových oddílů, není distribuce nejspíš určena pro začátečníky. Má počítač startovat v textovém, nebo grafickém režimu? Zvolte si vhodné heslo správce počítače (root). Kromě toho vytvořte neprivilegovaný účet pro běžnou práci se systémem. Budu potřebovat záchranný disk? (Doporučujeme.) Jakou jazykovou mutaci chci instalovat? Úplný seznam jednotlivých před-instalačních kroků a rozhodnutí naleznete v dokumentu V následujících kapitolách zjistíme, zda se vám instalace podařila. První kroky Abychom vám mohli nabídnout co nejužitečnější příručku, začneme rovnou prakticky zaměřenou kapitolou, v níž se budeme věnovat přihlášení k systému a některým základním operacím. Budeme hovořit o těchto tématech: Přihlášení k systému. Odhlášení od systému Textový a grafický režim Změna hesla Prohlížení souborového systému Zjištění typu souboru Prohlížení textových souborů Hledání nápovědy Přihlášení, aktivace uživatelského rozhraní, odhlášení Úvod Abyste mohli s linuxovým systémem přímo pracovat, musíte zadat uživatelské jméno a heslo. Vždy se musíte systému autentizovat. Jak už jsme se zmínili ve cvičení v první kapitole, většina linuxo-vých systémů pro klasické PC může běžet ve dvou základních režimech: rychlém a strohém tex-tovém režimu, který vypadá jako DOS s podporou myši, víceúlohového a víceuživatelského pro-středí, anebo v grafickém režimu, který je pěknější, má ale větší nároky na systémové prostředky. Grafický režim Na většině stolních počítačů jde dnes o standardní režim. Grafický režim poznáte velmi snadno už