Základy využití PC při grafickém zpracování textů a obrazu v marketingu a reklamě

Transkript

1 Základy využití PC při grafickém zpracování textů a obrazu v marketingu a reklamě Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Příjemce: Regionální kulturní, vzdělávací a rekvalifikační centrum, o. s.

2 Obsah 1. Clona a vše kolem ní... 4 a) expoziční čas... 4 b) logaritmické vnímání oka... 4 c) clona... 5 d) tajemství clony 1:... 5 e) tajemství clony 2:... 6 f) tajemství clony 3:... 7 g) tajemství clony 4:... 7 h) závěr Čas expozice... 8 a) ovlivnění času expozice... 8 b) nastavení času expozice pro ostré fotky... 8 c) čas expozice pro kreativní fotky d) praktické příklady e) shrnutí Ohnisko ohnisková vzdálenost Citlivost ISO a) co je citlivost ISO b) jak nastavit citlivost ISO c) když je hodně světla d) když je málo světla e) praktické příklady Typy objektivů Ohnisko a hloubka ostrosti Typy fotoaparátů a) klasický analogový b) kompakt c) zrcadlovka - nepravá d) zrcadlovka e) speciální fotoaparáty Použití barevných filtrů Portrét a) Co je portrét? b) odhalení povahy (charakteru) c) Co vás tedy při portrétování čeká? d) Jak dlouho portrétování potrvá? e) Atelier nebo exteriér? f) výsledek práce vašeho portrétního fotografa Světlo v ateliéru a) stálá světla b) fotografické blesky c) zábleskové zařízení d) pozadí v ateliéru e) fotografický stůl f) prostor pro ateliér

3 g) barva ateliéru HDR fotografie a) slunce a jiné světelné zdroje v záběru b) vzhled výsledných HDR c) výběr motivů pro HDR d) vlastní fotografování e) použití stativu pro HDR f) HDR na cestách a bez stativu g) možné problémy s aparátem h) kolik fotek stačí i) světelný závoj a reflexy Světelnost Panoramatická fotografie a) projekce obrazu b) rectilineární projekce c) deformace obrazu pro široký úhel záběru d) pravidla pro panorama Makrofotografie a) volba fotografického aparátu b) zvláštní příslušenství c) volba motivu d) nastavení clony e) expozice f) osvětlení a uspořádání snímku Typy grafických programů a) grafické programy pro úpravu fotek: b) grafické programy pro úpravu videí: c) programy pro přímou tvorbu animací či grafických objektů Práce s grafickými programy a) rastrová grafika b) vektorová grafika c) komprese d) grafické formáty e) grafické programy f) písma g) zdroje grafických dat Tipy na úpravy fotografií a) zesvětlování světel b) selektivní úpravy c) filtr zkapalnění d) dívejte se Jak na úpravu fotografií a) používané zkratky b) ořezávání fotek a změna rozměrů c) změna jasu, barev a odstranění červených očí d) zaostření, otáčení o 90, vytváření panoramat a vkládání textu do obrázků Zdroje:

4 1. Clona a vše kolem ní Každý fotoaparát potřebuje nějakým způsobem regulovat množství světla, které dopadne na senzor. Říká se tomu řízení expozice a jeho zvládnutí je bezesporu jedním z klíčových faktorů na cestě ke kvalitní fotografii. Regulace množství světla se provádí dvěma prvky clonou a expozičním časem. Třetí prvek ISO citlivost nereguluje ve skutečnosti množství světla dopadající na senzor, ale elektronicky nastavuje citlivost senzoru, čímž se na expozici také projeví. a) expoziční čas Expoziční čas není těžké si představit. U fotoaparátů vybavených mechanickou závěrkou je to skutečně doba, jak dlouho je senzor závěrkou fyzicky odkryt, zatímco u většiny digitálních kompaktů je použita tzv. elektronická závěrka. Elektronická závěrka znamená, že žádná skutečná závěrka v přístroji není a expoziční čas je tak jen doba, jak dlouho se působení světla na senzor elektronicky počítá. U některých přístrojů se obě závěrky kombinují do určitých expozičních časů se uplatní mechanická závěrka, zatímco ta elektronická pomáhá dosáhnout velmi krátké expoziční časy (např. 1/4000 sec) jenž jsou nerealizovatelné mechanicky. b) logaritmické vnímání oka U expozice obecně nastává jedna komplikace, která se projeví bez výjimky u clony, expozičního času i ISO citlivosti. Lidské oko vnímá světlo logaritmicky, což prakticky znamená, že pokud sestavíte stupnici subjektivně stejně odstupňovaných šedých, budou podíly nikoliv rozdíly jejich jasů stejné. Nejlépe vše ukáže příklad: Relativní jas (1/2) 0.25 (1/4) (1/8) (1/16) (1/32) (1/64) (1/128) Subjektivně rovnoměrně odstupňované šedé vedou ke stejným podílům sousedních hodnot, nikoliv rozdílům. Z tohoto důvodu jsou logaritmicky uspořádány i hodnoty expozičních časů i ISO citlivosti. Sousední základní hodnoty jsou tak vždy odstupňovány 2x: 4

5 Základní expoziční časy: 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000 vteřiny Základní ISO citlivosti: 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 Nenechte se zmást tím, že fotoaparáty nabízejí i jiné hodnoty. Expoziční krok 2x je totiž poměrně hrubý a tak se mezi základní hodnoty vkládá buď jedna, nebo i dvě mezihodnoty. c) clona Nejzajímavějším prvkem expozice je clona. V principu se jedná o kruhový otvor ve středu objektivu, který reguluje množství světla objektivem procházející. Clona je uvnitř objektivu tvořena kovovými lamelami, které se mohou zavírat a otvírat a vytvářejí přibližně kruhový otvor o průměru D. d) tajemství clony 1: Množství světla procházející clonou je úměrné ploše otvoru, zatímco clona se udává jako průměr otvoru. Logaritmické vnímání světla platí pro clonu samozřejmě též, ale základní stupnice clonových čísel není řada hodnot 2x, nýbrž jen 1.4x. Zvětšíte-li totiž průměr clony 1.4x, vzroste plocha otvoru clony 2x (plocha otvoru = π/4 * pr ůměr2) a tím vzroste na dvojnásobek i množství světla. Základní clonová čísla: 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45otevřená clona < > zavřená clona Tím se vysvětluje záhada, že ke stejné expozici vedou např. tyto expoziční hodnoty: Čas 1/250 sec při clonovém čísle 8 Čas 1/500 sec při clonovém čísle 5.6 (nikoliv 4) 5

6 Zvětšením průměru otvoru clony D na dvojnásobek se plocha a tím i množství světl a zečtyřnásobí. e) tajemství clony 2: Množství světla, které dopadne na senzor, závisí na vzdálenosti clony od senzoru. Clonu si můžeme představit jako zdroj světla (otvor skutečně září ) a čím dále je senzor od clony, tím více je světlo ředěno. A vzdálenost clony od senzoru je ohnisková vzdálenost objektivu f! Jinými slovy k určení, kolik světla dopadne na senzor, nestačí znát průměr clony, ale musíme znát obě veličiny průměr clony i ohnisko objektivu. Vzdálenost clony od senzoru, což je ohnisková vzdálenost objektivu (f), ovlivní množství světla, které dopadne na senzor. Zdvojnásobením vzdálenost se 4x sníží množství světla. Clonová čísla V terénu není příliš praktické počítat při expozici s ohniskem objektivu. Proto se zavedli tzv. clonová čísla F, která z úvah ohniskovou vzdálenost vyřazují. Clonové číslo F je definováno jako: F = Ohnisková vzdálenost objektivu v mm / Průměr clony v mm Clonové číslo (např. 4) tak zajistí stejné množství světla, které dopadne na senzor nezávisle na ohnisku objektivu. Na fotoaparátech tedy nenastavujete průměr clony ale právě clonová čísla. 6

7 Nastavíte-li např. clonové číslo 4, fotoaparát sám spočítá nutný průměr clony podle aktuálního ohniska objektivu. Často se proto setkáváme se zápisem clony ve tvaru např. f/4.5. f neznamená nic jiného, než ohniskovou vzdálenost a zápis f/4.5 tedy značí "poděl ohniskovou vzdálenost clonovým číslem a získáš průměr clony". Světelnost Světelnost neboli minimální clonové číslo objektivu udává, kolik světla je objektiv maximálně schopen dopravit na senzor. Má-li tak objektiv ohniskovou vzdálenost např. 200mm a světelnost f/4 znamená to, že je schopen otevřít svojí clonu maximálně na průměr 200 / 4 = 50 mm = 5 cm. f) tajemství clony 3: V odstavci výše jsme do množství světla dopraveného objektivem na senzor zapracovali ohniskovou vzdálenost. Ohnisková vzdálenost je ale definovaná pouze při zaostření objektivu na nekonečno. Aby objektiv zaostřil na kratší vzdálenost, musí svojí ohniskovou vzdálenost prodloužit a tím ovlivní expozici! TTL měření fotoaparátů tuto skutečnost automaticky vykompenzuje a otevře clonu o trochu více. Není tak třeba se o to příliš starat. Kde se ale tento fakt nepříjemně projeví je, že narazí-li automatika na světelnost objektivu, bude zmíněný efekt kompenzovat prodlužováním expozičního času a tak muže hrozit rozhýbání snímku. g) tajemství clony 4: Hodnota clony neovlivní pouze expozici, ale i hloubku ostrosti. Hloubka ostrosti je jednoduše řečeno rozsah vzdáleností, uvnitř kterých jsou objekty přijatelně ostré. Je výrazovým prvkem fotografa, kterým zaměřuje pozornost diváka na to, co považuje za důležité. Zavírání clony (zvyšování clonových čísel) hloubku ostrosti zvyšuje, zatímco otevírání clony (snižování clonových čísel) ji snižuje. Ukázka vlivu clony na hloubku ostrosti. Clona je současně jediný prvek, který ovlivňuje hloubku ostrosti bez vlivu na kompozici. Jiný úhel teploměru vlevo je jen optický klam, ve skutečnosti jsou oba snímky kompozičně zcela totožné. 7

8 h) závěr Na rozdíl od expozičního času a ISO citlivosti je clona trochu komplikovanější a ovlivňuje více faktorů fotografie. Současně je sama ovlivňována ohniskem a vzdáleností, na kterou je zaostřeno. Moderní TTL měření fotoaparátů většinu faktorů vykompenzuje a tak je nutné dostat pod kůži pouze nezvyklou stupnici clon (násobky 1.4x) a její vliv na hloubku ostrosti. 2. Čas expozice a) ovlivnění času expozice Čas expozice lze přímo ovlivnit ve dvou expozičních režimech: - Priorita času - tento režim bývá označován jako S nebo Tv a umožňuje přímo nastavit čas expozice. Jelikož se jedná o poloautomatický režim, fotoaparát sám dopočítá a nastaví vhodnou clonu. - Manuální režim - tento režim je označován jako M a umožňuje plnou kontrolu nad vzhledem fotek. Nastavuje se clona, citlivost ISO i čas expozice a je tudíž potřeba zvolit vhodnou kombinaci, aby fotka byla správně exponována. Pro přímé ovlivnění času expozice a pro práci s ním lze doporučit režim Priorita času. Jeho použití v praxi je velmi snadné a zvládne to i začátečník. b) nastavení času expozice pro ostré fotky Čas expozice se v praxi ovládá závěrkou, která je před snímačem fotoaparátu. Podle toho, jak dlouho je tato závěrka otevřená, je i dlouhá expozice. Časy expozice se pohybují od několika sekund až po tisíciny sekundy, což je opravdu hodně velké rozmezí. A podle toho, jaký čas expozice se v praxi použije, může být fotka buď ostrá, nebo rozmazaná (vlivem příliš dlouhého času). Jak zajistit, aby fotky byly ostré? Neostrost fotek může vzniknout hned dvěma způsoby: - Vlivem pohybu fotoaparátu v průběhu expozice (při focení bez stativu a času expozice např. 1/3 sekundy nelze fotoaparát v rukou udržet bez hnutí). - Vlivem pohybu fotografovaného objektu (rychle běžící pes se na fotce může rozmazat i při času expozice 1/60 sekundy). Pro první uvedený bod v praxi existuje osvědčené pravidlo tzv. obráceného ohniska. Je to velmi snadné a funguje to následovně. Na objektivu (nebo odhadem) zjistíme, jaké ohnisko právě při focení používáme. Pomyslně si před toto ohnisko dáme "1/" a získáme nejdelší bezpečný čas expozice. Tak například pokud fotíme na 100mm ohnisko, tak víme, že čas expozice 1/100 sekundy je ještě z ruky udržitelný a fotky by měly být ostré. Ovšem kratší čas (např. 1/60 sekundy) už je rizikový a výsledkem budou pravděpodobně rozmazané fotky. 8

9 Na fotce tohoto typu je cílem krátký čas závěrky, aby bylo vše pěkně ostré. Kdyby před památkou vadil dav turistů, šlo by použít delší čas expozice (1-5 sekund), aby se pohybující se lidé na fotce tolik neprojevili. Dnešní ultrazoomové kompakty často nabízí obrovské rozmezí zoomu, tedy ohniskových vzdáleností. Výjimkou nejsou 600mm nebo 800mm ohniska. Při použití takových dlouhých ohniskových vzdáleností platí výše uvedené pravidlo a bezpečné časy expozice pak jsou 1/600 nebo 1/800 sekundy a kratší. To znamená, že použitelnost tak velkého přiblížení je v praxi velmi sporná, protože je nutné použít velmi krátké časy expozice a tudíž je potřeba, aby bylo opravdu hodně světla (slunečný den). Pokud má váš fotoaparát či objektiv mechanickou stabilizaci obrazu (ne elektronickou), můžete zkusit použít i delší časy expozice. Například pokud používáte 100mm ohnisko, můžete si dovolit použít i 1/60 sekundy. Stabilizátor by to měl zvládnout. Při focení statických scén (krajina, architektura, interiéry, makro, zátiší, portréty,...) tedy platí pravidlo převráceného ohniska. Fotíme-li na ohnisko 50mm, můžeme použít 1/50 sekundy. To vše za předpokladu, že se snažíme fotoaparát držet co nejvíc v klidu. Pokud ale fotíme pohyb, jsme nuceni použít ještě kratší časy. Velmi záleží na rychlosti pohybujícího se objektu, ale zpravidla je potřeba použít výrazně kratší časy expozice, než ty zjištěné z pravidla převráceného ohniska. Pokud budeme fotit běžící dítě s ohniskem 200mm, tak 1/200 sekundy bude příliš dlouhý čas a bude potřeba nastavit alespoň 1/320 nebo raději 1/400 sekundy (nebo i kratší). Při focení rychlého pohybu (běžící pes) bude potřeba použít ještě kratší čas, 1/640 nebo 1/800 sekundy. Pokud chceme mít při focení pohybu fotky ostré, je nejlepší používat co nejkratší použitelné časy expozice. Tedy takové časy, které lze nastavit při daném množství světla, rozumné citlivosti ISO a 9

10 požadované cloně (kvůli potřebné hloubce ostrosti). Pokud je někde rezerva, tak ji využijeme pro zkrácení času expozice (např. zvedneme citlivost ISO ze 100 na 200, odcloníme ze zbytečně vysoké clony f/8 na f/5.6 a podobně). c) čas expozice pro kreativní fotky Výše uvedený text platil v případě, že chceme dosáhnout na stoprocentně ostré fotky. Což ale nemusí být vždy prioritou - i závěrka je kreativní fotografický nástroj a lze ji použít pro nevšední vzhled fotek. Jak? Záměrně delší expozicí, na které se rozmázne a zachytí pohyb. O čem hovořím: - Fotografování ze stativu na dlouhé časy expozice, kde se rozmaže například voda nebo cokoliv jiného, co se pohybuje. - Fotografování z ruky (lze i ze stativu) metodou panning, kdy hlavní objekt zůstane ostrý a pozadí se rozmaže (což vyjádří rychlost a pohyb). Ve výše uvedených případech se obvykle používají časy expozice od několika sekund až po desetiny sekundy. Kratší časy moc nemívají smysl. Vlevo: 1/50 sec., f/11, ISO 500 (obvyklé nastavení). Vpravo: 2.5 sec., f/22, ISO 100 (záměrně dlouhá expozice pro rozmazání pohybujících se vln). V prvním případě lze doporučit časy expozice klidně i delší, než jedna sekunda. Takové záběry mají své kouzlo, protože voda nebo například stromy ve větru) se vlivem pohybu zcela rozmažou a vše ostatní statické zůstane na fotce ostré. Je potřeba experimentovat a zkoušet různé časy závěrky, každopádně ale platí doporučení na časy expozice 1 sekunda a delší. V druhém případě záleží na rychlosti pohybu - čím rychlejší je pohyb, tím kratší časy je potřeba. Pomalu jedoucí cyklista vyžaduje čas třeba 1/5 nebo 1/10 sekundy, zatímco rychle jedoucímu autu "stačí" časy například kolem 1/40 sekundy. 10

11 U tohoto snímku byl použit delší čas závěrky (1/10 sec.), aby se zachytil pohyb jedoucí ještěrky. S delšími časy závěrky lze různě experimentovat - lze je použít třeba i na reportážní focení portrétu nebo sportu, kde na snímku vyzní dynamika pohybu. Časy expozice se pak budou obvykle pohybovat v rozmezí desetin sekundy. d) praktické příklady - Focení statických scén bez stativu (krajina, interiéry, architektura,...): převrácená hodnota ohniska (např. na 200mm ohnisko 1/200 sekundy a kratší). - Focení sportu, běžících dětí, zvířat a celkově pohybu, kdy jsou cílem ostré fotky: kratší čas, než převrácená hodnota ohniska (např. na 200mm ohnisko 1/400 sekundy). - Focení krajiny s vodou: pro dosažení efektu rozmazané vody v pohybu zhruba 1-10 sekund (nutností je použít stativ). Více o focení vody v pohybu naleznete v tomto článku. - Focení nočních měst: delší čas expozice (1-10 sekund) pro rozmazání aut a dalších pohybujících se zdrojů světla na fotkách. Ty pak vytvoří na snímku efektní šmouhy. - Focení noční oblohy - časy kolem 10 sekund až několika minut. e) shrnutí I se závěrkou, tedy časem expozice, lze kreativně pracovat. Pokud jsou cílem ostré fotky, tak potom se snažíme použít krátké časy závěrky. Ovšem jestliže chceme fotku nějak kreativně odlišit, můžeme použít záměrně delší čas expozice pro vyjádření pohybu. Toto ale musí být záměrné - pokud fotíme zcela statickou krajinu, použijeme dlouhý čas expozice a fotka bude rozmáznutá, tak to příliš kreativní pravděpodobně nebude. Spíš to bude vypadat jako nezvládnuté nastavení fotoaparátu. Na scéně by 11

12 měl být nějaký pohyb, aby mělo smysl použít delší čas závěrky - ať už jsou to lidi, dopravní prostředky, oblaka, lidi. 3. Ohnisko ohnisková vzdálenost Ohnisková vzdálenost je bezpochyby jedním z nejdůležitějších parametrů objektivů, bez ohledu na to, zdali se jedná o fotoaparáty digitální či analogové. Podle ohniskové vzdálenosti dělíme objektivy na širokoúhlé, standardní a teleobjektivy, jelikož právě tento parametr představuje jak přiblížení fotografované scény, tak úhel záběru. Z tohoto důvodu se jedná o jednoznačně nejdůležitější údaj při volbě správného objektivu. Jednou z těchto definic je vzdálenost mezi středem čočky a rovinou, na kterou jsou zaostřeny objektivem soustředěné paprsky. Mezi další, lehce srozumitelnější, pak patří např. Ohnisková vzdálenost je vzdálenost mezi klasicky konstruovaným objektivem a rovinou filmu nebo snímače při zaostření na předmět ležící z optického hlediska v nekonečnu. Obě tyto definice jsou zcela jistě pravdivé, avšak pokud nechceme laikovi spíše zamotat hlavu při výběru objektivu, bude třeba nalézt prostšího vysvětlení. O něco srozumitelnější formulace technické stránky ohniskové vzdálenosti pochází z pera Michaela Freemana: Ohnisková vzdálenost, která se měří v milimetrech, udává vzdálenost od místa na čočce, kde se dopadající světelné paprsky začínají rozbíhat, a ohniskovou rovinou, kde je umístěný film nebo fotočlánek. V praxi lze tedy použít poměrně snadno zapamatovatelnou poučku: Čím větší ohnisková vzdálenost, tím větší přiblížení a menší úhel záběru. Z tohoto tvrzení lze již jednoduše vyvodit, že nejmenší ohniskové vzdálenosti připadají širokoúhlým objektivům, zatímco ty největší teleobjektivům. Mezi pojmy ohnisková vzdálenost a úhel záběru dokonce existuje přímá úměra, která může být popsána následující funkcí: 12

13 V praxi tedy můžeme touto rovnicí zjistit, že v té nejklasičtější podobě fotoaparátu, tedy se senzorem o velikosti kinofilmového políčka (s šířkou 35 mm, jehož úhlopříčka je 43 mm) a objektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm je zorný úhel objektivu našeho fotoaparátu 46,54 nebo chcete-li 46 32'24''. Pro zjednodušení uvádím i podobu zápisu: Poměr mezi ohniskovou vzdáleností a zorným úhlem objektivů je tedy znázorňuje následující tabulka. Pro lepší představu je přiložen i nákres. ohnisková vzdálenost [mm] zorný úhel [ ] Konstrukčně se objektivy dělí na objektivy s pevnou a proměnnou ohniskovou vzdáleností, které bývají často označovány jako zoomovací objektivy, pro jejich schopnost přiblížit fotografovanou scénu. Díky výrazně jednodušší konstrukci objektivů s pevným ohniskem podávají tyto objektivy lepší výsledky především bývá jimi pořízený obraz jasnější a ostřejší. Mezi zajímavé ohniskové vzdálenosti patří 50 mm a mm, tedy ohniska objektivů tzv. standardních a portrétních. Za standardní objektiv je tedy považován ten, který disponuje ohniskovou vzdáleností 50 mm. Odkud však pochází jeho označení za standardní není úplně zřejmé. Mezi nejpopulárnější výklady patří, že 50mm objektivy mají úhel obrazu 45, který odpovídá přibližně 13

14 přirozenému zornému úhlu lidského oka. Původní poučkou ale je, že pro získání záběru podobnému pohledu lidským okem by měla ohnisková vzdálenost objektivu odpovídat úhlopříčce snímaného zařízení, tedy v případě kinofilmu či full-frame snímače 43 mm. 50 mm se tedy s nejvyšší pravděpodobností stalo standardem právě proto, že se jedná o první vyšší kulaté číslo. Hlavní výhodou těchto objektivů s pevným ohniskem, čistě z uživatelského hlediska, je jejich výjimečně vysoká světelnost a ostrost, malá velikost, nízká hmotnost a přijatelná cena mm je pak ohnisko, při kterém prakticky nedochází k optické deformaci prostoru, na kterou jsme především u portrétní fotografie zvláště citliví. Z tohoto důvodu se právě tyto objektivy označují jako portrétní. Výjimkou na poli objektivů jsou takzvané fisheye objektivy, neboli rybí oka. Ty umožňují díky speciální konstrukci zorný úhel až 180 a jsou typické svým soudkovitým zkreslením. Mnohdy dokonce jimi propouštěné světlo nepokrývá celou plochu snímače a dodávají tak kruhový obraz na místo klasického obdélníkového. Prvkem, který do značné míry, ovlivňuje výslednou ohniskovou vzdálenost a tedy úhel záběru a celkové přiblížení scény, je tzv. crop factor, představující přepočet ohniskové vzdálenosti založený na velikosti snímacího čipu. Tato část článku o ohniskové vzdálenosti bude tedy k nalezení u samotných senzorů, jelikož se nejedná o vlastnost objektivů. 4. Citlivost ISO a) co je citlivost ISO Citlivost ISO v dobách filmových materiálů značila míru citlivosti filmu na světlo. Čím citlivější byl film na světlo, tím byl označen vyšší hodnotou citlivosti ISO. Tak např. film o citlivosti ISO 800 byl výrazně citlivější na světlo, než film o citlivosti ISO 200. Podobné je to dnes u digitálních fotoaparátů. Čím vyšší citlivost ISO nastavíme, tím je snímač fotoaparátu citlivější na světlo. Přesněji řečeno, chová se jako by byl citlivější na světlo. Ve skutečnosti je snímač citlivý na světlo stále stejně, jenom se mění způsob, jakým fotoaparát při zpracování snímku naloží se získaným světlem. Při vyšší nastavené citlivosti ISO se světlo získané na snímači vynásobí, a tím se ve výsledku jakoby zvýší citlivost samotného snímače. A z toho vyplývá jeden zásadní problém. S násobením získaného světla se násobí i šum, který při expozici na snímači vzniká. A jelikož je odstup signálu od šumu stále stejný, začne se šum při vyšších citlivostech ISO na fotkách víc projevovat. Citlivost ISO patří do trojice základních parametrů, které ovlivňují fotografii: citlivost ISO, čas expozice (závěrky), clonové číslo. b) jak nastavit citlivost ISO Pokud použijeme vysokou citlivost ISO, musíme počítat s nějakým tím šumem na fotkách. Proto není vhodné mít citlivost ISO nastavenou na Auto - nikdy nevíte, jestli automatika nepoužila zbytečně vysokou citlivost. 14

15 Dnešní fotoaparáty nabízí často omezovač citlivosti ISO. Pokud máme citlivost ISO na auto, můžeme si nastavit, jakou nejvyšší hodnotu může automatika použít. Pokud chceme mít citlivost ISO na Auto, je vhodné použít alespoň tento omezovač a nastavit jej na takovou hodnotu ISO, při které jsou snímky ještě použitelné. Jak hodně šumu na fotkách při různých citlivostech bude, to si musí každý fotograf zjistit na svých vlastních fotkách. Stačí udělat několik testovacích fotek při různé citlivosti ISO a tyto fotky si pak na monitoru při 100% zvětšení prohlédnout. c) když je hodně světla Jestliže fotografujeme tam, kde je hodně světla a časy expozice mi vycházejí dostatečně krátké (řekněme 1/100 sec. a kratší), tak není žádný důvod používat vysokou citlivost ISO. Postup při focení za dostatečného množství světla může být následující: 1. Nastavíme si clonové číslo, při kterém chceme fotit. K tomu použijeme ideálně režim. 2. Poté nastavíme citlivost ISO na nějakou nižší hodnotu, 100 nebo Podíváme se, jaký čas expozice nám spočítala automatika - pokud je takový čas vyhovující (většinou chceme raději kratší časy, třeba 1/100, 1/200 nebo 1/500 sekundy, záleží na tom, co se fotí), ponecháme citlivost ISO a fotím. 4. Pokud je čas expozice příliš dlouhý (např. 1/50 při focení teleobjektivem nebo 1/30 při focení širokoúhlým z ruky), zvýšíme citlivost ISO na 200 nebo 400, abychom zkrátili čas expozice. Případně můžeme snížit clonové číslo (pokud můžeme), čímž ale zmenšíme hloubku ostrosti (to může a nemusí být vhodné, např. na portrét je to vhodné, na krajinu rozhodně ne). Výše uvedená fotografie byla pořízena za dostatečného množství světla (ve stínu altánu). Použit byl 50mm objektiv a pro dostatečnou hloubku ostrosti byla použita clona f/2.8. Pro dosažení času 1/100 15

16 sekundy stačila citlivost ISO 100 (nebyl důvod ji zvyšovat, ačkoliv čas např. 1/200 sekundy by byl jistější). d) když je málo světla Pokud se pohybujeme v prostředí, kde je málo světla, je focení znatelně složitější. Musíme totiž kombinovat citlivost ISO, lepší světelnost objektivu a ještě udržitelný čas expozice (uvažujeme situaci, kdy nelze fotit ze stativu). V praxi jde o to, že každý ze tří uvedených parametrů (citlivost, clona, závěrka) má svoje limity a omezení. A na fotografovi je, aby nalezl optimální nastavení, při kterém každý ze tří parametrů bude ještě použitelný a ve výsledku to dá dohromady dobrou fotku. Jde o to vědět, jak fotoaparát "šumí" při různých citlivostech ISO. Pokud víme, že při ISO 1250 jsou fotky ještě použitelné, tak nastavíme tuto citlivost. Pokud víme, že ISO 1600 už produkuje hodně šumu, nastavíme jej jen v nouzi. Postup při focení za slabého osvětlení by byl následující: 1. Nastavíme si clonové číslo, při kterém chceme fotit. Pravděpodobně budeme nuceni použít nízká clonová čísla (f/2.8, f/1.8 a podobně). 2. Nastavíme vysokou citlivost ISO, při které jsou fotky ještě použitelné (např. ISO 800, 1250). 3. Podíváme se, jaký čas expozice mi automatika dopočítala - pokud je čas v pořádku, ponecháme citlivost ISO a fotíme dál. 4. Pokud je čas příliš dlouhý, budeme muset buď snížit clonové číslo (jestli to ještě lze) nebo zvýšit citlivost ISO. e) praktické příklady Jak nastavit citlivost ISO v různých praktických situacích? - Krajinářská fotografie - co nejnižší citlivost ISO za každých okolností (fotí se ze stativu). - Portrétní fotografie - co nejnižší citlivost, při které lze ještě fotit s dostatečně krátkým časem závěrky. - Fotografování pohybujících se dětí a zvířat - pokud je dost světla a fotky jsou ostré, tak raději nízkou citlivost. Ovšem pokud je světla méně a jsme nuceni clonit, tak potom nastavím vyšší citlivost ISO, aby byly fotky ostré. - Produktová fotografie - co nejnižší citlivost ISO (obvykl se fotí se studiovými světly, které dávají dostatek světla). - Reportážní a street fotografie - lze si dovolit i vyšší citlivost ISO pro dosažení ostrých fotek i za horšího světla. - Sportovní fotografie a wildlife - ideálně raději nižší ISO, ale pokud není světelný objektiv nebo hodně světla, tak je lepší zvýšit ISO, než mít rozmazané fotky. - Interiéry a architektura- většinou se fotí ze stativu, takže raději nižší citlivost ISO. 16

17 - Umělecké akty, portréty, body art - lze záměrně zvolit vysokou citlivost ISO pro dodání šumu na fotkách (ovšem pozor, ne vždy je digitální šum tak atraktivní, jako filmové zrno!). - Astronomické foto (noční obloha) - samozřejmě je lepší nízká citlivost ISO, ale aby se na fotce vůbec něco zachytilo, bude nutné použít vysokou citlivost (800, 1600). - Makro (fotografování detailů) - v kombinaci s umělým osvětlením (jehož intenzitu mohu regulovat) rozhodně raději nízká citlivost ISO. 5. Typy objektivů Objektivy rozdělujeme do tří základních typů podle ohniskové vzdálenosti. Ohnisková vzdálenost je vzdálenost hlavní a ohniskové roviny. (Hlavní rovina je rovina, do které se zobrazí předmět se zvětšením 1, tj. stejně velký. Ohnisková rovina je rovina, která obsahuje ohnisko a je kolmá k optické ose. Zobrazují se do ní tedy předměty ležící v nekonečnu.) S ohniskovou vzdáleností je spojen zorný úhel. Je to úhel, který svírají krajní paprsky dopadající na citlivou vrstvu. Je-li ohnisková vzdálenost menší, je menší i zvětšení a zorný úhel je větší (viz obrázek níže zobrazující zorný úhel v závislosti na ohniskové vzdálenosti). Objektivy s malou ohniskovou vzdáleností se nazývají širokoúhlé. Pro běžný formát, kinofilm, jsou to objektivy s ohniskovou vzdáleností menší než 28 mm. Zorný úhel bývá velký, například tzv. rybí oko má zorný úhel 220. Nevýhodou těchto objektivů je velké okrajové zkreslení. Normální objektivy mají ohniskovou vzdálenost přibližně rovnu úhlopříčce filmu. Pro kinofilm je to asi 50 mm. Zorný úhel je asi 50, což přibližně odpovídá lidskému vidění (pokud uvažujeme úhel, který vidí člověk ostře bez toho, aby pohnul očima). Objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností se nazývají teleobjektivy. Pro kinofilm jsou to objektivy s ohniskovou vzdáleností větší než 80 mm. Jestliže se zvětší ohnisková vzdálenost, zmenší se zorný úhel. Ten je menší než asi 30. Tyto objektivy zvětšují, proto se používají pro fotografování vzdálených objektů. Nevýhodou je, že se zvětšující se ohniskovou vzdáleností klesá světelnost objektivu (clona). Na citlivou vrstvu dopadá méně světla, musíme tedy prodloužit dobu expozice, a proto je nutné použít stativ. Existují i objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, nazývají se zoomové objektivy. Ohnisková vzdálenost se u nich mění vzájemným posouváním čoček objektivu. 17

18 Objektivy s ohniskovou vzdáleností A - 80 mm, B - 50 mm, C - 12,5 mm Ohniskovou vzdálenost můžeme na první pohled odhadnout podle délky objektivu, ale samozřejmě je uvedená přímo na objektivu. Při pohledu do objektivu, nalezneme např. čísla 2/58 nebo naopak 58/2, přičemž větší číslo znamená ohniskovou vzdálenost objektivu v milimetrech, druhé udává nejmenší clonové číslo objektivu (clona). Ohnisková vzdálenost je definována jako vzdálenost ohniskové a hlavní roviny. Ale kde tato rovina je? Když si přečteme na objektivu ohniskovou vzdálenost, odkud máme měřit? Od poslední čočky, nebo od jejího středu? Můžeme si zkusit tento údaj proměřit, neboť víme, že do ohniska se zobrazí předměty z nekonečna. Stačí tedy posvítit do objektivu zdrojem, který není příliš bodový. Potřebujeme totiž mít v rozumné vzdálenosti od zdroje paprsky, které lze považovat za rovnoběžné. Potom už stačí posouvat stínítkem a najít vzdálenost, ve které se zobrazí tyto paprsky do jednoho bodu. 6. Ohnisko a hloubka ostrosti Protože lidský zrak nejprve upoutá nejostřejší část fotografie, musí být ohnisko ostrosti na objektu nebo části objektu, kterou chcete zdůraznit, např. na očích fotografované osoby. Od ohniska se odvíjí relativní důležitost prvků na snímku. Nastavitelné zaostření určuje hloubku ostrosti, neboli pásmo snímku, které bude přijatelně ostré. Nastavitelné zaostření v jádře funguje takto: čím větší je ohnisková vzdálenost (jinými slovy používáte teleobjektiv nebo zoom) a větší otvor clony (nižší f-číslo), tím je hloubka ostrosti menší (nebo pozadí neostřejší). Obráceně platí, že čím je menší ohnisková vzdálenost a otvor clony, tím je hloubka ostrosti větší. Pomocí tohoto pravidla lze zaměřit pozornost diváka na určitou část fotografie. Např. na snímku s nízkou hloubkou ostrosti hlavní námět vynikne vůči neostrému pozadí. Divákův zrak sice zavadí o neostré pozadí, ale vzápětí se znovu zaměří na ostřejší pásmo snímku s hlavním námětem. Velmi nízkou hloubkou ostrosti lze vyrušit nežádoucí prvky, které se nacházely za fotografovaným objektem. 7. Typy fotoaparátů 18

19 a) klasický analogový Analogový fotoaparát je zařízení sloužící k pořizování fotografií. Každý fotoaparát je v principu světlotěsně uzavřená komora s malým otvorem (nebo nějakou složitější optickou soustavou objektivem), jímž dovnitř vstupuje světlo a nějakým druhem světlocitlivé záznamové vrstvy na druhé straně, na níž dopadající světlo kreslí obraz. Existují kompakty i analogové zrcadlovky, které mají stejně jako digitální možnost výměny objektivů a filtrů, manuálního ostření a ruční úpravy clony a času. b) kompakt Mezi kompakty patří takové fotoaparáty, které jsou vhodné snad pro všechny generace. Mladší generace ocení zajímavý design, relativně nízkou cenu a dobrou technickou vybavenost. Starší generace naopak možnost fotografovat bez větší námahy a složitého nastavování. Pro začínajícího fotografa jsou tyto typy fotoaparátů vhodné, jelikož si zde může vyzkoušet mnoho funkcí, které později může upotřebit. c) zrcadlovka - nepravá Nepravé zrcadlovky jsou jakýsi digitální mezikrok mezi kompaktem a digitální zrcadlovkou. Ve skutečnosti je to kompakt s nevýměnným objektivem, avšak místo průhledového hledáčku má elektronický (EVF- Elektronic Viewfinder), kterým vidíte to, co vidí senzor a tudíž se díváte skrz objektiv. Nepravá zrcadlovka má tedy rysy té pravé digitální zrcadlovky, ale ve skutečnosti nemá žádné zrcadlo. Za objektivem nepravé zrcadlovky je přímo snímací čip, jehož obraz je přenášen do miniaturního displeje v hledáčku. Nevýhodou je omezené rozlišení displeje a pomalé obnovování obrazu, když elektronika aparátu nestíhá (například zpracovává-li právě exponovaný snímek) a proto není příliš vhodná na fotografování rychlého pohybu. Přestože to v principu možné je, nemají nepravé zrcadlovky výměnné objektivy. Tento typ fotoaparátu je doporučován pro téměř profesionální fotografování. V mnoha případech postačí i náročnějšímu uživateli. Má zde oproti kompaktu možnost zcela manuálního ovládání a ostření, možnost připevnit si na objektiv řadu filtrů a předsádek a bezpočet funkcí, které mu na kompaktu scházely. d) zrcadlovka V dnešní době se zrcadlovkou zpravidla míní zrcadlovka jednooká (v angličtině SLR Single-lens reflex), u níž je zrcadlo sklopné a jeden objektiv se tak používá jak pro expozici, tak i pro hledáček, v němž je vždy vidět skutečný obraz. To umožňuje použití výměnných objektivů, filtrů a předsádek, aniž je narušena schopnost přesného náhledu výsledné fotografie. Zrcadlovka také řeší problém paralaxy, která je způsobená u jiných fotoaparátů konstrukcí- rozdílné postavení hledáčku a objektivu. 19

20 Při běžném fotografování je sice rozdíl zanedbatelný, ale v makrofotografii, kde několikacentimetrový posun znamená zcela jiný snímek, je to velikou výhodou. Tento typ fotoaparátu je zcela profesionální, je vybaven všemi funkcemi a poslouží všem, kteří rádi fotografují a potřebují k tomu i kvalitně vybavený fotoaparát. e) speciální fotoaparáty - Podvodní - vodotěsný přístroj umožňující fotografování pod vodní hladinou. - Panoramatický - speciální formát umožňující pořízení velmi širokého snímku - vhodné zejména pro fotografování přírodních panoramat, apod. - Polaroid - fotoaparát poskytující hotové fotografie okamžitě po vyfocení. - Na jedno použití - jednoduché kompakty, zpravidla z recyklovatelného materiálu, které je možné po vytažení filmu zničit. 8. Použití barevných filtrů Jedinečnou možností při použití černobílého negativu je používání barevných filtrů. U tohoto druhu fotografie představuje jedinečnou kreativní šanci na změnu tonálního podání barevných objektů. Každý objekt můžeme zesvětlit použitím filtru shodné barvy a naopak ztmavit použitím filtru barvy opačné. Tím získáváme praktickou možnost kontroly nad tonálním rozsahem černobílého obrazu, případně na zvýraznění hlavního motivu. Zatímco u barevné fotografie je za poledního slunce často nejlepší variantou nefotit a počkat na lepší světlo, černobílá fotografie nabízí při použití barevných filtrů prostředky pro částečné zvládnutí této nepříznivé světelné situace (modrý filtr snižuje kontrast scény). Pravidlo, že dobré světlo nelze nahradit žádným filtrem, platí ale i zde. Existují tři základní barvy: červená, žlutá a modrá. Jejich kombinací vznikají další odstíny (takzvané doplňkové) oranžová, zelená a fialová. Tento princip zjednodušeně znázorňuje tzv. barevný trojúhelník. Proti každému vrcholu, představujícímu barvu základní, se nachází jí příslušející barva doplňková. Širší paletu zobrazuje barevný kruh. Pokud požadujeme ztmavení např. modré barvy oblohy, je z barevného kruhu zřejmé, že k tomu musíme použít protilehlou barvu. To je v tomto případě zhruba oranžová. Dál je z barevného kruhu pěkně vidět, že pokud budeme chtít mít alespoň minimální kresbu v zelené barvě, rozhodně nesmíme mít nasazený červený filtr. Barevné filtry se vyrábí buď klasické šroubovací nebo v systému Cokin. Filtry Cokin jsou vyrobeny z plastické hmoty a zhoršují kresebnost objektivu více než kvalitní skleněné filtry. Jsou sice o něco levnější než skleněné, ale jsou mnohem více náchylné k poškrabání. Pro běžnou práci jsou vhodné kvalitní skleněné filtry, možná dokonce i v provedení s antireflexními MRC vrstvami. Například žlutozelený nebo světle žlutý mohou být našroubovány prakticky neustále pro zlepšení tonality snímku. Barevné filtry je možné kombinovat s filtrem polarizačním, který účinkuje velmi dobře i v černobílé fotografii. Některé prameny uvádí, že záleží na pořadí filtrů. 20