Hudba nevážná i vážná

Transkript

1 12 2 Evangelický měsíčník ročník 85/ /2010 cena 25 Kč roční předpatné předplatné 290 Kč Hudba nevážná i vážná Po práci si chce člověk zazpívat o holkách a o všem, co ho celý den štve. Ježíš po nás nechce, aby se nám nelíbily holky, ani abychom se křečovitě usmívali, i když nás úřady a všichni možní šéfové nenechají na pokoji. Ďáblova hudba, Tomáš Pavelka 11 Poklad zpola skrytý Rozhovor s L. Härtelovou o zaujetí hudbou Na severokorejské hranici a kongresu v Soulu Diakonie: Je stáří tabu?

2

3 ÚVODNÍK 3 Advent je tu, vánoce za dveřmi D. Ženatá BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Světlo ve tmách L. Klíma TÉMA 7 Poklad zpola skrytý J. Šulc 9 Hudba je mou profesí i koníčkem. Rozhovor s L. Härtelovou D. Ženatá 11 Ďáblova hudba T. Pavelka 12 OTÁZKA NA TĚLO Co je podle vás největší hudební počin poslední doby? NÁSTĚNKA 14 Valné shromáždění ERC v ČR S. Zálabová PŘEDSTAVUJEME 19 Soubor Nsango Malamu DaZ CÍRKEV ŽIJE 21 Dík za hudby dar! P. Hanych 22 Sedmdesátník Jiří Tomášek M. Čejková 27 Milý pane profesore, děkujeme vám! D. Pfann 28 Koncert pro Citadelu Olga N. 29 Víra nepotřebuje chrámy, ale lidi, kteří ji předávají dál I. Škeříková 30 Výměna učitelských nápadů a zkušeností R. Špačková 31 Ostuda na fakultě J. Kirschner EKUMENA ŽIJE 32 Na korejské návštěvě J. Ruml 34 Modlitba za domov T. Najbrt 35 Týká se nás to? Můžeme to ovlivnit? J. Hamr 35 Na oběti nehod vzpomínali napříč republikou 36 Člověk spolutvůrce J. Nečas DIAKONIE 37 Je stáří tabu? L. Vidovićová GRATIAS AGIMUS 40 Gloria in excelsis Deo L. Moravetz SLOVO 42 Budoucí věci nejsou věci J. Hoblík 43 Za křesťanství vynalézavé a tvořivé Š. Grauová 44 Kapky naděje Lubomíra Kabíčka O. Macek 45 Wikipedie věřících osobností L. Ridzoňová 46 Bachova kantáta ÚVODNÍK Advent je tu, vánoce za dveřmi Teplý podzim se přehoupl do zimy. Před první adventní nedělí se vánočně vyzdobily obce i města, obchodní centra přetékají třpytivou nádherou a nezbývá než litovat prodavačky, které musí poslouchat od rána do večera koledy. Komerčně pojatou, křiklavou a agresivní vánoční výzdobou jsme přesyceni už na počátku adventu. Dobrou tradicí v tomto období jsou adventní bazary. Pořádáte ve sboru také něco podobného? Zdá se, že v dnešní době nic nepotřebujeme, všeho máme dost. Dobročinný bazar ale má jiné poslání. Můžeme nabídnout domácí nudle těm, kdo je neumějí nebo nestíhají udělat, sušené houby těm, kdo se pro nemoc nedostanou do lesa, nebo domácí sádlo či marmeládu někomu, kdo nemá hospodářství či zahrádku. Navíc starší a méně pohyblivé sestry stihnou u televize uplést neuvěřitelné množství teplých ponožek a rukavic nebo namalovat spoustu vánočních přání. A tak má uspořádání bazaru čtverý smysl. Za prvé: lidé mohou přemýšlet, čím do bazaru přispět a věnují svůj čas i um výrobě svých originálních výtvorù. Starší lidé s větším přídělem volného času jsou nepřekonatelní! Za druhé: při organizaci a všech starostech kolem se lidé dají dohromady, což je velmi sborotvorné. Za třetí: na takovém bazaru najdete věci, které jinde nepotkáte, a následně obdarujete rodinu a přátele věcmi, které byste jinde nesehnali. A za čtvrté: výtěžek, ať je malý, nebo velký, je vždy ve sborové kase vítán. Ze své zkušenosti vím, že jsme byli výškou sumy, kterou se podařilo díky věcem nabízeným v dobročinném bazaru shromáždit vždy spíš mile překvapeni. A pokud věnujeme výtěžek na konkrétní účel nebo věc, bude nám tato věc navždycky připomínat, že jsme ji pořídili třeba díky bazaru v roce Když zavoní perníčky, jsou už vánoční svátky za dveřmi. Když se podaří aspoň část cukroví schovat před členy rodiny, kteří tvrdí, že chutná nejlépe před svátky, je vyhráno. Přípravy mohou klidně vplout do svátečních dnů, kdy si sedneme, odpočineme, zajdeme na koncert či vytáhneme starou gramofonovou desku, uklidníme roztěkanou mysl a přijmeme dobrou zprávu o narození našeho Spasitele. Požehnané vánoce přeje Daniela Ženatá

4 AKTUÁLNĚ Artefakt na čelní stěně kostela Presbyterní církve v Annapolisu. Foto: Gerhard Frey-Reininghaus Cesta partnerství do zámoří Tajemník pro ekumenu a zahraniční vztahy Gerhard Frey-Reininghaus navštívil ve dnech 5. až 27. října Presbyterní církev v USA, která je partnerskou církví ČCE. Navštívil sbory, které mají české kořeny, jako například Clarkson ve státě Nebraska. Setkal se s farářkou Jody Filipiovou která moderuje takzvanou Českou misijní síť, sdružující osoby a sbory spjaté vztahem či kontakty s ČCE. Navštívil sbory, které mají partnerství se sborem naší církve, například sbor v Annapolisu v Marylandu. Ten udržuje už deset let živé partnerství se sborem v Letohradu. V Pittsburghu v Pennsylvánii navštívil sbory, které spolupracují s Diakonií ČCE. V tomto mìstì poznal také teologickou školu, která spolupracuje už dlouhá léta s naší fakultou. V ústředí Presbyterní církve v Louisville se Gerhard Frey- Reininghaus setkal s pracovníky, kteří mají na starosti spolupráci se zahraničními sbory, tedy i s námi. Na konci své cesty po Americe se zastavil v New Yorku u manželů Stehlíkových. Ondřej Stehlík je zde farářem v netradičním Rudgers sboru. Cesta po USA byla velice inspirativní pro další prohloubení partnerských vztahů a navázání nových kontaktů. Víc v dalším čísle Českého bratra. DaZ V neděli, kdy se připomíná společenství křesťanů ve světě, zdobil čelní stěnu kostela Presbyterní církve v Annapolis tento artefakt. Annapoliský sbor je partnerským sborem ČCE v Letohradu.

5 BIBLICKÁ ÚVAHA Světlo ve tmách Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! (Iz 2,5) Na první neděli adventní letos připadá oddíl ze začátku druhé kapitoly proroka Izajáše (Iz 2,1 5). Závěrečný, pátý verš tohoto oddílku vyvozuje pro Izrael důsledek ze zaslíbené poutě národů na Sijón. Tímto důsledkem má být chození v Hospodinově světle. To je také důvodem, proč se tento oddíl dobře hodí pro adventní dobu. V očekávání toho, co se stane v posledních dnech (verš 2), má Boží lid již nyní chodit v Hospodinově světle. Protože mnohé národy si v budoucnu řeknou: pojďte, vystupme na horu Hospodinovu (verš 3a), platí již pro současnost podobná výzva domu Jákobovu: pojďte, choďme ve světle Hospodinově. Prorocké zaslíbení se týká toho, že Hospodin, Bůh Jákobův, se stane těmto mnohým národům učitelem (verš 3b), bude jim dán přístup k jeho zákonu (Tóře) a k jeho slovu (verš 3c), což přinese mír, konkrétně přetvoření válečných zbraní v nástroje pokojné práce (verš 4). Národy, které se vydají po Hospodinově cestě, zapomenou na cestu násilí. Budou se učit žít podle Božího slova a nebudou se už učit bojovat. Toto krásné zaslíbení vytváří prostor pro nadějné očekávání, pro radostné vyhlížení této doby a událostí s ní spojených. Jde však také ruku v ruce s výzvou, aby Boží lid chodil ve světle Hospodinově. Hospodinovo světlo je přitom v Bibli identické právě buď s Tórou: Vždyť příkaz je svící a vyučování (Tóra) světlem, domluvy a kárání jsou cesty k životu (Př 6,23), nebo s Hospodinovým slovem: Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku (Ž 119,105). Očekávané zaslíbení pokoje se může stát skutečností jen v případě, že si všechny národy vezmou k srdci Hospodinovu Tóru, že se budou řídit jeho slovem. Ovšem aby se stalo, že si všechny národy vezmou za své to, co bylo původně Hospodinem řečeno jen Izraeli, je třeba, aby podle toho nejdříve dům Jákobův opravdu žil, aby chodil v tomto světle a bylo na něm vidět, kam to vede, když někdo chodí v Hospodinově světle, tedy když žije podle Hospodinova slova. Proto je důležitá ta závěrečná výzva, do které Izajášovo zaslíbení o všeobecném odzbrojení vyúsťuje. Adventní doba je dobou očekávání na to, až se splní zaslíbení o příchodu pokoje. Pokoje a poznání Hospodina, a to pro všechny národy. Tato doba očekávání se v rámci liturgického roku připomíná v nejtemnějším ročním období, když jsou dny nejkratší a noci nejdelší. Patrně má vnější temnota symbolizovat temnotu násilí a modlářství, která obestírá národy a proniká i do Božího lidu. Toužebné očekávání světla bývalo v tomto ročním období reálným prožitkem a znázorňovalo tak touhu po příchodu Hospodinova světla, které vzejde celému světu. Chození v Hospodinově světle, které dle následujícího oddílu (Iz 2,6 22) konkrétně představuje překonání modlářství, je v našem oddílu přítomno v motivu vyvýšení hory Hospodinova domu, která se bude tyčit nad vrcholy hor (verš 2). Na vrcholcích kopců bývaly budovány svatyně božstvům, vyvýšení Sijónu tedy znamená Hospodinův triumf nad všemi božstvy světa a falešnými ideologiemi. Než však toto světlo poznání Hospodina zazáří všem národům, musí zářit v Božím lidu. Tato záře se rozlévá všude tam, kde dochází k setkání s Hospodinovým slovem. Prorok o něm říká, že vyjde z Jeruzaléma. Hospodinovo slovo tedy vychází a jde nám vstříc, přináší poznání Hospodina (chození po jeho stezkách) a působí pokoj mezi národy. Stane se v posledních dnech, říká Izajáš a my máme pocit, že jde o jakési slabé utěšování zaměřené do daleké budoucnosti. Prorok však nechápal svá slova jako útěchu, nýbrž spíše jako výzvu Božímu lidu začít se učit v Boží škole. Orientovat se podle Božího slova a zjevovat tak na sobě jeho schopnost prozářit každou temnotu. Když tedy očekáváme tak slavné události, choďme v Hospodinově světle! Lukáš Klíma

6 TÉMA Foto: Pavel Hanych

7 MIMOŘÁDNÁ ROLE ČESKÉHO KŘESŤANSKÉHO PÍSNIČKÁŘSTVÍ Poklad zpola skrytý Zpívaná poezie folková i rocková Když před čtyřmi lety vyšla kniha sociologa náboženství Zdeňka R. Nešpora Děkuji za bolest s podtitulem Náboženské prvky v české folkové hudbě let, očekával jsem rozsáhlou diskusi nejen mezi folkovým publikem, písničkáři či znalci české poezie, ale zejména mezi křesťany. Kniha vybízí k úvahám, představuje velmi neobvyklý úhel pohledu a je v pravém slova smyslu provokativní. K ničemu takovému však nedošlo. Kromě dvou tří drobných polemických článků psaných folkovými fanoušky jsem nezaznamenal žádný ohlas a jsem přesvědčen, že o knize přestože je dodnes běžně k sehnání nevědí ani mnozí folkoví písničkáři sami. U křesťanského publika je takový nezájem zarážející; už proto, že křesťanská písnička představuje jeden z mála způsobů, jak vyjít z mnohdy uzavřeného prostředí sborů či farností a oslovit ty, kteří do té doby o křesťanství nevěděli vůbec nic, nebo jen velmi málo. Nešpor se ovšem ve své knize nezabývá jen písničkáři křesťanskými. Jde mu o pohled širší: ukazuje, že s křesťanskými tématy pracují ve svých textech písničkáři téměř všichni ať už s pochopením, se zájmem spíše romantickým nebo třeba rouhavě. Všechny tyto přístupy vycházejí z jednoho a téhož základu, kterým je křesťanství a různé jeho tradice. Je nepochybné, že v rámci českého písničkářství posledního půlstoletí hráli a hrají křesťanští písničkáři mimořádnou roli. Nejen proto, že je jich tolik, ale především kvalitou svých písňových textů. V nich se jim podařilo uchopit duchovní, a zejména biblická témata současným jazykem, vztáhnout je k přítomné chvíli a propojit s životními pocity svých současníků. Antologie textů dvaceti devíti českých písničkářů Den bude dlouhý, vydaná v roce 2004, představila šest nejznámějších z nich: Svatopluka Karáska, Karla Kryla, Petra M. Lutku, Bohdana Mikoláška, Jaroslava Jeronýma Neduhu a Karla Vepřeka. Každý z nich dokázal najít zcela originální přístup ke křesťanským tématům, osobitý básnický jazyk i hudební projev. Mikolášek a Vepřek skuteční zpívající básníci vynikají mimořádnou hudeb- ností a silnými melodiemi, Karásek s Lutkou jsou jedineční svou nenapodobitelnou bezprostředností a kouzlem osobnosti, Neduhovi se prostými texty a syrovým projevem podařilo oslovit široké rockové publikum a místo Karla Kryla v české kultuře jako zpěváka, textaře i autora melodií je dnes obecně považováno za klíčové. Vedle těchto známých osobností u nás ovšem hráli a hrají desítky dalších křesťanských písničkářů. Přicházejí z nejrůznějších církevních tradic katolické, evangelické, husitské, starokatolické, probuzenecké i z prostředí charismatického. Texty jejich písní jsou velmi pestré: nalezneme mezi nimi ozvuky černošských spirituálů, adaptace mariánské poezie 19. století, jemnou duchovní lyriku navazující na českou básnickou tradici, jednoduché a syrové rockové popěvky i vtipné a přitom hluboké texty dnes patrně vůbec nejvýraznějšího křesťanského autora Jaroslava Svobody a jeho skupiny Traband. Z našich sborů dobře známe vynikající ekumenicky pojatý zpěvník Svítá, který se dočkal již čtyř vydání. Irena Škeříková, sama zpěvačka, která se na jeho přípravě zásadním způsobem podílela, byla organizátorkou mnoha ročníků folkového festivalu v Ondřejově, na němž se na začátku 80. let poprvé před širším publikem představili například Bob Fliedr dnes známý především svými pozoruhodnými alby písní pro děti či Štěpán Hájek dnes farář ČCE v Brně-Husovicích. Ten, kdo se začne křesťanským písničkářstvím blíže zabývat, brzy zjistí, že zatímco o některých autorech a jejich tvorbě se toho lze díky internetu dozvědět poměrně mnoho, jiní zůstávají zpola skryti a zná je jen malý okruh posluchačů. To byl jeden z důvodů, proč v nakladatelství Kalich začal vznikat projekt obsáhlé antologie textů českých křesťanských písničkářů, která vůbec poprvé knižně představí texty více než čtyřiceti těchto autorů nikoli v podobě zpěvníku, ale jakožto poezii. Koncepce antologie navazující na knihu Den bude dlouhý vychází z toho, že zpívaná poezie je důležitým proudem poezie současné, která

8 v druhé polovině 20. století prošla nejen u nás, ale i ve světě zvláštním vývojem: ta nejhodnotnější současná psaná poezie vyžaduje takové vzdělání a čtenářskou zkušenost, že se postupně stává předmětem zájmu stále užšího okruhu čtenářů. Situace, kdy si po válce lidé opisovali celé dílo Jiřího Ortena, protože kvůli malému Svatopluk Karásek: HAVAJ Klidným okem měřím lidskou bezhlavost, ať jsem, kde jsem, tak jsem všude jenom host. Vždyť nad náma je hrozně velké prostranství, už se těším na nebeský občanství. nu z jejích podstatných funkcí: poezie měla vždy mnoho čtenářů mezi mladými lidmi, pro které byla jedním z pomocníků při hledání vlastního místa ve světě. Dnes představuje zpívaná poezie široký proud. Nejde zdaleka jen o poezii folkovou, ale v mnohem větší míře i o poezii rockovou i v ní vznikly a vznikají vynikající texty, vydávané dnes knižnì a zkoumané akademiky v mnoha zemích. Kdo četl písňové texty Boba Dylana, dobře ví, jak obrovskou roli v nich hraje Bible; ostatně i o tom píše Zdeněk R. Nešpor ve své knize. Mě už nerozhází žádná lidská ubohost, připíjím s vámi na žalost i na radost. Životní styl mi k srdci nepřirost, jdu dál, díky bylo toho dost. Lidi jsou lidi, to nejsou bozi, ti zabydlení nemaj rádi ty průchozí. Ti, když jdou kolem, vždycky jim hrozí, že vpadnou zrovna do davový psychózy. Jako na Havaji, tak i na zemi, podivný sen tuhle zdál se mi. Hutu řek: Tutsi, tak buďsi tu, Tutsi řek: Budu tu s tebou, Hutu. Na Havaji komu by se život nelíbil, takovou zemi nám Bůh zaslíbil. A lidi ničej lidi, zemi, ba i vzduch, zas myslej, že jsou chytřejší než Bůh. Refrén: A bude ještě havaj, havaj, na zemi lidmi soužené, a bude ještě havaj, havaj, a ty to nevěříš viď, že ne? Svatopluk Karásek: Vrata dokořán. Texty písní a básně, Kalich 2010 přídělu papíru nevyšlo v dostatečně velkém nákladu, se dnes českým básníkům může jevit už jen jako sen. Současně ale od šedesátých let začala vedle poezie psané vznikat a působit poezie zpívaná, která přebrala poezii psané nejen většinu publika, ale z velké většiny i jed- Svatopluk Karásek, Jimramov 2009 Pokud jde o české křesťanské písničkáře, kteří budou v antologii zastoupeni, vedle všech autorů již zmíněných zde čtenáři naleznou mnoho osobností vycházejících z evangelické tradice: Miloše Rejchrta jednoho z básnicky vůbec nejlepších autorů antologie, Pavla Dvořáčka textaře skupiny Berani, Jaromíra Plíška dobře známého ze zpěvníku Svítá, Bohdana Pivoňku, multiinstrumentalistu Tomáše Najbrta, jehož texty známe stejně jako některé Rejchrtovy z Dodatků k Evangelickému zpěvníku, zpěváka skupiny Oboroh Slávka Klecandra, Pavla Kočnara, Ondřeje Halamu z turnovské kapely Pranic a mnohé další. Katolickou zpívanou poezii představí jemné duchovní texty Fra Michaela, posmrtně poprvé vydané zhudebněné básně zemřelého Bohumila Červeného, adaptace žalmů Kláry Jíchové pro skupinu Deše či texty Jana Kryla. Vedle populární Evy Henychové, Karoliny Kamberské (z dua Sestry Steinovy) či Marka Ebena kterým se podařilo svou tvorbou proniknout k nejširšímu publiku zde čtenáři naleznou i skutečné objevy: mezi ně počítám zejména pozoruhodné písňové texty Václava Žďárského, faráře Církve československé husitské z Nového Bydžova. Jan Šulc autor je editor a nakladatelský redaktor

9 ROZHOVOR s Lydií Härtelovou Hudba je mou profesí i koníčkem Naši pěvci zpívají pětadvacet let Lydie Härtelová vyrůstala ve sborech v Jičíně a v Praze-Dejvicích, kde byl její otec Daniel Henych farářem. Vystudovala hru na harfu a je členkou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Před pětadvaceti lety založila se skupinou dejvické mládeže pěvecký sbor Naši pěvci, který dodnes vede. O hudbě mluví s velkým zaujetím a má ji za profesi i koníčka. v Praze a asi po roce pak do Symfonického orchestru Českého rozhlasu, kde jsem dodnes. Dnes je velký boom výuky na malé harfičky, inspirované harfičkami irskými nebo středověkými. Dřív harfenistky nezřídka učily v základních uměleckých školách klavír nebo hudební nauku, dnes řada mých kolegyň učí hru na tyto harfičky. Tíhla jste k hudbě odmalička? Dá se říct, že ano. Rodiče nás k tomu vedli, už od druhé třídy jsem hrála na piano. Nemyslela jsem si, že bych hudbu dělala profesionálně, ve škole jsem měla oblíbenou spíš matematiku. Asi ve třinácti letech jsem byla na koncertu harfenistky Jarmily Hanychové a harfa mě tak okouzlila, že jsem si řekla, že bych se na ni chtěla učit hrát. Kdy a proč jste se rozhodla pro harfu jako povolání? Jarmila Hanychová mě začala asi od čtrnácti učit na harfu a říkala: harfenistek je málo, to je vzácný nástroj, kdo se učí na harfu, musí jít na konzervatoř. Byla tak přesvědčivá, že jsem si v patnácti nedokázala představit nic jiného, než že půjdu harfu studovat na konzervatoř. Existují také muži harfisté? Na akademii mě učil muž, pan profesor Karel Patras, to byl sóloharfista České filharmonie (a taky otec herečky Dády Patrasové). Byl to takový ušlechtilý bělovlasý pán, v České filharmonii velmi vážený. Hodně mě ovlivnil. Mnohem častěji hrají ale na harfu ženy. Nevím přesně, ale odhadla bych, že mezi žactvem se tak jednou za deset let objeví chlapec. Hudba je váš životní směr. Je hudba také vaším koníčkem? Mě to pořád baví. Měla jsem trochu strach, jak to s léty bude, ale drží mě to pořád. V hudbě je krásné, že je to stále něco nového. V orchestru hrajeme nový repertoár, přicházejí noví dirigenti, noví sólisté, to je velmi osvěžující. Já v orchestru často dobíjím baterky. Ta muzika prostě dobíjí. Jak vznikl sbor Naši pěvci? Kdysi před lety, když jsem končila studia na akademii, vznikl na teologické fakultě soubor Canticum sacrum, který vedla Külly Tomešová. Ta tehdy nejen že přinesla z Estonska velmi neotřelý repertoár, ale nastudovala také Brittenovu suitu Chvála koled pro sbor a harfu. Začala jsem s nimi hrát a jednou jsem na koncert pozvala dejvickou mládež. Ta mládež byla nezpěvavá. Podnikavá ale byla a toužila založit také takový soubor. Nu, Jaké má hráč na harfu uplatnění? To je často otázka štěstí. Špičkoví harfisté se mohou živit jako sólisté na volné noze. Ale je jich opravdu jen několik. Klavírních nebo houslových koncertů se odehraje celá řada, ale harfa s orchestrem se zařadí jednou za uherský rok. Pak je pár míst v orchestrech. Já jsem měla to štěstí, že jsem vypsali jsme tedy konkurz do všech hlasových hned po škole udělala konkurz do Státní opery skupin, výkony byly různé, ale těleso Naši

10 pěvci v únoru 1986 vzniklo. Pak řekli moji spolumládežníci, že já jediná z nich dělám muziku profesionálně, tak je povedu. Vybrala jsem jednu skladbu od Mozarta a začali jsme zkoušet. Brzy se ale ukázalo, že zpívat můžeme pouze jednohlasně. Zpívali jsme písničky z dětského zpěvníčku Buď Tobě sláva. Laskavé sestry nás vždycky pochválily, že nás bylo hodně. A tak to šlo pár let. Po pětadvaceti letech jste ale výborné těleso. Je těžké krotit bandu amatérů? Zpívat libozvučně začalo těleso až za čtyři pět let. Zakládající členové přiváděli své kamarády, také se všichni něco naučili, najednou to šlo. Člověk musel amatérské nadšence stále povzbuzovat, i když věděl, že to není kdovíco. Bylo to někdy těžké. Na druhou stranu ve sboru byla legrace, ráda na ty počátky vzpomínám. Když jsme hledali název souboru a padaly tam vzletné návrhy, říkali jsme si: zůstaňme při zemi, podle vzoru Brémova Života zvířat Naši savci, nazvěme se Naši pěvci. Dnes už jste se souborem Naši pěvci zcela jinde. V tomto čísle Českého bratra máme CD s nahrávkou Bachovy kantáty v podání Našich pěvců se sólisty a komorním orchestrem. Jak dlouho trvá nacvičení takové skladby? Myslím, že jsme to cvičili asi tři měsíce. Normálně máme zkoušky jednou týdně, třikrát do roka míváme ještě soustředění. To je taková delší, asi tříhodinová zkouška o víkendu. Naši pěvci slaví v únoru 2011 pětadvacáté narozeniny. Jedete dál? Ano, pořád mně to přináší radost a doufám, že i ostatním. Snažíme se o pestrý repertoár, stereotyp ubíjí. Důležitá je taky zpětná vazba. Na konci roku vždycky děláme anonymní anketu, kde může každý člen sboru vyjádřit své představy a spokojenost či nespokojenost. A já se snažím z výsledků vycházet pro další období. Hudba je tak mocný prostředek, jak oslovovat lidi v církvi i mimo ni. Kde vystupujete? Naši pěvci vznikli při dejvickém sboru a jejich hlavní náplní je zpívat při bohoslužbách. Dnes ale má soubor na padesát členů a těžko se do naší malé modlitebny vejdeme. V Dejvicích zpíváme při bohoslužbách tak čtyřikrát do roka, míváme i samostatné nešpory. Před vánocemi bývá koncert se sólisty a orchestrem u Salvátora, to je vždycky takový zimní vrchol sezony. Před prázdninami míváme vrchol druhý, poslední dva roky jsme dělali tzv. Koncert pro Afriku. Ve spolupráci se skupinou Nsango Malamu jsme z výtěžku benefičního koncertu podpořili sirotčinec v konžské Kingshase. A mezitím míváme taková menší zpívání. Na co se teď těšíte? Před týdnem volali z BBC (Naše pěvce znají z Mezinárodního festivalu duchovní hudby v Bernu), zda bychom se mohli ujmout hudební stránky bohoslužeb, které se budou v Británii vysílat na Štěpána. Předtáčet se budou v anglikánském sboru, který má zázemí v evangelickém sboru v Praze u Klimenta. Budeme tam zpívat vánoční písně v angličtině a také některé v češtině. Máte velkou rodinu, čtyři děti, zaměstnání, sbor. Jak to jde všechno dohromady? Moc nám s dětmi pomáhají rodiče. Pěvce jsem začala vést ještě za svobodna. Manžel je jedním z těch, kteří Naše pěvce před čtvrtstoletím vymysleli, a musím se svěřit, že při jejich zakládání jsme se právě dali dohromady a za rok jsme se vzali. Když se pak narodil provorozený Filip, začali rodiče pravidelně každou středu večer hlídat, abychom my dva mohli na zkoušku. Dnes už s námi zpívají i naše dvě nejstarší děti. Nejmladší, šestiletý syn nemá moc radost, že večer chodíme na zkoušky, a ptá se: za kolik let už budu moct chodit do Pěvců taky? A když se ohlédnete za všemi těmi roky? Když se tak ohlížím zpátky, říkám si: co zvláštního, co by mě nikdy předtím ani nenapadlo, mně vstoupilo do cesty mám-li na mysli hudbu, tak třeba právě harfa a sbor. Pán Bůh nám tiše a skrytě ukazuje různé možnosti a nabízí různé cesty. Neřekla bych, že široké a úzké, pohodlné a špatně schůdné. Prostě různé. A my máme možnost svobodné volby. Už jsem se snad taky naučila, co nezvolit a do čeho nejít: je to tehdy, když se něco musí lámat přes koleno, když je to nějakým způsobem přitažené za vlasy. Myslím, že člověk má udělat pro to, co by rád, maximum, ale konečné rozhodnutí ať nechá na Pánu Bohu. Spousta věcí je jinak, ale je to tak dobře, a někdy dokonce moc dobře. Ptala se Daniela Ženatá 10

11 Ďáblova hudba Nechme populární hudbě její důležité místo odívej, Tomas, nemám nic proti křesťan- vážím si křesťanské kultury, dokonce Pství, jsem jako kluk zpíval v kostelním sboru, začal s rozpaky svou důvěrně míněnou řeč můj anglický kamarád Jonathan. Ale sakra nesnesu křesťanský rock. Rock je ďáblova hudba, ne křesťanská, a tak to má zůstat. Tohle nám přece nemůžete vzít pro sebe! Promiň, rozumíš mi, nechci tě urazit. Jon je pankáč, bydleli jsme spolu, když já v Leedsu studoval teologii a on violoncello a populární hudbu. Tehdy jsem se usmál, kývl na souhlas, jen dodal, že nemusí být rock rovnou ďáblova hudba, ale že to skutečně není duchovní žánr. A podstatné mi na tom, co řekl, přišlo právě to neberte nám ďáblovu hudbu. Protože Kristův nárok na každou oblast života není totalita. Není správné, pokud si člověk od Božích věcí nemůže ani na chvilku odpočinout. Pokud pro každou svou zálibu musí mít záminku, že to dělá pro Ježíše. Ježíše si rozhodně nepředstavuji jako nějakého domácího tyrana, který se bude pořád ptát: Myslíš na mě? Ježíš je Pán a bratr, dobrý pán nechá své služebníky také odpočinout a dobrý bratr sice žije stále s námi, ale žádá naši věrnost, nikoliv naši neustávající pozornost. Vlastně se mi ten výraz ďáblova hudba, nebo řekněme čertovská, docela líbí. Je tu totiž od počátku jasné, že nejde o toho skutečného ďábla, ale o toho namalovaného, toho pro děti, co vypadá jako koza a vyplazuje jazyk. Populární hudba, alespoň jak já ji mám rád, by také měla být jako koza: Chlupatá, smrdutá zkrátka tělesná. Protože i když člověk není jen tělo, tělesný beze sporu z Božího úradku je. Populární hudba je příbuzná lidové hudby a obě mají společná témata, v zásadě erotickou lásku ( černé oči, jděte spát ) a odpor vůči establishmentu ( novinečku takovou, že na vojnu verbujou ). Po práci si chce člověk zazpívat o holkách a o všem, co ho celý den štve. Ježíš po nás nechce, aby se nám nelíbily holky ani abychom se křečovitě usmívali, i když nás úřady a všichni možní šéfové nenechají na pokoji. V populární hudbě se člověk vyzpívá ze všech potíží, hodí problémy života do placu. To je krok jedna. A krok dvě je, že je pak může řešit jako křesťan v lásce zachovat věrnost a čistotu, v práci plnit své povinnosti a postavit se proti svévoli. Když si člověk zazpívá o těch dvou kyjích, že jedním bude ženu bici, a s tým druhým dzeci dzeci, tak ho nejspíš vztek přejde a postaví se k rodinným problémům jako křesťan. Pokud si i na dupavý nápěv bude zpívat o lásce Ježíšově, může to v něm jednou také všechno vzkypět a své rodině třeba i ublíží snad trochu přeháním, ale v principu jde o toto. bluesový zpěvák Screamin Jay Hawkins Kdyby byly na hudbě důležité jen texty, po pravdě řečeno, nemusí hudba vůbec být stačí to říct. Sdělení v hudbě ale rovným dílem přináší i rytmus a melodie. Tak mnoho misionářů v Africe postupně upustilo od dobře míněného užití bubnů při bohoslužbách u místních věřících tím vyvolávali zmatek, protože buben jim vždy připomínal své tradiční užití: svolávání k válce nebo k obřadům plodnosti. Afričané se ve svém podvědomí vyznají zřejmě lépe, protože si to dokázali přiznat. Křesťanská populární hudba tak dle mého soudu zaměňuje čistě lidské zájmy za zájmy Boží. U letničního, evangelikálního a katolického popu se tak láska k Bohu zaměňuje za lásku erotickou ne nadarmo se v USA říká, že k napsání křesťanské písně stačí vzít jakýkoliv popový popěvek a jen místo bejby napsat Ježíši. To platí jistě i pro naše charismatiky a evangelikály. A do vlastních řad: Folkově-bluesový charakter našich písní pro mladé (ze 70. až 80. let) zase prozrazuje něco o tom, že bychom někdy možná raději než v kostele seděli u táboráku nebo nad skleničkou. Tedy že někdy ustáváme na příjemném společenství a na věci Boží pak ani nemusí dojít. Tomáš Pavelka 11

12 OTÁZKA NA TĚLO Co je podle vás největší hudební počin poslední doby? Ester Moravetzová, varhanice a učitelka varhanní hry na konzervatoři Pro mne jako pro stálou milovnici varhanní hudby je vždy velkým činem, když slyším, že se někde postaví nové varhany, které stojí už miliony, nebo že se někde sbírají peníze na záchranu nebo obnovu varhan či přístavbu nového rejstříku. Tak z toho mám radost a naději, že snad to dnes s hudbou není tak špatné! Jakub Dvořáček, hudebník Právě se nám narodilo třetí dítko, a tak mám poněkud zúžený rozhled: na žádný velký hudební počin poslední doby si nemohu vzpomenout. Ale pozornost si určitě zaslouží koncerty skladatelského sdružení Konvergence nebo kapela Hm. Eva Ježíková, učitelka hudby a dirigentka Momentálně je to pro mne příprava a nahrávání CD s dětským pěveckým sborem MIBIDIZO ze základní umělecké školy ve Valašském Meziříčí. CD totiž vyjde už začátkem prosince. Ladislav Moravetz, celocírkevní kantor Nahrávka Hradišťanu O slunovratu na texty Jana Skácela a Symfonie č. 3 Jaroslava Krčka s textem na motivy knihy J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Jan Ženatý, divadelník Záleží na tom, co je považováno za poslední dobu. Může-li to být v řádu desítek let, pak je to pro mě jednoznačně muzikál Jesus Christ Superstar. Nebo možná 50 let trvání Spirituál kvintetu. Nebo kauza Vondráčková vs. Kubišová? Či snad, že česká hudební scéna ztrácí výborné zpěváky a hudebníky s charakteristickým hlasem, jako byli Matuška, Zich nebo i Muk, a přes úpornou snahu agentů a přes megalomanské projekty televizních společností hledajících talenty, se nedaří nikoho dosadit na jejich místa? Nebo možná cesta Karla Gotta za 37. slavíkem... Jan Keřkovský, farář a muzikant Pokud jde o církev, tak třeba můj odchod z komise pro nový zpěvník? Mne osobně v poslední době hodně zaujalo hudební seskupení Transitus Irregularis. Hrají krásně a je v tom dialog baroka a jazzu. Neváhejte si je pozvat a poslechnout. Ivana Benešová, tisková mluvčí Nedávno vyšla zajímavá publikace o hudebním dění. Nakladatelství Academia vydalo obsáhlou analyticky zaměřenou knihu Byl to jenom rock n roll?, jež se zabývá hudební alternativou v komunistickém Československu Historik Miroslav Vaněk mapuje, jak populární hudba ovlivňovala československou společnost a její generační vlny. Hudební dění autor předkládá zakomponované ve společensko-politických situacích, včetně historických událostí, např. reakcí dobové cenzury a policejních represí. Úvodní slovo napsal Václav Havel. Rozhodně dobré čtení o rockové hudbě a jejích kořenech. DaZ 12

13 NÁSTĚNKA SYNODNÍ RADA Ze zasedání a vybíráme: Personálie: Synodní rada schválila kandidaturu Filipa Susy na místo faráře FS ČCE v Liberci na plný pracovní úvazek. Bratr Otakar Mikoláš ukončil službu jáhna FS ČCE v Ratiboři. SR si váží jeho ochoty sloužit v církvi dále podle potřeby a souhlasí se zachováním způsobilosti k ordinované službě jáhna. Členem Poradního odboru pro společenské a mezinárodní záležitosti byl jmenován Ladislav Pokorný. SR zřizuje místo pastoračního pracovníka ve FS ČCE v Plzni západním sboru na plný pracovní úvazek do a povolává na toto místo Petra Kleina. Zdeněk Turek, dlouholetý presbyter a kurátor chomutovského sboru, požádal SR o pověření pro duchovenskou službu ve vazební věznici v Ostrově nad Ohří. SR ho touto službou pověřuje do Na základě žádosti Ochranovského sboru při ČCE v Praze uděluje SR pokyn k opakované volbě Evy Šormové za farářku Ochranovského sboru při ČCE v Praze na plný pracovní úvazek. Byl udělen rovněž pokyn k opakované volbě faráře FS ČCE v Dobříši Samuela Hejzlara na plný úvazek. SR schvaluje kandidaturu Josefa Bartoška na místo seniorátního faráře Pražského seniorátu ČCE na poloviční úvazek. Na základě zprávy seniora Krupy o závěrech zkušební komise vydává SR přerovskému presbyterovi Vladimíru Doškovi osvědčení k udělení ordinace. Teologická fakulta: Studentka Evangelické teologické fakulty UK Alžběta Matějovská a student Michael Pfann požádali o zapsání do seznamu zájemců o práci v církvi a SR se zapsáním souhlasila. SR schválila spoluúčast círk ve na sympoziu k 100. výročí narození prof. ThDr. Miloše Biče. Pověřila Daniela Ženatého, aby oslovil přítomné jménem církve a pozdravil je, a stvrdila finanční podíl ve výši korun (z výnosu prodeje synoptické Bible). Správa církve: Na vědomí přijala synodní rada zprávy ze zasedání seniorátních výborů: Východomoravského seniorátu ze dne Brněnského seniorátu ze dne Pražského seniorátu ze dne Na základě debaty o pravidlech zveřejňování tisků synodu souhlasí SR se zveřejňováním tisků synodu na webu církve vždy po skončení zasedání synodu počínaje rokem Postupně projdou členové SR usnesení minulých synodů a vytipují zásadní dokumenty vhodné ke zveřejnění. Hospodaření církve: Kazatelská stanice děčínského sboru Benešov nad Ploučnicí požádala humanitární komisi o uvolnění částky korun ze sbírky na povodně k úhradě opravy historických dveří poškozených povodněmi v roce SR souhlasí s darem v požadované výši. Ústřední shromáždění Jeronymovy jednoty proběhlo Projednalo rozdělení sbírky darů za rok 2010 ve výši Kč. Doporučilo na Kulatý stůl projekt FS Chrást Živá fara Chrást ( Kč). Z příspěvku ministerstva kultury na opravy a údržbu církevního majetku doporučilo podpořit opravu fary ve Stříteži nad Bečvou ( Kč) a obměnu střešní krytiny lodi kostela v Kloboukách u Brna ( Kč). Na základě zprávy o korespondenci s firmou vlastnící práva na program Bible Works souhlasí SR 13

14 s výdajem v rozpočtu 2011 ve výši 1000 USD pro zakoupení pěti licencí Bible Works pro ústředí církve. Ekumena: 6. Leuenberskému synodu ( ) předložila naše církev návrh na společnou příručku ke čtení z Bible na rok 2014, s ohledem na dostatek času k přípravě. SR si vyžádala bližší informace od Moravské církve v Nikaragui o cíli, kam směřovat v Miskitii finanční pomoc. Administrátor této církve Gilberto Molina poslal žádost o finanční příspěvek na stavbu příbytku pro vdovu a sedm sirotků po pastoru Clabanovi, tragicky zemřelém při dopravním neštěstí. Ochranovský seniorát přislíbil částku korun, SR odsouhlasila přidat korun a zaslat tuto finanční pomoc do Nikaraguy. Po jednání s ředitelem Lutherského centra ve Wittenbergu upustila SR od myšlenky vysadit strom v Lutherově zahradě společně se Slovenskou církví evangelickou a. v., která mezitím již svůj strom zasadila. SR souhlasí s vysazením vlastního stromu za ČCE ve Wittenbergu a zároveň se zasazením Lutherova stromu ve Valašském Meziříčí. SR vzala na vědomí, že na 9. zasedání Komitétu luterských církví v ČR ( v Olomouci) byl vysloven zájem o pozvání mládeže ze Slovenské evangelické církve a.v. na sjezd mládeže ČCE v příštím roce. Na vědomí vzala SR zprávu Jana Kašpera o průběhu konference Bibelwochenkonferenz, které se účastnil koncem září v Augsburgu. Na synod Evangelické luterské zemské církve Saska, který proběhl v listopadu v Drážďanech, byla delegována Marie Molnárová. Na slavnost ke Dni reformace, který pořádala Evangelická církev v Rakousku, byl delegován Ondřej Kolář. Evangelická akademie: Synodní rada projednala kandidaturu Jiřího Klimeše na spirituála pro Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci. Diakonie: Na základě návrhu správní rady Diakonie ČCE souhlasí SR se zřízením dvou nových středisek Diakonie, a to střediska zajišťujícího dosavadní činnost celostátních projektů a specifických tematických služeb a střediska pro rozvojovou zahraniční pomoc a organizování humanitární pomoci v ČR. Synodní rada je připravena jménem povšechného sboru uzavřít s druhým jmenovaným střediskem smlouvu o spolupráci. Diakonie ČCE podává žádost o grant z evropských fondů na projekt Dobrovolnictví Darem Diakonie, který podpoří dobrovolnické práce, nastaví pravidla kvality a sladí je s rámcovými pravidly EU, a žádá synodní radu, aby se stala jedním z partnerů tohoto projektu. SR souhlasí s partnerstvím v projektu. DaZ EKUMENICKÁ RADA CÍRKVÍ Valné shromáždění ERC v ČR 7. valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR se uskutečnilo dne 10. listopadu 2010 v modlitebně domu Unie Církve adventistů sedmého dne v Praze na Vinohradech. Třiatřicet delegátů dvanácti církví, které spolupracují v Ekumenické radě církví, se sešlo, aby společně zhodnotili práci ERC v ČR za uplynulý rok, schválili dosavadní hospodaření a také rozpočet na rok příští a zamysleli se nad tím, jakým směrem napnout síly při další společné ekumenické práci. Jedním z diskutovaných témat bylo pokračování akce Modlitba za domov, kterou ERC pořádá pravidelně 28. října, v příštím roce. Delegáti se také v krátkosti dotkli otázky nápravy majetkových křivd církvím a účasti na dalších ekumenických akcích v roce 2011 (Týden modliteb za jednotu křesťanů, Noc kostelů, Kirchentag). Celé setkání bylo zahájeno duchovním ztišením s biblickou úvahou Tomáše Kábrta a zakončeno modlitbami z úst představitelů Ekumenické rady církví. Poděkování patří Unii Církve adventistů sedmého dne za ochotu hostit 7. valné shromáždění ERC v ČR i všem zúčastněným delegátům, kteří se podílejí na chodu Ekumenické rady církví v ČR. ÚMRTÍ Sandra Zálabová Dne 24. října zemřela ve věku nedožitých 96 let paní Marta Bičová, vdova po profesoru Miloši Bičovi. 14

15 JUBILANTI V měsíci prosinci slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Lia Valková 65 let Jaroslav Voda 80 let Jan Blažek 50 let Marta Kellerová 65 let Jitka Zubcová 55 let Jindřiška Chrástková 85 let Jana Kalusová 80 let Pavel Kučera 60 let EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA možné odpustit. Konferenci pořádala Evangelická teologická fakulta UK v Praze ve spolupráci s řadou organizací a spolků, které působí na poli pomoci a spolupráce po neštěstích. Konference také připomenula deset let od vzniku Psychosociálního intervenčního týmu ČR. Ten za dobu své existence nastartoval hnutí, které významně ovlivnilo pojetí pomoci po neštěstích u nás, včetně jejích standardů. Psychosociální intervenční tým ČR kromě toho nadále zůstává mezioborovým dobrovolnickým uskupením lidí, kteří spolupracují s rodinami, obcemi a organizacemi při zvládání dopadů neštěstí a hledají cesty, jak v rámci společenství podpořit jejich svépomoc a vzájemnou pomoc. Karel Šimr Další informace o konferenci Vina a neštěstí: věrní souputníci na o Psychosociálním intervenčním týmu ČR na Konference o vině a neštěstí a deset let činnosti Psychosociálního intervenčního týmu Na Evangelické teologické fakultě UK v Praze proběhla v pátek 19. listopadu 2010 konference s názvem Vina a neštěstí: věrní souputníci. Na jejím pořádání se podílely organizace z celé republiky. Deset let existence si při ní připomenul Psychosociální intervenční tým ČR. Prozkoumat mnohotvárnost viny vyskytující se v souvislosti s neštěstím, promýšlet přínos viny a zacházení s ní, podpořit mezioborový a mezilidský dialog mezi akademickým světem a terénem to byly hlavní cíle mezioborové konference. Nabídla nejen pohled na vinu z hlediska různých oborů a oblastí života, ale také osobní zkušenost viníka tragické dopravní nehody nebo dílnu na téma Jak je ZE SVĚTA Společné zpívání vychází z módy Dnes si člověk raději nechá zazpívat, společný zpěv vychází z módy, stěžuje si schaumburský biskup Karl-Hinrich Manzke. Poukazuje na to, že mladí lidé poslouchají až čtyři hodiny denně hudbu, ať už z přehrávačů, přes počítač či mobilní telefon, ale společný zpěv i při bohoslužbách upadá. Běžný je společný zpěv nanejvýš na velkých koncertech nebo fotbalových stadionech. Tam působí takřka terapeuticky. Manzke se přimlouvá v časopise své zemské církve Elan za společný zpěv, který je pramenem radosti ze života. Není přitom podstatné, zda jde o chorály, lidové písničky nebo jiné hudební formy. Zpěv uvolňuje hrdlo, když hrozí, že ho strach 15

16 sevře, říká Manzke. Pokud společný zpěv jako vyjádření radosti a bolesti upadne v zapomnění, budou naše společenství silně ochuzena. Zeitzeichen/DaZ Prosazovat mír Ženeva. Křesťanství a islám mají podle Světové rady církví přispívat společně k řešení a ke zmírnění ozbrojeného konfliktu. Lidé by měli chápat obě náboženství jako synonyma pro mír a rovnoprávnost, vyzval generální sekretář Světové rady církví Olav Fykse Tveit na křesťansko-muslimské konferenci v Ženevě. Tveit poukázal na to, že mnoho konfliktů je spojováno s náboženstvím. Skutečné příčiny jsou ale často povahy politické a hospodářské. epd/gm Zemská církev proti adventnímu nakupování Drážďany. Saská evangelická zemská církev podala žalobu proti třem obcím kvůli plánovanému otevření obchodů celkem o třech letošních adventních nedělích. Proti předvánočnímu nakupování v Radebeulu, Dippoldiswalde a Marienbergu proběhlo soudní řízení, jak potvrdil tiskový mluvčí zemské církve Matthias Oelke. Saský vrchní soud chce vydat koncem měsíce rozhodnutí. Od roku 2006 je uzavření obchodů v jednotlivých spolkových zemích řešeno zcela rozdílně. Nedělní otevření obchodů je povoleno nejméně o třech a nejvíce o deseti nedělích v roce. Pro adventní čas platí, zejména ve starých spolkových zemích, zvláště zpřísněná pravidla. Začátkem listopadu vrchní soud ve zkráceném řízení rozhodl, že letos v Drážďanech nebudou o adventních nedělích žádné otevřené obchody. Budyšínští soudci tak zrušili usnesení městské rady, které stanovilo pro toto čtvrtletí čtyři prodejní neděle. Plány k nedělnímu otevření obchodů v Drážďanech byly posuzovány jako protiústavní. Oelke zdůraznil, že otevřené obchody o nedělích nejsou vůbec nutné. Evangelická luterská zemská církev v Sasku si nebude stěžovat, když se bude s nedělní otevírací dobou šetřit. Je obhajitelné, když budou obchody v adventu otevřeny o dvou nedělích, avšak ne po sobě následujících. Tři neděle už by byly příliš. Saský zemský sněm schválil 3. listopadu rozšířenou prodejní dobu. Od roku 2011 nový zákon předpokládá pátou, regionálně vymezenou prodejní neděli a rozšíření pro jednotlivá odvětví. Opoziční strany a církve toto usnesení kritizovaly. epd/gm UPOUTÁVKA Koncerty v Praze - Strašnicích 9. ledna 2011, 17 hodin Dorothea Fleischmannová varhany Petra Andrýsková flétna Petra Musilová soprán (J. S. Bach, J. D. Zelenka) 16. ledna 2011, 17 hodin BUBUREZA dívčí pěvecký sbor (G. P. Palestina, J. Brahms, B. Martinů, P. Eben) 23. ledna 2011, 17 hodin Aleš Bárta varhany (J. S. Bach) pořádá Farní sbor Českobratrské církve evangelické Praha 10 Strašnice, Kralická 4 Kontakt: tel.: , strasnice@evangnet.cz, www: 16

17 CENA proměnu osobnosti trochu přikrášlit a vyretušovat všechny skvrnky na charakteru nového Božího dítěte. Při četbě Šťastného a Matulíkovy knihy nic z toho nehrozí. Autoři tady zcela otevřeně a někdy velmi drsně ukazují, jak těžce člověk s vlastní minulostí bojuje. Pravdivost a upřímnost pokládám za velké přednosti knihy. A pravdivý, nepřislazovaný je i otevřený konec příběhu. Vřele doporučuji! (Jan Luhan) Erazim Kohák dostal cenu ministra školství Prof. Mgr. Erazim Kohák, PhD. z Filozofického ústavu Akademie věd ČR byl oceněn za přínos v oblasti filozoie. Cenu obdržel za mimořádné výsledky výzkumu zásadní charakteristiky české kulturní identity a obecného lidství v českém myšlení shrnuté v monografii Hearth and Horizon: Cultural Identity and Global Humanity in Czech Philosophy (V rozšířeném českém vydání Domov a dálava: kulturní totožnost a globální humanita v české filozofii). V ní bilancuje dvě století novodobé české národní totožnosti s důrazem na filozofické myšlení a definuje novou národní a kulturní českou identitu. Recenzi Blahoslava Hájka na uvedenou knihu jsme přinesli v ČB 2/2010. gm PŘEDVÁNOČNÍ TIPY Roman Šťastný, Bronislav Matulík: Diesel II Knížka Diesel II je napínavé a velmi zajímavé čtení. Už autorská dvojice je kuriózní: napravený dobrodruh, násilník a rváč Roman Šťastný a kazatel CB Bronislav Matulík. Na vzrušujících životních příbězích Romana Šťastného Diesela si můžeme uvědomit, jak těžký je zápas o životní proměnu a kolik překážek čeká na cestě. Příběh nás zavede do syrského vězení, českého podsvětí i prostředí našich věznic. Je zde brutální síla, podsvětí, kriminál i křest. Celý život pracuji jako advokát, přicházím do styku s lidmi, kteří se dostali do křížku se zákonem. Mám radost, když se dozvím, že některý zlosyn změnil svůj život a zvyky, a tím větší, když odevzdal život Ježíši. Autoři takových příběhů mívají tendenci si tu Roman Šťastný, Bronislav Matulík: Diesel II. Praha: Návrat domů 2010, 128 s., 150 Kč Josef Veselý: Věřit a rozumět Věřit a rozumět je výběrem z teologizujících esejů Josefa Veselého. Autor, zasazený v teologii 20. století a dobře obeznámený s reformačními důrazy, umí vytříbeným jazykem a s pochopením pro současného člověka sdělit to, co je na křesťanství podstatné. Z autorových textů vybral a seřadil Štěpán Hájek. křesťanův prvotní zájem leží jinde: záleží mu především na biblické zvěsti o ospravedlnění hříšníka z Boží milosti pouhou vírou. Záleží mu na tom, aby se tato zvěst dostala k dnešnímu člověku, jenž je postaven před velké změny dnešního světa. Kdo mu může podstatně pomoci v jeho strachu i v jeho nadějích? Cílem zvěstování ospravedlnění je svoboda. Kniha byla slavnostně uvedena do prodeje ve čtvrtek v Brně. 128 stran, 144 Kč, při objednávce u nakladatele sleva 19%. EMAN, Husova 656, Benešov, mail: eman@evangnet.cz Jiří J. Otter: Za mřížemi i dráty také trochu jinak Ekumenické oddělení ÚCK ČCE upozorňuje na německý překlad knížky vězeňských vzpomínek Jiřího J. 17

18 Ottera Za mřížemi a dráty také trochu jinak. Na letošním mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku byla představena a zaujala nejen české, ale i německé čtenáře. Duch smíření a porozumění je základním tématem dramatických příběhů. Kniha jako vánoční dárek může potěšit zahraniční přátele i české čtenáře. Doporučujeme! Je možné ji zakoupit v knihkupectví KALICH, Jungmannova 9, Praha 1 česká verze 105 Kč, německá verze 100 Kč. vždycky něčím překvapíš a není ti snadné rozumět. Jsi jako sám jazyk, Gabrieli. Kniha Milý Gabrieli je autorova prvotina. Dočkala se skvělých kritik a byla přeložena z norštiny do mnoha světových jazyků. Halfdan W. Freihow (1959) pracoval řadu let jako literární kritik, překladatel z francouzštiny a jako redaktor nakladatelství Aschehoug. Halfdan W. Freihow: Milý Gabrieli, Praha: Kalich 2010, 144 s., 169 Kč, v Kalichu do Kč Halfdan W. Freihow: Milý Gabrieli Milý Gabrieli je dopis otce jeho autistickému synovi. Otec se snaží pochopit a s láskou Gabrielovi vysvětlit, proč a v čem je jiný než ostatní děti. Synův autismus OZNÁMENÍ Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na úterý 14. prosince 2010 od do přízemí kláštera Emauzy (Praha 2, Vyšehradská 49) k adventnímu setkání, při němž se ve světle poselství o Boží lásce a zájmu o svět chceme ohlédnout za dosavadní činností sekce a uvažovat o tom, co bychom v budoucnosti mohli a měli dělat. (JNe) jej plní nekonečným smutkem, ale i pýchou nad tím, jak jeho syn dokáže se svým handicapem zápasit. Ty sám jsi také tak trochu paradox, složitý, nevypočitatelný a náročný, nikdy se s tebou člověk nenudí, Sbor ČCE v Suchdole n. Odrou nabízí k pronájmu zrekonstruovaný byt 1+1 na faře. Aktivní účast na životě sboru vítána. Kontakt: T. Kalíšek , Evangelický měsíčník vydává synodní rada Českobratrské církve evangelické Chystáme: Tématem ročníku 2011 bude lidský život od narození do smrti REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Jan Mamula, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová, Romana Špačková NA OBÁLCE foto: Pavel Capoušek REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka lednového čísla 1/2011 je Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit. TISKNE M.I.B. production service s.r.o., Papírenská 1, Praha, 6 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, Praha 1, tel.: , ceskybratr@e-cirkev.cz, Český bratr ISSN

19 PŘEDSTAVUJEME Soubor Nsango Malamu přináší zpěvem, hudbou a tancem dobrou zprávu Nsango Malamu je africko-český hudební soubor, který působí v České republice od roku Jeho kořeny však sahají až do devadesátých let minulého století, kdy se soubor zrodil a vystupoval pod názvem Sango Malamu. Jak prozrazuje již název Nsango Malamu neboli Dobrá zpráva se věnuje duchovní hudbě z oblasti Konga a Angoly. Soubor tvoří sedmnáct členů, téměř z poloviny pocházejících z Konga a Angoly, zbývající část tvoří členové z České republiky. V repertoáru nalezneme jak africké spirituály, tak tradiční africké lidové písně, zpívané při tanci a doprovázené africkými bubny a různými dalšími tradičními nástroji. V současné době Nsango Malamu vystupuje na různých místech po celém území České republiky a na Slovensku. Účinkuje jednak při různých církevních příležitostech, ale také na pozvání různých charitativních organizací a na festivalech jako je Spirituál fest, Festival na vodě, Mezi ploty, Febiofest, Letní filmová škola apod. Cílem souboru je nejen propagovat ve střední Evropě méně známou hudbu ze zmíněných oblastí, ale také se podílet na sblížení národů a kultur a samozřejmě hudbou a tancem šířit evangelium Ježíše Krista a bratrskou lásku mezi lidmi. Pedro João Macaxi 19

20 CÍRKEV ŽIJE Foto: Pavel Capoušek