V ČELE PLZEŇSKÉ OPERY FESTIVAL DIVADLO 2012 jubilea MOZAIKA 110 LET VELKÉHO DIVADLA

Transkript

1 Divadlo J. K. Tyla 10. ročník 4/ plzen.cz NOVĚ NA REPERTOÁRU RŮŽE Z ARGENTINY, TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU, TAJEMSTVÍ, ANNA KARENINA PREMIÉRY NINE, OŠK- LIVEC, SESTUP ORFEŮV, FAUST A MARKÉTKA KONCERTY JAZZ BEZ HRANIC, NEDĚLNÍ MATINÉ Představujeme ILJA ŠMÍD V ČELE PLZEŇSKÉ OPERY FESTIVAL DIVADLO 2012 jubilea MOZAIKA 110 LET VELKÉHO DIVADLA

2 2013 Předplatné 2013 do Divadla J. K. Tyla jako dárek Věnujte předplatné do divadla k Vánocům a potěšte své blízké Výhody předplatného zajištěné stálé místo v hledišti dané termíny divadelních představení sleva oproti vstupence %, držitelé průkazů ZTP a ZTP-P s 50% slevou garance cen po celé období předplatné lze darovat i půjčit Opera Arabella, Bolero - Carmina burana, Don Giovanni, Faust a Markétka, Kouzelná flétna, La Gioconda, Nápoj lásky, Tajemství, Tosca Muzikál a opereta Adéla ještě nevečeřela, Divotvorný hrnec, Evita, Footloose aneb Tanec není zločin, Nine, Noc na Karlštejně, Polibek pavoučí ženy, Polská krev, Prodavači snů aneb Prohnaní, prolhaní lumpové, Růže z Argentiny Oddělení prodeje a služeb Sedláčkova 2, Plzeň Pondělí Pátek Tel.: (+420) bohuslavovad@plzen.eu havlovaja@plzen.eu Činohra Garderobiér, Jak se vám líbí, Je třeba zabít Sekala, Kouzlo 4D, Lakomec, Macbeth, Pygmalión, Sestup Orfeův, Taková ženská na krku Balet Anna Karenina, Popelka, Krvavá svatba, Sen noci svatojánské

3 OBSAH NOVĚ NA REPERTOÁRU RŮŽE Z ARGENTINY 2 TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU 5 TAJEMSTVÍ 8 ANNA KARENINA 12 PREMIÉRY NINE 15 OŠKLIVEC 18 SESTUP ORFEŮV 19 FAUST A MARKÉTKA 20 KONCERTY JAZZ BEZ HRANIC, NEDĚLNÍ MATINÉ, VÁNOČNÍ KONCERTY 22 PřEDSTAVUJEME ILJA ŠMÍD V ČELE PLZEŇSKÉ OPERY 23 FESTIVAL DIVADLO 2012 ENIGMATICKÉ VARIACE SOUČÁSTÍ FESTIVALU 24 JUBILEA 26 MOZAIKA POMOZTE SVÉMU DIVADLU 27 STAVBA NOVÉ DIVADELNÍ BUDOVY POKRAČUJE LET VELKÉHO DIVADLA 30 PROGRAM PROSINEC 2012 LEDEN KONTAKTY Ředitelství Odd. prodeje a služeb Pokladna předprodeje Denní pokladny (hodinu před začátkem představení) Odd. propagace a marketingu Zahraniční a tuzemské zájezdy Prokopova 14, Plzeň tel.: Sedláčkova 2, Plzeň tel.: , Sedláčkova 2, Plzeň tel.: Velké divadlo Smetanovy sady 16, Plzeň tel.: Komorní divadlo Prokopova 14, Plzeň tel.: Bezručova 26, Plzeň tel.: Bezručova 26, Plzeň tel.: Foto na titulní straně: Michaela Musilová (Anna Karenina), Milan Maláč (Hrabě Vronskij) ANNA KARENINA Foto na zadní straně obálky: Ondřej Vinklát (Hrabě Vronskij), Zuzana Pokorná (Anna Karenina) ANNA KARENINA DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA vychází 4 ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14, Plzeň, IČO za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: doc. MgA. Jan Burian Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Sazba: Luboš Bejček Tisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o. MK ČR E 14075

4 RŮŽE Z ARGENTINY NOVĚ NA REPERTOÁRU Jára Beneš Premiéra 29. září 2012 v Komorním divadle Libreto Tobis Špilar Mírovský Rohan Režie Martin Pacek Dirigent Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík Choreografie Petra Parvoničová Scéna a kostýmy Lucie Loosová Dramaturgie Jiří Untermüler RŮŽE VYNIKÁ SKVĚLOU CHOREOGRAFIÍ Nově na repertoáru RŮŽE Z ARGENTINY Petra Vraspírová (Mis Dolores del Monte) Milovníkům prvorepublikových komedií a těm, kdo se chtějí v divadle především příjemně pobavit, je určena opereta Járy Beneše Růže z Argentiny, kterou uvedl v sobotu 29. září v premiéře muzikálový a operetní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni. Dramaturgicky ansámbl navazuje na řadu divácky úspěšných operetek, jako byla Maskovaná milenka, Tulák a především nestárnoucí Uličnice Jednoduchý příběh o nečekané lásce mladičké Dolores (jež je onou argentinskou růží) a jejího poručníka Ramona D Alvareze, zasazený do jihoamerické exotiky a okořeněný dle osvědčeného operetního schématu komikou mlado i starokomického páru, si jistě své příznivce najde i dnes. Už kvůli krásným melodiím, jako jsou Noc na La Plata, Můj strakatý kůň, Já si střádám do prasátka nebo nesmrtelnému šlágru Já mám rád, než jdu spát, od děvčete políbení. Díla tohoto typu lze v zásadě inscenovat třemi způsoby buď jako retro kýč, totální parodii, anebo se pokusit o odlehčenou nezávaznou komedii podpořenou líbivou hudbou a tancem. Martin Pacek, v Plzni známý jako choreograf mnoha inscenací (Země úsměvů, Mamzelle Nitouche, Limonádový Joe, Tulák ) i coby režisér (Sliby chyby, Uličnice), se naštěstí vydal tou třetí cestou a zinscenoval Růži z Argentiny jako vkusnou lidovou operetku, jíž ponechává typický půvab a jejíž určitou naivitu se nesnaží zesměšnit. Nejvýraznější stopu na nejnovějším titulu ovšem zanechala choreografka Petra Parvoničová. Její rukopis dává celému představení strhující tempo a rytmus, všechna taneční čísla sólistů i company jsou velmi nápaditá, temperamentní a působí profesionálně. Velmi zdařilá je i výprava Lucie Loosové elegantní scénu skvěle doplňují výpravné a skutečně nádherné kostýmy, inspirované nejen argentinskými, ale i mexickými střihy a vzory. Žižkovskému Pepíkovi, jenž se zde jmenuje Johny Vopička, samozřejmě nemůže chybět typické kárované sako. Scéna je s kostýmy dobře barevně sladěná a podtrhuje dojem okázalé operetní velkoleposti. Premiéra Růže z Argentiny si vysloužila dlouhý aplaus a dokázala, že prvorepubliková česká opereta dokáže svým optimismem nakazit i současné publikum. Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK

5 Lucie Zvoníková (Carmencita) Jozef Hruškoci (Don Ramon D Alvarez) Martin Hubeňák (Don Ramon D Alvarez) Lucie Zvoníková, Bronislav Kotiš (Don Alfonso) Radek Štědronský Shejbal Aleš Kohout (Johny), Jitka Cafourková (Juanita) Nově na repertoáru RŮŽE Z ARGENTINY 3

6 Nově na repertoáru RŮŽE Z ARGENTINY JAK SE ŽIJE ABSOLVENTŮM ROK POTÉ Začátkem minulé sezony zaznamenal muzikálový a operetní soubor příliv svěžího ducha a čerstvých sil, když jeho řady obohatila skupina šesti absolventů muzikálového oboru na brněnské JAMU. Do divadelního provozu vpadli hned v září premiérou Noci na Karlštejně, zrovna tak všichni hrají i v první inscenaci této sezony, v Růži z Argentiny. V radostné atmosféře premiéry Růže jen kvetla a v přízni publika se koupal i mladokomický pár. S jeho mužskou polovinou, Alešem Kohoutem alias Johnym Vopičkou, bilancujeme uplynulé období. Jak jste prožíval premiéru? Trošku ve stresu, protože přece jenom ta role je dost fyzicky náročná. Pěvecky je to myslím moje parketa, hlasový rozsah mi vyhovuje. Ale vzhledem k choreografiím, které skákáním zrovna nešetří, jsem měl trošičku strach, aby to vyšlo v pohodě. Johny Vopička je lehce absurdní figura žižkovský Pepík na ranči v Argentině. Jeho přerod v nefalšovaného gauča je jistě pro herce vítaný bonbónek Legrace je už to, že Johny by měl být mezi těmi mladými nejmladší a hraji ho já, který patří v partě nových k nejstarším. Bavilo mě, že se ho pan režisér snažil táhnout stylem takového menšího autisty. Taky je tam vtipný rozptyl od toho, jak si Johny na začátku hraje na světáka, který má všecko na háku, až najednou přijde holčina a tak ho poblázní, že je z něj zpátky dítě. Jeho bezprostřednost mě moc baví! Hrajete ve čtyřech inscenacích, kterou si nejvíc užíváte? Těžko říct. Noc na Karlštějně je pro mě srdcová záležitost už odmalička. Tenhle film jsem znal nazpaměť, takže za Peška jsem šťastný. Co se týká Evity, je radost podílet se na hezkém představení světového muzikálu, byť i jen v malých roličkách. Když to tak vezmu, možná šíleného barona Eva Marešová (Juanita), Aleš Kohout (Johny Vopička) Kratzmara v Adéle si užívám nejvíc, protože ho hraju nejmíň. Nastupuju, když pan Langmajer nemůže, takže každé představení je pro mě jako premiéra. Všechno nahazuju znovu po měsíci, po dvou, musím se držet víc v pozoru než u rolí, které mám najeté. Ale je to pořád takové nejčerstvější. Byl jste jako absolvent oboru muzikálové herectví připravený na žánrový rozptyl hudebního divadla, s jakým se v provozu setkáváte? De facto z vašich čtyř inscenací žádná není čistokrevný muzikál. Pravda je, že jsme prošli dobrou průpravou, co se týká tance i když nevím, jestli se to u mě tak úplně povedlo. A herectví také, protože jsme měli paní Sylvu Talpovou, která na herectví hodně lpěla, takže nás učila nejen ona, ale ještě i Lukáš Rieger činohernímu herectví. Ovšem opereta jako je Růže z Argentiny, to je vážně žánr, s kterým jsme se na škole nepotkali. Mně ale tohle klasičtější zpívání moc baví, protože jsem jako malý vyrůstal na klasice a původně jsem i chodil k učitelce, která mě učila zpívat spíš klasicky než moderním stylem. Přiznávám, že feelingovat moc neumím... Jak se žije absolventovi v druhém roce angažmá, daleko od domova? Žije se mi dobře, od domova jsem byl mnohem dál, když jsem studoval v Brně a rodinu měl v Havlíčkově Brodě, než když teď bydlím v Praze a jezdím do Plzně, protože jsem původně rodák z okolí hlavního města (Nymburk). A jsem rád, že jsem v divadle. Baví mě to a hlavně v souboru jsou super lidi, kteří vás podporují. Sám jsem to poznal právě na tom Kratzmarovi, kdy všichni stáli a drželi palce při každém zkoušení i při představení. Ale musím přiznat, že se mi trochu stýská po studentském životě, po lidech, které jsem měl rád; s leckterými pedagogy člověk navázal blízký osobní vztah, jako například s paní Talpovou, Lukášem Riegrem i s naším pedagogem tance Davidem Strnadem. A pak, jako student máte přece jenom bezstarostnější život, protože se o vás pořád starají rodiče, než když stojíte na vlastních nohou a musíte počítat, aby vám vyšlo na nájem. Ale to už k životu dospělého člověka patří. Vnímáte jako plus, že vás do angažmá nastoupila celá parta? Je to prima ale vlastně nevím, jestli to, že nás přišlo společně šest lidí, kteří se ve škole hodně kamarádili, je úplně nejlepší. Možná by vůbec nebylo špatné být vržen sám do angažmá a muset se od začátku snažit navazovat nové vztahy. Co považujete za podstatnou zkušenost prvního roku v tvrdém provozu? Být flexibilní, to se tady učí člověk dennodenně. Třeba dnes jsme měli záskokovou zkoušku, která se mě týkala jen jako spoluhráče. Ale vidím, jaká pružnost a přizpůsobivost je někdy zapotřebí, aby šla večer opona nahoru. Obrovskou zkušeností je pro mne především Kratzmar, postava, kterou musím hodně stylizovat. Nejen že mi neodpovídá typově a musím hrát podstatně staršího, hrůza je, že to mám přebírat po panu Langmajerovi, když lidi se těší především na něj. A ještě ke všemu ve filmu hrál Kratzmara pan Kopecký! Protože nejste obsazen ve starších repertoárových titulech, máte zatím o dost méně představení než vaši starší kolegové. Ale na nedostatečné vytížení si asi nestěžujete Opravdu ne. Stále spolupracuji s Havlíčkobrodským muzikálovým souborem, u jehož zrodu jsem stál. Jsou v něm kolegové zhruba mého věku, kteří buď ještě studují vysokou školu, nebo už dostudovali a jsou z nich učitelé či dokonce hudební kritici. Začínal jsem s nimi už na gymnáziu, kdy jsme se rozhodli jít cestou vlastního muzikálu, zkoušet vlastní projekty. Tehdy to bylo v rámci Uměleckého centra dětí a mládeže soukromé hudební školy, kterou vedla bývalá operní zpěvačka Květa Kimová a já jsem pro to divadlo začal psát hudbu. Centrum se rozpadlo, když paní Kimová před třemi lety zemřela, ale já jsem jí slíbil, že dám lidi znovu dohromady kvůli jednomu představení, které jsme pak věnovali její památce. Byl to muzikál Odsouzená Atlantida a my jsme při něm zjistili, že nás těší pracovat spolu zase dál. A protože mě baví skládání i režie, nijak jsem se tomu nebránil, i když časově je to dost náročné. Na prosinec chystáme další experiment, premiéru muzikálové opery Kráska a netvor, k níž jsem dělal hudbu a jsem spoluautorem libreta. Co váš ještě čeká v této sezoně? Když všechno dobře půjde, tak v muzikálu Footloose dokonce hlavní role, hodně těžká herecky i pěvecky. Je to konečně něco, co jsem nikdy nehrál: inteligentní, krásný, mladý kluk, po kterém všecky ženské jedou. Vždycky jsem hrál spíš ty sofistikované anebo ulítlé. Tam se ukáže, jestli mám i na něco jiného. Budeme držet palce! Eva Ichová 4

7 TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU NOVĚ NA REPERTOÁRU Georges Feydeau Premiéra 20. října 2012 v Komorním divadle Andrea Černá (Lucette), Jan Maléř (Bois-d Enghien) Andrea Černá (Lucette) Monika Švábová (Baronka Duvergerová), Antonín Procházka (Bouzin) Nově na repertoáru TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU 5

8 TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU SE ŘÍTÍ K EFEKTNÍMU ZÁVĚRU Nově na repertoáru TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU Jak se zbavit jedné milenky, když u druhé kyne s baronským titulem i společenská prestiž? Jak si zachovat prestiž a respekt, když nejsme schopni lít čisté víno do sklenky té první milenky? Jak proplouvat mezi žárlivostí milenky a jejích dalších nápadníků? Jak před přáteli zapírat a přiznávat hned milenku, hned nevěstu? Nakonec při veškerých snahách o utajení, vysvětlení a úprcích dospěje mužský svět k volbě mezi dvěma zly volí to mladší a hezčí. To už je volba, s níž v komedii Taková ženská na krku glosuje mužský svět Georges Feydeau. Režisér Pavel Šimák sáhl po adekvátním a originálním inscenačním postupu. Feydeauova fraška mu spolu s minimalistickou secesní scénou (Pavel Borák) a dobovými elegantními kostýmy (Blanka Tesařová) splynula s filmovou groteskou, která v devadesátých letech 19. století prožívala debut. Náznak filmové projekce rámoval úvody a zakončení obou částí hry. Sama komedie pak v klasicky vytříbeném tvaru převzala dynamický spád grotesky a řítila se k efektnímu závěru. Soubor se musel vyrovnat s bezprostředností živelnosti a s přesností Feydeauova komediálního půdorysu i myšlení. Nádherně se to povedlo. A herci si opět mohli v rámci dramatikových pravidel zařádit. Andrea Černá (zpěvačka Lucette) potvrdila své hvězdné postavení v souboru. Frivolní role, z níž blýskají svůdnost, hravost, umanutost, nesporně i city, koketérie, rafinovanost, žárlivost, ženská dominantnost, se stala jednou z početných tváří jejího umění. Jan Maléř (Lucettin milenec Bois-d Enghien a ženich Viviany), trochu ješita, trochu slaboch neodvažující se přiznat konec vztahu, trochu bonviván, manipulátor, kombinátor a smolař, na nějž se posléze jeho kreace sesypou, sem vnáší mondénnost i hrané sebevědomí doby. Martin Stránský (generál Irrigua žárlící na Lucettu) je typickou groteskní figurkou řádící, hulákající, chápající se zpožděním situaci, ale stále nadšeně planoucí svou láskou. Monika Švábová (baronka Duvergerová) opět svou rolí učarovala. Důstojná a přepjatá aristokratka vstupuje na scénu v nepřekonatelném setkání s Antonínem Procházkou (skladatel Bouzin), budícím smích v každém gestu nebo grimase a smolaře motajícím se všude, kde mu něco hrozí. Kolik cynismu při honu na ženicha dovede v naivitě svého chování prozradit Kamila Šmejkalová (Enghienova nevěsta Viviane). Kolik dalších tváří doznívající velké společnosti modelují Petr Konáš (de Chenneviette), věčně zadlužený obdivovatel Lucettin, nebo energií i slinami sršící Michal Štěrba (de Fontanet). Viktor Vrabec v trojroli komorníků (Firmin, Emil, Jean) s jemnou nadsázkou odstiňuje myšlení a chování těch malých, ale dobře vidících rub společnosti, jíž slouží. A řada výtečně portrétovaných dalších postav dotvářela rozvernou komedii starých časů a podvůdků, tehdy ještě směšných. Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK Viktor Vrabec (Firmin), Štěpánka Křesťanová (Marcelina) Andrea Černá (Lucette), Michal Štěrba (De Fontanet), Martin Stránský (Generál Irrigua) Andrea Černá (Lucette), Jan Maléř (Bois-d Enghien), Štěpánka Křesťanová (Marcelina) 6

9 Andrea Černá, Petr Konáš, Monika Švábová, Kamila Šmejkalová, Štěpánka Křesťanová, Michal Štěrba Překlad Daniela Jobertová Režie Pavel Šimák Dramaturgie Irena Hamzová Pulicarová Scéna Pavel Borák Kostýmy Blanka Tesařová Kamila Šmejkalová (Viviane) Jan Maléř (Bois-d Enghien), Antonín Procházka (Bouzin) Že útěk z vášnivého a fanatického objetí je téměř nemožný, poznává mladý Bois -d Enghien (Jan Maléř). Není divu, nespoutaná Lucette (výborná Andrea Černá) podpořená šarmem a úsporným kostýmem mu nedá vydechnout. Vydechnout nedá ani upovídaný De Fontanel Michala Štěrby, který si svého prskavce dokonale užívá. Nenadálý vpád cizokrajného generála (v neobvyklé komediální roli Martin Stránský) a jeho nesmlouvavá šavle ještě více děj zamotávají a korunu všemu bláznění nasadí nešťastný popleta Bouzin (A. Procházka). Jaroslava Světlíková, PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED listopad 2012 Nově na repertoáru TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU 7

10 TAJEMSTVÍ NOVĚ NA REPERTOÁRU Bedřich Smetana Pavel Horáček, Josef Škarka, Matěj Chadima, Jana Foff Tetourová (Panna Róza) Miroslav Kopp (Skřivánek) Kateřina Kněžíková (Blaženka), Richard Samek (Vít) Nově na repertoáru tajemství Svatopluk Sem (Kalina), Ivana Veberová (Hospodská), František Zahradníček (Malina) 8

11 Pavel Švingr (Duch frátera Barnabáše), Kateřina Jalovcová (Panna Róza) Matěj Chadima (Mistr zednický) Nově na repertoáru tajemství 9

12 Premiéra 27. října 2012 ve Velkém divadle Opera o třech dějstvích Libreto Eliška Krásnohorská Dirigent Jiří Štrunc Režie Dominik Beneš Scéna Ivo Žídek Kostýmy Zuzana Přidalová Dramaturgie Zbyněk Brabec Sbormistr Zdeněk Vimr II. dirigent Tomáš Brauner Pohybová spolupráce Tomáš Legierski TAJEMSTVÍ SE VRÁTILO Jana Sibera (Blaženka), Tomáš Kořínek (Vít) Po všech stránkách dokonale vyzněla premiéra opery Tajemství Bedřicha Smetany (27. října) v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Úspěšné nastudování, které připravil dirigent Jiří Štrunc, naznačila již perfektně provedená předehra. Ta sice začíná vážně vyznívajícím motivem frátera Barnabáše, ale vzápětí se však jakoby vylehčí a svěže rytmicky plyne. Plasticky byla vystavěna fuga vyúsťující v rozezpívaný závěr. Orchestr na dirigentská gesta dobře reagoval a harmonicky bohatou hudbu interpretoval rytmicky přesně se zvýrazněním bohaté smetanovské melodiky. Přímo vynikající byli ve svých rolích jednotliví sólisté, počínaje Svatoplukem Semem v postavě konšela Kaliny, přes Františka Zahradníčka jako Malinu. Dokázali, že hudba B. Smetany i zpěvnost árií je jim blízká. K nim můžeme přiřadit Kateřinu Jalovcovou v roli Panny Rózy, kterou zpívala krásně tmavě zabarveným altem. V rolích mladých milenců příjemně překvapili Richard Samek jako Vítek a Kateřina Kněžíková v postavě Blaženky. Jejich hlasy Nově na repertoáru tajemství Jiří Hájek (Kalina) 10

13 zněly svěže a skutečně mladě. Navíc i svým věkem odpovídali předepsaným postavám. Obdivuhodné byly výkony představitelů zdánlivě menších rolí, jako byl vysloužilec Bonifác v podání Jevhena Šokala, zpěvák Skřivánek Jana Markvarta či zednický mistr Matěje Chadimy. Výborně si vedl také pěvecký sbor, který má v opeře poměrně hojné zastoupení, jako vždy důkladně připravený sbormistrem Zdeňkem Vimrem. Jeho jednotlivé zpěvní hlasy byly ideálně sjednocené a dosahovaly tak dokonalého souznění celku. Sbor zpíval rytmicky přesně a v krásném souznění s orchestrem i sólisty. Vrcholem byla společná scéna se sólisty v závěru druhého jednání. Režie se s úspěchem zhostil Dominik Beneš, jehož celkové pojetí bylo v souladu s hudbou i se základní ideou opery: lidé jsou dobří a život je krásný. Jednoduchá a přehledná scéna (Ivo Žídek), souzní s dějem i prostředím, které si autoři libreta i hudby představovali. Civilní kostýmy (Zuzana Přidalová) se rovněž nevymykají z celkového pojetí inscenace a pohled na jejich barevnost jistě zaujme a spolu s hudbou příjemně naladí. Úspěch představení odpovídal úrovni provedení a byl skutečně bouřlivý. Umělci byli odměněni nejen dlouhým potleskem, ale také nadšeným voláním. Jaroslav Fiala PLZEŇSKÝ DENÍK David Cody (Jirka) Kateřina Kněžíková (Blaženka), Richard Samek (Vít) Nově na repertoáru tajemství 11

14 ANNA KARENINA NOVĚ NA REPERTOÁRU Dmitrij Šostakovič Ondřej Vinklát (Vronskij), Zuzana Pokorná (Anna Karenina) Nově na repertoáru ANNA KARENINA 1 2

15 Stojící zleva: M. Šinták, P. Tručka, Fr. Topič, v popředí D. Peřina, O. Vinklát, M. Hradil Premiéra 17. listopadu 2012 ve Velkém divadle PETR ZUSKA POPRVÉ NA PLZEŇSKÉM JEVIŠTI V roli Alexeje Karenina, zrazovaného manžela titulní hrdinky, budou mít diváci poprvé příležitost uvítat na plzeňském jevišti velkou osobnost české taneční scény, choreografa, tanečníka a uměleckého šéfa Baletu Národního divadla, Petra Zusku. Sólistou baletu Národního divadla se Petr Zuska stal v r po předchozím angažmá v Pražském komorním baletu, o dva roky později dokončil studium choreografie a režie neverbálního divadla na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Po r prošel angažmá v Mnichově, Augsburgu a kanadském Montréalu. Do Národního divadla se vrátil v r. 2002, funkci šéfa baletního souboru přijímal již jako mezinárodně uznávaný a žádaný choreograf, ověnčený významnými cenami. V ND vytvořil během posledních deseti let řadu pozoruhodných choreografií, vystupuje rovněž v mnoha sólových rolích současného tanečního repertoáru. Ve svém souboru tančíte pravidelně, ovšem vaše hostování jako tanečníka jsou výjimečnou událostí. Nedá se říci, že v našem repertoáru tančím pravidelně. Spíše jsou to takové nárazovky. Čas od času jsem ještě zván na různá Gala, ale mé interpretační aktivity už dávno zdaleka nejsou to hlavní. Hostem jsem již především jako choreograf a to většinou v zahraničních souborech. Čemu vděčí Plzeň za to, že jste v Anně Karenině přijal roli jejího manžela? V tomhle případě se sešlo víc příznivých okolností dohromady. S Liborem jsem pracoval během své kariéry velice často, a tak když vyslovil přání, jestli bych mohl v Plzni dělat Karenina, podíval jsem se do diáře a zjistil, že mi to relativně s ničím závažně nekoliduje. Někdy na jaře jsem tedy kývl, že do toho půjdu, a už před létem jsme začali zkoušet. S Liborem Vaculíkem jste se setkali v angažmá baletu Národního divadla v 90. letech. Přetrvalo nějaké pojítko z těch dob až do dneška? V lecčems se názorově shodujeme, mnoho věcí cítíme stejným způsobem. Setkání s Liborem na začátku 90. let pro mě jako tanečníka znamenalo obrovskou zkušenost v pozitivním slova smyslu. Spoluprací s ním jsem profesně jakoby skočil o velký stupeň výš. Ovlivnil mě tehdy i jako začínajícího choreografa, a to se samozřejmě nezapomíná. Vedle Jiřího Kyliána a Pavla Šmoka je Libor Vaculík jeden z mých, dalo by se říci, otců učitelů. Od té doby uběhlo mnoho let, moje cesta šla trošku jiným směrem. Dnes už jsem jako tvůrce někde jinde než Libor, nicméně jeho práce si vážím, mám ho rád i jako člověka. A to jsou důvody, proč jsem jeho nabídku přijal. V čem je osobitost jeho stylu, případně základ jeho úspěchů? Podle mě v tom, že Libor to dělá pro lidi. Je ostřílený divadelník, ví, jak vystavět příběh, má četné zkušenosti s divadelními adaptacemi knižních či filmových námětů. Anna Karenina patří k titulům světové literatury, na které bylo postaveno už hodně baletů. Libor ve své originální verzi opět osvědčuje umění zkratky, jíž posiluje dramatičnost příběhu. Dokáže ho zjevištnit, i když původně šlo o úplně jinou uměleckou formu. Je v tom velká zkušenost řemeslná, navíc jako choreograf hodně pracuje s narativností, která je v jeho baletech opravdu silná. Možná, že určitý typ intelektuála či zkušeného divadelníka by očekával více metaforičnosti a symboliky, ale na druhou stranu je jisté, že to představení bude přístupné velice širokému okruhu diváků, ať už v rámci věku, vkusu či individuální divácké zkušenosti. Předpokládám, že volba hudby ke Karenině vám konvenuje, sám jste za choreografii na Šostakovičovo klavírní Trio Nově na repertoáru ANNA KARENINA 13

16 Zuzana Pokorná (Anna Karenina), Petr Zuska (Karenin) e-moll získal cenu Dom Perignon, poté ji dokonce uvedl Hamburský balet. Nevylučuji, že jako choreograf se k Dmitriji Šostakovičovi znovu někdy vrátím, protože ta hudba je úžasná. Není mi cizí ani jako tanečníkovi. Protože Libor v tomto svém uměleckém období pracuje se Šostakovičem dost často, už jsem se v jeho inscenacích s obdobnou koláží setkal. Ještě k vaší partnerce Zuzaně Pokorné. Oba jste dvojnásobnými laureáty Thálie a v Národním divadle jste spolu jistě vytvořili některou výraznou dvojici. Nebylo to třeba právě v Carmen, kde byl váš José oceněn Thálií? Ona skutečně dělala Carmen, ale s jiným partnerem, s Jirkou Pokorným, který tu je šéfem. Já jsem tančil s Terezou Podařilovou a myslím, že se Zuzanou jsme se zrovna v tomhle představení nepotkali. Z toho, co jsme spolu tančili, pokládám za nejdůležitější dvojici Antonina Miljukovová a Čajkovskij ve stejnojmenném baletu. Libor Vaculík ho inscenoval v ND v r já dělal Čajkovského, ona moji ženu a získala za ni Thálii. Dobře se tedy znáte, máte nač navazovat. Už dlouho jsme na sebe nešáhli, jak se říká. Po nějakých patnácti letech to bude opět premiéra, nicméně mám pocit, že se partnersky dobře cítíme. Takže vám přejeme, aby vaše historicky první vystoupení v Plzni bylo zážitkem pro diváky i pro vás. To bych bral. Všechny diváky moc zdravím a doufám, že od teďka za tři týdny neuděláme ostudu Eva Ichová Nově na repertoáru ANNA KARENINA Petr Hos (Karenin) P. Hos, Valentýn Pokorný, Michaela Musilová (Anna) 14

17 NINE PREMIÉRA Scénář Arthur Kopit, hudba a texty Maury Yeston Česká premiéra 1. prosince 2012 v Komorním divadle Muzikál Podle Felliniho filmu 8 ½ z italštiny adaptoval Mario Fratti Překlad a české texty Adam Novák Režie Roman Meluzín Dirigenti Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík Choreografie Pavel Strouhal Scéna Daniel Dvořák Kostýmy Dana Haklová Svobodová Dramaturgie Jiří Untermüller Guido Contini Bronislav Kotiš Luisa Contini Ivana Jirešová Carla Albanese Radka Pavlovčinová / Jana Tesařová Claudia Nardi Adéla Petřeková Guidova matka Monika Švábová Liliane La Fleur Stanislava Topinková Fořtová Stephanie Necrophorus Markéta Zehrerová Panna Marie Od pramene Hana Spinethová / Zuzana Valdmanová Mamma Maddalena Venuše Dvořáková Sarraghina Kateřina Nováková / Veronika Veselá Malý Guido Matouš Beránek / Kryštof Kohout Guidovi spolužáci Jan Arenštein, Patrik Hradecký, Ondřej Kudrna Giulietta Petra Vraspírová Renata Simona Lebedová Francesca Zdena Pijanová Olga von Sturm Eva Marešová Ilsa von Hesse Karolina Gudasová Diana Martina Závodná Maria Kristýna Bečvářová Annabella Jitka Cafourková Heidi von Sturm Lucie Zvoníková Gretchen von Krupf Ivana Korolová / Kamila Kikinčuková Tanečnice Alexandra Malínská, Aneta Antošová, Jana Sochůrková, Leona Siswartonová Balet DJKT Orchestr muzikálu a operety DJKT Od FILMU k muzikálu: 8 ½ 6 9 Filmu, který natočil v roce 1963, chtěl Federico Fellini dát původně název La bella confusione (Krásný zmatek). Záhadný titul 8 ½, pod nímž pak snímek dobýval svět, pouze upřesňuje jeho pořadí ve Felliniho filmografii: jde o tvůrcův devátý film, přičemž jeden z předchozích byl pouze krátkometrážní (Pokušení doktora Antonia v povídkovém filmu Boccaccio 70 ). Autobiografické východisko svého filmu, pojednávajícího o slavném filmovém režisérovi v tvůrčí krizi (M. Mastroiani), Fellini nikdy nepopíral: Je pravda, že všechny epizody Osm a půl se nevyhnutelně týkají mého skutečného života. Nakonec z toho vyšlo vyprávění o režisérovi, který nemůže začít natáčet svůj film proto, že si na něj marně snaží vzpomenout, přičemž postupuje tak, že si vytváří jakési dva plány: skutečnost a představivost. Filmový námět zpracoval pro divadlo v r italský dramatik Mario Fratti, hru pak přepracoval do anglické verze. Pod názvem Six Passionate Women (Šest vášnivých žen) byla uvedena v r a posloužila Arthuru L. Kopitovi a M. Yestonovi jako předloha pro jevištní muzikál, v jehož názvu se číslovka opět proměnila tentokrát na Nine (Devět). Yeston údajně posun vysvětloval tím, že když se k 8 ½ přidá hudba, je toho o půl čísla víc. Od premiéry v r se odvinula řada 729 představení a na kontě úspěšné broadwayské produkce přistálo pět divadelních cen Tony, včetně té za nejlepší muzikál. Logickým pokračováním pak byla následující úprava a převedení muzikálu na stříbrné plátno pod vedením zkušeného režiséra Roba Marshalla, jenž měl v tomto oboru za sebou již oscarové Chicago. I tentokrát vsadil na hvězdné obsazení vzhledem k počtu slavných jmen až superhvězdné. V ústřední postavě čtyřicátníka v krizi opět potvrdil svou hereckou mnohotvárnost Daniel Day Lewis, v rolích osudových žen jako roj oběžnic září Marion Cotillardová, Penélope Cruzová, Nicole Kidmanová, Judi Denchová, Fergie, Kate Hudsonová a Sophia Lorenová. Nastudováním Nine bere na sebe muzikálový soubor DJKT v čele se svým uměleckým šéfem a režisérem Romanem Meluzínem opět průkopnickou roli, neboť na českých scénách nebyl muzikál dosud uveden. Navazuje v něm na linii tvořenou tituly jako Mechanický pomeranč, Caroussel, Gypsy, Monty Python s Spamalot či Evita. Jedná se o třetí spolupráci s producentem a překladatelem Adamem Novákem, který už pro plzeňský soubor přeložil mimořádně úspěšný Spamalot a Prodavače snů. Na plzeňských prknech bude v roli režiséra Guida Continiho čelit více než dvacetihlavému ženskému živlu Bronislav Kotiš jako jediný mužský element v inscenaci, nepočítáme-li malého Guida, totiž devítiletou verzi hlavního hrdiny, a jeho kamarády. Eva Ichová ROMAN MELUZÍN: ÚLOHU ŽENY V ŽIVOTĚ MUŽE ZKOUMÁM CELÝ ŽIVOT Jak vnímáte na jevišti takhle nerovnovážné rozdělení sil mezi pohlavími? Je velmi nezvyklé, ale v rámci muzikálové tvorby jde přece o specifické dílo: dospělý muž, tvůrce světového významu, versus ženy jako základní stvořitelky muže a malí chlapci, kteří jsou metaforou toho, že každého tvůrčího muže mohou potkat ty samé problémy jako našeho hlavního hrdinu Guida Continiho. Je to téma, které se vás osobně dotýká? Úloha ženy v životě muže je něco, čehož smysl já opravdu pečlivě zkoumám celý život. A myslím si, že smysl to má naprosto zásadní, že muž je takový, jaká je jeho žena. A pak mě neobyčejně provokuje ta hodina mezi psem a vlkem, kterou prožívá Guido Contini. Krize středních let se tomu říká: chlapovi je čtyřicet, má pocit, že už všechno viděl, všechno napsal, všechno natočil, pomiloval všechny ženy až páchly jako leviatan, jak píše Brecht v jedné své básni a neví, co dělat dál. Kde nalézt nějaký další smysl života než překročí ten mrtvý bod a najde úplně nové, ještě hlubší vrstvy toho všeho, co ztvárňoval nebo se pokusil nějakým způsobem uchopit, pojmenovat, porozumět tomu do té čtyřicítky. Je to typické pro muže toho věku a charakteru, ale myslím si, že to má obecný přesah. Že každý tvůrčí člověk musí projít takovouto krizí, kdy zjišťuje, co všechno na charakter jeho tvorby mělo či nemělo vliv. Je to mnohem složitější, než se dá stručně vypovědět Unese forma muzikálu tak závažné téma? Tento muzikál je důkazem, že unese. Velice důležitá je hudební stránka jak skladatel pracuje s motivy, jak tvoří své songy jestli je pojímá jako prostoduché písničky, a nebo jestli hudební čísla představují plnohodnotný dramatický materiál. V Nine taková bezesporu jsou, nechybí ani to, co muzikál bytostně mít musí, a to jsou výsostná revuální čísla. premiéry nine 15