Sním o pacientech, kteří nepotřebují lékaře

Transkript

1 MUDr. Jan Hnízdil má moc měnit pohled lidí na nemoc. Enfant terrible českého zdravotnictví otvírá své Hnízdo zdraví, aby nám ukázal, že léčit se dá efektivně a levně , číslo 01/15 Sním o pacientech, kteří nepotřebují lékaře 1ZEN Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15

2

3 editorial Kolja a já Inzerce A Mám známého, říkejme mu Kolja. Je to hodně bohatý a hodně mocný člověk s hodně velkým břichem. Je to Rus. Tuhle se mě při obědě ptá, jak to, že v pražských nevěstincích už nejsou žádné Ukrajinky a Rusky, že je naše děvočky vytlačily. Říkám mu, že se vrátily z německého pohraničí, kde působily od 90. let, aby bránily svoji vlast před náporem z Východu. Směje se a povídá mi anekdotu o tom, jak syn ruského oligarchy zmlátí dědušku Mrazíka, že mu přinesl málo dárků. Kolji se lidé v českém byznysu bojí, a zároveň od něj chtějí peníze. Já od něj nic nechci, jsem prostě jen zvědavý, co si myslí. Semeleme páté přes deváté. Kolja se třeba přizná, že nechápe, proč je tolik demonstrací kvůli Charliemu Hebdo a že v Rusku se karikatury, které urážejí víru někoho jiného, neotiskují. To je, jako bys chodil za mojí ženou a já tě dvakrát varoval, ať to neděláš. No a ty bys za ní šel znovu. Mohl by ses mi divit, kdybych tě zastřelil? Povídám Koljovi, že i my Evropané máme něco posvátného, na co si nedáme sáhnout. Éto jesť humor, Koljo. Jestliže si z něčeho nemůžeme dělat srandu, cítíme se tím smrtelně ohrožení. Proto miliony lidí šly do ulic kvůli kreslířům vtipů. Vysvětluju mu, že pro společnost, která se nemůže spolehnout na Boha (nebo nějakou státní ideologii), je humor jediným způsobem, jak se vyrovnat s paradoxy života. S tím, že nějaké věci jsou šílené a nepochopitelné, a přesto s nimi nějak musíme žít. Kdo se nemůže modlit, musí se smát. Pro novináře je dobré mít známé na všech frontách. I když někteří mí kolegové považují vypití stakana vodky s továryščem z Moskvy za zradu demokracie. Jenže já nechci být odkázán na přefiltrované zprávy z několika málo zpravodajských agentur. Když vidím v televizi, co se děje na Ukrajině, vidím opravdu to, co se děje na Ukrajině? Jsme malá země, přesně napůl cesty mezi Východem a Západem. Měli bychom mít přehled a udělat si vlastní názor. Ne proto, abychom byli vypočítaví, ale abychom věděli, co se vlastně děje a co můžeme dělat. Staletí jsme pořád pod něčím vlivem. Vídeň, Berlín, Moskva, Brusel... Uvykli jsme proto představě, že jsme nějaká druhá liga. My ale nemusíme být věční outsideři Evropské unie. Ležíme v srdci Evropy, jsme stále mezi dvěma světy. To je samozřejmě zdrojem nebezpečí. Ale také naší jedinečnosti. Kolja připíjí na naše rodiny. Jak často vídáš svého tátu? ptá se mě. Často, povídám. My jsme malá země, máme tu k sobě blízko. To není jako u vás. Kývá hlavou. Jeho rodina, stejně jako každá jiná na východ od Košic, má ve své paměti vyrytou válečnou tragédii. Kolja Čechům moc nevěří, ale naše země se mu stala druhým domovem. Život tady je o tolik příjemnější než tam, odkud přichází. V zájmu Rusů není Česko rozvrátit, naopak. Jsme pro ně takové druhé Švýcarsko. A proto lepší než se jich bát je naučit se je znát. Únor bílý, kdy pole sílí vám přeje Jan Müller, šéfredaktor Mého známého se lidé v českém byznysu bojí, a zároveň od něj chtějí peníze. ZEN03

4 OBSAH CITÁT ČÍSLA V PENSYLVÁNII OBJEVILI KOMUNITU LIDÍ, KTEŘÍ JSOU ÚPLNĚ ZDRAVÍ. UMÍRAJÍ SEŠLOSTÍ VĚKEM. VĚDCI PŘIŠLI NA TO, ŽE TAM ŽIJE POSPOLITĚ NĚKOLIK GENERACÍ. PRACUJÍ NA ZAHRÁDCE, DODRŽUJÍ SIESTU, VŠE DĚLAJÍ SPOLU... Jan Hnízdil o tom, jak si vytvořit obranu před stresem dnešního světa. Více na str. 14. ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, (mullerj@mf.cz) ZÁSTUPKYNĚ ŠÉFREDAKTORA Hana de Goeij, l. 334 (degoeij@mf.cz) REDAKCE Viola Černodrinská (cernodrinska@mf.cz) ART DIRECTOR Samuel Kubín (kubin@mf.cz) FOTOPRODUKCE Halina Šebesťáková OBÁLKA Foto: Salim Issa a Štěpánka Stein FOTOGRAFOVÉ ČÍSLA Salim Issa a Štěpánka Stein, Bet Orten, Eliška Harrisová, Jana Tapio & Dorota Velek, Petr Hricko, David Turecký, Matěj Třešňák, Tomáš Železný DTP RETUŠÉŘI: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec TECHNICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Jan Karásek, Jiří Pavlíček INZERCE David Korn (ředitel), Lenka Benetková, , prijmeni@mf.cz GENERÁLNÍ ŘEDITEL David Hurta MARKETING Hana Holková (ředitelka), Markéta Priknerová (Brand Manager), DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/ Praha 4 Modřany IČ: VYCHÁZÍ TISKÁRNA EUROPRINT a. s. MK ČR E20920 ISSN X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC 6 CHODEC Tipy, kam v Praze I 8 ZBLÍZKA Nech na hlavě I 10 PLANETA ZEN Horoskopičiny 12 JÍM, TEDY JSEM Obžaloba uzenin 14 ROZHOVOR Jan Hnízdil I 20 TÉMA Franz Kafka jako playboy I 26 FASHION Divoká I 36 SERIÁL DNA České spořitelny I 42 PRŮMYSL Larisa Táborová I 46 KDO JE Žena s nejlepší pamětí na světě 50 FENOMÉN Lumbersexuál I 54 STYL Kadeřník Robert Starý l 58 TREND Omeleta bez vajíček? I 60 HOTEL Alchymist I 62 AUTO Otec revolučního Volva XC90 64 ZEN ŽEN Pro zimní večery I 66 ZEN LIKE Web magazínu ZEN: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv Jaký vynález měl v 19. století zásadní vliv na blaho českého lidu? Byla to snad železnice, nebo lepší lékařská péče? Možná že úplně nejlepší byl vynález vkladní knížky. Dělný lid totiž dostal motivaci: šetřit a investovat do své budoucnosti. Více o počátcích České spořitelny na straně 36. Inzerce A ZEN

5 NEKOMPROMISNÍ SÍLA DO KAPSY 20,2 Mpx velký (1 ) CMOS snímač Procesor DIGIC6 s technologií isaps 4,2 optický zoom (ekvivalent pro 35mm film: mm) Objektiv s vysokou světelností f/1,8 až 2,8 Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

6 PRAŽSKÝ CHODEC 7EDM tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová ZAMILOVANÝ KOLÁČ Myslíkova 22, Praha 1 PROBUZENÁ LABUŤ Školská 7, Praha 1 Učesat se a nalíčit na mimořádnou příležitost, to není jen tak. S tím vám pomůže nově otevřené studio Probuď labuť, které nabízí například svatební make-up v kombinaci se službami profesionálních fotografů. 14. února se v Praze otevřelo nové pekařství. Francouzským šarmem okouzlená pekárna o sedmi pekařích Petite France Boulangerie si pro vás kromě tradičních delikates připravila i speciální zamilovaný koláč. UNIKÁT Národní 37, Praha 1 Pasáž Platýz ukrývá nedávno otevřený obchod Unikát a v něm papírové tašky Uashmama, sofistikovaný styl Six Aimes nebo kožené kabelky z Fi-Ji Sedlářství. Prostě je toho hodně. BALKANOVA Karolíny Světlé 23, Praha 1 PEJSKU NÁŠ... Újezd 35, Praha 1 Butik Hunter just your friend poskytuje nejen vybavení pro péči o vaše čtyřnohé miláčky, pomáhá také těm opuštěným, a to hned ve třech útulcích. Pomoct můžete také. Více na justyourfriendprague nebo přímo v obchodě. Chcete-li sobě nebo svým blízkým pořídit něco hřejivého a originálního, zajděte do bulharské Balkanovy. Seženete tady vlněné deky z pohoří Rodopy, bulharská vína či tradiční vzorované koberce kilimi. BUBNY V NOCI Baráčnická rychta, Tržiště 23, Praha 1 Po úspěšné inscenaci Vojna přichází svérázný pohybový aparát Body Voice Band s novým představením hrají Bubny v noci Bertolta Brechta s podtitulem Hvězdy se vyšinou z dráhy, jestli s námi sprostota nepohne. SYROVÁ KAVÁRNA Dlouhá 39, Praha 1 Manželé Malaníkovi otevřeli v centru Prahy vitariánskou kavárnu MyRaw Café. Překvapí vás nejen velmi příjemné prostředí, obsluha, ale i chutná obědová menu či dortíky nebo káva s kešu mlékem. Inzerce A ZEN

7

8 zblízka Inzerce A Nech na hlavě Tradiční česká značka Tonak si už 220 let zakládá na ojedinělém materiálu z králičích chlupů a jeho ručním zpracování ve vysoké kvalitě. Například na výrobu jednoho plstěného klobouku je potřeba až 150 ručních operací. Vlněné klobouky, barety, uniformní pokrývky hlavy nebo produkty šité a pletené vyrábí Tonak pro celý svět. Fotograf Matěj Třešňák zvěčnil art directora ZENu v luxusním plstěném klobouku s podšívkou a koženým potním páskem, zdobeným prošitou stuhou. Cena 2945 Kč, Připravila Viola Černodrinská 08ZEN

9 HUGO BOSS International Markets AG Phone Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C

10 sloupek Planeta Co se stane, když se téměř milion čtenářů ve svém horoskopu dočte, že tento týden jsou hvězdy nakloněny finančním transakcím, nebo pozor na neuvážené dobrodružství s mladší ohnivou brunetkou? Tuto otázku jsem si často kladl před mnoha lety, když jsem v Německu psal horoskopy pro týdenní zdarma-noviny největšího obchodního řetězce. A možnost ovlivňování kolektivního (pod)vědomí mě samozřejmě zajímá dodnes. Nabídku psát horoskopy do novin jsem dostal od Wolfa mecenáše našeho meditačního centra v srdci Hamburku, které se nacházelo pod jeho redakcí. Tam se on a jeho malý tým grafiků a novinářů týden co týden zabývali produkcí mnohastránkového prospektu, tvářícího se jako noviny. Jako člověku, který se astrologií předchozích pět let zabýval celkem vážně, mi předem bylo jasné, že napsat tři věty, které vystihnou skutečný stav planet a jejich případný vliv na jedno z dvanácti znamení zvířetníku, je naprostá nemožnost. To také Wolf vůbec nepožadoval: Napíšeš prostě něco, s čím naši čtenáři budou trochu šťastnější, víc vědomější nebo aspoň opatrnější. Hlavně nepiš nic o politice! Háček byl v tom, že čtenářů bylo kolem dvou milionů. A tak jsem týden co týden smolil moudra typu: Pokud se pohádáte se svým nadřízeným, hrozí vám stop v kariéře nebo Měsíc v Raku vás začátkem týdne nabádá ke zdravějšímu stravování. Co takhle zkusit zacvičit si jógu? Zpočátku jsem tomu, co dělám, nepřikládal žádnou důležitost koneckonců jsem sám všem, kteří se namanuli, vykládal, že takovéto novinové horoskopy jsou nesmysl. Obrat v mé mysli nastal, když mi zavolala jedna z mých kamarádek: Jane, to je úplně výborné, ty píšeš geniální horoskopy! Kam na to chodíš? Opatrně jsem se jí zeptal, zdali to myslí ironicky, ale nemyslela. Tvrdila, že mé pozitivní a rozjasňující předpovědi, publikované mezi fotografiemi zlevněných okurek a zaručeně nepřipékajících pánviček, vycházejí. A že jí jedna nebo dvě mé rady opravdu pomohly. Spisovatel a odborník na systemické konstelace Jan Bílý o tom, jaké je psát horoskopy pro dva miliony Němců. Následující týden ovládne Mars ve znamení Veverky... Přiznám, že jsem se nejprve zastyděl kompletně všechny své věštby jsem si vymýšlel během několika málo večerních hodin těsně před uzávěrkou. Pak jsem se vyděsil; napadlo mě, zda si tím na sebe nepletu bič ve formě nějaké naprosto negativní karmy, který mě v mém příštím životě namísto do osvícení dovede třeba k bídnému životu dešťovky na Sahaře. A nakonec jsem pochopil, jak funguje náš svět: vědomí tvoří realitu, a nikoliv naopak. A manipulace je všudypřítomná a mocná. Ve filmu Počátek se Leonardo DiCaprio nabourává do snů lidí z byznysu, aby z nich extrahoval tajemství, za něž mu pak velké korporace platí. Jeho poslední zakázka je ovšem jiná má na hluboké úrovni někomu vnuknout záměr. Na to se sen hodí možná zrovna tak dobře jako něco, co si letmo přečteme, možná se nad tím i usmějeme, ach, to je ale zase pitomost, a zapomeneme. Ale obsah, pokud je zvolen správně a má archetypální váhu, působí v našem podvědomí jako malý červíček, který ze zdravého jablka vyrobí padavku. Nebo, doufejme, naopak z padavky cosi úžasného. Dnes, léta po své kariéře pisálka horoskopů, si nedělám nejmenší iluze, že bychom my všichni nebyli neustále manipulováni. Za to, že se dnes nebudím z děsivých snů o iluminátech, ovládajících svět skrze reklamu, média a možná i ty horoskopy, vděčím především svému přesvědčení, že existují i síly, které nás nechtějí svou manipulací zničit. A také, že skrze manipulaci a její rozpoznání se stáváme odolnějšími, vědomějšími a především moudřejšími. Asi jako když se dítě batolí v prachu (což se dnes už bohužel téměř nestává) a skrze kontakt s miliony bakterií získává imunitu. Takže, drazí čtenáři, následující týden ovládne Mars ve znamení Veverky, což znamená: Co nás nezabije, to nás zcela jistě posílí. Jan Bílý P. S. Autorův blog najdete na janbily.blogspot.cz. Více také na jeho stránce Jeho poslední kniha se jmenuje Vidím v tobě Boha, vidím v tobě Bohyni!. Inzerce A Ilustrace Shutterstock 10ZEN

11 KÜCHENIMPRESSIONEN Německé kuchyně se stoletou tradicí spolehlivosti a luxusu! Neradi se omezujete a proto jsou tady kuchyně Bauformat od předního evropského výrobce. Nabízíme vám doslova nekonečný výběr: stovky výchozích modulů, stovky dezénů, odstínů a povrchů, tisíce variací vašich splněných přání. Šampión ve své třídě Ať se na kuchyně Bauformat podíváte z kterékoli strany, vždycky uvidíte jen nejmodernější světový design, aktuální a futuristické technologie ve výbavě a perfektní německou kvalitu zpracování. Společně s výhodami Oresi je to skutečný šampión ve své třídě. V této kuchyni nejste jen paní domu, jste zároveň pánem svého světa. Exkluzivně v síti Oresi

12 jím, tedy jsem Temné jsou vášně českého muže Londýnská dopisovatelka ZENu Anastázie Harrisová ve svém seriálu o jídle tentokrát radí Čechům, kteří jsou světovými jedničkami v počtu karcinomů tlustého střeva, ať vymění uzeninu za grilování, které je stejně snadné jako rozbalit papír se salámem. Foto Eliška Harrisová Na autorčině londýnské zahrádce to vypadá, jako by ani zima nepřišla (dole a uprostřed), a tak se dá mičurinsky experimentovat. Nahoře: Místo smrtících salámů si můžete pořídit litinovou pánev a hodit na ni třeba rybu. Každá kosmopolitní osoba vám podepíše, že když se český muž povede, nikdo se mu (alespoň na této planetě) nevyrovná. Jaká škoda, že se s bohorovností jatečného dobytka nechá vybíjet zákeřnou rakovinou tlustého střeva. Zatímco všichni vědí, proč se ruský muž nedožívá kmetského věku (vodka), Češi odmítají vědět, proč jsou na prvním místě odpudivé statistiky karcinomu právě oni. Každé balení salámu by mohlo být opatřené smajlíkem, který se po otevření voňavého balíčku promění v lebku. Nebo by ministerstvo zdravotnictví mohlo nařídit, aby se uzeniny prodávaly s fotografií stolice úzké jako tužka (tak vypadá, když je konečník zduřený rozbujelým nádorem). Nebo by se český muž mohl spolehnout na svou příslovečnou inteligenci a říct si: masově (víc než sedm tisíc nesmyslně umírajících ročně je nepřípustná masa) chcípat následkem zduřelého konečníku nemám zapotřebí. Největší zákeřnost uzenin nespočívá ani ve vysokém obsahu soli, ani v pochybných částech často nedohledatelných zvířat a jiných hmot, a nespočívá dokonce ani ve vysokém obsahu karcinogenních látek. Nejzákeřnější na uzenině je to, že se stala nedílnou součástí poetické paměti každého dobrého Čecha. Po otcích nedědíme jenom neurózy, ale taky lásky, sklony, libůstky. Všichni nás můžou zklamat, ale na plátky krájená, k okamžité konzumaci jako pionýr vždy připravená uzenina... Vzdát se kouření je pro Marlboro mana ve srovnání s tím vzdát se v Čechách uzenin hračka. Michael Jackson si na vrcholu slávy nechal domů vozit Subway sandwich. Mohl se koupat v kaviáru, a místo toho pojídal něco, co z pohledu gurmánského nebo životosprávného by sotva mohlo být podřadnější. Ale nešťastnému Michaelovi musel (lisovaným pilinám ne nepodobný produkt) evokovat krásné chvíle... Ani vy se oblíbeného salámu nevzdávejte. Naopak: pokud si kupujete běžně dvacet deka, řeknete si o třicet! Ale pokud tak činíte třikrát týdně, kupte si ho jenom jednou. Šest dní se na něj těšte. Pokud si ho kupujete jednou týdně, kupte si ho jednou za deset dní, pak jednou za dva týdny. Žádné extrémy, pomaloučku polehoučku. Ve dnech uzeninového půstu si hledejte ty nejvyhlášenější uzenářské lahůdky na českém trhu. Cestujte v čase, dožadujte se uzenin stejně kvalitních, jaké si dopřával (nebo které skrz výkladní skříň zamilovaně jenom sledoval) váš (pra) dědeček. Pokud se dostanete na frekvenci jednou měsíčně, dejte vědět, zařadíme vás do galerie našich oblíbených hrdinů. Mezitím si pořiďte (nejlépe) litinovou grilovací pánev. Stačí ji nechat rozpálit (nepotřebujete ani olej pochutiny jen pohladíte jemným plátkem másla), pak stáhnout oheň a hodit na rošt, na co máte chuť. Zkuste rybu v celku (nebo porcovanou) posypat petrželkou, trochou rozmarýnu, pokapat citronem (nebo citron, nasekané lístky koriandru a jemně nakrájené chilli), sůl s velkými krystaly kontrast mezi neslaným a hodně slaným soustem je příjemný. Absolventky hotelové školy se musely při maturitě vykázat perfektní neporušenou rybou, která se nerozsypala. Toho lze dosáhnout jenom u čerstvě vyloveného kousku. Ale ať se sype (mezi chleba, do salátu nebo zamíchat s řeckým jogurtem do těstovin). Grilované kůstky jsou stravitelné a super zdravé. Grilování je hravé a skoro stejně snadné jako rozbalit papír se salámem. A rychlost se cenila už za první republiky, jak to odkoukal milovaný básník: Zhltla párek s křenem, pospíchala na Carmen... P. S. V Anglii je teď větší zima než v Moskvě, ale snad jen na týden. Jinak na zahrádce to vypadá, jako by ani zima nepřišla. Vzhledem ke stejně nepředvídatelnému počasí v Čechách se jeden může pustit do mičurinskych experimentů. Zkuste si letos zasadit artyčoky (pozor, pokud se ujmou, myslete na to, že potřebují nejméně metr na metr), když je v době mrazíků přikryjete, vydrží a přinesou vám spoustu gurmánských radostí. Inzerce A ZEN

13 Ten pravý ZEN Buddha Bar Pražský Buddha Bar patří do sítě restaurací stejného názvu s kolébkou v Paříži. Zajít si na oblíbený drink či jídlo můžete také v Londýně, New Yorku, Moskvě, Káhiře, Dubaji nebo Monte Carlu. Restaurace s kapacitou sto míst nabízí asijsko-pacifickou kuchyni, která se nechává inspirovat kulinárními specialisty z celého světa. V lednu zde například připravoval menu nejvyšší šéfkuchař sítě Buddha Bar Eric Rousselières. V momentální nabídce si můžete pochutnat na degustačním menu Sencha s avokádovými sashimi v novém stylu, pražmou královskou s omáčkou z citronové trávy a jako dezert zkuste čokoládové brownie s jasmínovou polévkou. A těm, kteří o víkendu vstávají pozdě a snídají tak dlouho, že zároveň i obědvají, udělá Buddha Bar Restaurant radost sezonní novinkou. Nedělní brunch od 12 do 16 hodin s nabídkou evropských i asijských specialit ve formě all-you-can-eat si můžete dopřát za 990 Kč na osobu a 495 Kč za děti, pro které je připraven i speciální dětský koutek. Mořské plody, dezerty všeho druhu a přítomnost čokoládové fontány pravděpodobně rozechvějí nejednoho gurmána. Buddha Bar je známý i pro svou nabídku nápojů a koktejlů, které nedávo oživil i Matthias Giroud, Francouz karibského původu a koktejlový mág. Každý třetí týden v měsíci se koná akce s názvem Secret Happy Weeks doplněná o přítomnost DJs, při níž můžete zkusit pět nových originálních drinků, které vám namíchá barman Pavel Kulich se svým týmem. A pokud se chcete vyzenovat krásnou podívanou, vždy druhou sobotu každého měsíce na vás čeká svůdný program, jehož kořeny sahají až do viktoriánské Anglie. Platinová blondýnka se sexy křivkami i charismatem a především burleskní tanečnice Stephanie Van Der Strumpf totiž s velkou mírou nadsázky chystá od hodinové číslo s prvky kabaretu a striptýzu. Hosté se mohou těšit například na její legendární vystoupení Red Room, kde se jednoduše koupe v obří koktejlové sklenici. Kdo by si takový zen nenechal líbit Buddha Bar Restaurant Prague, Jakubská 8, Praha 1. Tel.: ZEN13

14 rozhovor Jan hnízdil Ten, který léčí slovem Když dal své knize titul Mým marodům, bylo to symbolické. Jestli František Palacký byl otec národa, pak Jan Hnízdil je lékařem národa. ZEN ani moc nepřehání. Tenhle doktor změnil náš pohled na doktory. A na to, co je to vlastně nemoc. Text Jan Müller Foto Salim Issa a Štěpánka Stein 14ZEN

15 Někdy před asi patnácti lety mě často bolelo v kříži. Tehdy jsem si v knihkupectví našel knihu Bolesti zad: mýty a realita, kde jsem se dozvěděl, že záda bolí od hlavy. Byl to pro mě šok: bolest vzniká ze stresu! Dnes to zní jako banalita. Teď už se běžně mluví o psychosomatice, o provázání duše s tělem, o tom, že zdravotní problémy prášky a operace často neřeší. Velký podíl na tom, že jsme procitli ze sna, ve kterém se o naše zdraví postará všemocná medicína, má právě Honza Hnízdil. Tu knihu o bolesti zad tehdy s kolegy napsal právě on, setkali jsme se a výsledkem byl jeho první článek v novinách. Bylo jen otázkou času, kdy si ho všimne televize. Honza totiž přišel s úžasnou medicínou: mluvit o zdraví a nemocech jednoduše. Opakoval pořád dokola: Lidé, přestaňte bezhlavě polykat prášky a začněte se zajímat, proč jste vlastně nemocní. Dnes je to možná nejznámější český lékař. Jeho předposlední knihy Mým marodům se prodalo přes výtisků, což trumfne i Viewegha. Jeden z nejúspěšnějších českých manažerů ve světě mi nedávno vyprávěl, jak ho ze dne na den postihla těžká deprese a skončil na několik měsíců v Bohnicích. Prášky mu moc nepomohly. Pak jsem se náhodou dostal k Hnízdilovi, a ten mi řekl:,člověče, podívejte se na sebe, jak žijete. Stres v práci, hádky doma, dovolenou jste léta neměl... Chcete žít stejně, a přitom být zdravý? To ale nejde! A to mi pomohlo. Když tuhle historku vyprávím Honzovi, kývá hlavou: Kamarád Jarda Dušek vždycky, když se potkáme, haleká už z dálky: Tak co manažeři, choděj, choděj? Odpovídám: V zástupech. Z Evropské unie, z bank... Už toho, co si zavařili, mají plné zuby. Honza se pacientů vlastně ani moc nedotýká. Poslouchá a léčí slovem. Směju se mu, že vypadá trochu jako Buddha a trochu jako masový vrah. Sám o sobě říká, že ne vždy žije dle rad, které udílí pacientům. Třeba aby nepodceňovali instinkt. Čtenáři ZENu se asi pousmějí při čtení o Honzových podnikatelských lapáliích při vzniku jeho vysněného centra zvaného Hnízdo zdraví. Inu, taky to není žádný manažer. Jen obyčejný doktor. Kolik máš pacientů za den? Na každého nového mám hodinu. Z toho odmítám slevit. Dělám osm devět hodin. Za tu hodinu musím zjistit, jak je na tom pacient tělesně, abych neprošvihnul nějaký organický problém, jak je na tom duševně, abych neprošvihnul těž- Honza se nebojí o sobě říct, že je trochu grafoman a má mesiášské sklony. Ale jinak se považuje za docela normálního člověka. Který svým pacientům říká jen ty docela normální věci. ZEN15

16 Vždyť to, co povídám, jsou úplné banality, lidová přísloví, rčení. Vymetl jsem s tím skoro všechny noviny a televize. Jeden kněz mi povídá: To je tím, že mluvíš jednoduše! kou depresi, protože za spoustou somatických potíží, třeba bolestí zad, je skrytá deprese. A pak potřebuju vědět, jak je na tom v životě, jestli ho zrovna nevyhodili z práce nebo se nerozvádí. Je to jednoduchá skládačka. Příčina nemoci se v ní rychle najde. Kolik přednášek máš za měsíc? Pozvání na besedy se valí jako lavina. V šanonu jich mám určitě padesát. Lidi si myslí, že za mnou je nějaká instituce, že něco šéfuju. Omyl. Šéfuju jen sám sobě. A zvládnu maximálně dvě besedy za měsíc. Mám toho fakt dost. Po práci přijdu domů a manželka Lucka už ze mě nedostane ani slovo. To jsi mi říkal už před pěti lety. Lidem radíš, jak být v harmonii, ale jak to jde tobě? Umím poradit každému, jen ne sobě. Udržet se v rovnováze není vůbec jednoduché. Ke mně chodí často pacienti, které už jinde nechtějí. Hromady prášků, úzkosti, deprese, existenční problémy... Svými nemocemi podprahově sdělují: Jsem v životě zoufalý, bezradný, nešťastný. Udělej, doktore, něco, abych byl zase šťastný. Když spustí my jsme vás slyšeli v rádiu, vy nás vyslechnete, vy nás zachráníte, tak je musím brzdit, říkám: Nepotřebuji znát detaily, ale základní informace. Povězte mi, jaké máte zdravotní potíže a jaké máte životní starosti. Já vám vysvětlím, jak to spolu souvisí. Když narazím na nějaký hluboký psychologický nebo vážný tělesný problém, tak pochopitelně pacientovi nabídnu soustavnou psychoterapii nebo péči specialisty. Všichni si mysleli, že provozuji centrum v Dobřichovicích, ale já tam byl osm let zaměstnanec. Ze začátku tam byl skvělý tým. Pak se o nás začalo hodně psát, valila se spousta pacientů. Bohužel naše manažerky tomu úspěchu propadly. Začaly dávat okázale najevo, jak jsou skvělé, jezdit v drahých autech, pořádat rauty. Když jsem jim řekl neblbněte, držte se při zemi, zaplaťte ty, kteří vydělávají terapeuty, dělníky, dozvěděl jsem se, že mi do toho nic není. Kolik jsi tam vydělával? Nikdy jsem si nestěžoval, ani peníze neřešil. Léta jsem tam makal, abychom si udělali tak dobré jméno a nabízeli takovou kvalitu, že za ni pacienti budou ochotní platit hotově, bez pojišťovny. Abychom se odpoutali od zdravotnického Titaniku. No a ve chvíli, kdy se nám to povedlo, jsme to neustáli. Tak jsem si pověděl dost, udělám si vlastní projekt. Jenže Jenže? Dvě dámy, bývalé spolupracovnice, mi nabídly, že oběhají úřady. Tak jsem zajásal, protože já tohle neumím. Dál jsem naplno ordinoval a ony vždycky zavolaly přijeď, zakládáme účet; zakládáme eseróčko, podepiš. No tak jsem podepisoval a byl si jistý, že platí naprostá shoda na tom mém projektu. Pak manželka objevila prostory na Petynce na Praze 6, které jsme zrekonstruovali, dali jsme do toho úspory, už bylo týden do otevření, v zástupu čekalo asi 900 pacientů. Jenže najednou přišly ony dámy a projekt úplně rozmetaly, udělaly z něj tvrdý byznys. Když jsem nesouhlasil, tak mi řekly, co blbnu, že jsem jim přece podepsal majoritu, 66 procent. Tak jsem jim řekl: Vlastní naivitou jsem se dostal do pozice, ze které chod centra nemůžu ovlivnit, takže se ho vzdávám. Dělejte si to podle sebe. Vůbec jsem netušil, jak těžké je vystoupit z eseróčka. Právník mne z toho tři měsíce vysekával, musel jsem tam nechat zařízení, databázi pacientů, web, stálo to hromadu peněz, čtvrt roku jsem byl bez práce... Ty sis nepřečetl, co jsi podepisoval? No, byl jsem úplně blbej! Já myslel, že je to formalita. Takže instinkt, který ti funguje u pacientů, nezafungoval... Ale zafungoval. Jenže jsem ho potlačil. Říkal jsem si: Já dravý nejsem, ony dravé jsou, bude to potřeba, někdo to tam musí hlídat. Nedával jsem pozor na cestu a rozbil si ústa. Dobře mi tak. Boží mlýny ale zamlely nečekaně rychle. Za pár měsíců se dámy do krve rozhádaly a firmu poslaly ke dnu. Koncem loňského roku mi napsaly, jestli ji od nich nechci koupit zpátky. To je ale výborný příběh... Nakonec jsem přistoupil na dohodu, že když prostory opustí a nechají tam vybavení, odpustím jim dluh, který stejně nesplácely. S hrstkou věrných jsme se rozhodli, že do toho jdeme znova. Bez základního kapitálu na rozjezd by to ale byla sebevražda. Naštěstí se objevil Václav Dejčmar. Sám se přišel zeptat, zda nepotřebujeme pomoc, že se mu moje názory líbí. Hnízdu zdra- 16ZEN

17 Kterak Václav Honzovi s hnízdem pomohl Je pro mě zajímavý tím, že vytváří interface mezi oficiálním zdravotnickým systémem a holistickým přístupem k člověku, říká Václav Dejčmar (na fotce vlevo), proč podpořil Hnízdilův projekt, při společném focení pro ZEN, kde si oba pánové potykali. Klíčová je Honzova schopnost jednoduše formulovat problémy, které se tak či onak týkají nás všech. Používá přesný jazyk, kterému dokáže porozumět každý. Proto má jeho poselství takový úspěch. Václav je člověk nevšedních schopností a imponujícího záběru. Talentovaný matematik a původně internetový podnikatel byl prvním investorem jiného matematika Karla Janečka a jeho partnerem v dnes již proslulé firmě RSJ, která ročně generuje miliardový zisk. Dnes se věnuje třeba developerskému projektu na Zanzibaru, který klade důraz na citlivé soužití s přírodou. Václav podporuje centrum výtvarného umění DOX, investoval do Meet Factory, český módní svět obohatil akcí Prague Fashion Weekend. Nově vydává webový magazín Klub excentriků eccentricclub.cz. Je jedním z mecenášů Nadačního fondu pro vědce Neuron. Vyhlásil také Paranormální výzvu, v níž dá milion korun každému, kdo před odbornou porotou prokáže, že ovládá mimosmyslové vnímání. Zatím nikdo neuspěl. ZEN17

18 ví položil základní kámen. Díky němu v březnu otevíráme. Jak velké to centrum je? Je to bývalá hospoda Domov. Co byl výčep, je teď recepce. Má to 150 m 2, na Prahu velmi slušný nájem. Plánujeme 8 až 10 terapeutů: čtyři fyzioterapeuti, tři až čtyři psychoterapeuti, jeden dva doktoři, životní poradce, výživový poradce, abychom pokryli co nejširší spektrum potíží pacientů. Když na něco nebudeme stačit sami, pomůžou externí spolupracovníci. Kromě terapií se chceme věnovat i vzdělávání a besedám. Potlačil jsi intuici, protože jsi příliš chtěl, abys už to hnízdo měl? Těšil jsem se na něj jako malé děcko. Nechal jsem se unést a nekoukal přitom napravo nalevo. Co děláš, aby ses udržel v kondici? Máš nějaký recept na zdraví? Jezdím do práce na kole. O víkendech jezdíme na chalupu, štípu tam dříví, ryju záhony. Máme partu kamarádů. V zimě jezdíme týden na běžky, v létě týden na kola. Recept na zdraví ale žádný nemám. Na recept jsou jen prášky. O zdraví se musí postarat každý sám. Před lety jsi mi dal knížku Malcolma Gladwella Mimo řadu. Píše v ní, jak objevili v Pensylvánii komunitu lidí, kteří jsou úplně zdraví. Umírají sešlostí věkem. Vědci zkoumali vodu, vzduch, jídlo, odebírali krev. Za boha nemohli na nic přijít. Pak se ukázalo, že jde o italské imigranty z dob velké hospodářské krize, kteří do Ameriky importovali i původní rodinné vztahy. Žijí pospolitě několik generací, pracují na zahrádce, udržují siestu, mají občanské spolky, kamarády, vybudovali si ochranářskou strukturu, která je chrání před stresem okolního světa. O něco takového se s Luckou taky doma snažíme. Vidíš, že je tu trochu binec: pes, banánové krabice, sklenice s bylinami, kompoty, domácí víno... Já si jen stoupl na stupínek a řekl, že nemoc není nic jiného než pokyn: Člověče, takhle už dál žít a chovat se nemůžeš. Jsi pod tlakem zdravotnického systému, který už tolik let kritizuješ? Nebo pacientů? Od zdravotnického systému nic nečekám, takže není důvod, proč bych s ním bojoval. Největší tlak si dělám sám. Vystrčil jsem hlavu a teď přes ni dostávám. I když jsem vyvěsil na web zprávu, že je kapacita ordinace beznadějně vyčerpaná, denně mi přijde aspoň deset srdceryvných mailů volajících o pomoc, které musím přečíst a pak odmítnout. Každou besedu začínám slovy: Nejsem tady proto, abych vás nalákal do svojí ordinace, ale proto, abych vám vysvětlil vaši nemoc, poradil, kde děláte v životě chybu. Nejlepším psychosomatickým doktorem jste pro sebe vy sami. Pokud porozumíte signálům těla, obejdete se bez prášků a bez doktorů. I bez Hnízdila. A proč je nepošleš k nějakému kolegovi? Já se o to snažím, je to ale jako s práškem na praní. Když ho lidé vidí v televizní reklamě, tak ho musejí mít. Nelituješ někdy toho, že jsi tak známý? Pan doktor Šavlík, můj učitel, zakladatel psychosomatiky, mi pověděl: Když chceš lidem něco říct, musíš si stoupnout na stupínek, abys byl vidět. A já jsem to udělal, abych jim řekl, že nemoc není nic jiného než pokyn: Člověče, takhle už dál žít a chovat se nemůžeš! Dřív lidé umírali ve válkách, nebo kvůli špatnému jídlu a těžké práci. Dnes žijeme déle, ale třeba třetinu života jsou z nás šourající se polomrtvoly s cukrovkou nebo rakovinou. A jediná možnost, jak to změnit, je z toho matrixu vystoupit! Postavit svůj život na osobním rozhodnutí. A já jsem neudělal nic jiného, než že jsem se začal chovat jinak. K pacientům, a tím i k sobě. Když člověk nerozumí drobným bolestem, nezbývá tělu než mu to říct důrazněji No jistě. Dělám vlastně tlumočníka mezi tělem a duší. Člověk stůně, protože si nerozumí, má nějaký blok. Medicínsko-farmaceutický komplex ale nechce, aby si člověk pomohl sám. Moderní medicína je soustředěná na chorobu a zdravotnictví na výkon a zisk. To je pekelná kombinace. Je jasné, že si na sebe v Hnízdě zdraví budeme muset vydělat. Naším cílem ale není růst a expanze. On tě oslovil i Andrej Babiš, kdy hledal ty své odborníky. Ty jsi z něj nebyl moc nadšený Ve své poslední knize Zaříkávač nemocí píšu o tom, jak pan Babiš skoupil všechna gyncentra, pracoviště, která poskytují umělé oplodnění. Říkám tomu Babyfert, nová divize Agrofertu. Protože sterilita, to je obrovský byznys, zoufalé ženy, které nemohou počít, dají za otěhotnění cokoliv. Ale co je sterilita? Nic jiného než informace o tom, jaká ta žena je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Znečištěné ovzduší, pitná voda, chemie v jídle, stres. O tom pan Babiš možná něco ví. Jeho impérium stojí právě na zemědělské che- 18ZEN

19 mii. Kruh se uzavírá. Zdravotní problémy způsobené nadmírou chemie se mají řešit zase pomocí chemie, hormonů, umělými manipulacemi. Léčitelé mluví o práci s energií. Že ji má jejich klient zablokovanou atd Jak se na to díváš ty? Léčitelé mluví o aurách a energetických drahách, ale v podstatě nejde o nic jiného než o vnitřní sílu člověka a emoce. Zajímavou studii publikoval americký psycholog Howard Friedmann, který zjistil, že stačí, aby člověk několik desítek sekund setrval mlčky v místnosti vedle dominantní, zlostné či depresivní osoby, a chytí to od ní. Emoce se přenášejí jako nákaza. Když přijde do ordinace psychopat, po pár minutách cítím, jak mi vysává energii. Je potřeba to vycítit a chránit se. Jak se chránit? Identifikovat, co vlastně takoví lidé se svým okolím dělají, a udržet si odstup. Albert J. Bernstein popisuje v knize Citoví upíři, jak se obrazně řečeno zakousnou do krku. Tvůj přítel Jaroslav Dušek je muž hodně esoterický. Měl jsi i ty nějaké mimořádné zážitky? S Jardou se mi opakovaně děje synchronicita jak podle Junga: my o vlku a vlk za humny. Obvykle se na ničem nedomlouváme, my se potkáváme. Před dvěma lety jsem měl besedu ve Znojmě a po skončení zašel do sklípku. Jarda už tam byl! Stavil se tam cestou z týdenního pobytu ve tmě. Anebo jsem si v ordinaci povídal s pacientkou o Čtyřech dohodách spoustě pacientů je doporučuji navštěvovat z léčebných důvodů a najednou mi Jarda volá. I když jsem odchován Klubem českých skeptiků, začal jsem být skeptický ke skepticismu českých skeptiků a musím připustit, že se mi tyhle zdánlivě nepochopitelné a nečekané věci dějí. Jaroslav Dušek před časem pozval na návštěvu do Čech jistého Francouze jménem Henri Monfort, který prý už devět let nic nejí, žije jen ze vzduchu, z prány. Moderoval s ním besedy, ale prý to skončilo nějak rozpačitě... Na konci toho turné Jarda už tak nadšený nebyl. Zjistil, že Monfort nebyl ani zdaleka v takové harmonii, jak o ní mluvil. Dokázalo ho třeba vytočit uspořádání židlí na pódiu Pár let v klubu skeptiků mne poznamenalo natolik, že odmítám věřit, že by někdo mohl žít devět let bez jídla. Na druhou stranu to nemusí být podvodník. Vůbec bych se nedivil, že trpí poruchou osobnosti, jako Jekyll a Hyde. Doktor Jekyll devět let nejí, ale Hyde se rád nacpe. Jeden o druhém to však nevědí. A Dušek mu na to skočil. Jarda je bezprostřední a zvídavý jako malé děcko. Všechno musí vyzkoušet: týden v temné komoře, nemazat se opalovacími krémy, chodit bos po žhavých uhlících, teď zase chodí bos v mrazech. Pan Babiš skoupil všechna gyncentra, která poskytují umělé oplodnění. Říkám tomu Babyfert, nová divize Agrofertu. On je čistá duše. Ale neuvěřitelně chytrý! Jen ho nelze úplně ve všem následovat. Co je dovoleno náčelníkovi Toltéků, není dovoleno jiným... Nezdá se ti někdy, že ve světě kolem nás se věci buď zhoršují, nebo zlepšují? Že nic nezůstává při starém? Obrovská poptávka po komplexní medicíně ukazuje, že čím dál víc lidí si uvědomuje, že je něco špatně. Stejně jako nemoc není voláním po užívání léků, není společenská krize voláním po dalších penězích. Je to pokyn k tomu zastavit se a zamyslet se nad sebou. Změnit musíme vztah k sobě, k bližním, k životnímu prostředí. Když jsem dělal v Dobřichovicích, tak jsem občas vzal igelitový pytel a šel do lesa sbírat odpadky. Kdybych se nad tím jen rozčiloval, škodil bych sám sobě. Tím, že jsem uzdravoval les, uzdravoval jsem vlastně i sebe. Ale nepřijde ti někdy, že se sice snažíš lidem pomáhat, ale že většina z nich vlastně pomoc nechce? Že prostě chtějí žít pohodlně a žádné odpadky sbírat nebudou? Tak to je. Komplexní medicína je pro vybranou skupinu lidí, kteří pochopili, že oni jsou zodpovědní za sebe, za svoje zdraví, za společnost, za Zemi. A nečekají spasitele. Nečekají, že to za ně udělá Klaus, Zeman, Babiš nebo Tomio Kebab Okamura. Oni se za mnou přijdou jenom poradit, ale dál už si jdou svojí cestou. Ty jsi takový správňák, sbíráš dokonce i odpadky. Ale jestlipak jsi hodný i na své nejbližší? Vztahy k nim jsou právě ty nejtěžší Doma jsme na sebe hodní, i když to se mnou nemají vůbec jednoduché. Když přijdu večer utahaný z ordinace, dcera Johanka nebo manželka Lucka mi třeba půl hodiny masírují hlavu. Jako by mi z ní vytahovaly všechno negativní, co se v ní za celý den nastřádalo. A taky máme psa. To je takový náš duchovní vůdce. Opravdu! Moudrý a pozitivní voříšek. Já jsem nikdy psa nechtěl, myslel jsem si, že v paneláku to nejde. Ale teď si neumíme představit, že bychom ho neměli. ZEN19

20 story Obdivoval jsem Franzovo plavecké a veslařské umění, zvlášť obratně řídil takzvanou potápku, psal Max Brod. playboy kafka Mladý, hezký, sportovně založený, obletovaný ženami, s úsměvem na tváři. Žádná zádumčivá sušinka! Takový byl podle čechoamerické autorky ZENu Evy Munk náš největší spisovatel. Pojďme se podívat na jeho cool pražský styl. Ilustrace Tereza Kovandová Foto Tereza Regnerová a ČTK Vroce 1989 se zvedla železná opona a odhalila Prahu. Prahu ponurou, melancholickou, Prahu omšelou, Prahu Kafkovu. My, budoucí autoři velkého amerického románu, jsme sbalili svých pět švestek do batůžků, dali výpověď a s průvodcem Lonely Planet odjeli do Prahy hledat Kafku. A našli jsme ho. Jeho smutné černé oči nás sledovaly na zastávkách tramvají, ze zdi stanice metra Malostranská a z triček turistů. Na Starém Městě se každý druhý podnik pyšnil jeho přízní. Jeho stín se objevil i v inzerátu vodky. Ten stín jsme znali. Toulal se s námi noční Prahou a stěžoval si, že mu to psaní taky nejde. Vysedával s námi v zakouřených barech nad sklenicí absintu. A když jsme náhodou něco napsali a předčítali jsme to svým spolu-rádoby-autorům v Globeu, seděl vzadu sám u stolu, hlavu trochu nakloněnou a poslouchal. A pak jsem slyšela, že Kafka chodil do Občanské plovárny. Plavat. Cože? Ten melancholický samotář plaval? A jak? Prsa, kraula, znak? A to nosil ty legrační plavky? Představa Kafky na vlnách Vltavy mě dokonale rozhodila. Co byl vlastně zač, ten záhadný Pražák? Kam doopravdy chodil? A proč? Musela jsem to zjistit. Ne vyšťourat každé místo, kde kdy usedl u stolu to by vskutku nešlo, protože Kafka byl flamendr non plus ultra, ale najít místa, která mu dávala sílu, a i ta, která mu ji brala. Ale jak? Jeho deníky mi moc nepomohly. Dokázal popsat dojem, který na něho určité místo udělalo, ale kde to bylo, to už nenapsal. Psané průvodce Kafkovou Prahou byly jen seznamy míst, kde bydlel nebo pracoval. A drahá exkurze Kafkovou Prahou ani neopustila Staré Město. Zachránil mě životopis Kafky od jeho nejbližšího přítele Maxe Broda. Ten Kafku viděl v akci věděl, jaký byl. Tedy abstinent a nekuřák, takže žádný absint a cigára. Zadruhé nebyl melancholik a už vůbec ne samotář. Byl šarmantní a měl mnoho přátel. 20ZEN