Teď víc než dřív tíhnu ke komediím,

Transkript

1 Křížovka / Sudoku Připravuje Zdenka Reisenauerová Kontakty společnosti 3 / 2009 Defenziva 4. díl tajenky Tahle Druh palmy Rohovník Umělecké dvojice Značka americia Plody obilnin Islámský učenec 3. díl tajenky Italský prozaik (Jméno růže) Sídlo společnosti Pražská plynárenská, a. s. Praha 1-Nové Město, Národní 37, Tel.: Fax: Výrobce brýlí Močály Značka rydbergu Souhlas Vypočítávání součinu Zásah koně otěžemi Derivát anilinu Citoslovce opovržení Čidlo zraku Manství Jihoameričtí ptáci Iniciály sochaře Zoubka Cizopasná houba Osobnost národního obrození Laskavec Alkyl Korálový ostrov Model Brašna Harfa Osetinci Ráj Jiným způsobem Značka platiny Jestli Komoň Obézně Životní úděl Střešní svod Čistidlo na sklo Evropan Sklady Pláže Starořímský úředník Jsoucnost Brouk příbuzný tesaříkům Nebožtík 1. díl tajenky Kovové sudy 2. díl tajenky Trocha Ledvina (lékařsky) Opuštěny Knižní spojka Tesání Dlouhá chvíle Páchnoucí šelma Střelná zbraň Italská řeka Chraplavě mluvit A sice Římských 501 Domácky Ervín Osten Krev starořeckých bohů Tumáš Beduínský plášť Výměra pozemku Předchůdce Dukly Hájová bylina Typ fi atu Značka india In. herce Reinera Zn. gramodesek Zn. elektronvoltu Velká žába Plnivo do betonu (slovensky Hlas žáby Uježděná část cesty (nářečně) Pomůcka: anilid, aryt, etyl, ichor, karob, Neto, tor, ulema Služby pro domácnosti a maloodběratele Jungmannova 31, Palác Adria, Praha 1 U Plynárny 500, Praha 4-Michle, budova č. 37 Pracovní doba: Pondělí až čtvrtek: hodin Pátek od 9.00 do hodin Zákaznická linka Pracovní doba: Pondělí až pátek: hodin Tel.: Fax: Služby pro střední odběratele a velkoodběratele Pražská plynárenská, a. s., oddělení velkoodběru U Plynárny 500, Praha 4-Michle, budova č. 37 Tel.: Fax: Spojení do Michle: Tramvaj č. 11 z Bělehradské ulice (u metra C I. P. Pavlova), autobus číslo 188 z Pankráce (u metra C Pankrác). Parkoviště přímo před vchodem do hlavní budovy nebo v areálu U Plynárny vjezd motorovou vrátnicí (asi 200 m před hlavním vchodem směrem od centra města). Dceřiné společnosti Pražská plynárenská Distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 500, Praha 4 Tel.: Fax: Pražská plynárenská Servis distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 1450/2a, Praha 4-Michle Tel.: , Fax: info@ppsd.cz Informační služby energetika, a. s. U Plynárny 500/44, Praha 4-Michle Tel.: Fax: ise@ise.cz Prometheus, energetické služby, s. r. o. U Plynárny 500, Praha 4-Michle Tel.: , Tel./fax: info@prometheusgas.cz Pražská plynárenská Správa majetku, s. r. o., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 500, Praha 4-Michle Tel.: Fax: Pragoplyn, a. s. Jungmannova 36/ Praha 1-Nové Město Tel.: Fax: MĚSÍČNÍK KONCERNU PRAŽSKÁ PLYNÁRENSKÁ, a. s. Nová výstava v Galerii Smečky Na návštěvě u zákazníka Šalounova vila Desáté výročí Plynárenského muzea Prodej tepla nové projekty Foto Veronika Šimková Redakce časopisu Adresa redakce: Národní 37, Praha 1. Šéfredaktor: Ing. Jan Žákovec. Redakční rada: Ing. Dagmar Hartmanová, Mgr. Štěpán Švenda, Miroslav Vránek, Ing. Jana Hnízdilová, Blanka Hlomová, Ing. Jiří Šach, Ing. Jana Frýdecká, Ing. Marek Sukup, František Erben, Jiřina Nováková, Ivo Kult, Jan Tater, Ing. Hana Schusterová, Rudolf Novák, Zuzana Floriánová, Jefim Fištejn, Tereza Špačková, Jiří Váňa, Mgr. Lenka Hauptmanová, Ing. Helena Lemerová Sekretariát: Jiří Váňa, tel.: , jiri.vana@ppas.cz. Vydavatel: Gallery, s. r. o., Legerova 70, Praha 2. Teď víc než dřív tíhnu ke komediím, říká herečka Iva Janžurová

2 Aktuality Na návštěvě u zákazníka Jan Žákovec Foto Jan Žákovec, archiv AVU Pražská plynárenská, a. s., snižuje od dubna 2009 své prodejní ceny zemního plynu P rodejní ceny zemního plynu pro pražské domácnosti se od 1. dubna 2009 v průměru snižují o 3,5 %. Důvodem je pokles nákupních cen zemního plynu od našich dodavatelů. Pro zákazníky z kategorií domácnosti a maloodběratelé jsou prodejní ceny zemního plynu stanoveny na druhé čtvrtletí Kompletní ceník prodejních cen zemního plynu platných od 1. dubna je k dispozici na internetových stránkách Příklady porovnání celkových ročních plateb za zemní plyn u typických zákazníků Pražské plynárenské, a. s. Domácnosti se spotřebou zemního plynu na vaření, ohřev vody a topení (byt) odpovídající roční odběr MWh (cca 1700 m 3 ) náklady při cenách od ,20 Kč náklady při nových cenách od ,70 Kč změna ročních nákladů ,50 Kč ( 3,52 %), tj. pokles 60 Kč měsíčně Domácnosti se spotřebou zemního plynu na vaření, ohřev vody a topení (rodinný domek) odpovídající roční odběr ,5 MWh (cca 2600 m 3 ) náklady při cenách od ,00 Kč náklady při nových cenách od ,60 Kč změna ročních nákladů 1 170,40 Kč ( 3,83 %), tj. pokles 97,50 Kč měsíčně Lenka Hauptmanová Vchod do ateliéru Pohled do ateliéru Pražská plynárenská, a. s., vás srdečně zve na»velikonoce ve dvoře«dne od hodin budete moci na nádvoří budovy Národní 37/38, Praha 1, strávit příjemné odpoledne, spojené s charitativním prodejem výrobků dětí z Jedličkova ústavu a ochutnávkou velikonoční nádivky. Budete si moci prohlédnout automobil na CNG či vyzkoušet si jízdu na invalidním vozíku. Pro děti i dospělé jsou připraveny malé dárky. Přijďte spolu s námi přivítat Velikonoce! Šalounova vila, rodinný dům s ateliérem Ladislava Šalouna, jedné z nejvýraznějších postav českého secesního umění, je památkově chráněný objekt ve Slovenské ulici v Praze 10-Vinohradech. Objekt vznikal v letech a Šaloun si jej sám kompletně navrhl. Ladislav Šaloun ( ) Šaloun patří k významným představitelům české secese, jeho sochy zdobí řadu českých měst. Vrcholným dílem jeho monumentální tvorby je nepochybně pomník mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. Jeho stavba měla zajímavé pozadí poté, co nesměla být mezi velikány českých dějin na Národním muzeu umístěna Husova busta, Češi prosadili stavbu monumentálního pomníku na historicky exponovaném Staroměstském náměstí. Mysticky působí Šalounovy sochy Kamenného rytíře a Rabbiho Löwa na postranních nikách u budovy pražského magistrátu na Mariánském náměstí. Alegorickou sochu Prahy najdeme nad tympanonem vchodu Muzea hl. m. Prahy. Viktorie drží opratě na Trigách Národního divadla. V Praze jeho sochařská tvorba zdobí také Obecní dům, Národní muzeum, Hlavní nádraží, Novou radnici na Starém Městě, budovy nejrůznějších bank a pojišťoven, parky i hřbitovy po celé Praze. Z mimopražských děl připomeňme např. pomník Josefa Ressla v Chrudimi nebo sochu Krakonoše v Hořicích v Podkrkonoší. K významným jeho dílům secesní symboliky patří i sousoší Apotheósa plynárenství, které od roku 1926 zdobí areál Pražské plynárenské, a. s., v Michli. Tímto sousoším sochař geniálně vystihl podstatu plynárenského oboru, který v té době byl založen na výrobě plynu z uhlí. Sousoší představuje práci a vědu. Práce je zosobněna horníkem, který dobývá uhlí, věda ženou, která je přeměňuje v dokonalejší produkt plyn. Žena drží v ruce kus uhlí, ze kterého šlehá plynový plamen. Šaloun nebyl však jen sochařem rozměrných pomníků a sousoší. Tvořil i komorní plastiky, vyřezával loutky, navrhoval nábytek, šperky, keramiku, maloval rozměrná plátna, kreslil uhlem i pastelem. Miloval veškeré druhy umění. Historie vily Ladislav Šaloun se rozhodl pro stavbu vlastního ateliéru poté, co zvítězil v soutěži na pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze, jelikož jeho stávající ateliér na Václavském náměstí by velikostí nevyhovoval rozměrům plánovaného díla. Stavba ve stylu pozdní, geometrizující secese se symbo- Šalounova vila»apotheosa plynárenství«na dobovém snímku z roku 1925 listními prvky podle Šalounova vlastního návrhu vznikala v letech a zkolaudována byla v únoru Hlavní budova se skládala z vestibulu a velkého a malého ateliéru. V jižní části budovy orientované do svažující se velké zahrady byl salon, slovácká jizba s lidovým nábytkem a keramikou, technické zázemí a byt správce. Podle Šalounových návrhů byla založena i zahrada s dekorativními vázami, bazénem a altánem, později zničeným při bombardování Prahy. Co se týče porostu, převládají zde smuteční vrby, břečťany a topoly, které vhodně dotvářejí secesní pojetí komplexu. Ateliér splňoval všechny požadavky světelné, prostorové i manipulační. Za dne byl pomocí velkých oken osvětlen shora a ze severu, ve východní stěně byla vybudována široká a vysoká vrata, kudy mohly být dopravovány rozměrné plastiky. Nechyběl ani už dnes neexistující ochoz, kterým byl ateliér jednak spojen s obytnou částí a jednak umožňoval hodnotit dílo ze všech úhlů pohledu. Sochař v novém ateliéru pracoval na první velké zakázce pomníku mistra Jana Husa pro Staroměstské náměstí a žil tu pak až do smrti. V ateliéru se ve své době scházely umělecké a kulturní elity své doby, jako Karel Čapek, František Bílek, Otakar Březina, Alois Jirásek, Alfons Mucha, Ema Destinnová, Jan Kubelík a další. V roce 1934 byl schválen projekt dostavby obytných prostor podle návrhu Šalounova zetě architekta Josefa Černého. Po válce byla v ateliéru krátce expozice jeho soch. V roce 1958 byla Šalounova vila prohlášena kulturní památkou. V 80. letech 20. století Šalounovi potomci odprodali ateliérové prostory státu a tím došlo k fyzickému oddělení ateliérové části od původních reprezentativních prostor a zázemí. V následujících desetiletích objekt chátral. V roce 2001 objekt od Nadace Českého fondu umění odkoupila Akademie výtvarných umění v Praze, která jej v letech v nákladu 18,3 milionu Kč zrekonstruovala. Rekonstrukce ateliéru dostala v soutěži Stavba roku 2008 jednu ze zvláštních cen, cenu pražského primátora. Opravený Šalounův ateliér slouží studentům AVU, stal se školou restaurování sochařských děl a výukovým prostorem pro hostující pedagogy ze zahraničí. Celkový pohled Zemní plyn v Šalounově vile Původně byl Šalounův rodinný dům s ateliérem vytápěn z centrální uhelné kotelny pomocí dobových radiátorů. Po oddělení ateliéru od obytné části se změnil i způsob vytápění. Obytná část je v současnosti vytápěna lokálními plynovými topidly, ateliér naopak z centrální plynové kotelny. Nová kotelna, umístěná v suterénu ateliéru, byla zprovozněna zároveň s ukončením rekonstrukce objektu v roce Vybavena je nejmodernějšími plynovými technologiemi. Nástěnný plynový kondenzační kotel Viessmann Vitodens 300 s maximálním tepelným výkonem až 35 kw je doplněn o zásobníkový ohřívač vody Vitocell W 100 o objemu 300 litrů. Modulovaný plynový hořák kotle MatriX-compact a výhřevná topná plocha Inox-Radial z ušlechtilé oceli jsou zárukou vysoké energetické účinnosti (až 107 %). Hořák garantuje ekologický provoz s minimálními emisemi škodlivin. V praxi je uplatněna inteligentní regulace spalování kotel je vybaven diagnostickým systémem SMART, který zaznamenává odchylky od přípustného provozního stavu a včas nahlásí stručnou informaci, to umožňuje plánování údržby a servisu, zamezuje výpadkům a snižuje náklady na opravy. Použitá špičková technika poskytuje vysoký komfort tepla a teplé vody při malé potřebě místa, je komfortní, úsporná, ekologická, tichá a kompaktní. Obecně je vhodná pro modernizaci nebo novostavbu, pro etážové byty nebo pro velké domy s více byty. Plynová kotelna 2 U PLYNÁRNY 3/2009 3

3 Galerie Smečky V úterý 3. března proběhla v Galerii Smečky vernisáž nové výstavy s názvem Pavla Aubrechtová, Vladimír Gebauer spolu, a každý jinak. Jedná se o společnou výstavu dvou umělců, kteří jsou zároveň životními partnery. V místě, kde žijí, jsou blíže přírodě než ve velkém městě; oba na prostředí reagují, byť každý po svém, a při všech odlišnostech tvorby se vzájemně doplňují. Výstavu organizačně zajistila společnost Gallery, kurátorem je PhDr. Jiří Machalický. Pavla Aubrechtová Vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Žije a pracuje v Novém Strašecí. Pavla Aubrechtová patří ke generaci nastupující v tísnivé atmosféře prvního období tzv. normalizace. První koláže vytvořila v roce Tato technika se stala základem její další práce. Tvorba přirozeně navazuje na některé české či středoevropské umělce minulosti i současnosti. Autorka přichází na různé metody, jimiž dokáže přesně vyjádřit své představy. Často kombinuje různé (klasické i experimentální) techniky, hledá a nachází netradiční postupy, které odpovídají jejímu pohledu na svět. Patří k nejoriginálnějším osobnostem své generace. Její tvorba je výrazově bohatá, stále proměnlivá, přitom má vyhraněný a na první pohled rozpoznatelný rukopis. Pavla Aubrechtová vynalezla řadu nových postupů, technik a kombinací, střídá kresbu, grafiku, asambláž, kolážuje nejrůznější materiály. Přitom se za užitými prostředky neztrácí, zůstává stále poznatelná. Jestliže se inspiruje různorodými strukturami, je vedena zážitkem, skládá z mnohosti jednotlivost, z pohybů rytmický celek. Vladimír Gebauer vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze a Akademii výtvarných umění v Praze. Žije a pracuje v Novém Strašecí. Text Gallery, s. r. o. Foto Gallery a J. Žákovec Pavla Aubrechtová, Vladimír Gebauer spolu, a každý jinak Pavla Aubrechtová: Večer, 2007, koláž Vladimír Gebauer vyšel z krajinomalby. Žije v otevřené krajině, která byla pro krajináře inspirativní, lze ji však stále objevovat, vyjadřovat jinak její charakter. Malíř, který v ní žije, všímá si jejího členění, prociťuje její proměny, vyjadřuje její pohyby, pro něž nachází prostředky, jimiž dává obrazu další rozměr, například překližku, dřevotřísku, dráty. Všechno má své odůvodnění, hlavním měřítkem je opravdovost. Nezajímá ho ani tak povrch, jako spíš struktura krajiny, její neustávající vrstvení, Vladimír Gebauer a Pavla Aubrechtová proměny, přechody či zlomy. Často na svých dílech pracuje velmi dlouho, vrací se k nim, znovu je promýšlí a předělává. V kresbách a kolážích pracuje Gebauer s různými materiály. Jeho tvorba vychází z neustálého setkávání se skutečností, z promýšlení řádu a citlivého vnímání souvislostí, působí na ni procesy spojené s vývojem přírody, krajiny a vesmíru. Pavla Aubrechtová: Bez názvu, 2002, koláž Vladimír Gebauer: Vzpomínka na Bulharsko, 1992, asambláž Aubrechtová a Gebauer jsou z generace, která měla přijít ke slovu v sedmdesátých letech. Měli však odlišné podmínky, než tomu bylo v letech šedesátých. Udrželi si ale souvislost. Vystavovali ponejvíce v Galerii H v Kostelci nad Černými lesy, kde byla v roce 1983 výstava Krabiček, jež oba zaujala. Od devadesátých let se možnosti svobodného projevu rozšířily. Instalace výstavy ve Smečkách potvrzuje, že při odlišnosti tvorby se vzájemně doplňují. Výstava Pavla Aubrechtová, Vladimír Gebauer spolu, a každý jinak v Galerii Smečky potrvá do Galerie Smečky, spravovaná Nadačním fondem, zahájila svou činnost v prosinci 2005 výstavou koláží Jiřího Koláře a Ladislava Nováka; současná výstava je už čtrnáctou v pořadí. Vladimír Gebauer: Holubáři, asambláž Galerii Smečky najdete v ulici Ve Smečkách 24, Praha 1. Otevřeno je od úterý do soboty od 11 do hodin. Děti, studenti, důchodci a zdravotně postižení mají vstup zdarma, stejně jako držitelé Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s. Ostatní zaplatí 10 korun. Tel.: Tel./fax: , galerie.smecky@ppas.cz, J Zákaznická karta Pražské plynárenské, a. s. World Travel Consulting 25 let ve službách cestovního ruchu aneb Malé cestovatelské zamyšlení našeho dlouholetého partnera pana Radka Douši, majitele World Travel Consulting před nadcházející hlavní sezonou cestovních kanceláří. e konec června, sedíme s novými přáteli u skleničky dobrého vína v prostorné zahradě s výhledem na moře. Jsme účastníky leteckého zájezdu do Středomoří, užíváme si teplého počasí a posloucháme vyprávění o minulých dovolených našich spolubydlících. Slyšíme hodnocení plné superlativů, ale často i hlubokou nespokojenost, která z velké části pramenila ze skutečnosti, že si koupili něco, co jim doporučili známí, ale sami by si to nikdy nevybrali. A tak si pokládáme otázku: Umíme cestovat? Umíme si vybrat skutečně to, co odpovídá našim individuálním požadavkům? Naše ročníky zažily již hodně změn, novinek, překotný vývoj a v poslední době i mírnou stagnaci v cestovním ruchu. Zažili jsme i doby výjezdních doložek a omezených možností cestování. Přes všechny nesnáze byly vytvářeny katalogy dnešního typu a v nich nabídky, o kterých se dnes hovoří jako o novinkách např. agroturistika nebo zážitková turistika, pouze jsme to neuměli tak hezky pojmenovat. Dnes již máme pro všechny oblasti cestovního ruchu příslušnou přihrádku a slušivé pojmenování. Po roce 89 nastal překotný vývoj, blízké destinace ve Středomoří a západní Evropě praskaly ve švech pod náporem československých Karos. Po celou řadu následujících let jsme procestovali Itálii, Španělsko, Řecko, Turecko a celou řadu zemí na západ od naší hranice. Mnozí z nás se stali zkušenými cestovateli, kteří využili nabídek řady cestovních kanceláří, ale také se schopností cestovat individuálně. A tak dnes, kdy jsme poznali celou řadu destinací, zjišťujeme, že v řadě zemí můžeme navštívit naprosto odlišné prostředí, přírodu, nebo dokonce i odlišné lidi a příslušníky různých etnických skupin. Říkáme například, že není Řecko jako Řecko, naprosto odlišná je příroda na Jónských ostrovech, na pevnině anebo na ostrovech u tureckého pobřeží. Jestliže někdo říká: V Řecku jsem již byl, tak to jednoznačně svědčí o tom, že získal dojem z jedné zkušenosti, z jednoho zájezdu do jediné lokality. Ale skutečnost je jiná, každý řecký ostrov je jiný, každá oblast je charakteristická něčím jiným. Totéž můžeme říci například o Itálii a jejích ostrovech, nově objevené Sicílii nebo Sardinii. S ještě markantnějšími rozdíly se můžeme setkat v Egyptě, kde si můžeme vybrat od oblastí pro klasické lenošení podpořené perfektním servisem přes oblasti vhodné pro poznávání podmořského života až po oblasti nabité historií. Pro toho, kdo chce poznávat památky, je určen poznávací zájezd s plavbou Představení partnerů Pražské plynárenské, a. s., pro držitele Zákaznické karty»polyglot«jazyková škola Chcete se naučit cizí jazyky? Studujte s Polyglotem. Jazykovou výuku poskytujeme od roku Jsme členy prestižní Asociace jazykových škol ČR. Nabízíme výuku angličtiny, němčiny, španělštiny, francouzštiny, italštiny, češtiny pro cizince a dalších jazyků. Všichni studenti veřejných kurzů mají zdarma přístup na e-learning. Navštivte nás v naší škole v Praze 4-Nuslích. Poskytnutá sleva pro držitele Zákaznické karty PP, a. s.: 10 % z ceny veřejných jazykových kurzů Adresa: Mečislavova 223/ Praha 4 Tel.: skola.praha@polyglot.cz Aktuální informace o Zákaznické kartě a přehled partnerů naleznete na nebo v letáku v našich obchodních kancelářích. Přejeme vám hodně příjemných zážitků s vaší Zákaznickou kartou PP, a. s. po Nilu. Kdo se chce potápět, musí poznat oblast Sharm El Sheikhu, a kdo chce relaxovat, dává přednost Hurghadě, Tabě nebo Marsa Alam. Avšak ani tento stručný výčet nemůže obsáhnout to, co můžeme od cest do této exotické země očekávat. Výběr cesty se stává otázkou komunikace s někým, kdo cestu zajistí nebo zprostředkuje. Vy řeknete představu, my nabídneme realizaci i upozorníme na různá úskalí, která lze očekávat od vybraného místa. Specializace v ČR je dnes již nutností, a tak můžeme nabídnout novinky, které byly ještě před nedávnem těžko dostupné a příliš nákladné. Korsika, Sardinie, Sicílie. Zajistíme ubytování, trajekty, dopravu. Chcete studovat cizí jazyky v zahraničí? Díky spolupráci s jednou z největších světových agentur zajistíme pobyt a výuku na prestižních školách po celém světě. Naše agentura si našla místo v oblasti, která zajišťuje nabídku nejlepších CK v ČR. U nás si můžete vybrat ze široké nabídky zájezdů a služeb, aniž byste byli omezováni nabídkou jedné cestovní kanceláře. Pokud jste připojeni k internetu, pak nemusíte nikam chodit vše zařídíte v klidu od svého počítače. Prakticky vám zajistíme cestu, kamkoliv píchnete prstem do mapy světa. Ale nejširší nabídky se soustřeďují do Středomoří a dále do Egypta k Rudému moři. Naše práce spočívá v komunikaci s klientem, tzn. že se musíme dozvědět o vaší představě a na základě několika informací jsme schopni doporučit nejvhodnější destinaci, ubytování a služby. Nabízíme incentivní-motivační turistiku pro tuzemské i zahraniční firmy, jejich partnery a zákazníky; marketing v cestovním ruchu, kde našimi nejvýznamnějšími partnery jsou Čedok, Exim Tours, Blue Style a další významné firmy nejen z oblasti cestovního ruchu. Od marketingu již není daleko k pořádání soutěží s výhrami ve formě zájezdu, pobytu v lázních apod. Jsme dlouholetými partnery Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s., zajišťovali jsme každoročně soutěže se Zákaznickou kartou a ti z vás, kteří kartu vlastní ví, o jaké výhody se jedná. A tak, chcete-li se dozvědět něco o destinaci, kterou hodláte navštívit nebo zúčastnit se jazykového kurzu v zahraničí, pořádat firemní akce pro své zaměstnance a obchodní partnery, nabízíme vám pomocnou ruku, stačí napsat na wtc@wtc.cz Jsme schopni zajistit vám řadu služeb na zakázku. Máme mnoholeté zkušenosti, dnes již více než čtvrtstoletí! Více informací a kontaktů na www. wtc.cz, tel , Ivana Kocmanová Nezapomeňte se zúčastnit čtenářské soutěže s World Travel Consulting na straně 11. Na jednoho vylosovaného výherce čeká voucher na slevu ve výši 1000 Kč na vybraný zájezd (může být použit i na last minute) nebo na pobyt v lázních. Naše čtenáře upozorňujeme na to, že se Zákaznickou kartou PP, a. s., mají ve World Travel Consulting slevu 10 % z cest na zakázku, incentivních akcí a plateb, mimo zájezdy Last minute. 4 U PLYNÁRNY 3/2009 5

4 Rozhovor Jefim Fištejn Foto archiv I. Janžurové Teď víc než dřív tíhnu ke komediím, říká herečka Iva Janžurová Paní Ivo, máte za sebou stovky divadelních a filmových rolí. Jak jste vůbec přišla k herectví? Kdy jste si vlastně uvědomila, že jste rozená herečka? Měla jsem dva starší bratry a drželi jsme vzácně spolu. Nejstarší Láďa už někde studoval a domů přijížděl na svátky. To byla pro nás vždycky mimořádná událost a hned jsme ji slavili veselým programem pro rodiče. A tak se zrodila řada originálních rodinných představení. Od začátku do konce jsme si to sami vymýšleli a byly to především dramatizace pozorování z nejbližšího okolí. Láďa nám taky vždycky vykládal o svých zážitcích z návštěv pražských divadel, vyprávěl nám osnovy veseloher a my jsme si je hned zkoušeli upravit pro naše domácí představení. Zvláště opery vyznívaly v naší transformaci veleúspěšně. Já byla nejmladší a bratři mě s oblibou využívali pro další znásobení legrace, takže jsem a podotýkám, že s nadšením hrála dospělé a i chlapské role, s namalovaným knírkem a v tatínkových kloboucích, vycpaná polštáři všude, kde to role vyžadovala. Hrála jsem pupkatého souseda odnaproti a Pavel zase jeho boubelatou prsatou manželku nikdy nechyběl skeč o naší tetičce Řině maminka dvě hodiny plakala smíchy, tatínek, režisér místních ochotníků, se pochvalně křenil. Poznala jsem, jak sladce chutná odezva diváků. To byl ten první základní kámen mého budoucího herectví. Pavel už mohl chodit do kina, zatímco já ještě ne, tak mi za nějakou drobnou protislužbu vyprávěl ty příběhy z biografů. Jeho nejoblíbenější byl Charlie Chaplin. Bratr mi to, co viděl, nejen vyprávěl, ale vždycky taky zahrál a měl k tomu úžasný talent. Byla jsem ochotná za něj i štípat dříví, když byl v ráži a opakoval ty groteskní příběhy s přídavkem svých nápadů. Na mne to velmi působilo, možná i víc, než kdybych filmy viděla sama. Tady ve mně startovalo něco, čemu se vznešeně říká tvůrčí fantazie. Nutkání vymýšlet»psinu«, tak jsme tomu říkali tenkrát. Takže to začínalo jako jakási rodinná divadelní společnost a v tom, zdá se, pokračujete i nyní. Jak funguje taková rodinná divadelní společnost? Nelezete si do zelí, nehádáte se kvůli stejným rolím? Nebo si pomáháte navzájem? To se v čase velmi mění. Jako zájezdový spolek jsme se po letech sešli s jedním z těch mých bratrů, když šéfem společnosti už byl léta můj muž, který mimochodem také měl divadelní zázemí jeho tatínek nějaký čas provozoval loutkové divadlo. A Sláveček (Stanislav Remunda, pozn. red.) se už odmala na tom podílel. Ve vinohradském souboru nebyl jediným»principálem zájezdovky«, to byla a je běžná praxe. Herci si tak vylepšovali své hubené příjmy. Vybral se příhodný divadelní kus, secvičil se a ve volných termínech, když herci měli čas a nějaké divadlo v republice zájem, tak se vyjelo na zájezd. A já jsem do Slávkova podniku přibyla brzy po svém nástupu do divadla, i přesto, že jsem hodně v té době filmovala a dělala televizi (teprve později mi můj muž vysvětlil, že právě proto si mě vytypoval, že budu dobře plnit sály, jak se říkalo). Ale mě to moc bavilo. Zájezdové publikum mi bylo zdaleka nejmilejší, netrpěla jsem tam trémou, neměla jsem pocit, že mě sleduje nějaký odborník. Na těch zájezdech jsem zažívala ohromnou svobodu a bylo to vlastně mé nejproduktivnější komediální herectví v té volnosti a nevázanosti. Pak jsme posléze přibrali bratra, když nějací profesionální herci už nestíhali, a on se ohromně snadno do našeho profesionálního spolku vmísil. Dělal i řidiče, kulisáka a konstruoval důmyslnou výpravu. Pavel byl odjakživa úžasně schopný a vynalézavý. Naše dcery, které s námi jezdily napřed jako přívěšek, protože jsme je neměli kam odložit, jakmile drobet dospěly, zapojily se jaksi automaticky, protože dokázaly zaskočit za každou herečku, která momentálně nemohla na zájezd. Dodnes nám tu a tam věrní diváci připomenou, jak v jejich městě naše třináctiletá dcera hrála postavu starší ženy. Nejdřív jsem pro ně složila písničku, že je vystrčím před diváky a zjistím, jestli se neleknou. Děvčátka příliš neobstála, jedné bylo šest a druhé osm, a já si hned oddechla, že aspoň nikdy nebudou chtít k divadlu. Ale to jsem se velmi zmýlila, protože ony tím už nasákly. My s mým mužem jsme takoví debatéři a pořád jsme něco řešili, nějaké metody, zákonitosti divadelnictví. Psali jsme si spolu hry a nepřetržitě to hlasitě vymýšleli a přeli se o změnách a škrtech Ještě to nevěděly, ale obě to už měly v sobě. Své vzdělání nakonec završily na vysokých uměleckých školách DAMU a FAMU. A když jsme je, z praktických důvodů, začali zapojovat do našeho zájezdování, stejně jako bratra Pavla a jeho ženu Janu, novináři nám přiřkli titul Rodinné divadlo. Mně se vlastně ten název nelíbil, podle mne se na nás diváci měli dívat jako na herce, ne jako na rodinu. Ale už nám to»přišili«a nešlo to odpárat. Jak to chodí u nás? Každý z nás má tolik vlastních profesních aktivit, že sladit celý ten rodinný soubor vůbec není snadné. Z toho důvodu nikdo z nás nemá hrůzu z ponorkové nemoci, z toho, že něco bude pořád stejné. Kupříkladu zrovna teď máme se Slávkem napsánu půlku hry a naše dcera Sabina, nahoře u nás v domě píše hru také pro rodinné obsazení. A nikdo neví, kdo z nás to dokončí dřív. Dcera Theodora, když jí to dva její synáčci dovolí, navazuje na svá počínání v dokumentaristice a mně se to moc líbí. Často si povídáme o nových českých filmech, které jsme zhlédly, nebo o jejích chystaných dokumentech. Ale i ona, přes všechnu svou zaneprázdněnost, se často ptá, když už začneme zkoušet. My to máme jako něco mezi koníčkem a prací, protože jsou okamžiky, kdy se tím musíme i živit. Jak jste sama řekla, začínala jste jako komediální herečka. Tento typ herectví vám byl bližší. Ale doopravdy jste prorazila úplně jinou, tragickou rolí. Byl to film Karla Kachyni Kočár do Vídně. Škála poloh, kterou ovládáte, je neobyčejně široká. Ve které se cítíte nejlépe? Je vám jedno, jakou roli hrajete, nebo je vám nejbližší tragikomické herectví něco mezi smíchem a pláčem? Vždycky říkám, že mě bavilo právě to pohybovat se v co nejširším rozsahu herectví. V reálném denním pracovním režimu jsem třeba ráno v divadle zkoušela něco dramatického, odpolední natáčení v televizi na mne kladlo nároky uspět v zábavném seriálu a večer jsem si na jevišti spokojeně vykročila do tragikomického žánru. Vždycky to bylo namixováno. Vždycky jsem také říkala, že mě baví to střídat a nedělá mi to problém. Ale jak vstupuji do zralejšího věku, víc tíhnu k rolím veselejším. Takové ty úplně vážné, až plačtivé role, jakou je třeba Vévodkyně z Yorku, kterou hraji v Richardu III., začínám vnímat skoro nevrle. Ale abych neurazila pana Shakespeara, jeho chůvu v Romeovi a Julii jsem hrála moc ráda. Nejvíc se teď těším na hry, které si píšeme sami bláznivé, groteskní crazy komedie. Proto jsme si je začali sami psát, šít si je na tělo, že je to žánr, který se u dostupných dramatických autorů vyskytuje velmi zřídka. Pak, když to děláte dobře, ty vlny smíchu z hlediště vás zrovna zdvíhají a nesou, i nad únavou, která už mi tu a tam dotírá na mysl. A to je nesmírně příjemné. Někdy nám život nabízí společenské role, které nelze odmítnout. U vás to byl okamžik, kdy jste políbila Alexandra Dubčeka. Bylo to zachyceno na všech dobových snímcích té doby. Chápu, že jste to udělala jménem celé herecké obce, ale také i jménem svým. Jak jste k tomu přišla a jak se vám to vrátilo? Začátkem léta 68 jsem se vdala za kameramana Jana Eisnera. Jeli jsme do Norska, on tam točil dva dokumenty a já jsem to pokládala za svatební cestu. Domácí události jsme sledovali z norských titulních stránek novin. Vrátili jsme se a za měsíc už byl 21. srpen. Seznámili jsme se vlastně při práci na seriálu Písničky pro Rudolfa III., měla jsem tu práci a svoji roli brýlaté Šárky výjimečně moc ráda. Při práci na seriálu jsme se sblížily s Martou Kubišovou. V okupačních dnech jezdil můj tehdejší muž do Vysočan a po Praze točit ilegální šoty o Praze plné spřátelených armád. Někdy jsem fungovala jako šofér nebylo to vůbec bez rizika když na- víc k tomu dostal nápad umístit nový díl seriálu Rudolfa III. přímo do okupační atmosféry a přemluvil k tomu i scénáristu Jaroslava Dietla a režiséra Jaromíra Vaštu. V tomhle díle byly pro normalizační režim, který začal brzy zhoubně klíčit, velmi provokativní repliky. Zazněla tam znovu i ona Modlitba pro Martu. Natáčeli jsme za jízdy v autě serpentýnami nad Klárovem, lemovanými ruskými tanky. To byla první věc, kterou jsem si ty příští roky hodně zkomplikovala. A z téhle práce asi za dva dny vyplynul další nápad, že půjdeme před kamerami s Martou za Dubčekem. Bylo to natočené pro filmový žurnál, který běžel ve všech kinech v republice a dostal se hned do zahraničních televizí. To naše políbení Dubčeka se stalo populární, takže velmi popudilo osoby, které si brzy přisvojily právo udílet tresty, za takové nežádoucí demonstrace. Kromě toho jsem napsala pár fejetónů do novin, jmenovaly se Zítřek a jejich obsahem jsem si taky do totalitního budoucna pěkně zasolila. Poslední z nich byl o Palachovi. Když jsem pak někde klepala na dveře a ptala se, proč nesmím točit v televizi, proč mě škrtají z hotových obsazení filmů, tak a to je jim třeba přiznat mi to vytmavili po pravdě. Pak už to šlo jako na houpačce. Stačilo třeba, že jsem v rozhovoru pro nějaký slovenský časopis řekla, že se mi líbí jejich herecké pondělky v televizi, to že my v Čechách nemáme, a už se na mne rozzlobil soudruh ředitel České televize a udělil mi další léta zákazu účinkování. Mohla jsem se střídmě objevit ve scénkách v redakci zábavy, ale dramatické vysílání bylo pro mne zapovězeno na dlouhé roky. A tak dále, a tak podobně. Jak funguje herecká paměť? Po odehrání kusu zapomenete text, nebo se to vryje tak hluboko, že byste mohla kdykoli nastoupit a odehrát ho z fleku? Od té doby, co trochu používám počítač, mám pocit, že moje herecká paměť funguje značně podobně. Některé soubory uložíte na disk, něco neukládáte a něco rovnou pošlete do koše. Ty televizní a filmové texty se nezřídka učím ze dne na den a mám je v povrchové paměti, pak je rychle a vesele zapomenu. Divadlo je uloženo hlouběji, ale tam už je mezi herci rozdíl někteří si pamatují své role po celý život. Já k nim nepatřím. Ty často opakované texty rolí, které se hodně reprízovaly, bych asi dokázala rychle obnovit, ale nezabývám se tím. Někdy v žertu říkám, že mám přeplněnou paměť. Naposledy, když se blížila premiéra hry Mikve, jsem měla pocit, že se mi už opravdu na disk nic nevejde. No, ale Mikve se ve Stavovském divadle stala velkým diváckým hitem, takže se v mém mozku asi něco méně podstatného vymazalo a novou roli jsem tam patrně komprimovanou do zipu nakonec dostala. Jak obnovuje svou neuvěřitelnou vitalitu? Na obrazovce nebo na plátně působíte jako rázná žena a taková jste i v životě. Jak relaxujete? Vím, že máte ráda dobré vínko, jste dokonce členkou nějakého dámského spolku znalkyň vína. Co jiného děláte pro své zdraví? Všechno má své meze. V posledních dvou letech, kdy jsem prožívala Slávkovu nemoc, si připadám hrozně unavená. V podstatě má asi člověk něco v sobě od přírody dáno. Já mám v sobě až takovou nebezpečné puzení vybíjet se s nekonečným temperamentem pro veřejnost a doma pak ze mě síla vyprchá jak z propíchnutého balonku. Pak zase vyběhnu na jeviště, a pokud nejsem indisponována nějakou nemocí, tak žádnou únavu nepociťuji. Jak to dělám? No nedělám, to je to něco ve mně. Pak ještě kolem půlnoci začnu být hodně při síle a neukázněně ponocuju. Měla bych víc spát, víc cvičit. Nedělám nic systematicky. A mám takovou povahu, že se naráz zabývám mnoha a mnoha různými aktivitami a někdy to asi přeháním. Akorát ten náš spolek»dámy vína«se už dlouho nesešel a to mi moc chybí!!! Dotkli jsme se vína, ale jste stejně zdatná kuchařka, která ráda vaří? Já vařím ráda, když na to mám čas, pak mě to moc baví. Mám nesmírné množství různých receptů, po mamince mám ručně psaný sešit s velmi zajímavými kulinářskými návody. Maminka byla učitelka, měla krásný rukopis. Chodila do kurzu vaření a odtud je ten sešit receptů. Mé dceři Sabince se ta babiččina kuchařka vždycky moc líbila, takže podle ní občas vaří, jsou to pak chutě, které znám z dětství. Maminka mě hodně k vaření vedla, jak se říká. A dělala to rafinovaně chválila mě. Dmula jsem se pýchou, že umím kremrole a knedlíky a nadít králíka a ochotně jsem se ujímala pocty nachystat celý oběd. Maminka si pak mohla domalovat obrázek, byla vášnivá amatérská malířka. Pak přišly studie, jídelna v internátě a pak na vysoké tu a tam hospoda, jinak bramborový salát v kelímku a rohlík Veliká pauza ve vaření. Až s dětmi a rodinou se mi vyplatilo, co jsem se naučila jako malá holka. Obě mé dcery dnes pro své děti a muže výborně vaří, a tak se máme se Slávečkem někdy jako vejminkáři, když nám donesou krásně naložený talíř nebo jsme pozvaní. Vařím pořád ráda, když mám na to čas. Vaříte na plynu, nebo na elektřině? Na plynu, dokonce i na chalupě mám v pohotovosti na sporák napojenou plynovou bombu. Mám plyn raději než elektrické plotýnky. 6 U PLYNÁRNY 3/2009 7

5 Výročí Plynárenského muzea Rudolf Novák Foto Dorian Hanuš a autor Muzeum je řešeno jako oborové, protože nešlo o to zabývat se výhradně plynárenstvím v českých zemích nebo akcentovat plynárenství pražské, nýbrž ukázat vývoj celého plynárenského oboru ve všech jeho technických disciplinách. Proto je vývoji plynárenství v českých zemích věnována jen poměrně malá část výstavní plochy. Muzeum je rozděleno na dvě základní části, a to na národní a technickou. Národní část (obr. 5) představuje ve zkratce vývoj českého plynárenství především formou obrazů, modelů a dokumentů. než to bylo nezbytně nutné. Ty plynárenské společnosti a firmy, které se podílely na vybavení muzea exponáty nejvíce, jsou navždy zaznamenány na tabuli u vchodu do muzea a zaslouží si poděkování našich současníků i generací budoucích. Velký dík patří také Národnímu technickému muzeu, které do expozice Plynárenského muzea zapůjčilo ty největší a nejvýznamnější exponáty, a to olejomalbu první plynárny v českých zemích v Praze-Karlíně, model acetylénové plynárny (obr. 8), model karbonizační retortové pece (obr. 9) a vertikální stacionární plynový motor. Plynárenskému muzeu je 10 let Bývalo by za to stálo vidět první pokládku plynového potrubí a namalovat to. Přistání Julia Césara, podpis Magny Charty a smrt Harolda jsou sice romantičtější náměty pro historické malíře, ale nikdo nemůže říci, že měly větší historickou důležitost Charles Dickens v Geniovi lamp (1861) Obr. 1 Budova Plynárenského muzea Obr. 5 Pohled na modely a obrazy v Národní části expozice Obr. 6 a 7 Pohled do sekcí měření a použití plynu v Technické části expozice Obr. 3 Generální ředitel Pražské plynárenské Ing, Milan Fafejta přestřihuje pásku Obr. 2 Pozvánka na otevření Plynárenského muzea Vznik a koncepce muzea Před deseti lety, dne 30. března 1999, bylo v areálu Pražské plynárenské, a. s., v zrekonstruované historické budově bývalé plynoměrny, slavnostně otevřeno první muzeum plynárenského oboru v českých zemích (obr. 1 až 3). Slavnostního aktu se zúčastnilo mnoho oficiálních hostů, členů představenstev a dozorčích rad plynárenských společností, historiků a novinářů. Po slavnostních projevech byli všichni účastníci pozváni na první prohlídku expozice (obr. 4). Od té doby navštívilo Plynárenské muzeum zájemců o plynárenskou historii a o vývoj plynárenské techniky. Mezi první návštěvníky patřila i skupina předních odborníků a představitelů největšího a nejznámějšího stánku historie techniky v českých zemích Národního technického muzea. Potěšující byla jejich pochvalná slova k uspořádání expozice a zejména k didaktickému charakteru jejího pojetí. Plynárenské muzeum se stalo významnou součástí technického vzdělávání studentů různých škol, dostaveníčkem zájemců o historii techniky, plynárenských odborníků apod. Navštívilo ho také mnoho zahraničních plynárenských delegací a výprav, a to nejen z Evropy, ale i ze vzdálené ciziny. Nejvíce nás potěšil nefalšovaný zájem o vystavené exponáty ze strany členů početné výpravy japonských plynárníků, kteří se současně podivovali tomu, že plynárenství v dnes tak technicky vyspělém Japonsku začínalo o mnoho později než plynárenství v českých zemích. O tom, že Plynárenské muzeum plní dobře svůj účel, svědčí mnoho a mnoho velice pochvalných zápisů v knize návštěv. Za dobu existence Plynárenského muzea navštívila jeho expozici také řada filmařů a televizních štábů. Natáčely se zde různé reportáže a propagační filmy souvisejících s historií plynárenství. Natáčel tu i filmový historik Karel Čáslavský jeden z dílů jeho Hledání ztraceného času. Myšlenkou založit plynárenské muzeum se zabývaly generace plynárníků. Zmínky o tom, že by bylo vhodné takové muzeum založit, je možno si přečíst např. v odbor- Obr. 4 Vedoucí Plynárenského muzea Rudolf Novák provádí účastníky slavnostního otevření ném plynárenském časopisu Plyn a voda již z dvacátých let. Nikdy však k realizaci této myšlenky z různých důvodů nedošlo. Teprve v r se dohodlo předsednictvo Českého plynárenského a naftového svazu s představenstvem Pražské plynárenské, a. s., o tom, že založí první plynárenské muzeum v českých zemích. Úlohou a cílem tohoto kroku bylo jednak uchovat pro budoucí generace předměty související s vývojem plynárenství, které by jinak nenávratně někde zmizely, a jednak osvětová činnost, která by měla přispět k rozšíření znalostí veřejnosti o tomto užitečném oboru. Zřizovatelem a provozovatelem Plynárenského muzea se stala Pražská plynárenská, a. s., která k tomu vytvořila veškeré organizační, prostorové i materiální podmínky a nesla také hlavní tíhu finančního zabezpečení. Po dohodě Českého plynárenského a naftového svazu s Pražskou plynárenskou, a. s., byla ustavena Muzejní rada složená z předních plynárenských odborníků z různých českých plynárenských společností a svazu. Jejím úkolem bylo stanovit koncepci Plynárenského muzea a dohlížet na správnost a čistotu výkladu a prezentace plynárenské historie a vývoje plynárenské techniky. Předsedou rady byl zvolen generální ředitel Pražské plynárenské, a. s., Ing. Milan Fafejta a výkonným místopředsedou budoucí vedoucí Plynárenského muzea a autor scénáře celé expozice Rudolf Novák. Dále bylo třeba vypracovat důležité dokumenty, kterými se činnost muzea musí řídit, jako Statut Plynárenského muzea, Muzejní řád, Provozní řád a Evidence sbírek. Když se začínalo muzeum zakládat mnozí nevěřili, že se to podaří, protože se z plynárenské minulosti toho již mnoho nezachovalo. Byla totiž propásnuta dvě velmi významná období, ve kterých bylo ještě možno mnoho muzeálních předmětů bez problémů získat. Bylo to především období rušení lokálních karbonizačních plynáren v 50. a 60. letech a období počátků záměny svítiplynu zemním plynem v letech 60. a 70. Z rušených plynáren bylo možno získat součásti výrobních zařízení, starou měřicí techniku, vybavení laboratoří ap. Při záměně plynu zase bylo mezi odběrateli velké množství zajímavých plynových spotřebičů, které pro svoji nepřestavitelnost ze svítiplynu na zemní plyn skončily ve šrotu a přitom mohly být ozdobou plynárenského muzea. Tímto nepříznivým stavem věcí a ani zmíněnou nedůvěrou některých spolupracovníků se ale nebylo možno nechat odradit, ale naopak s o to větším úsilím bylo třeba vyhledávat a získávat budoucí exponáty. Po prvních dobrých výsledcích a po vystavení prvních exponátů při různých příležitostech veřejnosti se začal rozšiřovat okruh těch, kteří chtěli založení muzea podpořit a nějakým způsobem pomoci. Tak se podařilo nalézt ještě poměrně dost sbírkových předmětů, které někde vyhrabali staří plynárníci nebo které nabídli k prodeji odběratelé plynu na základě inzerátů, které jsme k tomu účelu podali. Řadu plynárenských zařízení bylo nutno ztvárnit pomocí modelů. Těžko by se totiž do nějakého muzea vešla například celá plynárna, karbonizační pece, plynojem nebo podzemní zásobník, či zařízení pro těžbu zemního plynu. Toto vše v Plynárenském muzeu dnes je. Technická část (obr. 6 a 7), která je podstatně větší, je rozdělena do sekcí: výroba svítiplynu a těžba zemního plynu, uskladnění plynu, doprava, rozvod a regulace plynu, měření plynu, použití plynu. Na vyhledávání exponátů nebo na pořízení modelů se podílela řada plynárenských firem a řada soukromých osob. Bez nich by muzeum nevzniklo. Vedle Pražské plynárenské, a. s., to byl především Český plynárenský a naftový svaz, dále všechny plynárenské společnosti sdružené v ČPU, s. p. Transgas, Plynoprojekt, francouzská státní plynárenská společnost Gaz de France, Spektrum Skuteč, VŠCHT a další. Co je na tom zvláště cenné je to, že všichni pochopili, že muzeum se rodí k oslavě celého plynárenského oboru a že je tu pro všechny. Odmítli proto mnohdy zakořeněný pocit pragocentrizmu a nezištně nechali ze svých prostředků zhotovit drahé modely, které vůbec nijak nesouvisejí s plynárenstvím v oblasti jejich působnosti a tvůrci muzea se zase na oplátku snažili, aby ta Praha nevyčnívala v muzeu víc, Obr. 8 Model acetylénové plynárny zapůjčený Národním technickým muzeem Na úspěšném vybudování Plynárenského muzea se významně podílela i firma, která realizovala výtvarně prostorové řešení celé expozice, dále modelářská firma, která vyrobila většinu modelů plynárenských zařízení, a restaurátoři Plynárenského muzea, kteří dokázali z mnohdy zcela zničených sbírkových předmětů udělat pěkné exponáty. Obr. 9 Model karbonizační retortové pece zapůjčený Národním technickým muzeem Plynárenské muzeum, jak v současné, tak budoucí podobě, stojí za to vidět. Neváhejte a navštivte ho, nebudete litovat. Plynárenské muzeum, U Plynárny 500, Praha 4-Michle, (areál Pražské plynárenské, a. s.) Spojení: Tramvaj č. 11 nebo bus č. 188, zastávka Plynárna Michle Otevírací doba je celoročně. Termín návštěvy muzea je třeba předem dohodnout na tel.: , nebo prostřednictvím u: jan.zakovec@ppas.cz Vstup zdarma. Pro návštěvníky se sníženou pohyblivostí je zajištěn bezbariérový přístup. V rámci Mezinárodního dne muzeí pořádá Pražská plynárenská, a. s., v pondělí 18. května 2009 od 8.30 do hodin v Plynárenském muzeu den otevřených dveří. Všichni zájemci o plynárenskou historii i současnost jsou srdečně zváni. 8 U PLYNÁRNY 3/2009 9

6 Prodej tepla Prodej tepla nové projekty V Jan Jindra Foto Jan Žákovec Prodej tepla, činnost o kterou PP, a. s., rozšířila nabídku služeb od roku 2002, je stále žádaná. Nabídka produktů v oblasti prodeje tepla a dosavadní praktické výsledky oblasti výstavby plynových kotelen a následného prodeje tepla, jsou důvodem stálého zájmu developerů o spolupráci s Pražskou plynárenskou, a. s., která v současné době dodává teplo a teplou užitkovou vodu z 46 kotelen v Praze a přibývají další projekty. 1 Plynová nízkotlaká teplovodní kotelna Nad Dalejským údolím, objekt C 3 Plynová kotelna v objektu L obytného souboru Velká Ohrada II 5 Plynová kotelna v objektu AB obytného souboru Velká Ohrada I 4 Obytný soubor Velká Ohrada II, Praha 13-Stodůlky 2 Rezidence Nad Dalejským údolím, Praha 13-Stodůlky 6 0bytný soubor Velká Ohrada I, Praha 13-Stodůlky roce 2008 zprovoznilo Středisko prodeje tepla PP, a. s., dvě nové kotelny. V lokalitě Dalajský park byla zrealizována kotelna o výkonu 825 kw a v lokalitě Metropole Zličín kotelna o výkonu kw. V komplexu Dalajský park se jedná o třetí etapu. V první etapě to byly tři menší kotelny v rezidenci Nad Dalejským údolím a ve druhé etapě, která je v těsné blízkosti, zásobují dvě plynové kotelny teplem a teplou vodou 300 bytů v lokalitě Nové Stodůlky tyto kotelny byly uvedeny do provozu v minulých letech. Nyní se tedy obydluje třetí část, ve které bude předáno uživatelům 150 bytů. Ve výstavbě je již také čtvrtá etapa, ve které začne zemní plyn odebírat kotelna o výkonu 675 kw. Jeden z největších moderních bytových komplexů Metropole Zličín, vyrůstá v Praze 5. Po dokončení zde bude bytů u stanice metra B na Zličíně. V této lokalitě, výjimečné svou architekturou a rozsahem, bude Pražská plynárenská, a. s., dodávat teplo a teplou užitkovou vodu ze svých dalších plynových kotelen. První etapa byla zkolaudována v lednu Noví obyvatelé 344 bytů se začínají stěhovat, nicméně kotelna na zemní plyn již stavbu temperuje od prosince Ve výstavbě je druhá a třetí etapa, kde se o teplo postarají plynové kotelny o celkovém výkonu kw. V roce 2011 a dále jsou plánovány další etapy. Soutěže 3/2009 Dětská soutěž s časopisem Z historie plynových spotřebičů Odpovědi prosíme zasílejte do na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa, Národní 37, Praha 1-Nové Město nebo jiri.vana@ppas.cz. Nezapomeňte uvést výrazné označení Makovice 3/2009«a svoji zpáteční adresu a telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s. na téma: Počátky užití zemního plynu Jako první byl plyn používán pro svícení. Počátky plynového osvětlování jsou úzce spojeny s vlastní výrobou plynu. V roce 1786 zkoušel Francouz Philippe Lebon zahřívat v křivuli dřevěné... (tajenka kruhovky) a zjistil, že přitom uniká plyn, který hoří. Sestrojil pak svou slavnou thermolampu, zařízení na výrobu plynu, a plyn používal na... (tajenka osmisměrky). Za opravdového otce plynového osvětlování je považován Angličan William Murdoch Ten plynem vyráběným z uhlí údajně osvětloval svůj dům a dílnu už v roce Plynové světlo bylo zavedeno i do továrny, dosud osvětlované jen olejovými lampami. Dnešní otázky: 1. Opravený Šalounův ateliér je dnes využíván: a) Jako Muzeum české secese b) Pro výuku studentů Akademie výtvarných umění c) Jako expozice jeho soch Osmisměrka Vyškrtejte výrazy uvedená ve sloupečku ve všech směrech vodorovně, svisle i úhlopříčně, zprava doleva, shora dolů a opačně. Zbude vám 22 písmen. Přečtete-li je po řádcích, dozvíte se tajenku. Písmena mohou být vyškrtnuta víckrát. Správná odpověď z čísla 1/2009: Rébus bambusovými Hřebenovka Marco Polo Čtenářská soutěž s časopisem U PLYNÁRNY Odpovědi prosíme zasílejte do na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa, Národní 37, Praha 1-Nové Město nebo jiri.vana@ppas.cz. Nezapomeňte uvést výrazné označení Soutěž 3/2009«a svoji zpáteční adresu a telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s. Správná odpověď z čísla 1/2009: 1c) Nové pobočky CNG půjčovny byly otevřeny v Českých Budějovicích a v německém Chamu 2a) Meda Mládková založila první české exilové nakladatelství v Paříži 3a) První plynové lampy v Itálii se rozsvítily v Torinu v roce 1837 Výherci soutěže z čísla 1/2009: Eliška Svobodová, Praha 10, Miloslav Švejnoha, Praha 4-Spořilov, Dana Vachová, Praha 10 Kruhovka Správně pojmenujte zvíře uvnitř kruhu a pak jeho jméno napište do políček po obvodu obrázku. Začněte v políčku označeném šipkou. Tajenka je ukrytá v zabarvených políčkách. KABÁT KABELKA KAČENKA KAJUTA KAKTUS KAMERA KAMION KARTA KLEŠTĚ KLIKA Výherci dětské soutěže z čísla 1/2009: Petra Flekáčová, Nové Kounice, pošta Bochkov Eliška Johanisová, Praha 9 Vojtěch Černý, Praha 5 2. Dcery Ivy Janžurové se jmenují: a) Sabina a Theodora b) Simona a Zuzana c) Iva a Stanislava KLOBOUK KOLENO KOVÁŘ KRAKONOŠ KRÁLOVNA KROKUS KROUŽEK KŘEPELKA KŮLNA 3. Plynárenské muzeum v areálu Pražské plynárenské v Michli bylo otevřeno v: a) V březnu 1989 b) V březnu 1999 c) V březnu 2009 Soutěž s partnery Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s. Posláním soutěží se Zákaznickou kartou je představovat vám zajímavé partnery, kteří jsou zapojeni do programu Pražské plynárenské, a. s. Úkolem čtenáře je správně odpovědět na otázku, která souvisí s jednotlivými partnery. Soutěž je otevřena pro všechny čtenáře našeho časopisu bez rozdílu, tedy i pro ty, kteří dosud Zákaznickou kartu nevlastní. Na vylosované čtenáře čekají zajímavé dárky od představeného partnera. Přejeme vám v soutěži hodně úspěchů! World Travel Consulting je agentura zajišťující nabídky nejlepších cestovních kanceláří v ČR. Zde si vyberete zájezdy a služby, aniž byste byli omezováni nabídkou jedné cestovní kanceláře. Pokud jste připojeni k internetu, pak nemusíte nikam chodit a vše zařídíte v klidu od svého počítače. WTC.cz vám zajistí cestu po celém světě, ale nejširší nabídky se soustřeďují do Středomoří a dále do Egypta k Rudému moři. Poskytnutá sleva pro držitele Zákaznické karty PP, a. s.: 10 % z cest na zakázku, incentivních akcí a plateb, mimo zájezdy Last minute. Kontakty: WTC, Pasáž Veselý dům, Osvobozených politických vězňů 379, Kladno Tel.: , wtc@wtc.cz Dnešní otázka: Do které oblasti v Egyptě můžete cestovat s WTC.cz? Na jednoho vylosovaného výherce čeká voucher na slevu ve výši 1000 Kč na vybraný zájezd (může být použit i na last minute) nebo na pobyt v lázních. Odpovědi prosíme zasílejte do na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa, Národní 37, Praha 1-Nové Město nebo jiri.vana@ppas.cz. Nezapomeňte uvést výrazné označení WTC«a svoji zpáteční adresu a telefon. Správná odpověď z čísla 1/2009: procedura spočívá v pobytu v kryokomoře při teplotách od 110 C až 180 C. Výherci soutěže z čísla 1/2009: Jaroslava Nováková, Praha 3, Miroslav Vyskočil, Praha 6-Bílá Hora Marie Balková, Praha 9, Jiří Černý, Praha 5, Zdeněk Harsa, Praha 10, Hana Johanisová, Praha 9 Co najdete v příštím čísle 4/2009: Rozhovor s Ladislavem Špačkem Obnovený model Plynárny Michle z roku 1937 Na návštěvě u zákazníka: Linde Řešení sudoku na straně 12: Tajenka křížovky na straně 12: Před deseti lety bylo otevřeno plynárenské muzeum U PLYNÁRNY 3/