Vývoj cen a cenových hladin v rámci komoditní vertikály agrobyznysu

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav regionální a podnikové ekonomiky Vývoj cen a cenových hladin v rámci komoditní vertikály agrobyznysu Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc. Vypracoval: Bc. Ladislav Skopal Brno 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vývoj cen a cenových hladin v rámci komoditní vertikály agrobyznysu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne 24. dubna Bc. Ladislav Skopal

3 Poděkování Úvodem této diplomové práce chci poděkovat prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc., za cenné rady a připomínky, metodické a odborné vedení, které mi poskytla při zpracování této práce.

4 Abstrakt SKOPAL, L., 2012: Vývoj cen a cenových hladin v rámci komoditní vertikály agrobyznysu. Diplomová práce. Brno. Diplomová práce se zabývá problematikou formování cen a cenových hladin v rámci komoditních vertikál navazujících na chov jatečného skotu a prasat v podmínkách České republiky. Vymezuje podstatné souvislosti vývojových tendencí a změn českého agrárního sektoru, změn ve struktuře produkce, přes detailnější charakteristiku vývoje trhů. Obecná východiska aplikuje a dokumentuje na příkladu vývoje cen a cenových hladin zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a spotřebitelů. Analýzy vycházejí z měsíčních cen vybraných produktů, které jsou následně použity pro verifikaci výskytu a vlivu tržní síly ve vertikálách prostřednictvím metodologického přístupu na bázi analýzy cenové transmise. Klíčová slova: Agrobyznys, komoditní vertikála, hovězí maso, vepřové maso, cenová hladina, cenová transmise Abstract SKOPAL, L., 2012: The development of prices and price levels within commodity verticals of the agribusiness. Diploma thesis. Brno. The diploma thesis deals with the formation of prices and price levels in the commodity verticals related to cattle and pigs breeding in the Czech Republic. It defines the essential context of the development and changes in the framework of the Czech agrarian sector, changes in the structure of production, through detailed characterization of the development of markets. The general considerations are applied and documented by the example of the main price levels along the commodity chain, e.g. prices of agricultural producers, industrial producers and consumer prices. The results of solution, based on analysis of price transmission and using the monthly prices of selected products, verify the occurrence and influence of market power in the verticals. Key words: Agribusiness, commodity vertical, beef, pork, level of prices, price transmission

5 Obsah 1 Úvod Literární rešerše Zemědělství a typické znaky jeho současného vývoje Komoditní vertikála Agrobyznys Agrobyznys jako projev globalizace Trhy v agrobyznysu Tržní struktura agrobyznysu Cena a její tvorba na trzích agrobyznysu Specifika formování cen v agrobyznysu Fluktuace cen zemědělských výrobků v čase Vliv skladování na ceny zemědělských komodit Vliv časového zpoždění na formování cen Stanovení ceny zemědělských komodit Cenová transmise v rámci komoditní vertikály Přístup založený na elasticitě mezitržního cenového přenosu Přístup založený na mezitržních cenových diferencích Cíl práce a metodický postup řešení Vlastní práce Základní rysy vývoje zemědělství a potravinářství Formování komoditních vertikál v živočišné výrobě Komoditní vertikála hovězího masa Komoditní vertikála vepřového masa Vývoj trhů vybraných komodit Hovězí maso Vepřové maso Vývoj cenových hladin ve vybraných vertikálách Hovězí maso Vepřové maso Cenová transmise ve zkoumaných komoditních vertikálách Analýza pružnosti mezitržního cenového přenosu Analýza mezitržních cenových diferencí... 95

6 5 Závěr Seznam literatury Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam zkratek Seznam příloh

7 1 ÚVOD Procesy globalizace a integrace, které v současné době ovlivňují rychle se rozvíjející globální ekonomické a politické prostředí, pronikají celou strukturou společnosti a vytvářejí zcela nové podmínky pro budoucí ekonomický, sociální a politický vývoj. Tyto procesy mění celý agrarní sektor a vzniká podoba silného segmentu agrobyznysu. Změny v agrárním sektoru a v novém chápání zemědělství, které mění svou primární úlohu zajištění dostatku potravin pro obyvatelstvo na současné multifunkční pojetí zajišťující mimoprodukční funkce důležité pro exitenci samotné lidské společnosti. Celá výroba potravin se začíná vyvíjet jiným směrem než tomu bylo v minulosti. Finální spotřebitelská poptávka se začíná formovat marketingovou strategií obchodních řetězců, které určují, co se k zákazníkům dostane za konečný výrobek. Tento vývoj rozvíjí tržní sílů obchodních řetězců a ovlivňují nabídku zemědělských prvovýrobců, u kterých klesá podíl na tvorbě hrubého domácího produktu v hospodářsky vyspělých i tranzitivních ekonomik. Zemědělská prvovýroba se v posledních letech stává součástí ekonomiky zahrnující předvýrobní fázi, ale i celou škálu subjektů zabývající se zpracováním, distribucí a realizací produktů zemědělského původu. Roste závislost výrobců a zpracovatelů na vyšších stupních finalizace a důsledkem tržní koncentrace těchto subjektů vzniká tržní síla ovlivňující vývoj cen komodit a konečných výrobků. Pro zkoumání tržní síly je možnost použití několika způsobů analýzy vzájemné interakce mezi jednotlivými stupni komoditních řetězců. Jedním z nich je metodický přístup založený na zkoumání tržní ceny. Působením faktorů jako např. vliv skladování, vliv přírodních podmínek nebo státních zásahů současně se vzájemnou interakcí nabídky a poptávky kolísají více či méně cenové hladiny na jednotlivých článcích potravinové vertikály. Formování ceny na konkrétním trhu ovlivňuje úroveň a vývoj cen v předcházejících a navazujících článcích komoditní vertikály. Růst nebo pokles cen v předchzejících článcích/fázích potravinové vertikály zpravidla ovlivňují náklady a následně i cenu výrobků na navazujícím stupni. 8

8 Naopak vývoj cen na navazujících resp. finálních článcích vertikály nemusí vždy ovlivnit cenu výrobků na předcházejícím parciálním trhu v rámci komoditní vertikály, jestliže zde neexistuje poptávkově-determinovaná cenová tvorba. Vývoj ceny na trzích předcházejících nebo navazujících článků komoditní vertikály, který je přenášen do vývoje ceny na daném parciálním trhu je předmětem zkoumání problematiky cenové transmise neboli mezitržního cenového přenosu. V agrárním sektoru je cenová transmise ve většině případů charakteristická nedokonalým (asymetrickým) cenovým přenosem mezi dílčími trhy agrobyznysu. Uvedené vztahy typické pro daný stupeň rozvoje agrobyznysu, který ne vždy respektuje specifika zemědělství v plném rozsahu, dále korigované opatřeními agrární politiky, v případě EU komunitárně vymezované společné zemědělské politiky, se velmi výrazně promítají i do změn samotné struktury zemědělské výroby. Právě v České republice v současném vývoji zemědělství výrazný útlum zaznamenává odvětví živočišné výroby, zejména v chovu skotu a prasat. Tento průběh je zásadně ovlivněn dynamickým vývojem a rychlými změnami podmínek agrárního trhu dotýkající se všech subjektů, které jsou zapojeny do komoditních potravinových vertikál. Lze ho hodnotit jako typický projev odrážející změny podnikatelského prostředí. V rámci této diplomové práce je výzkum zaměřen na problematiku vývoje trhů hovězího a vepřového masa v podmínkách českého agrárního sektoru a komoditních vertikál agrobyznysu. Analýza je primárně zaměřena na vývoj cenových hladin a intenzitu cenových přenosů, jako jednoho z identifikátorů odrazu tržní síly, která je v různé míře a různým způsobem uplatňována v komoditních vertikálách zejména vůči zemědělským podnikům. 9

9 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Zemědělství a typické znaky jeho současného vývoje V minulosti bylo zemědělství chápáno především jako odvětví se schopností zabezpečit určité množství potravin. Ve vývoji lidstva nastala změna v chápání tohoto odvětví od základní úlohy zajištění dostatku potravin k multifunkčnímu pojetí. Tento nový model zemědělství plní funkci produkční a mimoprodukční pro zajištění trvale udržitelného rozvoje (Bečvářová, 2005). Funkce zemědělství v širším multifunkčním pojetí zajišťuje rozvoj venkova, ochranu životního prostředí, rozvoj krajiny nebo zajištění potravinové bezpečnosti. Z tohoto důvodu je důležité podporovat odvětví zemědělství, které je determinováno biologickým reprodukčním cyklem a je spojeno s přírodou. V současné době prochází prvotní zemědělská surovina od zemědělského prvovýrobce ke spotřebiteli přes řadu navazujících článků ve vertikále. Tento vývoj způsobil útlum toku nezpracovaných zemědělských produktů od výrobce přímo ke spotřebiteli a nároky na produkty s vyšší přidanou hodnotou. Současně se mění poptávka, která se zaměřuje na kvalitní potraviny s dostatečnou zdravotní nezávadností. Podle Bečvářové (2005) vývoj zaznamenává i změnu vztahů mezi zemědělstvím a ostatními části národní i světové ekonomiky v rozvoji komplexu odvětví zabezpečujících výrobu potravin. V rámci tohoto procesu se začínají vytvářet vazby mezi jednotlivými články komoditní vertikály zahrnující výzkum a odvětví vstupů, zemědělskou prvovýrobu, zpracování, distribuci a obchodní organizace. Formováním těchto procesů roste konkurence producentů na horizontální i vertikální úrovni při snižování ochrany zemědělských prvovýrobců formou opatření agrární politiky. Následně se vytváří vliv zpracovatelů a obchodních organizací v celé potravinové vertikále (Bečvářová, 2005). Současný model zemědělství je primárně řízen poptávkou po potravinách a současně se zvyšuje poptávka po surovinách pro nepotravinářské zpracování. Lze uvést například výrobu řepky pro výrobu rostlinných olejů a pohonných hmot. Dále je očekávána změna směru od fosilních zdrojů energie k obnovitelným zdrojům energie formou biopaliv a bioplynu. 10

10 Zemědělství neexistuje a nefunguje,,samostatně, má řadu podstatných interakcí s ostatními částmi národní i světové ekonomiky. Projevuje se např. v dostupnosti, kvalitě a cenách vstupů, v úrovni technologií a techniky stejně jako v kvalifikaci pracovníků, v úrovni příjmů obyvatelstva a jeho spotřebitelských preferencích. Ovlivňuje jak nabídkovou, tak i poptávkovou stránku trhů fungujících v rámci tohoto potravinově zaměřeného segmentu. Efektivnost výroby a kvalita vstupů pro zemědělskou výrobu stejně jako úroveň a stupeň finalizace zemědělských produktů v navazujících fázích zpracování, jejich adjustace, distribuce a obchodu tak přispívají k pozitivní, ale i k negativní odezvě v možnostech uplatnění zemědělských produktů na domácím i zahraničním trhu (Bečvářová, 2005). Zemědělec již nerozhoduje o své produkci sám, ale závisí na podmínkách vytvářených širším okruhem odvětví v rámci ekonomiky propojených v rámci agrobyznysu. 2.2 Komoditní vertikála V současném zemědělství se vytvořila nová dimenze, kdy se vytvořil určitý celek charakteristický tokem zemědělské komodity od výrobce přes zpracovatele a distributory až po konečného spotřebitele. Vytváří se rostoucí vliv předcházejících a navazujících článků podílejících se na transferu komodity. V této souvislosti je používán termín komoditní/potravinová vertikála. Podle Bečvářové (2005) termín potravinový/komoditní řetězec, resp. komoditní vertikála znamená charakteristiku činností a vzájemných vztahů subjektů výrobních, zpracovatelských i odbytových činností a trhů fungujících v rámci procesů výroby a zpracování surovin získané v zemědělské prvovýrobě na produkt distribuovaný konečnému spotřebiteli. V zemědělství byl zaznamenán vývoj od nabídkových po poptávkově orientované trhy. V modelu charakteristickým preferencí nabídky byl rozhodujícím článkem zemědělský prvovýrobce, jak je znázorněno na obr. č. 1, který určoval množství, druh a kvalitu komodity distribuované dalším fázím vertikály. 11

11 Obr. č. 1 Nabídkově orientovaný komoditní řetězec Zdroj: Bečvářová, 2005 Silný vliv zemědělských výrobců determinující růst nabídky i chování výroby potravin se vývojem současného ekonomického rozvoje společnosti oslabil a začal se vytvářet poptávkově orientovaný model (obr. č. 2). Obr. č. 2 Poptávkově orientovaný komoditní řetězec Zdroj: Bečvářová, 2005 Tento nový model charakterizuje rostoucí vliv poptávkové stránky na jednotlivých trzích komoditní vertikály a mění konkurenční podmínky zemědělských prvovýrobců, kdy klíčové postavení získávají finalizující články řetězce, které prosazují své zájmy i v předvýrobních fázích a v odvětvích vstupů. Důsledkem těchto procesů se mění možnosti zemědělských podniků prosadit se v systému výroby potravin. Finalizující články v podstatě stanovují rozsah, rozmístění i způsob výroby zemědělské produkce pro další zpracování a prodej. V modelu orientovaného na poptávku je předpokladem úspěšnosti zemědělců, ale i jiného článku potravinového stále se rozvíjející informovanost a schopnost získávání informací pro bezprostřední vyhodnocení situace a reakci nabídky. Současně lze sledovat koncentraci a konsolidaci navazujících článků zpracování a distribuce vytvářející tržní sílu na straně poptávky. Jak uvádí Bečvářová (2005), urychlení procesů koncentrace a konsolidace podporuje zejména: posílení vlivu finalizujících článků, zejména obchodu na rozhodování konečného spotřebitele, rozšíření metod pro ovlivnění kupujícího, realizace tržní síly na poptávkové straně v navazujících fázích zpracování a obchodu; 12

12 snahu o ovládnutí předvýrobních fází včetně vývoje a výzkumu nových biologických materiálů, (bio)technologických inovací a procesů, což dále posiluje dominantní pozici těchto článků v rámci potravinových řetězců; urychlení procesů koncentrace a konsolidace v podnicích potravinářského průmyslu jako reakce na mimořádné rychlé rozšíření vlivu velkých obchodních řetězců na potravinovém trhu. Předcházející procesy lze sledovat i ve vývoji cen potravin a jejich struktuře. Struktura ceny potravin je nepříznivá pro zemědělské prvovýrobce, kdy podle Cramera a Jensena (1994) připadá méně než ¼ ceny na tento článek vertikály. Podle Bečvářové a Lechanové (2006) narůstá zvýšenou koncentrací zpracování a distribučních článků riziko zneužití tržní síly. Tím vzniká problém snižování spotřebitelského blahobytu, kdy není umožněno plné využití užitku, který by mu přinesla klesající cena zemědělských výrobců. Tento jev se týká zejména: trhu zemědělských komodit při nákupu produkce jako suroviny od zemědělců navazujícími firmami, kdy tržní síla zpracovatele komplikuje vyjednávací možnosti zemědělských prvovýrobců trhu potravin ve fázi prodeje spotřebitelům, kdy změna ceny primární zemědělské suroviny není plně přenášena do spotřebitelské ceny. Obecně lze říci, že vliv velkých obchodních řetězců ve formování poptávky stále stoupá. Pro eliminaci tohoto trendu vzniká vzájemná propojení subjektů všech fází výroby, zpracování a distribuce potravin. 2.3 Agrobyznys Přístup na bázi agrobyznysu vypracovali v padesátých letech dvacátého století američtí ekonomové John H. Davis a Ray A. Goldberg. Jejich společná publikace A Concept of Agribusiness (1957) se stala základem k výzkumu agrární ekonomiky a rozvoje industrializace zemědělství. Teorie agrobyznysu se stala podle Bečvářové (2005) řešením poznání širších ekonomických souvislostí výroby potravin v nové rozvíjející se ekonomice. Agrobyznys jako komplexní teoreticko-metodologická koncepce výzkumu řešící otázky 13

13 ekonomické efektivnosti celé výroby potravin, ale i změny poptávky po potravinách ovlivňované obchodními společnostmi. Zvýšená produktivita faktorů se již objevuje mezi prioritami v etapě vývoje zemědělství, kdy se projevila zvýšená poptávka po potravinách vyžadující zapojení dalších přírodních zdrojů. Proto se již v této etapě zlepšila alokace zdrojů pro vyšší výkonnost podniku. Jako jedna z prvních variant zvýšení produktivity faktorů při výrobě potravin bylo propojování zemědělské prvovýroby s navazujícími články zpracování. Agrobyznys nezahrnuje jen zemědělskou prvovýrobu, ale podle klasického pojetí Davise a Goldberga je charakterizován takto:,, souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě; tzn. výrobní činnosti na farmě a dále skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených (Davis, Goldberg, 1957) Do agrobyznysu jsou podle klasické definice zahrnována tato odvětví: a) Zemědělská prvovýroby, lesnictví a vodní hospodářství b) Potravinářský průmysl c) Krmivářský průmysl d) Služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství, a semenářství, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.) e) Dodavatelská odvětví inputů (vstupů) do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika, atd.) f) Potravinářský obchod a veřejné stravování (odvětví obchodu) 14

14 Následující obrázek č. 3 znázorňuje rozdělení jednotlivých odvětví do příslušných agrárních komplexů podle klasického pojetí agrobyznysu. Obr. č. 3 Klasické pojetí agrobyznysu Zdroj: Podborský, 2009 Definice agrobyznysu byla zpřesněna podle Sonky a Hudsona (1999) jako řetězec subsektorů vzájemně propojených řadou přímých i zpětných vazeb, zahrnující: a) Výzkum, genetické a osivářské firmy a dodavatele dalšího biologického materiálu b) Dodavatele ostatních vstupů c) Zemědělské prvovýrobce d) Nákupce zemědělských produktů e) Zpracovatele první a druhé fáze zpracování zemědělských produktů do konečných výrobků f) (malo)obchod a instituce veřejného stravování Agrobyznys tedy zahrnuje široké spektrum odvětví celé ekonomiky od činností potřebné k zemědělské prvovýrobě přes vytváření vazeb s předcházejícími a navazujícími články po procesy spojené se zpracováním do konečného výrobku. 15

15 Pro lepší pochopení základní struktury agrobyznysu uvádí Bečvářová (2005) následující obrázek č. 4. Obr. č. 4 Základní struktura agrobyznysu Zdroj: Bečvářová, 2005 V současném pojetí zemědělští prvovýrobci úzce spolupracují s nákupními, skladovacími a zpracovatelskými organizacemi. Dále je vazba s podniky velkoobchodu, dopravy a ostatních služeb, které distribuují potraviny podnikům maloobchodu a institucím veřejného stravování. Výrazný vliv na zemědělství má průmyslové odvětví dodávající vstupy ve formě strojů, zařízení, energie, pohonných hmot, krmiva a agrochemikálií. Kromě toho lze efektivní hospodaření podpořit zvýšením využití poradenství a informačních technologií (Bečvářová, 2005). Zkoumání ekonomické efektivnosti potravinového hospodářství jako celku pak vychází z pojetí konkurenční výhody. Jak uvádí Dunne (2002), nejedná se pouze o izolované hodnocení vývoje a výsledků dodavatelů a odběratelů na izolovaných trzích jako samostatných subjektů resp. představitelů relativně samostatných odvětví bez zohlednění interakcí s ostatními partnery. Zahrnuje i ekonomické souvislosti 16

16 vznikající vzájemnými vztahy odběratelů a dodavatelů od získání suroviny až prodej potravin finálnímu zákazníkovi. Zabývá se tedy činnostmi v celém procesu výroby potravin přidávající hodnotu konečnému výrobku. V současné etapě vývoje Schroder a Mavondo (1998) poukazují na princip agrobyznysu jako přístup upozorňující na vliv industrializace zemědělství. Sonka (1999) charakterizuje tento přístup jako pojetí umožňující pochopit interakce a fungování celého sytému výroby potravin Agrobyznys jako projev globalizace Obecně lze globalizaci chápat jako proces snižující zeměpisné vzdálenosti při vytváření mezinárodních ekonomických, politických, společenských a kulturních vztahů. Tento proces vyvolává zásadní změny dříve existujících vztahů vytvářením nového společenského prostředí a ovlivňuje tak chování i reakci lidí (Bečvářová, 2006). Globální charakter vzájemné závislosti ekonomik jednotlivých zemí a proces internacionalizace světového hospodářství přináší mnoho problémů světového hospodářství (Jeníček, 2002): potravinová závislost, obchodní závislost, palivově-energetická závislost (dovoz surovin vyvážen vývozem kapitálu do zdrojových oblastí, čímž dochází ke kapitálové účasti na těžbě a země si tak zajišťuje dlouhodobé dodávky těchto komodit), technologická závislost (vývoz licencí, patentů a technologie je prvkem zmezinárodnění výroby), surovinová závislost. V současném pojetí celý systém výroby potravin představuje největší sektor světové ekonomiky. Podle Goldberga (1998) je v činnostech agrobyznysu zapojeno zhruba 50 % práceschopného obyvatelstva ve světě, využívá 50 % celkových světových aktiv a představuje více než 50 % světových spotřebitelských výdajů. 17

17 Přesto, že se v celkových údajích promítají diferencované podíly i struktura agrobyznysu v rozvinutých a rozvojových zemích, nelze souhlasit s argumentem, že význam tohoto komplexu v hospodářsky vyspělých zemích klesá. I když podíl samotného zemědělství na hrubém domácím produktu (HDP) i na počtu pracovních sil se od poloviny minulého století řádově snížil, rozvoj ostatních odvětví se projevuje právě v rozvoji dalších článků agrobyznysu (Lechanová, 2005). Proces globalizace se v agrárním sektoru promítá především: v růstu tržní síly finalizujících článků komoditních vertikál (nadnárodní organizace a formy horizontální a vertikální integrace), v poklesu účinnosti státních regulačních zásahů a politik na ochranu agrárního trhu, což vyvolává tlak na liberalizaci trhů a zavádění reforem agrární politiky. Podle Bečvářové (2006) je světové potravinové hospodářství ovlivňováno trendem globalizace přinášející následující změny: Rozhodující vliv poptávky Na základě vyhodnocení vzájemné interakce nabídky a poptávky je formována nabídka zemědělských surovin, přičemž finální poptávka má rozhodující vliv na množství a strukturu výroby i dodávek v čase a prostoru. Zásah subjektů nezemědělského charakteru Do výroby zemědělských produktů a potravin zasahuje mnoho organizací nezemědělského charakteru, které se podílejí na ovlivnění konkrétních požadavků spotřebitelských segmentů. Změna struktury agrárního trhu Vlivem globalizace se začínají rozvíjet činnosti pro zvýšení konkurence růstem účinnosti výrobním faktorů. K dosáhnutí tohoto cíle se rozvíjí fúze, vytváří strategické akvizice, joint venture a v neposlední řadě je důležitá koordinace v rámci vertikál. Formou strategických spojení vznikají velké skupiny organizací ovládající celý agrární trh a následně je měněna struktura trhu důsledkem zvýšení koncentrace. 18

18 Vliv přidané hodnoty Roste poptávka po potravinách s vysokou přidanou hodnotou, jako například kuchyňsky upravené, zmrazené, dehydratované a konzervované výrobky. Subjekty nabízející tento typ potravin se stávají vůdčími a určují model obchodu v určitém komoditním řetězci. Zaměření spotřebitelů na kvalitní potraviny za nízké ceny Vývoj nových technologií jako konkurenční výhoda V důsledku zvýšení konkurence se začíná rozvíjet,,industrializované zemědělství působící na zlepšení technologií zejména v oblasti biotechnologie a komunikace (Boehlje, 1996). Podle Bečvářové (2004) využití těchto nových technologií přináší problémy: snížení konkurence z důvodu potřeby vyššího kapitálu na nové technologie a následné posílení monopolního chování, v souvislosti s použitím geneticky modifikovaných organismů (GMO) vnikají problémy s bezpečnosti potravin, v souvislosti s rozvojem internetu jako zdroje informací a komunikace vznikají problémy se zabezpečením informačních systémů a věrohodnosti dat. 19

19 Vliv globalizace vytvořil specifickou strukturu agrobyznysu s narůstajícími monopolistickými prvky umožňující prosazování tržní síly. Podle Grievinka (2003) a Goldberga (1998) lze z množství subjektů (podniků) na různých stupních agrobyznysu vytvořit následující modely struktury agrobyznysu v Evropě a USA. Obr. č. 5 Současná struktura agrobyznysu v Evropě a v USA Zdroj: Bečvářová, 2004 Z modelu je zřejmé monopsonní resp. oligopsonní postavení zpracovatelů (na trhu zemědělských výrobků) a obchodu (na trhu potravinářských výrobků). Tato skutečnost umožňuje rozsáhlý výběr mezi dodavateli a stanovení podmínek na kvalitu a druh suroviny potřebnou pro uspokojení konečné poptávky. Menší počet zpracovatelů a firem obchodu ovlivňuje konkurenční prostředí z důvodu množství monopolistických prvků umožňující vytváření tržní síly. Globalizace do značné míry ovlivňuje úspěšnost konkrétních subjektů na trhu, začíná se měnit celý agrární sektor a mění přímo i nepřímo trhy v celých vertikálách Trhy v agrobyznysu Trh je definován podle Samuelsona a Nordhause (2007) jako,,uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení ceny a množství komodity. Podle Macákové (2005) je trh chápán jako oblast ekonomiky, kde probíhá výměna činností mezi ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží. 20

20 Pro zkoumání trhů v této práci lze použít definici agrárního trhu. Podle Bečvářové (2001) je agrární (zemědělsko-potravinářský) trh prostor, kde probíhá směna výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizace, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků. Současně lze vymezit následující typy trhů v rámci pojetí agrobyznysu: 1) Trh naturální na tomto trhu jsou prodávající, kupující a spotřebitel stejný subjekt. Tento trh funguje především u vajec, ovoce a zeleniny, kdy se využívá samozásobitelská hospodářství spotřebovávající až polovinu spotřeby těchto komodit. Výrobce Spotřebitel Obr. č. 6 Schéma naturálního trhu Zdroj: Bečvářová, ) Trh surovino-potravinářský na trhu střetávání dvou subjektů výrobce a spotřebitel. Výrobce nabízí zemědělskou komoditu v různé fázi předzpracování. Mezi tyto komodity lze zahrnout ovoce, zeleninu, brambory a vejce z důvodu minima požadavků na další zpracování a větších požadavků na skladování. Po uzavření obchodu mezi subjekty si kupující následně tuto surovinu upravují a zpracovávají podle vlastní potřeby. Výrobce TRH Spotřebitel Obr. č. 7 Schéma surovino-potravinářského trhu Zdroj: Bečvářová, ) Trh zemědělských komodit Na straně nabídky se nacházejí zemědělští prvovýrobci a na straně poptávky zpracovatelé nebo nákupní organizace. Hlavní část obchodu se zemědělskými komoditami probíhá mezi výrobními a zpracovatelskými podniky (např. mléko, maso, cukrovka). Nákupní organizace 21

21 vstupují jako zprostředkovatelé do obchodu se zemědělskými výrobky u většiny obilovin a olejnin. Výrobce TRH Zpracovatelé TRH Nákupní organizace TRH TRH Zprostředkovatelé Obr. č. 8 Schéma trhu zemědělských výrobků Zdroj: Bečvářová, ) Trh potravinářských výrobků na straně nabídky se nacházejí potravinářské podniky, které svou produkci poskytují primárně obchodním podnikům prodávající tyto výrobky konečným spotřebitelům. V malé míře se na straně poptávky pohybují spotřebitelé, kteří kupují výrobky přímo od zpracovatelů. V současné době je specifický velkoobchodní prodej, kdy potravinářské výrobky jsou nakupovány od potravinářských podniků velkoobchodem, který své zásoby prodává maloobchodům. Potravinářské podniky TRH Spotřebitelé Velkoobchodní podniky TRH Obchodní podniky TRH Obr. č. 9 Schéma trhu potravinářských výrobků Zdroj: Bečvářová, 2001 Tržní mechanismus je v agrárním sektoru značně omezen a nezajišťuje efektivní alokaci kapitálu a produkce jako u nezemědělských odvětví. Poptávka v agrárním sektoru je řízena konkrétní cenou dané komodity a reaguje na ceny bezprostředně. Nabídka zemědělských výrobků je charakteristická delší dobou odezvy na změnu 22

22 ceny odpovídá délce výrobního cyklu. Ve velmi krátkém období je tato skutečnost důvodem zcela nepružné nabídky zemědělských výrobků při nezohlednění zásob. Předpoklad, že cena platná v současném období (t) bude stejná i v příštím období (t+1) lze považovat za nejisté, protože produkce může přijít na trh za rozdílných podmínek než v období t. Při delším výrobním cyklu (chov skotu, ovocnářství) jsou ceny v aktuálním období (t) odezvou na cenu platící před dvěma až čtyřmi lety. Zpoždění v reakci výrobců na cenové informace se může projevit v cyklických změnách cen model pavučinového teorému 1. Na agrárních trzích jsou typická následující specifika (Bečvářová, 2001): Neexistuje jednotný národní trh u části zemědělských komodit a výrobků z nich vyrobených, konkurence probíhá v rámci místních trhů. Část produkce zemědělské produkce není bezprostředně řízena zákonitostmi trhu, má naturální charakter zkreslující parametry v poptávce a nabídce některých komodit. U rostlinné výroby je specifické působení nepředvídatelných faktorů (změna klimatu, kvality půdy, počasí, chorob a škůdců) ovlivňující tržní signály. Nabídka je souhrn rozhodnutí o nabízeném množství jednotlivých výrobků, tj. rozhodnutí výrobců o výrobě. Typickým znakem je obtížná adaptace nabídky na změny tržních cen z důvodu časově opožděného rozhodnutí o rozsahu a struktuře výroby. Charakteristické je velké množství výrobců převážně vázaných na půdu vytvářející podmínky dokonalé konkurence, které z velké části znemožňuje ovlivňovat tvorbu ceny zemědělských komodit vlivem nedokonalé konkurence v následujícím článku vertikály. V zemědělství je omezena bezprostřední reakce prvovýrobců na změnu v poptávce z důvodu nízké cenové pružnosti nabídky (důsledek biologicky determinovaného výrobního a reprodukčního cyklu v zemědělské výrobě). 1 Více viz kapitola Vliv časového zpoždění na formování cen. 23

23 Poptávka po zemědělských komoditách je odvozena od poptávky po finálních produktech a vyznačuje se nízkou cenovou a důchodovou pružností. Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou (tržní nerovnováha) se rovněž ukazuje: a) v čase: nabídka je v čase rozložena nerovnoměrně z důvodu sezónního charakteru výroby, naopak poptávka je v čase rovnoměrná. Z hlediska času se mění i tržní ceny sklizeň surovin znamená nízké ceny, které později stoupají a tím vznikají motivy ke skladování a konzervování. b) v místě (prostoru): nabídka se rozkládá plošně a poptávka je soustředěna do velkých spotřebitelských center. Vznikají motivy pro transport zemědělské produkce příčinou rozdílných cen z hlediska oblastí Tržní struktura agrobyznysu Podle Gregy (2004) lze tržní strukturu charakterizovat jako soubor základních faktorů, které ovlivňují jednotlivé firmy v odvětví, a to dále determinuje výkonnost odvětví. Z tohoto předpokladu vychází paradigma struktura-chování-výkon (SCP). Mezi základní faktory tržní struktury patří: 1) tržní koncentrace (počet nakupujících a prodávajících a jejich relativní velikost); 2) výrobková diferenciace (výrobková odlišnost); 3) bariéry vstupu do odvětví; 4) stupeň vertikální integrace; 5) možnost využití úspor z rozsahu. V rámci jednotlivých trhů konkrétní komoditní vertikály resp. sítě agrobyznysu dochází k projevům různých forem konkurence především v závislosti na uvedených faktorech tržní struktury. Současné prostředí agrobyznysu je výrazně ovlivňováno tržní strukturou navazujících fází zpracování a obchodu, kde je charakteristická nedokonalá konkurence ve formě oligopolu, monopolistické konkurence či monopolu. Jednotlivé typy a charakteristika vyskytující se konkurence popisuje následující tabulka. 24

24 Tabulka č. 1 Základní typy konkurence Nedokonalá konkurence Dokonalá konkurence Monopolistická konkurence Oligopol Monopol Počet subjektů velmi mnoho mnoho málo jeden Produkt homogenní heterogenní heterogenní heterogenní Bariéry vstupu žádné žádné velké/malé velmi velké Ovlivnění ceny žádné omezené značné vysoké Vztah ceny a MC P = MC P > MC P > MC P > MC Zdroj: Bečvářová, 2006 Jak uvádí Macáková (2007) v reálném světě bychom dokonalou konkurenci těžko hledali. Tyto podmínky a vztahy lze považovat spíše za potřebnou abstrakci ekonomické teorie. Dokonalá konkurence je charakteristická zcela rovnými podmínkami pro všechny účastníky trhu. Výrobci vyrábí zcela homogenní produkt nelišící se od ostatní konkurence, dále je předpoklad volného anonymního vstupu do odvětví (proto nelze ovlivnit poptávku po svých výrobcích). Z výše uvedených podmínek dokonalé konkurence je zřejmě, že nelze ovlivnit tržní cenu produkce. Tržní cena lze změnit jen v případě změny ceny všech ostatních výrobků na daném trhu. Maximalizace zisku v dokonale konkurenčním prostředí je dosahována úsporami ve výrobě (odstraňování přebytečných nákladů). Tato skutečnost znamená dokonalost této konkurence z důvodu minimalizace nákladů na výrobu. V reálném světě se převážně setkáváme s nedokonalou konkurencí, mezi kterou zahrnujeme monopolistickou konkurenci, oligopol a monopol (Macáková, 2007). Monopolistickou konkurenci definujeme jako trh s volným vstupem s diferencovaným výrobkem mnoha výrobců. Spotřebitel si vybírá mezi výrobci, protože neexistuje anonymita výrobců z důvodu určité diferencovanosti výrobků, která může znamenat i různé ceny výrobků. Dochází zde tedy k cenové i necenové konkurenci přinášející růst kvality výrobků. Oproti dokonalé konkurenci se většina výrobců nezaměřuje na hledání úspor z rozsahu, ale zaměřují se na jiné způsoby zvyšování zisku. 25

25 Mezi další formu nedokonalé konkurence zařazujeme oligopol. Tento typ se vyznačuje malou skupinou výrobců s větší ekonomickou silou vytvářející omezení vstupu do odvětví. Konkurence mezi subjekty probíhá necenovou formou. Snaha výrobců je zaměřena na zvyšování ceny produktů pro spotřebitele omezením nabídky resp. vyrábějí méně a prodávají za vyšší ceny. V ekonomické teorii se vyskytuje ještě jedna forma nedokonalé konkurence vyznačující se jediným výrobcem určitého výrobku v odvětví monopol. Jedná se o opak dokonalé konkurence a nelze ho považovat za nereálný. Existence monopolu znamená růst cen omezen koupěschopností spotřebitelů. V této formě konkurence dochází k nefunkčnosti tržního mechanismu vytvářející podnět ke státním regulacím. Předcházející ekonomická teorie nám vysvětlila možné typy konkurenčního prostředí v tržním hospodářství vyskytující se i v agrárním sektoru. Tradiční tržní struktura zemědělství, označována jako odvětví s dokonalou konkurencí, vytváří novou dimenzi vlivem zapojení dalších fází agrobyznysu do systému výroby a zpracování potravin. Formování agrobyznysu přináší nové pohledy do tradičních přístupů a hodnocení technicko-ekonomické efektivnosti zemědělských podniků. Podle výsledků výzkumu v podmínkách ekonomiky ČR byly zjištěny dvě změny vyvolané tímto vývojem, které zasahují do podnikatelského prostředí zemědělských podniků (Bečvářová, Vinohradský, 2004; Bečvářová, 2005, 2006; Lechanová, Bečvářová, 2006): rostoucí vliv tržní struktury agrobyznysu na formování trhů, rozšiřování kontroly finalizujícími články a uplatňování forem mimotržní koordinace činností v rámci komoditních potravinových řetězců. Tyto změny formují předpoklady konkurenceschopnosti zemědělského podniku a vytváří podmínky pro fungování komoditního řetězce. Pro současný agrobyznys v rámci navazujících odvětí, popřípadě odvětví dodávajících vstupy do zemědělství jsou charakteristické podmínky nedokonalé konkurence ovlivňující podnikatelské prostředí a trhy, na kterých operují zemědělští výrobci. Současný rozvoj vytváří různé stupně koncentrace v odvětví zpracování, služeb a obchodu ovlivňující chování těchto firem v agrobyznysu (Bečvářová, 2005). 26

26 Následující tabulka č. 2 znázorňuje charakter konkurenčního prostředí při různém stupni koncentrace subjektů na straně nabídky a poptávky. Tabulka č. 2 Charakter konkurenčního prostředí Poptávka Monopson Oligopson Mnoho subjektů Nabídka Monopol bilaterální monopol omezený monopol monopol nabídky Oligopol omezený monpol bilaterární oligopol oligopol Mnoho subjektů monopson oligopson bilaterální polypol Zdroj: Bečvářová, 2005 Výsledky výzkumů těchto souvislostí (Bečvářová, 2005) ukazují, že zpracovatelský průmysl ovlivněný vztahem potravinářského průmyslu a obchodu působí jako monopson na podniky zemědělské prvovýroby. V komoditním řetězci lze vidět další specifický vztah vznikající mezi potravinářským průmyslem a obchodem = bilaterální oligopol. Vlivem potřeby vstupů do zemědělské prvovýroby lze identifikovat tržní sílu (monopolu/oligopolu) dodavatelských odvětví vůči zemědělské prvovýrobě. Tržní struktura v rámci agrobyznysu umožňuje uplatnit tržní sílu při formování ceny a projevuje se i v asymetrickém cenovém přenosu v komoditní vertikále. Tržní síla subjektů umožňuje omezit růst tržní ceny zemědělské produkce a následně snižuje podíl zemědělských podniků na finální ceně výrobku. Pro zvýšení podílu zemědělských prvovýrobců na konečné ceně výrobku je důležité zvyšovat možnost posílení pozice z hlediska vyjednávající síly růstem jejich koncentrace zejména v případě, kdy na následujících komoditních trzích odběratelé mají monopsonní nebo oligopsonní postavení. Toho lze docílit jak zvyšováním hektarové výměry jednotlivých zemědělských podniků (zvyšování rozměru živočišné výroby), tak i sdružením do různých podob odbytových družstev (Bečvářová, 2005). Z uvedeného je zřejmé, že vliv tržní struktury předcházejících a navazujících fází vertikály působí i v zemědělství a do značné míry ovlivňuje formování ceny v celém potravinovém řetězci. 27

27 2.4 Cena a její tvorba na trzích agrobyznysu Podle Tvrdoně (1999) je agrární (zemědělsko-potravinářský) trh prostor, kde probíhá směna výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizace, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků. Specifika na agrárním trhu se promítají do cenové tvorby zemědělských komodit. Mezi společné rysy u většiny trhů zemědělských komodit patří (Tomek, Robinson, 1990): tržní struktura blížící se dokonalé konkurenci, nabídka je ve velmi krátkém období zcela neelastická a v krátkém málo elastická, nízká cenová i důchodová elasticita poptávky. Tvorba cen na agrárních trzích se odvíjí od možnosti skladování produkce a tento vliv na utváření ceny je popsán níže podle Tomka a Robinsona (1990). Na trhu neskladovatelných komodit znázorňující obr. č. 10 je dokonale neelastická nabídka, která je charakteristická pro velmi krátké období. Na následujícím grafu je vidět tvorba rovnovážných cen (P 1 při špatné úrodě; P 2 - při dobré úrodě) vlivem působení nabídky (S 1 ;S 2 ) a poptávky (D). P S 1 P 1 S 2 P 2 Obr. č. 10 Velmi krátké období: neskladovatelné komodity Zdroj: Tomek, Robinson, 1990 D y 28

28 Na trhu skladovatelných komodit je vývoj odlišný. Produkce v současném období (0A) lze zvýšit o skladovatelné zásoby (AB) z předcházejícího období. Producenti a držitelé zásob mohou nabízet množství komodity v současném období až do bodu B, kdy bude veškerá produkce v současném období a zásoby předcházejícího období vyčerpány. Vlivem skladování se nabídka stává elastičtější a nedochází k větším cenovým fluktuacím. Cena se formuje v závislosti na objemu prodeje běžné produkce, jak lze vidět z obr. č. 11. Jestliže by byl prodán veškerý objem produkce v současném období a zásoby zůstanou konstantní ve velikosti AB, rovnovážná cena bude v bodě P 1. Druhá varianta, kdy se vytvoří rovnovážná cena, je při přesunu neprodané produkce do zásob na další období. Tato situace vytvoří cenu na úrovni P 2. P S P 2 P 1 D 0 A B y Obr. č. 11 Velmi krátké období: skladovatelné komodity Zdroj: Tomek, Robinson, 1990 Následující obr. č. 12 znázorňuje krátkodobou rovnováhu nabídkových a poptávkových vztahů, kde měnící se podmínky prostředí způsobují změny úrovně i elasticity nabídky a poptávky, což způsobuje kolísání rovnovážné ceny. 29

29 P S 1 S 2 P 1 P 2 D 1 D 2 y Obr. č. 12 Krátké období: rovnováha na trhu a její změny Zdroj: Tomek, Robinson, 1990 Cenové výkyvy v krátkém časovém období, jak lze vidět z přecházejícího grafu, jsou způsobeny měnící se nabídkou a poptávkou. Velký vliv na změnu rovnovážné ceny je charakteristický také u neelastické nabídky resp. poptávky. Rovnováha na trhu je závislá na nabídce a poptávce na trhu potravin. Následující obr. č. 13 charakterizuje tržní determinace cen potravin a zemědělských surovin. Kč/jedn.mn. Odvozená nabídka (potraviny) Primární nabídka (zemědělské podniky) P MARŽE Z Primární poptávka (potraviny) Odvozená poptávka (zemědělské podniky) 0 Q 0 Jedn.množství v čase Obr. č. 13 Tržní determinace cen potravin a zemědělských surovin Zdroj: Bečvářová,

30 Předcházející graf formující jen dvě z cenových hladin celého řetězce (spotřebitelské ceny potravin P a ceny zemědělských výrobců Z) znázorňuje závislost a provázanost trhů celé komoditní vertikály. Je vidět redukce primární nabídky zemědělců jako faktor udržující spotřebitelské ceny na vyšší než rovnovážné úrovni. Naopak monopsonní síla navazujících článků potravinové vertikály redukuje poptávku a tlačí na pokles ceny zemědělských surovin. Významné zvyšování tzv. (marketingové) marže,,marketing margins vlivem rostoucího významu navazujících článků komoditního řetězce způsobuje nízký podíl ceny zemědělských výrobců (Z) na konečné spotřebitelské ceně (P). Podle Tomka a Robinsona (1990) je marketingová marže definována jako: Rozdíl mezi spotřebitelskou cenou a cenou zemědělskou (P-Z) Souhrn marketingových služeb od dopravy, zpracování až po distribuci zemědělských produktů Analýzou zjišťující podíl ceny zemědělské suroviny na spotřebitelské ceně je potvrzeno, že posledních třicet let dochází k nárůstu podílu navazujících fází zpracování, distribuce a obchodu na konečné ceně potravin. Cena zemědělských komodit ztrácí podíl na spotřebitelské ceně (Tomek, Robinson, 1990). Její oceňovací mechanismus vedoucí ke stanovení a formování ceny popisuje následující kapitola. 2.5 Specifika formování cen v agrobyznysu Podle Lechanové (2005) je zemědělský podnik jako výrobce základní suroviny pro potravinářskou i nepotravinářskou výrobu ve stále větší míře ovlivňován předcházejícími a navazujícími články současného agrobyznysu. Tvorba koncentrace velkoobchodů a maloobchodů vytváří nevýhodné podmínky pro zpracovatele, kteří se snaží vytvářet větší koncentraci a propojení vedoucí ke zlepšení vyjednávací síly firem na trhu vůči malo/velkoobchodům. Tyto procesy a vytvářející se tržní síla předcházejících a navazujících článků se stává,,slepou uličkou, ze které se firmy snaží dostat formou sdružování a spolupráce. Je všeobecně známo, že se v zemědělství vyskytuje vysoká míra fluktuace cen. Změny ceny v dokonalé konkurenci by se měly přenášet až ke konečnému zákazníkovi, 31

31 ale vzhledem k nedokonale konkurenčnímu prostředí v agrárním sektoru dochází k neúplnému přenosu cen Fluktuace cen zemědělských výrobků v čase Při analyzování tržních změn je významný vliv působení cenových fluktuací v čase, kdy je potřeba rozlišit 3 komponenty cenové časové řady (Henrichsmeyer, 1991). Tyto komponenty lze rozlišit následovně: 1. Krátkodobé cenové fluktuace Krátkodobé cenové změny jsou způsobeny působením neovlivnitelných faktorů, mezi které patří změny v nabízeném množství produktu způsobené vlivem počasí, sezónních fluktuací, agrárně-politických opatřeních a jiných nepředvídatelných událostí. Mezi nejvýznamnější faktor z výše vyjmenovaných, který způsobuje fluktuaci ceny zemědělských výrobců, lze uvést vliv počasí. Tento nepředvídatelný vliv lze eliminovat prostřednictvím skladování zabezpečující vyšší elasticitu nabídky. Následující graf na obr. č. 14b představuje situaci, kdy cenová fluktuace probíhá v menší míře než na obr. č. 14a, kde lze vidět zcela neelastickou nabídku způsobující vysoké kolísání cen produktů zemědělských prvovýrobců. P S 2 S 1 S 3 P S 2 S 1 S 3 P 2 P 1 P 2 P 1 P 3 P 3 D D Q 2 Q 1 Q 3 Q Q 2 Q 1 Q 3 Q Obr. č. 14 Vliv elasticity nabídky zemědělských výrobků na cenové fluktuace a) zcela cenově neelastická nabídka b) cenově elastická nabídka Zdroj: Henrichsmeyer,

32 Dalším faktorem, který je třeba blíže popsat, jsou sezónní cenové fluktuace, způsobené rozdílnou poptávkou a nabídkou po zemědělských produktech během ročního období. Poptávka po potravinách v obdobích charakteristických zvýšeným zájmem o potraviny narůstá (např. Vánoce a Velikonoce) a tudíž se i zvyšuje poptávka po zemědělských produktech, což je charakteristické pro sezónní výkyvy. Nabídka je ovlivněna vegetačním obdobím v rostlinné výrobě, kdy je většina zemědělských produktů sklízena v určitém období (žně). 2. Střednědobé cenové fluktuace Mezi střednědobé cenové fluktuace lze zařadit změny nabídky a poptávky v závislosti na fázi ekonomického cyklu a cenové kolísání pod pojmem pavučinový teorém Cobweb teorém Dlouhodobé cenové fluktuace (trendy) Dlouhodobé cenové fluktuace neboli trendy jsou spojeny s vývojem úrovně národní ekonomiky (inflace/deflace), růstem počtu obyvatel, změnou spotřebitelských preferencí nebo jejich příjmů. V dlouhodobém období dochází ke klesání ceny zemědělských produktů. Tato skutečnost je důsledkem rostoucího počtu obyvatel a reálného hrubého domácího produktu (HDP) zvyšující poptávku a snižující pružnost zemědělských produktů. Dalším faktorem ovlivňující cenu je nabídka zemědělských produktů zvyšující se vlivem technologického pokroku. Následující obr. č. 15 charakterizuje procesy související se změnou ceny. P D 3 D 1 D 2 S 1 S 2 P 1 S 3 P 2 P 3 Obr. č. 15 Tendence dlouhodobého vývoje cen zemědělských výrobců Zdroj: Henrichsmeyer, 1991 Q 2 Více viz kapitola Vliv časového zpoždění na formování cen. 33

33 2.5.2 Vliv skladování na ceny zemědělských komodit Podle Henrichsmeyera a Witzkeho (1991) je skladování činnost, při které je zboží přemisťováno z jedné časové periody t do další časové periody t+n. Dudáš (1983) charakterizuje skladování jako uchování zemědělských produktů rostlinné výroby od sklizně a uložení do skladiště, až do doby jejich spotřeby. Snaha je uchování skladovaných produktů beze ztrát jak na kvalitě, tak na hmotnosti. Mezi hlavní funkce skladování lze zahrnout: 1) Zajištění plynulého provozu tzv. pojistná rezerva. 2) Potřeba vyřešit nerovnoměrné časové kolísání produkce/poptávky tzv. sezónní vyrovnání (vyrovnání mezi obdobím,,dobré sklizně a,,špatné sklizně ). Tato funkce zabezpečí stabilizaci ročních cenových fluktuací. 3) Prostřednictvím státní regulační politiky je u vybraných komodit zabezpečen výkup přebytků, stát stanoví minimální cenu, která slouží jako garance příjmu pro výrobce. 4) Udržení zásob pro obyvatelsko v krizovém období (v případě katastrofy nebo omezením dovozu). Úloha skladování je významná zejména v rostlinné výrobě u tzv. koncentrovaných zemědělských produktů (obiloviny, olejniny, luštěniny, koncentrovaná krmiva atd.), kde je míra kazivosti nižší než u produktů živočišné výroby (maso, mléko atd.). Minimální význam skladování je u tzv. neúdržných/vodnatých produktů (brambory, řepa, ovoce atd.). 34

34 Obrázek č. 16 znázorňuje rostoucí průběh tzv. nabídkové funkce,,vzniklé ze zásob A L a klesající průběh,,skladovací funkce L, která je charakteristická jevem, kdy vyšší cena skladovaného produktu způsobí nižší skladované množství z důvodu maximalizace prodeje zásob za vysokou cenu. P A L L X Obr. č. 16,,Skladovací funkce L a nabídková funkce,,vzniklá ze zásob A L Zdroj: Henrichsmeyer, 1991 V důsledku tvorby zásob dochází k zeslabení krátkodobé cenové nestability. Toto se projevuje při,,mimořádné sklizni (kdy dojde ke zvýšení nabídky a k mírnějšímu poklesu ceny v důsledku existencí zásob) a,,nepříznivé sklizni (vytvořená zásoba eliminuje prudké zvyšování cen, než v případě nabídky z plynulé výroby) Vliv časového zpoždění na formování cen Na agrárním trhu je specifická různá časová odezva spotřebitelů a výrobců na signály trhu. Na straně nabídky je nejkratší časová odezva dána délkou vegetační doby neboli výrobního cyklu a proto je v tomto odvětví charakteristické, že nabídka je v krátkodobém pojetí nepružná. Spotřebitel naopak na signálu trhu neboli na změnu ceny reaguje bezprostředně (Bečvářová, 2001). Q (d) t = f (P t ) (s) Q t = f (P t-1 ), kde: Q (d) t je poptávka v období t, Q (s) t je nabídka v období t, P t je cena v období t, P t-1 je cena v období t-1. 35

35 Výrobci vycházejí ze skutečnosti, že poptávka po produkci bude stejná i v období příštím a snaží se zvýšit či snížit nabídku. Tento předpoklad nemusí být pravdivý a produkce přicházející na trh v dalším období může vstoupit do zcela jiných podmínek, kdy cena za produkty neodráží cenovou hladinu v předešlém období. Tento jev se projevuje jako cyklická fluktuace trhu. Jednotlivá výroba má odlišnou délku časové zpoždění: Jednoleté plodiny obecně 1 rok Brojleři 2 3 měsíce Výkrm skotu 2 3 roky Speciální kultury 4 5 let Podle Bečvářové (2001) se tato pesimistická a optimistická cenová očekávání projeví v cyklických změnách vývoje trhu na straně nabídky i poptávky. Tyto vazby jsou známy pod pojmem,,pavučinový teorém viz obr. č. 17. Obr. č. 17 Graf znázorňující pavučinový teorém Zdroj: Bečvářová, 2001 Charakteristický cyklus je tedy takový, že vysoké ceny přináší stejnorodá výrobní rozhodnutí u většiny výrobců. Tato situace zvýší objem nabízeného množství na trhu a následně stlačí ceny komodity dolů. Toto rozhodnutí vyvolá opět snížení produkce a následné zvýšení cen. Tento cyklus se dále opakuje (Tracy, 1993). 36

36 Frekvence a rozsah cenových změn v podmínkách dokonalé konkurence závisí na: frekvenci a rozsahu změn nabídky, resp. poptávky, elasticitě (sklonu) nabídkové, resp. poptávkové funkce. Tedy v krátkém časovém období lze očekávat prudké cenové výkyvy, pokud nabídka, resp. poptávka jsou neelastické a při měnící se nabídce nebo poptávce (Lechanová, 2005). Podle Tracyho (1993) nelze vždy výkyvy v množství vyrobeného zboží ovlivnit skladováním, z tohoto důvodu vznikají cyklické kolísání na trhu komodit. Cyklické změny lze tedy částečně eliminovat tržní spekulací nebo skladováním skladovatelných komodit (obiloviny) Stanovení ceny zemědělských komodit Jednotlivé formy stanovení ceny zemědělských komodit lze rozdělit do pěti skupin (Tomek, Robinson, 1990): 1) Neformální jednání a vyjednávání mezi subjekty - zajišťuje se formou soukromoprávních vztahů (např. kupní smlouva). Rovnovážná cena bude dosažena, jestliže účastník vztahu nebude disponovat tržní silou a budou mít k dispozici přesné informace. 2) Obchodování na organizovaných burzách a aukcích - jedná se o 2 typy trhů: Okamžitý trh Trh s future kontrakty - dochází k významnému přiblížení k rovnovážné ceně za podmínek velkého objemu transakcí, obchodování se účastní velké množství prodávajících a kupujících a tudíž nemožnost manipulace s cenami, ceny jsou nad úrovní vládou stanovených minimálních cen. 3) Stanovení ceny podle vzorce (formula pricing) - tato metoda nevyžaduje vyjednávání a je vhodná pro dlouhodobé kontrakty, kdy se pro odvození ceny používá např. tržní cena dané komodity v čase doručení. 37

37 4) Kolektivní vyjednávání (collective bargaining) mezi výrobci a vládou - nespokojenost s nízkou cenou zemědělských surovin vede k zakládání družstev k lepší vyjednávací pozici oproti výkupním organizacím. Tento způsob je velmi těžký prosadit v dnešním globalizovaném světě, kdy zpracovatel může nakoupit levnou surovinu ze zahraničí. 5) Administrativní rozhodnutí buď ze strany soukromých firem, nebo vládních organizací - zemědělští prvovýrobci mají možnost ovlivňovat ceny, pokud produkují jedinečný výrobek nebo disponují tržní silou. - podle Marion (1986) jsou maloobchodní a velkoobchodní ceny výrobků determinovány převážně prostřednictvím administrativních rozhodnutí. Pro výběr určité techniky stanovení ceny je závislost na preferencích společnosti a obchodované komoditě. Při obchodování s jednou komoditou je obvyklé používat více různých oceňovacích technik. 2.6 Cenová transmise v rámci komoditní vertikály Uvedené charakteristiky se promítají do vlastního mechanismu cenového přenosu v rámci vertikál. Cenový přenos v současných podmínkách je i jedním z klíčových kritérií zkoumání vlivu zavedení nových opatření agrární politiky. Dává možnost zjištění vývoje tržní struktury a vztahů určité komoditní vertikály vyvolané vstupem strategického partnera nebo spojením firem existujících na současném agrárním trhu. Výrazný vliv na cenový přenos mají státní ingerence, které mohou být spojeny s politikou v oblasti daňové ovlivňující cenový přenos mezi články komoditní vertikály. Zkoumání cenové transmise udává, jaký podíl změny ceny vstupu se promítne do ceny výstupu. Peltzman (2000) uvádí, že byl pozorován v mnoha odvětvích následující jev: růst ceny se téměř vždy promítne do ceny výstupu, poklesy ceny vstupů následují pouze částečné poklesy cen výstupu. 38

38 Tento úkaz je podle ekonomické teorie vysvětlován následujícími příčinami: Výskytem tržní síly tento jev charakteristický pro odvětví produkující nadměrné zisky. Neelastický cenový přenos závisí na chování podniku, existenci úspor z rozsahu a pružnosti nabídky a poptávky. Tržní síla způsobuje, že růst ceny vstupů je téměř vždy a v plné výši promítnut do ceny výstupu, naopak pokles ceny vstupů se projevuje jen z malé části do ceny výstupu a současně dochází ke zvýšení jejich marže (Mc Corriston, Morgan, Rayner, 2001). Řízením zásob maximalizující zisk řízení zásob je spojené s chováním podniku maximalizující zisk způsobující asymetrickou cenovou transmisi snižující cenovou fluktuaci. V odvětví se skladovatelnými zásobami cena kolísá pomaleji na rozdíl od produktů s větší kazivostí. Neelastický cenový přenos je také způsoben nepružností některých druhů nákladů, např. menu costs nebo fixní mzdy. V posledních letech se ekonomové zkoumající komoditní vertikály zaměřují na výzkum mezitržních cenových přenosů (Revoredo, Nadolnyak, Fletcher, 2004, Mc Corriston, 2001, 2002). Mc Corriston (2001) uvádí, že cenový přenos v rámci vertikály nebude úplný, jestliže se vyskytuje v jednotlivých fázích komoditní vertikály nedokonale konkurenční prostředí. Např. z výsledků šetření prováděného Competition Commission (Velká Británie) bylo zjištěno, že tržní síla obchodních řetězců se odráží v asymetrickém přenosu cenových změn, kdy pokles cen zemědělských výrobců není přenesen v plné výši do spotřebitelských cen potravin. Vzhledem k nedokonalému přenosu cenový změn dochází k situaci, kdy spotřebitel není schopen plně využít užitek přinášející klesající ceny zemědělských výrobců, dochází k zadržování zisků využitím tržní sily a vzniká problém redistribuce spotřebitelského blahobytu. Podle Mc Corristona (2001) rozsah cenové přenosu (PT) je závislý na změně agregátní marže ( MU) firem následujícího článku vertikály a na změně nákladů ( C). PT = f ( MU, C) Podle velikosti elasticity cenového přenosu lze vyjádřit, jaký typ tržní struktury je v určitém článku komoditní vertikály. V případě dokonalé konkurence by marže byla 39

39 nulová a míra cenového přenosu způsobena změnou v nákladové funkci následného článku vertikály. Situace nedokonale konkurenčního prostředí způsobuje zvyšování marže firem s určitou tržní silou vyvolávající asymetrický cenový přenos (Mc Corriston, 2002) Přístup založený na elasticitě mezitržního cenového přenosu Pro zkoumání elasticity cenového přenosu se využívá koeficient elasticity cenové transmise (EPT), který vyjadřuje číselně intenzitu cenového přenosu. Touto metodou přiřadíme dvou úrovním trhů označení,,i a,,j a vypočítáme míru pružnosti podle koeficientu EPT (Mc Corriston, 2002): = = Prostřednictvím koeficientu EPT lze hodnotit tržní sílu na jednotlivých úrovních komoditní vertikály ovlivňující cenový přenos od zemědělských prvovýrobců až ke konečnému spotřebiteli (Mc Corriston, Morgan, Rayner, 2001). Dále lze použít koeficient elasticity cenové transmise pro odhad cenové elasticity u sekundárních poptávkových funkcí podle následujícího vztahu (George, King, 1971): e j = ɛ i * EPT ji kde: e j je odhad přímé cenové elasticity j-té sekundární poptávky v rámci určité výrobkové vertikály, ɛ i je přímá cenová elasticita primární poptávky, EPT ji je elasticita cenové transmise mezi j-tým trhem ve výrobkové vertikále a spotřebitelským trhem. Tento způsob odhadu cenové elasticity u sekundárních poptávkových vztahů zajišťuje dvě výhody: potřeba nízkého počtu charakteristik, které jsou nezbytné k provedení číselného odhadu cenové elasticity u sledované sekundární poptávkové funkce, není potřeba znát koeficient cenové elasticity bezprostředně předcházející poptávky ani jinou její poptávkovou charakteristiku. 40

40 2.6.2 Přístup založený na mezitržních cenových diferencích Přístup založený na mezitržních cenových diferencích zkoumá asymetrii cenového přenosu při kladných a záporných cenových změnách. Jak uvádí Lechanová (2005), výsledky řady zahraničních výzkumů (cit. Bettendorf, Verboven, 2000; Aguiar, Santana, 2002; Revoredo, Nadolnyak, Fletcher, 2004) prokázaly, že kladné cenové změny jsou ve větším rozsahu a tedy významněji přenášeny mezi dílčími trhy vertikály než cenové změny záporné. Pro zkoumání elasticity kladných nebo záporných cenových změn se zpravidla používají následující regresní modely: vícenásobná regrese podle Revoreda, Nadolnyaka, Fletchera (2004) vycházející z následujícího vztahu pro vícečetnou řadu: = + + kde: je změna ceny na j-tém stupni vertikály = >0 je kladná cenová změna na i-tém stupni vertikály = <0 je záporná cenová změna na i-tém stupni vertikály nebo jednoduchá regrese opakovaně pro kladné, resp. záporné cenové změny vycházející z následujícího vztahu pro vícečetnou řadu: = +,. = + Intenzita závislosti kladných a záporných cenových diferencí může být hodnocena prostřednictvím koeficientu korelace, která hodnotí velikost závislosti pro každou časovou řadu zvlášť, a proto omezuje potenciální vliv vzájemné korelace kladných a záporných změn. 41

41 3 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ Cílem diplomové práce je charakterizovat současný model produkčního zemědělství v rámci agrobyznysu. Zaměřit se na rozhodující faktory formování cen a cenových hladin v rámci vybraných komoditních vertikál a jejich konkrétní projevy v podmínkách České republiky. V rámci vlastní práce bude vypracována metodika a návazně analýza vývoje spotřebitelských cen, cen průmyslových výrobců a cen zemědělských výrobců u vybraných potravin v podmínkách ČR v celé vazbě komoditní vertikály. Pro naplnění výše uvedeného cíle byl zvolen metodický postup, který je charakterizován následujícími dílčími kroky, postupně vedoucí k naplnění daného cíle této práce: 1) V první fázi jsou formulována teoreticko-metodologická východiska obecně, a to v následujících okruzích: vymezení úlohy zemědělství obecně a typické znaky současného vývoje, problematika formování komoditních vertikál v agrobyznysu se zaměřením na vymezení rozhodujících článků a jejich interakcí na trzích v daných vertikálách, základní charakteristiky agrobyznysu v kontextu procesu globalizace v agrárním sektoru a souvisejících odvětvích; v této souvislosti jsou charakterizovány agrární trhy a tržní struktura v rámci agrobyznysu ovlivňující formování vazeb mezi jednotlivými články potravinového řetězce, tvorba ceny na trzích agrobyznysu a charakteristika hlavních faktorů ovlivňující formování cenových relací v rámci komoditních vertikál. 2) Vlastní práce navazuje na charakteristiku současných rysů vývoje zemědělství a potravinářství, podrobněji jsou identifikovány projevy změn prostředí v agrárním sektoru s důrazem na zkoumání změny struktury výroby a vývoj zaměstnanosti v tomto sektoru. Pro hlubší poznání jsou charakterizovány rozhodující vazby a materiální (resp. informační) toky v komoditní vertikále hovězího a vepřového masa, 42

42 které ovlivňují formování dílčích trhů a v konečném důsledku celou vertikálu. Jako nezbytný předpoklad pro komplexní posouzení situace na zkoumaných trzích je zpracována analýza vývoje trhů s primárním zaměřením na nabídku a poptávku zkoumaných komodit. V této fázi řešení jsou sledovány vývojové tendence cenových hladin vybraných produktů na jednotlivých fázích komoditní vertikály. Jednalo se o zpracování měsíčních cen rozhodujících reprezentantů od začátku roku 1999 do konce roku 2011 na trhu zemědělských (CZV), potravinářských (CPV) a spotřebitelských výrobků (SC). Pro zhodnocení průběhu cen byly dále použity statistické metody, resp. bazické indexy s pevným základem stanoveným k lednu roku Nedílnou součástí řešení je charakterizování vztahu mezi cenovými úrovněmi na jednotlivých stupních zemědělsko-potravinářské vertikály prostřednictvím tzv. marže (cenové rozpětí) 3. Zpracovatelská marže je vypočítána rozdílem mezi cenou průmyslových výrobců a cenou zemědělských výrobců. Dále rozdíl mezi spotřebitelskou cenou a cenou průmyslových výrobců představuje obchodní marži. 3) Projevy tržní síly ve vertikále jsou v závěru práce zkoumány i pomocí analýzy cenové transmise, která je provedena ve dvou následujících krocích: a) Posouzení pružnosti mezitržního cenového přenosu na všech úrovních zkoumaných vertikál prostřednictvím výpočtu koeficientu pružnosti mezitržního cenového přenosu (EPT). b) Na základě koeficientu korelace je hodnocena analýza cenových diferencí v rámci navazujících dílčích trhů pro posouzení rozdílnosti výsledků analýzy cenové přenosu v případě kladných, resp. záporných cenových změn. 3 Pojem marže v této diplomové práci je chápán jako rozdíl mezi cenovými hladinami dvou bezprostředně navazujících článků komoditní vertikály (CPV-CZV; SC-CPV), tzn. bez odečtení dalších souvisejících nákladů a tedy odlišně od čistého zisku daného článku vertikály. 43

43 Ad a) Analýza pružnosti mezitržního cenového přenosu Analýza cenového přenosu mezi jednotlivými články komoditního řetězce je provedena ve směru nabídkovém a poptávkovém. Datovou základnu představují měsíční ceny vybraných výrobků na jednotlivých trzích komoditní vertikály (hovězí a vepřové maso) za období leden 1999 až prosinec Jako základní ukazatel pro číselné vyjádření intenzity cenového přenosu byl využit koeficient elasticity cenové transmise (EPT Elasticity of Price Transmission). V případě rozlišení dvou trhu v rámci komoditní vertikály označením i a j, lze koeficient elasticity cenového přenosu (EPT ij ) formulovat následujícím způsobem (McCorriston, 2002): = = Uvedený koeficient EPT ij nám říká, jakým způsobem se změní cena na j-tém trhu při změně ceny na i-tém trhu o jednotku. Koeficienty cenové transmise jsou vypočteny pro všechny kombinace jednotlivých tržních úrovní podle následujícího vztahu: EPT = = = Následně pro každý stupeň komoditní vertikály byly prostřednictvím prostého aritmetického průměru vypočteny průměrné koeficienty EPT ij, které byly poté uspořádány do čtyř výsledných matic (obr. č. 18). 44

44 CZV - Jateční býci p 1 CPV - Hovězí přední bez kosti p 2 SC - Hovězí přední bez kosti p 3 CZV - Jateční býci p 1 CPV - Hovězí zadní bez kosti p 2 SC - Hovězí zadní bez kosti p 3 CZV - Jateční býci p 1 x EPT 12 EPT 13 CZV - Jateční býci p 1 x EPT 12 EPT 13 CPV - Hovězí přední bez kosti p 2 EPT 21 x EPT 23 CPV - Hovězí zadní bez kosti p 2 EPT 21 x EPT 23 SC - Hovězí přední bez kosti p 3 EPT 31 EPT 32 x SC - Hovězí zadní bez kosti p 3 EPT 31 EPT 32 x CZV - Jatečná prasata p 1 CPV - Vepřový bok p 2 SC - Vepřový bok p 3 Obr. č. 18 Matice koeficientů EPT ij zachycující cenový přenos ve zkoumaných vertikálách Průměrné koeficienty EPT ij znázorněné nad diagonálou charakterizují cenový přenos v nabídkovém směru, naopak hodnoty uvedené pod diagonálou značí cenovou transmisi ve směru poptávkovém. Jednotlivé hodnoty ve výše uvedené matici tedy vyjadřují elasticitu mezitržních cenových přenosů. Přehled možných variant výsledků podle koeficientu EPT uvádím níže: CZV - Jatečná prasata p 1 o EPT = 0 hovoříme o absolutně neelastické (nepružné) cenové transmisi, kdy změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) nezpůsobí žádnou změnu na trhu navazujícím (j); CPV - Vepřový bok p 2 o 0 < EPT < 1 jedná se o neelastickou cenovou transmisi, kdy změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) způsobí změnu o méně než jednotku na trhu následujícím (j); SC - Vepřový bok p 3 x EPT 12 EPT 13 EPT 21 x EPT 23 EPT 31 EPT 32 x CZV - Jatečná prasata p 1 CPV - Vepřová kýta bez kosti p 2 SC - Vepřová kýta bez kosti p 3 CZV - Jatečná prasata p 1 CPV - Vepřová kýta bez kosti p 2 SC - Vepřová kýta bez kosti p 3 x EPT 12 EPT 13 EPT 21 x EPT 23 EPT 31 EPT 32 x 45

45 o EPT = 1 jedná se o jednotkové elasticitě cenové transmise, kdy změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) způsobí změnu přesně o jednotku na trhu následujícím (j); o EPT > 1 hovoříme o elastické cenové transmisi, kdy změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) způsobí změnu o více než jednotku na trhu následujícím (j); 4 o EPT jedná se o dokonale elastickou cenovou transmisi, kdy změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) způsobí změnu blížící se nekonečnu na trhu následujícím (j). Ad b) Analýza mezitržních cenových diferencí V této části bude výzkum zaměřen na výpočet analýzy cenových diferencí na jednotlivých tržních stupních komoditní vertikály, resp. posouzení rozdílnosti výsledků cenových přenosů v rámci výskytu záporných nebo kladných cenových změn. Analýza je tedy provedena na navzájem navazující dílčí trhy vybraných vertikál, resp. pro 1. a 2. stupeň komoditní vertikály: 1. stupeň vertikály jedná se o vztah mezi změnou CZV - jatečných býků, resp. prasat (i=1) a změnou CPV u výrobků zpracovatelského průmyslu (j=2) hovězí přední bez kosti, hovězí zadní bez kosti, resp. vepřový bok, vepřová kýta bez kosti. 2. Stupeň vertikály jedná se o vztah mezi změnou CPV zpracovatelského průmyslu (i=2) a změnou SC velkoobchodů nebo maloobchodů (j=3). Pro zkoumání cenových diferencí na jednotlivých stupních zkoumané vertikály byly použity následující regresní modely (jednoduchá regrese) dle Bečvářové (2006): = +,. = + 4 Hodnoty uvedené v matici koeficientů EPT ij (obr. č. 61), vykazující elastickou cenovou transmisi (EPT > 1) mezi jednotlivými dílčími trhy, jsou vyznačena červenou barvou. 46

46 Míra závislosti časových řad, zachycující meziměsíční cenové diference s rozlišením na záporné a kladné cenové změny, je hodnocena koeficientem korelace. Výsledkem této analýzy bude posouzení, jestli jsou záporné cenové změny (pokles cen) přenášeny na jednotlivých stupních komoditní vertikály ve stejném rozsahu jako kladné cenové změny (růst cen). Vstupní data pro vývoj cen a analýzu cenové transmise byly převzaty z příslušných Situačních a výhledových zpráv doplněny o údaje z Českého statistického úřadu. 4) Zvolený metodický postup a následně získané údaje a poznatky byly nezbytné pro celkovou charakteristiku vývoje agrárního sektoru a staly se východiskem pro zpracování celkových závěrů práce. 47

47 4 VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Základní rysy vývoje zemědělství a potravinářství Pro bližší charakteristiku komoditních vertikál a vývoje trhů v dalších částech diplomové práce je důležité charakterizovat vývoj agrárního sektoru obecně s rozdělením na zemědělství a potravinářství. Zemědělství Zemědělství a jeho ekonomický rozměr se v dlouhodobém trendu snižuje. V rámci národního hospodářství ČR je ukazatelem charakterizující vývoj zemědělství podíl tohoto sektoru na hrubém domácím produktu (HDP). Následující obr. č. 19 znázorňuje tento vývoj. Obr. č. 19 Podíl zemědělství na celkovém HDP Zdroj: ŠÍR, 2010 Podíl zemědělství na celkovém HDP vykazuje klesající trend, který byl ovlivněn mírným výkyvem v roce 2004 a 2008, což lze přičíst dobrým výsledkům rostlinné produkce vlivem produkčních faktorů, které ji ovlivňují zejména počasí. 48

48 Další ukazatel znázorňuje vývoj počtu zaměstnaných v tomto sektoru, viz následující obr. č. 20. Obr. č. 20 Zaměstnanost v zemědělství Zdroj: ŠÍR, 2010 Zaměstnanost v zemědělství se v období snížila na necelou čtvrtinu. Znatelné snížení bylo zaznamenáno v první polovině 90. let minulého století vlivem transformačních procesů v českém zemědělství. V tomto období poklesl počet ekonomicky aktivních v zemědělské výrobě z cca 540 tis. osob v roce 1989 na cca 225 tis. osob v roce Dramatický pokles se v následujících letech zpomalil a meziročně se pohyboval kolem 2-3%. V roce 2009 pracovalo v zemědělství přibližně 120 tisíc zaměstnanců. V dalších letech lze očekávat pokračující snižování zaměstnanosti vlivem omezování živočišné výroby a jeho zefektivněním. Pokles zaměstnanosti znamenal výrazné zvýšení produktivity práce, která se projevovala ve větší míře než v ostatních sektorech národního hospodářství. Pro zemědělství zůstává typická méně příznivá věková struktura pracovníků, nižší podíl zaměstnaných žen, méně kvalifikovaných pracovníků ve srovnání se strukturou pracovníků v národním hospodářství a regionálně diferencovaná zaměstnanost. Pro zemědělskou výrobu v ČR je v současném období využíváno přibližně 4264 tis. ha zemědělské půdy. Polovina zemědělského půdního fondu se nachází v tzv. LFA oblastech (pozemky méně příznivé pro hospodaření). 49

49 Velikostní struktura podniků v ČR se liší od struktury EU. V ČR podniky s více než 50 ha zemědělské půdy zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy. Z hlediska struktury zemědělské produkce roste podíl rostlinné výroby na úkor živočišné výroby, což lze vidět na obr. č. 21. Nejvyšší podíl na zemědělské výrobě má produkce obilovin, naopak velký pokles je zaznamenán u produkce vepřového masa. Obr. č. 21 Podíl rostlinné a živočišné produkce na celkové zemědělské produkci v ČR (%) Zdroj: ČSÚ Rostlinná produkce od roku 1993 do roku 2007 stoupla o cca 13 % na úkor živočišné výroby, která v roce 2007 klesla na 42,2 %. Podíl rostlinné produkce na celkové zemědělské produkci byl v letech 2005 a 2006 ovlivněn nepříznivým počasím, které pro zemědělské prvovýrobce znamená jedno z nejvýznamnějších ohrožení pro jejich produkci. V rámci rostlinné výroby nebyl zaznamenán výrazný pokles podílu produkce komodit a lze ho nejvíce vidět u komodity brambory s poklesem o 7 % za 10 let od roku 2000 (viz obr. č. 22). 50

50 Obr. č. 22 Rostlinná produkce v roce 2000 a 2010 v běžných cenách Zdroj: ČSÚ Vývoj rostlinné produkce, jak bylo uvedeno výše, neustále stoupá a s tím i podíl produkce technických plodin, zeleniny a zahradních plodin a obilovin. Produkce technických plodin v běžných cenách se změnila z 21 % na 26 % v roce 2010 oproti roku 2000 zásluhou olejnin, zejména řepky ozimé. Dále lze říci, že v tomto odvětví převažuje pěstování obilovin (pšenice ozimé) včetně osiva a vzhledem k nepříznivým podmínkám pro pěstování révy vinné na většině území ČR je charakteristický malý podíl produkce u komodity víno vůči ostatním komoditám. Mírný pokles u komodity krmné plodiny lze přičíst snižování stavu hospodářských zvířat a po zhlédnutí obr. č. 23 lze zaznamenat i změnu trendu v živočišné produkci mezi roky 2000 a Obr. č. 23 Živočišná produkce v roce 2000 a 2010 v běžných cenách Zdroj: ČSÚ 51

51 V živočišné produkci převládá výroba mléka a chov prasat, který ale výrazně klesá a stal se zemědělskou produkcí s nejrychleji klesajícím trendem, kdy podíl produkce vepřového masa klesl o 10 % za desetileté období od roku Podíl výroby mléka na celkové živočišné produkci stoupl o 8 % a také vzrostla poptávka po drůbežím mase znamenající změnu podílu z 9 % na 12 % v roce Výše uvedené změny v podílech zemědělské produkce mají vliv na vývoj potravinářského průmyslu, změny v jejich nabídce a na formování cen v agrobyznysu. Potravinářství Odvětví výroby potravin patří k nosným odvětvím zpracovatelského průmyslu v České republice, jeho význam je dán převážně tím, že zajišťuje potraviny pro výživu obyvatelstva. V ČR se výroba potravin s výrobou nápojů podílí na HDP s 2,65 %. Oproti jiným odvětvím zpracovatelského průmyslu je míra rozvoje potravinářství ČR výrazně ovlivněna globalizací a vývojem světové ekonomiky, ale i podmínkami na vnitřním českém trhu jako například pravidly hospodářské soutěže a vývojem poptávky. Vstup ČR do EU znamenal pro potravinářské podniky striktní dodržování nové legislativy zejména potravinářské právo, veterinární a jiné předpisy. Vzhledem k širokému spektru potravinářských výrobků se potravinářský průmysl dělí na následující výrobní obory: Zpracování a konzervování masa a masných výrobků Zpracování a konzervování ryb, korýšů a měkkýšů Zpracování a konzervování ovoce a zeleniny Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků Výroba mléčných výrobků Výroba mlýnských a škrobárenských výrobků Výroba pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků Výroba ostatních potravinářských výrobků Výroba průmyslových krmiv Jedná se tedy o všechny obory potravinářského průmyslu bez oboru výroby nápojů. S touto agregací i strukturou se pracuje v následujících analýzách. 52

52 Podíl oborů na celkových tržbách z prodeje vlastních výrobků a služeb v roce 2010 byl následující: Výroba ostatních potravinářských výrobků 22,6% Výroba pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků 13,7% Výroba průmyslových krmiv 11,9% Zpracování a konzervování masa a výroba masných výrobků 25,7% Výroba mlýnských a škrobárenských výrobků 3,8% Zpracování a konzervování ryb, korýšů a měkkýšů 0,1% Zpracování a konzervování ovoce a zeleniny 2,6% Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků 2,2% Výroba mléčných výrobků 17,5% Obr. č. 24 Podíly oborů potravinářského průmyslu na tržbách za prodej vlastních výrobků v roce 2010 Zdroj: MZe ČR panorama potravinářského průmyslu, 2010 Z uvedené struktury vyplývá, že rozhodujícími z hlediska výkonnosti jsou tyto obory: Zpracování a konzervování masa a masných výrobků (25,7 %), výroba ostatních potravinářských výrobků (22,6 %), výroba mléčných výrobků (17,5 %) a výroba pekařských, cukrářských a jiných moučných výroků (13,7 %). Ostatní odvětví zaujímají nižší podíly, ale z hlediska významu pro další články komoditní vertikály jsou důležité jako např. výroba průmyslových krmiv zajišťující produkt pro živočišnou výrobu. Nejnižší podíl na tržbách z prodeje vykazuje obor zpracování a konzervování ryb, korýšů a měkkýšů s 2,6 %. V následujícím obr. č. 25 je uvedena struktura oborů podle procentního podílu počtu podniků v jednotlivých oborech, které se účastní na výše uvedených tržbách potravinářského průmyslu ČR. 53

53 Výroba ostatních potravinářských výrobků 21,4% Výroba pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků 45,25% Výroba průmyslových krmiv 5,19% Zpracování a konzervování masa a výroba masných výrobků 19,1% Výroba mlýnských a škrobárenských výrobků 2,89% Zpracování a konzervování ryb, korýšů a měkkýšů 0,34% Zpracování a konzervování ovoce a zeleniny 2,38% Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků 0,45% Výroba mléčných výrobků 3% Obr. č. 25 Podíl množství podniků v jednotlivých oborech potravinářského průmyslu ČR v roce 2010 Zdroj: MZe ČR panorama potravinářského průmyslu Z hlediska počtu podniků v jednotlivých oborech potravinářského průmyslu je rozhodující zastoupení podniků pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků, dále oboru zpracování a konzervování masa a výroba masných výrobků a výroba ostatních potravinářských výrobků. Z porovnání předcházejících dvou grafů je vidět určitý vývoj koncentrace v jednotlivých oborech související s poměrem počtu podniků k dosahovaným ziskům v odvětví. Celkový počet podniků vyrábějící potravinářské produkty se vyvíjí v posledních letech vzrůstajícím tempem (obr. č. 26) oproti podnikům zemědělské prvovýroby. V potravinářském průmyslu jako u předcházejícího článku komoditní vertikály (zemědělští prvovýrobci) rovněž dochází ke snižování počtu zaměstnanců spojené se snahou o snižování nákladů a zvyšování produktivity práce. Konkrétní vývoj charakterizuje obr. č

54 Počet podniků Počet zaměstnanců Počet podniků Počet zaměstnanců Obr. č. 26 Počet podniků a zaměstnanců v rámci potravinářského průmyslu v letech Zdroj: MZe ČR panorama potravinářského průmyslu Vývoj počtu potravinářských subjektů zaznamenává mírný růst od roku 2005 do roku V tomto období byl nejvyšší nárůst o 500 podniků v roce V posledním sledovaném období je v ČR v oborech potravinářského průmyslu zaměstnáno osob, což je o osob méně než stav před 5 lety. 4.2 Formování komoditních vertikál v živočišné výrobě Tato kapitola se zabývá charakteristikou komoditních vertikál hovězího a vepřového masa a důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. Celkově se tento vývoj promítl nejen ve snížení počtu podniků v tomto odvětví, ale, a to zejména v případě vertikály jatečných prasat a vepřového masa, v radikálním snížení stavů. Pro bližší charakteristiku vývoje jednotlivých vertikál slouží kapitola zabývající se vývojem trhů analyzující změny a specifika trhů v rámci zkoumaných komoditních vertikál. Přesněji se věnuje vývoji početních stavů zvířat, bilanci nabídky, poptávky a zahraničního obchodu a v konečném důsledku i soběstačností ve výrobě hovězího a vepřového masa. 55

55 4.2.1 Komoditní vertikála hovězího masa Produkce jatečného skotu je druhou nejvýznamnější sférou v chovu skotu. V posledním desetiletí zaznamenal chov krav bez tržní produkce mléka (BTPM) pozitivní bilanci v početních stavech, kdy množství těchto hospodářských zvířat lineárně stoupá. Negativní vliv v tomto odvětví má dlouhodobé snižování celkového stavu skotu, ekonomické důvody a cenová politika, což má za následek vývoz zástavového skotu a následný dovoz hovězího masa. Mezi další důsledky lze zahrnout snížení spotřeby krmného obilí, nevyužití jatečné kapacity zpracovatelského průmyslu a potravinářského průmyslu. Tento vývoj dále vede ke zvyšování záporné bilance zahraničního obchodu. Cenový vývoj hovězího masa se stal v posledních 20 letech jednou z nejdražších masnou komoditou způsobující snížení spotřebitelské poptávky a přesun zákazníků k levnějším druhům masa. Tento trend ovlivnil poptávku zpracovatelského průmyslu po surovině pro svoji výrobu a nahrazuje podíl hovězího masa v polotovarech levnější variantou (vepřové a drůbeží maso). Je tedy zřejmé, že základním determinantem vývoje nabídky a poptávky na jednotlivých úrovních komoditní vertikály se stává cena ovlivňující následně množství toku suroviny od zemědělského prvovýrobce. Pro bližší pochopení toku suroviny od zemědělského prvovýrobce po konečného spotřebitele u komoditní vertikály hovězího masa je znázorněno následující schéma, které zachycuje jak věcné, tak informační toky mezi jednotlivými články zkoumané vertikály včetně rozčlenění trhů na konkrétní úrovně agrobyznysu. 56

56 Odvětví dodávající vstupy do zemědělství ŽV Chov skotu RV Krmné obiloviny živá zvířata krmiva Krmné obiloviny 1. fáze zpracování Jatka a bourárna Výroba krmiv maso 2. fáze zpracování Zpracování masa a masných výrobků masné výrobky Velkoobchod, maloobchod Spotřebitel Vstupy do zemědělství Zemědělská prvovýroba Potravinářský průmysl Distribuce a obchod s potravinami Poptávka informační tok Nabídka tok výrobků a služeb (věcný) Sektory agrobyznysu Subsektory agrobyznysu Dílčí trhy v rámci komoditní vertikály Obr. č. 27 Schéma komoditní vertikály hovězího masa Úvodní fáze produkce hovězího masa začíná už v rostlinné výrobě od odvětví dodávající vstupy pro výrobu krmných obilovin. Produkce krmných obilovin je zpracována v rámci 1. fáze zpracování do podoby hotových krmiv. Krmiva jsou jako výrobní vstup použita zemědělskými prvovýrobci pro výživu hospodářských zvířat (skotu) v první fázi vertikály hovězího masa. Následně jsou živá zvířata odvážena na jatka, kde probíhá jejich porážka. Poté je tělo v bourárně masa rozděleno dle jednotlivých partií, které putují k další fázi zpracování (masokombináty). V některých případech je možné spojení předcházejících fází zpracování do jednoho prvku. Na zpracovatele (potravinářský podnik) navazuje obchodní prvek ve formě velkoobchodu nebo maloobchodu, který finální výrobek nabízí spotřebiteli. Dodavatelsko-odběratelské vztahy prolínající se v celé vertikále vytvářejí rozpor s klasickou mikroekonomickou teorií dokonale konkurenčního trhu. Rozhodujícím článkem jsou v konečném důsledku spotřebitelé, kteří ovlivňují poptávku po konečném produktu a následně jednotlivé procesy uvnitř vertikály. Tato skutečnost vytváří tlak na předcházející články vertikály k přizpůsobení jejich nabídky. 57

57 Pro regulaci trhu s hovězím masem po vstupu České republiky do Evropské unie byly přijaty systémy podpor a opatření v rámci Společné zemědělské politiky EU Komoditní vertikála vepřového masa Vepřové maso patří svoji spotřebou mezi oblíbený druh masa v České republice a řadí se k důležitým surovinám pro výrobu masných výrobků. Tržní úspěšnost podniků je ovlivněna zdravotní nezávadností, kvalitou jednotlivých partií a cenou masa. Z hlediska cenové konkurence dochází ke střetu s nižší cenovou hladinou drůbežího masa, ale i přesto náleží vepřovému masu nejvyšší podíl produkce a spotřeby ve světě. Komoditní vertikála masa je primárně rozdělena na trh zemědělských výrobků, průmyslových výrobků a spotřebitelský trh. Na trhu zemědělských výrobků dochází ke střetu zemědělských prvovýrobců (prodejci jatečných prasat) a zpracovatelských podniků. Zemědělští prvovýrobci (chov prasat) jako výrobci základní suroviny pro další články vertikály jsou ovlivněni dostupností a cenou vstupů (krmiva). Vysoké vstupní náklady a nízká cena zemědělských výrobců vytváří důvod k exportu kvalitních kusů jatečných prasat do jiných zemí a tím dochází ke snižování nabídky místní produkce pro zpracovatelské podniky (jatka, masokombináty) a vytváří podmínky pro import jatečných prasat. Po trhu zemědělských výroků následuje trh, kde se střetává nabídka zpracovatelů a poptávka velkoobchodu (maloobchodu) resp. potravinářský trh. Poptávka velkoobchodu (maloobchodu) je ovlivněna spotřebitelskou poptávkou na spotřebitelském trhu, kde dochází ke střetu nabídky a poptávky především mezi obchodními řetězci a konečným zákazníkem. V komoditních vertikálách živočišné výroby (hovězí a vepřové maso) probíhají interakce i s jiným zpracovatelským průmyslem (farmaceutický a kožedělný), což ukazuje, že agrární sektor není uzavřené odvětví. Následující schéma znázorňuje komplexní vazby mezi jednotlivými články komoditní vertikály vepřového masa. 58

58 Odvětví dodávající vstupy do zemědělství ŽV Chov prasat užitkový chov RV Krmné obiloviny živá zvířata krmiva Krmné obiloviny 1. fáze zpracování Jatka a bourárna Výroba krmiv maso 2. fáze zpracování Zpracování masa a masných výrobků masné výrobky Velkoobchod, maloobchod Spotřebitel Vstupy do zemědělství Zemědělská prvovýroba Potravinářský průmysl Distribuce a obchod s potravinami Poptávka informační tok Nabídka tok výrobků a služeb (věcný) Sektory agrobyznysu Subsektory agrobyznysu Dílčí trhy v rámci komoditní vertikály Obr. č. 28 Schéma komoditní vertikály vepřového masa Mezi jednotlivými články komoditní vertikály vepřového masa probíhají určité vazby a toky surovin (produktů), které začínají u odvětví dodávající vstupy do zemědělství. Zde dochází k převodu šlechtitelského materiálu do rozmnožovacího chovu a následné dodání vstupů pro užitkový chov (genetický materiál ze šlechtitelského chovu a vstupy z rozmnožovacího chovu). Dále je vidět vzájemné ovlivňování rostlinné a živočišné výroby, kde probíhá tok krmiv pro užitkový chov a opačným směrem zdroje (chlévský hnůj) pro rostlinnou výrobu. Navazující článek komoditní vertikály (zpracovatelé) dováží jatečná prasata na porážku, kde vzniká hlavní (maso, tuk) a vedlejší produkty (žaludky, krev, pankreas, hypofýzy a kůže). Tyto vedlejší produkty částečně putují do farmaceutického a kožedělného průmyslu. Hlavní produkty jsou zpracovány ve 2. fázi zpracování (masokombináty), které svoje výrobky distribuují velkoobchodům a maloobchodům. V konečné fázi se s produktem určeným pro spotřebitele obchoduje na spotřebitelském trhu. Zároveň v komoditních vertikálách živočišné výroby dochází k transferu technologií a obalů z jiných průmyslových odvětví a nelze opominout suroviny pro masné výrobky (mouka, sója,,,ečka, koření). 59

59 Po vysvětlení jednotlivých vazeb ve vertikále lze říci, že vlivem globalizace a liberalizace vstupují do všech fází vertikály vepřového masa (hovězího masa) transfery zahraničního obchodu, které ovlivňují vývoj trhů těchto komodit. 4.3 Vývoj trhů vybraných komodit V České republice došlo po roce 1989 k několika změnám ovlivňující vývoj trhů živočišných produktů. Dochází ke změně tradičních zvyklostí ve spotřebě potravin způsobené liberalizací cen, změnou příjmů, reklamy a rozšíření nabídky potravinářských výrobků. Situace na trhu živočišných produktů znamenala snížení stavů hospodářských zvířat v ČR (obr. č. 29) vlivem změnou preferencí spotřebitelů a zvyšujícími se dovozy Skot Prasata Ovce a berani Koně Drůbež 0 Obr. č. 29 Početní stavy hospodářských zvířat v ČR v letech (v tis. ks) Zdroj: ČSÚ Z obr. č. 29 je vidět od roku 1989 do roku 2011 snižování stavu hospodářských zvířat primárně u drůbeže, prasat a skotu. U ovcí a beranů bylo zaznamenáno snižování počtu z 399 tis. na 84 tis. do roku 2000 a následně po vstupu ČR do EU se tento vývoj obrátil směrem nahoru a v roce 2011 bylo zaznamenáno 209 tis. kusů. Vývoj početních stavů koní je oproti jiným hospodářským zvířatům minimální a jako jediný druh se jejich množství v analyzovaném období zvýšilo o 4 tis. kusů. Postupným vývojem došlo v ČR ke zlepšení situace hlavně u skotu BTPM nebo ovcí, čemuž pomohl i vstup ČR do EU, kdy byla přijata koncepce Společné 60

60 zemědělské politiky a nastala určitá profesionalizace našich chovatelů. Tato koncepce zajišťuje přísun podpor do zemědělství a určitou ochranu proti vnějším producentům, ale zároveň vstup do EU znamenal zvýšení konkurence na vnitřním trhu, kde se nacházejí podniky s technickým a technologickým náskokem spojený s vyšší podporou státu. Podstatnou tržní nevýhodu lze vidět v celé řadě zpřísněných podmínek chovu i zpracování produkce, které přináší vyšší ceny produkce oproti levným dovozům ze třetích zemí. Zvýšení cen domácích produktů a nižší ceny některých dovážených produktů způsobují změnu preferencí ve volbě spotřeby masa, což charakterizuje následující obr. č % 8% 6% 12% 29% 2009 hovězí 30% 1990 vepřové drůbež 51% 50% ryby Obr. č. 30 Podíl spotřeby jednotlivých druhů masa v roce 1990 a 2009 (v %) Zdroj: MZe Předcházející graf zobrazuje diferenciaci spotřeby nejpreferovanějších druhů masa v České republice v roce 1990 a Spotřeba masa se v roce 2009 snížila a lze pozorovat i změnu v podílu ve spotřebě jednotlivých druhů masa především u hovězího masa poklesem o 17 % a vepřového masa jen o 1 %. Zatímco u drůbežího masa byl zaznamenán nárůst o 16 % a u ryb o 2 %. Nejvýznamnější podíl na spotřebě masa v roce 2009 zaujímá vepřové maso (50 %), dále drůbeží (30 %), hovězí (12 %) a ryby (8 %). Vývoj spotřeby dle jednotlivých roků v České republice zobrazuje následující graf, kde lze vidět trend snižování spotřeby masa od roku 1996 do roku 2001, kdy byla nejnižší spotřeba činící 77,8 kg na obyvatele. 61

61 hovězí a telecí vepřové drůbež maso celkem Obr. č. 31 Vývoj spotřeby masa v České republice v letech (v kg/obyv.) Zdroj: MZe Dále výše uvedený graf zobrazuje změny v druhové skladbě spotřebovávaného masa. Výrazný pokles spotřeby hovězího a mírné snížení vepřového masa způsobilo vzrůstající spotřebu drůbežího, zejména kuřecího. Změna u drůbežího masa znamenala zvýšení spotřeby o 11,8 kg na obyvatele mezi roky 1995 a U hovězího a vepřového masa se v tomto období množství spotřeby snížilo o 9,3 kg/obyv. (hovězí) a 5,3 kg/obyv. (vepřové). Je zřejmé, že nejvýznamnější podíl na spotřebě masa celkem zaujímá spotřeba vepřového masa s průměrnou spotřebou 40,9 kg/obyv. v roce Druhým nejvíce spotřebovávaným druhem masa je maso drůbeží (24,8 kg/obyv.), následuje spotřeba hovězího masa s 9,5 kg/obyv. Obecně lze říci, že podíl spotřeby jednotlivých druhů masa není ovlivňován jen cenou, ale i stravovacími návyky, délkou jejich přípravy a vlastnostmi jednotlivých druhů masa. Vývoj celkové situace a vývoj trhů jednotlivých komodit komentují následující subkapitoly zabývající se hovězím a vepřovým masem. 62

62 4.3.1 Hovězí maso Situace po roce 1989 a s tím spojená ekonomická reforma způsobila výrazný růst spotřebitelských cen u hovězího masa vlivem zrušení záporné daně z obratu a následné snížení poptávky po tomto druhu masa vyvolalo pokles početních stavů skotu znázorňující následující graf Skot z toho krávy Obr. č. 32 Vývoj stavu skotu v ČR v letech (v tis. ks) Zdroj: ČSÚ Do roku 1990 je patrné stabilní udržování stavu skotu včetně krav. Výsledkem liberalizace nastalo výrazné snížení stavu v letech a pak pozvolný úbytek částečně ovlivněný nemoci šílených krav (BSE). Početní stavy skotu se v letech snížily cca o 60 %, což přineslo zvýšení užitkovosti a snížení exportu do cizích zemí. Od roku 2005 do roku 2011 se dramatické snižování ustálilo díky působení podpůrných programů zejména pro chov skotu masné užitkovosti. Tato podpora chovu skotu je hlavně spojována s udržením a rozvojem mimoprodukčních funkcí zemědělství (princip multifunkčního zemědělství) a vzhledem k tomu, že je výrazné snížení intenzity chovu skotu na zemědělské půdě. 63

63 Vývoj dalšího grafu je ovlivněn výše uvedenou podporou uplatňovanou především u krav BTPM Krávy s tržní produkcí mléka Krávy bez tržní produkce mléka Obr. č. 33 Vývoj stavu krav s TPM a BTPM v ČR v letech Zdroj: MZe V letech je vidět snížení stavu krav s tržní produkcí mléka o cca 50% (o 338 tis. kusů). Tento úbytek je částečně způsoben vlivem nízké tržní ceny kravského mléka a vysokých nákladů na výrobu. Situaci je nutné řešit zaměřením se na zlepšování v užitkovosti vlivem šlechtění krav, zvýšením produktivity práce nebo případně podporou státu resp. EU. V analyzovaném časovém období je patrný úspěch zaměření podpory chovu krav bez tržní produkce mléka, která se zaměřuje na problematická místa pro rostlinnou výrobu, tedy využití trvalý travních porostů především v podhorských a horských oblastech. Každoroční nárůst početních stavů zaznamenal zvýšení na přibližně 178 tis. kusů v roce 2011, tzn. o cca 80 % (139 tis. kusů) oproti roku Jak již bylo výše uvedeno, trh je ovlivňován vzájemným působením nabídky a poptávky. Pro poznání a pochopení fungování trhu s hovězím masem je důležité správně definovat a kvantifikovat jednotlivé faktory ovlivňující nabídku a poptávku. Následující obr. č. 34 zobrazuje vývoj celkové nabídky hovězího masa v České republice v letech Tato nabídka je složena ze tří složek (počáteční zásoby, výroby a dovozu), které vzájemně působí na tvorbu nabídky. Jednotlivé podíly jsou popsány na obr. č. 35, ale předtím je nutné charakterizovat průběh celkové nabídky, viz. graf níže. 64

64 Obr. č. 34 Vývoj celkové nabídky hovězího masa v ČR v letech (v tis. t ž. hm.) Zdroj: MZe Celková nabídka hovězího masa má podle lineární spojnice trendu klesající charakter. Pokles hodnoty v porovnání roku 1996 a 2011 činí 111 tis. tun ž. hm., tedy z hodnoty 333 tis. tun ž. hm. (1996) se nabídka hovězího masa snížila na konečných 222 tis. tun ž. hm. (2011). Od roku 1996 do roku 2004 se nabídka snižovala (kromě roku 2002) a v následném období ovlivněné vstupem České republiky do EU a otevřením vnitřního trhu se zvýšil objem dovozu způsobující pozvolné zvyšování nabídky, i když výroba měla klesající tendenci. Zde je vidět ovlivňování nabídky jednotlivými složkami, které analyzuje obr. č % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Obr. č. 35 Vývoj podílu jednotlivých složek nabídky hovězího masa v ČR v letech (v %) Zdroj: MZe Počáteční zásoba Výroba Dovoz 65

65 Předcházející graf, jak již bylo uvedeno výše, je složen ze tří složek, které součtem vytvářejí celkovou nabídku. Nejnižší podíl zaujímá počáteční zásoba, která se v analyzovaném období podílela na celkové nabídce převážně od 2,2 5 %, nad tuto hranici se podíl dostal v období a Nejvýznamnější složkou je výroba, která však v dlouhodobém hledisku vykazuje klesající tendenci s určitými výkyvy jako v roce 2001 s podílem 97,5 % na celkové nabídce. Situace klesajícího podílu je patrná zejména v relativním vyjádření, kdy se podíl v roce 1996 (93,2 %) snížil o 16,2 % vůči roku 2011 (77 %). Pokles produkce hovězího masa v České republice je tedy pro uspokojení poptávky nahrazen zvýšením dovozu. Dovoz hovězího masa vykazuje v dlouhodobém časovém hledisku rostoucí trend a z počátečních 13,9 tis. tun ž. hm. (1996), což představuje podíl 4,2 %, se dostal až na hodnotu 40,3 tis. tun ž. hm. (2011) odpovídající podílu 18,2 % na celkové nabídce. Ve formě absolutního vyjádření se tedy jedná o téměř trojnásobný nárůst dovozu hovězího masa do České republiky v průběhu sledovaného období. Pokles produkce hovězího masa souvisí především s liberalizací zahraničního obchodu a zvýšením toku levných dovozů ze zahraničí. Obecně lze říci, že snižující výrobu hovězího masa v České republice kompenzuje zvyšující se dovoz, který následně uspokojuje koupěschopnou poptávku. Celková poptávka po hovězím mase v České republice má dlouhodobě klesající trendový průběh v analyzovaném období, viz obr. č Obr. č. 36 Vývoj celkové poptávky hovězího masa v ČR v letech (v tis. t ž. hm.) Zdroj: MZe 66

66 Z vývoje celkové poptávky je patrný podobný průběh jako u nabídky hovězího masa, kdy od roku 1996 (324,3 tis. tun ž. hm.) je zaznamenán pokles poptávky do roku 2004 (197,5 tis. tun ž. hm.), kdy je analyzována nejnižší poptávka vůbec. Tento negativní průběh je z velké části připisován výskytu nemoci šílených krav (BSE) a vzrůstajícímu rozruchu mezi populací v ČR, ale i EU. Následný vývoj politické situace a vstup ČR do EU znamenal zvýšení poptávky z důvodu možnosti vývozu na vnitřní trh EU, tzn. vstup ČR do EU poskytl,,brzdu snižování celkové poptávky. Hodnota 209,9 tis. tun ž. hm. v roce 2011 znamenala 65 % celkové poptávky v roce 1996 (324,3 tis. tun ž. hm.). Pro bližší charakteristiku lze celkovou poptávku rozložit na dvě složky (domácí spotřeba a vývoz) a zjistit tak jednotlivé procentní podíly těchto složek. Pro uvedenou analýzu je k dispozici následující graf. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Domácí spotřeba Vývoz Obr. č. 37 Vývoj podílu jednotlivých složek poptávky hovězího masa v ČR v letech (v %) Zdroj: MZe Celková poptávka na obr. č. 37 je dána součtem domácí spotřeby a vývozu hovězího masa. Je vidět zvyšující se podíl vývozu, který lze přičítat kvalitní české produkci, která je žádaná v jiných zemích EU. Naopak do České republiky je dováženo nepříliš kvalitní hovězí maso z důvodu poptávky českých spotřebitelů po nižší ceně. Podíl vývozu v roce 2011 činí 31,5 % a tento stav je o 26,8 % vyšší než v roce 1996 (4,7 %), což je průměrně sedminásobné navýšení. U složky domácí spotřeby je vidět evidentní zápornou změnu o 165,1 tis. tun ž. hm. (26,8 %). Příčinu vývoje podílu 67

67 domácí spotřeby lze hledat ve vývoji spotřeby hovězího masa na obyvatele, kde je dlouhodobě charakteristický pokles ve spotřebě a přechod k jiným a levnějším druhům masa. Následující graf dokumentuje výše zmíněný trend růstu zahraničních dovozů vlivem preferencí spotřebitelů pro nižší ceny produktů, které producenti v jiných zemí splňují Dovoz Vývoz Lineární (Dovoz) Lineární (Vývoz) Obr. č. 38 Vývoj dovozu a vývozu hovězího masa v ČR v letech (v t) Zdroj: MZe Vývoj dovozu a vývozu hovězího masa v dlouhodobém horizontu svědčí o zvyšující se konkurenci pro podniky v ČR, a proto je nutné posilovat jejich konkurenceschopnost. Množství dovezného produktu ze zahraničí se za posledních 13 let zvýšilo o pětinásobek, resp. rok 1998 tvoří jen 20 % celkového dovozu roku Z grafu lze vidět výraznou změnu po roce 2004, která měla důsledek v otevření společného trhu EU. Dovoz se v tomto období mezi roky 2004 a 2005 zvýšil o 7634 tun hovězího masa. Zároveň je vidět zřetelné zvýšení vývozu v roce 2004, které další rok skokově kleslo o 8800 tun masa a následně probíhal pozvolný růst. Z těchto údajů byla vytvořena bilance zahraničního obchodu s hovězím masem v České republice v letech

68 Obr. č. 39 Bilance zahraničního obchodu s hovězím masem v ČR v letech (v t) Zdroj: MZe Z obr. č. 39 je zřejmá dlouhodobá záporná bilance zahraničního obchodu s výjimkou roku 2001 a V roce 2001 bylo kladné saldo zahraničního obchodu způsobeno již výše uvedenou nemocí šílených krav (BSE), vývoz činil 4266 tun hovězího masa a dovoz pouhých 16 tun hovězího masa. Vlivem liberalizace zahraničního obchodu se zvyšuje výrazně objem záporného salda od roku 2005, který se držel přibližně na stejné hranici do roku 2011 s mírným výkyvem v roce Dále lze zmínit největší rozdíl v objemu vývozu a dovozu, resp. nejvyšší zápornou bilanci zahraničního obchodu v roce 2010 činící tun hovězího masa. Následující graf analyzuje vývoj soběstačnosti České republiky ve výrobě hovězího masa v letech Obr. č. 40 Soběstačnost ve výrobě hovězího masa v ČR v letech (v %) Zdroj: MZe Soběstačnost (%) 98,8 123,3109,3105,7117,2105,6106,8104,2122,2121, ,4 69

69 Po rozboru obr. č. 40 lze konstatovat, že ČR je ve výrobě hovězího masa z dlouhodobého hlediska soběstačná, to znamená, že produkce hovězího masa kryje domácí spotřebu hovězího masa. Ve zkoumaném období dosahuje soběstačnost každoročně nad 100 % vyjma roku 2000, který ale neznamenal výrazné oslabení soběstačnosti, protože se hodnota pohybovala těsně pod 100 % (98,8 %). Nejvyšší soběstačnost byla zaznamenána v roce 2001 z důvodu snížení spotřeby hovězího masa (nemoc BSE). V posledních letech se vývoj komodity hovězího masa v určitých směrech stabilizoval a pomocí agrární politiky EU znamenal například u krav bez tržní produkce mléka pozitivní vývoj v početních stavech. Naopak otevření trhu EU způsobilo zvýšení nabídky (dovozu) a to i o méně kvalitní výrobky, které jsou cenově dostupnější pro české spotřebitele a v konečném důsledku je patrné i zvýšení vývozu kvalitní (dražší) české produkce. Z pohledu producentů je v analyzovaném období pozitivní pozvolné zvyšování poptávky vlivem možného vývozu do jiných zemí a určitá stabilizace spotřeby hovězího masa Vepřové maso Situace na trhu s vepřovým masem stejně jako u hovězího masa je výsledkem střetávání nabídky a poptávky včetně jejich determinant. Na vývoj trhu má vliv mnoho faktorů, mezi které lze v první řadě zařadit počty prasat a okolnosti determinující jejich chov. V České republice si lze všimnout důležitého postavení vepřového masa ve stravování obyvatel a nelze přehlédnout změnu preferencí spotřebitelů od,,nezdravých částí jatečné trupu (vepřový bok) po,,zdravé a kvalitní, mezi které je možno zařadit vepřovou kýtu obsahující méně tuku a tudíž ji lze zařadit mezi dieteticky hodnotnější potraviny. Stavy prasat v České republice charakterizuje obr. č. 41, kde je vidět zřetelný úbytek v letech

70 Obr. č. 41 Vývoj stavu prasat v ČR v letech (v tis. ks) Zdroj: ČSÚ V předcházejícím grafu je zobrazena dlouhodobá vývojová tendence stavů prasat v ČR znázorněná lineární spojnicí trendu. Z dlouhodobého hlediska je zřejmá klesající tendence množství prasat. Na počátku sledovaného období, tedy v roce 1980 bylo chováno 4797 tis. ks. prasat a v posledním sledovaném období již jen 1749 tis. ks (rok 2011), což je 36,5 % počátečního roku (1980). Snižující stavy prasat jsou důsledkem poklesu spotřeby vepřového masa, zlepšení kvalitativních ukazatelů v chovu a také vytvoření bezcelní zóny EU zvyšující konkurenci a umožňující snazší dovoz vepřového masa způsobující zvýšení podílu dovozu na celkové nabídce. Obrázek č. 42 zobrazuje průběh celkové nabídky vepřového masa v letech , která vykazuje dlouhodobě převis nad poptávkou Obr. č. 42 Vývoj celkové nabídky vepřového masa v ČR v letech (v tis. t ž. hm.) Zdroj: MZe 71

71 Celková nabídka vepřového masa ve sledovaném období má snižující charakter, nejvýznamnější změna je v období , která znamenala pokles nabídky o necelých 100 tis. tun ž. hm. vepřového masa. V dalších letech před vstupem ČR do EU dosáhla nabídka 655 tis. tun ž. hm., což byl bod zlomu způsobený příchodem zahraniční konkurence a poté následovala oscilace celkové nabídky do konce sledovaného období. Pro bližší zkoumání faktorů determinující nabídku byla rozdělena na tři složky (počáteční zásoba, výroba, dovoz). 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Počáteční zásoba Výroba Dovoz Obr. č. 43 Vývoj podílu jednotlivých složek nabídky vepřového masa v ČR v letech (v %) Zdroj: MZe Ve sledovaném období tvoří nejvýznamnější složku výroba, která vykazuje klesající podíl na celkové nabídce. Tato změna je patrná na obr. č. 43 a v procentním vyjádření činí přibližně 40 %, tedy z 94 % na 54 %. Tento trend je kompenzován výrazným nárůstem importu, který v roce 2011 tvoří 43,5 % celkové nabídky vepřového masa. Současná situace souvisí zejména s liberalizací zahraničního obchodu a s ní souvisejícími levnými dovozy. Počáteční zásoba v jednotlivých letech nevykazuje výrazný procentní podíl a pohybuje se do roku 2002 v rozmezí 1,4 2,3 % a následně 2 3,2 % do konce sledovaného období. Celkovou poptávku reprezentují 2 složky (domácí spotřeba a vývoz) jak bylo uvedeno výše. Ve zkoumaném období vykazovala zpočátku významnou klesající 72

72 tendenci a následně mírně rostoucí tendenci, která do konce sledovaného období postupně kolísala Obr. č. 44 Vývoj celkové poptávky vepřového masa v ČR v letech (v tis. t ž. hm.) Zdroj: MZe Celková poptávka vykazuje dlouhodobě nižší hodnoty než celkové nabídka, tedy dochází k převisu nabídky nad poptávkou. V rozmezí let klesla poptávka o 67, 4 tis. tun ž. hm., v procentním vyjádření přibližně o 10 %. V roce 2001 byla zaznamenána nejnižší hodnota (603,3 tis. tun ž. hm.) jako důsledek skokového snížení od roku 1998 z 701,4 tis. tun ž. hm. V posledním analyzovaném roku (2011) se objem poptávky po předchozím kolísání pohybuje přibližně v rozmezí jako při vstupu ČR do EU. Po rozšíření rozměru českého trhu o vnitřní trh EU je v průběhu dvou let zřetelný útlum poptávky, která se následně v roce 2008 dostala na nejvyšší hodnotu (647,6 tis. tun. ž. hm.) registrovanou po připojení k EU. Jednotlivé podíly na utváření celkové poptávky se vyvíjí, jak je uvedeno na následujícím obr. č. 45, a z dlouhodobého hlediska lze konstatovat, že rozhodující část celkové poptávky tvoří domácí spotřeba oscilující dlouhodobě kolem 90 %. 73

73 100% 80% 60% 40% 20% 0% Domácí spotřeba Vývoz Obr. č. 45 Vývoj podílu jednotlivých složek poptávky vepřového masa v ČR v letech (v %) Zdroj: MZe Nejvyšší hodnoty domácí spotřeby jsou viditelné v období před rokem 2004, tedy před otevřením evropského trhu. V tuto dobu se pohybovaly v rozmezí % podílu celkové poptávky a možno to přičíst přechodu spotřebitelů od hovězího masa z důvodu vysokého výskytu nemoci BSE. Postupem času se domácí spotřeba pohybovala v průměru okolo 91 %, což nestačila pokrýt domácí produkce, která byla podporována zahraničním importem. Podíl vývozu z celkového hlediska nezaujímá velké procento, ale dlouhodobě se zvyšuje, což lze vidět i z následujícího grafu. Z hlediska podniku lze říci, že rozhodnutí o vývozu je většinou pozitivní. Negativní dopady přináší tato situace z pohledu celospolečenského nebo hlediska agrárního z důvodu růstu dovozu a zhoršení salda zahraničního obchodu Dovoz Vývoz Lineární (Dovoz) Lineární (Vývoz) Obr. č. 46 Vývoj dovozu a vývozu vepřového masa v ČR v letech (v t) Zdroj: MZe 74

74 Od roku 1997 se vývoz zvýšil o více jak pětinásobek na tun vepřového masa. Z celkového porovnání s dovozem je to nízká hodnota způsobená velkou spotřebou tohoto masa českými spotřebiteli a nutností zvýšeného dovozu, který stoupá rychlým tempem z tun v roce 1997 na tun vepřového masa v roce Množství dovezeného vepřového masa v roce 1997 činí jen 1 % dovozu roku Každoročně zvyšující se dovoz způsobuje převis nabídky nad poptávkou, z toho důvodu nedochází ke stabilizování trhu komodity vepřového masa, resp. k vyrovnání nabídky a poptávky. Vývoj hodnoty dovozu a vývozu způsobuje změny v bilanci zahraničního obchodu. Ve zkoumaném období je zřejmá záporná bilance (vyjma počátečního roku) navíc charakteristická výrazně klesající tendencí, resp. záporné saldo zahraničního obchodu roste Obr. č. 47 Bilance zahraničního obchodu s vepřovým masem v ČR v letech (v t) Zdroj: MZe Průběh záporného salda zahraničního obchodu do roku 2004 nemá výrazné oscilace a následná možnost vstupu zahraničních podniků na český trh po vstupu ČR do EU znamenala každoroční zvyšování záporné bilance a nejzřetelnější procentní změna mezi dvěma roky je vidět v období 2003/2004, zvýšením salda roku 2004 o 120 % vůči roku Jak již bylo uvedeno, pouze v roce 1998 bylo dosaženo kladné bilance, vývoz činil tun a dovoz 2339 tun vepřového masa. V porovnání s posledním rokem je rozdíl zřetelný, kdy vývoz činil tun a dovoz tun vepřového masa, to způsobuje nejvyšší záporné saldo zahraničního obchodu ( tun). 75

75 Z tohoto průběhu zvyšujícího se importu lze vyvodit snižující soběstačnost České republiky ve výrobě vepřového masa, viz obr. č. 48. Obr. č. 48 Soběstačnost ve výrobě vepřového masa v ČR v letech (v %) Zdroj: MZe Soběstačnost ve výrobě vepřového masa každoročně klesá, podíl na tom má klesající stav jatečných prasat vlivem levného dovozu vepřového z jiných zemí a v posledních letech poměrně stabilní spotřeba tohoto druhu masa. Z předcházejícího grafu je vidět poměrný rychlý pokles z 96,9 % na počátku sledovaného období na hodnotu 60,9 % v roce 2011, to je změna o 36 % za posledních 7 let. Analýzou vývoje trhů jednotlivých komodit byly zjištěny determinanty ovlivňující nabídku a poptávku hovězího a vepřového masa v České republice. Následným střetem nabídky a poptávky vzniká cena ovlivňující chování subjektů na trhu. Vývojem cen vybraných výrobků na jednotlivých článcích komoditní vertikály se zabývá následující kapitola Soběstačnost (%) 96,9 82,8 79,7 78, ,1 63,4 60,9 76