Domácí násilí z pohledu sociálního pracovníka

Transkript

1 Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola Mills, s.r.o Domácí násilí z pohledu sociálního pracovníka Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Drahomíra Pavlíková Práci vypracovala: Ivana Procházková Čelákovice 2011

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně odcitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Mělník 8. dubna

3 Poděkování Tímto bych velmi ráda poděkovala paní Mgr. Drahomíře Pavlíkové za odborné vedení mé absolventské práce, za její ochotu, podporu a trpělivost, se kterou se mi věnovala během konzultací. Ráda bych poděkovala rovněž mé rodině za podporu a vytvoření vhodných podmínek pro studium a všem svým kolegyním za pomoc a trpělivost, bez které bych nemohla zdárně dojít do cíle. 2

4 Obsah Úvod Cíl absolventské práce Teoretická část Pojem domácí násilí Definice domácího násilí Specifika jevu domácího násilí Formy domácího násilí Fáze domácího násilí Pachatel domácího násilí Oběti domácího násilí Ženy jako oběti Děti jako oběti Viktimizace oběti Dělení viktimizace Organizace pomáhající obětem Dětské krizové centrum (DKC) Psychosociální centrum Acorus Intervenční centrum (IC) Policie ČR Okresní státní zastupitelství (OSZ) Praktická část Hypotézy Metodika šetření Výsledky zjištění Diskuse...32 Závěr...39 Р Е З Ю М Е...42 Bibliografie...43 Seznam příloh

5 Úvod Kdo nás nutí násilím, jakoby nás zbavoval našich práv a my ho proto nenávidíme. Jako dobrodince však milujeme ty, kdo nás umějí přesvědčit. Sókratés V naší společnosti se problematice násilí v rodinách dlouhodobě nedostávalo přiměřené pozornosti. Před revolucí bylo toto téma v naší zemi popíráno, neboť se neslučovalo se socialistickou morálkou. To, co se dělo za zdmi rodiny bylo označováno za soukromé, nedotknutelné. První náznaky řešení problému se začaly objevovat až v 90. letech minulého století. Po takzvané sametové revoluci, zhruba během posledních dvaceti let se hlavně zásluhou neziskových organizací docílilo toho, že domácí násilí přestalo být pro státní instituce i veřejnost tabuizováno. Bohužel se ještě dnes setkáváme s tím, že domácí násilí bývá zejména laickou veřejností často bagatelizováno. To bylo důvodem, proč jsem si vybrané téma zvolila. Všeobecně je násilí jako takové pácháno již od nepaměti. Pojem domácí násilí je pojem mediální. Nejčastěji je domácí násilí chápáno jako forma násilí páchaného zejména na ženách, dětech, ale také seniorech a v neposlední řadě také mužích. Zkoumání domácího násilí se zaměřením na seniory a muže není předmětem této práce, proto se budu zabývat pouze násilím, které je směřováno proti ženám. Přítomny domácímu násilí bývají téměř vždy děti, které v rodinách vyrůstají. Méně častým jevem jsou případy, kdy bývá násilí zaměřeno výhradně pouze proti dětem. K násilí v těchto případech dochází většinou s tichým souhlasem druhého z partnerů. Málokdy se prokáže, že druhý rodič o páchaném násilí na dítěti nevěděl. Násilí v rodině je velmi závažným společenským jevem, který je označován za patologický jev s vysokou latencí. O domácím násilí hovoříme tehdy, je-li pachatelem někdo z okruhu rodiny. Domácí násilí v rodině s nezletilými dětmi je jev, se kterým se pravidelně setkávám ve své profesi sociální pracovnice po dobu delší než 10 let. Jako 4

6 pozitivní v této oblasti vidím to, že od doby poslední legislativní úpravy došlo k posunu z hlediska trestů pro pachatele, násilí je orgány činnými v trestním řízení odhalováno a řešeno. Na téma, které jsem si zvolila, se mi nepodařilo nalézt žádnou studii, která by byla zaměřena na tuto problematiku právě z pohledu orgánu sociálně-právní ochrany dětí. 5

7 1 Cíl absolventské práce Cílem mé práce bude zmapování poskytované pomoci rodině s nezletilými dětmi ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí a spolupráce se zainteresovanými institucemi ve správním obvodu Neratovice. Výstupem práce bude zjištění, zda jsou poskytované služby obětem domácího násilí dostatečné, případně zda je nutné tyto služby rozšířit. Práce bude rozdělena do dvou částí, a to na část teoretickou, ve které se zaměřím na vysvětlení pojmu domácího násilí, druhy domácího násilí, osobnost obětí domácího násilí s užším zaměřením na ženy a děti a proces viktimizace oběti. Stručně představím spolupracující instituce, se kterými úzce spolupracuji. Mezi tyto instituce patří zejména Psychosociální centrum Acorus, Dětské krizové centrum Praha, (dále jen DKC), Intervenční centrum (dále jen IC) a orgány činné v trestním řízení, zejména Policii ČR a Okresní státní zastupitelství (dále jen OSZ). V praktické části bude zpracován průzkum metodou analýzy spisové dokumentace (Om spisů), které jsou vedeny na nezletilé děti na Městském úřadu Neratovice, odboru sociálních věci a zdravotnictví, oddělení sociálně právní ochrany dětí, (dále jen OSPOD). S touto dokumentací dennodenně pracuji a na jejím zpracování se pravidelně podílím. V této části se pokusím odpovědět na otázku, proč k násilí v rodinách dochází, v jakých podobách se vyskytuje a jak se s ním vypořádávají, kromě dospělých osob, také nezletilé děti. 6

8 2 Teoretická část 2.1 Pojem domácí násilí Definice domácího násilí Základní terminologie v celé oblasti domácího násilí je nejednotná, často závisí na konkrétním autorovi, jak který pojem definuje. Podle Vágnerové definujeme domácí násilí jako zneužití postavení a moci, kterou pachatel v rodině má. Projevuje se nepřiměřenými požadavky, vynucováním podřízenosti oběti a kontroly nad jejím životem [2004, s. 633]. Domácí násilí lze tedy hodnotit jako chování, které u jednoho z partnerů způsobuje strach z druhého. Zahrnuje násilí fyzické, psychické, sexuální či ekonomické, k nimž dochází mezi blízkými osobami [BEDNÁŘOVÁ, 2006]. Občanské sdružení Bílý kruh bezpečí (dále jen BKB) chápe domácí násilí jako všechny projevy fyzického, sexuálního a psychického násilí (jako jsou např. hrubé slovní urážky, ponižování, ubližování na zdraví, znásilnění, zneužívání, permanentní kritizování, výhrůžky, zesměšnění, vydírání), ke kterým dochází uvnitř rodiny [VITOUŠOVÁ, 1997, s. 21] Specifika jevu domácího násilí opakování a dlouhodobost, eskalace (od urážek a ponižování, psychickému deptání, snižování lidské důstojnosti až k fyzickým atakům), jasné vymezení rozdělení role na osobu násilnou a osobu či osoby ohrožené, neveřejné (uskutečňuje se za zavřenými dveřmi, v soukromí domova). 7

9 2.1.3 Formy domácího násilí Podle Bednářové [2006, s ] probíhá domácí násilí v těchto formách: fyzické násilí bití, facky, kopance, škrcení, rány pěstí či jiné fyzické útoky, ohrožování zbraní apod., je nejvíce viditelné, může dojít k ohrožení života oběti psychické násilí nadávky, obviňování, pokořování a ponižování, zesměšňování ve společnosti, vyhrožování fyzickým násilím, odepírání spánku či potravy, vydírání sebevraždou apod., odehrává se buď samostatně, nebo současně s fyzickým násilím, jde o velmi obtížně dokazatelný druh násilí sexuální zneužívání znásilnění, donucení k sexu či sexuálním praktikám, které oběť odmítá, násilím nebo výhrůžkami sociální izolace bránění v návštěvách rodiny či přátel, sledování telefonátů, pronásledování, nečekané kontrolní návštěvy či telefonáty ekonomická kontrola omezování přístupu k penězům, neposkytování peněz na provoz domácnosti, snaha zakázat chodit do práce Fáze domácího násilí Domácí násilí často začíná velmi nenápadně, kontrolou druhého, žárlivostí, izolací, ponižováním, stává se, že zpočátku oběti chování násilníka zprvu lichotí, např. u počátečních projevů žárlivosti má pocit, že agresorovi na oběti záleží. Pachatel domácího násilí mívá velmi často dvojí tvář. Násilně se k oběti chová pouze za zdmi domova, na veřejnosti se jeví zcela opačně. Pro domácí násilí bývá charakteristické opakující se střídání vlídného chování s chováním násilným, což zpravidla velmi ztěžuje oběti její rozhodnutí od agresora odejít. Domácí násilí se odehrává většinou beze svědků, výjimkou bývá přítomnost dětí. Cyklus domácího násilí, kdy se střídá období 8

10 tzv. líbánek, vzrůstajícího napětí, konfliktu a usmiřování se neustále opakuje, intervaly mezi těmito střídajícími fázemi se často zkracují, mívají stupňující se tendenci. Domácí násilí nelze zaměňovat s partnerskou hádkou, kdy proti sobě stojí dva rovnoprávní partneři, kteří si vyměňují s různou intenzitou své názory, pokud dojde k fyzickému útoku, hovoří se v tomto případě o tzv. Itálii. Naopak při domácím násilí stojí na jedné straně agresor a na straně druhé vystrašená oběť, která se obává fyzického napadení nebo nějakého trestu. Bednářová [2006, s ] ve své knize popisuje jednotlivé fáze domácího násilí takto: první fáze v y m ý v á n í m o z k u - vytváří se závislost oběti a princip moci a bezmoci druhá fáze v y t v á ř e n í n a p ě t í - začínají se objevovat první problémy. Oběť již pozornost agresora nevnímá pozitivně, agresor změní své chování a oběť viní sama sebe. Oběť je v této fázi úzkostná, pečující, uctivá třetí fáze t ý r á n í - agresor začíná zesměšňovat oběť už i na veřejnosti, ztrácí sebekontrolu. Násilí se stupňuje, oběť přijímá vinu sama na sebe čtvrtá fáze s l i b y a l í b á n k y - agresor se omluví, slibuje, že se již násilí nedopustí, je milý, pozorný. Oběť odpouští a věří v nový začátek. 2.2 Pachatel domácího násilí Pachatelé domácího násilí pocházejí většinou z různých socioekonomických vrstev, dosáhli různých stupňů vzdělání. Výjimkou mezi pachateli nejsou lidé s vysokoškolským vzděláním. Mnozí z pachatelů domácího násilí byli v dětství rovněž týráni, případně byli svědky týrání jim blízké osoby [VÁGNEROVÁ, 2004, s. 637]. 9

11 Matoušek [2005] uvádí, že není jasně definovatelný osobnostní profil pachatele domácího násilí, nelze ho charakterizovat jako jeden určitý typ osobnosti. Bednářová [2009, s. 26] sděluje, že praxe ukazuje, že pachatelé domácího násilí ve větší míře pocházejí z rodin, kde násilí bylo běžným způsobem komunikace a řešení konfliktů. Jako děti převzaly ze své původní rodiny násilné vzorce chování a nechápou, že dělají něco, co není v souladu s normami společnosti ( Táta přece také mámu mlátil. ). Řešení problémů prostřednictvím násilí mají zafixováno jako běžný způsob chování, jde u nich o naučenou agresi. Jedná se o transgenerační přenos násilných vzorců chování. Do nedávné doby nebyly veřejnosti známy organizace, které by se zabývaly osobou pachatele domácího násilí. Od roku 2009 nabízí SOS centrum Diakonie ČCE Program pro osoby s násilným chováním ve vztazích. Cílem projektu je pomoc násilným osobám ke změně chování, snaha o zlepšení partnerské komunikace a osvojení si řešení konfliktů nenásilnou formou. Program pro pachatele domácího násilí obsahuje tyto prvky: tématika moci a kontroly, často související s rolemi muže a ženy ve společnosti porozumění svým agresivním projevům změna postojů v partnerských vztazích rozpoznání zátěžových situací a jejich nenásilné řešení učení se kontrole vlastního chování a používání nenásilných strategií při řešení vztahových problémů přijetí odpovědnosti za vlastní násilné chování bez obviňování druhých nebo bagatelizování či zlehčování tohoto chování porozumění a pochopení následků agresivního chování na partnerovi a dětech Všechny uvedené služby centra Diakonie ČCE jsou bezplatné a anonymní. 10

12 2.3 Oběti domácího násilí Všeobecně lze konstatovat, že obětí domácího násilí se mohou stát všichni členové rodiny. Vitoušová uvádí: Oběť domácího násilí se odnaučí vyjadřovat přímo své pocity. Disociací otupuje prožívání emocí, chrání se tak před prožíváním bolesti [ČÍRTKOVÁ VITOUŠOVÁ, 2007, s. 110] Ženy jako oběti Ženy jako oběti mají oproti mužům složitější pozici. Ta vyplývá zejména z postavení fyzicky slabšího jedince v páru. Také zde hraje roli řada stereotypů, jako např. být poslušnou ženou. Důležitá je vazba na děti a jejich ochranu. Zásadní roli zde hraje také ekonomická závislost na násilnickém partnerovi. Faktem je, že většina případů domácího násilí je namířena proti ženám. Matoušek uvádí [2005], že výzkumy, které byly provedeny do devadesátých let 20. století, potvrdily, že nejčastějšími oběťmi domácího násilí jsou ženy (92-98% z celkového počtu obětí). Podle odhadů o. s. ROSA, které se zaměřuje na poskytování pomoci ženám, obětem domácího násilí, se v České republice setká s násilím během svého života 38 % žen. Prožívané násilí v rodině ovlivňuje oběti v mnoha oblastech jejich života, nezanedbatelné jsou zdravotní obtíže oběti, které mají vliv na výkonnost v zaměstnání. S tím je spojené ohrožení stability ekonomické situace rodiny a to zejména tehdy, pokud se oběť odhodlá svoji situaci řešit odchodem od agresora. Zodpovědnost oběti ženy za nezletilé děti vede mnohé ženy k setrvávání ve svazku s násilným partnerem před volbou nejistoty a případným odchodem do azylového domu [ 11

13 2.3.2 Děti jako oběti Dle zákona č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte, který byl schválen v roce 1989, musí každé dítě vyrůstat v rodinném prostředí, které je plné štěstí, lásky, porozumění. Tento zákon zavazuje k ochraně dětí před různými formami tělesného a duševního násilí, urážení, případně zneužívání či zanedbávání [zák. č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte, v platném znění]. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině popisuje rodičovskou zodpovědnost jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé děti, kdy rodiče jsou povinni chránit zájmy dětí a mají zároveň právo užívat přiměřených výchovných prostředků, pouze však do míry, kdy není ohroženo zdraví dítěte, jeho tělesný, citový a rozumový vývoj, ale ani jeho lidská důstojnost [zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění]. Teprve v roce 1999 byl u nás vydán samostatný zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí. V roce 2006 vstoupil v platnost zákon 134/2006 Sb., kterým byl zákon č. 359/1999 Sb. novelizován a doplněn a rámci toho byly do sociálně-právní ochrany zahrnuty nezletilé děti, které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči, případně jinými osobami, které jsou odpovědné za výchovu dětí. Tímto dodatkem se docílilo toho, že i když děti nejsou přímou obětí násilí ze strany rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu, jsou nově považovány za sekundární oběti domácího násilí a z tohoto důvodu jim musí být státem v potřebné míře poskytnuta sociálně-právní ochrana. Ze stejného zákona vyplývají další práva dětí, jako je např. právo dítěte požádat o pomoc orgány sociálně-právní ochrany, a to i bez vědomí svých rodičů, právo svobodně vyjadřovat své názory při projednávání záležitostí, které se ho dotýkají. V těchto případech je nutné přihlížet k tomu, zda je dítě schopno formulovat své názory a přání [zák. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění]. Podle Čírtkové [2008] je násilí mezi rodiči charakterizováno jako psychické týrání potomků. 12

14 V praxi jsou v oblasti výkonu sociálně-právní ochrany známy pouze obecné poznatky o důsledcích, které má násilí mezi rodiči na děti. Výzkumy na toto téma chybí. Mezi odbornou veřejností je všeobecně známo, že děti různých věkových kategorií zažívají různé podoby domácího násilí mezi rodiči. Někteří experti upozorňují, že pohlaví oběti a pohlaví pachatele je jinak důležité pro syny nebo dcery, protože děti vnímají problém domácího násilí ve vazbě na svoji příslušnost k mužskému či ženskému rodu. Dušková [2010] uvádí rozdíly v dopadu domácího násilí na dívky, které se častěji identifikují s rolí oběti, naproti tomu chlapci s rolí agresora (transgenerační přenos). Vágnerová [2004] ve své publikaci uvádí, že domácí násilí poškozuje i děti, které jsou jeho každodenními účastníky. Děje se tak dokonce i tehdy, když děti samy nejsou přímou obětí, ale jen jeho svědky. 2.4 Viktimizace oběti Výraz viktimizace je ve slovníku cizích slov popisován jako proces, ve kterém se člověk stává obětí trestného činu [KRAUS a kol s. 853] Dělení viktimizace Dle Sochůrka [2003] rozlišujeme viktimizaci z hlediska dopadů na oběť na: Primární viktimizaci a primární rány Primární viktimizace je újma, která je způsobena přímo pachatelem a jeho jednáním, tzn. samotným trestným činem, jako je např. zranění, prožitý strach a hrůza, materiální ztráty. Mezi nejzávažnější patří újma psychická, emocionální. Tato újma je neměřitelná, neboť je prožívána každou obětí individuálně. Je zde velmi obtížná pomoc ze strany odborníků. Primární viktimizace bývá dle Sochůrka charakterizována těmito primárními ranami: 13

15 fyzická újma - je tvořena škálou druhů a stupňů zranění od lehkých až po usmrcení, finanční újma - ztráty finanční či materiální, náklady spojené s uzdravením, opravou poškozené věci atd., emocionální újma - je objektivně obtížně pozorovatelná a individuální u každé oběti, liší se dle osobnosti oběti a její schopnosti vypořádat se s traumatem. Sekundární viktimizace a sekundární rány Sekundární viktimizace je složena z: zacházení s obětí ze strany orgánů a institucí, vedoucímu často k pocitu nespravedlnosti, kdy oběť má pocit, že slouží např. policii pouze jako objekt k získání potřebných informací a kdy otázky policistů např. zasahují do intimních sfér, které nemají s trestnou činností žádnou souvislost, reakcí blízkých osob, širšího sociálního okolí (často též masmédií), které jsou v přímé souvislosti s trestným činem. Je provázen velmi často pocitem nedůstojnosti a ponížení. Bývá důsledkem necitlivého přístupu orgánů činných v trestním řízení, okolí oběti a sdělovacích prostředků. K sekundární viktimizaci se vztahují sekundární rány, které jsou pouze psychické, a má se za to, že zraňují oběť více a daleko razantněji, než rány primární. Čírtková, L.: [2000] je shrnuje do tří skupin pocitů: pocit nespravedlnosti zdlouhavé projednávání, ponechání pachatele na svobodě, vlekoucí se soudní jednání, mírný trest atd., 14

16 pocit nedůstojnosti oběť má pocit ponížení, studu. Bývá to důsledek nevhodně vedeného výslechu, nepříjemného zájmu nebo naopak nezájmu okolí, senzacechtivosti a bezohlednosti médií, pocit izolace chování nejbližšího i širšího okolí se stává formálním, strojeným, lidé mají tendenci se kontaktům s obětí vyhýbat, jejich chování není přirozené. Na postiženou osobu to působí, jako by se poté, co se stala obětí trestné činnosti, změnila ona sama. Terciální viktimizace Terciální viktimizace je chápána jako trvalá změna psychiky, životní linie nebo životního programu člověka poté, co se stal obětí trestného činu nebo jiné nepříznivé události. Terciální viktimizace je zcela ovlivňována psychickou variabilitou osobnosti oběti. Může být také definována jako neschopnost oběti se s následky trestného činu vyrovnat buď vůbec, nebo po velmi dlouhý časový úsek. 2.5 Organizace pomáhající obětem Dětské krizové centrum (DKC) Zřizovatelem Dětského krizového centra se sídlem v Praze 4 - Michli, které sídlí v ulici V Zápolí 1250/21, je občanské sdružení. DKC je odborné pracoviště, které se specializuje na problematiku dětí týraných, sexuálně zneužívaných či jinak ohrožených na zdravém vývoji (syndrom CAN). Toto zařízení pro děti vzniklo v roce 1992 a u jeho zrodu stál profesor MUDr. Jiří Dunovský, DrSc. V současné době tým DKC tvoří psychologové, sociální pracovníci a terapeuti. Tito odborníci úzce spolupracují také s dalšími institucemi a odborníky pediatry, dětskými psychiatry, gynekology, sexuology, orgány sociálně-právní ochrany, kriminalisty, vyšetřovateli, soudci. 15

17 Dušková uvádí: V rodinách s výskytem domácího násilí jsou narušeny nejzákladnější podmínky pro zdravý vývoj dítěte bezpečí domova, bezpečí a pevnost vztahů, přijetí a láska k dítěti. Lze předpokládat, že pokud nebude násilí v rodině řešeno, je zde nebezpečí, že dítě bude zaujímat deformovaný postoj k vlastnímu násilí. Může se s ním identifikovat a pak se může samo začít chovat agresivně, ale také se může identifikovat s obětí a v tom případě hrozí rozvinutí syndromu přizpůsobení. V tomto případě lze předpokládat, že se nejen ve věku dětském, ale i v dospělosti bude takový jedinec spíše stávat obětí dalších agresivních jedinců a nebude schopen situaci řešit, vzepřít se, protože jeho obranou je rezignace, přijetí skutečnosti, bezmocnost [DUŠKOVÁ, 2010, s. 1]. Kromě poskytování pomoci ohroženým dětem je ze strany DKC poskytována expertní pomoc také jiným odborným pracovištím. S orgány sociálně-právní ochrany spolupracují pracovníci DKC především při konzultaci složitých případů, které jsou vedeny na oddělení sociálně právní ochrany obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pracovníci tohoto zařízení rovněž spolupracují s orgány činnými v trestním řízení, odborná stanoviska psychologů DKC bývají podkladem pro trestní stíhání jedinců, dopouštějících se páchání trestné činnosti na nezletilých členech rodiny. [ Psychosociální centrum Acorus Občanské sdružení Acorus bylo založeno v roce Od roku 1998 provozuje Psychosociální centrum Acorus, které poskytuje pomoc osobám, ohroženým domácím násilím. Cílem pomoci je překonání nepříznivé sociální situace. Pomoc je poskytovaná prostřednictvím sociálních služeb: Azylový dům Krizová pomoc Odborné sociální poradenství 16

18 Služba azylový dům je zaměřena na poskytování přechodného bydlení a odborné pomoci k překonání nepříznivé sociální situace vzniklé v důsledku domácího násilí. Služba podporuje opětovné začlenění do života bez přítomnosti násilí. Do azylového domu může nastoupit osoba ohrožená domácím násilím po předchozí osobní konzultaci, termín konzultace si může domluvit na non stop telefonní lince Krizová pomoc je možná na non stop lince , případně po telefonické domluvě osobně v poradně Acorusu na adrese nám. Dr. Václava Holého 1331/3 Praha 8. Od dochází ke stěhování sídla poradny na adresu Dělnická 12, Praha 7. Provozní hodiny: Pondělí 11,00 17,00 (kromě 2. pondělí v měsíci) Úterý 14,00 17,00 Středa 8,00 13,00 14,00 17,00 Čtvrtek 11,00 17,00 Pátek 11,00 17,00 Klienti se musí na konzultaci předem objednat, kromě čtvrtka, kdy je možné přijít bez objednání [ Městský úřad Neratovice, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, spolupracuje se zařízením Acorus, o. s. od konce roku 2005 a to na základě strategického dokumentu města Program sociálně-ekonomického rozvoje města Neratovice v rámci projektů skupiny : Vznik, rozvoj a podpora sociálních služeb. Na základě dohody o pracovní činnosti s Městem Neratovice poskytuje vždy každé druhé pondělí v měsíci pracovnice o. s. Acorus individuální konzultace obětem domácího násilí. Tato služba je zájemcům poskytována ve zvlášť vyhrazených prostorách městského úřadu přímo v Neratovicích. 17

19 V této souvislosti je třeba zmínit, že dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí platí pro ostatní státní, ale i nestátní subjekty pověřené výkonem sociálně-právní ochrany, školy, školská zařízení, zdravotnická zařízení a jiná zařízení určená pro děti, povinnost oznamovat údaje o dítěti ohroženém domácím násilím obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takovém dítěti dozví. Za porušení oznamovací povinnosti vůči orgánu SPOD může být ve správním řízení uložena pokuta až do výše Kč [zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění] Intervenční centrum (IC) V Zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je činnost intervenčních center vymezena v 60 jako krizová pomoc, která je nabídnuta a poskytnuta osobám ohroženým domácím násilím [zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění]. Intervenční centrum je specializované zařízení sociální služby, které poskytuje odbornou sociálně právní pomoc ohroženým osobám a koordinuje spolupráci mezi dalšími navazujícími službami sociální i zdravotnické záchranné sítě v regionu. IC mohou kontaktovat osoby ohrožené domácím násilím ale i osoby, které o domácím násilí vědí (širší rodina, děti, sousedé). IC je povinno kontaktovat osobu, která byla v rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí označena za ohroženou osobu, a to ve lhůtě nejpozději do 48 hodin od doručení podnětu policií ČR, jinak vždy bezodkladně poté, co se dozví o ohrožení osoby násilným chováním. V rámci prvního kontaktu s ohroženou osobou ověřují pracovníci IC, zda tato osoba porozuměla všem informacím poskytnutým příslušníky Policie České republiky a zda jí byla zajištěna dostatečná ochrana a bezpečí. 18

20 První intervenční centrum pro Středočeský kraj zahájilo svoji činnost , jako oddělení Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Rakovníku. V příloze č. 1 je uveden aktuální přehled Intervenčních center ve Středočeském kraji. Služby poskytované Intervenčním centrem: Sociální poradenství Právní poradenství Psychologická pomoc Zprostředkování následné pomoci Služby intervenčních center jsou obětem domácího násilí poskytovány bezplatně. Napomáhají obětem se sestavováním bezpečnostního plánu při plánovaném odchodu z rodiny. Intervenční centrum nikdy nepracuje s pachatelem domácího násilí, je schopno pachateli domácího násilí kontakt na pomáhající organizaci zprostředkovat Policie ČR Dlouhodobě je domácí násilí považováno za závažný celospolečenský problém, ale ochrana oběti jako taková byla v minulosti nedostatečná. V trestním zákoně byla obsažena právní úprava trestného činu týrání svěřené osoby, chráněny byly ale pouze osoby, které byly svěřené do péče pachatele. Z okruhu domácího násilí byly tak postižitelné pouze případy týrání nezletilého dítěte ze strany rodičů. V jiných případech domácího násilí byly násilné osoby postižitelné pouze tehdy, jestliže došlo jejich konáním k naplnění skutkové podstaty trestného činu, např. ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, znásilnění, vydírání, pohlavní zneužívání, násilí proti skupině obyvatel nebo jednotlivci atd.). 19

21 K zásadní změně došlo od , kdy byl zákonem č. 91/2004 Sb., novelizován trestní zákon, kde se v 215a zavádí trestnost domácího násilí. Tímto paragrafem je do právního řádu zakotven nový trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Policie musí posuzovat trvalost a intenzitu pachatelova chování a to nejen v oblasti fyzické, ale i v oblasti psychické. Pachatel může být za trestný čin dle 215a TZ odsouzen k trestu odnětí svobody až na tři roky. Pokud čin spáchá zvlášť surovým způsobem, případně na více osobách nebo pokračuje-li v páchání činu delší dobu, může být odsouzen ke dvěma až osmi letům odnětí svobody. Trestní stíhání dle výše uvedeného paragrafu není podmíněno souhlasem poškozené osoby, právě s ohledem na charakter domácího násilí. Policie v tomto případě může zahájit vyšetřování případu i tehdy, když nemá souhlas poškozené osoby [zákon č. 140/1961 Trestní zákon]. Dne nabyl účinnosti zákon č. 135/2006 Sb., kterým byly rozšířeny možnosti policie v případech domácího násilí. Od tohoto data je policista v případech DN oprávněn rozhodnout o vykázání násilné osoby ze společného obydlí. Jedná se o zcela nový právní institut, který byl nově upraven s platností od v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a to v 44 až 47. V zákoně č. 135/ 2006 Sb., je kromě jiného upravena oznamovací povinnost policie vůči příslušnému intervenčnímu centru a orgánu sociálně právní ochrany dětí v případě, že jsou děti součástí rodiny [zák. č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím, v platném znění]. Povinnosti vykázané osoby: Zákaz vstupu do vymezeného prostoru Zákaz navazování styku nebo kontaktu s ohroženou osobou Odevzdání na místě všech klíčů od společného obydlí, které drží Právo vykázané osoby: 20

22 Vzít si věci osobní potřeby,osobní cennosti a osobní doklady před odchodem Vzít si věci nezbytné pro podnikání nebo výkon povolání Být policistou poučen o právech a povinnostech, o možnostech dalšího ubytování Sdělit adresu pro doručování Ověřit vykázání na tísňové lince 158 Vyzvednout si kopii úředního záznamu o vykázání K použití institutu vykázání slouží policii jako pomůcka dotazník SARA DN, který je součástí přílohy č. 2. V případě, že jednání mezi osobami blízkými nedosahuje nebezpečnosti trestného činu, lze takové protiprávní jednání posuzovat jako přestupek proti občanskému soužití a v tom případě se postupuje dle Zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zjištění, zda se jedná o trestný čin, případně přestupek proti občanskému soužití, je na straně orgánů činných v trestním řízení. Při vstupu policie do řešení konkrétního případu je kladen důraz na zodpovědné posouzení a vyhodnocení situace na místě konfliktu. Při zjištění, že incidentu byly přítomny nezletilé děti, je třeba využít všech dostupných možností a případ konzultovat nejen s nadřízeným orgánem, což je Okresní ředitelství policie, služba kriminální policie a vyšetřování (SKPV), ale také s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, který může disponovat aktuálními informacemi o rodině. Neoddělitelnou součástí při řešení jednotlivých případů bývá též místně příslušné státní zastupitelství, které může v případech domácího násilí podat návrh na vzetí do vazby nebezpečného agresora Okresní státní zastupitelství (OSZ) Státní zastupitelství je v Ústavě České republiky zakotveno v článku 80 a zahrnuto mezi moc výkonnou, ačkoli je jinak řazeno do oblasti justice (zák. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, v platném znění). Postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství upravuje zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění 21

23 pozdějších předpisů. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1994, kdy soustava státního zastupitelství nahradila dosavadní prokuraturu (zák. č. 283/1993Sb., o státním zastupitelství, v platném znění). Těžiště působnosti spočívá v plnění role orgánu veřejné žaloby v trestním řízení a dalších úkonů vyplývajících z trestního řádu (zejména výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním, účast v hlavním líčení a veřejném zasedání konaných soudem). Státní zastupitelství dále působí v jiných řízeních (v občanskoprávním řízení a správním soudnictví), vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná nebo ústavní výchova. Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství ve znění pozdějších předpisů upravuje kromě jiného povinnost státního zástupce dozorovat postup policie v přípravném řízení trestním v případech domácího násilí. Státní zástupce v rámci svých kompetencí spolupracuje kromě policie též s orgány sociálně právní ochrany dětí. Zjišťuje, zda jsou dostatečně chráněna práva nezletilých dětí nejen při vyšetřování případů domácího násilí, ale i po ukončení vyšetřování. Zjišťuje rovněž, zda byla ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí přijata dostatečně účinná opatření na ochranu dětí (zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění). V teoretické části absolventské práce byly vymezeny základní pojmy z oblasti problematiky domácího násilí. Pozornost byla věnována spolupracujícím organizacím. 22