Univerzita Hradec Králové. Filozofická fakulta. Bakalářská práce Zuzana Flachová

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Bakalářská práce 2014 Zuzana Flachová

2 Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra archeologie Pohřbívání pod mohylami v kultuře lužických popelnicových polí Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Zuzana Flachová B 7105 Historické vědy Archeologie PhDr. Mgr. Zuzana Bláhová, Ph.D. Hradec Králové 2014

3 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího práce PhDr. Zuzany Bláhové, Ph.D. samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne Zuzana Flachová

4 Děkuji PhDr. Zuzaně Bláhové, Ph.D. za vedení bakalářské práce, odborné konzultace a trpělivost. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině za duševní podporu.

5 Anotace FLACHOVÁ, ZUZANA. Pohřbívání pod mohylami v kultuře lužických popelnicových polí. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2014, 64 s. Bakalářská práce. Tato bakalářská práce se zabývá pohřbíváním pod mohylami v kultuře lužických popelnicových polí. Důraz je kladen na sledování výskytu pohřbívání pod mohylami v kultuře lužických popelnicových polí na území ČR s důrazem na mladší a pozdní dobu bronzovou. Hlavním cílem je vytvoření kompletního soupisu dochovaných mohyl na lužických pohřebištích. Důležitou součástí práce je přiložená databáze, která obsahuje údaje o nalezených mohylách (výška a průměr mohyly, konstrukce, hrobová výbava mohyly ad.). Klíčová slova: Čechy, Morava, Slezsko, mladší a pozdní doba bronzová, mohyla, kultura lužických popelnicových polí, pohřbívání.

6 Annotation FLACHOVÁ, ZUZANA. Burials under Mounds in the Lusatian Urnfields Culture. Hradec Králové: Faculty of Arts, University of Hradec Králové, 2014, 64 pages. Bachelor Dissertatiton Degree Thesis. This work deals with burials under mounds in the Lusatian Urnfields Culture. The emphasis is placed on monitoring the occurrence of Burials under Mounds in the Lusatian Urnfields Culture in the Czech Republic with an emphasis on the Late Bronze Age. The main objective is to create a complete inventory of preserved mounds on the Lusatian cemeteries. An important part of this work is a database, which contains information about the mounds (height and diameter of the mound, construction, grave equipment and more). Keywords: Bohemia, Moravia, Silesia, Late Bronze Age, grave mound, Lusatian Urnfields Culture, burials.

7 Obsah 1. Úvod Dějiny bádání o kultuře lužických popelnicových polí Charakter osídlení v kultuře lužických popelnicových polí Pohřební ritus v okruhu lužických popelnicových polí Lužická kultura Slezská kultura Pohřbívání pod mohylami Hrobová výbava Keramika Typy keramických nádob Výzdoba a úprava povrchu keramiky Bronzové předměty Zlaté předměty Skleněné předměty Kamenné předměty Katalog lužických pohřebišť Vyhodnocení shromážděných dat Stav poznání a okolnosti nálezu Nadmořská výška Vzdálenost pohřebiště od vodního toku Počet mohylových a plochých pohřebišť Počty mohyl na pohřebištích Počty hrobů v mohylách Velikost mohyl... 52

8 7.8. Typy konstrukcí mohyl na pohřebištích Vztah hrobové výbavy k formě hrobu Zastoupení mohyl v jednotlivých chronologických úsecích Závěr Přehled použité literatury a pramenů Příloha databáze... 67

9 1. Úvod Účelem této bakalářské práce je shromáždit, co nejvíce dostupných informací pomocí archeologických a písemných pramenů, týkajících se mohylových pohřebišť lidu lužických popelnicových polí v Čechách, na Moravě a Slezsku. Téma své bakalářské práce jsem si zvolila, protože mě zajímá doba bronzová a problematika pohřbívání pod mohylami v kultuře lužických popelnicových polí. Ve své práci jsem se pokusila uvést všechny dostupné údaje o lokalitách. Bohužel se setkáváme s nedostatkem informací o pohřebištích či jednotlivých hrobech z důvodu hluboké zemědělské orby v úrodných nížinách, která trvale poškodila zkoumaná pohřebiště. Nejlépe se dochovala mohylová pohřebiště v zalesněných a výše položených oblastech. Žádné pohřebiště nebylo prozkoumáno celé, pouze jejich části, tudíž zjištěné informace nebudou stoprocentní. Hlavním cílem bylo sestavení kompletního katalogu pohřebišť, kde jsou uvedeny lokality s výskytem mohylových hrobů. Na lokalitách budu sledovat údaje o poloze, nadmořské výšce, rozměry mohyl, hrobové výbavě a dataci mohyl. V závěru práce jsem se pokusila vyhodnotit, jaký význam mělo pohřbívání pod mohylami v mladší a pozdní době bronzové. 1

10 2. Dějiny bádání o kultuře lužických popelnicových polí První počátky zájmu o památky našich zemí spadají již do závěru středověku. Vývoj archeologického bádání prošel několika etapami. V období starožitnických počátků (do sklonku 18. století; Sklenář 2005, 12-13) považovali někdy badatelé nalezené archeologické památky za výtvory přírody. Např. jezuita Bohuslav Balbín ( ) si povšiml zvláštních hliněných nádob, které se nacházely v zemi pod Kunětickou horou (Sklenář 2005, 57). Nálezy z pohřebiště v Kuněticích označil za,,pozoruhodnou hříčku přírody (Vokolek 2003, 29). Ke konci 18. století v tzv. době osvícenství začíná prvotní zájem o vědecký výzkum. První výzkumy proběhly už ve 2. polovině 18. století na Hradecku, kde působil krajský hejtman Hradeckého kraje Karel Josef Biener z Bienenberka ( ), jenž je označován za,,otce české archeologie. Od mládí byl starožitníkem a jeho práce pro naše archeologické bádání mají zakladatelský význam. Byl prvním badatelem, který shromáždil u nás skutečnou archeologickou sbírku (Sklenář 2005, 76). V polovině 19. století působil ve východních Čechách (v okolí Jaroměře) František X. Petera-Rohoznický, jež zde prováděl záchranné práce při výstavbě pardubicko-liberecké dráhy (Petera-Rohoznický 1859, ). Také zde krátce působil terénní badatel Václav Krolmus (Sklenář 2005, ). V Hradci Králové působil Mořic Lüssner ( ), který publikoval archeologické nálezy a také se zapříčinil o záchranu tzv. zlatých hradeckých osmiček. Systematicky se zajímal o městskou archeologii, v Hradci Králové poprvé zaznamenal stratigrafii a rozpoznal znaky slovanské keramiky. V letech publikoval nálezy z Chrudimi v Památkách archeologických (Sklenář 2005, ). Na Rychnovsku a Náchodsku působil Jan Karel Hraše ( ), který prováděl výzkumy u Ostašovic, Volovky a Vojenic, kde našel pozůstatky mohyl a žárových popelnicových hrobů. Jako studenta ho zaujaly mohyly v okolí Rataj, věnoval se také hradištím na Litoměřicku. Kopal také v jižních Čechách mohyly u Plava, a poté na Bechyňsku (Sklenář 2005, ). Na Pardubicku se zabýval hlavně bronzovými depoty, pohřebišti popelnicových polí a středověkými nálezy Václav Diviš Čistecký ( ). 2

11 Na přelomu 19. století a 20. století se nejvíce věnoval poznání období popelnicových polí J. L. Píč ( ) a jeho spolupracovníci, tzv.,,píčova družina. Družina se skládala z příslušníků středních a vyšších společenských vrstev (J. Felcman, V. Schmidt, A. Formánek, J. Hellich, V. Požárecký a J. Waněk), sami si financovali své terénní práce. Kopal na pohřebištích v Běstvinách, Jeřicích, Hvozdnici, Nadslavi, Lháni, Platěnicích a Uhřeticích. V letech převzal redakci Památek archeologických. Od roku 1893 byl kustodem (později ředitelem) prehistorického oddělení Národního muzea (Sklenář 2005, ). Jeho životním dílem jsou Starožitnosti země české, skládající se ze tří dílů o šesti svazcích, vydaných mezi lety 1899 a Druhý díl se konkrétně zabývá PP (II.3. Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů). Píčovi a jeho spolupracovníkům se podařilo nashromáždit velké množství archeologických nálezů, které se staly základem moderní prehistorické sbírky v Národním muzeu. V okolí Nového Bydžova prováděl v té době dobře vedené a dokumentované výzkumy na pohřebištích popelnicových polí Josef Hladík ( ). U Měníka v blízkosti Nového Bydžova kopal žárové hroby a výsledky publikoval v PA. Jinak publikoval málo, podílel se na založení a redakci edice Vlastivěda moravská od roku 1896 (Sklenář 2005, 219). V první polovině 20. století působil na Hradecku Ludvík Domečka ( ) společně s laborantem Františkem Žaloudkem ( ). Vybudoval archeologickou sbírku v Muzeu v Hradci Králové. Kopal na mohylových pohřebištích v Jeřicích, Hvozdnici, Ostašovicích, Chlumu a Vojenicích (Vokolek 2003, 29). František Dvořák ( ) spolu s laborantem J. Dudkem zkoumal pohřebiště na Kolínsku (Starý Kolín) a navázal na výzkumy J. Vaňka v Plaňanech (Dvořák 1936, 51, 135; Sklenář 2005, ). Zkoumal také mohylu na pohřebišti v Libodřicích. V roce 1906 publikoval Karel Buchtela ( ) studii, v níž se zabýval knovízskou kulturou ve středních Čechách a lužickou kulturou v severovýchodních Čechách (Sklenář 2005, 99). Z této studie poté vycházeli s Niederlem v Rukověti české archeologie. Rukověť české archeologie (souhrn univerzitního učení) byla opoziční studií proti Píčovým Starožitnostem českým. Toto učení se prosadilo po Píčově smrti (Buchtela Niederle Matiegka 1910). Na Moravě působil na přelomu 19. a 20. století Antonín Gottwald ( ), který od 90. let 19. století prováděl výzkumy na Prostějovsku a Olomoucku, hlavně 3

12 pohřebišť lužických popelnicových polí (Čelechovice, Domamyslice, Slatinky, Určice) a mnoho dalších (Sklenář 2005, ). Dále zde působil František Přikryl ( ), jež kopal na lužických pohřebištích v Týně nad Bečvou, Vrbce a Pavlovicích (Sklenář 2005, ). Na žárových pohřebištích v Honěticích, Kostelci u Holešova, Týně n. Bečvou kopal nejvýznamnější moravský archeolog té doby I. L. Červinka ( ). V letech pracoval ve Státním archeologickém ústavu jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko. Nejvýznamnějším jeho dílem je monografie Morava za pravěku (vydaná v roce 1902), která přispěla k rozvoji doby bronzové (Sklenář 2005, 120). Lužická kultura je jedna z prvních definovaných archeologických kultur v evropské archeologii vůbec. Německý lékař a archeolog R. Virchow identifikoval v druhé polovině 19. století lužickou kulturu a pojmenoval ji podle nálezů ze svých výzkumů v Lužici (Vokolek 1978d, 503). V roce 1905 rozlišoval J. L. Píč v Čechách tři fáze kultury lužických popelnicových polí, tj. lužickou, slezskou a platěnickou (Píč 1905). V době předválečné vyšly dvě hlavní monografie a to od J. Böhma Základy hallstattské periody v Čechách, v níž se zabývá chronologií jednotlivých kultur doby bronzové a starší doby železné a metodickými otázkami souvisejícími s historickou interpretací archeologických pramenů. Pojednává zde o vývoji jednotlivých kulturních oblastí a zabývá se charakteristickými znaky jednotlivých fází v hlavních rysech. V této práci se zaobírá otázkou, jak vznikla lužická expanze. J. Filip se ve své monografii Popelnicová pole a počátky železné doby v Čechách zabývá závěrem doby bronzové a dobou železnou v Čechách. Cílem jeho práce bylo prohloubit znalosti o kultuře popelnicových polí, která byla v té době přehlížena (Filip , 4). V roce 1937 vymezil Jaroslav Böhm ( ) tři typy (páry lokalit pro Čechy a Moravu) lužické kultury a sekvenci pro severní Čechy, která je oddělena dvěma lomítky (typ Hvozdnice Záhoří; Lháň Mostkovice // Střekov Libochovany I; Korunka-Jelení Kostelec // Libochovany II; slezská kultura // Libochovany III). Soudil, že severočeská lužická enkláva (typ Střekov-Libochovany) se začíná vyvíjet později, ve srovnání s Čechami a Moravou až v období typu Lháň-Mostkovice (Böhm 1937, 69-72, Vokolek 1978b, 513). Jan Filip ( ) později sloučil kulturu 4

13 slezskou a platěnickou do jednoho celku, který nazval kultura slezskoplatěnická (Filip , 34-72). Na Moravě archeologové navazovali v této době na výsledky z Čech vlastním výzkumem. Poté, co byla rozpoznána odlišnost jihomoravského materiálu od lužické kultury, I. L. Červinka definoval tzv.,,lednický typ jako podskupinu lužické kultury, později byla pojmenována J. Böhmem velatický typ (Salaš 1993, 287). V průběhu druhé poloviny 20. století výzkum na lužických žárových pohřebištích ustává (Vokolek 2003, 30). Byl velký zájem o výzkum mohylníků zkoumána byla např. polykulturní lokalita Mladá Boleslav-Čejetičky, kde prokopal 49 mohyl v poloze,,choboty I Evžen Plesl (*1930) z ARÚ Praha, který se zabýval také osídlením severozápadních Čech (Sklenář 2005, ). V roce 1961 vydal práci Lužická kultura v severozápadních Čechách (Plesl 1961), kde jsou publikována významná lužická pohřebiště Libochovany, Ústí n. Labem-Střekov s pozůstatky mohyl. V této době také zkoumali mohylník v Jeřicích Jan Rataj s Vítem Vokolkem (Rataj Vokolek 1964; Sklenář 2005, 475). Na Jičínsku na jejich práci navázala Eva Ulrychová (*1952), která sestavila a v roce 2007 vydala Soupis mohylových pohřebišť na Jičínsku (Ulrychová 2007). Významným přínosem byly v 50. letech výzkumy Václava Spurného ( ) na Hradisku u Kroměříže. Tyto výzkumy dokázaly horizont nálezů mezi věteřovskou a lužickou kulturou na Hané (Štrof 1993, 309). Byla zde objevena keramika s vypnulinami tzv. protolužický horizont (BB2-C, podle V. Dohnala). Václav Spurný protolužický horizont zařazoval do stupně BC, Jindra Nekvasil už do stupně BB (Štrof 1993, 309). Dnes se tomuto období věnuje Klára Šabatová (pohřebiště v Přáslavicích), zabývá se také problematikou sídelních areálů a zpracováním keramiky (Sklenář 2005, 553; Šabatová 2006, ). Na Moravě se lužickou kulturou zabývali také Vladimír Podborský (*1932) a Antonín Štrof (*1953). V českém Slezsku zpracovává lužickou kulturou Jiří Juchelka (*1978). Mezi nejvýznamnější lužická pohřebiště, která zkoumal, patří mohylník Hněvošice u Opavy, konkrétně jeho část na území ČR (Juchelka 2007). V poválečném období se o poznání východočeské lužické kultury značně zasloužil již zmíněný Vít Vokolek (*1936) svými výzkumy a publikacemi o pohřebištích a sídlištích lužické i slezskoplatěnické kultury (Vokolek 1962; Vokolek 5

14 1988; Vokolek 1994; Vokolek 2003). V letech pracoval v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. V letech pracoval ve Východočeském muzeu v Pardubicích a po roce 2000 v Národním muzeu v Praze. V roce 2003 vydal katalog východočeských lužických pohřebišť (Vokolek 2003). Prováděl také nové výzkumy v Kostelci nad Orlicí, Koldíně, Běstovicích, Platěnicích, Uhersku, jež přinesly poznatky o mohylách, které nejsou dnes v terénu patrné (Vokolek 2003, 30). Kopal a publikoval slezskoplatěnická pohřebiště (Opatovice nad Labem, Černá u Bohdanče, Kunětice, Dlouhá Ves u Rychnova), ale souhrnné zpracování zatím nevyšlo. Na Moravě po druhé světové válce poukazoval Josef Kvíčala ( ) na vztah mohylové kultury a kultury lužických popelnicových polí, především na Hané (Sklenář 2005, 336). Lumír Jisl ( ) se zabýval počátky lužické kultury ve Slezsku (Jisl 1949, 59-60; Sklenář 2005, ). Na východní Moravě působil Vít Dohnal (*1932), který prováděl výzkumy na mohylnících, např. v Kostelci u Holešova a Pavlovicích (Dohnal 1977). Na pohřebištích zkoumaných I. L. Červinkou pokračoval Jindra Nekvasil z ARÚ Brno (*1926), jehož nejvýznamnějším výzkumem bylo pohřebiště v Moravičanech v letech , kde vykopal 1260 hrobů (Nekvasil 1978; Nekvasil 1982; Sklenář 2005, 397). V roce 1978 vydal článek v Památkách archeologických na téma Mohylníky lužické kultury na Moravě (Nekvasil 1978), kde shrnul své i předchozí výzkumy lužických mohylníků. 6

15 3. Charakter osídlení v kultuře lužických popelnicových polí Lužická kultura patří do nejstaršího období okruhu lužických popelnicových polí. V. Vokolek uvádí, že tato kultura se začíná objevovat už na konci střední doby bronzové a postupně se vyvíjí až do pozdní doby bronzové (Vokolek 1993b, 45). Většina badatelů se dosud shoduje, že lužická kultura nevznikla ve východních Čechách (Filip 1948; Vokolek 1993b; Jiráň ed. 2008, 134). Na Moravě se v BC/BD postupně vyvíjela z předchozí mohylové kultury (Štrof 1993, 310). Tento obecně přijímaný názor potvrdil výzkum sídliště v Přáslavicích, kde byl potvrzen vývoj mladšího stupně mohylové kultury v kulturu lužickou (Šabatová 2004, 101). V. Vokolek se domnívá, že mohylová a starolužická kultura v BC spolu existovaly po určitou dobu (Vokolek 2003, 30). Ve stupni BD měla přijít do východních Čech nová vlna obyvatel z mateřské oblasti (pravděpodobně polské Slezsko či část Moravy) a přinést novou kulturu starolužickou (Vokolek 2003, 30). Rozšíření lužické kultury se dělí na tři okruhy: polabský, pooderský a poviselský (Štrof 1993, 310). Do polabského okruhu se řadí severní Čechy, se kterými souvisí Sasko a Lužice. Východní Čechy, Morava a Slezsko patří do okruhu pooderského. Východočeská lužická kultura zasahovala i do východní a severovýchodní části středních Čech (Mělnicko, Kolínsko, Kutnohorsko, Čáslavsko). Dříve se uváděla lužická kultura i na území západních Čech, ale byl to omyl, vyplývající z chybného zařazení chebské skupiny do PP (Plesl 1961). Lužická kultura se rozšířila i na území Pojizeří, které zajišťovalo kontakt mezi středními a severovýchodními Čechami a mezi Čechami a Lužicí (Bouzek 2006, 49-54). Hranice lužické kultury s knovízskou byla pohyblivá a udržela se přes 500 let (Bouzek 2006, 49-54). Oba celky měly patrně odlišnou kulturní, možná i etnickou identitu. V severozápadních Čechách se tato hranice prakticky neměnila, ve středních Čechách se změnila v průběhu mladší doby bronzové (Jiráň ed. 2008, 129). V Čechách se lužická kultura dělí na východočeskou, severočeskou a severozápadočeskou skupinu (Vokolek 2003, 30-31). Do východočeské skupiny patří osídlené území horního Polabí Hradecko, Pardubicko směrem k Orlickým horám a na Jičínsko; střední Polabí území od Železných hor po Kolínsko, Nymbursko a 7

16 Poděbradsko, včetně Pojizeří od Turnovska po Horky nad Jizerou. Severozápadočeská skupina zahrnuje pravý břeh Labe - pohřebiště Libochovany a skupinu pohřebišť na Ústecku. Severočeská skupina zahrnuje osídlení na Českolipsku a enklávou na Liberecku spojenou s Lužicí (Vokolek 2003, 30-31). Ve východních Čechách se výzkum sídlišť zlepšil v 90. letech. O sídliště se zajímal V. Vokolek, který prováděl badatelské výzkumy (sběry a ZAV) zaměřené na osídlení východočeské větve lužické kultury (Vokolek 1988; Vokolek 1994; Jiráň ed. 2008, 167). Sídliště byla zemědělského charakteru. Rovinná sídliště byla zakládána v polohách typických pro pravěk, preferovaly se mírné svahy (Turnov-,,Maškovy zahrady ; Bláhová-Sklenářová 2012, 120). Sídliště se nacházela v blízkosti vodních zdrojů. Na sídlišti stály domy sloupové a drážkové konstrukce, jámy, velké zásobní jámy zapuštěné do země, pece, zahloubené dílny (Vokolek 1993b, 49). V severních Čechách bylo výzkumů sídlišť málo. Vedle rovinných sídlišť byla budována výšinná opevněná sídliště hradiska (Hradec Králové a mnoho dalších; Vokolek 1993b, 50-52). Na celém území lužické kultury dochází k největšímu budování hradisek v HB2-3, často byla znovu využita v době hradištní. Běžně byly osídlovány převisy a jeskyně v pískovcových pseudokrasových oblastech (Jiráň ed. 2008, 169). Lužická kultura je rozšířena i na severní a střední Moravě, postupně zejména ve vyšších polohách i na jihovýchodní Moravě. V mladší a pozdní době bronzové sousedila s kulturou středodunajských popelnicových polí, její hranici tvořil jih Českomoravské a Drahanské vrchoviny směrem k Vyškovské bráně a později k Veselí n. M. (Štrof 1993, 310). Na Moravě bylo stabilně osídleno území Hornomoravského úvalu, severní část Dolnomoravského úvalu a Boskovická brázda. Hranice se během pozdní doby bronzové posunuje směrem dále na jih. Nejhustší osídlení bylo na Kroměřížsku a Prostějovsku. Slezská skupina lužické kultury zasahovala také na území českého Slezska, např. do Ostravské pánve (Štrof 1993, 310). Sídliště byla dlouhodobě osídlena. Vesměs byla zkoumána málo, pouze menšími výzkumy (Štrof 1993, 312). Na jednom katastrálním území se nachází i několik rovinných sídlišť (Šumperk-Temenice; Goš Nekvasil 1976, ). Spolu s rovinnými sídlišti byla zakládána i výšinná sídliště (pozdně mohylová, poté od HA1, na celém území lužické kultury především v HB2-3; např. Hradisko u Kroměříže; 8

17 Spurný 1954, ; Spurný 1961, , Svitávka-,,Hradisko). Obě tyto lokality měly opevnění přisuzované věteřovské a mohylové kultuře, a dále pokračovaly na počátku lužické kultury. Na některých osídlených lokalitách ze stupně HA vznikají ve stupni HB hradiska (Štramberk-,,Kotouč, Jívová-,,Tepenec ). Sídlištní objekty jsou stejné jako v Čechách. Domy bývají zachyceny ojediněle. 4. Pohřební ritus v okruhu lužických popelnicových polí 4.1. Lužická kultura Nejvíce poznatků o kultuře lužických popelnicových polí poskytla pohřebiště. Žádné pohřebiště nebylo prozkoumáno celé, pouze zčásti. Největší počet pohřebišť známe ze severovýchodních a východních Čech. Jen nečetná pohřebiště byla zkoumána moderně plošně, výjimku tvoří Ostroměř, Kostelec nad Orlicí, Uhersko - sondáž, Jaroměř/Čáslavky (Vokolek 2003, 30). Při amatérských výzkumech se badatelé spíše zajímali o inventář hrobu (bronzové předměty apod.). Další příčinou byla zemědělská orba, která poničila ploché žárové hroby i mohyly. Hroby byly uloženy mělce (Vokolek 1978b, ). V celém období lužické kultury probíhalo pohřbívání formou kremace, mrtvý byl spálen na žárovišti s výbavou a pozůstatky uloženy do popelnice/urny. Tento způsob pohřbívání potvrzují přepálené slitky bronzových předmětů. Urnou byl většinou okřín či osudí, tato nádoba byla překryta mísou, kamenem nebo velkým střepem (Štrof 1993, ). Někdy se objevuje i proražení spodku nádoby, neví se přesně, k čemu měl tento otvor sloužit. Badatelé jej tradičně považovali za otvor pro duši. Spálené kosti zemřelého byly před uložením do urny rozdrceny (Štrof 1993, ). Do hrobu byly společně s urnou uloženy i další keramické nádoby, bronzové předměty, jídlo - dokazují nalezené zvířecí kosti, pokud nešlo o obětiny nebo něco jiného (Jeřice, Rataj Vokolek 1964, 20-27). Počet keramických nádob se pohyboval od žádných až do desítek (Vokolek 1978b, 509). Počet nádob se v slezskoplatěnické kultuře zvyšuje. Převážně se jednalo o sestavu: okřín-okřínek-osudí-mísa-džbán. Některé nádoby byly dnem vzhůru (Vokolek 1978, ). Stávalo se, že nádoby byly postupně i po pohřbu doplňovány, 9

18 uvažuje se o vzpomínkových obřadech. V případě pohřbívání do mohyl byly přidány do pláště mohyly hroby dalších příslušníků rodiny nebo rodu (Běstovice; Vokolek 1993a, 54-59). Převažují nálezy keramiky objevují se buď zlomky nádob či celé nádoby (zlomky nádob převažují). Bronzové ani jiné nekeramické předměty se nevyskytují v hrobech tak často jako keramika, protože shořely nebo šlo o chudé hroby. Kamenná industrie je vzácná (otloukače, Běstovice; Vokolek 2003, 44). Hroby byly umístěny v nepravidelných řadách či skupinách (Jiráň ed. 2008, 226). Výjimkou jsou tři kostrové hroby bez výbavy v Třebešově, jejichž datování však není jasné (Vokolek 2003, 31). Vzdálenost mezi jednotlivými plochými hroby nebyla veliká (cca 1-2 m), když se jednalo o větší vzdálenost, obvykle se uvažuje o hrobech pod mohylami. Na jednom pohřebišti se mohlo nacházet až několik stovek hrobů, ale dnes je těžké určit jejich přesnou polohu kvůli poškození a nesystematickým výzkumům. V kultuře lidu lužických popelnicových polí se objevují spolu s plochými hroby i mohyly na plochých pohřebištích (Kostelec nad Orlicí, Platěnice, Střekov, Moravičany, Plchůvky, Semechnice, Kunětice ad.). Vedle hrobů či v místech pohřebiště se našla žároviště, ale objevují se zřídka. (Ostroměř, Jeřice, Běstovice; Vokolek 2003, 31) Příčinou je jejich umístění na povrchu původního terénu (byla zničena zemědělskou činností), někdy byla žároviště překryta mohylou (Běstovice, Vokolek 1993a, 54-59; Stavenice, Nekvasil 1978, 77). Mezi těmito hroby probíhaly i obřady, což dokazují nálezy skupin střepů a popela zašlapaných do země (Běstovice, Vokolek 1993a, 54-59). Zvláštním charakterem v kultuře popelnicových polí vynikají,,knížecí hroby. V lužickém okruhu je jich doloženo velice málo. V Běstovicích byla velká mohyla, pod kterou byl pravděpodobně pohřben příslušník vyšších společenských vrstev, do pláště této mohyly byly zapuštěny později další hroby, patrně se jednalo o jeho příbuzné (Vokolek 1993a, 54-59). Nejde o pravou,,knížecí mohylu, ale spíše o,,kolektivní mohylu. V severních Čechách je lužická kultura méně známa než v severovýchodních Čechách. Pohřební ritus je tu stejný jako ve východních Čechách. Zemřelí byli spáleni a uloženi do uren keramických nebo organických. Projevuje se zde kontakt s knovízskou kulturu, a také s lužickou kulturou v Sasku a Lužici (Bouzek Koutecký 2000). Mezi nejrozsáhlejší žárová pohřebiště patří Neštěmice, dále Trmice, Libochovany, Chodouny. 10

19 Na pohřebišti Střekov II byly nalezeny zbytky mohyl s kamennými věnci a v Libochovanech hroby s kamennými skříňkami (Plesl 1961). Dva komorové hroby se objevily v Chodounech. Chybí také hroby výše postavených jedinců tzv.,,knížecí hroby, ale nemůžeme je zcela vyloučit. Tento nedostatek může svědčit o jiné struktuře společnosti než v podunajských okruzích PP. Amatérští archeologové se často především o nálezy uvnitř hrobu, nerespektovali nálezovou situaci a nevedli dokumentaci (Štrof 1993, 315). Dříve se také kopal hlavně střed mohyly. Výzkumy na metodologické úrovni F. X. France v oblasti LuPP nikdo z nich neprováděl. Systematičtější metody byly zavedeny až po 2. světové válce. Na Moravě stejně jako v předcházejících oblastech převažují ploché žárové hroby v okolí mohyl. Mezi nejpočetnější pohřebiště patří Moravičany (počet hrobů 1260) a Sehradice (472 hrobů), jež zkoumal J. Nekvasil. Lokalita na Dílečkách v Moravičanech rozšířila znalosti o způsobu pohřbívání v lužické kultuře, byly zde nalezeny 2 okrsky: mladobronzový a halštatský (Nekvasil 1978, 100). Jámové hroby pod mohylami, kamenné konstrukce a dláždění se objevují od nejstaršího horizontu (předlužické období, J. Nekvasil; Kostelec na Hané). Hrobová výbava je podobná jako v Čechách, od starolužického období je urna často překryta střepem. Žárové hroby jsou uloženy v obdélných nebo oválných jamách, podobných rozměrů jako u kostrových hrobů. Spálené pozůstatky jsou rozptýleny okolo urny nebo uloženy v urně. Menší skupiny mrtvých byly pohřbívány nejen do amfor, okřínů (dvojkónických nádob) a hrnců, ale také do zásobnic. Není vyloučeno, že se mohlo jednat o pohřby významných osob, nasvědčuje tomu jejich časté vyloupení (Štrof 1993, 316). Počet nádob v hrobech je proměnlivý od jedné do desítek (Štrof 1993, 316). Bronzové předměty byly ukládány buď do urny/popelnice, nebo do její blízkosti na kameny. Nacházejí se často ve formě slitků, protože při kremaci prošly žárem. Mimo jiné se setkáváme i s jinými variantami úpravy hrobů např. se objevují hroby umístěné v nevelkém dolíku místo do jámy (Štrof 1993, 316). Uvádí se, že v mladší době bronzové se zčásti přestalo pohřbívat pod mohylami, výjimkou jsou Vlachovice, Tichov a Stavenice (Štrof 1993, 316; Nekvasil 1978, 56-68). 11

20 V českém Slezsku je známo z lužické fáze (BD-HA) šest pohřebišť (Juchelka 2011, 24). Převládá striktně žárový ritus, výjimkou je pouze pohřebiště na k. ú. Vyšní Lhoty, kde byl nalezen pravděpodobně kostrový hrob (Juchelka 2011, 55). Nálezy z této situace jsou interpretovány často jako depot (Dohnal 1977, 79). S odvoláním na práci Jiřího Juchelky ho uvádím jako kostrový hrob. Situace byla překryta třemi obdélnými kameny, pravděpodobně se mohlo jednat o hrobovou komoru. (Juchelka 2011, 57; Dohnal 1977, 79). Převažují plochá pohřebiště, od mohylovo-lužického období se objevují na pohřebištích mohyly (Hněvošice, Juchelka 2011, 55). Hrobů uložených v jamce bylo nalezeno pouze málo (Opava-Malé Hoštice, Opava-Kateřinky, Kravaře, Juchelka 2011, 56). Hroby lužické kultury na území Slezska byly jednoduché jámy kruhového nebo oválného tvaru. V hrobě byly nádoby umístěny v řadě nebo ve skupině kolem urny. Jako urny na uložení ostatků se nejčastěji používalo dvojuché nebo bezuché osudí nebo okřín. Okřín se používal jako popelnice i ve slezské fázi. V Opavě- Kateřinkách byl doložen i šálek jako pohřební nádoba (Juchelka 2011, 57) Slezská kultura (SzPt I-II) Slezskoplatěnická pohřebiště jsou často doložena na stejných lokalitách jako lužické nekropole (Skalice, Ostroměř, Platěnice). Na území východních a severovýchodních Čech známe okolo 150 pohřebišť (Vokolek 1978c, 515), dnes je to o něco více. Většina lužických pohřebišť pokračuje i ve slezském období v pozdní době bronzové. Do lužických hrobů byly někdy zapouštěny slezskoplatěnické hroby (Ostroměř). Většina pohřebišť byla rozsáhlá, čítající přes stovky hrobů ze slezského období (Skalice 300 hrobů, Třebešov 200 hrobů). Pohřební ritus je žárový stejně jako v kultuře lužické. Mrtvý byl uložen do urny (obvykle okřínu), ta byla překryta poklicí (plochým hliněným kotoučem). Na rozdíl od lužické kultury jsou keramické nádoby uspořádány v řadách ve směru západ-východ (Vokolek 1993b, 60). K urně bylo přiloženo dalších nádob. Jámové hroby jsou v této fázi vzácné. Hroby označoval dřevěný sloup, což dokazují nalezené stopy kůlových jamek (Lukovna, Pardubice- Hůrka, Opatovice n. Labem, Skalice). Hroby byly umístěny často blízko sebe, v rozmezí cm. 12

21 Keramický inventář dokazuje vývoj z lužické kultury, ale od I. stupně dochází k individuálnímu vývoji keramických nádob V. Vokolek definuje hrncovité nádoby, amforovité nádoby, okřínovité nádoby, koflíky, misky a mísy (Vokolek 1978c, 516). Pohřební keramika bývá méně kvalitně vypálena než sídlištní. Z bronzových předmětů se nejčastěji objevují jehlice ke spínání šatů s kulovitou hlavicí s zduřeným krčkem nebo kolínkovitě přehnuté s ouškem na lomu. Dále se také objevují jehlice s vývalky. Běžně se vyskytují různé typy kroužků spirálovitě tvarované, pravděpodobně sloužily jako záušnice a náramky z tyčinek zdobenými skupinami jemných rýh. Vzácně se nacházejí jednoduché spony severského charakteru s lučíkem a navlečenou jehlou (Vokolek 1993b, 54) Pohřbívání pod mohylami Z lužické kultury jsou mohyly známy, ale většinou se kladou do starších období jako relikt středobronzové tradice. Hlavním problémem dochování mohyl či mohylníků je intenzivní zemědělská orba, jež je nejspíše v řadě případů zničila a zarovnala postupem času do úrovně terénu. Poničením mohyl vznikly nepravidelné shluky hrobů a také superpozice (Kunětice, Jiráň ed. 2008, 138). Mohyly se projevují se v ideálním případě zvrstvením pod ornicí nebo tmavším zásypem na původní bázi (Vokolek 2003, 31). Mohyly se objevují na rozsáhlých pohřebištích, jsou umístěny ve větší vzdálenosti od sebe a rozmístěny do nepravidelných skupin (Moravičany, Nekvasil 1978, ). Mezi mohylami se nacházejí také žárové ploché hroby (Jeřice, Rataj Vokolek 1964, 20-27). Podle názoru badatelů se pravděpodobně jednalo o pohřby rodinných příslušníků. V centru pohřebiště byli obvykle uloženi výše postavení lidé, mezi mohylami jsou někdy rozmístěny menší mohylky (Střekov, Plesl 1961). Ústřední hrob byl překryt mohylovým náspem, někdy bývá chráněn kamenným závalem (Čejetičky, Plesl 1963). Na Moravě např. v Kostelci u Holešova byly žárové hroby jámové i popelnicové v mohylách, nachází se zde mohyl ve 12 skupinách (Nekvasil 1978, ). Byla objevena žároviště ve tvaru podkovy pod mohylovými náspy (Jeřice, Koldín, Běstovice, Vokolek 1993b, 47). V průběhu pohřbu probíhaly také obřady, které potvrzují nálezy z Běstovic, např. rozbité zlomky nádob ze spodní části mohyly, jež 13

22 byly během obřadu zašlapány a zničeny. Nalezly se i celé nádoby v hloubce 107 pod dnešním povrchem v centrálním hrobě, drobné bronzové předměty, ohniště, a také drobné zbytky spálených kostí (Vokolek 1993a, 54-59). Tento hrob V. Vokolek hypoteticky řadí mezi,,knížecí mohyly, protože byl původně zřejmě bohatě vybavený (velké množství keramiky, bronzové předměty, snad zlomek zlatého diadému). Kolem hrobu byl vyhlouben příkop, který byl dvakrát přerušen, do násypu mohyly byly později ukládány mladší hroby, ale centrální prostor byl při pohřbívání respektován (Vokolek 1993a, 54-59). Kamenné obložení a kamenný kryt se vyskytuje v Pojizeří, kde je dostatek kamene. Výbava hrobů pod mohylami byla podobná jako u plochých žárových hrobů. Počet keramických nádob se pohyboval od žádné do desítek, některé nádoby byly uloženy dnem vzhůru, tento způsob je typický pro LuK. Výbava v jednotlivých hrobech byla různá. Většinu výbavy mrtvého tvořila keramika. Bronzové milodary byly vzácné (osobní šperky, součásti oděvu; Jiráň ed. 2008, 227). Všechny milodary prošly žárem společně s mrtvým (Štrof 1993, ; Jiráň ed. 2008, ). Podle J. Nekvasila představuje stavba mohyly rituální projev, výraz společenského postavení zesnulého. Nejstarším typem mohyly je na Moravě mohyla s jámovým hrobem (Nekvasil 1978, 105). Tento názor potvrzují poznatky M. Gedla ze Slezska s Polska, kde tento typ hrobu je typický pro předlužickou kulturu a spojuje výskyt mohyl s vlivem z oblasti mohylových kultur (Nekvasil 1978, 105). Bylo potvrzeno společné soužití mladšího stupně kultury mohylové s kulturou lužickou (Šabatová 2006, ). Výzkum na sídlišti a pohřebišti v Přáslavicích potvrdil, že se tam lužická kultura vyvinula z mohylové kultury a nějakou dobu spolu existovaly. Tento fakt potvrdil hrobový a sídlištní inventář nalezený na této lokalitě (Šabatová 2006, ). J. Nekvasil došel v roce 1978 ke shrnutí výsledků zkoumání moravských mohylníků do čtyř bodů. Mohylníky jsou podle jeho zjištění obvykle malá pohřebiště na okraji sídlištního prostoru, samotné mohyly jsou pouze součástí těchto pohřebišť, neboť bylo doloženo ukládání popelnicových hrobů do násypů mohyl. Mohylníky vznikaly ve starším období lužické kultury, největší počet hrobů je z II. stupně, ale popelnicové hroby byly ukládány na mohylových pohřebištích ještě ve slezském období. Společenské jevy zjištěné na mohylnících a na plochých pohřebištích potvrzují, že šlo o 14

23 jedno obyvatelstvo. Prostředí mělo vliv na obživu obyvatelstva ve výšinných polohách a v nížině. Uvažuje o tom, že staviteli mohyl mohly být pastevecké skupiny (Nekvasil 1978, 109). 5. Hrobová výbava 5.1 Keramika Keramiku je obtížné posuzovat obecně, když nejsou publikovány velké sídlištní soubory pro jejich srovnání. Budu zde využívat terminologii pro jednotlivá období podle V. Vokolka (Vokolek 1993b, 52; Vokolek 2003, 32-38) pro Čechy rozlišuje lužickou a slezskoplatěnickou kulturu (používám zkratky Lu a SzPt Sklenář 1982) Typy keramických nádob Keramika prakticky převládá ve výbavě lužických hrobů v Čechách i na Moravě. Byla vyráběna zčásti pro pohřební účely, ale zachovala si své obvyklé tvary i druhy výzdoby po celé lužické období. V různém provedené se různé tvary nádob vyskytují na sídlištích i v hrobech (Vokolek 1978b, 510). Můžeme najít pouze pár odlišných jevů v jednotlivých stupních vývoje lužické kultury (Vokolek 2003, 32). Na Moravě zpočátku přežívají mohylové prvky s počátky lužických - keramika lužické fáze navazuje na středobronzovou hrnčířskou produkci (Štrof 1993, 320; Šabatová 2006, ). Obdobné tvary jsou v Čechách. Ve starším lužickém stupni jsou zde doloženy masivní keramické výrobky, např. pražnice, mísy, kotouče, prstence, kovolitecké pícky, dyzny, tyglíky, formy, závaží - přesleny. Tyto předměty jsou spjaty se sídlištním prostředím (Štrof 1993, 325). Pro lužickou kulturu je typický,,okřín (široká dvojkónická nádoba). Nejčastější výskyt se uvádí ve stupních Lu IIa Lu III (Běstovice, Plchůvky-Korunka Jelení; Vokolek 2003, 49-61, ). Ve starším období (Lu I) má ostrý přesekávaný lom či s řadou důlků, v mladší Lu ostrá profilace (Vokolek 2003, 33). Na sídlištích se nedá okřín ve formě střepů příliš dobře rozpoznat. Vyskytuje se na plochých i mohylových 15

24 pohřebištích (Vokolek 1978b, 512). Tento tvar nádoby končí svůj vývoj již na počátku slezské fáze (Štrof 1993, 324). Velké oble profilované okříny, někdy se zdrsněným spodkem, sloužily ve slezských hrobech jako urny. Dále se často vyskytuje okřínek, tj. menší dvojkónická nádobka (Plchůvky- Korunka Jelení, Dražkovice; Vokolek 2003, 33, ). Běžně se nachází v pohřební výbavě na plochých i mohylových pohřebištích (Jiráň ed. 2008, 194). Jedná se o obdobný vývoj jako u okřínů. Oble profilované okřínky zdobené vlčími zuby se vyskytovaly ve slezském období. Nádoba se dvěma uchy a vyvinutým hrdlem,,osudí (amfora) má ve starším a ve starší fázi středního stupně (Lu I a Lu IIa) hrdlo nižší, v mladší fázi vysoké. Ve fázi Lu IIb je osudí nejvíce zdobené žlábky a v mladším stupni (Lu III) se objevuje složitější výzdoba šikmými rýhami, dolíčky nebo vodorovnými pásy na spodku hrdla (Jeřice, mohyla 40/1927, mohyla I/1960; Vokolek 2003, ; Plchůvky-Korunka Jelení). Velká bezuchá,,osudí podle V. Vokolka pravděpodobně vznikla z okřínovité nádoby. V nejstarším stupni (Lu I) převažují osudí bezuchá, někdy na nožce, mají nízké hrdlo se zdrsněným spodkem a na výduti dolíčky, postupně v dalším stupni se tělo zaobluje a rozšiřuje (Hvozdnice; Vokolek 2003, ; Vokolek 1978b, 510). Ve stupni Lu IIb se hrdlo osudí zvyšuje (Vokolek 2003, 34). Vyskytuje se na sídlištích a pohřebištích (Vokolek 1978b, 510). S většinou typů koflíků se setkáváme po celou dobu lužických popelnicových polí. Vyskytují se koflíky se šikmými stěnami a ouškem (Libodřice; Vokolek 2003, 171). Jsou ostré i měkké profilace, hlubší s nálevkovitým hrdlem. Esovitá profilace převládá od Lu IIb Lu III (Plchůvky-Korunka Jelení, Vokolek 2003, ). Ve slezském období bývá zdoben uvnitř i vně (Vokolek 2003, 35). Koflíky se objevují na plochých a mohylových pohřebištích i sídlištích (Vokolek 1978b, 510). Džbánky mají oddělené hrdlo a oblé tělo. Z nejstaršího období (Lu I) pochází soubor džbánků z mohyly I ve Hvozdnici. Dále se nalezly ve Vojenicích - mohyle II (Vokolek 2003, ). Ve slezském období nejsou tak výrazné jako v předešlých lužických fázích (Jiráň ed. 2008, 198). Nacházíme je na plochých i mohylových pohřebištích. Vyskytují se častěji na pohřebištích než na sídlištích (Vokolek 1978b, 512). 16

25 Mísy sloužily v hrobech někdy k překrytí popelnice, ale převážně jsou do nich nádoby postaveny (Vokolek 1978b, 510). Mezi základní tvary mis patří mísa nálevkovitě rozevřeného těla s jedním nebo dvěma uchy pod okrajem. Dalším typem je mísa s hladkým nebo zdrsněným tělem, polokulovitá, zdobená svislým rýhováním (Hvozdnice). Také se objevují mísy plynulé profilace s naznačeným hrdlem (Hvozdnice mohyla I, Jeřice; Vokolek 2003, , ). Vyskytují se ve fázích Lu IIa-IIb. Ve slezském období byla mísa esovitě profilovaná. Mísy jsou stejně časté na pohřebištích jako sídlištích (Jiráň ed. 2008, 194). Misky mají nálevkovitě rozevřené tělo s uchem při okraji, většinou nezdobené (Vokolek 1978b, 510). V mohyle III v Třebověticích (Vokolek 2003, ) se nalezla masivní miska, která byla zdobena svazky rýh a šrafovaných trojúhelníků po těle. V Lu IIb se objevují misky na nožce, tento typ má podle V. Vokolka charakteristické rysy převzaté z kultury mohylové (Jeřice, mohyla I/1960; Vokolek 2003, 37). Nalézají se v plochých i mohylových hrobech. Ve starším stupni (Lu I) se objevuje ovoidní nádoba (vejčitý hrnec) bez uch s hlazeným povrchem (Jeřice mohyla I/1960). V knovízské a milavečské kultuře má tento typ nádoby analogické tvary. Vyskytuje se v plochých a mohylových hrobech, ale také na sídlištích (Úmyslovice), kde má jinou profánní funkci (Vokolek 2003, 37). Od fáze Lu IIa se setkáváme s amforovitou nádobou, tj. větší nádobou oblého těla s rozevřeným či vodorovně přehnutým okrajem, válcovitým hrdlem, většinou bez uch, s 2 nebo 4 uchy na rozhraní (Jiráň ed. 2008, 192). V Běstovicích byly nalezeny části amforovité nádoby z fáze Lu IIIa. Nejvíce se objevuje amforovitá nádoba v Pojizeří (Malá Bělá; Vokolek 2003, 182). Na pohřebištích není moc častá. Zásobnice je typická spíše pro sídliště, ale objevila se i v hrobech. Sloužila jako urna pro hromadné pohřby (Jiráň ed. 2008, 194). Je silnostěnná s plastickou páskou na rozhraní hrdla. Tělo bývá zdrsněno prstováním (Vokolek 1978b, 512; Vokolek 2003, 37-38). Vyskytuje se od fáze Lu IIa a nalézáme ji pouze ve zlomcích v zásypu či na bázi (Jeřice). Přetrvává až do SzPt. Jako popelnice byla využívána minimálně, uvádí se např. Chrudim (Vokolek 1978b, 512).,,Květináč je esovitě profilovaný vejčitý hrnec, jehož povrch je hladký či zdrsněn prstováním a má dvě ucha (Vokolek 1978b, 512). Na Moravě se často nazývá,,látka. V slezském období ztrácí hrdlo odsazení a ucha nahrazují výčnělky. Od SzPt II 17

26 se na rozhraní nyní nevyvinutého hrdla a těla objevuje plastická páska. Vyskytuje se převážně na pohřebištích. Tzv.,,krajáč je velká široká mísovitá nádoba s nízkým prohnutým hrdlem a se 2 či 4 překlenujícími uchy. V Lu může být tělo pod lomem rýhované či prstované, zaoblené nebo prohnuté (Jiráň ed. 2008, 194). V SzPt nebyl zatím doložen. Nacházejí se také cedníky, tj. nádoby s hustě proraženými otvory ve stěnách, hojně se vyskytují na sídlištích (Vokolek 1978b, 512). Od slezského období se vyskytují kotoučovité pokličky (Vokolek 2003, 38). Zvláštní nález závěsné nádobky loďkovitého tvaru s provrtanými rohy pochází z mohyly 41/1927 z Hvozdnice. Tuto nádobku můžeme zařadit mezi,,kultovní předměty. Tyto,,kultovní tvary se vyskytují hlavně v HB, hlavně chřestítka různých tvarů hruškovitá, ptačí (Skalička), vejčitá, zvířecí (Malá Bělá), na Moravě se používá označení,,štěrchátko. Mezi kultovní předměty také patří nádoby ve tvaru lidské nohy, připomínající botu,,,picí rohy (Jiráň ed. 2008, 198) Výzdoba a úprava povrchu keramiky Hrubé keramické nádoby (hrnce, zásobnice, velké dvojkónické nádoby a některé masivní mísy) jsou silnostěnné, povrch mají často vně zdrsněný prstováním a uvnitř hlazený (Jiráň ed. 2008, 178). Střední hrubé keramické nádoby (amfory, větší džbány, mísy, menší dvojkónické nádoby) mají v Lu hlazený povrch a v SzPt je jejich povrch tuhovaný nebo stříbřitě leštěný (Jiráň ed. 2008, 178, 192, 198). Jemné keramické nádoby (misky, koflíky, malé džbánky a miniatury) jsou v Lu tenkostěnné, jejich povrch bývá často leštěn nebo tuhován. V SzPt mají hlazený povrch, efektně leštěný nebo tuhovaný (Jiráň ed. 2008, 178, 201). Zásobnice mají tělo i hrdlo zdrsněno, na rozhraní těla a hrdla se nachází plastická páska přerušovaná dolíčky. Objevuje se svislé prstování na těle (Jiráň ed. 2008, 194). Hrdlo bývá někdy vodorovně a tělo svisle prstované (Vokolek 2003, 38). Ve starším stupni (Lu I) má hrnec hlazený povrch bez úprav. Ve stupni Lu IIa má tělo zdrsněné nebo vodorovně prstované na hrdle a svisle na těle. Objevují se také řídké rýhy (Vokolek 2003, 37). 18

27 Dvojkónické nádoby (okříny) ve středním stupni (Lu II) mají spodek zdrsněný nebo zdobený svislými rýhami nebo skupinami vodorovných a svislých rýh, někdy jsou rýhy přesekávané (Jiráň ed. 2008, ). V SzPt Ib jsou tyto nádoby zdobené pupky nebo výčnělky na spodní části těla (Jiráň ed. 2008, 157). U okřínků se nachází výzdoba ve stupni Lu II a hlavně nad lomem, a to v podobě vodorovného pásu rýh, někdy je členěn mezi rýhami skupinami krátkých rýh nebo dolíčků. V mladší fázi středního stupně (Lu IIb) je výzdoba z předešlého stupně doplněna skupinami šikmo šrafovaných dolíčků, někdy jsou trojúhelníky rozděleny středovou rýhou a jsou šrafovány proti sobě (Vokolek 2003, 33). Spodní část okřínků může být svisle rýhovaná nebo střídají skupiny svislých a vodorovných rýh. Někdy se objevuje i,,kazetový ornament (Kunětice). V Lu III jsou okřínky více zdobené, např. horizontálními pásy rýh, mezi nimiž jsou řady dolíčků a šikmo šrafované trojúhelníky nebo klikatky. Na výduti nádoby se nacházejí svislé skupiny rýh mezi vodorovnými pásy (Vokolek 2003, 33). Osudí jsou ve starším stupni (Lu I) nezdobená nebo zdobená prostými vypnulinami (Dražkovice, Hlízov). Mezi vypnulinami se nacházejí svislá plastická žebra (Jeřice, mohyla 40/1927) či rýhy (Pouchov, hrob 107). Také se objevují vypnuliny ohraničené žlábkem (Hradec Králové Slezské předměstí, hrob z r. 1925). V mladší fázi středního stupně (Lu IIb) dochází ke změně ve stylu výzdoby, začíná žlábková výzdoba na horní části výdutě (Jaroměř, hrob X). Žlábky jsou rozděleny čtyřmi plastickými výčnělky na výduti. Mezi hustými svislými žlábky se nacházejí podkovovité útvary z výzdoby ze žlábků (Jaroměř, hrob VII). Ve stupni Lu IIa/IIb jsou žlábky široké, většinou šikmé. Na výduti nad plastickými výčnělky jsou poloobloučky, většinou ryté (Kunětice, hrob 2/1934). V mladším stupni (Lu III) je výzdoba složitější, ze skupin rýh na výduti, poloobloučků nad dolíčky, s řadami dolíčků. Na hrdle jsou vodorovné pásy rýh, mezi nimiž mohou být skupiny šikmých krátkých rýžek (Vokolek 2003, 34). Amfory jsou ve starším stupni (Lu I) zdobeny na výduti jednoduchými vypnulinami, ohraničenými podkovovitými rýhami. Ve středním stupni (Lu II) se objevuje výzdoba v podobě širokých žlábků. V mladším stupni (Lu III) je zdobení bohatší svislé žlábkování, někdy provedeno ve skupinách. Ve slezském období se objevují svislé i šikmé skupiny rýh, někdy jsou kombinované dolíčky, prostými či 19

28 obklopenými vpichy (Jiráň ed. 2008, 192). V SzPt jsou amfory bohatě zdobeny rytými liniemi, žlábky nebo kombinací žlábků a rýh. V SzPt Ia mají amfory mezi uchy někdy vodorovný pás rýh, spolu se skupinami rýh, žlábků, dolíčků nebo šrafovaných trojúhelníků, často ještě kombinované s půlobloučky. V SzPt Ib se výzdoba soustřeďuje na horní část výdutě. Místa uvnitř půlobloučků plasticky vystupují v podobě výčnělků. Také se objevují v tomto stupni amfory se svislým plastickým žebírkem na rozhraní těla a hrdla (Jiráň ed. 2008, 157, 201). Mísa kónického těla s jedním nebo dvěma uchy při okraji je základním tvarem vyskytujícím se v hrobech. Jejich tělo je hladké nebo zdrsněné, někdy zdobené svislým rýhováním. Objevuje se nepravidelné zešikmené rýhování ve skupinách (Hvozdnice), šikmé a svislé skupiny rýh (Dražkovice, Hvozdnice) nebo skupiny svislých a vodorovných rýh (Jaroměř). Ve stupni Lu IIb jsou mísy šikmo žlábkované (Vokolek 2003, 36). V SzPt Ib jsou mísy zdobené dolíčky nebo vrypy, někdy mají přesekávaný okraj (Jiráň ed. 2008, 157). U misek většinou chybí výzdoba. Na podstavě misky z Kunětic se nachází rytý kříž (Vokolek 2003, 36). V mladším stupni (Lu III) mají misky vnitřní výzdobu v podobě svazků žlábků (Pouchov, jamka X). Také je někdy miska zdobena na těle a nožce svazky rýh a šrafovanými trojúhelníky (Vokolek 2003, 36-37). V SzPt jsou misky převážně nezdobené (Jiráň ed. 2008, 198). Koflíky s esovitě prohnutým tělem (od fáze LuIIb Lu III) jsou nade dnem zdobeny vodorovným pásem rýh se šrafovanými trojúhelníky (Sadská, hrob XVI Hájek; Vokolek 2003, 35). V SzPt Ia jsou zdobené vodorovnými skupinami rýh. V SzPt Ib převládají nezdobené tvary (Jiráň ed. 2008, 157). V Lu I jsou džbánky zdobeny prostými vypnulinami či vypnulinami s podkovovitou rýhou, doplněnými dolíčkem pod lomem (Hvozdnice). Na výduti se nachází řada krátkých čárek a spodek je svisle rýhovaný (Hvozdnice, mohyla I). Ve stupni Lu IIb jsou na výduti pupky, šikmé skupiny rýh, svislé neb šikmé žlábky (Vokolek 2003, 35-36; Jiráň ed. 2008, 194). V SzPt nejsou džbánky nijak výrazné, výduť je na spodku hraněna a zdobena pásy rýh (Jiráň ed. 2008, 198). Z literatury vyplývá, že v plochých hrobech a mohylách se keramické nádoby výzdobou ani úpravou povrchu neliší. Liší se pouze počtem jednotlivých typů nádob a skladbou v hrobech, což dokazuje náznak společenského postavení. 20

29 5.2. Bronzové předměty Bronzové předměty jsou v žárových hrobech LuPP většinou poškozeny žárem. Obvykle se z nich dochovávají pouze zlomky či slitky nebo nic. Nejčastěji badatelé zaznamenávají předměty přiložené až po kremaci, ale těch je málo (Vokolek 2003, 38). V Čechách a na Moravě je bronzová industrie typologicky proměnlivá. Nejvíce nálezů známe z depotů, méně z pohřebišť a sídlišť. Často se tam jedná o předměty (např. honosné růžicové spony se závěsky) ze severokarpatské oblasti. Největší význam mají šperky a součásti oděvu (Vokolek 1978b, 512). V lužické fázi v Čechách i na Moravě je velká variabilita hlavic u jehlic, ve slezské fázi se počet variant snížil (Štrof 1993, 325). Bronzové předměty na Moravě byly doloženy pouze na čtyřech mohylových pohřebištích (Kostelec u Holešova, Pavlovice-Pálenina, Hněvošice, Tišnov; Nekvasil 1978; Juchelka 2007, ). Co se týče zbraní, na Moravě byl v mohyle nalezen pouze jeden kus, a to malá bronzová dýka na pohřebišti v Hněvošicích (mohyla 2; Juchelka 2007, ), spolu s menšími zlomky bronzového plíšku. Jehlice v lužické kultuře patří mezi nejčastější nález. V mohyle I ve Hvozdnici byla nalezena jehlice s dvěma vývalky, plochou hlavičkou a rýhovaným krčkem. Tento typ jehlice patří do staršího stupně Lu, podle V. Vokolka tento tvar pravděpodobně vychází z mohylových tvarů (Vokolek 2003, 39). V hrobech pod mohylami jsou zastoupeny nepočetně. Jehlice s dvojkuželovitou hlavicí, nahoře seříznutou, zdobenou malými rýhami, nalezená v mohyle 41/1927 v Jeřicích, pochází ze staršího Lu stupně. Postupně se tato dvojkuželovitá jehlice zmenšuje a v HB přechází do slezskoplatěnické kultury (Vokolek 2003, 40). V Běstovicích byly nalezeny zdobené jehlice s dvojkuželovitou hlavicí (hrob 7) a jehlice se zdobeným krčkem v Plchůvkách-Korunce Jelení (Vokolek 2003, 40). Do fáze Lu IIb patří jehlice s třemi ostrými vývalky a rozšířenou konickou hlavicí, nalezená v Běstovicích (hrob 9). Jehlice s číškovitou hlavicí a vývalkem na krčku, nezdobená patří do Lu III (Plchůvky-Korunka Jelení). Náramky jsou často v páru, nejběžněji jde o tyčinkové zdobené svazky rýh. Rozlišují se masivní náramky z tyčinky kruhovitého či oválného profilu s konci nedovřenými nebo přilehlými těsně u sebe (Vokolek 2003, 41). Z fáze Lu Ia pochází náramek z hraněné tyčinky s rozšířenými konci, zdobený rýžkami a půlobloučky, podle 21

30 V. Vokolka jde o mohylový styl (Jeřice, mohyla I/1960; Vokolek 2003, ). Od Lu II jsou i tordované. Obvykle jsou nezdobené (např. Králova Lhota; Vokolek 2003, 134). Dále se objevují v hrobech prsteny, ale v mohylových hrobech nebyl zatím nalezen žádný, známe je pouze v plochých hrobech (např. Kunětice, Pouchov, Malá Bělá). Prsteny jsou vzácně s růžicemi, drátěné spirálové, pocházejí z Lu IIa (Vokolek 2003, 41). Vyskytují se také jednoduché prstýnky z plochého drátu (Malá Bělá, hrob 36). Spony jsou jednodílné nebo dvoudílné, růžicové (od Lu IIb). Ty jsou analogické k severokarpatským typům (např. honosné růžicové spony se závěsky). Od SzPt II nastupují spony brýlovité s osmičkovitou kličkou, v HB/HC spony harfovité. V mohylových hrobech nebyl zatím tento typ spínadla nalezen (Vokolek 2003, 41-42). Vyskytují se i faléry, tj. bronzové pukličky s jedním nebo dvěma oušky na spodku. Sloužily snad jako součást oděvu, opasku nebo koňského postroje. V Běstovicích (hrob 6) a Plchůvkách byly nalezeny drobné falérky. Jedna falérka měla na vnější straně trn (Běstovice, hrob 12; Vokolek 2003, 49-61). Falery se vyskytují od středního lužického stupně a přecházejí do slezskoplatěnické kultury (Vokolek 2003, 42). Náhrdelníky byly vyráběny z drátěných spirálek, někdy měděných. Náhrdelník ze spirálovitých drátěných trubiček pochází pouze ve zlomcích z Běstovic (hrob 7) a z Jeřic (mohyla III/1924). Tento typ náhrdelníků je známý od stupně Lu I. V Cerhenicích byl nalezen tordovaný nákrčník (pravděpodobně z Lu III), který připomíná slezskoplatěnické typy z HB (Vokolek 2003, 42). Pro HB jsou typické řetízky nebo závěsky, ale prozatím nebyly nalezeny v mohylovém hrobě, pouze na plochých pohřebištích (Jaroměř, Uhersko, Pardubice- Hůrka; Vokolek 2003, 42), z důvodu nedostatku slezských mohyl. Dvojbřitá břitva s prolamovanou rukojetí, zakončenou kroužkem pochází z Běstovic (hrob 14) a patří k variantě Velké Žernoseky (Vokolek 2003, 43). Od stupně Lu IIb je obvyklá břitva jednobřitá sekáčkovitá a dvojbřitá půlměsícovitá s kroužkem. Pro lužickou kulturu je charakteristická právě jednobřitá severská s koňskou hlavičkou. Od SzPt Ia je břitva půlkruhová s kroužkem na rukojeti a od SzPt Ib dvojbřitá bez rukojeti. 22

31 Mezi zbraně a pracovní nářadí patří nože. V Plchůvkách byl nalezen zlomek bronzového nože, část čepele bronzového nože a bronzový nůž s litou rukojetí typu Pfatten. Od stupně Lu IIb se vyskytují nože s jazykovitým řapem a od HB s odsazeným trnem (Vokolek 2003, 42-43). Po celou dobu se objevují hroty šípů, beze změny tvaru. Našly se v Jeřicích (mohyla 33/1927) a Plchůvkách-Korunce Jelení, a také na plochých pohřebištích (Kunětice, Malá Bělá, Pouchov a d.; Vokolek 2003, 43). Zbraně jsou v hrobech vzácné bývá to hrot kopí, dýka, meč. Zatím nebyly nalezeny v mohylových hrobech, jenom na plochých pohřebištích (Jaroměř, Kunětice; Vokolek 2003, 43) Zlaté předměty V žárových hrobech jsou zlaté artefakty velmi ojedinělé. Nalezeny byly v tzv.,,bohatých hrobech (ploché hroby: Pardubice-Hůrka, Jaroměř, mohyla v Běstovicích; Vokolek 2003, 43, 49-61, , 243). Šlo vždy pouze o zlomky. Zlomky nákrčníku nebo diadému pocházejí z bohatého žárového hrobu v Pardubicích-Hůrkách (hrob 22/1956; Vokolek 2003, 43; Jiráň ed. 2008, 226). Dva zlomky zlatých plíšků byly ve velké mohyle v Běstovicích (Vokolek 2003, 43-44) Skleněné předměty Skleněné korálky jsou v hrobech lužické kultury velmi vzácné, z důvodu jejich přepálení při kremaci (Vokolek 2003, 44). Ve dvou mohylách (mohyla III/1924, mohyla 41/1927) v Jeřicích byly nalezeny silně přetavené skleněné korále (Vokolek 2003, ). Také byly objeveny v hrobě v Kostelci nad Orlicí (obj. 439/92) a v Ostroměři (hrob 51). Skleněné předměty pocházejí z plochých hrobů i z hrobů pod mohylami. 23

32 5.5. Kamenné předměty Kamenné předměty jsou v hrobech ojedinělé. Z mohyl v Jeřicích (mohyla 32/1927, mohyla 41/1927) byly vyzvednuty silicitové čepelky (Vokolek 2003, 44). Běžně nacházené na zkoumaných pohřebištích jsou kamenné otloukače z valounů (Běstovice hrob 4a/91, 6a/91, 11/91, 22/92; Vokolek 2003, 49-61). V Malé Bělé (hrob 104) byla nalezená hlazená kamenná sekerka neolitického typu a podlouhlý oblázek (Vokolek 2003, 44, 182). V Kuněticích a Hrušově (hrob 4) se nalezly kamenné bulavy. Tyto předměty byly prozatím málo zkoumány (Vokolek 2003, 44). Všechny tyto předměty pocházejí jak z plochých hrobů, tak i z mohyl. Některé z nalezených kamenných předmětů mohly souviset s předešlým pravěkým osídlením. Mohly se pravděpodobně dostat do hrobů a mohyl průběžnou zemědělskou orbou, otloukače mohli lidé lužických popelnicových polí používat k rozbíjení kostí (Vokolek 1999c, 33; Vokolek 2003, 44). 6. Katalog lužických pohřebišť Předložený soupis lokalit je řazen abecedně podle katastrálních území. Při sestavování struktury hesla jsem vycházela především z katalogu V. Vokolka (Vokolek 2003), Zpravodaje muzea v Hradci Králové (ZMVČ), Státního archeologického seznamu České republiky SAS ČR ( a Výzkumů v Čechách. Každé heslo obsahuje následující položky: Lokalita (LOK.) - název lokality či pomístní název, pod jakým figuruje v odborné literatuře. Nadmořská výška (NADM. V.) uvádím rozmezí od-do i jednu hodnotu, hodnoty jsem vyčetla na stránce Okolnosti nálezu (OKOL.) - okolnosti, za jakých byl nález objeven. Uvádím hlavně druh archeologické akce provedené na lokalitě, včetně údajů, kdo a kdy akci provedl. Nálezy (NÁLEZ) nemovité objekty a movité artefakty nalezené na lokalitě. 24

33 Mohyly původně (MOHYLY PŮV.) nejstarší zjištěný údaj o počtu mohyl dochovaných na lokalitě, uvedený v odborné literatuře. Mohyly dochované (MOHYLY DOCHOV.) nejnovější zjištěný údaj o počtu mohyl dochovaných na lokalitě, uvedený v odborné literatuře. Hroby pod mohylami (HROBY POD MOH.) počet hrobů nalezených pod mohylami. Průměr největší mohyly (PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.) průměr největší mohyly na lokalitě uvedený v metrech. Průměr nejmenší mohyly (PRŮMĚR NEJMEN. MOH.) průměr nejmenší mohyly na lokalitě uvedený v metrech. Výška největší mohyly (VÝŠKA NEJVĚT. MOH.) výška největší mohyly na lokalitě uvedená v metrech. Výška nejmenší mohyly (VÝŠKA NEJMEN. MOH.) výška nejmenší mohyly na lokalitě uvedená v metrech. Konstrukce (KONST.) typ a materiál konstrukce zkoumané mohyly. Hrobová výbava (HROB. VÝBAVA) movité nálezy objevené v hrobě či v hrobech v mohyle. Uložení (ULOŽ.) dnešní místo uložení movitých nálezů (muzeum apod.). Datace 1 (DAT. 1) zařazení do fáze Lu či SzPt kultury podle autorů v dotyčné oblasti. Datace 2 (DAT. 2) zařazení do stupně v systému P. Reineckeho. Literatura (LIT.) základní odborná literatura pojednávající o příslušné lokalitě nebo nálezu. Poznámka (POZN.) případné technické připomínky či jiné důležité údaje. 1. Běstovice (okr. Ústí n. Orlicí) LOK.: poloha,,zádušní les ; NADM. V.: 282 m; OKOL.: výzkum K. Prudič, M Choceň ( ), záchranný a zjišťovací výzkum M Hradec Králové, V. Vokolek ( ); NÁLEZ: velká mohyla se zapuštěnými hroby na plochém pohřebišti; MOHYLY PŮV.: 1; MOHYLY DOCHOV.: 1; MOHYL ZKOUM.: 1; HROBY POD MOH.: 35+; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROB. VÝBAVA: keramika - nádoby/střepy (květináče, misky, osudí, koflíky, džbánky), zlomky 2 zlatých plíšků, bronzová šipka; ULOŽ.: M Choceň, M Hradec Králové; DAT. 25

34 1: Lu IIa IIIa podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BD/HA1-HA2; LIT.: Böhm 1931, 13; Filip 1932, 14-18; Vokolek 1992, 19; Vokolek 1993a, 54-59; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 27-28; Vokolek 2003, 49-61; POZN.: centrální hrob měl oválné ohraničení tvořené žlabem, dřevěná schránka ve žlabu, podle množství kostí šlo o dětský hrob či kenotaf (podle Vokolka), šlo možná o hrob náčelníka (hrob č. 7), do pláště mohyly byly sekundárně přidávány další hroby, u jižního obvodu mohyly byly nalezeny 2 žlaby dokládající menší mohylku. 2. Běstviny (okr. Náchod) LOK.: les Halín, poloha,,kuchařov ; NADM. V.: m; OKOL.: výzkum StAÚ Praha (J. Böhm, 1937, mohyly I-II); NÁLEZ: mohylník; MOHYL PŮV.: 70; MOHYL DOCHOV.: 56; MOHYL ZKOUM.: 3; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 14,5 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 4,5 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: cca 0,2 m; KONST.:?; HROB. VÝBAVA: zlomky keramiky, 2 bronzové náramky; ULOŽ.: NM Praha; DAT. 1: rámcově lužická k./raný středověk podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BD-HB; LIT.: Turek 1956, ; Sigl 1973, 9-10; Sigl 1985, 8; Vokolek 2003, 61-62; Flégl 2005, 35; Paštiková 2009, 40-51; Paštiková 2014, 55-56; POZN.: Mohyly dříve datovali badatelé do raného středověku (J. Eisner, K. Režný). Dnes převládá názor o zařazení do lužické kultury (V. Vokolek), ale nelze vyloučit, že mohyly patří do obou období. 3. Bořitov (okr. Blansko) LOK.: neuvedena; NADM. V.:?; OKOL.: výzkum (1886, 1892 prokopána část pohřebiště); NÁLEZ: okolo 100 hrobů s blíže neurčenými kamennými konstrukcemi; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.:?; MOHYLY ZKOUM.:?; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: neuvedena; ULOŽ.:?; DAT. 1: II. stupeň starolužického období podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC-HA1; LIT.: Nekvasil 1978, 104; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 32-33; POZN.: kamenné konstrukce byly zde budovány podle J. Nekvasila až do středního (slezského) období. 26

35 4. Čejetice (okr. Mladá Boleslav) LOK.: Mladá Boleslav Čejetičky, poloha,,choboty I, západní okraj mohylníku; NADM. V.: m; OKOL.: výzkum R. Turek (NM Praha, ), E. Plesl (ARÚ Praha, ); NÁLEZ: mohylové pohřebiště; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 49; MOHYLY ZKOUM.:?; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: neuvedena; ULOŽ.: M Mladá Boleslav, NM Praha; DAT. 1: celé trvání Lu od Mo; DAT. 2: Reinecke BD (BC?) - HA; LIT.: Plesl 1963, ; Moucha 1964b, 27, 79; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 56-57; Vokolek 2003,68; Jiráň 2008, 139; POZN.: výzkum nebyl souborně publikován; většina mohyl z pohřebiště Choboty I patří do lužické kultury; na lokalitě je doloženo pohřbívání pod mohylami od únětické kultury až do konce doby halštatské, v blízkosti mohyl bylo zjištěno lužické hradiště. 5. Červené Pečky (okr. Kolín) LOK.: Dobešovice, u ovčína a bývalé cihelny; NADM. V.: 275 m; OKOL.:?; NÁLEZ: hroby ohraničené kamenným kruhem, uloženy pod kamenným kuželem; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.:?; MOHYLY ZKOUM.:?; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.: kamenný kruh; HROBOVÁ VÝBAVA: 6 okřínků, 1 květináč, 1 okřín, 2 osudí; ULOŽ.: M Kolín; DAT. 1: Lu IIb podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke HA1-HA2; LIT.: Dvořák 1936, 54, 129; Vokolek 2003, 83; POZN.: hrobové celky nedochovány. 6. Čistá (okr. Mladá Boleslav) LOK.: JZ od vsi (intravilánu) Čisté; NADM. V.: 300 m; OKOL.: výzkum K. Buchtela (1907), záchranný výzkum J. Waldhauser (1998, 7 žárových hrobů); NÁLEZ: porušená mohyla s centrálním hrobem, hrob č. 2 v kamenné skříňce, okolo hrobu byly 4 ploché žárové hroby, pravděpodobně je zde více mohyl na pohřebišti, nad dnešním povrchem jsou vidět dvě větší mohyly; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 3; MOHYLY ZKOUMAN.: 1; HROBY POD MOH.: 1; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; 27

36 KONST.: pod povrchem obdélníková kamenná konstrukce až mírně trapezoidní HROBOVÁ VÝBAVA: džbánek, miniaturní nádobka s výlevkou, 4 střepy z nádob a část hliněného závěsku; ULOŽ.: M Mladá Boleslav; DAT. 1: Lu IIb podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke HA1-HA2; LIT.: Waldhauser 1999, 87, obr. 2; Vokolek 2003, 71; POZN.: Hněvošice (okr. Opava) LOK.:,,Hněvošický les ; NADM. V.: 300 m; OKOL.: výzkum P. Kouřil (1990); NÁLEZ: mohylové pohřebiště; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: cca 50-60; MOHYLY ZKOUMAN.: 4; HROBY POD MOH.: 2 (M 2); PRŮMĚR NEJVĚT MOH.: 12 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 6-7 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1,72 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 1,28 m; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: členěný koflík, malá bronzová dýka, 2 a několik menších zlomků bronzového plíšku (M 2); ULOŽ.:?; DAT. 1: starolužická fáze podle V. Podborského; DAT. 2: Reinecke BC-BD podle J. Juchelky; LIT.: Král 1960, 177; Pivovarová 1965, ; Juchelka 2007, ; POZN.: násypy byly porušeny neodbornými výkopy, pohřebiště pokračuje na území Polska (k. Rozumice), na území ČR zjištěn pás 5-6 mohyl táhnoucí se od JZ k SV; M 2 obsahovala žárový hrob a do ní byl sekundárně uložen kostrový hrob (9. století). 8. Honětice (okr. Kroměříž) LOK.: les,,hradisko (J. Nekvasil), les,,obora (J. Bláha); NADM. V.: 280 m; OKOL.: výzkum I. L. Červinka (1920), J. Bláha (1971); NÁLEZ: 1 mohyla lužická a 5 mohyl pravděpodobně slovanských; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 6; MOHYLY ZKOUMAN.: 6; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 10 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 0,5 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy; ULOŽ.:?; DAT. 1:?; DAT. 2:?; LIT.: Bláha 1973, 27; Nekvasil 1978, 52; POZN.: I. L. Červinka považoval zkoumané mohyly za slovanské. 28

37 9. Hvozdnice (okr. Hradec Králové) LOK.:,,Panský les, parc. č. 502 a 504/01 na k. ú. Libčany; NADM. V.: cca 280 m; OKOL.: amatérský výzkum faráře J. Kašpara ( ), výzkum V. Krolmus (1858, 6 mohyl), výzkum L. Domečka (MVČ, mohyly) spolu s J. L. Píčem (NM Praha, mohyly); NÁLEZ: skupina několika dobře znatelných mohyl (9 pravděpodobných mohyl, 2 z nich bez porušení); MOHYLY PŮV.: 11; MOHYLY DOCHOV.: 5; MOHYLY ZKOUMAN.: 5; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 8 m (M 4/1905); PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 2 m (M 5/1905); VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 0,8 m (M 3/1905); VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: M 1 - spodek osudí, 9 džbánků, džbán, ovoidní nádoba, 2 i více střepů z osudí, 3 osudíčka, 2 střepy ze džbánku, miniaturní pohárek, bronzová jehlice, miska; M 2 střep okřínovité nádoby, bronzová jehlice; M 3 střepy; M 4 2 střepy; ULOŽ.: M Hradec Králové; DAT. 1: Lu Ia podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BC (BC/BD); LIT.: Domečka 1904, ; Píč 1905, 287; Sigl - Vokolek 1984a, 37; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 176; Vokolek 2003, ; Dvořáková 2012; POZN.: jedna mohyla byla porušena předešlým výzkumem, pohřebiště se rozkládá podle nových nálezů také na přilehlém poli (bez dochovaných mohylových náspů), ve středu mohyl jsou viditelné obdélníkové jámy, pravděpodobně staré sondy; výzkum aktuálně pokračuje. 10. Jevíčko-město (okr. Svitavy) LOK.: Za židovským hřbitovem; NADM. V.: 370 m; OKOL.: výzkum H. Freising ( mohyly), záchranný výzkum při stavbě dálnice Vídeň Vratislav (1941); NÁLEZ: 15 žárových hrobů pravděpodobně pod 4-5 mohylami s kamennými věnci rozmístěnými v řadě V-Z, 3 mohyly byly rozorány; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 5; MOHYLY ZKOUMAN.: 4; HROBY POD MOH.: 15; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.: kamenný věnec; HROBOVÁ VÝBAVA: keramika, bronzový prsten; ULOŽ.: MZM Brno; DAT.1: starolužické období podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC-HA1; LIT.: Nekvasil 1978, 104; Vích 2010, 27; POZN.: -. 29

38 11. Jeřice (okr. Jičín) LOK.: poloha,,duchoňoves, mohylník rozkládající se na třech k. ú. Jeřice, Votuz a Třebovětice; NADM. V.: 324 m; OKOL.: první výkopy J. L. Píč (1902), výzkum L. Domečka (MVČ, mohyl), výzkum M Hořice ( mohyl), výzkum L. Domečka (MVČ, mohyl), záchranný a zjišťovací výzkum AÚ Praha (J. Rataj) a MVČ (V. Vokolek, ); NÁLEZ: mohyly a ploché žárové hroby mezi nimi; MOHYLY PŮV.: 120 (v r. 1924), (ve 20. století); MOHYLY DOCHOV.: 120 (v r. 1924), (v 19. stol.), ± 80 nepoškozených mohyl (v r. 1963); MOHYLY ZKOUMAN.: 16; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 50 cm (M I/60); PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.: mohyla I/60 oválná, řídký věnec z velkých kamenů; HROBOVÁ VÝBAVA: M I/1902 střepy; M II/1902 střepy; M III/1902 malá nádobka, střepy nádoby, ucho nádoby; M IV/1902 střepy; M V/ okřín, 2 nádobky, 1 nádoba + střepy, mísovitá nádoba, část okřínu, břit ploché sekerky; M I/1924 baňatá nádoba, koflík; M II/ baňaté nádoby; M III/ korálků, mísa, nádoba bez okraje, bronzová drátová spirálka, jádro ze šedého silicitu; M V/1924 baňatá nádoba, hrnek, nádoba se dvěma uchy; M I/ střepů z nádob, část páskového ucha; M IV/ střepů, 2 dna nádob; M V/1927 střepy, 2 spodky nádob; M 32/1927 čepel ze silicitu; M 33/ rozrušené nádoby, hrot bronzové šipky, 2 bronzové zlomky, část osudí; M 34/ rozrušené nádoby, mísa, polovina bronzového náramku; M 40/1927 popelnice, nádobka, rozrušená mísa s uchem; M 41/1927 hrncovitá popelnice, hrnek, okřínek, 2 koflíky, vaničkovitá závěsná nádobka s poklopem, 5 roztavených skleněných korálků, 3 zlomky bronzové jehlice, pazourek; M 42 3 rozrušené nádobky, mísa, bronzová jehlice; ULOŽ.: mohyla V/1902 NM Praha, mohyly I-V M Hořice v Podkrkonoší (z r. 1927), zbylé v M Hradec Králové; DAT. 1: Lu Ia-IIb podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BC-HA; LIT.: Píč 1905, ; Šáda 1920, 38-39; Moucha 1964a, 75; Rataj - Vokolek 1964, 20-27, 50-51; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 132; Vokolek 2003, ; Jiráň 2008, 137; POZN.: ploché žárové hroby se nacházely mezi mohylami, mohyly s hroby okolo tvoří skupiny. 30

39 12. Koldín (okr. Ústí n. Orlicí) LOK.: parc č. 725/2, u rybníka Tataráku; NADM. V.: m; OKOL.: zjišťovací výzkum V. Vokolek (MVČ) a M Choceň ( ); NÁLEZ: téměř rozorané mohyly s dobře dochovanými hroby, hrob č. 20 byl bohatý (V. Vokolek); MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 4; MOHYLY ZKOUMAN.: 4; HROBY POD MOH.: 6; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: cca 4 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: 2 části osudí, koflík, okřínek, 2 kusy roztepaného zlatého drátu, 2 masivní náramky; ULOŽ.: M Choceň, M Hradec Králové; DAT. 1: Lu IIb-III podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke HA1-HA2; LIT.: Horáková-Jansová 1932, 94; Filip , 160; Vokolek 1996, 34-40; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 151; Vokolek 2003, ; POZN.: mohyly nejmladší lužické kultury; hroby pozdní bronzové vkládány do jejich násypů. 13. Kostelec nad Orlicí (okr. Rychnov nad Kněžnou) LOK.: parc č. 2308, u cihelny na SV okraji města; NADM. V.: m; OKOL.: zjišťovací a předstihový výzkum V. Vokolek (MVČ, ); NÁLEZ: pohřebiště doby bronzové a halštatské; 89 žárových hrobů; 8 hrobů obklopovaly kruhové žlaby; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 8; MOHYLY ZKOUMAN.: 8; HROBY POD MOH.: 8; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: hrob 8a/1981 velké bezuché osudí, část bezuchého osudí; ULOŽ.: MVČ Hradec Králové, M Rychnov nad Kněžnou; DAT. 1: Lu Ib-IIa podle V. Vokolka, SzPt I-II; DAT. 2: Reinecke BC/BD-BD/HA1, HB; LIT.: Vokolek Kalferst 1985, 67-72; Vokolek 1999a, 70-78; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 156; Vokolek 2003, ; POZN.: V. Vokolek uvažoval nad uložením hrobů pod mohylami, ale hroby byly silně narušeny orbou. 14. Kostelec u Holešova (okr. Kroměříž) LOK.: zalesněný okruh pahorků SZ od Kostelce u Holešova; NADM. V.: 300 m; OKOL.: výzkum Ed. Peck ( , 14 mohyl), výzkum Fr. Kaláb (8 mohyl), výzkum I. L. Červinka (1909, 6 mohyl a 1920, 7 mohyl); NÁLEZ: mohylové 31

40 pohřebiště, 3 skupiny mohyl: skupina VI seč 37 3 mohyly a SZ od nich 16 mohylek, skupina VII seč 33 (,,Spálené ) 30 mohyl, skupina 11 v seči 40 3 mohyly; MOHYLY PŮV.: 100; MOHYLY DOCHOV.: cca 100 (v r. 1890, napočítal Ed. Peck), 120 (v r. 1977, podle V. Dohnala); MOHYLY ZKOUM.: 27; HROBY POD MOH.: M 1 (1 hrob), M 9 (asi 2 hroby); PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy - 7 mís, 2 misky, 4 džbánky, 12 koflíků, 6 osudíček, 9 hrnců, okřínek, 2 osudí, 2 bezuchá osudí, nádobka ve tvaru boty, 4 bronzové jehlice, bronzové perličky, bronzový prsten; ULOŽ.: M Olomouc, M Přerov, MZM Brno, M Holešov; DAT. 1: rámcově lužická a slezská kultura; DAT. 2: Reinecke BD- HB; LIT.: Dohnal 1977, 33-34; Nekvasil 1978, ; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 156; POZN.: údaje o výzkumech jsou dosud nejasné, J. Nekvasil ve své práci uvádí, že do lužické kultury lze zařadit 3 skupiny mohyl, Ed. Peck uvedl, že většina mohyl napočítaných v roce 1890 jsou převážně eneolitické. 15. Králova Lhota (okres. Rychnov n. Kněžnou) LOK.: pole p. Bukače; NADM. V.:?; OKOL.:?; NÁLEZ: J. K. Hraše (1879) daroval zlatý drát pocházející pravděpodobně z mohyly, uvedeno v inventární knize; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.:?; MOHYLY ZKOUM.:?; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: zlatý drát; ULOŽ.:?; DAT. 1: neurčena; DAT. 2: neurčena; LIT.: Duška 1898, 20; Vokolek 2003, 134; POZN.: Není jasné, odkud zlatý drát pocházel, jestli z hrobu nebo hromadného nálezu, bylo zde potvrzeno pohřebiště, díky nálezu dvou bronzových náramků. 16. Kunětice (okr. Pardubice) LOK.: parc. č. 328, 341, 370/4, hroby na několika místech:,,na Okrouhlici,,,Zádušní kopec,,,rottrův kopec,,,cesta A. Velinského ; NADM V.: cca 220 m; OKOL.: výkop učitele V. Košťála (1911, 20 hrobů), výzkum NM Praha (1912, 44 žárových hrobů), výzkum NM Praha (1941, 2 hroby), výzkum V. Vokolek ( a 1962); NÁLEZ: několik hrobů pravděpodobně podle V. Vokolka pod mohylami - zjištěny superpozice; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.:?; MOHYLY ZKOUMAN.: 32

41 ?; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramika a keramické střepy; ULOŽ.: M Pardubice, NM Praha, MVČ Hradec Králové; DAT. 1: Lu I-IIIa podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BC-HA2; LIT.: Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 168; Vokolek 2003, ; Jiráň 2008, 138; POZN.: na okraji areálu se nalezly slezskoplatěnické hroby (Ha C). 17. Libodřice (okr. Kolín) LOK.: Libodřický háj, parc. č. 401/1; NADM. V.: 315 m; OKOL.: výzkum učitel Batelka ( mohyly), F. Dvořák (1936, 1 mohyla); NÁLEZ: mohylník; MOHYLY PŮV.: 20; MOHYLY DOCHOV.: 20; MOHYLY ZKOUMAN.: 3; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: stlačená nádobka, střepy, osudí se dvěma uchy; ULOŽ.: M Kouřim; DAT. 1: Lu IIa podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BD/HA1; LIT.: Dvořák 1936, 54; Hrala 1959, 22; Vokolek 2003, 171; POZN.: u jedné z mohyl se dochovalo jádro a kamenný věnec, počet mohyl je údaje z různých zdrojů se liší, ve statistice je zahrnut počet Lysice (okr. Blansko) LOK.: polohy,,oujezdy a,,býkovky ; NADM. V.:?; OKOL.: výzkum W. Tietze (1941 při stavbě dálnice), výzkum J. Nekvasil (1973); NÁLEZ: 61 hrobů s 5 kamennými konstrukcemi (podle Mackerleho); MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 5; MOHYLY ZKOUMAN.: 5; HROBY POD MOH.: 5 (hr. 5, 8, 9, 52, 58); PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA:?; ULOŽ.:?; DAT. 1: starolužické období podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC- HA1; LIT.: Nekvasil 1974, 31; Nekvasil 1978, 104; POZN.: Moravičany (okr. Šumperk) LOK.: poloha,,dílečky ; NADM. V: 300 m; OKOL.: výzkum J. Nekvasil (ARÚ Brno, a ), výzkum J. Horký (1955, hroby 84-88); NÁLEZ: okolo

42 hrobů, nalezeno 76 kruhových ploch, ploché žárové pohřebiště, základny mohylového násypu ve tvaru kruhu, některé nejstarší hroby kryly velké mohyly s kamennými konstrukcemi, mezi mohylami a někdy do jejich náspů byly ukládány mladší hroby, dva okrsky na pohřebišti: starolužický a halštatský; MOHYLY PŮV.: 76; MOHYLY DOCHOV.: 0; MOHYLY ZKOUM.: 76; HROBY POD MOH.: 2 (hrob 165 A, B); PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 12 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 4-5 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.: některé mohyly měly kamenné věnce; HROBOVÁ VÝBAVA: keramika a keramické střepy - okřín, hrnek, hrníček, část zásobnicovitého osudí, 2 koflíky, miska, mísa, osudíčko, džbánek, 3 bronzové náramky, slitky bronzových předmětů, bronzová jehlice, spirálovitě stočený kroužek, 2 zlomky bronzové jehlice; ULOŽ.:?; DAT. 1: Lu II. stupeň podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC-HA; LIT.: Nekvasil 1967, 42-43; Nekvasil 1982; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 214; POZN.: pohřební okrsek ve tvaru protáhlého trojúhelníku, hroby byly poškozené či vyloupené už v pravěku, většina hrobů měla kamenná obložení či překrytí, tudíž je složité rozpoznat, které byly uloženy pod násypem mohyly. 20. Nadslav (okr. Jičín) LOK.:,,Starohrádecký les, parc. č. 130; NADM. V.: m; OKOL.: průzkum J. L. Píč (80. léta 19. století, prokopal 2 mohyly), v r (J. Sigl, V. Vokolek, 4 mohyly, 1 narušená), fotodokumentace M Hradec Králové a geodetické zaměření PÚ Pardubice (1994); NÁLEZ: mohylník, kumulativní mohyla; MOHYLY PŮV.: 80; MOHYLY DOCHOV.: 6; MOHYLY ZKOUMAN: 6; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 7 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 6,5 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 1 m; KONST.: nepravidelný oválný násep, největší násep byl laločnatě rozložen; HROBOVÁ VÝBAVA: M 1 tuhovaný střípek; M 2 2 oblé spodky nádobky, střepy okřínu, střepy velkého osudí, střepy ze džbánku, střepy ze spodku osudí; ULOŽ.: NM Praha; DAT. 1: Lu Ib-IIa podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BC/D BD/HA1; LIT.: Píč 1905, 284; Sigl - Vokolek 1982, 12; Sigl Vokolek 1984b, 80; Ulrychová 2007, ; Vokolek 2003, 232; POZN.: část pohřebiště patří pravděpodobně době hradištní. 34

43 21. Ostašovice (okr. Rychnov nad Kněžnou) LOK.: poloha,,křivina ; NADM. V.: cca 350 m; OKOL.: výzkum J. K. Hraše a lesní J. Bauše (1878); NÁLEZ: neznámý počet mohylových,,pahrbků ; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.:?; MOHYLY ZKOUM.:?; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy; ULOŽ.:?; DAT. 1: neurčena; DAT. 2: neurčena; LIT.: Turek 1946, 25-37; Režný 1981, 1-24; Paštiková 2009, 55-57; POZN.: mohylové pohřebiště nebylo dodnes v terénu identifikováno, K. Režný spojuje mohylník s pozůstatky zaniklé středověké vsi. 22. Pavlovice (okr. Přerov) LOK.: les Pálenina; NADM. V.: 300 m; OKOL.: výzkum F. Přikryl a J. Wankel (1891, 4 mohyly), výzkum I. L. Červinka (1920, 7 mohyl); NÁLEZ: mohyly; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 20 (Ed. Peck); MOHYLY ZKOUMAN.: 11; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 12 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1,5 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: 33 keramických střepů, 14 bronzových předmětů, 1 hliněný předmět; ULOŽ.: M Olomouc, MZM Brno; DAT. 1: Lu II. stupeň podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC-HA; LIT.: Dohnal 1977, 40-41; Nekvasil 1978, ; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 254; POZN.: problematická dokumentace. 23. Pavlovice (okr. Přerov) LOK.: poloha Záhoří; NADM. V.: 300 m; OKOL.: výzkum J. Szombathy (M Vídeň, mohyly), I. L. Červinka ( mohyla); NÁLEZ: mohyly a v okolí ploché žárové hroby; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 3; MOHYLY ZKOUMAN.: 3; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 12 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 10 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 1 m; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: 1 keramická nádoba (,,starolužický hrnek podle J. Nekvasila); ULOŽ.: NHM Vídeň; DAT. 1: Lu II. stupeň podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC-HA; LIT.: Dohnal 1977, 41; Nekvasil 1978, ; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 254; POZN.: mohyly směřovaly od S k J. 35

44 24. Platěnice (okr. Pardubice) LOK.: pole po obou stranách silnice z Platěnic do Dašic, S od hřbitova, polní parcely č. 269, 270, 273, 274; NADM. V.: 230 m; OKOL.: výzkum J. L. Píč (NM Praha, 1901), výzkum J. Böhm (StAÚ Praha, 1926), zjišťovací výzkum V. Vokolek ( ); NÁLEZ: zachyceny spodky mohyl s postupně ukládanými hroby; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.:?; MOHYLY ZKOUM.:?; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA:?; ULOŽ.: NM Praha, M Pardubice; DAT. 1: Lu I IIb a SzPt podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BC HA1-2 a HB-HC; LIT.: Píč 1905, 285; Vokolek 1999b, 69-75; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 260; Vokolek 2003, ; POZN.: Plchůvky (okr. Ústí n. Orlicí) LOK.: okolí železniční stanice Korunka-Jelení; NADM. V.: m; OKOL.: pohřebiště odkryto v průběhu stavby železniční tratě, výzkum J. Smolík, NM Praha (1880 a 1881); NÁLEZ: ploché žárové pohřebiště, na povrchu sousedních polí znatelné mohyly; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 3; MOHYLY ZKOUMAN.: 3; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: 10 osudí se dvěma uchy, 3 džbánky, část osudí se dvěma uchy, 4 části okřínků, 5 mís, střepy z amforovité nádoby, okřín, část okřínu, 8 okřínků, 11 koflíků, 2 miniaturní džbánky, miniaturní nádobka, 2 bronzové jehlice, 3 zlomky bronzové jehlice, 3 zlomky bronzového kroužku, 2 bronzové náramky, drobný bronzový kroužek, zlomek bronzového nože, 2 bronzové slitky, 2 zlomky bronzového náramku, bronzová falerka, bronzový hrot šipky, tulejka bronzové šipky, část čepele bronzového nože, část bronzové tyčinky, bronzový nůž s litou rukojetí; ULOŽ.: NM Praha, M Pardubice, M Choceň; DAT. 1: Lu IIa-IIIa podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BD/HA1 HA2; LIT.: Smolík 1881, , tab. XXVI.; Píč 1905, 382, tab. IX.; Vokolek 2003, ; POZN.: pohřebiště představuje nejmladší stupeň domácího vývoje východočeské lužické kultury podle V. Vokolka. 36

45 26. Semechnice (okr. Náchod) LOK.: Chlum u Dobrušky, parc. č. 917, 918, 924; NADM. V.: m; OKOL.: výzkum L. Domečka (MVČ, mohyly), výzkum E. Šimek (StAÚ, 1928), výzkum MVČ (1937), výzkum J. Klen (1938), revize naleziště (V. Vokolek, ); NÁLEZ: mohyly a mezi nimi na východní straně ploché žárové hroby ze slezského stupně z pozdní doby bronzové; MOHYLY PŮV.: 63; MOHYLY DOCHOV.: 63; MOHYLY ZKOUMAN.: 3 a 6 narušených; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 19 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 7 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1,4 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 0,2 m; KONST.: věnec z křemenů okolo nádob (v. asi 25 cm, š. 80 cm mohyla I); HROBOVÁ VÝBAVA: M 1 rozpadlá nádobka a mísa, M 2 2 kusy bronzové hraněné tyčinky, M 3 střepy z velké nádoby a malé nádobky, M 4 bronzový nůž, bronzové náramky, jehlice s bohatě profilovanou hlavicí; ULOŽ.: M Hradec Králové (mohyla II), sbírka J. Klena (Dobruška); DAT. 1: Lu I-IIb podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BC HA1-2; LIT.: Klen , ; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 197; Vokolek 2003, 306; Flégl 2005, 35-36; Paštiková 2009, 26-39; Paštiková 2014, ; POZN.: pod mohylami byly plochy z oblázků. 27. Stavenice (okr. Šumperk) LOK.:,,Brabec ; NADM. V.: 341,2 m; OKOL.: výzkum R. Hošek (1935), výzkum J. Nekvasil (StAÚ Brno, 1953); NÁLEZ: seskupení mohyl na okrouhlé ploše, nepravidelné řady, pás hrobů mezi mohylami I a II; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 19; MOHYLY ZKOUMAN.: 2; HROBY POD MOH.: M 1 (hr. 1, hr. 2, hr. 3, hr. 10), M 2 (hr. 5); PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 6-7 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1,2 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 0,6 m; KONST.: polokruhový kamenný věnec okolo jámového hrobu č. 1 (M 1) o průměru 8 m a šířky do 60 cm, kruhový kamenný věnec o průměru 240 cm a šířce 50 cm (konstrukce v mohylovém násypu), kameny hustě sestavené ve 3 vrstvách vedle sebe, kamenný věnec okolo jámového hrobu č. 5 (M 2) o průměru 450 cm a šířce cm, kameny postavené ve 2-3 vrstvách na sobě; HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy (zásobnicovitý hrnec, džbánek, osudí, miska); ULOŽ.:?; DAT. 1: Lu 2. stupeň podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC-HA; LIT.: Nekvasil 1978, ; Sklenář 37

46 Sklenářová Slabina 2002, ; POZN.: mohyly byly pouze součástí pohřebiště, byly zde i žárové ploché hroby mezi mohylami. 28. Stračovská Lhota (okr. Hradec Králové) LOK.: návrší,,stračovský bor, lesní parcely 346, 350, 353; NADM. V.: 295,5 m; OKOL: výzkum L. Domečka a F. Žaloudek (MVČ, mohyl ve 4 skupinách); NÁLEZ: polykulturní mohylník, 4 kostrové hroby ve čtyřech mohylách (věteřovská kultura) a 1 hrob lužický, v dalších třech zjištěn pouze popel; MOHYLY PŮV.: 20; MOHYLY DOCHOV.: 9; MOHYLY ZKOUMAN.: 9; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1,1 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 0,106 m; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy; ULOŽ.:?; DAT. 1: Lu I (?) podle V. Vokolka (L. Domečka); DAT. 2: Reinecke BC (L. Domečka); LIT.: Domečka 1925, 43; Domečka 1933, 57; Kuchařík 1997, 65-76; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, ; Vokolek 2003, ; POZN.: do mohyl se dostaly také slovanské nálezy, pohřbívání zde pokračovalo i v raném středověku, což dokazují nálezy dodatečných hrobů v mohylách č. 2 a 3 (střední doba hradištní). 29. Střekov (okr. Ústí n. Labem) LOK.: poloha Angelberg, lokalita Střekov II, v obci; NADM. V.:?; OKOL.: záchranný výzkum E. Simbriger ( hrobů); NÁLEZ: převážně ploché hroby, mezi nimiž se nalezly dva hroby původně pravděpodobně pod mohylou (hrob č. 37 a 60); MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 2; MOHYLY ZKOUMAN.: 2; HROBY POD MOH.: 3 (hrob č. 61 pod kamenným věncem spolu s hrobem č. 37 v mohyle 1; hrob č. 60 pod mohylou 2); PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 9,5 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 9 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.: 2 kamenné kruhy (hrob 37 a 60); HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy 3 květináče, malá amfora, džbánek bez ucha, džbánek s uchem, hrnek, mísa, bronzové předměty; ULOŽ.:?; DAT. 1: Lu I-IIb a Lu IIa-IIIc podle J. Bouzka; DAT. 2: Reinecke BC 2/D- HA; LIT.: Plesl 1961, 28-36, , , 161, obr. 23, 24; Bouzek Koutecký 2000, 49-63; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 335; Jiráň 2008, 143; POZN.: hrob č. 61 byl uložen pod mohylou s hrobem č

47 30. Sulimov (okr. Kroměříž) LOK.:,,Za starou ohradou ; NADM. V.:?; OKOL.: výzkum F. Přikryl (1898); NÁLEZ: mohylník; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 5; MOHYLY ZKOUMAN.: 5; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 17 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 11 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: nedochována; ULOŽ.:?; DAT. 1: lužická kultura; DAT. 2: Reinecke BD-HB; LIT.: Nekvasil 1978, ; POZN.: v násypech mohyl se nalézaly pozdější hroby (pravděpodobně ze slezské kultury). 31. Tišnov (okr. Brno-venkov) LOK.:,,Pod Klučaninou ; NADM. V.: 350 m; OKOL.: záchranný výzkum J. Nekvasil (AÚ Brno, 1954); NÁLEZ: mohyly s kamennými věnci; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 2; MOHYLY ZKOUM.: 2; HROBY POD MOH.: 2 (hrob č. 17 a 24); PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 2,8 2,9 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 2,5 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.: kamenný kruhový věnec či elipsovitý tvar, 3 vrstvy kamenů, kamenný kryt a kamenné obložení; HROBOVÁ VÝBAVA: keramika (okřín, mísa, osudí, koflík, miska) a bronzové předměty (bronzový náramek, zlomky bronzové jehlice, zlomky bronzového drátku, zlomky bronzového kroužku); ULOŽ.:?; DAT. 1: Lu II. stupeň podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BC-HA; LIT.: Nekvasil 1958, 12; Nekvasil 1978, 104; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, ; POZN.: nejmladší hroby zapuštěny do starších hrobů, nalezeno hodně kamenů, hroby byly i mezi kameny konstrukcí mohyl, 3 dětské hroby (č. 2, 5, 21) nad hrobem č Týn n. Bečvou (okr. Přerov) LOK.: v lese u Kaňkovy cesty, poloha,,u kaple ; NADM. V.:?; OKOL.: výzkum F. Přikryl (1895), výzkum I. L. Červinka (1908); NÁLEZ: na jižním břehu Bečvy se nachází několik mohylníků, podél tzv. Kaňkovy cesty; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 6; MOHYLY ZKOUMAN.: 5; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 16 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 5 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 2,3 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 2,3 m; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy; ULOŽ.: MZM Brno; DAT. 1: M 1 eneolit, M 2 lužická, M

48 lužická podle J. Nekvasila; DAT. 2: Reinecke BD-HA; LIT.: Dohnal 1977, 66; Nekvasil 1978, ; POZN.: zprávy z výzkumů se liší, mohyly 1-2 kopal F. Přikryl a M 3-5 kopal I. L. Červinka. 33. Uhersko (okr. Pardubice) LOK.: parc. č. 460; NADM. V.: 255 m; OKOL.: výzkum V. Vokolek (1998); NÁLEZ: částečně dochované 2 hroby pod mohylami, v jejich okolí se nacházely další orbou rozrušené hroby; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 2; MOHYLY ZKOUMAN.: 2; HROBY POD MOH.: 2; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: hrob 3 keramické střepy: mísa s uchem, mísa se dvěma uchy, okřín, zásobnice, bronzová jehlice, otloukač z okrového hrance, hrob 4 keramické střepy: 3 okříny, 2 osudí, 3 okřínky, květináč, 2 džbánky, 5 mís, 2 mísovité nádoby, část osudíčka, zlomek bronzového kroužku, zlomky bronzového závěsku, zlomek bronzové jehlice, zlomek bronzové břitvy; ULOŽ.: M Pardubice; DAT. 1: Lu IIa (hrob 3), Lu IIa/IIb (hrob 4) podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke BD/HA1-2; LIT.: Vokolek 1999, 74; Vokolek 2003, ; POZN.: v okolí mohyl se nalezly ploché hroby slezskoplatěnické kultury. 34. Velešice (okr. Jičín) LOK.:,,Panský les ; NADM. V.: 277 m; OKOL.: výzkum J. Koudelka (1908, 1 střep), geodetické zaměření PÚ Pardubice a KMVČ Hradec Králové (1996); NÁLEZ: mohylové pohřebiště; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 5; MOHYLY ZKOUMAN.: 3; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 0,8 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 0,8 m; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramický střep; ULOŽ.: M Nový Bydžov; DAT. 1: neurčena, RS 3 (1 střep); DAT. 2: neurčena; LIT.: Turek , 123 (4 mohyly); Ulrychová 2007, 508; POZN.: pokračováním tohoto pohřebiště jsou mohyly ve Vysokém Veselí I a II, J. Kalferst při letecké prospekci zdokumentoval několik zaniklých mohylových hrobů západně od Panského lesa. 40

49 35. Vojenice (okr. Rychnov n. Kněžnou) LOK.: les,,dřízna ; parc. č. 379/1 a 379/2, parcely na poli č. 370, 374, 376; NADM. V.: 362 m; OKOL.: výzkum O. Kašpar (1971), při návštěvě zjištěny zbytky 5 mohyl V. Vokolek (1975), výzkum pokračuje 2014 a předp. 2015, M. Beková (MOH Rychnov n. Kn.); NÁLEZ: mohylové pohřebiště; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: cca 30 (B. Dragoun); MOHYLY ZKOUMAN.: 2 (V. Vokolek); HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 1 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 0,6-0,9 m; KONST.: podle O. Kašpara některé hroby měly označení v podobě kamenů sestavených do kruhu; HROBOVÁ VÝBAVA: M 1 keramické střepy 2 mísy, M 2 keramické střepy koflík, osudí, džbánek, ovoidní nádoby, mísa, okřínek na nožce, bronzové předměty (ponechal si nálezce); ULOŽ.: MVČ Hradec Králové; DAT. 1: Lu IIb podle V. Vokolka; DAT. 2: Reinecke HA1-2; LIT.: Vokolek 1978a, 100; Kalferst Sigl Vokolek 1989, 19; Kalferst - Sigl - Vokolek 1994, 14; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 393; Vokolek 2003, ; Flégl 2005, 36; Paštiková 2009, 52-55; POZN.: v roce 2014 probíhá výzkum části pohřebiště na poli, narušené orbou. 36. Volovka (okr. Náchod) LOK.: v trati,,v kopcích ; NADM. V m; OKOL.: výzkum J. K. Hraše (1887), výzkum J. L. Píč (1899); NÁLEZ: mohylové pohřebiště; MOHYLY PŮV.: přes 100 (podle J. K. Hrašeho), cca 80 (podle V. Vokolka); MOHYLY DOCHOV.: 26 (podle J. K. Hrašeho); MOHYLY ZKOUM.: 2; HROBY POD MOH.:?; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: cca 10 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 4 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA: keramické střepy, bronzové jehlice; ULOŽ.:?; DAT. 1: mladší doba bronzová nebo RS (R. Turek); DAT. 2: Reinecke BD-HA?; LIT.: Hraše 1874, 659; Sklenář Sklenářová Slabina 2002, 394; Vokolek 2003, 344; POZN.: Vysoké Veselí I (okr. Jičín) LOK.:,,Zádušní les ; NADM. V.: 280 m; OKOL.: geodetické zaměření PÚ Pardubice a KMVČ Hradec Králové (1996), kontrola stavu E. Ulrychová (2005); NÁLEZ: narušená mohyla; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 1; MOHYLY ZKOUMAN.: 0; 41

50 HROBY POD MOH.: 1; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.:?; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.:?; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.:?; VÝŠKA NEJMEN. MOH.:?; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA:?; ULOŽ.:?; DAT. 1: neurčena; DAT. 2: neurčena; LIT.: Ulrychová 2007, 512; POZN.: dva publikované mohylové hroby nejsou již v okolním terénu patrné. 38. Vysoké Veselí II (okr. Jičín) LOK.:,,Panský les ; NADM. V.: 280 m; OKOL.: geodetické zaměření PÚ Pardubice a KMVČ Hradec Králové (1996), kontrola stavu (E. Ulrychová, 2005); NÁLEZ: mohylový hrob; MOHYLY PŮV.:?; MOHYLY DOCHOV.: 1; MOHYLY ZKOUM.: 1; HROBY POD MOH.: 1; PRŮMĚR NEJVĚT. MOH.: 14x8,5 m; PRŮMĚR NEJMEN. MOH.: 14,8x8,5 m; VÝŠKA NEJVĚT. MOH.: 0,4 m; VÝŠKA NEJMEN. MOH.: 0,4 m; KONST.:?; HROBOVÁ VÝBAVA:?; ULOŽ.: M Nový Bydžov; DAT. 1: neurčena; DAT. 2: neurčena; LIT.: Vokolek 2003, 348; Ulrychová 2007, ; POZN.: mohylový hrob patří pravděpodobně k mohylovému pohřebišti ve Velešicích. 7. Vyhodnocení shromážděných dat 7.1. Stav poznání a okolnosti nálezu Z celkového počtu 38 lužických mohylových a plochých pohřebišť s výskytem mohyl bylo známo do 70. let 28 lokalit. Při starších výzkumech převážně nebyla odkryta celá pohřebiště, ale pouze jejich části. Do analýzy jsou zahrnuty všechny provedené archeologické akce (terénní odkryvy) a geodetická zaměření na zkoumaných lokalitách, které mají přesnou lokalizaci. 42

51 Obr. 1. Počet výzkumů lužických pohřebišť v letech (v desetiletích). Zdroj údajů: Vokolek V podstatě žádné výzkumy neprobíhaly v letech Postupně od roku 1871 se jejich počet zvyšoval. Nejvíce výzkumů se uskutečnilo v letech (18 lokalit) a (9 lokalit). Výzkumy byly sepsány na Moravě J. Nekvasilem. V Čechách se o soupis zasloužil V. Vokolek (Vokolek 2003). Výzkumy po roce 2000 neuvádím, protože jsou zatím nezpracované Nadmořská výška Všechna pohřebiště uvedená v databázi se nacházejí v rozmezí cca m n. m. ( Podle některých badatelů souvisí budování mohyl s hospodářskými formacemi spíše pasteveckými než zemědělskými (Nekvasil 1978, ). Pohřebiště se zachovala v lesním terénu ve vyšších polohách, ale také v nížinách na pohřebištích v blízkosti sídlišť. Pastevecká složka lidu PP se podle J. Nekvasila přesunula v I. starolužickém stupni do vyšších okrajových ploch, současně se vytrácelo pohřbívání pod mohylami v nížině na Moravě (Nekvasil 1978, ). Mohylová pohřebiště položená v nížinách byla často zasažena orbou (Kostelec nad Orlicí aj.), tudíž docházelo 43

52 k jejich porušení nebo pravděpodobně k jejich zničení. Pohřebiště se nacházela převážně v blízkosti sídlišť. Místa pro vybudování sídlišť byla hledána spíše v nižších polohách. U sledovaných lokalit je nejvyšší nadmořská výška na k. ú. Jevíčko-město (370 m n. m.) a nejnižší nadmořská výška na k. ú. Kunětice (cca 220 m n. m.). Nejvíce lokalit leží ve střední výšce cca m n. m. (9 lokalit). Ze zjištěných výsledků vyplývá, že se mohylová pohřebiště zakládala v nížinách na mírném svahu nebo na rovině, v blízkosti sídlišť. Sídliště v mladší a pozdní době bronzové (převážně v celém pravěku) byla budována v blízkosti přírodních zdrojů (voda, úrodná půda). Nadmořská výška Mohylová pohřebiště Tab. 1. Nadmořská výška mohylových pohřebišť KLPP. 44

53 Obr. 2. Nadmořská výška mohylových pohřebišť LuPP v ČR. Zdroj údajů: Vokolek Vzdálenost pohřebiště od vodního toku Vzdálenost vodního toku v metrech byla určována u jednotlivých lokalit, u nichž znám přesnou lokalizaci, z turistické mapy ( V blízkosti většiny zkoumaných lokalit se nachází menší potok či řeka. Vzdálenost pohřebišť od vodního toku se pohybuje od 200 m až do cca 1 km. Vodní síť se během více než tří tisíc let změnila. K největší změně došlo v 19. století, následkem melioračních zásahů v nížinách. Zjištěné údaje jsem porovnala s mapou z I. vojenského mapování z roku 1782 ( jež neukázala výrazné změny říční sítě ve zkoumaných oblastech. Dále jsem porovnala údaje s mapou z II. vojenského mapování z let , kde jsem zaznamenala pouze rozdíly okolo 50 m. 45

54 7.4. Počet mohylových a plochých pohřebišť Z nashromážděných údajů o lužických mohylnících a plochých žárových pohřebištích vyplývá převaha plochých pohřebišť bez mohyl. Nejvíce mohylových pohřebišť pochází ze severovýchodních a východních Čech. V této oblasti je známo 15 mohylových pohřebišť (Běstviny, Čejetice, Červené Pečky, Hvozdnice, Jevíčko-město, Jeřice, Koldín, Libodřice, Nadslav, Semechnice, Stračovská Lhota, Velešice, Vojenice, Volovka, Vysoké Veselí). O nejvíce poznatků o lužických pohřebištích se zasloužil V. Vokolek, který sestavil a vydal jejich dvoudílný katalog (Vokolek 2003). Na Jičínsku sledovala mohylová pohřebiště E. Ulrychová (Ulrychová 2007, ). Další pohřebiště byla objevena na severní a střední Moravě, kde je zkoumal a přehled činnosti starších badatelů publikoval J. Nekvasil (Nekvasil 1978, ). Na Moravě je evidováno sedm lokalit (Honětice, Kostelec u Holešova, Pavlovice, Stavenice, Sulimov, Tišnov, Týn nad Bečvou) a jedna lokalita ve Slezsku (Hněvošice). Plochých pohřebišť s identifikovanými pozůstatky mohyl ve východních Čechách je známo sedm (Běstovice, Čistá, Kostelec nad Orlicí, Kunětice, Platěnice, Plchůvky, Uhersko). Na Moravě se nacházejí tři pohřebiště s relikty bývalých mohyl zjištěných při výzkumu (Bořitov, Moravičany, Lysice) a v severních Čechách jenom jedno pohřebiště se zbytky obvodových kruhů (Střekov). Na mapě (obr. 3) je uvedeno k porovnání počtu mohylových pohřebišť a plochých žárových pohřebišť 33 lokalit (Vokolek 2003): ze severovýchodních Čech: Holohlavy, Nepasice, Pouchov, Jaroměř, Sadská, Lukovna, Opatovice n. Labem, Pardubice - Hůrka, Třebešov, Dneboh, Malá Bělá, Sovenice, Svijany, Turnov- V zátiší, Příšovice; ze severních a severozápadních Čech: Ústí n. Labem - Trmice, Libochovany, Chodouny, Neštěmice; z Moravy: Sehradice, Kostelec na Hané, Vrbátky, Hoštice, Měrovice, Ivaň, Přáslavice, Domamyslice, Slatinky, Určice, Vlachovice; ze Slezska jsou to Vávrovice, Holasovice, Opava-Kateřinky. Na pohřebišti v Králově Lhotě se předpokládá pohřbívání pod mohylami, což dokazuje pouze zlatý drát, který mohl pocházet pravděpodobně z mohyly. Na lokalitě Ostašovice není zatím potvrzeno pohřbívání pod mohylami v době LuPP, ačkoli je nelze vyloučit. O tomto mohylníku nejsou dochovány žádné zprávy, kromě jediné zmínky J. K. Hrašeho o mohylovitých pahrbcích (Hraše 1878). Někdy se lokalita považuje 46

55 za pozůstatky zaniklé vsi. Pohřebiště zatím nebylo datováno z důvodu absence nálezů (Paštiková 2009, 56-57), protože se je zatím nepodařilo ani identifikovat v terénu. Z údajů lze vyvodit, že plochá žárová pohřebiště, čili pohřbívání do plochých hrobů převažuje v celém období LuK nad pohřbíváním pod mohylami. Také z toho však může vyplývat, že na dalších plochých pohřebištích byly původně mohyly také, ale zjistit se je tam nepovedlo. Obr. 3. Mapa mohylových pohřebišť lužických popelnicových polí doby bronzové v ČR. 1 Běstovice, 2 Běstviny, 3 Bořitov, 4 Čejetice, 5 Červené Pečky, 6 Čistá, 7 Hněvošice, 8 Honětice, 9 Hvozdnice, 10 Jevíčko-město, 11 Jeřice, 12 Koldín, 13 Kostelec nad Orlicí, 14 Kostelec u Holešova, 15 Králova Lhota, 16 Kunětice, 17 Libodřice, 18 Lysice, 19 Moravičany, 20 Nadslav, 21 Ostašovice, 22 Pavlovice-Pálenina, 23 Pavlovice-Záhoří, 24 Platěnice, 25 Plchůvky, 26 Semechnice, 27 Stavenice, 28 Stračovská Lhota, 29 Střekov, 30 Sulimov, 31 Tišnov, 32 Týn nad Bečvou, 33 Uhersko, 34 Velešice, 35 Vojenice, 36 Volovka, 37 Vysoké Veselí 47

56 7.5. Počty mohyl na pohřebištích Počty mohyl se na jednotlivých pohřebištích liší. Původní počty mohyl jsou ve velkém procentu odlišné od počtů mohyl dochovaných. K velkému poničení původních mohyl došlo zemědělskou a lesní orbou, stavebními pracemi či přírodními procesy. Nejlépe dochované mohyly se nacházejí v zalesněných oblastech. Žádné pohřebiště nebylo prokopáno celé. Na mnoha mohylnících jsou přitom i mohyly starších a mladších období, tudíž nevíme, kolik mohyl na kterém pohřebišti je z období LuPP. Tyto počty vypovídají více o kontinuitě pohřebního místa, než o LuPP. Celkem bylo prozkoumáno 78,9 % (30 lokalit) z 38 lokalit, u kterých byl v literatuře uveden počet nalezených mohyl. U zbývajících 8 lokalit nebyl uveden přesný počet mohyl na pohřebišti. Nejméně mohyl bylo prokopáno na lokalitě Běstviny (z celkového počtu 56 mohyl byly zkoumány pouze 3 mohyly, 5,35 %,). Nejvíce mohyl bylo zkoumáno na lokalitách Běstovice (1 dochovaná, 1 zkoumaná, 100 %), Honětice (6 dochovaných, 6 zkoumaných, 100%), Hvozdnice (5 dochovaných, 5 zkoumaných, 100 %), Koldín (4 dochované, 4 zkoumané, 100 %), Kostelec nad Orlicí (8 dochovaných, 8 zkoumaných, 100 %), Libodřice (20 dochovaných, 3 zkoumané, 15 %), Lysice (5 dochovaných, 5 zkoumaných, 100 %), Nadslav (6 dochovaných, 6 zkoumaných, 100 %), Pavlovice-Záhoří (3 dochované, 3 zkoumané, 100 %), Plchůvky (3 dochované, 3 zkoumané, 100 %), Stračovská Lhota (9 dochovaných, 9 zkoumaných, 100 %), Střekov (2 dochované, 2 zkoumané, 100 %), Sulimov (5 dochovaných, 5 zkoumaných, 100 %), Tišnov (2 dochované, 2 zkoumané, 100 %), Uhersko (2 dochované, 2 zkoumané, 100 %), Vysoké Veselí II (1 dochovaná, 1 zkoumaná, 100 %). Mohyly s hroby LuPP na mohylových pohřebištích byly zjištěny na 10 lokalitách (Bořitov, Červené Pečky, Hněvošice, Hvozdnice, Jevíčko-město, Koldín, Libodřice, Pavlovice-Pálenina, Tišnov, Vojenice). Dále známe mohyly na 10 plochých pohřebištích (Běstovice, Čistá, Jeřice, Kunětice, Moravičany, Pavlovice-Záhoří, Plchůvky, Semechnice, Stavenice, Střekov). Výjimkou je 10 pohřebišť, na kterých se nalezly i hroby/mohyly jiného stáří: Běstviny (lužická kultura V. Vokolek; raný středověk J. Eisner, K. Režný), Čejetičky (E. Plesl, únětická kultura až doba halštatská), Honětice (I. L. Červinka 5 mohyl, raný středověk; 1 mohyla, lužická kultura), Kostelec nad Orlicí (V. Vokolek, lužická a slezskoplatěnická kultura), 48

57 Kostelec u Holešova (Ed. Peck eneolit; J. Nekvasil lužická kultura, 3 skupiny mohyl), Nadslav (doba hradištní), Platěnice (lužická a slezskoplatěnická kultura), Stračovská Lhota (4 hroby věteřovská kultura, 1 hrob - lužická kultura, raný středověk), Týn nad Bečvou (1 mohyla - eneolit, 4 mohyly - lužická kultura), Uhersko (lužická a slezskoplatěnická kultura), Volovka (R. Turek - mladší doba bronzová nebo raný středověk). U několika lokalit není jasné období. Ve Vysokém Veselí I a II, Sulimově a Ostašovicích nebyla určena datace, tudíž nejsou tyto lokality zařazeny do počtů. Všechny uvedené počty nejsou stoprocentní, protože pohřebiště nebyla prozkoumána celá, jsou zde zahrnuty pouze zkoumané mohyly/hroby. Z dosavadních výzkumů může být zřejmé, že podíl lužických hrobů na pohřebištích je majoritní. Ale protože, výzkumy zachytily jen jejich části, může být tento dojem zavádějící (např. Volovka dochovaných hrobů 28, prozkoumané pouze 2 mohyly, mladší doba bronzová nebo raný středověk). Počty dochovaných mohyl jsem pracovně rozdělila do tří skupin: 1. Od 0 do 50 mohyl, 2. Od 51 do 100 mohyl a a více mohyl. Nejvíce nálezů patří do 1. skupiny (0-50). Jedná se o mohylové hroby dochované na plochých pohřebištích, které se vyskytují v menšině mezi plochými žárovými hroby: Běstovice (1 velká mohyla, do níž bylo zapuštěno přes 35 hrobů), Čejetičky (49), Čistá (3), Honětice (6), Hvozdnice (5), Jevíčko-město (4-5), Koldín (4), Kostelec nad Orlicí (8), Libodřice (3), Lysice (5), Nadslav (6), Pavlovice-Pálenina (20), Pavlovice-Záhoří (3), Plchůvky (3), Stavenice (19), Stračovská Lhota (9), Střekov (2), Sulimov (5), Tišnov (2), Týn nad Bečvou (6), Uhersko (2), Velešice (5), Vojenice (cca 30), Volovka (26), Vysoké Veselí I a II (1). Do 2. skupiny (51-100) patří pohřebiště Běstviny (56), Hněvošice (50-60), Jeřice (±80), Semechnice (63). 3. skupina (101 a více) je ze všech pohřebišť nejméně početná, patří do ní pouze jediné pohřebiště: Kostelec u Holešova (120). Oproti počtu dochovaných mohyl se původní počty mohyl značně odlišují. Do těchto skupin jsem nezařadila lokality, na kterých není znám původní ani dochovaný počet mohyl. Rozdíly v množství hrobů se liší tím, že často neznáme původní počet mohyl v minulosti, ale nové výzkumy zjistily novější údaje o počtu mohyl. Liší se počty 49

58 např. v Kostelci u Holešova, kdy v roce 1977 V. Dohnal napočítal vyšší počet mohyl (120), než v roce 1890 Ed. Peck (100). Jinak počet hrobů v mnoha případech klesá. Původní počet mohyl Dochovaný (současný) počet mohyl Běstovice 1 0 (1) Běstviny Bořitov?? Čejetičky? 49 Červené Pečky?? Čistá? 3 Hněvošice? Honětice? 6 Hvozdnice 11 5 Jevíčko-město? 4-5 Jeřice 120 (původně se odhadovalo 200) 80 Koldín? 4 Kostelec nad Orlicí? 8 Kostelec u Holešova Králova Lhota?? Kunětice?? Libodřice Lysice? 5 Moravičany 76 0 Nadslav 80 6 Ostašovice?? Pavlovice - Pálenina? 20 Pavlovice - Záhoří? 3 Platěnice?? Plchůvky? 3 Semechnice Stavenice? 19 Stračovská Lhota 20 9 Střekov? 0 (2) Sulimov? 5 Tišnov? 2 Týn nad Bečvou? 6 Uhersko? 0 (2) Velešice? 5 Vojenice? 30 Volovka 80 26

59 Vysoké Veselí I? 1 Vysoké Veselí II? 1 Tab. 3. Počty mohyl na pohřebištích. Zdroj údajů: Vokolek 2003, Nekvasil Obr. 4. Porovnání původních a dochovaných počtů mohyl. 51

60 7.6. Počty hrobů v mohylách Nejvyšší počet hrobů pod mohylou byl zjištěn v mohyle v Běstovicích (Lu IIa-IIIa). V. Vokolek (Vokolek 2003, 49-61) uvádí počet okolo 35 hrobů, které byly postupem času vkládány do mohyly. Pravděpodobně šlo o rodinné příslušníky, kteří byli pohřbeni k vysoce postavené osobě. Počet pohřbených pod jednou mohylou se také odvíjí od velikosti mohyly (viz níže). Na pohřebišti v Moravičanech bylo zkoumáno pouze 19 centrálních hrobů z celkového počtu 76 kruhových ploch, jedná se o jámové lužické hroby, které byly objeveny ve starolužické části pohřebiště (Nekvasil 1978, 100). Na pohřebišti v Jevíčku (Lu Ia-IIa) bylo objeveno 15 žárových hrobů uložených pod 4-5 mohylami, ale není uveden průměrný počet hrobů pod jednou mohylou (Nekvasil 1978, 104). Ve Stavenicích (Lu Ia-IIa) byly 4 hroby pod jednou mohylou. V dalších lokalitách se uvádějí počty hrobů 1-2 pod jednou mohylou (Čejetice, Čistá, Hněvošice, Jeřice, Koldín, Kostelec nad Orlicí, Kostelec u Holešova, Lysice, Moravičany, Střekov, Tišnov, Uhersko, Vojenice, Vysoké Veselí I a II). U hrobů, kde se nalezly pouze 1-2 hroby se mohlo jednat o nekompletní výzkum (někdy nebyla prokopána celá mohyla, pouze její část), nebo se také mohlo stát, že badatelé nerozpoznali všechny hroby. U mnoha lokalit není uveden počet hrobů pod jednou mohylou, pouze bývají uvedeny počty mohyl na pohřebišti. Je pravděpodobné, že šlo o neodborné výzkumy, které probíhaly v minulosti, nebo o špatnou dokumentaci. Počty hrobů v mohylách nesouvisí s chronologií, protože všechny zaznamenané hroby pod mohylami (1-2 hroby) se ukládaly do mohyl v průběhu celé LuK Velikost mohyl U převážné většiny výzkumů nebyly zaznamenány rozměry mohyl, příčinou jejich nekompletní dokumentace mohlo být jednak špatné dochování (nejlépe se mohyly dochovaly v zalesněných terénech), zničení orbou (v nížinách) či neodborný výzkum. Z celkového počtu 38 pohřebišť pouze u 23 lokalit (Běstovice, Běstviny, Hněvošice, Honětice, Hvozdnice, Jeřice, Koldín, Moravičany, Nadslav, Pavlovive-Pálenina, Pavlovice-Záhoří, Semechnice, Stavenice, Stračovská Lhota, Střekov, Sulimov, Tišnov, 52

61 Týn nad Bečvou, Velešice, Vojenice, Volovka, Vysoké Veselí I, Vysoké Veselí II) badatelé zdokumentovali jejich původní rozměry. Ani u všech 23 pohřebišť však nejsou zaznamenány všechny rozměry. Vybírám pro příklad 3 lokality s krajními hodnotami, tedy největší a nejmenší průměry, největší a nejmenší výšky. Největší průměr m měla,,kolektivní mohyla v Běstovicích (Lu IIa-IIIa), výška u ní nebyla zaznamenána, protože kvůli zemědělské činnosti se dochovala jen báze mohyly. Po ní se řadí mohyla v Semechnicích (Lu I-IIb), která má průměr 19 m. Další největší průměry mohyly byly zdokumentovány v Sulimově (17 m; Lu). Nejmenší průměr mohyly byl naměřen ve Hvozdnici (2 m; Lu Ia) a Tišnově (2,5 m; Lu II. stupně). Výška největší mohyly byla zaznamenána v Týně n. Bečvou (2,3 m; Lu), Hněvošicích (1,72 m; starolužická fáze) a Pavlovicích Pálenině (1,5 m; Lu II. stupně). Nejmenší výška mohyly identifikované náspem v terénu byla naměřena ve Stračovské Lhotě (0,106 m; Lu I) a v Semechnicích (0,2 m; Lu I-IIb). Z těchto zaznamenaných údajů vyplývá, že největší průměr mohyly byl uveden u 18 lokalit a nejmenší průměr mohyly u 13 lokalit. Podobné je to i u naměřených hodnot u výšky největší mohyly (14 lokalit) a nejmenší výšky mohyly (11 lokalit). Tyto naměřené hodnoty pravděpodobně neodpovídají původní velikosti mohyl v mladší a pozdní době bronzové. Důvodem mohou být exogenní procesy, lidská činnost a změna klimatu. Dnes můžeme pracovat pouze s dochovanými rozměry, ale i ty se během uplynulých let mohou měnit Typy konstrukcí mohyl na pohřebištích J. Nekvasil rozdělil mohyly podle konstrukcí na 3 druhy: mohyla bez konstrukce, mohyla s jednoduchým kamenným kruhem a mohyla se složitým kamenným kruhem (Nekvasil 1978, 70). Do druhého typu konstrukce zařadil J. Nekvasil mohylu I ze Stavenic, jejíž konstrukce byla polokruhová. Důvodem přerušení bylo velké ohniště, které se nacházelo na obvodě mohyly. Od druhého typu se třetí typ odlišuje 53

62 mohutnějším kruhem, do šířky a výšky. Patří sem mohyla II ze Stavenic a z lokality v Moravičanech. U většiny lokalit není uvedena konstrukce, tudíž buď byla zničena, nebo šlo o mohylu bez konstrukce Tam, kde uvedena je, se objevují kruhové nebo polokruhové kamenné věnce (Stavenice, Tišnov, Vojenice, Moravičany). V Červených Pečkách byl zjištěn kamenný kužel. Kamenná obdélníková až mírně trapezoidní konstrukce se nalezla v Čisté. Mohyla I v Jeřicích byla oválná s řídkým věncem z velkých kamenů. V Semechnici v mohyle I byl zaznamenán věnec z křemenů okolo nádob, jehož výška byla asi 25 cm a šířka 80 cm, není známo, kolik hrobů bylo pod mohylou. V Tišnově byl doložen kamenný kruh okolo hrobu č. 23 i jiných hrobů či elipsovitý věnec ze tří vrstev kamenů nad schránkou hrobu č. 18 (Nekvasil 1958, 12-24). Na plochých pohřebištích ve Střekově a Libochovanech se kamenné kruhy interpretují jako zbytky obvodových kruhů mohyl (Plesl 1961). Ve Stavenicích byl polokruhový kamenný věnec, který označoval původní obrys mohyly I o průměru 8 m a šířky do 60 cm. Uprostřed mohyly I byl kruhový kamenný věnec o průměru 240 cm a šířce 50 cm okolo jámového hrobu č. 1 (konstrukce v mohylovém násypu). Kameny byly hustě sestavené vedle sebe a na sobě ve třech vrstvách (Nekvasil 1978, 63). Okolo jámového hrobu č. 5 v mohyle II byl vybudován kamenný věnec o průměru 450 cm a šířce cm, kameny nyly postavené ve dvou až třech vrstvách na sobě. Z 38 lokalit nebyly na 28 nalezeny žádné konstrukce. Příčinou mohl být nedostatek přírodních zdrojů kamene, tudíž nemohly být postaveny konstrukce z kamene. V Čechách jsou mohyly s konstrukcí (Červené Pečky, Čistá, Jeřice, Semechnice, Střekov, Vojenice) převážně řazeny do Lu Ia-IIb podle V. Vokolka. Lokality na Moravě (Moravičany, Stavenice, Tišnov), na kterých byla potvrzena přítomnost konstrukce, se řadí podle periodizace J. Nekvasila do Lu II. stupně. Podle těchto datování by se dalo uvažovat, že v Čechách se stavěly konstrukce ve stupních Lu Ia-IIb podle V. Vokolka (Reinecke BC-HA1-2) a na Moravě v Lu II. stupně podle J. Nekvasila, tento stupeň pravděpodobně odpovídá období starolužickému (Reinecke BC- HA1). V porovnání s periodizací V. Vokolka pro východní Čechy odpovídá toto období jeho Lu Ia-IIa. Vzhledem k nedostatku informací o pozůstatcích konstrukcí mohyl na 54

63 všech lokalitách v mé databázi jde pouze o hypotézu, kterou bude třeba ještě ověřit a lépe doložit. Obr. 5. Zastoupení konstrukcí v mohylách Vztah hrobové výbavy k formě hrobu V inventáři hrobů převažuje v počtu nálezů keramika. Počet keramických nádob se pohyboval od žádné po desítky. U všech zkoumaných pohřebišť nebyly vždy zaznamenány přesné počty, ale mezi lokality s nepočetnějšími keramickými nálezy patří Jeřice (Lu Ia-IIb), Kostelec u Holešova (rámcově lužická a slezská kultura), Plchůvky- Korunka Jelení (Lu IIa-IIIa), Uhersko (Lu IIa-IIb). Keramické nádoby se nacházely převážně v podobě střepů, ojediněle byla nalezena celá nádoba (př. Jeřice mohyla V). Na 8 z 38 lokalit buď nebyla dochována, nebo není v literatuře uvedena. Keramický inventář doplňují bronzové předměty většinou v podobě slitků. Bronzové předměty se nalezly na 18 pohřebištích (Běstovice, Lu IIa-IIIa; Běstviny, rámcově LuK; Hněvošice, Lu Ia; Hvozdnice, Lu Ia; Jevíčko-město, Lu Ia; Jeřice, Lu Ia- IIb; Koldín, Lu IIb-III; Kostelec u Holešova, rámcově lužická a slezská kultura; Moravičany, Lu II. stupeň; Pavlovice-Pálenina, Lu II. stupeň; Plchůvky-Korunka Jelení, Lu IIa-IIIa; Semechnice, Lu I-IIb; Střekov, Lu Ia-IIb a Lu IIa-IIIc; Tišnov, Lu II. 55

64 stupně; Uhersko, Lu IIa-IIb; Vojenice, Lu IIb; Volovka, mladší doba bronzová nebo RS). Zlaté předměty jsou v hrobech velice vzácné. Pouze na 3 lokalitách (Běstovice, Lu IIa-IIIa; Koldín, Lu IIb-III) se nalezly zlomky zlatého drátku či plíšku. Zlatý drát nalezený v Králově Lhotě nemá přesnou dataci, pouze se uvažuje, že mohl patřit do LuK. Skleněné předměty nalezené v hrobech představují přetavené korálky, které jsou v hrobech vzácné (Jeřice, Lu Ia-IIb; Kostelec nad Orlicí, Lu Ib-IIa). Lid PP je pravděpodobně přidával do hrobů málo, ale spíše se nedochovaly kvůli kremaci. Kamenné předměty nejsou na pohřebištích běžně nacházeny. Ojediněle byly vykopány na 2 lokalitách (Běstovice, Lu IIa-IIIa; Jeřice, Lu Ia-IIb). V Běstovicích se nalezly kamenné otloukače. V Jeřicích čepel a jádro ze silicitu (v tomto okolí je silné neolitické osídlení, mohlo se jednat o nálezy z tohoto období). Ploché žárové a mohylové hroby se od sebe složením hrobové výbavy neliší. Výjimkou jsou pouze bohaté hroby, které se odlišují počtem bronzových či zlatých předmětů (Běstovice, Pardubice-Hůrka ad.). Tyto bohaté hroby tvoří pouze menšinu z celkového počtu nalezených žárových i mohylových hrobů z období lužických popelnicových polí. Jedná se o centrální hroby. Mohyla v Běstovicích měla jeden centrální hrob, k němuž byly vkládány mladší hroby. Obr. 6. Procentuální porovnání složek hrobové výbavy. 56

65 7.10. Zastoupení mohyl v jednotlivých chronologických úsecích Na počátku vývoje lužické kultury (Lu Ia) se nejvíce zakládaly nové mohyly (5 lokalit, viz obr. 7.). Ve Stračovské Lhotě byly do mohyl vkládány mladší hroby ze střední doby hradištní. Ve fázi Lu Ib se počet zakládaných mohyl snížil (2 lokality, viz obr. 7.). Poté ve fázi Lu IIa-IIb byl počet nově založených mohyl stejný (Lu IIa 4 lokality, Lu IIb 4 lokality). Ve fázi Lu IIa na lokalitě v Běstovicích se do pláště mohyly sekundárně přidávaly mladší hroby. Ve fázi Lu IIb na pohřebišti v Koldíně byly vkládány hroby do mohyl z pozdní doby bronzové. Ve fázích Lu IIIa-IIIb se nová pohřebiště nezakládala, pouze se nové hroby přidávaly na již existující pohřebiště. V těchto fázích se pohřbívalo pouze na čtyřech lokalitách (Běstovice Lu IIIa, Koldín Lu III, Kunětice Lu IIIa a Plchůvky Lu IIIa), do jejichž starších mohyl byly vkládány mladší hroby. V slezském období se přestaly zakládat nové mohyly a pouze byly nové hroby přidávány do mohyl z předešlých lužických fází (Nekvasil 1978). Zjištěné údaje o datování pohřebišť z katalogu jsem zadala do grafu (obr. 7, obr. 8). Do grafu jsem nezapočítala lokalitu Stračovská Lhota, jelikož u ní není potvrzeno přesné datování, pouze se V. Vokolek domnívá (Vokolek 2003, 327), že patřila do fáze Lu I kvůli nálezu keramických střepů v mohylách. M. Kuchařík ve svém článku uvádí, že jde rámcově o starší lužickou fázi (Kuchařík 1997, 65-76). Obr. 7. Datování počátků východočeských lužických pohřebišť s mohylami podle periodizace V. Vokolka. Zdroj údajů: Vokolek