Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

Transkript

1 Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje OPĚT JE PŘED NÁMI ADVENT Vycházím po brzké ranní mši z kostela při klášteře sester premonstrátek v Doksanech a vítá mě první letošní sníh. Raduji se z té nádhery jako děcko. Po snídani s dalšími hosty odcházím do své cely (rozuměj pokoje pro hosty ) a z okna pozoruji chumelenici. Vše je v mžiku krásně bílé. Vybavuje se mi věta, kterou jeden učitel napsal kamarádce do památníku: Bílá krajina a věci v ní jsou jen nedokonalým odrazem Tvé duše. Ať je to tak stále! Co tady v Doksanech dělám? A co tu dělají ty sestry premonstrátky? Modlí se. Modlí se a pracují. Skryté lidem, viditelné Bohu a občasným návštěvníkům. Taková oáza míru uprostřed světa konzumismu, nespravedlnosti a válek. Je to útěk ze světa? Nebo návrat k Bohu? Každý máme jiné poslání. Být řeholníkem není o nic svatější než být rodičem. Žádná z těchto cest není lehčí, vykonává-li ji člověk pořádně. Jistě, každá z těch cest má svá úskalí, překážky, které někdy člověka ubíjí, protože je ne a ne překonat. Čas adventu je nám tak opět výzvou pozvednout se na té hrbolaté cestě a vyrovnat ji Pánu, který přichází. Buďme připraveni, neznáme přece dne ani hodiny. Požehnaný advent! Marta Höferová

2 2 Informace o farnosti Vhodný dárek pod stromeček Vzhledem k nadcházejícím přípravám na Vánoce, k nimž patří i vyhlédnutí nějakých vánočních dárků pro přátele, si vám dovoluji představit dvě knížky, kdyby snad někdo nevěděl, čím by druhé podaroval. Jedná se o knihy P. Mgr. Marka Orko Váchy: Šestá cesta a Návrat ke stromu života. Autor, katolický kněz, jenž vystudoval i obor molekulární biologie a genetika, v nich dává do souvislosti evoluci a křesťanský pohled na věc. Šestá cesta vypovídá o tom, co pro muže znamená žena se vším, co k tomuto vztahu patří a že to vlastně odráží lásku Boha Milovat jeden druhého a modlit se co krásnějšího, co vznešenějšího, co lepšího nebo co důstojnějšího můžeme na tomto světě dělat? Jaký důstojnější úděl může člověk na tomto světě mít? Existuje rozdíl mezi milovat a modlit se, je-li v konci obojí vtaženo k Bohu? Návrat ke stromu života je velice kritickým pohledem na to, kdo má pravdu ve věci stvoření světa zda věda či víra. Opravdu tak kritickým, že jsem si myslela, že se snad ze mne stane ateista! Nestalo se, a ve věci toho, zda evolucionismus a víra jdou dohromady, jsem změnila názor. Možná jednou přijde den, kdy se do učebních osnov teologických fakult zakomponuje teorie Velkého třesku nebo teorie strun, spolu se základy molekulární genetiky či evoluční biologie. Tyto vědy mají teologii co říci. Kromě vědomí pokory přináší myšlenka evoluce i další obohacení duchovního života křesťana A pokud nemáte penízky na knížky, nezapomeňte, že máme spoustu knih od beletrie přes historické a fantastické až po duchovní, pro dospělé i dětské čtenáře v naší farní knihovně. Račte si jen vybrat! Marta Höferová

3 3 Rozhovor MUSLIMOVÉ SE S KŘESŤANY NEMAJÍ PŘÍT V říjnovém Natanaelu vyšla reportáž o návštěvě několika našich farníků v Islámském centru na Černém Mostě. Jeho ředitel, pan Sáňka, následně elektronicky odpověděl na dotazy, které mu byly zaslány a v podstatě mapují debatu v přednáškovém sále. Přestože jsou k dispozici různé publikace o islámu a média se muslimskou problematikou zabývají takřka denně, není jistě bez významu slyšet také autentický hlas druhé strany. Kolik žije v Praze, potažmo v Čechách muslimů? Kolik z nich jsou rodilí Češi? V Čechách žije několik tisíc muslimů. Velká většina z nich jsou původem cizinci. Přišli k nám studovat, za prací, malá část z nich jsou uprchlíci, kteří byli nuceni odejít ze své původní vlasti a pokoušejí se usadit v Evropě. Českých muslimů je přibližně pět set. Jak vypadá provoz a jaká je návštěvnost pražské mešity? Mešita v Praze slouží jednak muslimské komunitě, aby se měla kde scházet a účastnit se různých programů. Každý pátek, kdy je sváteční shromáždění s promluvou imáma a společnou páteční modlitbou, se v ní sejde zhruba 250 věřících. Pod hlavičkou mešity probíhá také řada charitativních akcí. Vyvíjí vaše centrum nějakou misijní činnost? Snažíme se v rámci možností odpovídat na různé výzvy, přijímat návštěvy v mešitě, dělat přednášky mimo mešitu, reagovat na potřebu médií, vysvětlovat a uvádět na pravou míru různé dezinformace, které jsou o islámu šířeny. Každý muslim by měl alespoň svým příkladem utvářet správný obraz islámu, ale ve většině případů tomu tak bohužel není. Podobně jako je tomu u jiných náboženství, víru nelze soudit podle lidí, kteří se k ní hlásí, když ji ani dobře neznají. Islám vyžaduje znalost a vede k ní každého muslima a muslimku. Je to způsob života, který je vyvážený a je proti extrémům. Jsou pro vás katoličtí křesťané někým na stejné lodi, nebo spíš názoroví odpůrci, anebo jsou v podstatě nezajímaví, poněvadž splývají se sekularizovaným světem západní civilizace? Křesťané pro nás určitě nejsou názoroví odpůrci, vždyť máme většinu zásad když ne totožných, tak alespoň velmi blízkých. V Koránu jsou křesťané a židé nazýváni Lidmi knihy, to znamená že se jim dostalo poselství od Boha, které se snažili následovat. Jsme si tedy velmi blízcí, muslimové si například mohou vzít křesťanku či židovku za manželku a musejí respektovat její víru a obřady, můžeme také jíst jídla křesťanů a židů. To jen jako příklad. Hlavním rozdílem mezi námi je to, že židé uznávají všechny proroky, ale Ježíše i Muhammada odmítli. Křesťané uznávají všechny proroky kromě Muhammada a muslimové uznávají všechny proroky bez výjimky. Podle Koránu mezi proroky nemáme dělat rozdíly. Všichni při-šli s poselstvím od Boha ke svému národu s výzvou, aby lidé uvěřili a dodržovali určité zásady. Muhammad jako poslední z nich přinesl poselství celému lidstvu. Na jedné lodi tedy nejsme. Považujeme islám za jedi-nou správnou cestu, ale nikomu ji nesmíme vnucovat. Každý sám se musí rozhodnout, jestli jej přijme či ne a je za své rozhodnutí zodpovědný. V Soudný den pak budeme všichni spravedlivě rozsouzeni. Proto podle Koránu se s křesťany nesmíme ani přít o to, kdo má pravdu a máme s nimi mluvit

4 4 Rozhovor slovem nejvhodnějším. Alláh v jiném verši také říká, že On sám nás rozsoudí ohledně toho, v čem jsme se rozcházeli. Domníváte se, že je možná nějaká forma spolupráce? Co si představujete pod pojmem mezináboženský dialog? Spolupráce je možná na nejrůznějších úrovních a myslím, že k ní také občas dochází. V naší společnosti určitě máme co nabídnout té většině, která je ateistická. Před nedávnem jsme se například s Ekumenickou radou církví, kardinálem Vlkem, katolickou fakultou i Židovskou obcí bez nejmenších problémů shodli na textu k problematice eutanázie a prezentovali své společné stanovisko médiím na tiskové konferenci, o kterou byl velký zájem. To je podle mého názoru nejlepší forma dialogu, protože má konkrétní výsledky. Jaký je podle Vašich zkušeností vztah Čechů k muslimům? Většina Čechů má z islámu trochu obavy, což vyplývá jednak z neznalosti a jednak z toho, jak jej prezentují média, s čím jej spojují. Vývoj ve světě je prostě takový, za to islám nemůže. Jsou Češi, kteří jsou otevření a tolerantní, ale jsou také takoví, u kterých se objevuje xenofobie až nenávist. A ti vystupují proti muslimům aktivně a používají nejrůznější nepravdy. Hodně se hovoří o postavení žen v muslimském světě, které se z běžného, evropského, pohledu sotva může jevit jako rovnoprávné. Je v tomto smyslu možný nějaký vývoj? Postavení ženy ve společnosti bývá často diskutovaným tématem. Pokud se týká pohledu západních autorů na postavení ženy v muslimských zemích, je hodnoceno vesměs kriticky. Nebere se v úvahu jiné prostředí, jiné tradice, jiný historický vývoj a jiná historická zkušenost. Druhý fakt, který bývá opomíjen, je to, že se zde často mluví o nějakých místních tradicích a zvyklostech, které se pak chybně zevšeobecňují na celý muslimský svět, a co je mnohem horší, na islám jako náboženství a způsob života. Jistě nepopřeme, že na Západě existuje domácí násilí, žena je mnohem více nucena vydělávat či budovat kariéru, za stejnou práci je odměňována mnohem méně než muž apod. Tyto a další věci by zase muslimky mohly vytýkat evropským společnostem. Ale dělat z toho pravidlo nebo zákon by bylo špatně. Podle islámu musí být žena respektována a chráněna. Její manžel (případně otec, bratr, syn) ji musí hmotně zabezpečit. Pokud si sama vydělává, peníze patří jen jí. Má právo dědit, vlastnit majetek, podnikat, ovlivňovat veřejné dění. Tato a další práva jí dal islám již před 14 stoletími. Postavení muže a ženy je v islámu vyvážené a oba se vzájemně doplňují. Jelikož se nejedná o stvoření totožná, i jejich postavení se v některých věcech liší. Je mnohem více akcentována a oceňována pozice ženy jako matky. Samozřejmě, že špatné příklady se dají najít v každé společnosti, a i ty jsou někdy pravdivé. Jenom nelze stále ukazovat muslimy v situacích, které nejsou v souladu s islámem. Pokud se týká nějakého vývoje, jako žádoucí bych viděl takový vývoj, aby v muslimských společnostech ženy získaly ta práva, jaká jim podle islámu náleží. Jak Vy osobně vnímáte islamizmus a s ním spojený terorizmus? Terorismus jednoznačně odmítám. Je neslučitelný nejen s islámem, ale i s jakýmkoliv jiným náboženstvím. Ve světě je mnoho bezpráví a útlaku, a někteří jednotlivci či skupiny na ně reagují takovýmto extrémním způsobem. Nejhorší ze všeho však je státní terorismus. Kdyby se jej podařilo odstranit, vymizel by i ten skupinový a individuální, protože ten je vesměs až druhotnou reakcí. Ale v tomto nejsem optimista. Co lidstvo existuje, vždy na světě byla nespravedlnost, útlak a svévolné nároky. Podívejte se jen na kolonialismus, který znamenal nejmasovější porušování lidských práv vůbec. A ten zdaleka neskončil, jen nabírá jiných forem.

5 5 Rozhovor Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, proč jsou v Iráku v takovém množství vedeny násilné akce proti civilnímu obyvatelstvu. Útoky na americké vojáky mají svou logiku, ale vraždění lidí vlastní víry, vlastní krve? Čí to může být zájem? Ani já tomu nerozumím. Nevím, kdo tuto nenávist vyvolává, komu to vše slouží. Místní obyvatelstvo je jednoznačně obětí. Myslím si, že kdyby v Iráku nebyla ropa, vůbec by se tam neválčilo. Jak byste vysvětlil, že se na teroristických akcích např. v Londýně podíleli muslimové, kteří se již narodili v Evropě? To je projev extremismu a je to otázka spíš pro psychology. Proč se dlouhá desetiletí zabíjeli katolíci a protestanti v Irsku, proč ortodoxní křesťané vyvraždili Srebrenici? Určitě to nemohli ospravedlnit svou vírou. Tyto činy nemají s vírou nic společného. Británie a Španělsko byly nejbližšími spojenci USA během agrese proti Iráku. Zřejmě proto pak došlo k atentátům právě zde. Existují v islámu mechanizmy, které by napomáhaly k eliminování vlivu radikálů a teroristických skupin? Je nějaká naděje, že by přestali kazit pověst islámu? V islámu je základní věcí znalost. Pokud by všichni muslimové znali svou víru a dokázali se podle ní řídit, nemohli by sahat k extrémním reakcím. Islám je střední cesta. Muslimové musejí vědět, kdy a proti komu lze násilí ospravedlnit. Druhým mechanismem by mělo být zamezit všem nespravedlnostem a útlaku, který tyto extrémní reakce vyvolává. Stále častěji lze zaslechnout názor, že na konci století bude Evropa víceméně muslimská. Myslíte si to také? Tyto prognózy jsou podle mě nepodložené a účelové. Vezme se krátkodobý trend a ještě navíc jen z nějaké části Evropy a dělají se dlouhodobé plošné závěry. Evropské země mají v poslední době promyšlenou imigrační politiku, která takový demografic-ký vývoj nedovolí. A přál byste si to? Ano, přál. Ale museli by to být muslimové, kteří znají svůj způsob života a řídí se jím. Pak bychom se mohli dočkat podobného období rozkvětu islámské civilizace, k jakému došlo mezi 8. a 14. stoletím a který znamenal dlouhodobý přínos nejen pro Evropu. RNDr. Vladimír Sáňka (nar v Brně) vystudoval geochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a 16 let pracoval v Českém geologickém ústavu. V osmdesátých letech se během pracovního pobytu v Sýrii začal zajímat o islám (původně byl bez vyznání), který přijal před 14 lety. Od roku 1999 je ředitelem Islámského centra v Praze. Je ženatý, otec dvou dětí. Připravil Petr Střešňák

6 6 Stránka pro děti a nejen pro ně SOUTĚŽ: Řešení soutěže z minulého čísla: 1. stavba babylonské věže; 2. kázání na hoře; 3. narození Jana Křtitele; 4. popravení Jana Křtitele; 5. Jidášova zrada; 6. odchod Izraelitů z Egypta; 7. zavržení krále Saula; 8. vzkříšení Lazara; 9. Ježíšův křest; 10. svatba v Káně Galilejské Kdo komu řekl? 1. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe! 2. Polovinu svého jmění dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. 3. Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho. 4. Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka. 5. udělám tu tři stany. 6. Co jsem napsal, napsal jsem. 7. Neznám toho člověka, o němž mluvíte. 8. Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven. 9. Co tu stojíte a hledíte k nebi? 10. Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili. MIMO SOUTĚŽ 1. Babička měla na stěně zavěšené kyvadlové hodiny, které každou celou hodinu odbily příslušným počtem úderů a každou půlhodinu jedním úderem. Kolik úderů odbijí tyto hodiny za 24 hodin, tedy za jeden den? 2. Nakreslete tento obrázek jedním tahem tak, aby se čáry neprotínaly a abyste tužkou nepřešli po téže čáře dvakrát.

7 7 Stránka pro děti a nejen pro ně 3. Jirka střílel vzduchovkou do terče a pěti zásahy nastřílel 28 bodů. Umíte určit, které kruhy a kolikrát Jirka zasáhl? Odpovědi posílejte ve formě SMS na č nebo em na adresu kolomah@seznam.cz do dvou týdnů. Vylosovaný výherce obdrží hezkou cenu. Helena Kolomá Řešení nesoutěžních otázek:

8 8 Duchovní stránka Mariánská dogmata Maria byla počata bez poskvrny dědičného hříchu. K prohlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Piem IX. došlo 8. prosince roku Novodobá mariánská dogmata (Neposkvrněné početí a Nanebevzetí) se nemohou odvolávat na přímé slovo Písma. Přesto se Církev ve svém učení o Neposkvrněném početí Panny Marie opírá o několik míst v Bibli. Především jsou to tato dvě: 1. Gen 3,15: Nepřátelství položím mezi tebe a ženu... V nejposlednějších důsledcích, má-li toto nepřátelství být úplné a naprosté, nemá-li Maria nikdy být v moci ďáblově, vedou tato slova k jejímu Neposkvrněnému početí bez dědičného hříchu. 2. Lk 1,28: Buď zdráva, milostiplná! Výraz milostiplná zastupuje v andělském oslovení vlastní jméno a musí proto vyjadřovat charakteristickou Mariinu vlastnost. O dogma Neposkvrněného početí se vedly pravděpodobně nejdelší a nejtěžší teologické spory. Nejprve se mluvilo o její bezhříšnosti. Mezi těmi, kdo obhajovali svatost Panny Marie, byli sv. Ambrož a sv. Augustin. Přesto Augustin učil o jejím dědičném hříchu. Jeho autorita pak způsobila ustrnutí na celá staletí. Ve 12. století se teologové shodovali, že Panna Maria byla zbavena dědičného hříchu. Někteří říkali, že se tak stalo při početí Božího Syna z Ducha svatého a jiní se domnívali, že to bylo před jejím narozením, ještě v matčině lůně. Boj se rozpoutal při diskusi o liturgickém svátku, neboť vyvstala otázka, zda slavit její narození, nebo početí. Utkali se hlavně sv. Bernard, který hájil narození, protože popíral bezhříšné početí, a žák sv. Anselma Eadmer, který naopak zastával početí.

9 9 Duchovní stránka V Neposkvrněné početí věřili nejvíce prostí lidé. Řada velkých světců a teologů ho popírala. Hlavním důvodem byla obtíž, jak je spojit se všeobecnou potřebou vykoupení. Mysleli si, že kdyby Panna Maria neměla dědičný hřích, nepotřebovala by být Ježíšem Kristem vykoupena. Písmo a církevní tradice totiž hlásají, že Ježíš zemřel za všechny lidi bez výjimky. Na druhou stranu ale prvotní hřích zbavuje milosti a za následek má poblouznění duše a deformaci jejího vztahu k Bohu. Obrací tedy stvoření k němu samému a vzdaluje je a odlučuje od Boha. Jak je tomu tedy s Marií? Uvedený teologický problém má své řešení. S novou myšlenkou předcházejícího vykoupení přišel františkánský teolog Duns Scotus ( 1308) a jeho spolubratři. O co šlo? Následující přirovnání snad tento výrok ozřejmí. Člověku, který padá do bláta, můžeme pomoci dvojím způsobem: buď ho z něho vytáhneme, nebo jej zadržíme v okamžiku, kdy má upadnout. Druhý způsob je samozřejmě lepší. Jde o preventivní záchranu. Upadli jsme do prvotního hříchu, ale byli jsme vykoupeni naším Pánem. Spasila nás jeho smrt a Zmrtvýchvstání. Tuto spásu dnes znovu prožíváme při křtu. Maria však byla vykoupena v okamžiku, kdy měla upadnout, a to dříve, než se tak stalo. Mohli bychom použít také jiné přirovnání. Podle starobylého zákona se děti otroků rodí podle práva otroky. Mohou být však vysvobozeny dobrodincem, který tak, jak se budou rodit bude za ně skládat výkupné, může rovněž zaplatit za jednoho z nich dokonce dříve, než bude počat, v takovém případě by se dítě muselo podle práva stát otrokem, avšak nikdy by jím fakticky nebylo. Z otroctví ďábla a hříchu jsme vysvobozeni způsobem prvním, a to křtem. Maria však byla z otroctví vyvedena způsobem druhým, tedy svým Neposkvrněným početím. Byla vlastně vykoupena předem a její osvobození od dědičného hříchu bylo nezaslouženým darem Božím. Připravila Blanka Ocovská Použitá literatura: Jean Claude MICHEL, Kdo jsi, Maria?, Kostelní Vydří 1995 P. Metoděj MINAŘÍK, Mariánská dogmata, Kostelní Vydří 1991 H. PETRI, W. BEINERT, Učení o Marii, Olomouc 1996 Dogmatika: De Deo Redemptore, zprac. podle L. Otta, Olomouc 1993

10 10 Okénko do liturgie Složení mše, její prvky a části (obecně) Mše slouží k slavení eucharistie a o tomto místním shromáždění platí Kristův výrok: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich (Mt 18,20). Mše se skládá z bohoslužby slova a bohoslužby oběti, přičemž mše se stává mší pouze slavením obou částí pospolu. Čtení Božího slova je důležitý liturgický prvek, a proto mu mají všichni uctivě naslouchat. Pro jeho plnější pochopení a účinnost následuje jeho živý výklad, tj. homilie (promluva). Homilie je vyhrazena pouze knězi nebo jáhnovi. Liturgické předpisy rozlišují modlitby a jiné části příslušející knězi a ostatní mešní texty. Mezi částmi určenými knězi patří na prvé místo eucharistická modlitba, která je vrcholem celého slavení a dále vstupní modlitba, modlitba nad dary a modlitba po přijímání, které se též nazývají předsednickými modlitbami. Kněz může rovněž přednášet některé výzvy stanovené v samotném obřadu, předsedajícímu knězi přísluší také hlásat slovo Boží a udělit závěrečné požehnání. Při předsednických částech mše, které jsou pronášeny zřetelně a hlasitě, je nevhodné modlit se něco jiného nebo zpívat. Proto také varhany a jiné hudební nástroje se v té chvíli neužijí. Další mešní texty obsahují dialogy mezi knězem a shromážděnými věřícími, jakož i společná zvolání. Jinými částmi jsou především úkony kajícnosti, vyznání víry, přímluvy a modlitba Páně. Všeobecné pokyny zdůrazňují význam zpěvu, který je znamením plesání srdce (srv. Sk 2,46). Sv. Augustin říká: Kdo miluje, ten zpívá a již ve starověku vzniklo přísloví: Kdo dobře zpívá, dvakrát se modlí. Zpěv přisluhujících a lidu při slavení mše by neměl chybět o nedělích a zasvěcených svátcích. Hlavní místo mezi ostatními zaujímá gregoriánský chorál (a tedy jednohlasý zpěv) jakožto vlastní zpěv římské liturgie. Jiné druhy posvátné hudby, zejména polyfonie (vícehlasý zpěv), nejsou předpisy vyloučeny, pokud odpovídají duchu slavené liturgie a podporují účast všech věřících. V té souvislosti je možno dodat, že liturgické předpisy si všímají též způsobu užití varhan a jiných hudebních nástrojů, když mimo jiné uvádějí, že v době adventní se při hře na varhany a jiné hudební nástroje má zachovat střídmost, jak to odpovídá povaze této doby, totiž aby se nepředcházela plná radost vánočních svátků. V době postní se hra na varhany a jiné hudební nástroje připouští pouze na podporu zpěvu, výjimku tvoří 4. neděle postní, slavnosti a svátky.

11 11 Okénko do liturgie Pozornost je věnována rovněž úkonům a postojům při bohoslužbě. Ty mají obecně směřovat k tomu, aby celá bohoslužba vynikala důstojností a vznešenou jednoduchostí, aby byl chápán správný a plný význam jejích jednotlivých částí a aby byla podporována účast všech. Rozlišujeme stání, sezení a pokleknutí. Stání symbolizuje připravenost k akci, pozornost. Sezení vyjadřuje naslouchání a klečení je projevem nejvyšší pokory. Všechny tyto postoje během bohoslužby by se však měly vyznačovat bdělostí srdce a ducha. Věřící mají stát od začátku vstupního zpěvu nebo od příchodu kněze k oltáři až ke vstupní modlitbě včetně, dále při zpěvu Aleluja před evangeliem a při četbě evangelia, při vyznání víry a přímluvách, od výzvy před modlitbou nad dary až do konce mše s výjimkou toho, co bude řečeno dále. Věřící sedí při čteních před evangeliem, při responsoriálním žalmu a při promluvě a přípravě darů; podle okolností též při posvátném mlčení po přijímání. Věřící pokleknou k proměňování, není-li to ztíženo nemocí, nedostatkem místa, množstvím přítomných či jinými rozumnými důvody. Ti, kdo při proměňování nepokleknou, se hluboce ukloní, když kněz po proměňování pokleká. Jinak poklekají všichni, kdo přecházejí před Nejsvětější svátostí, pokud nejdou v průvodu. Přisluhující nesoucí kříž a svíce místo pokleknutí dělají úklonu hlavou. Je třeba však doplnit, že biskupská konference může společné úkony a postoje přizpůsobit podle platných předpisů povaze a rozumným zvyklostem národů. Pokyny se rovněž zvlášť zabývají posvátným mlčením, které je součástí bohoslužby, a to např. při úkonu kajícnosti, po výzvě k modlitbě, po čtení nebo homilii a po přijímání. Při úkonu kajícnosti a po výzvě k modlitbě se jednotlivci v duchu usebírají, po čtení nebo promluvě krátce rozjímají o tom, co slyšeli, po přijímání pak ve svém srdci chválí Boha a modlí se. Možná nevíte, že kdo hodlá přijmout eucharistii, má se zdržet alespoň po dobu jedné hodiny před svatým přijímáním jakéhokoli pokrmu a nápoje, pouze s výjimkou vody a léků; výjimku tvoří pouze staří lidé, nemocní a ti, kdo o ně pečují. Tímto tzv. eucharistickým postem dáváme Bohu najevo, že se dokážeme z lásky k Němu zříci dočasných požitků (a to někdy navzdory kručení žaludku) a připravit se tak duchovně na přijetí Toho, který nás spasil. Připravil Viktor Mach Příště: jednotlivé části mše

12 12 Příběh Dárky v komoře Listonoš zazvonil dvakrát. Do Vánoc scházelo pět dní. Nesl obrovskou krabici zabalenou v drahém papíru a zdobenou zlatými stuhami. Dále, ozvalo se z domu. Listonoš otevřel dveře. Dům byl zanedbaný, všude leželo plno prachu. V křesle seděl starý muž. Podívejte, jak krásný dárek vám nesu! Děkuji, klidně ho postavte na zem, odpověděl muž smutně. Pošťák se zmateně zarazil. Bylo jasné, že krabice obsahuje něco krásného nebo dobrého, a ten stařík rozhodně nevypadal, že by žil v blahobytu. Proč ho tedy dárek tolik zarmoutil? Pane, vás ten dárek ani trochu netěší? Ani se nepodíváte dovnitř? Nemůžu Opravdu, nemůžu, odpověděl stařík se slzami v očích. A začal vyprávět listonošovi o své dceři, která se provdala do sousedního města a zbohatla. Každý rok mu k Vánocům posílá dárek s lístkem: Od dcery Lucie a jejího muže. Nikdy žádné osobní přání, jediná návštěva nebo pozvání: Přijeď k nám na Vánoce. Jen se pojďte podívat, dodal muž a unaveně vstal. Listonoš šel za ním. Když došli ke komoře, stařík ji otevřel. Ale, podivil se pošťák. Komora přetékala vánočními dárky. Každý rok přišel jeden. Všechny byly zabalené v krásném papíru a ovázané lesklými stužkami. Vždyť vy jste je vůbec neotevřel! divil se listonoš. Ne, prohlásil zklamaně stařík. Není v nich láska. Z knížky Bruna Ferrera: Vánoční příběhy pro potěchu duše, Portál, Praha 2003 Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na natanaelnb@seznam.cz do Technicky zajišťuje: p.fiala a p.januš. Další informace o farnosti na