Farní zpravodaj. Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratibořské Hory, Chotoviny, Hoštice, Borotín, Střezimíř, Miličín, Neustupov

Transkript

1 byli jedné mysli měli všechno společné Sk 4,32-35 Farní zpravodaj T á b o r a a o k o l í ročník XII 2 velikonoce 2011 Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratibořské Hory, Chotoviny, Hoštice, Borotín, Střezimíř, Miličín, Neustupov Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja. Srv. Ţl 139,18

2 Milí přátelé v Táboře a okolí, poslyšte, co nám k letošnímu roku křtu říká olomoucký arcibiskup Jan Graubner v broţurce Novéna o křtu : Zvlášť pečlivě se chceme připravit na obnovu křestního slibu. Mnoho z nás si okamţik vlastního křtu nemůţe pamatovat a obsah slibu, který za nás sloţili rodiče a kmotři, jsme se dozvídali aţ později. Závaţnost jeho obsahu nám můţe trochu (někdy i více) unikat. I ti, kdo se na křest chystali jako dospělí a slib sami vědomě vyslovovali, mohou mít jeho význam zastřen, nebo přinejmenším se jim neotvírají jeho nové a nové hloubky. V křestním slibu, který je naší osobní smlouvou s Bohem a který je předpokladem naší účasti na ţivotě Krista v jeho církvi, je obsaţeno jádro evangelní zvěsti. Trojí věřím, které vyslovujeme, hovoří o tom, co po celý ţivot vyznáváme a čemu vydáváme svědectví. Zároveň vyslovujeme také trojí rozhodnutí o svém postoji v zápase mezi dobrem a zlem. V prvotním nadšení je snadné slib vyslovit. Obtíţné je mu dostát. Ďábel je silný a lstivý protivník. Mnohotvárnost daru, který nám křest přináší, nelze postihnout v pár dnech novény. Nevadí to, protoţe postačí, kdyţ se nám tyto horizonty otevřou. Máme mnoho dalšího času po Velikonocích aţ do konce církevního roku, který celý je věnován této svátosti. Pojmenujme však alespoň některé z tématických oblastí, které před námi leţí, kdyţ se rozhlédneme z vrcholu slibu, na který vystoupíme. Jedním směrem před námi leţí ohromující zjištění, ţe jsme přešli z omezeného biologického ţivota do ţivota, který není omezen smrtí. Druhým směrem se rozprostírá oblast naší lidské důstojnosti, kterou jsme dostali účastí na trojím úřadu Kristově jsme učiteli, kněţími a králi. Hned dalším směrem ovšem vidíme prostory tohoto světa okupované nepřítelem Boţím, do nichţ jsme posláni. Ve čtvrtém směru leţí nejistá krajina naší právě získané svobody, kterou nesmíme zneuţít, ale naplňovat a uchovat při bezpočtu rozhodnutí, které nás tam čekají. Mohlo by nás to zděsit, a proto pohlédneme vysoko nad sebe, kde stojí nebesa a na nich ten, který nás přijal za své děti. Je tam i ten, který za nás zemřel, jeho matka, která se za nás přimlouvá jako za své, mnoţství andělů, kteří nám přicházejí na pomoc a vyvěrá tam pramen Ducha svatého, Láska, která nás chrání a vede. Mnoho radosti z odkrývání Boţích darů obdrţených prostřednictvím křtu přeje P. Václav Hes Sv. Florián 4. května Augustiniánský klášter s obcí Sankt Florian v Horním Rakousku připomíná mučednickou smrt sv. Floriána, velitele pluku propuštěného z římských legií. Kdo však byl tento lidový světec, kde ţil a trpěl? Mnohé legendy o Floriánově ţivotě mají toto pravdivé jádro: Florián

3 přišel na svět v druhé polovině 3. století v Zieselmaueru u Vídně. Byl pokřtěn a vychován křesťansky. Po několika letech činnosti důstojníka v římském vojsku se stal vedoucím kanceláře císařského místodrţícího v římském Lauriaku, coţ je dnešní Lorch u Ennsu v Horním Rakousku. Vládnoucí císař Dioklecián (od r. 284 do 305) jmenoval Lauriacum hlavním městem provincie Noricum a přisoudil mu tak velký význam. Kdyţ vypuklo za císaře Diokleciána na počátku 4. století kruté pronásledování křesťanů, bylo i v Noriku zatčeno 40 křesťanů a uvrţeno do ţaláře. Florián, praktický křesťan, chtěl pomoci nešťastným a plánoval jejich tajné osvobození. Při pokusu dostat se do ţaláře byl však rovněţ zatčen a předveden před místodrţícího Akvilina, svého představeného. Kdyţ Florián odmítl obětovat bohům a ani nebyl ochoten odpřísáhnout zapření víry, byl krutě mučen a musel podstoupit nejhroznější muka. Nakonec mu pověsili na krk mlýnský kámen a svrhli ho do řeky Ennsu (poblíţ dnešního města téhoţ názvu) 4. května 304. Legenda k tomu říká, ţe Floriánovo mrtvé tělo bylo vyplaveno na skálu a tam ho hlídal orel, aby ho nemohli pohané zhanobit. Vdova jménem Valerie schovala Floriánovo tělo a pochovala ho na svém statku. V 8. století postavili pasovští biskupové nad hrobem mučedníka Floriána kanovnický klášter sv. Floriána u Lince, ještě dnes slavný, a kostel. Ostatky sv. Floriána byly v 11. století rozděleny, část z nich byla převezena do Říma, část do Krakova (stal se jedním z polských patronů) a z Polska byla za Karla IV. malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikviář má však rovněţ katedrála v Olomouci, kostely na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před poţáry, poněvadţ Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů. Obraz sv. Floriána se objevoval na obecních pečetidlech, na městských branách, kostelních věţích, na zvoničkách, stodolách, štítech vesnických chalup a jeho sochy se stavěly na návsích a náměstích. Před a po druhé světové válce byly provedeny v Lorchu podrobné vykopávky, při nichţ se našly i ostatky ostatních 40 mučedníků, za něţ obětoval Florián svůj ţivot. Ostatky byly uloţeny na hlavním oltáři lorchské baziliky. Sv. Florián je patronem Horního Rakouska, Boloně a Krakova; kláštera sv. Floriána u Lince; patronem hasičů, kominíků, sládků, bednářů. Znázorňování: po všechna staletí se zabývali umělci znázorňováním Floriána. Vidíme ho většinou jako římského vojáka, často s kopím a korouhví v ruce, jak hasí hořící dům (hrad) vodou (jeho socha je i před kostelem Proměnění Páně v Táboře). Jen ve zcela raných znázorněních byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce ze 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět uţ jen jako mladého muţe. Pouţité materiály: Český kalendář světců Petr Pracný Rok se svatými Schauber-Schindler Petr Svoboda

4 Pivoň klášter augustiniánů s kostelem Zvěstování Panny Marie Mezi svahy Haltravy a Pivoňských hor nedaleko Poběţovic, v zalesněném údolí potoka Pivoňky se nachází pozoruhodná ves Pivoň s klášterem augustiniánů. Počátky a nejstarší dějiny jednoho z historicky nejzajímavějších míst Českého lesa nejsou přesně známy, klášterní archiv i knihovna zanikly. Podle pověsti byl klášter zaloţen na paměť vítězství českého kníţete Břetislava I. nad německým vojskem v roce Podle dalších zpráv v letech se v lesích v okolí dnešní Pivoně objevili řeholníci náleţející ke komunitě sv. Viléma (Vilhemité). Jejich domovský klášter stál v nedalekém bavorském Schönthalu a řeholníci ţili zde v lese jako poustevníci. Teprve po roce 1220 je v Pivoni zaloţen první augustiniánský klášter na českém území. Po dobu trvání kláštera k němu náleţelo 7-12 vsí roztroušených v okolí Poběţovic. V roce 1421 byl klášter společně s nedalekým hradem St. Herštejnem dobyt a vypálen husity a bylo zde upáleno 17 řeholníků ze zdejšího kláštera. Obnovený klášter vyhořel roku 1573 za převora Augustina Becinauera. V té době shořely i všechny písemnosti týkající se kláštera. Roku 1595 byl klášter znovu vystavěn převorem Kašparem Malesiem, rodákem z Opole a zabrané pozemky byly připojeny zpět ke klášteru. Obyvatelé okolí pracující pro klášter byli většinou protestantského vyznání, nechtěli na klášterním pracovat. Stále více projevovali nepřátelství a roku 1606 byl zastřelen v klášteře sám převor Kašpar Malesius. Ale řeholníci v klášteře vydrţeli. Často zde bývali 2 3 řeholníci. Další útrapy přinesla klášteru třicetiletá válka. Roku 1686 byla nově vystavěna kostelní loď. Za opata Alpia Ernesta byl pořízen chór s monumentálními varhanami a rovněţ velké mnoţství vyřezávaných lavic. V roce 1696 byl zřízen hlavní oltář, pod nímţ je uloţen památný pařez, na kterém seděl podle pověsti kníţe Břetislav v době bitvy. Roku 1733 za převora Cyriaka Votavy byla postavena nová chodba, sakristie, zadní trakt i kanceláře. Roku 1756 byl postaven pivovar. Roku 1783 bylo v klášteře 17 kněţí, 12 studujících a 5 bratrů laiků. Studující dokončovali svá studia na praţské univerzitě. V té době byl klášter na vrcholu rozkvětu. Roku 1787 byl klášter Josefem II. zrušen a prodán roku 1800 právníku L. Stöhrovi. Ten jej upravil na obytný objekt a později byl připojen k poběţovickému panství. Po roce 1945 obsadila klášter pohraniční stráţ. Poté, kdyţ klášter připadl státnímu statku, došlo k tak rozsáhlé devastaci, která předčila husitskou i švédskou. Věţ kostela Zvěstování Panny Marie, pouţívaná pohraničníky jako pozorovatelna, vzplála roku 1953 po odhození nedopalku. Oheň

5 se rozšířil na celý objekt, shořelo vnitřní zařízení kostela a od té doby byl kostel v ruinách. Od roku 1987 je klášter postupně opravován, v současnosti je majetkem občanského sdruţení. Nejcennější stavbou komplexu je kostel Zvěstování Panny Marie s dochovanou ţebrovou klenbou v presbytáři, který je povaţován za nejstarší dochovanou ukázku gotického slohu na území Čech. K rozsáhlé nově zastřešené barokní lodi přiléhá čtyřkřídlý konvent s přilehlým hospodářským křídlem. K presbytáři přiléhá věţ s nově zastřešenou bání. Bohosluţby se pravidelně konají v nedaleké obci Vranov dle duchovní správy v Poběţovicích, kam Pivoň spadá. J. Bartoň Týden od Květné neděle do neděle velikonoční se nazývá Svatým týdnem křesťanstva. Ve Svatém týdnu církev stále znovuproţívá jádro své víry a naděje: totiţ to, ţe Kristus prošel naší cestou utrpení a smrti způsobenou odkloněním od Boha a otevřel nám cestu ke spáse a vzkříšení. Na Zelený čtvrtek odpoledne končí doba postní a večerní mší na Památku Večeře Páně pak začíná velikonoční třídenní (triduum), které vrcholí nedělí zmrtvýchvstání Páně. Květná neděle Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli slavnostním vstupem: svěcení ratolestí a průvodem. Ratolesti se ţehnají s prosbou: poţehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem. Je to symbolické vyjádření toho, ţe následujeme Pána na jeho cestě utrpení a kříţe, abychom měli téţ podíl na jeho vzkříšení a naplněném ţivotě. Ţivot pokřtěného člověka znamená ţivot proţitý ruku v ruce s Jeţíšem Kristem Průvodce Velikonocemi Zelený čtvrtek Obsahem večerní liturgie jsou dvě události: 1) Ježíšova večeře na rozloučenou při níţ ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy. 2) Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí Při chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se mohou naposled rozeznít zvony, jeţ utichnou aţ do velikonoční vigilie. Po příjímání se odnáší eucharistie na připravené místo v kostele do Getsemanské zahrady, kde je po obřadech obvykle příleţitost k adoraci. Po eucharistické slavnosti se z oltáře odnášejí plátna a kříţ se zahaluje. Velký pátek Obsahem velkopátečních obřadů je zpřítomnění spásonosného Kristova utrpení a smrti. Obřady jsou oslavou velikonočních tajemství, skrze které Kristova smrt dochází smyslu ve zmrtvýchvstání. Skrze toto tajemství zlomil moc hříchu, pekla a smrti. Dnes se neslaví eucharistická oběť. Liturgické

6 obřady, které obvykle začínají kolem třetí hodiny odpolední, kdy byl umučen Kristus, mají tři části: 1) Bohoslužbu slova, zakončenou přímluvami za celý svět. 2) Uctívání kříže. 3) Přijímání eucharistie plodu stromu kříţe. Kněz je oblečen do roucha červené barvy a na počátku obřadů zdraví oltář hlubokou úklonou nebo se vrhne na tvář (prostrace) a chvíli se tiše modlí. Velký pátek je závazným postním dnem postem od masa a postem újmy v jídle. Bílá sobota Na Bílou sobotu církev trvá na modlitbách u Kristova hrobu a uvaţuje o jeho umučení, smrti a o jeho sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu očekává jeho vzkříšení. Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti. V případě nutnosti se uděluje pouze svátost smíření a pomazání nemocných. Velikonoční vigilie Oslava velikonoční vigilie, která má začínat po západu slunce v noci ze soboty na neděli, je přehledně členěna: 1) Na počátku se rozţíhá oheň a velikonoční svíce. Plamen symbolizuje pravé světlo světa, které nemůţe přemoci ţádná temnota. 2) Následuje velikonoční chvalozpěv Exultet, oslavující Krista, který pro nás zvítězil nad hříchem a smrtí. 3) Pak přichází bohoslužba slova, která ukazuje Boha v jeho mocných a podivuhodných činech. 4) Obřad pak přechází ke křtu katechumenů a obnově křtu věřících. Křest nás sjednocuje se zmrtvýchvstalým Kristem (srv. Kol 2,12). 5) Eucharistie nás pak dále napojuje na Jeţíšův triumf a je nám pokrmem na cestu. Naše vzkříšení, nebo lépe naše účast na Kristově vzkříšení není jen otázkou budoucnosti. Je to skutečnost, v níţ ţijeme jiţ nyní. Platí od křtu. Náš ţivot uţ nespočívá v ţití jen z pozemských zdrojů, není jen biologický, ale je z Krista a v Něm je skryt v Bohu. Jeho zdroj je tedy nadzemský, zajištěný proti zkáze tím, ţe je skryt v Bohu. Proto náš ţivot můţe a musí čerpat z jiných zdrojů, neţ pouze lidských. Není to ovšem věc pouhé snahy, je třeba vzít na vědomí, co pro nás Kristus udělal, co nám Bůh v něm daroval a z toho ţít. Neděle Zmrtvýchvstání Páně Kristus vstal z mrtvých prvního dne v týdnu, neboli prvního dne po sobotě (sobota byla podle ţidovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boţí stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému lámání chleba a tento den nazvali dnem Páně. Kaţdá neděle v roce je tedy oslavou Velikonoc zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můţeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání. SYN ČLOVĚKA NA MNE VLOŽIL SVOU PRAVICI A ŘEKL: NEBOJ SE. JÁ JSEM MRTEV A HLE, ŽIV JSEM NA VĚKY VĚKŮ. MÁM KLÍČE OD SMRTI A HROBU (Zj 1,17-19) Převzato z letáčku Pastoračního střediska Praha

7 Paní, smutných těšitelko, v hořké léky med svůj sladký přidej vlídnou rukou matky, svatá včelko rajských lip! Svaté Panně V měsíci kvetoucích lip František Odvalil Vrací se zas naše víra jako choré dítě domů; pohlédni jen a zas tomu, který zmírá, bude líp. Uzdrav tam, kde unavený člověk smutně hlavu kloní, srdci, z něhoţ krev se roní, zalomený vyjmi šíp! Věsíme se zas kol Tebe, Královnou buď nové pouti, Roj náš s Tebou vylétnouti Touţí v nebe věčných lip. Dvanáctero pro rodiny s dětmi při mši svaté Pokud je farní společenství ţivé, tak je velice rozmanité. Najdeme tam seniory, lidi středního věku, rodiny s mnoha dětmi i ty s jedním dítětem, mladé dospělé, lidi z nejrůznějších profesí a sociálních vrstev, tradiční věřící, občasné návštěvníky mše svaté, aktivní členy farního společenství, lidi velmi duchovně zaměřené a ty, kteří spíše čerpají ze společenství. Kaţdý má jiné očekávání, jiné potřeby, jiný důvod proč se zúčastní nedělní mše svaté. Katolická církev si opatruje svou jednotu v rozmanitosti. Různé skupiny v církvi mají mnoho moţností vyjádřit a praktikovat svou spiritualitu. Nedělní shromáţdění farního společenství má být ale otevřené všem. V různosti tohoto shromáţdění můţeme proţívat bohatství a pestrost církve, byť nám někteří lidé nebo prvky nejsou příliš blízké. Jinakost ostatních farníků nám má připomenout jinakost našeho Boha: Bůh není nikdy takový, jako si ho představujeme, je vţdy jiný. Vyzývá nás k tomu, abychom vytvářeli jedno tělo, Tělo Kristovo, Církev. V takovémto rozmanitém shromáţdění, ve velice strukturované liturgii, není mnohdy jednoduché udrţet pozornost svých dětí při mši sv. Pokud ztrácí pozornost, začínají být neklidné a přivolávají chtě nechtě pozornost okolí. Od farního společenství to chce někdy velkou trpělivost. Pro rodiče můţe vznikat nepříjemná situace a můţe dojít k rozhodnutí, ţe nebudou s dětmi navštěvovat mši svatou, pokud je tato situace ještě doprovázena nepříjemnými poznámkami farníků či kněze. Kde jsou děti, tam je ţivot. Protoţe děti jsou také budoucností naší církve, předkládáme několik tipů 1, jak obohatit účast dětí na mši svaté. Je důleţité na začátku říci, ţe zodpovědnost za přijetí dětí při mši svaté nemají jen rodiče, ale celé společenství. Rodiče z jejich strany se mohou snaţit o to, aby se děti mohli stát plnohodnotnými členy farního společenství. Farníci a kněz jejich shovívavostí, láskou, otevřenou náručí a oceněním rodičovské snahy, mají moţná ještě důleţitější úlohu. 1 Text vznikl mj. na základě materiálu FDLC (federace diecézních liturgických komisí USA), který je veřejně dostupný na

8 1. Sedejte si co nejblíže k oltáři. Děti potřebují vědět co se děje a jak jsou malí, tak je vizuální kontakt velice důleţitý. 2. Nebuďte přísnější než jinde Děti se budou v kostele chovat podle toho, jak se chovají jinde na veřejnosti. Pokud jim jinde umoţňujete volný pohyb, tak jej budou také vyţadovat v kostele. Pak není reálné jim pohyb zakázat. Spíš jim ho různými způsoby můţete omezit. 3. Poodstupte s dítětem, když rozpoznáte u něho nervozitu Kdyţ rozpoznáte, ţe určité části mše svaté, jsou pro děti náročné, tak s nimi můţete na chvilku odejít nebo poodstoupit od dění a zaměřit jejich pozornost na obraz, dětskou Bibli apod. 4. Učte děti šeptat Děti mají tendenci mluvit nahlas. Není asi vhodné jim mluvení zakázat, ale naučit je (i mimo kostel) šeptat, tím ţe je k tomu budete vyzývat. 5. Připravujte se sami a s dětmi na bohoslužbu Protoţe se i sami nebudete moci plně soustředit na bohosluţbu slova, je velice důleţité si čtení s dětmi připravit. To lze slovy, ale i více kreativně, např. ţe vybarví příslušnou omalovánku. Přitom jim můţete připomínat, jak je důleţité při mši svaté poslouchat čtení z Písma svatého. 6. Naučte se doma s dětmi základní mešní modlitby Pokud se dítě s Vámi doma naučí základní modlitby, které se pouţívají při mši svaté, tak se bude schopno více zapojit. Nečekejte s recitací modliteb, aţ dítě bude schopno jim porozumět. Často pomáhá, kdyţ se s dítětem naučíte tyto modlitby zpívat podle nápěvů, které v kostele pouţíváte nečastěji. Je to pro dítě důleţité zpestření jeho účasti na mši svaté. 7. Učte se z otázek dítěte ohledně mše Je moţné, ţe si sami nejste jisti, jak probíhá liturgie. Pak je spolupráce s dítětem ohromnou příleţitostí se něco nového naučit a obohatit celou rodinu. 8. Nebojujte s dítětem v kostele Pokud začne dítě být příliš neklidné, nezačínejte s ním bojovat v kostele; je dobré s ním poodstoupit nebo na chvíli odejít a před kostelem zjistit co se děje a vyříkat si to s ním. Získáte si tím kredit u ostatních farníků. Kdyţ je Vaše dítě od přirozenosti neklidné, tak je dobré si sednout na takové místo, aby Vaše odchody a příchody nebyly tak rušivé. 9. Ignorujte případné nepříjemné poznámky lidí Velice důleţité je ignorovat poznámky, které diskreditují Vaší snahu učinit své děti součástí farního společenství. Pokud se stanou nesnesitelné, zkuste situaci probrat s někým, komu důvěřujete, a předloţte své pochybnosti místnímu knězi. 10. Chvalte dítě za vzorné chování Nebuďte ke svým dětem příliš shovívaví (mše svatá je prostorem neobvyklým a dítě se tam musí naučit chovat jinak), ale zároveň na něj nebuďte příliš přísní. Dopřejte dítěti čas, neţ se vţije do liturgického shromáţdění. Některému dítěti to můţe trvat dlouhou dobu. Dítě kárejte, ale hlavně ho chvalte za ty chvíle, kdy se chovalo vzorně. Po návratu domů mu vţdy dejte odměnu za to pozitivní, i kdyby to byl jen jeden bod

9 11. Buďte svému dítěti vzorem v křesťanském životě Kdyţ se Vám narodí dítě, tak je to pro celou rodinu nová šance prohloubit či obnovit křesťanský ţivot. Rodiče, prarodiče, sourozenci jsou prvotními vzory dítěte. Časem bude zkoumat jejich opravdovost a schopnost odpovídat na svízelné otázky. Vaše vzornost není garancí úspěšné výchovy ve víře. Je to ale Vaše křesťanská povinnost, aby Vaše pokřtěné dítě které je obklopeno mnoha sekulárními vlivy dostalo férovou šanci později se svobodně rozhodnout pro nebo proti aktivní účasti ve farním společenství. 12. Modlete se za Vaše dítě a jeho víru Intenzivně se modlete za harmonický duchovní vývoj Vašeho dítěte, za Boţí vedení při jeho křesťanské výchově. Skutečná hodina náboţenství probíhá právě při mši svaté, kde se setkáváme s Jeţíšem Kristem v Písmu svatém, ve společenství církve a v tajemství Eucharistie. Učiňte z Církve důleţitou část svého ţivota. Prospěje to Vám i Vaší rodině. Nejdůleţitější je, ţe dítě je naší velkou radostí. Jeho místo při mši sv. si bude hledat samo, a někdy to bude trvat pěkně dlouho a bude Vám docházet trpělivost. Přítomnost na mši sv. není samospasitelná. Křesťanský ţivot začíná doma, ţije z Boţího slova a Eucharistie a tamtéţ vrcholí. Děkujeme, ţe přivádíte Vaše děti k Pánu: On je miluje takoví, jací jsou. Jáhen Tomas van Zavrel Paul Türks je autorem knihy Filip Neri aneb Nakažlivá radost. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří. V tomto poutavém ţivotopisu, jenţ čerpá z velkého mnoţství pramenů, se dozvídáme o ţivotě vtipného a temperamentního člověka Filipa Neriho. Jeho přátelé ho měli rádi pro jeho veselou, komunikativní a nekonfliktní povahu. Filip však dovedl velmi netradičním a přitaţlivým způsobem přivádět lidi k víře. Ţil v letech a je jedním z nejznámějších světců západní církve. Často ho nazývali Boţím šprýmařem anebo mystikem v šatu blázna. Bůh i svět pro něho byli radostí. Dokonce o něm kolovalo mnoho anekdot a on sám měl rovněţ velký smysl pro humor. Ţil v době nástupu protestantismu, coţ byla doba bouřlivá a přelomová. Uvnitř katolické církve bylo zaznamenáno mnoho reformních proudů. Byl současníkem velkých světců Ignáce z Loyoly, Jana od Kříţe, Terezie z Avily i Karla Boromejského. Nejprve chtěl zůstat Zajímavé knihy laikem a působit zejména mezi římskou mládeţí. Později se však nechal vysvětit na kněze. Stal se knězem, vyhledávaným zpovědníkem a muţem hluboké kontemplativní modlitby. V jeho oratoři se shromaţďovali lidé z nejrůznějších kruhů, od církevních hodnostářů po ševcovské učně a bezdomovce. Uţ ve své době byl Filip pokládán za druhého apoštola Říma. Dnes patří k hlavním patronům Itálie. Paul Türks, autor knihy, byl doktorem teologie, knězem a členem kongregace oratoriánů (duchovních synů Filipa Neriho). V roce 1956 se stal spoluzakladatelem a farářem Oratoře sv. Filipa Neriho v Cáchách.

10 Raniero Cantalamessa napsal knihu Slovo a život. Vyšla v Karmelitánském nakladatelství Kostelní Vydří v roce Autor ve svém výkladu promýšlí základní téma liturgických čtení a uvádí je do souvislostí s aktuálními problémy církve a světa. Nedělní liturgie zůstává pro mnoho věřících jedinou příleţitostí, kdy se setkávají s Boţím slovem. Proto se otec Cantalamessa v tříletém cyklu zamýšlí nad nedělními biblickými texty. Kniha je vynikající pomůckou jak pro ty, kdo působí v pastoraci, tak pro nejširší okruh věřících. Jiţ vyšel roční cyklus C, v této knize se pak setkáváme s homiliemi pro cyklus A a celé dílo završí výklady pro cyklus B. Raniero Cantalamessa (narozený v roce 1934) je italským kapucínským knězem. Získal teologické a humanitní vzdělání, byl profesorem patristiky na univerzitě v Miláně a v letech členem papeţské Mezinárodní teologické komise. Od roku 1980 působí i jako papeţský kazatel a o velkých svátcích káţe v bazilice sv. Petra. V Karmelitánském nakladatelství mu vyšly tyto knihy: Tvé slovo mi dává ţivot (2010), Ţivot pod vládou Kristovou (2008), Tajemství Proměnění Páně (2005), Eucharistie naše posvěcení (2004), Ukřiţovaný Kristus (2002) nebo Zpěv Ducha (2001). Eduard Martin Schody do ráje. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří v roce Publikace přináší svědectví řady lidí o tom, ţe andělé tento svět neopustili, jsou mezi námi i v tuto chvíli. Přicházejí, aby nás provázeli na všech našich cestách. Tato nejnovější kníţečka Eduarda Martina spolu s předešlými čtyřmi tvoří pentalogii, v níţ autor předkládá podivuhodné příběhy o andělských dotycích v lidském světě, o velkých chvílích, které změnily lidem jejich pohled na svět a dokázaly ovlivnit také jejich cestu, jako by se přehodila zázračná ţivotní výhybka. K úspěšným titulům této andělské kniţnice patří: Andělské vteřiny, Kniha radostí, Andělé nás neopouštějí a Andělské dopisy. PhDr. Eduard Martin se narodil v Praze v roce Je synem spisovatele Eduarda Petišky. Vystudoval dějiny a teorii divadla na Filosofické fakultě univerzity Karlovy. V jeho tvorbě nalezneme verše (Česká kniha mrtvých), povídky, divadelní hry i eseje. Z knih vybírala M. Skopcová Rozhovor s Janem Rumlem, novinářem, právníkem, bývalým ministrem vnitra, senátorem a aktivistou v oblasti lidských práv. Před nedávnem jsem viděla časosběrné dokumenty z cyklu P. Kouteckého a Jana Šikla Evoluce 4 z revoluce, v nichž režiséři sledovali osud čtyř aktérů listopadové revoluce v roce Jeden z nich byl o Janu Rumlovi. Překvapilo mě a potěšilo, že si člověk, který prošel od roku mnoha významnými funkcemi a byl opravdu ponořen do víru doby, uchoval osobní skromnost, pevnost i střízlivou sebereflexi. Potěšilo mě, že je také jedním ze "sousedů z kostelní lavice": farníkem v borotínské farnosti. To byla dobrá příležitost pro malý rozhovor...

11 Jste konvertita, co vás v životě nasměrovalo k víře? Jak vás v tom ovlivnila vaše rodina? Zdráhám se pouţívat slovo konvertita, vţdyť jsem nepřestoupil z jedné víry ke druhé. Byl jsem vychováván v láskyplném prostředí, od mládí mně byl vštěpován respekt k druhým, byl jsem veden ke slušnému chování. K víře v Jeţíše Krista jsem dospěl racionálním uvaţováním, čerpal jsem z četby, ze studia filozofie a historie, z rozhovorů s lidmi. Usilovně jsem přemýšlel. Křest jsem přijal jako dospělý člověk šlo o projev svobodné vůle. Kde jste vyrůstal? Vyrůstal jsem v Praze v Michli, jeţ byla tehdy zemědělským předměstím s loukami, polnostmi a neregulovaným Botičem. Pak jsme se přestěhovali do Vršovic a na Vinohrady, kde ţiji dodnes. Jak jste trávil všední dětský den ve Vršovicích? Vršovice byly v dobách mého dětství jedním obrovským staveništěm, takţe bylo na co si hrát. Bitky se Strašničáky byly na denním pořádku, ještě nebyly zničeny zahrady, chodili jsme na ovoce, ale nejvíce se hrál fotbal. Kde jsou počátky "člověka politického" ve vás? Moji rodiče byli novináři, o politice se doma hodně mluvilo a to i v době po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Tam někde vznikal můj zájem o politiku a věci veřejné vůbec. Které vaše zaměstnání vás nejvíce naplňovalo, kde jste se cítil nejsvobodnější? Maturoval jsem v roce 1972 a na vysokou uţ mě nevzali kvůli rodičům, kteří byli vyloučeni z KSČ. Ţivil jsem se téměř dvacet let manuálně jako topič, strojník, knihkupec, dřevorubec, pastevec dobytka na Slovensku a dojič krav v jiţních Čechách. Pár let před revolucí jsem byl sanitářem na ARO, tam, myslím, jsem dělal asi nejsmysluplnější práci ve svém ţivotě. Avšak svobodu, téměř neuvěřitelnou vzhledem k situaci, jsem intenzivně proţíval právě na Slovensku v horách, kdyţ jsem pásl jalovice. Měl jste nějakého skvělého učitele? Určitě ne ve škole, kromě učitele češtiny. Mými učiteli, kdyţ jsem nesměl studovat vysokou školu, byli z fakult vyhození učitelé, např. Milan Machovec, Radim Palouš, Ladislav Hejdánek. Nechtěl jste někdy z komunismu utéct? V době komunismu nikoliv, měl jsem pocit, ţe moje místo je zde. Kdybych byl dnes mladší, asi bych na delší dobu do ciziny odjel, vadí mně prostředí české přízemnosti, závisti a malichernosti, neustálé vzájemné osobní napadání a populismus politiků. Při ministrování jste vystudoval po večerech práva, působíte jako advokát? Naplňuje vás ta práce? Jak jste přišel na to, že chcete být právníkem? Vystudoval jsem práva a sloţil i advokátní zkoušky, ale čistě právem se neţivím. Nemám dostatek praxe a ani by mne to nebavilo. Na právech mne zajímá jeho úzké sepětí s morálkou, jde v obou případech o normativní systémy, vyţadující úvahu o tom, jak by věci měly být. Právo není ničím jiným, neţ

12 hledáním a nalézáním spravedlnosti, na coţ se bohuţel dnes nehledí. Na dokumentu P. Kouteckého mi připadalo vlastně nejzajímavější, že člověk, který je mnoho let v centru dění v podstatě v plné síle, najednou tak trochu zmizí z veřejného obrazu. Jaké je to najednou takhle odejít? Nechybí vám ten politický adrenalin? Chtěl byste se zase vrátit? Z veřejného prostoru jsem nezmizel a nikdy nezmizím. Nakonec, pracuji dobrovolně pro řadu nevládních organizací v oblasti lidských práv, občas publikuji a přednáším či beseduji. Převáţně se studenty. Faktem je, ţe nereflektovaná moc představuje drogu, jíţ se člověk obtíţně zbavuje. Jsme na konci období dlouhého půstu. Vzpomínáte si na svůj první půst? Co pro vás to slovo půst znamená? Jak se postíte? Nemám rád okázalý půst moţná proto, ţe jej nedodrţuji, jak bych měl. Nicméně hledám chvilky soustředění, prostor k přemýšlení a k modlitbě. Máte nějakého duchovního rádce? Kaţdý sobě sám musí být duchovním rádcem za přispění Ducha svatého. Rád jsem dříve hovořil o věcech víry s dnešním biskupem Václavem Malým, dnes je pro mne autoritou a zároveň druhem v dialogu P. Jan Kuník z borotínské farnosti. Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl tím čím jste? Kde jsou mé chlapecké sny? Tíhnul jsem k literatuře, asi jsem chtěl být spisovatelem, stal jsem se alespoň novinářem. Co mají vaše děti snadnější a co těžší než vy? Nejtěţší prací v ţivotě je práce na sobě samém. V tom to mají dnešní děti stejně těţké jako jsme to měli my. Doporučíte nám nějakou dobrou knihu, kterou jste v poslední době četl? K vánocům jsem dostal pěknou kníţku: Je Bůh matematik? Snaţí se odpovědět na otázku, zda byla matematika objevena nebo vytvořena, coţ souvisí s otázkou o původu Jeţíše Krista, kterého podle verze, v níţ věřím, Bůh seslal proto, aby svět byl jeho prostřednictvím spasen. Máte blízko Tábora chalupu, jaký k tomuto kraji máte vztah slyšela jsem, že pomýšlíte na stěhování, je to pravda? Neustále v myšlenkách se ţenou oscilujeme mezi Prahou a Borotínem. Marie odsud pochází a je nám tady dobře. A cítíme odpovědnost za skrovný majetek, jenţ nám zanechali její předkové. Od slov k činům bývá mnohdy daleko, věřím však, ţe přijde čas, kdy v jiţních Čechách zůstaneme nastálo. Tereza Horváthová S úctou a poděkováním vzpomínáme na člena naší redakční rady a dlouholetého kostelníka v Táboře pana Jaroslava Nolče, který dlouhá léta poctivě pracoval v redakční radě našeho Farního zpravodaje. Za jeho obětavou práci mu patří velký dík. Navždy nás opustil 19. února 2011 v nedožitých 75 letech. Za vše děkují členové redakční rady a ostatní věřící

13 V neděli 1. května se uskuteční sbírka na TV NOE. Vikariátní katechetické středisko pořádá na Zelený čtvrtek 21. dubna od 9.00 hod. do hod. v poutním domě Emauzy na Klokotech velikonoční dílnu, při které je moţné si vyrobit nejrůznější předměty k velikonoční výzdobě. Budeme společně vyrábět ozdoby na velikonoční stůl, malovat kraslice, zdobit svíčky, velikonoční přání, plést pomlázky Po skončení bude uspořádán malý trh výrobků, výtěţek bude pouţit pro farnost P. Günthera Ecklbauera OMI v Pakistánu. Adorační den (osadní svátek) Tyto dny zavedl jiţ otec biskup Jan Valerián Jirsík (českobudějovickým biskupem byl v letech ) proto, aby se sešli farníci, společně se modlili a adorovali za diecézi. Tuto tradici obnovil otec biskup Antonín Liška v roce Sezimovo Ústí pondělí mše svatá výstav Nejsvětější svátosti svátostné poţehnání Tábor úterý ranní chvály výstav Nejsvětější svátosti mše svatá s poţehnáním Pohnání pátek výstav Nejsvětější svátosti mše svatá Poutě: Ratibořské Hory kostel sv. Vojtěcha Neděle v hod. po mši svaté se uskuteční sbírka na opravu vnitřních omítek v kostele Krátké zprávy Dolní Hrachovice kaple sv. Jana Nep. Sobota v hod. Rodná kaple sv. Jana Nepomuckého Neděle ve hod. V sobotu 30. dubna oslavíme výročí posvěcení kostela Proměnění Páně v Táboře. Slavnostní mše svatá bude v hod. Následující první májový den, který je nedělí Boţího milosrdenství, proţijeme s celou církví blahořečení papeţe Jana Pavla II. Před večerní mší sv. bude v první májová poboţnost. V úterý 3. května na svátek apoštolů Filipa a Jakuba bude v hod. mše svatá v kostele zasvěceném těmto světcům na bývalém hřbitově pod Kotnovem výročí posvěcení kostela Povýšení svatého Kříže v Sezimově Ústí oslavíme mší svatou v pondělí 23. května v hod. Poutní místo Tábor-Klokoty srdečně zve na celostátní Misijní pouť dětí s českobudějovickým světícím biskupem Mons. Pavlem Posádem, P. Jiřím Šlégrem, nár. ředitelem PMD, P. Güntherem Eckelbauerem, OMI, misionářem z Pákistánu a dalšími misionáři. Pouť se uskuteční v sobotu 28. května, začíná mší sv. v hod. v děkanském kostele v Táboře.

14 Kněžské svěcení přijme náš jáhen mgr. Tomas van Zavrel se spolubratry Vojtěchem Vagaiem a Janem Mikešem v sobotu 25. června 2011 v hod. v klášterním kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích z rukou otce biskupa Jiřího Paďoura, OFMCap. Svou první mši svatou primici bude pak slouţit v sobotu odpoledne v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bavorově v hod. V neděli pak bude slouţit mši svatou v kostele Proměnění Páně v Táboře v 8.30 hod. a v úterý v Sezimově Ústí od hod. Všichni jste srdečně zváni na tyto slavnosti. Zvláštní zřetele hodné akce ve farnostech spravovaných z Chotovin: Střezimíř: kaple sv. Vojtěcha pouť Ne, :00 /p. Včelák/ Borotín: farní kostel Nanebevstoupení Páně pouť /se sborem Exodus/ Ne, :30 Chotoviny: kaple u Jezera za účasti o. biskupa Pavla Posáda Po, :00 Aktuální zprávy z farností vč. změn programu akcí a proseb o finanční pomoc najdete na webových stránkách chotoviny.farnost.cz

15 Název položky VÝKAZ O HOSPODAŘENÍ od do podstatná část Název farnosti (údaje v Kč) Chotoviny Miličín Borotín Střezimíř Neustupov Hoštice Nájemné Prodeje, ost. zdaň. příj Sbírky Příjmy za církevní úkony Dary fyz. i právn. osob Úroky z vedení běţ. účtu Příspěvek obecní, státní Příjmy celkem Bohosluţebné potřeby Reţijní výdaje Opravy památek Opravy ostatní 2480 Odeslané sbírky, příspěvky Dary a charitativní výdaje 7363 Daň z příjmů, nemovit., Nákupy dlouhodobého maj Výdaje celkem Rozdíl příjmů a výdajů odeslané sbírky a příspěvky diecézi: Svatopetrský haléř Potřeby diecéze Charita Bohoslovci Havarijní fond oprav Svépomocný fond Misie Odvody z nájmů Odvody z prodejů a darů TV - Noe Na Haiti Příspěvek na tisk Bible Celkem Stav půjček k přijaté poskytnuté Stav finančních prostředků k

16 Vybrané bohoslužby ve Svatém týdnu a o Velikonocích ve farnostech Chotoviny, Miličín, Borotín, Hoštice, Neustupov a Střezimíř bohoslužby Květné neděle sobota :30 Hoštice mše svatá s průvodem s ratolestmi 19:00 Střezimíř mše svatá s průvodem s ratolestmi neděle :15 Chotoviny mše svatá s průvodem s ratolestmi 10:00 Miličín mše svatá s průvodem s ratolestmi 11:30 Borotín mše svatá s průvodem s ratolestmi 11:30 Neustupov bohosluţba slova Zelený čtvrtek 18:00 Miličín mše svatá na památku Večeře Páně (o. Slávek) 19:00 Chotoviny mše svatá na památku Večeře Páně Velký pátek 15:00 Kalvárie (Miličín) kříţová cesta (o. Slávek) 18:00 Miličín velkopáteční obřady (o. Slávek) 18:30 Chotoviny kříţová cesta 19:00 Chotoviny velkopáteční obřady Bílá sobota bez obřadů (večer) Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Vigilie :30 Chotoviny obřady Velikonoční vigilie 20:30 Miličín obřady Velikonoční vigilie (o. Slávek) Den slavnosti :15 Chotoviny mše svatá 10:00 Miličín mše svatá (o. Slávek) 10:00 Borotín mše svatá 11:30 Neustupov mše svatá (o. Slávek) 12:00 Střezimíř mše svatá 14:00 Hoštice bohosluţba slova Pondělí velikonoční 8:15 Chotoviny mše svatá s dětmi; ţehnání a pomlázka doprovod Chorus Domini 15:00 Kostelec mše svatá s dětmi; ţehnání a pomlázka doprovod Chorus Domini Úterý velikonoční 18:00 Mezno mše svatá

17 Bohoslužby Svatého týdne a o Velikonocích dubna 2011 Pátek a sobota Děkanský kostel TA Květná (pašijová) neděle - ranní chvály a svěcení ratolestí: - mše svatá: hod. Svátost smíření ve Svatém týdnu přede mší Klášterní kostel TA Tábor Klokoty Sezimovo Ústí Prachatice: Diecézní setkání mládeže 8.00 Pohnání Ratibořské Hory hod. přede mší Pondělí Svatého týdne - mše svatá hod. přede mší Úterý Svatého týdne - mše svatá Středa Svatého týdne - mše svatá Zelený čtvrtek 9.00 ČB katedrála: mše svatá se svěcením olejů 9.00 Klokoty-Emauzy velikonoční dílna pro děti - mše na památku Večeře Páně Velký pátek - velká kříţová cesta v přírodě - velkopáteční obřady Bílá sobota - modlitby u Boţího hrobu 8.00 Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - vigilie sobota obřady velikonoční vigilie den slavnosti neděle mše sv. se žehnáním pokrmů Pondělí velikonoční - mše svatá Ratibořice Pán vstal z mrtvých, jak řekl. Radujme se všichni a jásejme, Neboť on kraluje navěky. Aleluja. Požehnané Velikonoční svátky, živou víru ve Zmrtvýchvstalého Krista a vytrvalost na cestě za Ním přejí všem farníkům: P. Václav Hes, P. Jan Kuník, P. Pawel Dembek OMI, jáhen Mgr. Tomas van Zavrel a redakční rada Farního zpravodaje Tereza Horváthová, Miloslava Skopcová, Jiří Vančata a Petr Svoboda.

18 Z lázní přijela moje kamarádka, a tak jsem se jí ptala, jak se bavila, vytancovala a jaké měla tanečníky. Odvětila: Nic moc. Samí Francouzi a Rakušák! No to přece je výborné! Ale Francouz ten měl dvě francouzské hole a Rakušák, ten pamatoval Rakousko-Uhersko. Jak vidím, povídá dívka sebekriticky, tak se Vám se mnou moc dobře netančí, ţe? Není to nejhorší, povídá leţérně tanečník, ani mi to nepřijde, já v pivovaru válím sudy. Novák je na návštěvě u kamaráda Procházky, který byl převezen záchrankou do nemocnice. To je neuvěřitelné, ještě včera jsem tě viděl tancovat s takovou pěknou blondýnkou. Jak ses dostal tak najednou sem? Moje ţena mě viděla taky. Baví se tři ţeny, co daly manţelům k vánocům. Koupila jsem manţelovi věc, co udělá stovku za 10 sekund je to Honda. Já mu koupila věc, co udělá stovku za 5 sekund je to Porsche! Třetí je triumfuje: Já mu koupila věc, co udělá 200 za sekundu je to osobní váha! Zastaví policista na křiţovatce auto a povídá: Počtvrté jsem vás dnes zastavil a počtvrté vám říkám, ţe vám teče chladič! Řidič se vykloní z okna a odpoví: A já vám počtvrté říkám, ţe jsem kropicí vůz! Joţo nastoupí do autobusu a usedne do sedadla. Za chvíli přijde starší pán a říká: Tady sedím já. Ale já jsem tu byl první. Ale já jsem řidič. Marie, ţe na těch 50 let nevypadám? ptá se muţ své ţeny. Uţ dávno ne., odpoví manţelka. Muţ se ţenou jedou tábořit. Postaví stan a večer se uloţí ke spánku. Po nějaké době se muţ vzbudí, probudí manţelku a říká: Podívej se na nebe a řekni mi, co vidíš? Ţena: Vidím miliony hvězd. Muţ: A co na to říkáš? Ţena chvíli přemýšlí a pak řekne: Viděno z hlediska astronomie, jsou to miliony galaxií a biliony moţných planet. Astrologie mi říká, ţe Saturn leţí v konjunkci se Lvem. Co se času týče, usuzuji, ţe máme 3 hodiny a pár minut. Teologicky, ţe náš Pán je všemohoucí a my všichni jsme jen nicotně malí. Meteorologicky mi to říká, ţe budeme mít zítra krásný den. No a co to říká tobě? zeptá se ona. Muţ: Prakticky viděno, někdo nám ukradl stan. Tohoto zloděje jsme chytli velmi lehce. Vypáčil pokladnu, sebral peníze, vypil dvě láhve vodky a zanechal zřetelné otisky prstů. Na lahvi? Ne, na asfaltu. Matka píše učiteli: Nepřeji si, abyste našeho Jarouška bil, je totiţ velmi citlivý. My ho doma také nebijeme. A kdyţ, pak jen v sebeobraně! Otec si čte v ţákovské kníţce svého syna zápis od učitelky: Váţení rodiče, sděluji vám, ţe mě z vašeho Pepíka asi raní mrtvice. Stane-li se tak, nepřeji si, abyste mi šli na pohřeb! Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají římskokatolické farnosti uvedené v hlavičce. Redakce: Tábor, Děkanská 305, tel vede Petr Svoboda. faratabor@volny.cz Farní zpravodaj na internetu: Náklad 550 výtisků. Bezplatné.