Rodinná výchova v podmínkách DD eladná

Transkript

1 Rodinná výchova v podmínkách DD eladná Metodický servis pro výchovnou práci v roce 2005 a dále Autoi: Mgr. Miroslava ervenková Mgr. Milan Zeák Mgr. Tomáš Kanálik (pro rok 2006)

2 Rodinná výchova v podmínkách DD eladná Metodický servis pro výchovnou práci v roce 2005 a dále Obsah: 1. Úvodem 2. Základní principy rodinné výchovy: a) výchozí charakteristika b) dít musí vyrstat v prostedí citov velém c) musíme vytváet prostedí, kde se dti cítí v bezpeí a kde je jim dobe d) draz na soužití e) spolená budoucnost f) nezbytnost ádu g) systematicky, jasn a zeteln smovat k formování samostatné a odpovdné osobnosti h) usilujeme o harmonickou osobnost 3. Nkteré výchovné prostedky a) komunikace b) odmny a tresty c) škola d) televize 4. Závr 2

3 1) Úvodem Fungování dtských domov rodinného typu se stalo spoleenskou nezbytností. Naše zaízení k tomu vytvoilo výchozí technické a organizaní pedpoklady. Vzniklo šest samostatných bytových jednotek se základním funkním vybavením a základní organizaní strukturou. Relativn nejpíznivjší podmínky jsou v tomto smru dány pro innost 6. skupiny. Pokraujícím trendem v ešení technických a organizaních opatení bude snaha o relativní osamostatnní zbývajících pti byt. Z technického hlediska to bude v prvé etap výmna stávajících vstupních dveí za dvee bytového typu a tím vytvoení vizuální bariéry, která by regulovala nekontrolované a spontánní prolínání dtí mezi skupinami. Rozhodující význam však budou mít taková organizaní opatení v rámci každé skupiny, která tento pohyb dostanou pod kontrolu. Bez tchto zásah a pedpokládaných zmn bude do fungování domova stále prosakovat internátní charakter, což je pro další trend naší práce naprosto nežádoucí, nebo nesplníme jeden ze základních pedpoklad rodinné výchovy. V dalších etapách musí pak jít o zásadní projektové zmny a úpravy dispozice objektu, jinak nemže domov s tímto provizorním ešením naplnit spoleenskou objednávku a v tvrdé konkurenci funkn dobe vybavených a upravených domov neobstojí. Z technicko-organizaního hlediska nám musí jít o vtší podíl funkního využití kuchynk s vymezením uritého podílu na píprav jídla a vytváení podmínek pro vtší míru sebeobslužných inností /drobné pepírání, žehlení/. Stžejní roli však musí sehrát zmna kvality naší výchovné práce, která bude zeteln a systematicky smovat k realizaci takové výchovné práce, která bude svým charakterem akceptovat principy rodinné výchovy. Zatímco 1. pololetí mlo dominantu ve vytváení technických a organizaních pedpoklad, druhé pololetí musí primárn vidt takový zpsob výchovné práce, která bude faktickým stvrzením pemny na domov rodinného typu. Nkolik následujících metodických poznámek má v tomto smru poskytnout návod v orientaci takových výchovných princip a prostedk, které jsou pro rodinnou výchovu zásadní. 3

4 2) Základní principy rodinné výchovy a/ výchozí charakteristika PhDr. Zdenk Matjek uvádí, že forma základní rodinné pée rodinného typu sice svými nkterými vnjšími znaky hodn pipomíná rodinu /stálá osoba, heterogenní skupina, spolená stecha/, ale ve skutenosti mže být od faktické rodiny na hony vzdálena. Tvrdí, že existuje nco hlubšího a podstatnjšího, co navenek není tak zjevné, ale co je nemén dležité pro charakter rodinné výchovy. Povzme si nyní, které jsou to znaky a hledejme zpsoby, jak se k nim v našich výchovných podmínkách dobrat a piblížit. b/ dít musí vyrstat v prostedí citov velém Svené dti musíme mít opravdu rádi i s jejich deformacemi, defekty a nejrznjšími problémy, které nám denn komplikují život. Musíme mít vdomí, že starat se o svené dti a žít s nimi pináší pro každého z nás nco radostného a dává nám pocit životního uspokojení. Vysílejme jasné signály o svém zájmu a láskyplném vztahu. Základní motto naší práce lze vyjádit slovy: Snaž se, abys byl milován. Naplnní této myšlenky je vlastn základní šancí pro dosažení výchovného efektu. Slova, která by z našich úst mly dti asto slyšet: Mám t rád/a/, jsi šikovný/á/, jsem rád/a/, že jsi v mé skupin a že se o tebe mohu starat. Spolehni se na mne. Rád ti budu naslouchat, když mi budeš chtít nco sdlit. Dvuji ti. Je nám spolu dobe. c/ musíme vytváet prostedí, kde se dti cítí v bezpeí a kde je jim dobe Dít musí vyrstat v prostedí alespo relativn stálém. Domov, který nevytvoí pro dti podmínky, aby se v nm cítily voln, bez strachu a naptí, nemá právo na existenci. Pocit bezpeí a stability, vdomí citového zázemí a odezvy patí k základním lidským potebám. Dít musí mít hluboký pocit, že k nkomu patí, že se na nkoho mže spolehnout. Naše dít by si tento pocit mlo naplovat a uvdomovat ve vztahu ke svému vychovateli. Pokud z prostedí svené skupiny nevytvoíme místo, kde se dti cítí v bezpeí a kde je dtem dobe, nesplnili jsme základní výchovný pedpoklad. Každé 4

5 dít zde musí mít své místo, myslíme to nejen prostorov, ale též z pohledu sociálního a spoleenského. Proto musíme usilovat o stálost prostedí a vytváení citového vztahu k nmu. Bytové prostedí skupiny se postupn stává místem intimity a jakousi oázou klidu. Zde se musí dti uit, jak se uplatují vztahy mezi lidmi, jak se eší problémy, jak se lovk stává odpovdným. Je to místo, kde lze nalézt povzbuzení, je pdou, v níž se mže utváet identita dítte. Aby si dít naplnilo svou identitu se skupinou a bytem, musí dojít k faktickému naplnní pojmu náš byt, náš obývák K prohloubení angažovaného vztahu by možná také prospla náhrada neosobního íselného oznaení bytu za citliv volený název. Pro formování osobní vazby a simulování pedstavy domova má rozhodující význam rozsah a výet pedmt a míst, o nichž dít mže íkat mj pokoj, moje postel, mé kvítko Bytové prostedí skupiny musí být funkní, pohodlné, píjemné a stimulující. Spolu s kvalitou vzájemných vztah a vazeb vytvoí jedinenou atmosféru života skupiny, která mže sehrát kladnou roli v rodinné výchov. Dítti bychom mli dopát prostedí, kde by mohlo nejen pracovat, rozvíjet své zájmy, ale i odpoívat, když cítí únavu nebo snít a jaksi se ztratit, když potebuje být chvíli samo. Zkusme se podívat na prostedí skupiny oima jednotlivých dtí tak, abychom si mohli kladn odpovdt na otázku, zda má každé dít njaký svj vlastní kout, jakési vlastní kotvišt, které patí jenom jemu. Pi vytváení prostedí musíme ponechat uritou iniciativu samotným dtem. Pro dti platí v každém vku trochu jiná pravidla estetiky a poádku. Podstatné je, aby urité prostory a vci pojímaly dti svým zpsobem jako vlastní. Mlo by nám jít o takový zpsob chápání prostedí, kde dominantn zní poteba evokovat citovou složku dtí pi vnímání vcí, kde si dít své prostedí uvdomuje a zaujímá k nmu osobní vztah a postoj. Zasame se silnji o to, abychom dtem umožnili pobývat v prostedí, kde se budou cítit dobe. d/ draz na soužití Zvláštním rysem rodinné výchovy je draz na soužití a vztah dvry mezi vychovatelem a díttem. Pi nerespektování tchto princip nemá vychovatel šanci uspt. Musíme se snažit o to, aby dti 5

6 byly našimi spojenci. Výchova musí byt výsledkem vzájemného psobení mezi dvma póly - dtmi a vychovatelem. Vzájemn si pomáháme, spolen ešíme problémy. S tím souvisí i spolupráce mezi vychovateli skupiny. Stjme za sebou, dti musí vdt, že nám jde o spolenou vc. Podporujme se i tím, že se budeme navzájem chválit a tím vykazovat, že k sob chováme úctu. Spolen pekonávejme obtíže a neúspchy a ume dti vzájemné podpoe a pomoci jednoho k druhému. Bume s dtmi po veškerý možný as. Osobní a duševní blízkost je pro systém rodinné výchovy nezbytná. Vlastn celý systém rodinné výchovy je založen na spolužití a v uvdomní si toho, že musíme k dítti pistupovat individuáln a to za souasného respektování jeho osobnostních specifik. Dlejme vci spolen. Od inností v kuchyce pes práci v areálu až po sledování nkterých televizních poad. Komentujme je. Hledejme spolené chvíle klidu. Využijme hlavn veerních hodin, kdy dti odkládají svá obranná chování a kdy lépe vnímají naši snahu o vytvoení atmosféry pohody, tepla a vzájemné sounáležitosti. Draz na soužití musí vést vychovatele k tomu, aby v každodenním režimu života skupiny vytvoil jakési privilegované výchovné momenty, které fyzicky svedou dti dohromady. K takovým momentm, patí pedevším spolené jídlo. Proto se snažíme odpolední svainy, víkendové snídan a studené veee situovat do prostedí bytové kuchyky. Každá skupina musí mít své malé i velké rituály. K tm malým patí pedevším neformální komunity, které budou mít spíše podobu erné hodinky nebo posezení u aje. K tm vtším se bude nap. adit rituál pi pijetí nebo odchodu dtí, slavení svátk nebo njaká další významná událost v život nkterého z dtí. Draz na soužití bude vbec hodn spoívat na vytváení a dodržování systému tradic skupiny /nkteré z dtí mže poizovat a vést fotodokumentaci/, ve vtší míe je teba realizovat samostatné akce skupiny s úastí všech dtí, z nichž nkteré se mohou stát souástí tradic skupiny. Mžeme se teba stát organizátory každoron se opakující akce pro ostatní skupiny. Všemožn posilujeme aktivní spoluúast dtí na život skupiny. Aspekt soužití nás logicky povede k harmonizaci sociálních vztah a vazeb. Snažíme se, aby starší pomáhali mladším a byli pro n vzorem a autoritou. Eliminujeme všechny projevy šikany. 6

7 e/ spolená budoucnost Za jednu z klíových charakteristik rodinné výchovy považuje Dr. Matjek spolenou budoucnost. V rodin jsou rodie pln angažováni na osudu dítte. Dokonce na vlastní budoucnost myslí ve vztahu k dítti. V našich podmínkách nic podobného není možné. Ale nco pece jen musíme pro tento rys, který by nás o kousek pistril k rodinné výchov, udlat. Navozujme takové situace, kdy se neustále s dtmi na nco tšíme nebo když si všichni z neho dláme starosti. To nás siln vnitn propojí citov i psychicky. Plánujme spolu reálnou budoucnost, promýšlejme spolené akce, vymýšlejme spolen výlety a vycházky, rozhodnme, které z nich by mohly být souástí tradic skupiny. Poítejme, také s dtskou spoluúastí pi koncipování týdenních plán. f/ nezbytnost ádu Specifickou podmínkou rodinné výchovy v kontextu innosti dtského domova je nezbytnost ádu. Ten je zpoátku vnjší, postupn se stává vnitním a vytvoí jakési základní pedpoklady pro formativní psobení. Aby naše výchovné psobení mohlo pinést efekt, jsou nutná pravidla, systém stžejních výchozích bod, které se stanou oprnými sloupy života skupiny. Má-li tento systém fungovat, musí mít urité rysy. Vychovatel si pedevším ujasní pedstavu hodnotového systému, který chce v život skupiny prosazovat. Jasn a konkrétn pak formulujeme preferované hodnoty a snažíme se je vyjádit v podob jednoduchých pravidel, tím posílíme pozitivní morální, volní a charakterové vlastnosti dítte. Použijeme co nejmén slov, aby jejich poselství bylo jasné a jednoznané. Jejich dsledkem musí být každodenní konkrétní postoje dtí. Mly by být njakým zpsobem mitelné. Musíme jasn íci, co za kterých okolností od dtí oekáváme. To bude vyžadovat vysokou míru profesionality nás vychovatel ve výchovnvzdlávacích postupech, metodách a formách našeho poslání. Stanoveným hodnotám je teba uritým zpsobem i vyuovat. Zárove si uvdomujeme, že všechny hodnoty se rodí z kontaktu, z interakce mezi vychovatelem a díttem. Ke stávající praxi vtšiny skupin patí formulace jakéhosi Zákoníku nebo Desatera skupiny. 7

8 V této souvislosti je teba dosáhnout toho, aby dti svj ád chápaly, respektovaly a aby zárove vdly, že to nese s sebou konkrétní odpovdnost. Pravidla musíme stále ovovat a posuzovat jejich životaschopnost a aktuálnost. ád nemže být dogmatický, ale musí se dynamicky pizpsobovat zmnám v život skupiny, mnícím se podmínkám a osobním zmnám dtí. Vyvarujme se rozporu mezi slovy a iny. Zachovávání pravidel nezajišujeme pomocí sankcí, nýbrž kvalitou vztahu mezi díttem a vychovatelem. Pijetí ádu by mlo patit k významným rituálm skupiny, kontrola jeho plnní pak každodenní souástí komunit. V souvislosti s dodržováním ádu je teba podotknout, že vychovatel musí znát a vnímat osobnost každého jednotlivého dítte, rytmus jeho zrání a rstu a podle toho volit vhodnou strategii a taktiku. Velmi individuáln je teba vysvtlit a nauit pravidla hry. Jasn vysvtlujeme své myšlenky, volíme správná slova a iny, vhodn komunikujeme. Oceujeme dobré postoje, všímáme si i malikostí. Povzbuzujeme. Napomínáme tak, abychom nenarušili srdený vztah mezi vychovatelem a díttem. g/systematicky, jasn a zeteln smovat k formování samostatné a odpovdné osobnosti. Rodinná výchova musí systematicky, jasn a zeteln smovat k cíli výchovy, kterým je v našich podmínkách vybudování samostatné a odpovdné osobnosti. Rozhodn musíme nauit dti fungovat samostatnji v asovém režimu dne. Omezíme povelové ízení, pesn vymezíme pozici a roli každého jednotlivého dítte, konkrétn stanovíme obsah a rozsah svených úkol, fixujeme osobní odpovdnost. Vtší míru samostatnosti a zodpovdnosti musíme prosadit do školní pípravy. Stávající praxe je neúnosná. Snažme se také o to, abychom v daleko vtší míe samostatnosti a odpovdnosti zaangažovali dti do chodu života skupiny a to nejen v každodenních situacích, ale též pi spolených akcích. Ume dti co nejvíce jednání a formám styku s okolní veejností a institucemi, povujme je v této souvislosti pimenými konkrétními úkoly. Podle možností a individuálních pedpoklad zajišujme jejich úast v zájmových útvarech nebo akcích poádaných jinými 8

9 organizacemi, kde je pedpoklad jejich samostatného vystupování. Neizolujme dít v našem omezen formativním prostedí. Povzbuzujme je k pebírání odpovdnosti, k rozhodování. Ume je, aby si samy vytvoily pracovní plán, kterou práci je teba udlat a dokdy, urit, co je pednostní a naléhavé. Zvyšme jejich podíl samostatnosti a odpovdnosti pi zajišování provozu kuchyky, gradujme jejich podíl na pkném vzhledu a poádku svených bytových prostor, zvláštní pozornost vnujme odpovdnosti za svený majetek. Zdrazujme dtem jejich vlastní odpovdnost za vztah k životnímu stylu, vlastnímu zdraví, které v mnohém smru ovlivní kvalitu jejich píštího života. Daleko vtší míru samostatnosti a odpovdnosti vyžadujme smrem k hygienickým návykm, péi o svj zevnjšek a všem sebeobslužným innostem. h/ usilujme o harmonickou osobnost Smyslem rodinné výchovy je samozejm celkové formování harmonické osobnosti, a tedy zetel k dalším dležitým osobnostním stránkám. Jejich výbr a stanovení preferencí bude odviset od faktické poteby výchovné orientace skupiny a specifického pístupu vychovatele. Pesto vidíme nutnost na tomto míst zdraznit nkteré vlastnosti, které v kontextu naší práce zvláš naléhav vystupují do popedí. Pomozme dtem nabýt sebedvry. Naume je, aby si ekly: Já to dokážu. Povzbuzujme je. Nechejme asto zaznít vtu: Jsem na tebe hrdý. Veme je k úct a poctivosti, ume je mluvit pravdu, respektovat pravidla a práva jiných, cizí osobní majetek, naume je dodržovat sliby. Ukazujme dtem cestu k citlivosti a soucitu. Dodávejme jim nadšení, rozvíjejme tvoivost, probouzejme zájem o nové vci. Vlévejme nadji, chu do práce, studia, jednání. Snažme se, aby dít stále nco dlalo, aby se nepropásla ani minuta. Svou práci musí vychovatel dlat tak, aby ml neustále v zásob arzenál nabídek a píležitostí k innosti. Mjme na pamti, že nejvtším nepítelem vychovatele je zahálka, nuda, strnulá netenost, odevzdanost, lhostejnost. 9

10 Ume dti, že souástí života jsou námaha, trplivost vytrvalost a pemáhání bolesti, fyzické i duševní. Reagujme tak na trend dnešní doby mít všechno a hned. Zdrazujme potebu pracovitosti a vynaloženého úsilí, bez nichž nebudeme mít nic. Trénujme je také pro prohru. Reagujme na pílišnou erotizaci dtství a elme nesnesitelné vulgarizaci. Ume dti odvaze a síle jednat podle vlastního svdomí. Znamením odvahy v naší komformistické dob je schopnost odolávat a pevn si udržovat vlastní identitu, hájit vlastní myšlenky a postoje. Zdrazujme stídmost, istotu, laskavost, toleranci a pokoru. Veme dti k šetrnosti a ume je poznávat a vnímat hodnotu vcí. Mluvme o prmrném platu a porovnávejme s hodnotami vcí, které vytváejí servis sloužící dítti. Vysvtlujme jim, jak jsou na tom dobe v porovnání s mnoha vrstevníky. Umožujme jim praktickou zkušenost s penzi. Naume je neplýtvat penzi, veme je k tomu, aby dokázaly plánovit a s aspektem šetení pistupovat ke svému kapesnému. Pomáhejme jim, aby nespadly do pasti nadmrného konzumu. Ume je kultue dávání. Zkusme dosáhnout finanní spoluúasti na život a potebách skupiny. Podílejme se pimeným zpsobem nap. na nákupu aje a cukru nebo sirupu, uvažujme o symbolické spoluúasti pi poizování dárk pi oslavách svátku ostatních dtí, ume je vyjádit i formou jednoduchého dáreku svou vdnost vychovatelm. Ovlivujme u dtí schopnost empatie, umní vcítit se do myšlení a jednání druhého. Ume dti vidt sebe a dní kolem oima druhého, snažme se toho druhého pochopit a porozumt mu. S tím do znané míry souvisí ešení konflikt, které vznikají zákonit, ale kde práv úrove vztah ovlivní zpsob jejich ešení. Stimulujme je k nejvhodnjšímu ešení situace. Naume je vyhýbat se zbyteným konfliktm. Vybavme je poznáním, že nkdy budou muset i ustoupit a pípadn odpustit. Naume též dti pistupovat k problémm a ešit je, vytváejme u nich schopnost problém pojmenovat, oznait a popsat. Pomáhejme s vyhledáváním možných ešení, porame s výbrem nejvhodnjšího. Reagujme na narstající agresivitu. Ta je sice formou energie dítte, bez našeho zásahu se však mže stát destruktivní. Jist si uvdomujeme, že u našich dtí je silná poptávka po podívané plné násilností. asto jde o útk pe nudou a touhou po silnjších 10

11 prožitcích. Musíme ji tedy usmrovat pozitivním zpsobem, pedevším sportem. Dopejme jim píležitost k úspchu. Zprostedkujme dtem ve vtší míe spojení s pírodou. Abychom nalezli pírodu, musíme ven a uvdomit si námahu z chze. Abychom ji objevili musíme se ztišit, mlet, ekat. Pro naše dti picházející z hluného svta je to velmi nároné. Pro naši práci je kontakt s pírodou nezbytný, navíc k tomu máme optimální podmínky. Provozujme trekking, turistiku, výlety, vycházky, zprostedkujme dtem úžas z krajiny a elme tak novému druhu negramotnosti, kdy lovk už není schopen žasnout a cítit potšení z pozorování krajiny, vn istého vzduchu a zpvu vody. Píroda je školou pokory, ukazuje cestu od ekologie ke svdomí. A nakonec ješt zmínka o humoru. Smjme se asto s dtmi. Humor je rozpouštdlem mnohého naptí. 3) Nkteré výchovné prostedky a/ komunikace Požadavek rodinné výchovy nov vymezuje pozici dítte. Z objektu výchovné manipulace musíme uinit dít aktivním subjektem. V této souvislosti se stává komunikace mezi vychovatelem a díttem velmi zásadním výchovným prostedkem. Mžeme tvrdit, že míra soužití, kterou jsme zdrazovali v pedchozí kapitole, je do znané míry dána kvantitativním rozsahem a charakterem a pedevším kvalitou komunikace. Mlo by nás ustavin trápit vdomí nedostatku asu pro komunikaci. Nkdy musíme pekonávat vlastní nechu ke komunikaci, zvlášt tehdy, kdy podvdom nechceme o problémech slyšet. Nkdy musíme pekonávat bariéru odporu ze strany dítte. To vše nás nesmí odradit. Najdme si as, abychom mohli mluvit každý den se všemi dtmi mezi tyma oima. Dti musí mít jistotu, že jejich slova jsou slyšena. Proto jim naslouchejme s plnou pozorností. Dávejme drobné podnty, respektujme mlení, zdržujme se unáhleným úsudkm, vyhýbejme se okamžitým ešením. Nebojme se také, jakožto vychovatelé chválit sami sebe navzájem. Dobe odvedená práce, nesmí zstat nepovšimnutá. Tím snáze umocníme klima vzájemného porozumní, upímnosti, jistoty, dvry, 11

12 spravedlnosti a do znané míry eliminujeme komunikaní bariéry. Dtí siln vnímají naši vzájemnou komunikaci a tím pejímají náš vzor chování. b/ odmny a tresty Zvláštním rysem rodinného života je draz na soužití namísto promyšlených výchovných technik a praktik. Výchovnou technikou máme na mysli pedevším odborné zacházení s odmnami a tresty. V rodinné výchov je nad tuto technologii povýšena rovina osobního vztahu. Rozhodující musí být vztah mezi díttem a tím, kdo odmuje nebo trestá. Úinnost odmn a trest totiž stojí a padá s dvrou a celkovým vzájemným vztahem. Jestliže se dítti za každý drobný úspch dostane kladné stimulace, je velká pravdpodobnost vstícného jednání. Pedpokladem úinku trestu musí být pocit viny u dítte. Dít musí vdt, že narušilo svj vztah k vychovateli. Bez tchto podmínek se trest stává aktem prostého násilí. Jestliže za každou chybou dítte pijde trest a nic víc, dít se správnému jednání nenauí. Cílem rodinné výchovy je nastolení takového systému, který funguje tak, že se dti bez jakéhokoliv vnjšího násilí podizují naší vli. Tresty a autoritáské myšlení a jednání je teba nahradit vzájemnou spoluprací. Donucovací prostedky nahrazujeme pesvdováním. Vychovatel, který vstoupí s díttem do konfliktu, je nucen použít jeden trest za druhým. Výsledkem je stále problémovjší dít. Mjme na pamti, že pochvala je vždycky úinnjší než trest. Nikdy netrestejme, dokud jsme nevyerpali všechny prostedky. Nejednejme v daném okamžiku pod vlivem afektu, se zlobou v oích a s urážkou na rtech, nýbrž se soucitem a nadjí do budoucnosti. Každodenn ped nás vstoupí poteba vyhubovat nkterým dtem. Odlišme dobré a potebné vyhubování od neúinného mentorování, které nepináší žádný efekt a deklasuje nás v oích dítte. Vyhubovat dtem tak, že dosáhneme pozitivního a teba i trvalého výsledku, je umní. Musí být disciplinované, okamžité, správné a jasné, úinné a musí mít správnou intenzitu. Musí být z nho jasn patrné, že nesmuje proti dítti, ale jeho chování. Pak je pozitivní. V souvislosti s problematikou odmování a trestání úime na závr zmínku, že se musíme nauit i umní odpouštt. Odpuštní totiž zabrauje zhoršování vztah. Má úžasnou schopnost zmnit druhého. 12

13 Jist si uvdomujeme, že odpouštt neznamená omlouvat. Chyba zstane vždy chybou. Odpuštní není projevem slabosti, je pedevším výrazem lásky k dítti a dkazem mravní síly a vysplé autority. Pro život skupiny je zárove jakousi injekcí nadje. c/ škola Reakce dtí na školu je uritým zpsobem generální zkouškou, ve které jsou zhuštny všechny problémy, které se u našich dtí objeví pozdji v samostatném život. Vyhlídka tedy pro nás nijak píznivá. V drtivé vtšin zvládají naše dti školní úkoly a povinnosti s obtížemi. Ne vždy jde o absenci intelektuálních pedpoklad. Tém stoprocentn však skoro vždycky chybí motivace. Vdomí odpovdnosti, prestižní motivy, ale i strach z kritiky nadízených vedou vychovatele k tomu, že vnuje píprav na vyuování neúmrný asový prostor. Výsledkem je, že život skupiny je pes školní týden doslova paralyzován a v podstat se redukuje na školní pípravu a odkládání dtí ped televizní obrazovku, poíta nebo v lepším pípad jejich uvolnní ke spontánním zájmovým, pedevším pohybovým aktivitám. Prostor pro formativní psobení jsme museli vyklidit, nebo pojetí pípravy v naší režii je extenzivní a takka výhradn založené na pímém dohledu vychovatele, s malou aktivní spoluúastí dítte a pedevším s nedostateným podílem samostatného a odpovdného pístupu k plnní daných úkol. Vytváí se tak situace, která je málo únosná jak pro vychovatele, tak i pro samotné dít, nebo nepináší ani jednomu ani druhému oekávaný a pedpokládaný efekt. Podstata ešení problému musí spoívat v hledání cesty, vedoucí od extenzity k intenzit. Jde tedy nejen o splnní urité sumy požadavk školy, ale také o to, jak ovlivujeme postoje a návyky dtí, jak je vedeme k logickému myšlení, jak je uíme uit se, pracovat s informacemi, zda si osvojují metody sebevzdlávání a pedevšímjestli si odnášejí schopnost samostatn pracovat jako významný postulát celého dalšího života. Pípravu musíme chápat jako významný prostedek pro rozvoj vle, cílevdomosti, pomru k práci, vytrvalosti a pelivosti, odpovdnosti, smyslu pro poádek a pravidelnost práce. Dít by mlo vidt v píprav na vyuování základní metodu píští spoleensky užitené práce. 13

14 Efektivnost pípravy bude v mnohém záviset na formách. Jeden z nejvtších nedostatk naší praxe vyplývá ze snahy provádt pípravu v podstat vyuovacími metodami. Proto dejme uplatnní nejenom form individuální, ale zaame pípravu ve dvojicích, ve skupinách, uplatnme metodu konzultací, organizujme stálé patronáty, prokládejme pípravu zábavnými formami, kvízy, hrami. Využívejme studijních poítaových program, pracujme s encyklopedickou a populárn naunou literaturou. Naší povinností je zajistit dítti nezbytné podmínky pro pípravu, vhodné studijní a pracovní prostedí, jeho funkní uspoádání, soubory pomcek, potebnou literaturu. Berme na zetel požadavky duševní hygieny. Když pak pikroíme k píprav, doceme organizaní stránku. Na skupin musí existovat jasné urení pravidel pro uení. Navome správnou pracovní pohodu, doceme psychologickou pípravu. Dti se svují s tím, co se událo ve škole, prohlížíme ŽK, sešity, chválíme, povzbuzujeme. Dít musí nabýt pesvdení, že nám na jeho výkonu mimoádn záleží. Dejme rovnž v této fázi dtem píležitost sdlovat své školní zážitky. Nekritizujme uitele ped dtmi. Úpln na zaátku vlastní pípravy by si mly dti nejdíve zopakovat /peuit/ prbh uplynulého vyuovacího dne. To v naší praxi chybí a pitom jde o rozhodující moment trvalejšího osvojení poznatk a vykroení ke školní úspšnosti. Vychovatel se pesvduje, co si dít zapamatovalo. Pak teprve pikroíme k psaní úkol a píprav na píští den. Zaínáme nejnáronjšími úkoly, stídáme pedmty, vytváíme podmínky pro koncentraci. Snažíme se o samostatný pístup dítte, radíme, podncujeme, zdrazujeme vlastní sebekontrolu. Uíme úelným zpsobm zapamatování, neustále navazujeme na poznatky díve osvojené, sousteujeme jejich pozornost k hlavním bodm. Doceujeme dovednost správného tení s porozumním, schopnost ešit samostatn úkoly, zamujeme se na znalost zdroj informací a práci s nimi. Celkov zdrazujeme pracovní strategii než dílí vdomosti. Rozhodujícím faktorem pro nás musí být motivace ve všech aspektech. asto nechejme znít vtu: Ty to dokážeš, já jsem s tebou a vím Ti. Šanci na úspch má v podstat pouze vychovatel, který dovede motivovat dti, kde existuje citové propojení mezi 14

15 vychovatelem a díttem a kde výkon dítte mže být mimo jiné stimulován také snahou nezklamat svou tetu nebo strejdu. d/ televize Výchovné výsledky svené skupiny budou v mnohém odviset od toho, jak se vychovatel vypoádá s existencí televize. Mže totiž výrazn oslabit naši výchovnou roli. Nedostaneme li ji pod úinnou kontrolu, bude požírat as na úkor osobního kontaktu s dtmi, ovlivovat jejich zpsob myšlení, ád a životní styl. Je nutné nauit dti sledovat program a ne dívat se na televizi. Zpravidla hltají televizi jenom proto, že nemají na práci nic lepšího. Hledí, aniž by vidly. Dti potebují vodítko, jinak vidí všechno a bez ohledu na stupe zralosti. Musíme je uit udržovat kontakt s realitou, obnovit kontakt se skuteným životem. Televize je filtr, který jim brání v normálním styku se skuteností. Dti navyklé na virtuální realitu mohou žít v nebezpeném zmatku, kde jsou setené hranice mezi skuteností a fikcí. Televize prokazateln vytváí u dtí fiktivní skutenost, která jim mže zmnit vdomí do té míry, že jim nedovolí rozvinout vlastní schopnosti. Chrame je také ped pílišnou agresí, nadmrným písunem erné kroniky, násilí a sexu. Naume je odolávat vlivu reklamy, ukazujme jim, že ji musí brát s rezervou. Musíme umt využívat televizi: tídit získané vdomosti, zaleovat je do souvislého celku, uit dti výbrovému pístupu k televizním programm, regulovat as trávený ped televizní obrazovkou. Spolen sledujme vybrané programy, diskutujme o nich, komentujeme je. Ale pedevším pedkládejme dtem alternativu, která bude spoívat v tom, že nauí dti nacházet potšení z innosti a tvoivosti. 4) Závrem Naše smování k rodinné výchov by mlo naznait mimo jiné jeden nový rys: mlo by vtisknout každé skupin specifickou tvá, v níž se zobrazí nejen kvalita práce výchovného týmu, ale též jejich životní postoje, temperament a zájmové spektrum. Tak se fakticky pozná, kde psobí vychovatelé, kteí jsou schopni nesmazateln vstoupit do života dítte a sehrát v nm neopakovatelnou roli. 15

16 A práv o takové vychovatele nám na naší cest kvalitativních zmn v rodinné výchov jde. Takoví vychovatelé jsou si vdomi toho, že lidová tvoivost jejich práce mže být sice obohacující, ale pouze v propojení s erudovaným pístupem dozná svých vysokých kvalit. Kéž se nám tento text stane výzvou k dalšímu sebevzdlávání, k získávání nových metod práce, návyk, dovedností, abychom kvalitativn rozvíjeli osobnost našich dtí a zasloužili se o jejich úspšnou integraci do spolenosti. V eladné / Autoi: Mgr. Miroslava ervenková Mgr. Milan Zeák Mgr. Tomáš Kanálik Dodatek: V metodickém materiálu bylo použito vedle poznatk a zkušeností autor z praxe myšlenkového odkazu PhDr. Zd. Matjka, Dona Bosca a Bruno Ferrera. 16