Kardiovaskulární choroby otázka pro 21. století

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb Kardiovaskulární choroby otázka pro 21. století Bakalářská práce Autor: Obor: Lucie Laskavská Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaroslava Pavelková, Csc. Praha Duben 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 26. dubna 2012 Lucie Laskavská

3 Poděkování: Děkuji doc. RNDr. Jaroslavě Pavelkové, CSc. za odborné vedení bakalářské práce, cenné rady a připomínky.

4 Anotace Práce je věnována problematice kardiovaskulárních onemocnění, jako jedné z civilizačních chorob současné doby v České republice i ve světě. Je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část podává podrobné informace o charakteristice a výskytu kardiovaskulárních onemocněních u obyvatel České republiky. Řešeny jsou i zdravotní a ekonomické dopady na jednotlivce i stát. Důraz je kladen na prevenci této civilizační choroby. Praktická část představuje výzkum, který ověřil některé teoretické podklady problematiky a potvrdil nutnost preventivních opatření a osvěty této civilizační choroby v podobě dodrţování zdravého ţivotního stylu jedince. Klíčová slova Civilizační choroby, kardiovaskulární choroby, rizikové faktory, zdravotní a ekonomické dopady onemocnění, prevence Annotation The work is devoted to the issue of cardiovascular disease, as one of the diseases of civilization in present day in the Czech Republic and abroad. It is divided into theoretical and practical part. The theoretical part provides detailed information on the characteristics and cardiovascular disease in the Czech population. Solutions are also health and economic impacts on individuals and the state. Emphasis is placed on prevention of civilization diseases. The practical part presents research that examined some theoretical background issues and affirmed the necessity of preventive measures and awareness of civilization diseases for maintaining a healthy lifestyle of the individual. Key words Civilization diseases, cardiovascular diseases, risk factors, health and economic impacts of disease prevention

5 Obsah ÚVOD... 7 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE... 8 TEORETICKÁ ČÁST Teoretické podklady k problematice kardiovaskulárních chorob Charakteristika kardiovaskulárních chorob Historie kardiovaskulárních chorob Kardiovaskulární choroby ve starém Egyptě Onemocnění patřící do skupiny kardiovaskulárních chorob Ateroskleróza Ischemická choroba srdeční Angina pectoris Náhlá smrt Akutní infarkt myokardu Hypertenze Cévní mozková příhoda 2Rizikové faktory jako příčina vzniku kardiovaskulárních chorob Neovlivnitelný rizikový faktor Ovlivnitelný rizikový faktor Metabolický syndrom jako příčina vzniku kardiovaskulárních chorob Hluboká žilní trombóza Klinické příznaky ţilní trombózy Rizikové faktory ţilní trombózy Léčba hluboké ţilní trombózy Prevence hluboké ţilní trombózy Diagnostické vyšetřovací metody hluboké ţilní trombózy Plicní embolie jako komplikace hluboké ţilní trombózy...29

6 4Vyšetřovací metody Elektrokardiogram Ultrazvuk Holterovo monitorování EKG Ambulantní Holterova monitorace krevního tlaku Ergometrie Koronarografie Angiografie Léčebné metody Koronární angioplastika Stent Aortokoronární bypass Demografická situace a struktura úmrtnosti kardiovaskulárních chorob Prevence kardiovaskulárních chorob a zdravý životní styl Primární prevence Sekundární prevence Program na podporu prevence kardiovaskulárních chorob Úroveň a financování zdravotní péče v České republice Financování zdravotní péče a ekonomické výdaje na zdravotnictví Úroveň a financování kardiovaskulární péče Náklady na léčbu vybraných kardiovaskulárních chorob v ČR i ve světě...42 PRAKTICKÁ ČÁST Cíl praktické části výzkumu Hypotézy výzkumu Metodika práce Pouţitá výzkumná metoda Charakteristika výzkumného vzorku...46

7 12Výsledky Vyhodnocení dotazníku pro pacienty soukromých ambulantních zařízení Závěry výzkumu...69 DISKUSE ZÁVĚR Seznam literatury a dokumentů Odborná a literatura Internetové zdroje...77 PŘÍLOHY

8 Úvod Zdraví si lidé vyprosili od bohů, že však je mají ve svých rukou, aby je chránili, na to již nepomyslí. (Demokritos, in Hromadová 2004)) Kardiovaskulární choroby představují v současnosti jednu z největších hrozeb pro lidstvo. Jsou totiţ nejčastější příčinou úmrtí v České republice i ve světě. Kardiovaskulární choroby se tak stávají diskutovaným globálním problémem lidstva. Na vzniku kardiovaskulárních chorob se podílí především moderní styl ţivota, jako je např. nedostatek pohybu, nezdravá strava, dlouhodobý stres, obezita, kouření, alkohol či nedostatek spánku. Všechny tyto zmiňované rizikové faktory mají za následek vznik kardiovaskulárních onemocnění. Kardiovaskulární onemocnění je onemocnění srdce, do skupiny těchto onemocnění řadíme např. cévní mozkovou příhodu, infarkt myokardu, ischemickou chorobu srdeční, hypertenzi, aterosklerózu apod. Dle statistik, se však počet úmrtí na kardiovaskulární choroby od konce minulého století významně sníţil. Zvláště díky novým moderním technologiím, neustálým výzkumům, které zajišťují nové léčebné postupy a podrobnější diagnostické metody. I přes neustále zlepšování a modernizování zdravotní péče zůstávají kardiovaskulární choroby na první příčce onemocnění, na které se nejčastěji umírá. Předloţená práce se zabývá charakteristikou kardiovaskulárních chorob s důrazem na hlubokou ţilní trombózu. Představuje rizikové faktory, které jsou příčinou vzniku kardiovaskulárních onemocnění, diagnostické metody, moţnosti léčby a prevence této civilizační choroby. Praktická část je zaloţena na základě dotazníkového šetření. Výzkum byl prováděn mezi pacienty soukromých zdravotnických zařízení v Kolíně, Kutné Hoře a Nymburce, s cílem zjistit a analyzovat informace týkající se problematiky kardiovaskulárních chorob a zdravého ţivotního stylu u těchto respondentů. Pozornost je věnována také ekonomickým dopadům tohoto onemocnění na jedince a stát. 8

9 Cíle bakalářské práce Obecné cíle Vyhledat a analyzovat informace o problematice kardiovaskulárních chorob Charakterizovat kardiovaskulární onemocnění Seznámit s rizikovými faktory kardiovaskulárních onemocnění a jejich následnou prevencí Popsat úroveň zdravotnické péče v oblasti kardiovaskulárních onemocnění a její financování Provést a představit výzkum v oblasti kardiovaskulárních chorob a zdravého ţivotního stylu u vybraného vzorku pacientů Praktické cíle výzkumu Zjistit, na jaké kardiovaskulární onemocnění se dotazovaní nejčastěji léčí Zjistit, zda dotazovaní dodrţují zásady zdravého ţivotního stylu Zjistit, jaké jsou přibliţné měsíční finanční náklady dotazovaných na léčbu jejich onemocnění Zjistit, jakým způsobem probíhá jejich léčba a jak často dochází na kontroly Zjistit, jaká je kvalita zdravotní péče, kde se dotazovaní léčí Zjistit, zda respondenti sledují problematiku jejich onemocnění Zjistit, zda měli respondenti moţnost dostat se na nějaké specializované kardiovaskulární pracoviště 9

10 Teoretická část 1 Teoretické podklady k problematice kardiovaskulárních chorob Kardiovaskulární onemocnění je onemocnění srdce a cév. Onemocnění patří mezi civilizační choroby. Civilizační choroby jsou způsobeny moderním ţivotním stylem. Mezi hlavní příčiny těchto onemocnění patří příjem kaloricky bohatých jídel ţivočišného původu, přeslazování a přesolování jídel, nedostatek pohybu, stres, kouření, nadměrná konzumace alkoholu, a také znečištěné ţivotní prostředí. Tyto příčiny způsobují nahromadění volných radikálů, které urychlují rozvoj mnoha nemocí. Kromě kardiovaskulárních chorob dále řadíme do skupiny civilizačních onemocnění obezitu, anorexii, diabetes mellitus, nádory, deprese, alergie nebo astma Charakteristika kardiovaskulárních chorob Kardiovaskulární systém neboli oběhová soustava člověka je tvořen dvěma oddíly: centrálním (srdce) a periferním, který tvoří cévy. Jejich úkolem je zásobovat tkáně kyslíkem, ţivinami a hormony v souladu s tkáňovými potřebami a odvádět odpadní produkty látkové přeměny z tkání. Kardiovaskulární systém se také podílí na udrţování tělesné teploty. Neplní-li kardiovaskulární systém některou z těchto funkcí, objevuje se oběhová nedostatečnost Historie kardiovaskulárních chorob Kardiovaskulární choroby nejsou problémem pouze dnešní doby, ale prokazatelně trápili i naše předky v minulých století. V minulosti byla častou příčinou úmrtí především hypertenze, kterou bylo těţké diagnostikovat, natoţ léčit. Nemocní tak často nevěděli, ţe tímto onemocněním trpí. V důsledku dlouhodobě neléčené hypertenze pak docházelo k úmrtí. 1 ) ) 10

11 Zejména 20. století, jeho 2. polovina, je poznamenáno bojem s civilizačními chorobami a tento boj vede především vědní obor, který se nazývá kardiologie. Kardiologie spolupracuje s mnoha dalšími obory a dělí se na kardiologii: preventivní (předcházení nemocem), farmakologickou (nové léky), intervenční (angioplastiky a kardiochirurgie) a přístrojovou (kardiostimulátory). Člověk, který se narodil v roce 2000 má pravděpodobnost, ţe se doţije 80 let. V průběhu 20. století se ţivot prodlouţil v průměru o čtvrt století (např. v roce 1900 se lidé doţívali pouze věku 55 let). Na prodlouţení ţivota se asi z 50 % podílí předcházení a léčba onemocnění srdce a cév (Špinar, Vítovec 2007). Přes veškeré lékařské pokroky a úspěchy jsou kardiovaskulární choroby stále nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích západní civilizace. Dle výše uvedených autorů Špinar, Vítovec (2007) se na kardiovaskulární choroby umíralo jiţ v minulých století. Kardiovaskulární onemocnění jsou pro současnou společnost asi takovou hrozbou, jakou byly ve středověku infekční choroby mor a cholera. Např. hypertenze byla příčinou smrti u známých osobností jako byl Ludwig van Beethoven ( ), Francisco José de Goya zase skonal na mozkovou mrtvici. Na neléčenou hypertenzi, jejímţ následkem byla mozková mrtvice, zemřeli také Charles Chaplin ( ) či Konrád Lorenz ( ). Podle některých zdrojů trpěl hypertenzí i americký prezident Franklin Roosevelt, který po 10 letech trápení s hypertenzí zemřel na cévní mozkovou příhodu. Dalším významným státníkem trpící touto chorobou byl J.V. Stalin, který také v roce 1956 umírá na cévní mozkovou příhodu (Špinar, Vítovec 2007). Všechny tyto zmiňované historické osobnosti se mohli doţít vyššího věku, pokud by jim byl kontrolován a léčen krevní tlak. Doba 18. a 19. století neměla dnešní moţnosti kontroly, či léčby. Můţeme proto konstatovat, ţe dnes v 21. století věda skutečně pokročila kupředu, zejména pokrok v diagnostických metodách. Dnes můţeme diagnostikovat onemocnění pomocí počítačové tomografie, magnetické rezonance, rentgenového vyšetření, angiografie apod. Dalším pokrokem je objevení nových moţností léčby, zejména nových léků a nových způsobů, jak léčit kardiovaskulární onemocnění Kardiovaskulární choroby ve starém Egyptě Výzkumný ústav Mid America Heart Institute v Kansas City se zabýval studiem egyptských mumií. V roce 2009 se díky těmto výzkumným pracím bylo zjištěno, ţe nebezpečnou arteriosklerózou věnčitých tepen lidé trpěli jiţ před 3500 lety. Tento objev je 11

12 důkazem toho, ţe arterioskleróza není pouze následkem dnešního moderního ţivotního stylu, ale kardiovaskulární onemocnění trápila i naše předky. Výzkumný tým egyptologů a rentgenologů dokázal zobrazit srdce a cévy u 13 ze 22 vyšetřovaných mumií z období od roku 1981 před naším letopočtem do roku 364 našeho letopočtu. Výsledky této studie byly předneseny na sjezdu American Heart Association, který se konal v Orlandu na Floridě v listopadu roku Arterioskleróza byla s jistotou prokázána u tří zkoumaných vzorků a s vysokou pravděpodobností konstatována ještě u dalších tří. Faktem tedy je, ţe příčinou vzniku aterosklerózy není pouze nezdravý ţivotní styl člověka, ale je také moţné, ţe někteří lidé mají určité genetické predispozice právě k vývoji arteriosklerózy. Pravdou zůstává, ţe jiţ před 3000 lety mohly hrát roli některé rizikové faktory, které přispívají k vzniku tohoto onemocnění, např. častá konzumace soli, která se pouţívala při konzervaci masa a zeleniny. Kalcifikace kostí byly podstatně častější u mumií Egypťanů zemřelých ve věku vyšším neţ 45 let, přičemţ pohlaví zde nehrálo ţádnou roli. Kalcifikace se objevovaly u muţů i ţen Onemocnění patřící do skupiny kardiovaskulárních chorob Arteroskleróza Ateroskleróza je multifaktoriální onemocnění cévní stěny vznikající v důsledku interakce metabolických a strukturálních vlastností cévní stěny, krevních komponent a hemodynamických sil. Jedná se dlouhodobě probíhající zánětlivý proces, který postihuje vnitřní stěnu tepny poškozenou vlivy chemickými, fyzikálními či biochemickými a vede ke vniku změn ve struktuře stěny cévní v důsledku zánětu (Hromadová 2004). Podle výše zmiňované autorky ateroskleróza můţe mít za následek závaţné komplikace jako jsou ischemická choroba srdeční, ischemická choroba dolních končetin nebo cévní mozková příhoda. Vzájemné působení řady rizikových faktorů můţe podminovat nejen vznik aterosklerózy, ale i její rychlejší postup a rozšíření do dalších oblastí. 3 ) 12

13 Arteroskleróza neboli kornatění cév, je často nazývána jako civilizační choroba lidských cév. Postihuje především tepennou část cévního řečiště. Je to především proto, ţe v tepnách je cévní stěna vystavena mnohem vyššímu tlaku a dříve se opotřebovává. Bylo prokázáno, ţe prakticky uţ v dětství se u většiny jedinců začínají do cévní stěny ukládat usazeniny cholesterolu, vaziva, vápníku, krevních buněk, coţ vede během desítek let k postupnému zúţení průsvitu tepny. Tento jev je moţné přirovnat k usazování vodního kamene ve vodovodním potrubí. Nebezpečím u některých jedinců je, ţe se nemoc neprojeví včas. Týká se to např. pacientů ţijících sedavým způsobem ţivota, přepravujících se třeba i na malé vzdálenosti autem. Jelikoţ nemají ţádnou fyzickou zátěţ, při které by se nedokrvení projevilo, kornatění nepozorovaně postupuje do fáze, kdy jsou cévy uţ natolik zúţeny, ţe ani prokrvení v klidu není dostačující a objevují se bolesti klidové. Jestliţe se některá z postiţených tepen zcela uzavře, dochází k úplnému přerušení zásobení dané tkáně nebo části orgánu kyslíkem a ţivinami. Tato tkáň postupně odumírá, není-li průtok uzavřenou tepnou včas obnoven. Tímto důsledkem vzniká infarkt (Špinar, Vítovec 2007). Jak uvádí výše jmenovaní autoři, pojem infarkt doslova znamená,,odumření tkáně po zamezení přívodu krve z uzavřené tepny. Rozeznáváme několik druhů infarktu mozkový (cévní mozková příhoda), plicní (plicní embolie), infarkt sleziny. Na srdci v oblasti věnčitých tepen postupuje arterioskleróza obdobně, tedy zúţením věnčitých tepen. Pokud dojde k úplnému uzávěru věnčité tepny díky krevní sraţenině (trombu) hovoříme o infarktu myokardu Ischemická choroba srdeční Ischemická choroba srdeční (dále ICHS) je chronické onemocnění, které probíhá cyklicky a následující fáze onemocnění mohou vzniknout a opět odeznít: asymptomatická fáze, symptomatická fáze, stabilní angina pectoris, zhoršující se angina nebo akutní infarkt myokardu se často mohou u těţce nemocných střídat. Ischemická choroba srdeční je onemocnění, při kterém se k srdečnímu svalu, resp. k jeho určité části nedostává prostřednictvím koronárních (věnčitých) tepen dostatečné mnoţství okysličené krve (Mandovec 2008). Progresivní koronární arteriosklerózu nejčastěji nalezneme u osob s rizikovými faktory jako je např. kouření, hypertenze, hypercholesterolemie a diabetes mellitus. Jak uvádí Hromadová (2004) ischemie myokardu je projevem nerovnováhy mezi potřebou kyslíku v myokardu a jeho dodávkou. Definujeme ji jako nedostatek energie v určité 13

14 oblasti myokardu. Můţe vzniknout v klidu (koronární spasmus, koronární uzávěr) nebo během zátěţe, kdy dodávka kyslíku a ţivin klesne pod kritickou hodnotu - pod 20 % normálu. Zdravě pracující myokard spotřebuje asi 10 % z celkové spotřeby kyslíku organismem v tělesném klidu. Spotřeba kyslíku se můţe zvýšit aţ pětkrát při zvýšené srdeční frekvenci a zvýšeném krevním tlaku Při normální srdeční činnosti v klidu je z krve protékající myokardem extrahována většina kyslíku, přičemţ průtok krve artériemi v myokardu není plynulý. Pokud je do některé části koronární cirkulace omezen přítok krve natolik, ţe je vyčerpána i kapilární koronární rezerva, mohou se objevit známky ischemie myokardu. Ischemie má projevy biochemické, mechanické, elektrické a subjektivní. Nejméně 90 % případů koronární nedostatečnosti způsobuje ateroskleróza věnčitých tepen. Formy ICHS Dle Hromadové (2004) klinicky rozlišujeme ischemickou chorobu srdeční na akutní a chronickou. Jednotlivé formy se mohou lišit etiologií, klinickým obrazem, terapeutickým postupem a prognózou. V tabulce č. 1 jsou znázorněny formy akutní i chronické. Tabulka č. 1 Formy ischemické choroby srdeční AKUTNÍ FORMY Akutní infarkt myokardu Nestabilní angina pectoris Náhlá srdeční smrt Zdroj: Klener 2001 CHRONICKÉ FORMY Angina pectoris Variantní angina pectoris Němá ischemie myokardu Arytmická forma ICHS Srdeční selhání při ICHS Akutní formy ICHS Akutní formy charakterizují různý stupeň ICHS od přechodné ischemie myokardu aţ po změny v myokardu apoptoza a nekróza svalových buněk. Klasická manifestace onemocnění je dle Hromadové (2004) u všech těchto skupin stejná, liší se pouze v závaţnosti ischemie a poškození myokardu. U všech nemocných jsou přítomny klinické známky nedostatečné perfuze srdečního svalu. Na základě pokroku v laboratorní diagnostice nekrózy myokardu lze diagnózu koronárního syndromu stanovit jiţ v časném stadiu Angina pectoris Angina pectoris je nejčastějším prvním projevem ischemické choroby srdeční u ţen na 14

15 rozdíl od muţů, kde nejčastějším prvním projevem ICHS je infarkt myokardu nebo náhlá srdeční smrt (Mandovec 2008). Podle Canadian Cardivascular Society Classification (dále CCS) rozlišujeme anginu pectoris dle váţnosti obtíţí do čtyř tříd (Hromadová 2004): Běţná fyzická zátěţ není provázena anginou pectoris, angna se manifestuje při větší fyzické zátěţi Mírné omezení běţné aktivity, angina pectoris se projevuje při při větší fyzické zátěţi, při emočním stresu, chladu, po jídlo apod. Výrazné omezení běţné fyzické aktivity, angina se objevuje jiţ při běţné činnosti Těţké omezení, angina se projevuje i při minimálně náročné činnosti Stabilní angina pectoris Stabilní angina pectoris je klinický syndrom, při kterém dochází k přechodné ischemii myokardu, často v souvislosti s fyzickou námahou nebo emoční zátěţí. Nejvýraznějším příznakem stabilní anginy pectoris je retrosternální tlak, bolest ustupující spontánně v rozmezí 1-5 minut (Hromadová 2004). Nestabilní angina pectoris Nestabilní angina pectoris patří do skupiny akutních forem ICHS. Lze ji klasifikovat do tří skupin (typů): Klidová AP, která se projevuje v klidu a obvykle trvá déle neţ 20 minut. Opakují-li se klidové záchvaty, je prognóza váţná a stav můţe přejít v akutní infarkt myokardu. Angina pectoris nově vzniklá, angina minimálně III. Třídy podle CCS s výrazným omezením běţné aktivity s prvním projevem v posledních 2 měsících. Angina pectooris zhoršená proti dřívějším projevům, t.j. angina jiţ dříve diagnostikovaná, má nyní ještě větší ontenzitu a delší trvání, niţší práh bolesti, zhoršení o jednu třídu CCS jedná se minimálně o III.třídu. Dle Hromadové (2004) je příčinou nestabilní anginy pectoris ruptura nestabilního aterosklerotického plátu, od infarktu myokardu se liší nepřítomností nekrozy na myokardu. Klinicky se projevuje bolestmi na hrudi, nemocný většinou udává námahovou nebo klidovou dušnost. Nestabilní angina pectoris můţe probíhat jako přechodné zhoršení anginy pectoris, ale můţe vyústit i v infarkt myokardu či náhlou smrt. Proto je důleţité, aby léčba byla zahájena neprodleně. 15

16 Léčba V léčbě se vyuţívají antikoagulancia, antitrombotické látky a nitrát, v dalším postupu dle klinického stavu je moţné podat betablokátory nebo blokator kalciových kanálů. Nefarmakologická léčba zahrnuje úprava ţivotního stylu (zdravý ţivotní styl) a sníţení rizikových koronárních faktorů apod Náhlá smrt Náhlá smrt je nenásilná smrt objevující se neočekávaně do 6 hodin od začátku prvních symptomů. Avšak jiné zdroje uvádí, ţe náhlá smrt vzniká uţ do jedné hodiny od prvních příznaků. Kardiovaskulární choroby jsou příčiny náhlé smrti v %. Příčinou náhlé smrti z kardiovaskulárních příčin je převáţně infarkt myokardu. Náhlá smrt z ischemické choroby srdeční je častější u muţů neţ u ţen. U ţen je celkově náhlá smrt spojena spíše s jinými chorobami neţ s ICHS. Případů náhlé smrti z ICHS u ţen stoupá s věkem (Hromadová 2004). Příčinou náhlé smrti mohou být i jiné nemoci kardiovaskulárního systému, např. kardiomyopatie, arytmie, aortální stenóza, aneurysma aorty, karditida, plicní embolie atd Akutní infarkt myokardu Akutní infarkt myokardu (dále AIM) je častým onemocněním, muţe postihuje jiţ po 40 roce ţivota, u ţen se začíná objevovat v menopauze a nad 60. let věku je jiţ stejně častý u obou pohlaví (Klener a kol. 2001). Akutní infarkt myokardu je nekróza srdečního svalu, jenţ vzniká trvale nedostatečným zásobením krví. Jak uvádí Hromadová (2004)akutní je označení pro infarkt do 6. týdne od jeho vzniku. V současné době bylo zjištěno, ţe u většiny nemocných vzniká akutní infarkt myokardu při obstrukci koronární tepny kolem 40 % a jen 15 % nemocných má dle angiografického vyšetření stenózu nad 60 %. Jedním z hlavních faktorů, které zapříčiňují vznik infarktu myokardu je morfologické zúţení cévní stěny. Hlavním klinickým projevem ischemie myokardu je dle výše zmiňované autorky bolest na hrudi, často se jedná o tlak za hrudní kostí s propagací do krku, do levé horní končetiny (v některých případech moţno i do obou HK), předloktí, do epigastria nebo aţ k lopatkám. Bolest často doprovází také dušnost, zejména záchvatovitá dušnost, která můţe být doprovázena i suchým dráţdivým kašlem. 16

17 Klener a kolektiv (2001) uvádí, ţe při příznivém průběhu se po 6 týdnech infarktové loţisko začíná nahrazovat vazivovou tkání. Stěna srdce je jiţ pevná, ale ztratila svoji staţlivost. Při nepříznivém průběhu se srdeční stěna vyklenuje a vzniká chronické aneuryzma srdce. Základem diagnózy je vţdy anamnéza, k léčbě se indikuje na základě zjištění charakteru, frekvence a doby trvání bolesti na hrudi. Základním vyšetřením u infarktu myokardu a dalších koronárních syndromů je elektrokardiografie (dále EKG). Mezi další vyšetření patří biochemické vyšetření, kde se stanovuje kardiospecifické enzymy. Mezi kardiospecifické enzymy řadíme kreatinkinázu, aspartátaminotransferázu, (AST) laktátdehydrogenázu, (LDH) myoglobin a srdeční troponiny (Hromadová 2004). Další druhy vyšetření a výkony jsou tzv. intervenční vyšetření, coţ představuje nějaký zásah do těla pacienta, jedná se zejména o koronarografii, perkutánní transluminální koronární angioplastiku (PTCA). Všechna tato intervenční vyšetření a výkony jsou často spojeny s akutní intervencí na koronárním řečišti. Např. cílem perkutánní koronární intervence (PCI) je tzv. kompletní revaskularizace, coţ znamená obnovení průtoku ve všech epikardiálních tepnách pomocí PCI nebo překlenutím bypassy. Ke stratifikaci rizika u některých nemocných s akutním koronárním syndromem slouţí také zátěţová vyšetření ergometrie, thaliová scintigrafie, ultrazvukové vyšetření (ECHO) apod. (Hromadová 2004). Léčba Základem konzervativní léčby je ovlivnění funkce destiček a koagulačních faktorů. Pouţívají se léky jako lawarin, warfarin, kyselina acetylosalicylová, ticlodipin, nefrakcionovaný nízkomolekulární heparin. Lékem první volby jsou blokátory receptortorů sympatiku, jejichţ úkolem je minimalizovat nároky ischemického myokardu na kyslík. Další moţností je volba nitrátů, které se pouţívají u pacientů s přetrvávající klinickou symptomatologií a u současného městnání na plících. Léčba inhibitory ACE je indikována u systolické dysfunkce levé komory srdeční, s ejekční frakcí pod 40 %, u nemocných s diabetes mellitus, arteriální hypertenzí či chronickou glomerulopatií (Hromadová 2004). Podávání kyslíku, analgezie a zajištění psychického a fyzického klidu na lůţku patří mezi další opatření, které mají sníţit nároky myokardu na kyslík či zlepšit jeho dodávku. Chronické formy ischemické choroby srdeční 17

18 Chronické formy ischemické choroby srdeční (dále ICHS) vznikají dle autorky (Hromadová 2004) v důsledku dlouhodobé hypoxie myokardu, tím pak dochází k následnému poškození funkce myokardu. Formy chronické ICHS: stabilní námahová angina pectoris variantní angina pectoris němá ischemie myokardu syndrom X variantní AP srdeční nedostatečnost ICHS manifestovaná arytmiemi Chronická ischemická choroba srdeční Chronická ischemická choroba srdeční se neprojevuje akutním infarktem myokardu, ale následujícími klinickými příznaky (podle Hromadová 2004): klinický stav srdečního selhávání, příčinou je sníţená schopnost srdce plnit svoji funkci při přečerpávání krve poruchy srdeční frekvence (arytmie) komorová dysfunkce, rozeznáváme dysfunkci systolickou a diastolickou Chronická ICHS můţe probíhat i asymptomaticky, tzn. ţe se prokáţe aţ po určité fyzické zátěţí ve formě angina pectoris. Někdy se vyvíjí nenápadně, kdy se náhle zesilují příznaky slabosti levé komory, zejména dušnost po námaze, ale i dušnost paroxysmální. Tyto příznaky doprovází především rozsáhlejší postiţení věnčitých tepen (Hromadová 2004). Ischemická choroba srdeční chronické formy je častým patogenetickým podkladem fibrilace síní. Náhle vzniklá fibrilace síní můţe vést k tvorbě trombů, které mohou embolizovat do různých částí oběhového systému Hypertenze 18

19 Za hypertenzi neboli vysoký krevní tlak povaţujeme hodnoty od 140/90 mm Hg. Hypertenzi dělíme do několika stupňů dle závaţnosti na základě naměřeného systolického a diastolického tlaku: 1. stupeň mírná hypertenze ( /90-99) 2. stupeň středně těţká hypertenze ( / ) 3. stupeň těţká hypertenze (180/110) V současné době je v České republice více neţ lidí s tímto onemocněním.o vysokém krevní tlaku se hovoří jako o tzv. tichém zabijákovi, protoţe někteří nemocní nemají ţádně obtíţe a o svém onemocnění často nevědí i několik let. V mnohých případech se pak hypertenze projeví aţ při náhodných vyšetřeních či dokonce ve váţných stavech jako infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. U hypertenze je velice důleţitá pravidelná kontrola krevního tlaku. Na vzniku hypertenze se však podílí mnoho faktorů a vlivů. Mezi nejznámější rizikové faktory dle Hromadové 2004 patří: věk genetické dispozice tělesná aktivita časté a intenzivní solení nadváha a obezita pohlaví (hypertenzí trpí častěji muţi neţ ţeny) diabetes mellitus kouření Nefarmakologická léčba hypertenze Nefarmakologická léčba spočívá výhradně ve změně ţivotního stylu, nemocní by měli dodrţovat základní pravidla zdravého ţivotního stylu např.: 1. Zákaz kouření 2. Redukce hmotnosti a udrţování optimální tělesné váhy 3. Omezení alkoholických nápojů 4. Omezení solení jídel 5. Sledování a udrţování hladiny cholesterolu a triglyceridů 6. Pravidelný pohyb 19

20 Léčba hypertenze Podle doporučení Evropské i České společnosti pro hypertenzi rozeznáváme 5 základních skupin léků na vysoký krevní tlak: ACE-inhibitory, AII antagonisty, beta-blokátory, blokátory vápníku a diuretika (Špinar, Vítovec 2007). V dnešní moderní době se antihypertenziva berou jedenkrát denně obvykle ráno a účinkují celých 24 hodin. V poslední době se stále více vyuţívá léčba tzv. kombinovanými léky, coţ jsou léky, které obsahují více účinných látek, nejčastěji dvě látky. Výhodou pro pacienta je ţe se sníţí počet tablet, které musí uţívat, místo dvou tablet pouţije jednu tabletu Cévní mozková příhoda Někdy také nazývána jako mrtvice nebo ictus. Cévní mozková příhoda (dále CMP) je po nádorových onemocněních a infarktu myokardu třetí nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Ročně postihne kolem třiceti tisíc pacientů. 4 Mezi typické příznaky cévní mozkové příhody patří krátké dvojité vidění i dokonce ztráta zraku jednoho oka, pokleslý koutek úst, bolesti, obrna, mravenčení končetin nebo ztráta řeči (Spence 2008). Mezi další příznaky cévní mozkové mrtvice patří závratě, potíţe s chůzí, ztráta citu na horní končetině, náhlá bolest hlavy a ztuhlost krku. Pojmem mozková mrtvice se rozumí náhlé selhání funkcí určité části mozku.. Příčina obvykle spočívá v nedokrvení čili zástavě přívodu krve v důsledku uzavření cévy, která danou část mozku zásobuje krví nebo v krvácení do mozku v důsledku prasknutí cévy. Cévní mozková příhoda se vyskytuje ve dvou podobách. Ve zhruba 80 % se jedná o mozkový infarkt a ve zbylých 20 % o mozkové krvácení. Mozkový infarkt vzniká podobně jako srdeční infarkt uzávěrem tepny. Důsledkem je, ţe mozková tkáň přestává být zásobena krví a rychle odumírá. Kaţdou minutu odumře aţ 2 miliony buněk. Poškození, které vzniká je obvykle těţké a často i trvalé. 5 Z nemocných, kteří přeţijí je téměř polovina invalidní. V následujících 3 letech po vzniku 4 5 ) ) 20

21 iktu je aţ 30 % sklon k recidivě. Po nemocech srdce a zhoubných nádorech se řadí na třetí místo jako nejčastější příčina úmrtí. Cévní mozková příhoda se tak stává závaţným medicínským, sociálním, ekonomickým i etickým problémem. 6 K nejvýznamnějším rizikovým faktorům patří především genetické předpoklady, věk, kouření, nadměrná spotřeba alkoholu, stres, obezita, případně jiné zdravotní problémy (např. vysoký krevní tlak, ateroskleróza, srdeční choroby, vysoký obsah tuků v krvi, diabetes mellitus). 7 Léčba Léčba cévní mozkové příhody je dlouhodobá a náročná, jelikoţ se ve většině případů jedná o rozsáhlá poškození. Pacienti jsou umístěni na jednotkách intenzivní péče, kde jsou jim zajištěny základní ţivotní funkce. Podávají se léky na rozpuštění krevní sraţeniny v cévě mozku, tzv. antikoagulancia. Někdy je naopak nutné krvácení zastavit, pokud se jedná o masivní krvácení, je nutné operovat a krvácení zastavit. Důleţitou součástí léčby je rehabilitace, většina lidí ztrácí soběstačnost a musí se znovu učit úkony běţného ţivota ) ) ) 21

22 2 Rizikové faktory jako příčina vzniku kardiovaskulárních chorob Rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění jsou takové vlastnosti a znaky, o kterých je z epidemiologických sledování známo, ţe jejich nositelé trpí onemocněním oběhového systému dříve neţli ti, kteří takové znaky nemají. Druhou charakteristikou rizikového faktoru je, ţe jeho ovlivněním klesá výskyt sledovaného onemocnění. Rizikové faktory nám pomáhají určit pravděpodobnost kardiovaskulárního onemocnění u kaţdého jednotlivce. Tradičně dělíme rizikové faktory na ovlivnitelné a neovlivnitelné Neovlivnitelný rizikový faktor 9 ) 22

23 Vysoká prevalence kardiovaskulárních onemocnění v ČR je důsledkem působení řady rizikových faktorů. Neovlivnitelné rizikové faktory jsou takové faktory, které nelze vědomě ovlivnit. Mezi neovlivnitelné rizikové faktory patří: pohlaví (více jsou ohroţeni muţi) věk ( u muţů po 45. roce, u ţen po menopauze) rodinná anamnéza (výskyt kardiovaskulárního onemocnění v rodině) osobní anamnéza (v minulosti jiţ prodělané kardiovaskulární onemocnění) genetické predispozice etnická příslušnost 2.2 Ovlivnitelný rizikový faktor Ovlivnitelný rizikový faktor, je takový faktor, který se dá plně charakterizovat a tudíţ můţe být ovlivněn určitým opatřením. Velice nápomocné jsou poznatky o etiologii arterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění získané na základě epidemiologických studií, které významně přispěly k vytvoření metod ovlivňování rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění v primární a sekundární prevenci. Na základě zásad medicíny zaloţené na důkazu (Evidence based medicine) by léčba či jiná intervence měly ovlivnit příslušný rizikový faktor kardiovaskulárního onemocnění, ale zároveň i parametry, jako je mortalita, morbidita nebo kvalita ţivota pacienta. O primární prevenci hovoříme tehdy, pokud se jedná o intervenci ohroţení populace dosud zdravé, o sekundární prevenci se jedná v případě léčení jiţ nemocné populace (Hromadová 2004). Mezi ovlivnitelné rizikové faktory řadíme: dislipidémie (vysoký cholesterol) arteriální hypertenze diabetes mellitus kouření obezita a nadváha metabolický syndrom stres 23

24 nedostatek pohybové aktivity 2.3 Metabolický syndrom jako příčina vzniku kardiovaskulárních chorob Metabolický syndrom byl popsán jiţ v 60. letech minulého století. Název Metabolický syndrom před několika lety uznala a definovala také Světová zdravotnická organizace (WHO). Onemocnění nesoucí název Metabolický syndrom je označení pro souhrn různých rizikových faktorů, které se týkají narušené látkové výměny, nebo-li metabolismu. Prostřednictvím nevyváţené a vysoce kalorické potravy přijímá tělo více energie, neţ kolik jí vydává. Postupně se neúměrně zvyšují tukové zásoby, protoţe si s nimi organismus nedokáţe poradit. Tento stav můţe vést k usazování tuku v tepnách, coţ podporuje a urychluje vznik arteriosklerózy (kornatění cév) vedoucí následně ke kardiovaskulárním nemocem. 10 Při chybném stravování s nedostatkem pohybu dochází k inzulínové rezistenci sníţené schopnosti tkáním zpracovávat cukr prostřednictvím inzulínu. Organismus se marně snaţí vytvářet stále více inzulínu a vlivem jeho vysoké hladiny zadrţují ledviny mnoho sodíku, coţ zvyšuje tlak krve a vede k hypertenzi. Chronicky zvýšená hladina cukru také negativně ovlivňuje cévy a některé orgány. Metabolický syndrom se v evropských a severoamerických zemí vyskytuje aţ u 40 % obyvatelstva s obezitou a nadváhou. V České republice je dle výzkumu Monika výskyt metabolického syndromu 32 % u muţů a 24 % u ţen, celkový výskyt metabolického syndromu v České republice je kolem 50 %. 11 Mezi typické příznaky patří hypertenze, vyšší hladina triglyceridů, sníţená koncentrace HDL cholesterolu, abdominální obezita, zvýšená hladina cukru v krvi (glykémie). Léčba metabolického syndromu spočívá ve změně ţivotního stylu, a to především v redukci hmotnosti a ve zvýšení fyzické aktivity pod dohledem praktického lékaře nebo ) ) 24

25 specialisty. Zvýšené hodnoty krevního tlaku, dyslipidémie a hypreglykémie však zpravidla vyţadují i příslušnou farmakoterapii (Býma a kol. 2004) 3 Hluboká žilní trombóza Hluboká ţilní trombóza je stav, kdy v jedné nebo více hlubokých ţilách, obyčejně na dolních končetinách, vzniká krevní sraţenina (trombus). 12 Hluboká ţilní trombóza patří mezi nejčastější postiţení cévního systému. Jedná se o závaţné onemocnění, které při komplikacích spojených s plicní embolií můţe ohrozit i ţivot pacienta. Endovaskulární výkony se postupně stávají u symptomatických pacientů rutinní metodou léčby (Widimský, Malý 2005). Nebezpečí hluboké ţilní trombózy spočívá v tom, ţe trombus se můţe uvolnit a postupovat, zablokovat cévu v plicích a vést aţ k plicní embolii a následně skončit smrtí. Podle odhadů se v zemích EU kaţdoročně vyskytne více neţ 680 tisíc případů ţilní 12 ) 25

26 trombózy Klinické příznaky žilní trombózy Klinické známky ţilní trombózy (dle Widimský, Malý 2005) bývají řazeny podle frekvence výskytu do tohoto pořadí: otok, bolest, dilatace ţil, kolaterály, změny barvy pokoţky. Otok Otok je nejčastější známkou ţilní trombózy. Je způsoben zvýšením ţilního tlaku pod místem uzávěru. Otok ţilního původu je obvykle měkký a dobře vytlačitelný. Lokalizovaný edém se můţe při palpaci projevit zvýšenou tuhostí svalstva v porovnání s protilehlou končetinou. Přítomnost edému dokumentujeme měřením obvodů končetin obvykle na úrovni kotníku, bérce a stehně. Bolest Bolest končetiny je udávána asi u poloviny pacientů. Lokalizace nemusí odpovídat místu trombotického postiţení. Dilatace žil Zvýšení ţilního tlaku pod místem uzávěru se můţe u leţícího pacienta projevit nápadnou viditelností a větší náplní podkoţních ţil na dorzu nohy, patrnou zejména ve srovnání s druhou končetinou. Méně významný uzávěr a uplatnění kolaterálního oběhu mohou způsobit, ţe ţilní tlak na obou končetinách není rozdílný. Zjištění normálního ţilního tlaku proto nevylučuje přítomnost ţilní trombózy. Kolaterály K vývoji viditelného kolaterálního oběhu většinou dochází aţ s určitým odstupem od začátku onemocnění, přesto po jeho přítomnosti je třeba pátrat. U proximálně lokalizovaného postiţení můţe být vidět v oblasti třísla nebo v oblasti bérce. Změna barvy pokožky Postiţená končetina se při ţilním uzávěru obvykle projeví změnou barvy pokoţky v porovnání s druhou končetinou je sytě červená aţ cyanotická, zejména při svěšení. I opačné zbarvení bledost končetiny, můţe být v začátku onemocnění. 3.2 Rizikové faktory žilní trombózy 13 ) 26

27 Podle autorů Widimský a Malý (2005) můţeme rozdělit rizikové faktory následovně: velké chirurgické výkony ortopedické operace (TEP), rozsáhlé břišní a pánevní operace traumata dolních končetin a pánve riziko trombózy aţ 60 % maligní nádory trombóza v anamnéze pooperační sepse věk srdeční selhání cévní mozková příhoda abdominální obezita těhotenství antikoncepce, jiná hormonální léčba primární varixy chronická zánětlivá střevní onemocnění (např. Crohnova nemoc) dlouhé cestování a nedostatek místa pro dolní končetiny predispoziční (dědičné) faktory trombofilní onemocně ní v rodině delší pobyt na lůţku (imobilita) Riziko trombózy významně stoupá s věkem. U osob do 40 let se předpokládá incidence tromboembolií 1 na osob, u lidí nad 75 let se vyskytuje s četností 1 na 100 osob. Není zcela jasné, co nejvíce způsobuje závislost ţilní trombózy na věku. Nejpravděpodobněji jde o kombinaci sníţení mobility, poklesu svalového napětí, zvýšení morbidity a změn stěny cévní. Ţilní trombóza spolu s plicní embolií jsou jednou z hlavních příčin onemocnění a úmrtí v graviditě. Riziko ţilní trombózy je 10 x větší u těhotných ţen v porovnání s netěhotnými ţenami stejného věku (Widimský, Malý 2005). 3.3 Léčba hluboké žilní trombózy Antikoagulační terapie Standardní léčbou hluboké ţilní trombozy nadále zůstává antikoagulační terapie. Základem léčby je zastavit tvorbu sraţeniny, rozpustit ji a zabránit vzniku plicní embolie. V 27

28 první fázi se pouţívá heparin či nízkomolekulární heparin aplikovaný injekčně, poté je léčba zajištěna perorálně uţíváním antikoagulačních léků, jako je např.warfarin. Během léčby je zapotřebí kontrolovat sráţlivost krve a udrţovat ji v poţadovaných mezích. 14 Trombolýza U některých trombóz je nutné rychlejší rozpuštění trombu pouţitím agresivnějších technik, v takovém případě se provádí trombolýza lokální či méně častá celková. 15 Trombektomie Mechanická trombektomie je určena k zprůchodnění přívodních cév dolních končetin. Jedná se o miniinvazivní metodu, kdy je moţnost z jednoho vpichu přes kůţi a po zavedení katetru zprůchodnit tepnu. 16 Kompresivní léčba Součástí léčby ţilní trombózy je přikládání bandáţí nebo zdravotních punčoch. Význam pouţívání kompresivních pomůcek v léčbě pacientů s ţilní trombózou je doloţen klinickými studiemi, ukazujícími méně neţ poloviční výskyt následné chronické ţilní nedostatečnosti na postiţených končetinách, ve srovnání s osobami, které ji nepouţívají. 3.4 Prevence hluboké žilní trombózy Systematická prevence je ţilní trombózy je nutná zvláště u nemocných se zvýšeným rizikem. V dnešní době se však zvláště farmakologická prevence uţívá méně, neţ by bylo třeba. Velké riziko představuje hluboká ţilní trombóza zvláště pro hospitalizované pacienty, kteří jsou delší dobu upoutání na lůţko. Důvodem je omezená mobilita nemocného a právě nedostatek pohybu především dolních končetin představuje velké riziko vzniku trombózy. Z toho vyplývá, ţe jedním z preventivních opatření proti vzniku ţilní trombózy u hospitalizovaných pacientů je časné vstávání a brzká rehabilitace. Právě pohyb je základní prevencí. 14 ) 15 ) 16 ) 28

29 Jednou z moţností prevence především při operacích jsou kompresní prostředky, proto se obvykle před operací dávají pacientovi stahovací punčochy na dolní končetiny. Další moţností jak sníţit riziko vzniku trombózy je podávání preventivní dávky nízkomolekulárního heparinu, který představuje jedny z nejúčinnějších způsobů prevence trombů i následných embolií, uvádí se, ţe sniţují riziko aţ o 60 %. Efektivita prevence se zvyšuje při kombinaci farmakologických a fyzikálních prevencích, přičemţ fyzikální prevencí je myšleno pouţívání elastických antitrombotických punčoch a cvičení. 3.5 Diagnostické vyšetřovací metody žilní trombózy Ultrazvukové vyšetření žilního systému Ultrazvukové vyšetření je neinvazivní metoda, při které je moţné za pomoci ultrazvukového přístroje zobrazit morfologii cévního systému a zjistit jeho funkci. Zobrazí se zde nejen struktura cév (cévní stěnu, ţilní chlopně, patologické hmoty), ale také krevní proud. Pro diagnostiku hluboké ţilní trombózy se ultrazvuk pouţívá od 60. let 20. století. Ultrazvukové vyšetření je v současné době povaţováno za základní vyšetřovací metodu hluboké ţilní trombózy (Widimský, Malý 2005). Flebografie Kontrastní vyšetření ţil, flebografie, je nadále povaţována za zlatý standard v diagnostice symptomatické hluboké ţilní trombóze. K vyšetření se pouţívají neionické kontrastní látky, přesto je toto vyšetření vzhledem k prostoru ţilního řečiště velmi náročné. V současné době se jiţ tato metoda příliš nepouţívá, nahrazují ji počítačová tomografie (CT) či magnetická rezonance (MR). MR-flebografie Vyšetření ţil pomocí magnetické rezonance umoţňuje velmi kvalitní zobrazení ţilního řečiště. Jedná se o neinvazivní metodu a bez aplikace kontrastní látky, tudíţ pro člověka je to naprosto bezpečné a nebolestivé vyšetření. Častému vyuţívání této metody brání poměrně velká nákladnost vyšetření, proto se v současné době indikuje spíše u sloţitějších případů, rozhodně se neřadí mezi běţná vyšetření. Izotopová flebografie 29

30 Vyšetření se provádí na speciálních izotopových pracovištích, k vyšetření se pouţívá gama kamera. Místo kontrastní látky, jak to bývá u jiných metod, se aplikuje radiofarmakum a sleduje se tok látky řečištěm. Zobrazení ţil při izotopovém vyšetření je ve srovnání s RTG vyšetřením méně přesné a neumoţňuje detailní hodnocení. Výhodou metody je její dobrá snášenlivost a moţnost provedení i v těch případech, kdy je kontrastní látka kontraindikována (Widimský, Malý 2005). CT venografie Kontrastní vyšetření pomocí počítačové tomografie. Oproti klasické flebografii umoţňuje trojrozměrné zobrazení cév při pouţití významně menšího mnoţství kontrastní látky. Vzhledem k vysoké ceně se zatím k vyšetřování končetin v praxi příliš nevyuţívá a spíše je indikováno u vybraných pacientů k posouzení anatomických poměrů v oblasti pánve, velkých ţil, renálních, portálních, hepatálních a dalších břišních ţil (Widimský, Malý 2005). D-dimery D-dimery se vyšetřují spolu s dalšími laboratorními testy k odhalení, vyloučení nebo monitorování stavů souvisejících s nadměrným sráţením krve. Jedná se o rychlou neinvazivní metodu vyšetření sráţlivosti krve. 17 Pletysmografie Pletysmografie je jedna z nejstarších technik vypracovaných pro vyšetřování cév a je pouţitelná také k průkazu ţilní trombózy (Widimský, Malý 2005). Jedná se o jednu z neinvazivních vyšetřovacích metod vyuţívaných v angiologii, která vychází z měření objemových změn daných postupem pulsové vlny (objemového pulsu) v daném segmentu končetiny. Pletysmografické metody nám umoţňují posouzení změn v tepenném i ţilním řečišti. Lze je také vyuţít pro zátěţové nebo farmakologické testy. 18 Pletysmografické přístroje jsou k dispozici většinou jen na specializovaných pracovištích (Widimský, Malý 2005). 3.6 Plicní embolie jako komplikace hluboké žilní trombózy Plicní embolie je po ischemické chorobě srdeční třetím nejčastějším onemocněním kardiovaskulárního systému. Přibliţně 75 % masivních plicních embolií vedoucích ke smrti ) ) 30

31 není správně diagnostikováno. Nejčastějším zdrojem embolů jsou jsou trombózy hlubokých ţil dolních končetin (Vaněk 2002). Ročně na plicní embolii zemře v České republice asi 600 pacientů. 19 Plicní embolie je ţivot ohroţující onemocnění, při kterém dochází k náhlé obstrukci plicnice, nebo některé z jejich větví, především krevní sraţeninou. Vedle trombů mohou vzácně embolii způsobovat i jiné hmoty, jako např. tuk, kostní dřeň při rozsáhlých úrazech, plodová voda při porodu nebo vzduch při potápění. Mezi klinické příznaky embolie patří náhle vzniklá dušnost, bolest na hrudi, kašel, modravé zbarvení rtů a prstů (cyanosa), kolaps nebo krátkodobá ztráta vědomí, nízký krevní tlak, rychlá tepová frekvence apod. Embolie bývá častou příčinou tzv. náhlých úmrtí Vyšetřovací metody Vyšetřovací metody nám pomáhají odhalit řešené choroby a pomocí těchto metod lze určit i stupeň či závaţnost onemocnění. Vyšetřovací metody jsou nezbytným základem pro stanovení správné a účinné léčby daného onemocnění. V posledních letech se vyšetřovací metody a technologie neustále vyvíjejí a modernizují, coţ vede k přesnější a snaţší diagnostice. 4.1 Elektrokardiogram Před více neţ 100 lety objevil W. Eindhoven základy elektrokardiografie (dále EKG). Dnes je EKG základním diagnostickým přístrojem pro vyšetření srdce. Pouţívá se běţně na interních odděleních a bývá součástí předoperačního vyšetření. Je to jedno z nejzákladnějších 19 ) 20 ) 31

32 vyšetření vůbec. Základem je snímání elektrických potenciálů srdce. Šíření elektrického potenciálu po srdci vypovídá mnoho o zásobení srdce krví a kyslíkem, ale i o funkčním stavu srdečního svalu a lze z něj nepřímo poznat např. nedokrvení či zvětšení srdečního svalu. Standardní EKG záznam je 12 svodový a tento záznam se získává z 10 elektrod. Čtyři elektrody jsou umístěny na končetinách (levá ruka, pravá noha, levá noha, pravá noha) a 6 elektrod na hrudníku (1 vpravo od hrudní kosti, 5 vlevo od hrudní kosti), jak uvádí Špinar a Vítovec (2007). V dnešní době se výjimečně většinou na jednotkách intenzivní péče (dále JIP) vyuţívá i EKG ze 3 hrudních elektrod. Aby bylo moţné záznam provést je nutné, aby mezi kůţí a elektrodami byla dobrá vodivost, proto se místa na kůţi, kde bude elektroda navlhčují vodou. Na EKG lze diagnostikovat akutní infarkt myokardu, angina pectoris, němá ischemie, arytmie, chlopenní vady, hypertenze, srdeční selhání. 4.2 Ultrazvuk Ultrazvukové vyšetření srdce se odborně nazývá echokardiografie (dále ECHO). Vyšetřovací metoda se v České republice vyuţívá od 70. let 20. století a dnes se řadí mezi nejčastější druhy vyšetření na kardiologii. Základem klasického ultrazvuku je záchyt odraţené ultrazvukové vlny. Tato se neodráţí od tekutiny (krve), ale od tkáně (srdečního svalu). Princip echokardiografie se vyuţíval především v armádě, kdy za 2. světové války to byl důleţitý způsob zjišťování nepřátelských ponorek. Cena echokardiografu je dnes několik milionů korun. Vyšetření ultrazvukem je bezpečné a nenáročné, protoţe UV vlny nejsou na rozdíl od rentgenového záření pro člověka škodlivé, proto se vyšetření můţe provádět opakovaně. Výhodou přístroje je, ţe je naprosto bezpečnou vyšetřovací metodou i pro těhotné ţeny (Špinar, Vítovec 2007). Vyšetření se provádí přes hrudník. Pacient leţí bud na levém boku nebo na zádech a pouţívá se sonda potřená speciálním gelem. Díky echokardiografu se dájí rozpoznat nemoci jako ischemická choroba srdeční. Srdeční selhání, chlopenní vady, hypertenze, srdeční záněty, srdeční výpotky, arytmie. 4.3 Holterovo monitorování EKG 32

33 Holterovo monitorování je důleţitým vyšetřením v kardiologii. Jedná se o vyšetření, umoţňující sledování srdeční činnosti po dobu 24 hodin. Lze tak zachytit i patologické změny, které se při ambulantním EKG neprojevily. Pacient má na hrudníku nalepené elektrody a má krabičku s přístrojem, která EKG křivku zazanamenává. Krabička s přístrojem je umístěna v pouzdře na opasku. Po 24 hodinách pacient vrátí krabičku s přístrojem a následně je záznam vyhodnocen lékařem Ambulantní Holterova monitorace krevního tlaku Holterovo monitorování krevního tlaku je nezatěţující vyšetřovací metoda, která umoţňuje 24 hodinovou monitoraci krevního tlaku. Přístroj se skládá z automatického tlakoměru řízeného mikroprocesorem a vybaveným pamětí, který je spojen s manţetou vybavenou mikrofonem. Manţeta se přikládá na paţi. Obvykle se měření tlaku opakuje po 30 minutách po celých 24 hodin, přičemţ v noci se intervaly monitorování prodluţují, aby se omezilo rušení pacienta ve spánku. Výsledkem měření je tlakový záznam, který se nahraje do počítače a následně se vyhodnocuje lékařem. Metoda je nejčastěji vyuţívána k průkaznosti hypertenze či účinnosti nasazené léčby Ergometrie Ergometrie je vyšetřovací metoda, která se provádí na speciálně upraveném kole tzv. ergometru. Během vyšetření je postupně zvyšována zátěţ, kterou nemocný zvládá. EKG e snímano pomocí elektrod, které jsou přilepeny na hrudníku a na paţi je pravidelně snímán krevní tlak. Při vyšetřování je zaznamenávána elektrická aktivita srdce (EKG) a jsou sledovány změny zatíţením srdce námahou. Při zúţení nebo ucpávání cév, které zásobují srdce krví, dochází při zátěţi k horšímu prokrvení srdečního svalu a k změnám na EKG. Obvykle se přitom objeví i bolesti nebo tlak na hrudi (např. angina pectoris). Zátěţovým vyšetřením se dá posoudit i tělesná výkonnost nebo lze sledovat výskyt poruch srdečního rytmu (arytmií) spouštěných při zátěţi. 23 Ergometrie je jednoduchá, levná a bezpečná vyšetřovací metoda, která se vyuţívá pro ) ) ) 33

34 diagnostiku nebo sledování pacinetů s ischemickou chorobou srdeční (anginou pectoris), po prodělaném infarktu myokardu nebo implantaci koronárního stentu Koronarografie Koronografie je rentgenové vyšetření koronárních (věnčitých tepen), které vyţivují srdeční sval. Koronarografie je nejpřesnější vyšetřovací metoda k rozpoznání ischemické choroby srdeční. Jejím základem je opakované vstříknutí kontrastní látky do věnčité tepny. Průtok této tzv. Rentgen-kontrastní látky potom zaznamenáváme pomocí rentgenu. Koronarografie se v současné době provádí na 23 pracovištích, tzv. angiosálech. Jde o nejmoderněji zařízené fakultní, krajské nebo vysoce specializované nemocnice, ve kterých se nacházejí tzv. Kardiovaskulární centra (Špinar, Vítovec 2007). 4.7 Angiografie Angiografické vyšetření je metoda, která umoţňuje kvalitní zobrazení cév. Tato metoda vyuţívá stejně jako rentgen účinků rentgenového záření. K zobrazení cév je nutné podání kontrastní látky do vyšetřované cévy. Cévy se zobrazují nástřikem kontrastní látky pomocí katétrů zaváděných nejčastěji z třísla nebo z podpaţí Léčebné metody V současné době se objevují neustále nové léčebné metody. Stejně tak jako vyšetřovací metody se léčebné metody neustále vyvíjejí a zdokonalují. Zdokonaluje se instrumentárium, vznikají nové technologie, zlepšuje se medikace i zkušenosti specialistů. V tomto směru medicína skutečně pokročila kupředu. Problémem mnohých léčebných metod v oblasti kardiovaskulárního systému je jejich finanční nákladnost. Většina léčebných metod, např. koronární angioplastika, implantace stentu či bypassové operace se provádí na specializovaných pracovištích. 5.1 Koronární angioplastika ) ) 34

35 Perkutánní koronární angioplastika je moderní metoda, účinná nejen u chronických a dlouhodobě stabilních koronárních postiţení, ale i u infarktu myokardu. 26 Koronární angioplastiku neboli perkutánní koronární angioplastiku (dále PTCA) nazýváme perkutánní koronární intervencí (PCI). Pouţívají se koronární stenty (výztuţe), které umoţňují ošetřit zúţené místo ve věnčité tepně, původně se poţívali balónkové dilatační katétry. Na rozdíl od koronarografie nejde o diagnostickou metodu, nýbrţ o léčebnou katetrizační metodu. PCI se provádí v místním znecitlivění z třísla nebo ruky. Jak uvádí Špinar a Vítovec (2007), do odstupu věnčité tepny se přes aortu umístí tzv. vodící cévka, která má ve srovnání s katétry (cévkami) stejný tvar, ale větší vnitřní průsvit a tudíţ umoţňuje do tepny zavést potřebné vybavení. Nespornou výhodou angioplasti je, pacient odchází domů po 24 hodinách od zákroku, navíc bez jizvy na hrudníku Stent K implantaci stentu dochází v % případech po angioplastice. Stent je vlastně kovová výztuţ, vyrábí se z nerezavějící oceli, chromkobaltu a dalších slitin. Obvykle mívá stent 7-40 mm. Stent se zavádí díky balónkovému katetru, kde stent zúţené místo roztáhne a vtlačí se do stěny věnčité tepny. Začátkem 21. století došlo k vylepšení této metody v podobě komfortnějšího lékového stentu Aortokoronární bypass Jedná se o náhradní cévu, která se chirurgicky na věnčitou tepnu našívá před a za postiţené, zúţené místo. Krev tedy vlastně potom proudí objíţďkou, která postiţené místo míjí. Jako náhradní cévy slouţí vyoperované ţíly z dolních končetin nemocného, nebo tepny nacházející se přímo v hrudníku. Celý výkon se provádí na kardiochrurgickém pracovišti. Jde o náročnou operaci v mimotělním oběhu. Vzhledem k hojení srdeční svaloviny se u stabilních ) ) )

36 nemocných provádějí aţ s odstupem 3 týdnů po infarktu. Počet těchto operací postupně klesá. Většina postiţených míst se jiţ daří ošetřit balónkovou koronární angioplastikou. Lídrem v bypassových operacích se stal Institut klinické a experimentální medicíny v Praze (dále IKEM), který ročně provede kolem 700 aortokoronárních bypassů Demografická situace a struktura úmrtnosti kardiovaskulárních chorob Kardiovaskulární onemocnění jsou hlavní příčinou úmrtí ve většině evropských států. Česká republika se řadí mezi státy s nejvyšší kardiovaskulární úmrtností. V roce 2002 činil jejich podíl na celkové úmrtnosti 48,9 % u muţů a 55,3 % u ţen. Tato onemocnění se podílejí na nemocnosti, pracovní neschopnosti a stupňujících se výdajích ve zdravotnictví (Býma a kol. 2004). V evropských zemích jsou na základě údajů velkých mezinárodních epidemiologických 29 )

37 studí jako např. MONICA, HOPE a EUROPE hlavní příčinou úmrtí kardiovaskulární onemocnění, která jsou nejčastější příčinou úmrtí u osob mladších 65 let. V této věkové kategorii se kardiovaskulární choroby podílejí na celkové úmrtnosti 30 % u muţů a 29 % u ţen (Hromadová 2004). Podle statistik z roku 2003 jsou v České republice kardiovaskulární nemoci příčinou všech úmrtí v 51 %. Podle výskytu je ischemická choroba srdeční na 1. místě příčin úmrtí z důvodu kardiovaskulární onemocnění. V úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění jsou dle Hromadová (2004) v evropských zemí patrné rozdíly ve vývoji. Zatímco v zemích severní, západní a jiţní Evropy je v posledních letech zaznamenán dlouhodobý pokles těchto onemocnění, v zemích střední a východní Evropy je v posledních letech zřejmý vzestup. Dle statistických údajů je patrné, ţe úmrtnost na kardiovaskulární choroby dosahuje v mnoha zemích 40 %. Incidence koronárních příhod, tj. fatální a nefatální infarkt myokardu a náhlá srdeční smrt, je asi 2,5krát vyšší neţ kardiovaskulární úmrtnost. Vývoj nemocnosti a úmrtnosti na kardiovaskulární choroby je důsledkem působení řady sociálních, psychosociálních, společenských a ekonomických faktorů, faktorů ţivotního stylu a především progrese výzkumu v mnoha medicínských oborů. Pochopení zákonitostí mechanismů vzniku a působení kardiovaskulárních chorob umoţňuje lépe předcházet těmto nemocem, zabránit předčasné smrti a prodlouţit ţivot nemocných (Hromadová 2004). Nejčastější příčinou úmrtí u muţů i ţen jsou nemoci oběhové soustavy (u ţen 62,5% a u muţů 51,1%) a riziko těchto chorob stoupá s přibývajícím věkem. Např. v rozmezí let zapříčinila ischemická choroba srdeční 40 % kardiovaskulárních úmrtí. Ischemická choroba srdeční spolu s arteriální hypertenzí tvořila i největší část kardiovaskulární úmrtnosti v České republice. V České republice jsou ale patrné i regionální rozdíly v kardiovaskulární mortalitě. Výrazně nadprůměrná kardiovaskulární mortalita byla vykazována zejména v Severočeském, Západočeském a Středočeské kraji, nejniţší pak v Praze, Brně a kraji Východočeském. Avšak doposud nebylo prokázáno, ţe by tyto rozdíly byly v souvislosti pouze s klasickými rizikovými faktory, s ţivotním stylem populace, ekologickými a socioekonomickými vlivy v daném regionu (Hromadová 2004). 37

38 V České republice jsou podle statistických údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (dále ÚZIS) kardiovaskulární nemoci hlavní příčinou úmrtí. I dle výše uvedené autorky Hromadová (2004) je současný vývoj příznivý, především v poklesu na akutní formy kardiovaskulárních onemocnění, coţ je nepochybně důsledkem zlepšení diagnostických a intervenčních metod a zvýšení dostupnosti kardiovaskulární chirurgie. Přesto v ČR umírá stále polovina obyvatelstva na onemocnění srdce a cév. V roce 2004 byly kardiovaskulární nemoci nejčastější příčinou hospitalizace ( z celkového počtu hospitalizací), průměrná doba pro tyto pacienty byla 9,8 dne. Co se týče léčby kardiovaskulárních onemocnění patří v tomto směru Česká republika k nejlepším zemím světa. Sít angiolinek (pracoviště na nejmodernější léčbu srdečního infarktu) je u nás nejhustší na světě (snad jen země Beneluxu mají tuto sít srovnatelnou). Počty angioplastik, stentů, kardiostimulátorů a mnoha dalších výkonů na 1 milion obyvatel nás řadí do první světové desítky (Hromadová 2004). 7 Prevence kardiovaskulárních chorob a zdravý životní styl Nejlepším řešením jak se vyhnout kardiovaskulárním chorobám je prevence. Vţdy je lepší nemocem předcházet. Existuje několik hlavních zásad jak sníţit riziko vzniku srdečně cévních chorob, ale pochopitelně ani zdravý ţivotní styl není zárukou, ţe nás nepostihne například infarkt myokardu či cévní mozková příhoda. Vznik kardiovaskulárních onemocnění je podmíněn i geneticky, někteří lidé tak mají predispozice ke vzniku určitých chorob, zvláště pokud se jiţ vyskytly v jejich rodině. Díky preventivním opatřením ale můţeme rizika sníţit na minimum. 38

39 Prevence kardiovaskulárních chorob se dělí na primární a sekundární. Je zaloţena na komplexním ovlivnění všech ovlivnitelných rizikových faktorů. Hlavní rizika kardiovaskulárních chorob by měla být odhalena při preventivních prohlídkách, především dětských a praktických lékařů. 7.1 Primární prevence Primární prevence zahrnuje všechny postupy, které mohou zabránit vzniku nebo rozvoji kardiovaskulárních chorob v populaci. 30 Primární prevence je obecně zaměřena na osoby zdravé a jejím cílem je předcházet vzniku onemocnění zvyšováním rezistence vůči tomuto onemocnění (Hromadová 2004). V primární prevenci by měli být zdravé osoby informováni o zdravé výţivě, pohybovém reţimu, cvičením a jiných fyzických aktivitách. Součástí primární prevence je také všeobecné poradenství o nekouření, konzumaci alkoholu, udrţování optimální tělesné hmotnosti s cílem podpory lidského zdraví. Zákaz kouření Kouření (závislost na tabáku) je chronické onemocnění, které zkracuje ţivot v průměru aţ o 15 let (Mandovec 2008). Kuřáci jsou více neţ ostatní lidé vystaveni nebezpečí vzniku váţných onemocnění. Většina z nich nejčastěji umírá na nemoci srdce a cév, zejména na infarkt myokardu, mozkové mrtvice, ischemii dolních končetin. Dle statistik v České republice je kouřením způsobeno kaţdé páté úmrtí, coţ činí 18 tisíc úmrtí ročně z toho 7 tisíc kuřáků ročně umírá na kardiovaskulární onemocnění. 31 Kouření poškozuje především cévní systém. Nebezpečné pro cévy je i pasivní kouření jako např. pobyt v zakouřené místností. Výstelce tepen trvá 24 hodin, neţ se uvede do původního stavu. 32 Proto je důleţité přestat kouřit nebo vůbec s kouřením nezačínat. S léčbou závislosti na tabáku nám můţe pomoci i praktický lékař. Jednou z moţností je léčba substituční, která nahrazuje nebezpečný tabák, nejčastěji se vyuţívají nikotinové ţvýkačky a náplasti. Pro léčbu závislosti na tabáků byla zřízena i speciální odvykací centra. Relaxace a odpočinek 30 ) 31 ) 32 ) 39

40 V současnosti naši civilizaci suţuje uspěchaný ţivotní styl, který má vliv na naše zdraví. Většina lidí vedle stresu a povinností zapomíná na odpočinek a relaxaci. Stres, emoce či jiná psychická zátěţ mají za důsledek vychýlení organismu z rovnováhy a můţe vyvolat poruchy zdravotního stavu a přispívat k různým chorobám zejména kardiovaskulárním. Bylo zjištěno, ţe akutní stres by mohl být jakýmsi spouštěčem akutního infarktu myokardu či ischemické choroby srdeční. Proto je důleţité si udělat čas na odpočinek i v plně nabitém programu. Účinnou relaxací je čtení knih, poslouchání hudby, meditace, jóga. Vytíţení a přepracovaní lidé mohou vyuţít i welness pobytů v lázních. Sport a pohybové aktivity Je prokázáno, ţe lidé, kteří mají nedostatek pohybu, jsou dvakrát aţ třikrát náchylnější k chorobám srdce a krevního oběhu, třikrát aţ čtyřikrát častěji umírají při prvním infarktu myokardu neţ ti lidé, kteří jsou pohybově aktivní. Lidský organismus je svým biologickým vývojem i strukturou přizpůsoben stavu pohybové aktivity. Dlouhodobá nečinnost a nedostatek pohybových podnětů představují nezdravý a nepřirozený stav (Cífková 1993). Dle průzkumu ani u nás v České republice není stav pohybové aktivity optimální. Příčinou nedostatečné aktivity je např. sedavé zaměstnání, nedostatek času na sport, jízda dopravními prostředky. Odborníci však tvrdí, ţe není nutné trávit několik hodin týdně v posilovně, ale postačí místo vyuţití dopravního prostředku chodit pěšky, nejezdit výtahem, procházky s domácími mazlíčky, vhodnou aktivitou je i plavání, jízda na kole nebo běh. Naopak zcela nevhodné se jeví po dle odborníků kulturistika či vzpírání. Výběr vhodné aktivity či sportu je vţdy individuální, kaţdému vyhovuje něco jiného a všichni by měli přihlíţet také ke svému věku, zdravotnímu stavu, kondici a časovým moţnostem. Na vztah mezi stupněm fyzické aktivity a výskytem váţných srdečních komplikací upozornili poprvé britští odborníci. Jak píše Cífková (1993) britští odborníci dále zjistili, ţe lidé, kteří pracují manuálně mají niţší výskyt kardiovaskulárních chorob, neţ duševně pracující lidé. Fyzická aktivita představuje jedno z nedůleţitějších preventivních opatření proti vzniku kardiovaskulárních chorob, protoţe podstatně přispívá k ekonomickému chodu krevního oběhu při zátěţi střední, ale i vyšší intenzity, příznivě ovlivňuje svalovou sílu, pomáhá udrţovat optimální hmotnost a sniţuje výskyt váţných komplikací koronární aterosklerózy. Zdravý jídelníček a udržování tělesné hmotnosti 40

41 Podle názorů odborníků Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou správné výţivové zvyklosti hlavním faktorem v prevenci nemocí (Hromadová 2004). Zejména obezita je povaţována za nezávislý rizikový faktor vzniku a rozvoje aterosklerozy a kardiovaskulárních onemocnění. Po kouření představuje druhou nejčastější příčinu úmrtí, jiţ lze předcházet. Zvyšuje počet morbidit a komplikací a hraje důleţitou negativní roli v patogenezi řady závaţných onemocnění. Proto je v prevenci kardiovaskulárních chorob důleţité udrţovat optimální tělesnou hmotnost a zdravě se stravovat. Dietologové doporučují lehkou středomořskou kuchyni nebo latinskoamerickou kuchyni. Pro naše zdraví je důleţité, aby náš jídelníček obsahoval vysoké mnoţství zeleniny, ovoce, vlákniny, rybího masa, luštěnin a naopak bychom měli v jídelníčku omezit příjem tuků, cukrů, červeného masa a omezit solení, omezení příjmu soli je důleţité zvláště u hypertoniků. 7.2 Sekundární prevence Sekundární prevence má jiţ zabránit progresi onemocnění u jedinců, kteří jsou jiţ kardiovaskulárními chorobami postiţeni, tj. dalšímu zhoršování stavu (Zdravotnické noviny). Sekundární prevence je tudíţ uplatňována u latentního onemocnění před symptomatickou fází s cílem časné diagnózy. V sekundární prevenci je třeba vyuţít všechny způsoby intervencí. Kromě poradenství s důrazem na nekouření, sníţení hladin lipidů v séru a krevního tlaku na optimální hodnoty, je v intervenci obsaţena i farmakologická terapie, pomoc při úpravě ţivotního stylu, následné kontroly efektivity medikamentózní léčby a průběţné skórování rizika se zpětnou vazbou k intervenčním metodám (Hromadová 2004). Při sekundární prevenci je kladen důraz například na léčbu hypertenze, diagnostiku a léčbu diabetu a jeho komplikací, léčbu poruch metabolismu lipidů či vyšetření homocysteinu. Zvláštním druhem prevence kardiovaskulárních chorob je tzv. Terciární prevence, která omezuje fyzické a sociální důsledky symptomatického onemocnění. 41

42 7.3 Programy na podporu prevence kardiovaskulárních chorob Program SCORE Program SCORE (Systematic Coronary Risk Evaluation) je vytvořen na základě epidemiologických dat z evropských zemí a jeho základem je předpověď pravděpodobnosti úmrtí na kardiovaskulární příhodu v následujících deseti letech. Cílem programu SCORE je nejen odhad pravděpodobnosti rizika, ale i moţnost vypočítat míru sníţení rizika při farmakologickém nebo nefarmakologickém ovlivnění jednotlivých parametrů. SCORE výpočet byl proveden zvlášť pro země s vysokým a nízkým výskytem kardiovaskulárních onemocnění, mezi země s nízkým rizikem patří Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Řecko, Španělsko a Švýcarsko. Všechny ostatní země, včetně České republiky, patří do zemí s vysokým rizikem ) 42

43 8 Úroveň a financování zdravotní péče v České republice 8.1 Financování zdravotní péče a ekonomické výdaje na zdravotnictví Celkové výdaje na zdravotnictví, tzn. státní rozpočet, rozpočty krajů, měst, obcí a dobrovolných svazků obcí, systém veřejného zdravotního pojištění a soukromé výdaje celkem, dosáhly v roce 2010 cca milionů Kč, coţ znamená oproti roku 2009 nárůst o 0,8 %. Výdaje na zdravotnictví představovaly téměř 8 % objemu hrubého domácího produktu (dále HDP). Pro srovnání je moţné uvést, ţe dle databáze Světové zdravotnické organizace Health for All dosáhl ukazatel HDP v zemích Evropské unie (dále EU) 9,01 %. 34 Výdaje za léky v roce 2010, které byly dodány do lékaren, zdravotnických zařízení a prodejcům vybraných léčiv činily 59,04 mld Kč. Oproti roku 2009 vzrostly finanční výdaje na léčivé přípravky o 1,25 %. Na léčbu onemocnění kardiovaskulárního systému bylo v roce 2010 distribuováno 66,2 milionů kusů léčiv, coţ činí nejvíce ze všech distribuovaných léčiv. 35 Rozhodující část financování zdravotnictví v České republice nesou zdravotní pojišťovny s podílem 76,2 %, státní a územní rozpočty, které se na financování podílejí 7,1 % a soukromé výdaje s podílem 16,7 %. Podíl těchto zdrojů financování zdravotní péče se v posledních letech mění mírně ve prospěch výdajů soukromých Úroveň a financování kardiovaskulární péče V roce 2009 představilo Ministerstvo zdravotnictví České republiky 37 nový systém kardiovaskulární péče v České republice. Tento nový systém vznikl na základě auditu ve spolupráci s odborníky a zdravotními pojišťovnami. V České republice tak vznikla nová síť komplexních kardiovaskulárních center a kardiovaskulárních center, jejichţ úkolem je také role garanta pro nákladné a sloţité případy v oborech kardiochirurgie, intervenční kardiologie či transplantací srdce. Seznam všech kardiovaskulárních center včetně jejich zařazení do příslušného stupně péče, lze vyhledat ve věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR z roku V roce 2009 prošla kardiovaskulární centra rozsáhlou kontrolou, kterou realizovali ) ) ) ) 43

44 zástupci zdravotních pojišťoven, Ministerstva zdravotnictví ČR a odborníci z medicínských oborů (kardiologie, kardiochirurgie, angiologie, cévní chirurgie a intervenční radiologie). Odborníci hodnotili především personální, technické a věcné vybavení, výkonnost jednotlivých pracovišť, akreditace ke specializačnímu vzdělávání lékařů, účast na výzkumu, publikační činnost a také spádovost pracoviště. Koncentrace do center znamená zásadní a systémový krok k zajištění špičkové kardiovaskulární péče pro všechny pacienty na území celé republiky. Kardiovaskulární centrum musí plnit také roli koordinátora v regionu a musí se aktivně podílet na výzkumu, vzdělávání a aplikaci nových poznatků do praxe. 38 V současné době (v roce 2012) v České republice funguje celkem 17 kardiovaskulárních center, z nichţ 11 center jsou komplexní kardiovaskulární centra, která zajišťují péči v oboru kardiologie, angiologie, cévní chirurgie, intervenční radiologie a kardiochirurgie; zbývajících šest jsou kardiovaskulární centra, která však neposkytují péči v plném rozsahu, protoţe nedisponují oborem kardiochirurgie. Specializovanou kardiovaskulární péči o dětské pacienty se zabývají 2 centra, a to v Praze a Brně. (Síť kardiovaskulárních center v České republice je v přehledu v Příloze č. 2). Financování kardiovaskulárních center a jejich modernizaci zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky, které čerpá finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci Integrovaného operačního programu (IOP). V roce 2009 činila finanční podpora 1,4 miliardy korun a zajistila všech 17 subjektů v rámci národní sítě kardiovaskulárních center. Roční ekonomická náročnost léčby kardiovaskulárních chorob (srdečního selhání) představuje dnes ve vyspělých zemí 1-2 % veškerých nákladů na zdravotnictví, coţ v ČR představuje mld Kč ročně (Hromadová 2004). 7.3 Náklady na léčbu vybraných kardiovaskulárních chorob v ČR i ve světě 1. Náklady na léčbu a hospitalizaci jednoho případu infarktu myokardu činí zhruba 100 tisíc 38 ) ?category=z-domova 44

45 Kč, tzn. ţe ročně stojí zdravotní systém léčba infarktu 540 milionů korun V léčbě cévní mozkové příhody tvoří náklady za trombolýzu u jednoho pacienta 50 tisíc korun Odhaduje se, ţe léčba cévní mozkové příhody a následných stavů představuje ve vyspělých zemí aţ 8 % nákladů na zdravotnictví Příme náklady (náklady na zdravotní péči) na léčbu ICHS v zemích Evropské unie, činily v roce 2003 celkem 23 mld euro, z toho 14 mld (61 %) představovala cena nemocniční péče, 5,4 mld (23 %) činily náklady na farmakoterapii a zbylých 3,6 mld (16 %) představovaly náklady za ambulantní péči včetně první pomoci Celkové náklady (náklady za zdravotní péči a pracovní neschopnost) na kardiovaskulární onemocnění dosahují v zemích EU 169 mld euro V USA stojí místní ekonomiku léčba kardiovaskulárních onemocnění a diabetes mellitus kaţdoročně 750 mld dolarů ) 40 ) 41 ) 42 ) 43 ) 44 ) 45

46 PRAKTICKÁ ČÁST 9 Cíle praktického výzkumu 1. Zjistit, na jaké kardiovaskulární onemocnění se dotazovaní nejčastěji léčí 2. Zjistit, zda dotazovaní dodrţují zásady zdravého ţivotního stylu 3. Zjistit, jaké jsou přibliţné měsíční finanční náklady dotazovaných na léčbu jejich onemocnění 4. Zjistit, jakým způsobem probíhá jejich léčba a jak často dochází na kontroly 5. Zjistit, jaká je kvalita zdravotní péče, kde se dotazovaní léčí 6. Zjistit, zda respondenti sledují problematiku jejich onemocnění 7. Zjistit, zda měli respondenti moţnost dostat se na nějaké specializované kardiovaskulární pracoviště 46

47 10 Hypotézy výzkumu 1. Očekáváme, ţe mezi respondenty bude více ţen. 2. Očekáváme, ţe u více jak poloviny respondentů se kardiovaskulární onemocnění jiţ objevilo 3. Očekáváme, ţe mezi respondenty převaţuje věková skupina let, zatímco věkové rozhraní má nejméně respondentů. 4. Očekáváme, ţe alespoň 40 % dotazovaných v minulosti jiţ prodělalo nějakou kardiovaskulární chorobu. 5. Očekáváme, ţe v současné době se nejvíce respondentů léčí s vysokým krevním tlakem. 6. Očekáváme, ţe přibliţné měsíční výdaje za léky činí Kč. 7. Očekáváme, ţe adpoloviční většina respondentů není spokojena se zdravotní péčí. 8. Očekáváme, ţe polovina respondentů se nezajímá o problematiku svého onemocnění. 9. Očekáváme, ţe mezi respondenty je nejméně 40 % kuřáků. 10.Očekáváme, ţe zásady zdravé výţivy dodrţuje 40 % respondentů. 11. Očekáváme, ţe nejméně 60 % jedinců dodrţuje pitný reţim. 12. Očekáváme, ţe pohybovou aktivitu provozuje 70 % respondentů. 13. Očekáváme, ţe nadpoloviční většina kolem 75 % bydlí ve městě. 47

48 11 Metodika práce 11.1 Použitá výzkumná metoda Výzkum byl realizován kvantitativní formou. Vlastní šetření probíhalo formou dotazníkového šetření. Výzkum byl prováděn v soukromých zdravotnických zařízení v Kolíně, Nymburce a Kutné Hoře. Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků mezi pacienty sokuromých zdravotnických zařízení. Návratnost dotazníků byla 100 % a ţádný z dotazníků nebyl vyřazen. Avšak všechny dotazníky nebyly řádně vyplněny, na některé druhy otázek respondenti neodpověděli. Dotazník pro pacienty obsahoval 18 otázek a byl zcela anonymní. Respondenti byli seznámeni s účelem, za jakým je výzkum prováděn. Úvodní část dotazníku se skládá z otázek charakterizující respondenty. Střední část se věnuje problematice jejich kardiovaskulárního onemocnění, např. Jsme zjištovali, zda mají rodinné predispozice ke vzniku kardiovaskulárního onemocnění, na jaké kardiovaskulární onemocnění se respondenti léčí, jak dlouho se s onemocněím léčí apod. Dále nás zajímaly přibliţné měsíční výdaje za léky, hodnocení kvality zdravotní péče v zařízení, kde se pacienti léčí nebo jakým způsobem probíhá jejich léčba. Závěr dotazníku je věnován zdravému ţivotnímu stylu jedince. Zjištovali jsme, zda respondenti dodrţují zásady zdravého ţivotního stylu, jako je např. pitný reţim, kouření, zdravá výţiva, pohybová aktivita apod Charakteristika výzkumného vzorku Výzkum byl prováděn v období od ledna 2012 do března Skupina respondentů byla tvořená pacienty soukromých zdravotnických zařízení ve městech Kolín, Kutná Hora a Nymburk. Celkem odpovídalo 54 ţen (54 %) a 46 muţů (46 %) ze 100 dotazovaných (100 %). Dotazníky byly rozdány zdravotnickému personálu, který byl s problematikou seznámen. V případě potřeby byl zdravotnický personál nápomocen respondentům s vyplňováním dotazníků. 48

49 12 Výsledky 12.1 Vyhodnocení dotazníku pro pacienty soukromých ambulantních zařízení Kolín, Nymburk a Kutná Hora Výsledky provedeného výzkumu byly vyhodnoceny a pro přehlednost jsou komentovány a uvedeny v tabulkách a grafech.(viz Příloha č. 1). 1. Pohlaví Z celkového počtu dotazovaných pacientů vyplývá, ţe mezi dotazovanými odpovídalo 54 ţen (54 %) a 46 muţů (46 %). Na tabulce a grafu č. 1 je tato skutečnost znázorněna. Tabulka č. 1 Vaše pohlaví? Pohlaví Počet Počet (%) Ženy 54 54,0 Muži 46 46,0 Celkem ,0 Graf č. 1 Vaše pohlaví? 49

50 2. Věk dotazovaných pacientů Věkové zastoupení zjištěné u dotazovaných pacientů se nejvíce pohybovalo v rozmezí let, coţ činní 34 jedinců (34 %) z celkového počtu 100 oslovených; věková skupina let měla zastoupení v průzkumu 14 (14 %); nejméně dotazovaných pacientů bylo ve věkové skupině produktivního věku let (11%); věkové rozhraní let bylo druhou nejpočetnější skupinou dotazovaných; poslední skupinou byl věk 75 let a více, kde odpovědělo 14 respondentů(14 %). Získané výsledky jsou patrny v tabulce a grafu č. 2. Tabulka č. 2 Věkové rozhraní dotazovaných pacientů Věk Počet Počet (%) let 14 14, let 11 11, let 27 27, let 34 34,0 75 let a více 14 14,0 Celkem ,0 Graf č. 2 Věkové rozhraní dotazovaných pacientů 50

51 3. Výskyt kardiovaskulární onemocnění v rodině Více jak polovina dotazovaných pacientů 63 % odpověděla, ţe se u nich v rodině jiţ vyskytla nějaká kardiovaskulární onemocnění. Nejčastěji dotazovaní uváděli, ţe se KVO vyskytlo u jejich rodičů; 33 % dotazovaných uvedlo, ţe kardiovaskulárním onemocněním nikdo z rodiny netrpěl; zbylá 4 % na tuto otázku nedokázali odpovědět. Tato zjištěná fakta jsou znázorněna v tabulce a grafu č. 3. Tabulka č. 3 Měl někdo z Vaší rodiny nějaké srdečně cévní onemocnění? KVO onemocnění Počet Počet (%) Ano 63 63,0 ne 33 33,0 Nevím 4 4,0 Celkem ,0 Graf č. 3 Měl někdo z Vaší rodiny nějaké srdečně cévní onemocnění? 51

52 4. Prodělané kardiovaskulární onemocnění v minulosti jedince Dle dotazníkového šetření bylo zjištěno, ţe celých 58 % dotazovaných pacientů v minulosti neprodělalo ţádnou kardiovaskulární chorobu; zbylých 42 % pacientů jiţ v minulosti nějaké kardiovaskulární onemocnění prodělali (viz tabulka a graf č. 4a). Nejčastěji se jednalo o infarkt myokardu a cévní mozkovou příhodu (viz tabulka a graf č. 4b). Tabulka č. 4a Prodělali jste v minulosti nějakou srdečně cévní chorobu? Prodělané KVO Počet Počet (%) Ano 42 42,0 ne 58 58,0 Celkem ,0 Graf č. 4a Prodělali jste v minulosti nějakou srdečně cévní chorobu? Tabulka č. 4b Prodělali jste v minulosti nějakou srdečně cévní chorobu? 52

53 Druh KVO Počet (%) ICHS 1,0 CMP 9,0 IM 14,0 Hluboká žilní tromboza 6,0 Arytmie 2,0 Ostatní 10,0 Celkem 42,0 Graf č. 4b Prodělali jste v minulosti nějakou srdečně cévní chorobu? 53

54 5. Současná léčba na kardiovaskulární onemocnění Při provádění výzkumu bylo zjištěno, ţe nadále se na kardiovaskulární onemocnění léčí celých 67 % respondentů. Zbylých 33 % uvedlo, ţe se v současnosti neléčí na ţádné kardiovaskulární onemocnění. Zastoupení je vidět na tabulce č. 5a a znázorněno na grafu č. 5a. Nejvíce respondentů 36 % se léčí na hypertenzi (viz tabulka a graf č. 5b) Tabulka č. 5a Léčíte se na toto onemocnění i nadále nebo se léčíte ještě na nějaké jiné srdečně cévní onemocnění? Léčba Počet Počet (%) Ano 67 67,0 ne 33 33,0 Celkem ,0 Graf č. 5a Léčíte se na toto onemocnění i nadále nebo se léčíte ještě na nějaké jiné srdečně cévní onemocnění? 54

55 Tabulka č. 5b Léčíte se na toto onemocnění i nadále nebo se léčíte ještě na nějaké jiné srdečně cévní onemocnění? KVO Počet Počet (%) ICHS 9 9,0 Angina pectoris 8 8,0 Ateroskleroza 5 5,0 Hypertenze 36 36,0 Arytmie 5 5,0 Fibrilace síní 1 1,0 Graf č. 5b Léčíte se na toto onemocnění i nadále nebo se léčíte ještě na nějaké jiné srdečně cévní onemocnění? 55

56 6. Délka doby léčení na kardiovaskulární onemocnění Z průzkumu vyplývá, ţe 44 % dotazovaných se v současnosti neléčí; 21 % pacientů se léčí na kardiovaskulární onemocnění 10 let a více; v rozmezí 3-5 let se léčí 12 %; 11 % pacientů se s kardiovaskulárním onemocněním léčí jiţ 5-10 let; dalších 8 % je v léčbě 1-2 roky; zbývající 4 % se léčí méně neţ 1 rok (viz tabulka č. 6 a graf č. 6). Tabulka č. 6 Jak dlouho se s tímto onemocněním léčíte? Doba léčení Počet Počet (%) Méně než 1 rok 4 4,0 1 2 roky 8 8,0 3 5 let 12 12, let 11 11,0 10 let a více 21 21,0 Neléčí se 44 44,0 Celkem ,0 Graf č. 6 Jak dlouho se s tímto onemocněním léčíte? 56

57 7. Pravidelné užívání léků Na otázku, zda dotazovaní uţívají pravidelně své léky nadpoloviční většina (55 %) uvedla, ţe uţívá pravidelně léky; 25 % v této době neuţívá ţádné léky; k nepravidelnému uţívání léků se přiznalo 15 % dotazovaných; 5 % odpovědělo, ţe občas na léky zapomínají (viz tabulka a graf č. 7) Tabulka č. 7 Uţíváte pravidelně své léky? Pravidelné užívání léků Počet Počet (%) Ano 55 55,0 ne 15 15,0 Občas zapomínám 5 5,0 Neužívám léky 25 25,0 Celkem ,0 Graf č. 7 Uţíváte pravidelně své léky? 57

58 8. Přibližné měsíční náklady dotazovaných na léčbu U této otázky bylo zjištěno, ţe 31 % dotazovaných nemá ţádné náklady spojené s léčbou; u 25 % dotazovaných činí náklady na léčbu (výdaje na léky) Kč; 22 % dotazovaných má náklady za léky menší neţ 300 Kč; 16 % vynaloţí za měsíc Kč; větší částky v rozpětí uvedla pouze 2 % z dotazovaných; další 2 % dotazovaných odpovědělo, ţe má pouze náklady; náklady ve výší má 1 %; poslední 1 % neví, jaké jsou měsíční náklady, neboť úhrady za léky za něj plně hradí pojišťovna (viz tabulka a graf č. 8). Tabulka č. 8 Jaké jsou Vaše přibliţné náklady na měsíční léčbu (např.výdaje na léky)? Náklady Počet Počet (%) méně než 300 Kč 22 22, Kč 25 25, Kč 16 16, Kč 2 2, Kč 1 1,0 Nárazové náklady 2 2,0 Hradí pojištovna 1 1,0 Nemám náklady 31 31,0 Celkem ,0 Graf č. 8 Jaké jsou Vaše přibliţné náklady na měsíční léčbu (např.výdaje na léky)? 58

59 9. Spokojenost s úrovní zdravotní péče U otázky č. 9 měli dotazovaní odpovědět, jak jsou spokojeni s úrovní zdravotní péče v zařízení, kde se léčí. Spokojenost se zdravotní péčí projevilo 49 % dotazovaných; poměrně větší počet dotazovaných (27 %) na tuto otázku neodpovědělo; 15 % je částečně spokojeno s péčí a zbylých 9 % není spokojeno s úrovní zdravotní péče v zařízení (viz tabulka a graf č. 9). Tabulka č. 9 Jste spokojeni s úrovní zdravotní péče v zařízení, kde se léčíte? Spokojenost s ZP Počet Počet (%) Ano 49 49,0 ne 9 9,0 Částečně 15 15,0 Neodpovědělo 27 27,0 Celkem ,0 Graf č. 9 Jste spokojeni s úrovní zdravotní péče v zařízení, kde se léčíte? 59

60 10. Jak probíhají kontroly v zařízení, kde se léčíte V otázce č. 10 jsme zjišťovali, jakým způsobem probíhá léčba pacientů a kontroly. Nejběţnějším způsobem kontroly je u více jak 51 respondentů měření krevního tlaku; 41 respondentů dochází pro recepty; z toho 34 jedinců nedochází na kontroly nebo se neléčí; EKG vyšetření je prováděno u 35 respondentů; 23 dochází na ultrazvuk; na tuto otázku 4 respondenti neodpověděli; Holterova monitorace se pravidelně provádí u 2 respondentů a další 2 jedinci dochází pouze na preventivní prohlídky. Tabulka č. 10 Jakým způsobem probíhá Váše léčba? Způsob léčby Počet Neléčím se 34 Neodpovědělo 4 EKG 35 UZ 23 TK 51 Holter 2 Psaní receptů 41 Preventivní prohlídky 2 Graf č. 10 Jakým způsobem probíhí Vaše léčba? 60

61 11. Frekvence kontrolních prohlídek Další otázka se ještě zabývala kontrolami a prohlídkami resp. jak často dotazovaní na kontroly dochází; 28 % respondentů na kontroly nedochází; dalších 28 % chodí na prohlídky 1x za 3 měsíce; 1 x za 6 měsíců dochází na kontroly 12% respondentů; 12 % uvedlo, ţe na kontroly chodí nepravidelně (dle potřeby); 1 x za 2 měsíce chodí na kontroly 8 % respondentů; 5 % dotazovaných odpovědělo, ţe na prohlídky chodí pouze 1 x ročně; 4 % dochází 1 x měsíčně; na kontroly 1 x týdně dochází 2 % dotazovaných a zbylé 1 % dochází na kontroly 3 x měsíčně. Tabulka č. 11 Jak často docházíte na kontroly? Frekvence kontrol Počet Počet (%) 1 x týdně 2 2,0 3 x měsíčně 1 1,0 1 x měsíčně 4 4,0 1 x 2 měsíce 8 8,0 1 x 3 měsíce 28 28,0 1 x 6 měsíců 12 12,0 1 x 1 rok 5 5,0 Nepravidelně 12 12,0 Nedochází 28 28,0 Celkem ,0 61

62 Graf č. 11 Jak často docházíte na kontroly? 12. Specializovaná kardiovaskulární centra V otázce č. 12a nás zajímalo, jestli se nemocní dostali do nějakého specializovaného kardiovaskulárního centra, např. jako je IKEM; z průzkumu vyplynulo, ţe pouhých 15 % z těch, kteří se na kardiovaskulární onemocnění léčí nebo tuto chorobu prodělalo se dostalo na specializované pracoviště; většina 46 % odpovědělo, ţe se do kardiovaskulárního centra nedostala; 39 % neodpovědělo z důvodu, protoţe se neléčí na KVO. Výsledky této otázky jsou uvedeny na tabulce č. 12 a a znázorněny v grafu č. 12a. Tabulka č. 12a Dostali jste se někdy do specializovaného špičkového kardiovaskulárního centra, kde se tato srdečně cévní onemocnění léčí, pokud ano, do jakého? KV centrum Počet Počet (%) Ano 15 15,0 Ne 46 46,0 Neléčím se 39 39,0 Celkem ,0 Graf č. 12a Dostali jste se někdy do specializovaného špičkového kardiovaskulárního centra, kde se tato srdečně cévní onemocnění léčí, pokud ano, do jakého? 62

63 Tabulka č. 12 b Dostali jste se někdy do specializovaného špičkového kardiovaskulárního centra, kde se tato srdečně cévní onemocnění léčí, pokud ano, do jakého? KV centrum Počet IKEM 7 FNKV 4 FN Bulovka 1 Homolka 1 Pardubice 1 Graf č. 12 b Dostali jste se někdy do specializovaného špičkového kardiovaskulárního centra, kde se tato srdečně cévní onemocnění léčí, pokud ano, do jakého? 63

64 13. Sledování problematiky kardiovaskulárního onemocnění Další otázka byla zaměřena na sledování problematiky KVO. 47 % dotazovaných uvedlo, ţe problematiku jejich onemocnění sleduje a zajímá se o ni; 39 % nehodnotilo, protoţe se neléčí; 13 % se o problematiku vůbec nezajímá; zbylé 1 % neví, kde má hledat informace o této problematice (viz tabulka a graf č. 13). Tabulka č. 13 Sledujete nebo se zajímáte o problematiku Vašeho onemocnění? 64

65 Sledování problematiky KVO Počet Počet (%) Ano 47 47,0 Ne 13 13,0 Nevím, kde hledat informace 1 1,0 Neléčím se 39 39,0 Celkem ,0 Graf č. 13 Sledujete nebo se zajímáte problematiku Vašeho onemocnění? 14. Kouření V této otázce jsme se zabývali zkoumáním zdravého ţivotního stylu; z čehoţ vyplynulo, ţe většina dotazovaných (80 %) patří mezi nekuřáky; dalších 13 % jsou kuřáci; 7 % se snaţí přestat s kouřením (viz tabulka a graf č. 14). Tabulka č. 14 Jste kuřák? 65

66 Kouření Počet Počet (%) Ano 13 13,0 Ne 80 80,0 Snažím se přestat 7 7,0 Celkem ,0 Graf č. 14 Jste kuřák? 15. Zdravá výživa Další otázkou, kterou jsme zjišťovali, zda dotazovaní ţijí zdravým ţivotním stylem, je dodrţování zdravého stravování; podle průzkumu zdravou výţivu dodrţuje 31 % dotazovaných; 30 % se snaţí zdravě stravovat; 29 % uvedlo, ţe se nestravují zdravě; na tuto otázku neodpovědělo 10 % z dotázaných. Přičemţ nejvíce dotazovaných preferuje pestrou stravu. 66

67 Získané informace jsou představeny v tabulce a grafu č. 15. Tabulka č. 15 Stravujete se zdravě (jaký typ stravy upřednostňujete)? Zdravá strava Počet Počet (%) Ano 31 31,0 Ne 29 29,0 Snažím se 30 30,0 Neodpovědělo 10 10,0 Celkem ,0 Graf č. 15 Stravujete se zdravě (jaký typ stravy upřednostňujete)? 16. Pitný režim Z tabulky a grafu č. 16 bylo zjištěno, ţe 76 % dotazovaných dodrţuje pitný reţim; pitný reţim nedodrţuje 26 % z nich. Tabulka č. 16 Dodrţujete pitný reţim? 67

68 Pitný režim Počet Počet (%) Ano 76 76,0 Ne 24 24,0 Celkem ,0 Graf č. 16 Dodrţujete pitný reţim? 17. Pohybová aktivita V této otázce jsme zjišťovali, zda dotazovaní provozují nějaký sport či jinou pohybovou aktivitu a jaký druh. Kladně na tuto otázku odpovědělo 67 % dotazovaných; 33 % se přiznalo k tomu, ţe neprovozují ţádnou pohybovou aktivitu, převáţně se jednalo o pacienty, kteří ţijí na vesnici, u dotazovaných, kteří ţijí ve městě byla pohybová aktivita prokazatelně větší (viz tabulka a graf č. 17 a). Nejčastěji provozovanou pohybovou aktivitou je jízda na kole, kterou 68

69 provozuje 19 % respondentů (viz tabulka a graf 17 b) Tabulka č. 17a Provozujete nějakou pohybovou aktivitu, pokud ano, jakou? Pohybová aktivita Počet Počet (%) Ano 67 67,0 Ne 33 33,0 Celkem ,0 Graf č. 17a Provozujete nějakou pohybovou aktivitu, pokud ano, jakou? Tabulka č. 17b Provozujete nějakou pohybovou aktivitu, pokud ano, jakou? 69

70 Pohybová aktivita Počet Plavání 12 Tanec 5 Chůze 18 Procházky se psem 9 Jízda na kole 19 Práce na zahrádce 14 Cvičení 6 Běh 4 Ostatní 11 Graf č. 17b Provozujete nějakou pohybovou aktivitu, pokud ano, jakou? 18. Bydliště Poslední otázkou jsme zjišťovali, kde dotazovaní ţijí; 74 % dotazovaných uvedlo, ţe ţije 70