1. Úvod. 1 Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů

Transkript

1 1. Úvod Pracovněprávní vztahy, pracovní právo a kontrola těchto institutů v závislosti na sociální politice našeho státu má úzkou vazbu a vzájemnou souvislost. Tyto oblasti nelze oddělit od sebe, jsou na sobě vzájemně závislé. Principem této politiky je celkový sociální a hospodářsko ekonomický systém státu. V dnešní době se tento problém prolíná celoevropsky. Řešení pracovně právních vztahů a kontroly těchto stanovených principů je jednou z hlavních priorit, kterou sleduje Evropská unie. Jedná se v podstatě o životní úroveň občanů a vyrovnání sociálních pracovních podmínek s ostatními státy evropského společenství. Spokojenost jednotlivého občana zabezpečuje kvalitu života, rozvoj hospodářství, stabilitu vývoje a funkčnost systému. Právě proto pracovněprávní vztahy a návazný kontrolní systém, který zabezpečuje a zaručuje uplatnění principů je jednou ze základních priorit Evropské unie. Vzhledem k rozsahu je nutno zamyslet se nad řešením problému z pohledu státu jako regionu EU. Téma této bakalářské práce Výkon veřejné správy v oblasti pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek jsem si zvolil proto, abych se zabýval vývojem kontrolní činnosti a na praktických příkladech z prováděných kontrol ukázal klady a zápory, které se vyskytují při kontrolní činnosti v praxi. Dále ve své práci popíši kontrolní činnost veřejné správy v oblasti pracovních vztahů a pracovních podmínek před účinností zákona o inspekci práce 1 a v následujících letech. V bakalářské práci budu vycházet z údajů a osobní zkušenosti z pracovní činnosti v systému Státního úřadu inspekce práce a následně z kontrolní činnosti Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně. Předmětem této práce je popsat jednotlivé kroky při kontrolní činnosti v oblasti pracovněprávních vztahů, práva a povinnosti kontrolních pracovníků inspektorů, jakož i práva a povinnosti kontrolovaných subjektů. Dále se práce zabývá aspekty provádění kontrolní činnosti, tj. jednotlivými instituty jako jsou 1 Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů 1

2 protokol, opatření k odstranění nedostatků, opravné prostředky, následné správní řízení. Už ze zadání tématu práce vyplývá, že činnost orgánu veřejné správy je nepopulární a je vnímána kontrolovanými osobami z vetší části jako zbytečná. Je ale velmi nutná v současné době, kdy si některé kontrolované osoby myslí, že si mohou dovolit vše při své podnikatelské činnosti. Ovšem kontrolní činnost vykonávaná orgány veřejné správy hájí celospolečenské zájmy při ochraně života, zdraví a pracovních podmínek občanů. Toto se dříve nebo později může dotknou každého, ať v pozici zaměstnance nebo zaměstnavatele. Závěrem této práce bych chtěl poukázat na aspekty kontrolní činnosti prováděné orgány inspekce práce s akceptem na činnost Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj. 2

3 2. Kontrolní činnost 2.1. Vymezení základních pojmů Kontrola jako obecný pojem Kontrola jako taková má v našich zemích mnohaletou tradici, neboť již v roce 1761 byla založena první kontrolní instituce s názvem Dvorská účetní komora, ale vymezení samotného pojmu kontroly je dle mého názoru značně obtížné z důvodu nejednotnosti přístupů k jeho ohraničení, a tak je možno v odborné literatuře a odborných publikacích nalézt řadu definicí pojmu kontrola. Druhů kontrol je vymezeno mnoho, a proto zde uvádím jen některé s přímým vztahem k veřejnému sektoru 2 : - dle vztahu k objektu kontroly existuje kontrola vnější a vnitřní, - dle subjektu kontroly se může jednat o kontrolu individuální nebo koordinovanou, - na základě časového vztahu kontroly a kontrolované činnosti můžeme hovořit o kontrole předběžné, průběžné, následné, soustavné a občasné, - podle systému kontroly lze členit kontrolu na plánovitou a operativní, - na základě organizačního vztahu se dělí kontrola na vertikální a horizontální, - podle vztahu kontroly k podstatě věci ji dělíme na kontrolu formální a neformální (věcná), - podle odbornosti při výkonu kontroly hovoříme o odborné (profesionální) a laické (občanské) kontrole. Pojem kontrola je v užším slova smyslu pojmem vyhrazovaným pro specializovanou správní činnost, tedy kontrola vykonávaná odborníky. 2 Rektořík, J., Šelešovský, J. Kontrolní systémy veřejné správy a veřejného sektoru. Praha: Ekopress,

4 Veřejná správa Pojem veřejná správa je chápána jako ústřední pojem práva správního. Jde o projev realizace výkonné moci ve státě. Můžeme ji chápat jako správu veřejných záležitostí, která je prováděna ve veřejném zájmu a subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení jako veřejnoprávních subjektů 3. Do odvětví veřejné správy patří zejména: - vnitřní správa, - bezpečností správa, správa policie a správa obrany státu, - správa na úseku zdravotnictví, - správa na úseku zaměstnanosti, - správa na úseku školství, - správa na úseku živnostenského podnikání, - správa kultury, - správa na úseku katastru nemovitostí, atd. Je nutné odlišovat veřejnou správu od soukromé správy vykonávané v soukromém zájmu, soukromými osobami, které sledují vlastní cíle a řídící se vlastní vůli. Soukromá správa je spojována často s hospodářskou aktivitou fyzických nebo právnických osob nebo zaměňována s managementem, na rozdíl od správy veřejné jako činnosti vrchnostenské 4. Veřejnou správu rozlišujeme na státní správu a samosprávu (veřejnoprávní korporace) a veřejná správa má dvojí rozměr, formální (instituce) a materiální (činnost orgánů) Státní správa Součástí veřejné správy je státní správa, která je veřejnou správou vykonávanou příslušnými orgány státu (ministerstvy, vládou, policie, a jiné úřady). Jedná se o jednu z forem činnosti státu, kterou lze negativně vymezit jako tu státní činnost, jenž stát vykonává vedle zákonodárství a soudnictví. Státní 3 Průcha, P. Správní právo obecná část, Brno MU:Doplněk, 2007, str Průcha, P. Správní právo obecná část, Brno MU:Doplněk, 2007, str. 11 4

5 správa je svou povahou organizující a mocensko-ochranná činnost státu. Státní správa v sobě spojuje prvky regulace a klasického řízení. Charakterizovat státní správu lze dále také jako činnost výkonnou a nařizovací. Státní správa v rámci výkonné moci zajišťuje provádění norem a v mezích jejich zmocnění vlastními normativními akty dále usměrňuje regulované vztahy Kontrola veřejné správy Kontrola ve veřejné správě je nepostradatelná, neboť je jednou ze záruk zákonnosti směřující k zabezpečení dodržování a zákonné realizace práva pro případ jeho porušení. Svým předmětem však kontrola přesahuje rámec právních záruk zákonnosti z důvodu toho, že zahrnuje také účelnost, hospodárnost v nakládání se státním majetkem apod. Kontrola veřejné správy by měla vést k zajištění splnění činností veřejné správy a cílem kontroly je zjištění, nakolik existující stav odpovídá tomu, co být mělo nebo být má. Dále se zjišťují příčiny nesplnění příslušných povinností, popřípadě se vyvozují závěry a stanovují opatření ze zjištěného stavu 5. Kontrola zabezpečuje poznání skutečnosti, bez které nelze předvídat vývoj kontrolovaného jevu a správě stanovovat budoucí cíle. Současně ovšem umožňuje zjišťovat a odstraňovat nežádoucí odchylky v průběhu provádění kontrolované činnosti a ovlivňovat výsledky činnosti kontrolovaných subjektů 6. Aby byla zajištěna účinnost kontroly, musí být kompetentní a je nutná znalost potřebného množství informací o kontrolovaném subjektu. Nemůžeme opomenou rovněž systematičnost kontroly a další charakteristiky jako pečlivost, svědomitost a věcná i osobní nepodjatost spolu s kritickým postojem k vlastním měřítkům posuzování a hodnocení činnosti kontrolovaného subjektu. Především kontrola veřejné správy může být pojata jako kontrola preventivní, průběžná a následná. Dodržování zmíněné záruky zákonnosti a dále účelnosti a hospodárnosti je důležitostí kontroly ve veřejné správě. 5 Průcha, P. Správní právo obecná část, Brno MU: Doplněk, 2007, str Průcha, P. Správní právo obecná část, Brno MU: Doplněk, 2007, str

6 Kontrola se rozlišuje na kontrolu správní a kontrolu nad samosprávou, kterou provádějí orgány samosprávy (např. Profesní sdružení typu advokátní komory, lékařské komory, aj.). Kontrola správní je dvojího druhu 7 : 1. kontrola vnější, uplatňovaná vůči činnosti orgánů a pracovníků, kteří jinak nejsou vůči kontrolnímu orgánu podřízení. Charakter má buď obecné státní kontroly, nebo speciální kontroly prováděné zvláštními kontrolními (revizními, inspekčními) orgány. Např. veřejný ochránce práv patří v ČR do vnější kontroly veřejné správy, neboť vůči veřejné správě působí z vnější strany a zaměřuje se jak na rozpor s právem, ta i na rozpor s principy tzv. dobré správy. 2. kontrola vnitřní, je prováděna nadřízenými orgány, resp. vedoucími pracovníky vůči činnosti podřízených orgánů a pracovníků. Správní kontrola disponuje pravomocí nařizovací nebo sankční nebo obojím. Při správní kontrole se zajišťuje náprava zpravidla buď závazným pokynem k odstranění zjištěných nedostatků, nebo sankcí, např. pokutou (resp. obojím). Správní právo právní kontrolu využívá zvláštně k přezkoumávání chování těch subjektů, vůči nimž je uplatňována administrativní metoda regulace včetně přezkoumávání správních činností jako takových. 2.2 Kontrolní systémy pracovněprávních předpisů Systém kontroly nad pracovními podmínkami začal fungovat na území dnešní České republiky na sklonku 19. století. V roce 1921, po vzniku samostatné 1. československé republiky, byla přijata právní úprava inspekce práce a tento systém přestal v roce 1951 uplatňován. Kontrola povinností zaměstnavatelů vyplývajících z pracovněprávních předpisů se stala součástí československého 7 Harvánek, J. a kol. Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str

7 právního řádu od 1. ledna 1970, a to na základě novely zákoníku práce provedenou zákonem 8. Okresní národní výbor mohl v té době uložit pokutu zaměstnavateli. Pozdější novely zákoníku práce doplnily a uložily kontrolní působnost a sankční pravomoc. V ustanovení 26 zákona 9 se upravovala kontrolní činnost zaměřená na dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů a na tuto federální úpravu dále navazoval zákon 10 o působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. Uvedený zákon ve svém ustanovení 8 vymezoval kontrolní činnost, upravoval rovněž právo zaměstnanců vykonávajících kontrolu uložit pořádkovou pokutu a kontrolní oprávnění zaměstnanců úřadů práce vykonávajícího kontrolu. Nový zákon o zaměstnanosti 11 tuto úpravu nahradil s účinností od 1. října 2004 a upravil kontrolní působnost včetně sankčních oprávnění v ustanovení 125 až Kontrolní činnost měli úřady práce zaměřenou na: - dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů s výjimkou oblasti bezpečnosti práce, - dodržování pracovněprávních předpisů u fyzických osob, kterým jsou poskytovány služby dle zákona o zaměstnanosti, - dodržování pracovněprávních předpisů u právnických a fyzických osob, které vykonávají činnosti podle zákona o zaměstnanosti zejména při rekvalifikaci a zprostředkování, - dodržování kolektivních smluv a vnitřních předpisů zaměstnavatelů a to v částech, ve kterých mohou být individuální nároky zaměstnanců upraveny výhodněji pro zaměstnance. 2. Kontrolní činnost ministerstva práce a sociálních věcí se zaměřovala na: 8 Zákon č. 153/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce 9 Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti 10 Zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti 11 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti 7

8 - plnění dohod o poskytnutí hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst, na rekvalifikaci nebo školení, a plnění cílených programů celostátního charakteru, 3. Úřady práce byly informováni celními úřady, kteří kontrolovali: - cizince, zda vykonávají práci v souladu s vydaným povolením k zaměstnání, pokud je potřebné, - cizince, zda vykonávají práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy. Při vzniku nového zákona o zaměstnanosti již bylo možné předpokládat změny v zákoně ovlivňované jednak mírou nezaměstnanosti, potřebami trhu práce a jeho kontrolou, ale také zde byl náznak vzniku nové instituce inspekce práce, která měla převzít kontrolní činnost v oblasti zaměstnanosti. Návrh zákona o inspekci práce 12 byl po úpravách dne předložen poslanecké sněmovně Kolébku inspekce práce bychom nalezli ve Velké Británii neboť je produktem Velké průmyslové revoluce v 19. století. Inspekce práce se stala u nás nově vzniklým institutem na základě zákona, který dne 1. července 2005 nabyl účinnosti. Lze říci, že se jedná o moderní evropskou koncepci, kdy se do oblasti pracovních podmínek a pracovního prostředí zahrnuly i aspekty pracovněprávních vztahů. Jedním ze základních cílů zákona bylo sloučit oprávnění k výkonu kontrolní činnosti v oblasti pracovněprávních vtahů do jednoho kontrolního orgánu, aby mohla být kontrola prováděna komplexněji alespoň v působnosti resortu práce a sociálních věcí. K úplnému sjednocení kontroly bohužel v této oblasti nedošlo, a to z toho důvodu, že státní zdravotní dozor ve vztahu k ochraně zdraví zaměstnanců při práci zůstal stále ministerstvu zdravotnictví a krajským hygienickým stanicím podle zákona Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce 13 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 8

9 Úřadům práce tak od 1. července 2005 příslušela kontrola vztahující se na právní předpisy o zaměstnanosti a právní předpisy o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů, jinak řečeno zabývaly se nelegálním zaměstnáváním, diskriminací zájemců o zaměstnání z jakýchkoli důvodů, zprostředkováním zaměstnání a kontrolou dodržování dalších povinností zaměstnavatelů vyplývajících jim ze zákona o zaměstnanosti a zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Ovšem od 1. ledna 2012 přešly kompetence v oblasti kontroly nelegálního zaměstnávání na orgány inspekce práce, a to novelou zákona. 14 Považuji za důležité se zmínit, že ani UP ani OIP nejsou oprávněny řešit či vymáhat individuální nároky zaměstnance Inspekce práce V jiných zemích již institut inspekce práce již delší dobu existuje. Například na Slovensku vznikl institut Inspekce práce 1. července 2000, a v České republice je inspekce práce nově vzniklým institutem na základě zákona o inspekci práce, který dne 1. července 2005 nabyl účinnosti i přes to, že již na počátku schválení tohoto zákona nebyla cesta snadná. Přitom kontrola dodržování povinností zaměstnavatelů vyplývajících z pracovněprávních předpisů byla součástí právního řádu velmi dlouhou dobu. Inspekce práce je svým rozsahem širší než dřívější dozor nad bezpečností práce. Inspektoráty bezpečnosti práce, které vznikly na základě zákona 15 se zabývaly kontrolou dodržování bezpečnosti práce a kontrolou vyhrazených technických zařízení. Přijetím zákona o inspekci práce se kontrola rozšiřuje o oblasti pracovních podmínek a pracovního prostředí i aspekty pracovněprávních vztahů. Oblast kontroly pracovněprávních vztahů se stala jednou z prioritních v rámci Evropské unie. 14 Zákon č. 376/2011 Sb., kterým se mění Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a dalších souvisejících zákonů 15 Zákon č. 174/1968 Sb., o statním odborném dozoru nad bezpečností práce 9

10 2.4 Zákon o inspekci práce č. 251/2005 Sb. Tento zákon je rozdělen do pěti částí, které zahrnují všeobecná ustanovení, působnost a příslušnost Státního úřadu inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole. Asi jednou z nejdůležitějších částí zákona je část čtvrtá, která v sobě obsahuje 27 paragrafů o přestupcích a správních deliktech jako důsledcích porušování předpisů pracovního práva, a v části páté jsou uvedena společná, přechodná a závěrečná ustanovení. Hlavní změny, které přinesl zákon o inspekci práce v oblasti kontroly je především v tom, že byly vytvořeny nové orgány dozoru, které mají kontrolní působnost rozšířenou, a to i ve vztahu ke kontrolovaným subjektům. Nová koncepce správního trestání se do tohoto zákona promítla také. Zákon o inspekci práce má v právním řádu ČR představovat veřejnoprávní úpravu procesního charakteru s tím, že hmotně právní vztahy jsou upraveny především v novém zákoníku práce 16 a v předpisech vydaných k jeho provádění. Je nutné vždy rozlišovat případy, kdy zaměstnavatel jednal v rozporu s právními předpisy při procedurálních otázkách, což řeší výše uvedené kontrolní orgány OIP a ÚP, a kdy se jedná o individuální pracovněprávní spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, neboť tyto sporu projednávají soudy a také o nich rozhodují. 2.5 Orgány inspekce práce MPSV byl zřízen Státní úřad inspekce práce (SÚIP) se sídlem v Opavě a v jeho čele je generální inspektor (nyní Mgr. Ing. Rudolf Hahn). SUÍP je účetní jednotkou a oblastní inspektoráty mají pro účely hospodaření s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu postavení vnitřních organizačních jednotek tohoto úřadu. V čele oblastních inspektorátů práce (OIP) jsou vedoucí inspektoři. 16 Zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů 10

11 V naší republice působí tyto oblastní inspektoráty: - Oblastní inspektorát pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze vykonává působnost v hlavním městě Praze - Oblastní inspektorát pro Středočeský kraj se sídlem v Praze vykonává působnost ve Středočeském kraji - Oblastní inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích vykonává působnost v Jihočeském kraji a v kraji Vysočina - Oblastní inspektorát pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni vykonává působnost v Plzeňském kraji a Karlovarském kraji - Oblastní inspektorát pro Ústecký kraj a Liberecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem vykonává působnost v Ústeckém kraji a Libereckém kraji - Oblastní inspektorát pro Královehradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové vykonává působnost v Královehradeckém kraj a Pardubickém kraji - Oblastní inspektorát pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně vykonává působnost v kraji Jihomoravské a Zlínském kraji - Oblastní inspektorát pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě vykonává působnost v Moravskoslezském kraji a Olomouckém kraji 2.6 Předmět kontrolní činnosti inspekce práce Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku, právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení, předpisů o zaměstnávání 11

12 zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti. Povinnosti zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). Dodržování a kontrola právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi. Právních předpisů, které stanoví povinnost uskutečnit veřejnou výzvu nebo výběrové řízení na obsazení místa úředníka nebo na obsazení místa vedoucího úředníka územního samosprávného celku, jakož i to, zda veřejná výzva nebo výběrové řízení byly provedeny včetně jejich průběhu. Dále jsou předmětem kontroly i kolektivní smlouvy v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů podle 305 zákoníku práce, vnitřní předpisy vydané podle zákoníku práce, jestliže zakládají práva zaměstnanců. A jedním z posledního předmětu kontrolní činnosti je od 1. ledna 2012 je kontrola nelegálního zaměstnávání, kontrola zaměstnávání osob se zdravotním postižením, na které je poskytován příspěvek státu na podporu zaměstnání podle novely zákona o zaměstnanosti. 2.7 Působnost orgánů inspekce práce V ustanovení 4 a 5 zákona o inspekci je upravena příslušnost a působnost SÚIP a OIP, přičemž u působnosti lze předpokládat, že nebudou způsobovat žádné kompetenční spory. Do činnosti SÚIP patří zejména: - rozhodování ve správním řízení podle správního řádu, - v prvním stupni správního řízení rozhoduje o přestupcích nebo správních deliktech, - přezkoumává ve správním řízení rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty vydaná inspektorem úřadu a rozhoduje o zákazu výkonu práce vydaná inspektorem, 12

13 - poskytuje zaměstnavatelem, jakož i zaměstnancům bezúplatné základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, - zajišťuje a vede provoz informačního systému o pracovních úrazech a informačního systému zaměřujícího se na rizika při výkonu práce, - zpracovává roční program kontrolních akcí po projednání s vyššími odborovými orgány a organizacemi zaměstnavatelů a předkládá ho MPSV ke schválení, - zpracovává souhrnnou zprávu o výsledcích kontrolních akcí, - vydává i odnímá průkazy inspektorům opravňující inspektory k výkonu kontroly. Mezi činnosti OIP patří zejména: - rozhodování v prvním stupni o přestupcích nebo správních deliktech, o uložení pořádkové pokuty, - přezkoumávají ve správním řízení rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty vydávaná inspektorem, - poskytují zaměstnancům a zaměstnavatelům bezúplatné základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a podmínek, - ukládají opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určují přiměřené lhůty k jejich odstranění a vyžadují podání písemné zprávy o přijatých opatřeních, - povinnost písemně informovat o výsledku toho, kdo podnět ke kontrole podal, byla-li kontrola prováděna na základě písemného podnětu, - kontrolovat příčiny a okolnosti pracovních úrazů, popřípadě se účastní na šetření závažných a smrtelných úrazů na místě úrazového děje, apod. Dle ustanovení 6 zákona o inspekci práce jsou kontrolovanými osobami při kontrolách dodržování pracovněprávních předpisů inspektoráty práce zaměstnavatelé a jejich zaměstnanci, právnické osoby, u kterých jsou vykonávány 13

14 veřejné funkce a fyzické osoby vykonávající veřejné funkce. Dále to jsou fyzické nebo právnické osoby podnikající podle zvláštních právních předpisů a nikoho nezaměstnávající, fyzické osoby, které jsou zaměstnavateli a sami též pracují (např. spolupracující manžel nebo dítě fyzické osoby uvedené výše), věznice, právnické nebo fyzické osoby zaměstnávající odsouzené a na odsouzené, vysílající a přijímající organizace a dobrovolníky při výkonu dobrovolnické služby, právnické osoby, které vykonávají činnost školy nebo školského zařízení, další právnické nebo fyzické osoby, u kterých se uskutečňuje praktické vyučování žáků středních škol, odborných učilišť nebo vyšší odborných škol, právnické a fyzické osoby, u kterých je prováděn výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi. Dále se kontrola vztahuje i na právnickou nebo fyzickou osobu, která je zadavatelem nebo zhotovitelem stavby, popřípadě se na zhotovení stavby podílí, jde i o koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi. Se souhlasem příslušného ministerstva se může provést kontrola v zařízeních ozbrojených sil a bezpečnostních sborů v působnosti Ministerstva spravedlnosti, vnitra, obrany, financí, jakož i v objektech, s nimiž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, kde by mohlo kontrolou dojít k ohrožení utajovaných skutečností. Se souhlasem ředitele je možné kontrolu provést v zařízeních Bezpečnostní informační služby, Národního bezpečnostního úřadu a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Pokud by nebyl souhlas udělen, zajistí ten, kdo odmítl souhlas udělit, provedení kontroly ve své působnosti a podat do 60- ti pracovních dnů ode dne odmítnutí udělení souhlasu písemnou zprávu o výsledku provedené kontroly orgánu inspekce práce, který o souhlas požádal. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce mohou v právních vztazích zaměstnanců vykonávající ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti, upravených služebním zákonem, kontrolovat jen věci týkající se doby výkonu státní služby a přestávek ve státní službě, služební pohotovost, státní služby přesčas a v noční době a bezpečnosti při výkonu státní služby. 14

15 Do působnosti inspektorátu nepatří kontrola vojáků v činné službě povolané na vojenská cvičení, vojáky z povolání, osoby vykonávající služby v bezpečnostních sborech a na další osoby, u nichž kontrolu vykonávají zvláštní orgány, např. orgány státního zdravotního dozor, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Český báňský úřad apod. Ve správním řízení se místní příslušnost oblastních inspektorátu práce řídí správním řádem 17 a při výkonu kontroly se řídí u organizační složky státu jejím sídlem a u kontrolované osoby místem činnosti. V případě podjatosti může v jednotlivých případech hodných pozornosti Státní úřad inspekce práce písemně pověřit provedením kontroly jiný než místně příslušný inspektorát, který by byl jinak oprávněn kontrolu provést. 2.8 Oprávnění a povinnosti inspektora při kontrolní činnosti Inspektoři jsou státními zaměstnanci a musejí mít obrovské znalosti v dané problematice, které musejí být schopni používat a musejí být schopni v reálném čase reagovat na veškeré podněty, které by mohly mít vliv na pracovní systém. Zákon o inspekci práce inspektorům dává pravomoc v kontrolní činnosti a dle mého názoru se jedná o poměrně úzké oprávnění, neboť inspektorská práce nemůže v některých situacích něčeho určitého dosáhnout. Inspektor vykonává kontrolu podle zákona o inspekci práce. Při zahájení kontroly inspektorem musí být přítomen člen statutárního orgánu kontrolované osoby nebo její zástupce, zaměstnanec kontrolované osoby, spolupracující rodinný příslušník a další osoby, podle toho, kdo bude kontrolován. Inspektor je povinen ve své činnosti se prokazovat průkazem inspektora. Povinností inspektora je informovat orgán zástupce zaměstnanců o zahájení kontroly, zjistit při kontrole skutečný stav a doložit kontrolní zjištění, pořídit z výsledku kontroly protokol s jehož obsahem musí seznámit kontrolovanou osoby, která musí seznámí s protokolem potvrdit. Inspektor chrání práva a zájmy 17 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 15

16 kontrolované osoby, zachovává mlčenlivost o osobních údajích a vrací zajištěné doklady. Inspektor kontrolu provádí na pracovišti kontrolované osoby a tímto pracovištěm se rozumí místa obvyklá a určená pro výkon činnosti této osoby. Zajišťování výroby nebo poskytnutí služeb obdobné činnost se považuje za činnost kontrolované osoby. Inspektor provádějící kontrolu je oprávněn vstupovat na pracoviště a do objektů, zařízení a výrobních prostorů kontrolovaných osob, požadovat na kontrolovaných osobách pravdivé a úplné informace o zjišťovaných skutečnostech. Inspektor může požadovat po kontrolovaných osobách předložení potřebných dokladů, dodání úplných zpráv, informací a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených. Dále inspektor je oprávněn vyžadovat účast kontrolovaných osob při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvoření podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly. Inspektor může ukládat kontrolované osobě opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole a určovat lhůty k jejich odstranění. Dále může inspektor fyzické osobě, která nesplní povinnost stanovenou v zákoně při provádění kontroly, uložit pořádkovou pokutu. Uložit pořádkovou pokutu je procesním oprávněním, které má zajistit provedení řádného a rychlého výkonu kontroly. Nejen inspektoři, ale i kontrolované osoby mají svoje povinnosti a jednou z nejdůležitější je, že kontrolovaná osoba je povinna umožnit provedení kontroly a poskytovat inspektorovi potřebnou součinnost, případně materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly a umožnit, aby se na výkony kontroly mohl podílet spolu s inspektorem i specializovaný odborník. Dále jsou oprávnění zaměstnanci nebo zástupci kontrolované osoby jsou povinní na žádost inspektora se v určeném termínu dostavit k projednání výsledků kontroly. K dalším povinnostem kontrolované osoby je umožnil inspektorům vstup na své pracoviště, podávat informace o své činnosti a nebránit v poskytování informací svých zaměstnanců. Na vyžádání inspektora musí kontrolovaná osoba podat písemnou 16

17 zprávu o přijatých opatřeních. Kontrolované osoby mohou podávat žádost o přezkoumání či podávat odvolání proti rozhodnutí. 2.9 Výkon kontroly u kontrolované osoby Na úseku ochrany pracovních vztahů, pracovních podmínek a bezpečnosti práce vykonávají kontrolní činnost SÚIP a OIP, které zároveň plní další odborné úkoly v těchto oblastech dle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. V souladu se zákonem SÚIP zpracovává roční program kontrolních akcí jako neopomenutelnou součást Programu činnosti systému SÚIP. V návaznosti je obdobně zpracovávají OIP. Každý rok je program kontrolních akcí projednáván v tripartitě a nakonec schvalován MPSV. OIP vyberou při výběru subjektů pro kontrolní činnost především ty subjekty, které v rámci rozsahu zadání: - měly za poslední 3 roky závažný či smrtelný pracovní úraz z důvodů porušení bezpečnostních předpisů, - OIP je dosud nekontrolovaly, případně u nich byla při předchozích kontrolách zjištěna závažná porušení při zajišťování stanovených pracovních podmínek, bezpečnosti práce a technických zařízení, porušení pracovněprávních vztahů, nebo je či bylo na subjekt podáno větší množství podnětů pro porušování právních předpisů. Specializovaný odborník je výjimečně orgány inspekce práce přizván k účasti na výkonu kontroly, který nesmí být vůči kontrolované osobě podjatý. Specializovaný oborník se podílí především svojí pomocí inspektorovi a zároveň je povinen zachovávat mlčenlivost i po skončení činnosti pro orgán inspekce práce, o skutečnostech, se kterými se seznámil při kontrole a nesmí se seznamovat s utajovanými skutečnostmi. Výsledek z každé kontroly orgánu inspekce práce musí být obsažen v protokolu, popřípadě v dílčím protokolu. Zákon o státní kontrole 18, ve znění 18 Zákon č. 552/ 1991 Sb., o státní kontrole 17

18 pozdějších předpisů, stanoví postup při výkonu kontroly, nestanoví-li zákon o inspekci jinak. Zákon o státní kontrole má v tomto případě subsidiární povahu Orgány inspekce práce a jejich sankční pravomoc Sankční pravomocí disponují státní kontrolní orgány a to jak na úseku kontroly v oblasti dodržování právních předpisů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tak i nad dodržováním pracovněprávních předpisů. Při správní vypořádáním kontroly je způsob zajištění nápravy buď závazný pokyn k odstranění zjištěných nedostatků, pokuta, která je v praxi častěji výživná, nebo zákaz činnosti. Koncepce právní úpravy sankční pravomoci orgánů inspekce práce je v souladu se Zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy. Tyto uvedené zásady jsou základem reformy správního trestání a v návaznosti na ni zákon upravuje skutkové podstaty přestupků pro fyzické osoby a správních deliktů pro právnické osoby, které vycházejí z příslušných předpisů. Za jejich porušení jsou OIP oprávněni ukládat stanovené postihy, které jsou v zákoně taxativně uvedeny. Přestupky fyzických osob se téměř shodují se správními delikty právnických osob. Ovšem rozdíl je v tom, že postup inspektorátů při zjišťování přestupků fyzických osob se řídí správním řádem a zákonem o přestupcích, kdežto při zjišťování správních deliktů se postup řídí správním řádem a zákonem o inspekci práce. Formulace skutkových podstat přestupků a správních deliktů je totožná a týká se součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance, rovného zacházení, pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odměňování zaměstnanců, náhrad, pracovních podmínek, zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců, bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života nebo zdraví, vyhrazených technických zařízení a výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti,. apod. 18

19 Inspektoráty jsou ve většině případů oprávnění k řízení o přestupcích a správních deliktech. Příslušný může být jen SÚIP v případech, kdy mají být uloženy tresty na základě kontrolních zjištění z kontrolních akcí, které vykonal. Pokutu právnické nebo fyzické osobě může, ale nemusí inspektorát uložit. Ukládání sankcí není účelem zákona o inspekci práce a je až krajním prostředkem ke sjednání nápravy. Prioritou je odstranění případných nedostatků a závad. Pokuta by měla varovat před nezákonným jednáním v budoucnu, tedy plnit preventivní funkci a funkci represivní. Inspektorát při ukládání pokuty právnické osobě nebo fyzické osobě přihlíží k jejím poměrům, závažnosti správního deliktu nebo přestupku, ke způsobu jeho spáchání, nebo následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Lhůty pro uložení pokut jsou stanoveny. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zanikne, uplynutím 1 rok od zahájení řízení, nejpozději však do 3 let od dne, kdy byl spáchán. U přestupku se jedná o jednoroční lhůtu. Pokuty lze ukládat dle zákona o inspekci práce v rozmezí od dvou set tisíc korun až do dvou milionů korun. Toto rozmezí výše pokut by se mohlo sjednotit neboť například na Slovensku je stanovena jednotná částka, která je využívána pro všechny prohřešky. Proti uložené pokutě má fyzická a právnická osoba možnost podat odvolání a s konečnou platnosti pak rozhoduje SÚIP. Pokuty vymáhá a vybírá příslušný územní finanční orgán, a poté jsou příjmem státního rozpočtu. Příjmem do státního rozpočtu jsou i pořádkové pokuty, které lze ukládat i opakovaně, neníli povinnost splněna ani v nově určené lhůtě. Pořádková pokuta má zajišťovat provedení řádného a rychlého výkonu kontroly její celková výše zákonem limitována, ovšem lze ji uložit až do výše ,- Kč a ukládá se fyzické osobě, která zavinila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost jí uložené. Uložit pořádkovou pokutu lze do 1 měsíce ode dne nesplnění povinnosti, jinak zaniká a vztahuje se na ni správní řízení podle správního řádu. 19

20 Zvláštní případ sankcionování je příkaz k peněžitému plnění využívaný dle ustanovení 150 zákona 19 správního řádu. Podkladem pro vydání příkazu může být jedině protokol a kontrolovaný se s obsahem protokolu seznámil nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván, popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou pochybnosti ani z jiného důvodu. Účinky těchto sankcí na zaměstnavatele, dle mého názoru, způsobuje u cca 50 % zaměstnavatelů respekt, obavy a tudíž spolupracují. Ovšem v dalších případech se jedná o nenapravitelné zaměstnavatele, kteří si jsou velmi dobře vědomi toho, že porušují právo a jednají tak, že jsou na ně orgány inspekce práce příliš krátcí. Kvalita inspekce práce dle mého názoru není dána výšemi pokut, ale spíše preventivním působením a osvětou v oblasti pracovněprávních předpisů Možnosti přezkoumání a odvolání proti rozhodnutí orgánů inspekce práce Ustanovení 41 zákona o inspekci práce upravuje právo kontrolované osoby do 5- ti pracovních dnů od seznámení se s protokolem z kontroly požádat o jeho přezkoumání, nestanoví-li inspektor lhůtu delší. K přezkoumání protokolu je příslušný inspektor, který kontrolu již prováděl. Protokol je inspektorem přezkoumán a o výsledku přezkoumání kontrolovanou osobu inspektor písemně vyrozumí. Písemné vyrozumění kontrolované osoby o výsledku přezkoumání protokolu tím pádem může vyústit v zásadě do tří závěrů: žádost byla inspektorem shledána v plném rozsahu jako nedůvodná, některé z argumentů obsažených v žádosti o přezkoumání protokolu byly inspektorem vyhodnoceny jako důvodné, nebo se žádosti v plném rozsahu vyhovělo. Zákon o inspekci práce ovšem způsob doručení výsledku přezkoumání neupravuje. Dále má kontrolovaná osoba právo podat námitku proti výsledku přezkoumání a to ve lhůtě do 15-ti pracovních dnů ode dne vyrozumění 19 Zákon č. 500/ 2004 Sb., správní řád 20