Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování

Transkript

1 Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování I. díl

2

3 Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování Autoři: Ing. Bc. Jan Maršák (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí) Ing. Marie Svojítková (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí) Ing. Petr Volf (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí) Mgr. Pavel Frolka (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí) RNDr. Jan Prášek (CENIA, česká informační agentura životního prostředí) Ministerstvo životního prostředí 3. přepracované vydání Praha, listopad 2005

4 Důležité kontakty: Ministerstvo životního prostředí Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC Vršovická Praha 10 CENIA, česká informační agentura životního prostředí Úsek informační podpory Kodaňská 10/ Praha 10 Česká inspekce životního prostředí Na Břehu Praha 9 Důležité odkazy Ministerstvo životního prostředí: CENIA, česká informační agentura životního prostředí: Integrovaný registr znečišťování: irz.info@cenia.cz Informační systém o IPPC: ippc@env.cz Česká inspekce životního prostředí: Český hydrometeorologický ústav: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.: Centrum pro hospodaření s odpady: Upozornění! INFORMACE V MANUÁLU MOHOU BÝT V BUDOUCNU AKTUALIZOVÁNY. MANUÁL MŮŽE BÝT PRO NEKOMERČNÍ ÚČELY REPRODUKOVÁN ČÁSTEČNĚ NEBO CELÝ, OVŠEM VŽDY S UVEDENÍM ZDROJE (MŽP). K NEKOMERČNÍM ÚČELŮM JE PLNÁ VERZE MANUÁLU VOLNĚ KE STAŽENÍ NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH KOMERČNÍ ROZŠIŘOVÁNÍ JE MOŽNÉ POUZE SE SOUHLASEM VYDAVATELE. 4

5 Obsah Úvod Použité zkratky 1 Obecné informace 1.1 Registry úniků a přenosů znečišťujících látek Registry úniků a přenosů znečišťujících látek mezinárodní kontext Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek Cíle registrů úniků a přenosů znečišťujících látek Přínosy registrů úniků a přenosů znečišťujících látek Využití dat z PRTR 1.2 Evropský registr emisí znečišťujících látek (EPER) Rozsah EPER Využití EPER Data v EPER Budoucí vývoj EPER 2 Integrovaný registr znečišťování 2.1 Cíle zavedení integrovaného registru znečišťování 2.2 Právní předpisy k IRZ Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování 2.3 Uživatel registrované látky 2.4 Látky ohlašované do integrovaného registru znečišťování Ohlašovací prahy 2.5 Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Měření Výpočet Expertní odhad 2.6 Ohlašování do integrovaného registru znečišťování Ohlašovací povinnost Ohlašovací jednotka Forma a způsob ohlašování Harmonogram ohlašování 2.7 Utajování informací 2.8 Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování Odvětvová klasifikace ekonomických činností Kódy NOSE-P Zeměpisné souřadnice Číslo CAS 2.9 Vedení evidence k integrovanému registru znečišťování Vyhláška o vedení provozní evidence 2.10 Kompetence v rámci integrovaného registru znečišťování Ministerstvo životního prostředí CENIA, česká informační agentura životního prostředí Česká inspekce životního prostředí 2.11 Sankce 3 Centralizace ohlašovacích povinností 3.1 Centrální ohlašovna 3.2 Postavení dotčených orgánů 4 Otázky a odpovědi 5 Legislativa 5.1 Průřezové právní předpisy 5.2 Legislativa v oblasti integrovaného registru znečišťování 5.3 Legislativa v oblasti ovzduší 5.4 Legislativa v oblasti vody 5.5 Legislativa v oblasti odpadového hospodářství 5.6 Legislativa v oblasti půdy a zemědělství 5.7 Legislativa v oblasti chemických látek 5.8 Legislativa v oblasti havárií 6 Důležité pojmy 7 Přílohy

6 6

7 Úvod Česká republika se vstupem do Evropské unie, ratifikací Aarhuské úmluvy a podpisem Protokolu PRTR zavázala plnit povinnosti v oblasti životního prostředí, které z těchto mezinárodních aktů vyplývají. Jedná se zejména o shromažďování a šíření informací o životním prostředí, umožnění svobodného přístupu veřejnosti k těmto informacím a tvorbu registru (seznamu, databáze) úniků a přenosů znečišťujících látek. Ke splnění závazků bylo nutné doplnit legislativu v České republice o nové právní nástroje, které výše uvedené procesy umožní. Dne 5. února 2002 byl přijat zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Zákon zakládá integrovaný registr znečišťování životního prostředí (dále jen integrovaný registr znečišťování - IRZ) jako veřejně přístupný informační systém. Legislativními akty, které problematiku integrovaného registru znečišťování upravují, jsou nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, ve znění pozdějších předpisů (novelizováno nařízením vlády č. 304/2005 Sb. viz přílohy), a vyhláška č. 572/2004 Sb., kterou se stanoví forma a způsob vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. Předkládaný manuál je koncipován jako dokument určený ohlašovatelům a orgánům státní správy k lepší implementaci požadavků IRZ, které vyplývají z legislativy. Vzhledem k tomu, že ohlašování do IRZ je novým procesem, vydává Ministerstvo životního prostředí jako zřizovatel IRZ tuto příručku k usnadnění splnění ohlašovacích povinností. Manuál rozebírá podrobnosti z oblasti legislativní, definuje ohlašovací povinnosti, ohlašovací jednotku a ohlašovatele do IRZ. Dále je v manuálu vysvětlen nový proces ohlašování, který vyplývá z ustanovení zákona o integrované prevenci. Manuál obsahuje rovněž seznam relevantní legislativy, důležité pojmy a odpovědi na vybrané otázky vztahující se k IRZ. Manuál byl vypracován na Ministerstvu životního prostředí s přispěním CENIA, české informační agentury životního prostředí. Vzhledem k rozsáhlosti oblasti, kterou IRZ pokrývá, bylo učiněno rozhodnutí rozdělit manuál do několika dílů. Obsah prvního dílu byl představen výše v textu. Druhý díl je orientován na detailní propracování oblasti metod měření (případně výpočtů a expertních odhadů). Zaměřuje se na indikativní seznamy polutantů podle odvětví. Obsahuje i příklady řešení modelových situací, které by uživateli registrované látky mohly způsobit potíže. Součástí druhého dílu jsou i další otázky a odpovědi vztahující se k IRZ. 7

8 Použité zkratky BTEX Souhrnný parametr pro benzen, toluen, ethylbenzen a xylen CAS Chemical Abstract Service Number číslo chemické látky v databázi CAS CeHO Centrum pro hospodaření s odpady CENIA Česká informační agentura životního prostředí CO Centrální ohlašovna CPA Classification of Products by Activity ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav ČIŽP Česká inspekce životního prostředí ČSN Česká státní norma EC European Commission Evropská komise EEA European Environment Agency Evropská agentura pro životní prostředí EPER European Pollutant Emission Register Evropský registr emisí znečišťujících látek E-PRTR European Pollutant Release and Transfer Register Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek GPS Global Positioning System Globální polohový systém HEIS ČR Hydroekologický informační systém České republiky HEIS VÚV Hydroekologický informační systém Výzkumného ústavu vodohospodářského IČ Identifikační číslo organizace IPPC Integrated Pollution Prevention and Control Integrovaná prevence a omezování znečištění IRZ Integrovaný registr znečišťování ISO International Organization for Standardization Mezinárodní organizace pro standardizaci ISOH Informační systém odpadového hospodářství KÚ Krajský úřad MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí NACE National Classification of Economic Activities Národní klasifikace ekonomických aktivit NOSE Nomenclature of Sources of Emissions Nomenklatura zdrojů znečištění OECD Organisation for Economic Co-operation and Development Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OKEČ Odvětvová klasifikace ekonomických činností PAU Polyaromatické uhlovodíky Protokol o PRTR Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek PRTR Pollution Release and Transfer Register Registr úniků a přenosů znečišťujících látek REZZO Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší SKP Standardní klasifikace produktů TEQ Toxic Equivalent Toxický ekvivalent (vyjádřený v ekvivalentech toxicity 2,3,7,8 tetrachlordibenzodioxinu) VÚV T. G. M. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka WGS 84 World Geodetic System 1984 Světový geodetický systém

9 1 Obecné informace 1.1 Registry úniků a přenosů znečišťujících látek Registry úniků a přenosů znečišťujících látek (Pollutant Release and Transfer Registers PRTR) jsou seznamy nebo databáze úniků a přenosů potenciálně škodlivých látek z rozmanitých zdrojů. PRTR zahrnují informace o emisích do ovzduší, vody a půdy stejně jako o přenosech odpadů ke zpracování nebo odstranění. Látky a jejich emise (přenosy) jsou uváděny jednotlivě a nikoli v celých skupinách. Emise (přenosy) látek jsou spojeny přímo s konkrétním zařízením. Významnou charakteristikou systémů PRTR je, že údaje o emisích a přenosech konkrétních znečišťujících látek z jednotlivých podniků jsou dostupné veřejnosti Registry úniků a přenosů znečišťujících látek mezinárodní kontext Tvorba registrů úniků a přenosů znečišťujících látek se stala předmětem mnoha mezinárodních dokumentů, publikací a konferencí. Ministři životního prostředí zemí sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 1991 vyhlásili omezování znečištění životního prostředí za hlavní cíl pro devadesátá léta. OECD publikovala v roce 1996 manuál pro vlády (Pollutant Release and Transfer Registers. A Tool for Environmental Policy and Sustainable Development. Guidance Manual for Government), které se rozhodly zavést registry úniků a přenosů znečištění jako nástroj k monitorování tohoto snižování. V ten samý rok OECD přijala doporučení k implementaci registrů úniků a přenosů znečišťujících látek (C(96)41/Final). Na konferenci o životním prostředí v Riu de Janeiru v roce 1992 byla přijata deklarace, která výslovně zmiňuje právo veřejnosti mít informace o životním prostředí (zahrnující informace o nebezpečných látkách či činnostech) volně přístupné (right to know). Stejně tak musí mít veřejnost možnost účastnit se procesu přijímání závažných rozhodnutí. Na stejné konferenci byla přijata i tzv. Agenda 21, která obsahuje konkrétní doporučení všem zemím v oblasti environmentální politiky. V kapitole 19 vyzývá jednotlivé země, aby snížily a omezily své úniky do životního prostředí a monitorovaly svůj pokrok v této oblasti. V oblasti přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí zaujímá významné místo Aarhuská úmluva (Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí) podepsaná v roce V Aarhuské úmluvě se všechny smluvní státy zavázaly veřejně šířit údaje o emisích a využívat PRTR jako nástroj ke sledování pokroku v environmentálních přístupech. Článek 5 se přímo dotýká shromažďování a šíření informací o životním prostředí, které zahrnuje zveřejňování místně specifických informací o relevantních zdrojích znečišťování s využitím veřejných sítí. Zároveň se v článku 5 uvádí, že se ke zpřístupňování informací budou užívat veřejně přístupné seznamy, registry nebo soubory údajů. Jedná se o odkaz na PRTR jako vhodný nástroj ke sledování pokroku v parametrech životního prostředí. Dokumentem navazujícím na Aarhuskou úmluvu je Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek podepsaný v roce Protokol je prvním mezinárodním právně závazným dokumentem o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. Cílem je posílit možnosti přístupu veřejnosti k informacím založením koherentního a celonárodního registru. Obsahuje již konkrétní kritéria, která by měly systémy PRTR splňovat Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Protocol on Pollutant Release and Transfer Registers Protocol on PRTR) byl přijat na 5. ministerské konferenci Životní prostředí pro Evropu Evropské hospodářské komise OSN 21. května 2003 v Kyjevě a vychází z Aarhuské úmluvy. Protokol deklaruje důležitost registrů úniků a přenosů znečišťujících látek jako mechanismu pro zvyšování odpovědnosti podniků, omezování znečištění a podporu udržitelného rozvoje. Účelem registrů je přispět k posílení integrovaného přístupu v ochraně životního prostředí a k podpoře šetrnějšího chování. Protokol stanoví stěžejní prvky systému registru, jeho formu, strukturu a údaje, které musí obsahovat. Požaduje, aby smluvní strany založily PRTR, který: je veřejně dostupný a bezplatný, je strukturovaný podle různých parametrů (provozovna, polutant, poloha, složka životního prostředí), uživatelsky přátelský ve struktuře a poskytuje odkazy na další registry, prezentuje standardizovaná strukturovaná data a databáze, pokrývá úniky a přenosy minimálně 86 polutantů uvedených v Protokolu, jako jsou skleníkové plyny, 9

10 polutanty způsobující kyselý déšť, polutanty spotřebovávající ozón, těžké kovy a některé karcinogeny, pokrývá úniky a přenosy z různých typů bodových zdrojů, poskytuje dostupná data o difúzních zdrojích (např. dopravě), má omezená ustanovení týkající se utajování, je dostupný pro účast veřejnosti při jeho vývoji a modifikacích. Schéma PRTR je založeno na následujících parametrech: povinné a periodické ohlašování, roční ohlašovací cyklus, hlášení o znečištění vody, ovzduší a půdy (multi-media approach), sledování polutantů (pollutant-specific approach) nebo kategorií odpadů (waste-specific approach) v přenosech (odpady a odpadní vody), hlášení za jednotlivé provozovny. Registr podle Protokolu má obsahovat informace minimálně o 86 znečišťujících látkách (seznam tvoří přílohu k Protokolu), smluvní strany nicméně mohou vytvářet rozsáhlejší databáze. Pro každou látku jsou stanoveny hmotnostní prahy. Při vytváření registru musí být brána v úvahu možnost jeho rozšiřování v čase. Nezbytným rysem registru je veřejná přístupnost (bezplatná) a možnost veřejné kontroly. Protokolem je požadováno zajištění účasti veřejnosti i při vývoji národního registru, veřejnost může předkládat jakékoli připomínky, informace, analýzy nebo stanoviska. Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek vstoupí v platnost pro smluvní strany devadesátým dnem po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí nebo přistoupení. Je ovšem otevřený k přistoupení i dalším státům a organizacím regionální hospodářské integrace Cíle registrů úniků a přenosů znečišťujících látek Zřízení národního systému PRTR sleduje především následující cíle: požadovat od podniků pravidelné, periodické hlášení údajů o jejich emisích a přenosech, vytvořit z hlášení vysoce strukturovanou integrovanou databázi údajů o emisích a přenosech, poskytovat relevantní a věrohodná data všem zainteresovaným stranám, umožnit formulovat státní environmentální politiku a strategie jejího rozvoje, umožnit sledovat pokrok v plnění závazků v rámci životního prostředí, působit na odpovědnější ekologické chování jednotlivých podniků, poskytovat srovnávací informace sloužící k rychlejšímu zavádění čistších technologií, umožnit veřejnosti podílet se na rozvoji daného systému, poskytovat data k podpoře identifikace a hodnocení možných nebezpečí pro člověka a životní prostředí indikováním zdrojů a množství potenciálně nebezpečných úniků a přenosů ve všech složkách životního prostředí, integrovat existující informační zdroje o životním prostředí Přínosy registrů úniků a přenosů znečišťujících látek Přínosy systémů PRTR je možné vidět v různých oblastech: PRTR je jedním z nástrojů k vývoji účinné a efektivní politiky k ochraně životního prostředí a podpoře udržitelného rozvoje, vlády mohou data z PRTR používat k hodnocení pokroků v environmentálních politikách a k odhadům splnění cílů v oblasti životního prostředí (zda jsou či nejsou plněny), veřejná přístupnost dat z PRTR zajišťuje jejich značné rozšíření, veřejná kontrola působí jako pozitivní stimul pro podniky zlepšovat své chování vůči životnímu prostředí, PRTR znamená silnou pobídku pro ohlašovatele ke snižování úniků a přenosů, rozšíření dat z PRTR vede k podpoře soutěžení mezi producenty znečištění v redukci úniků Využití dat z PRTR Data, která jsou v systému PRTR dostupná, mohou využít různé zainteresované strany. Účel využití se různí, nicméně je možné říci, že okruh subjektů, které mohou informace využít, je poměrně široký: vlády k formulaci zásadních strategií v oblasti životního prostředí, 10

11 lokální komunity stav životního prostředí v dané lokalitě, profesní a průmyslové asociace informace o environmentální situaci členů těchto organizací, zaměstnanci k zjištění situace v provozu, kde jsou zaměstnáni, investoři k zjištění informací o provozu, do kterého chtějí investovat, vědecké instituce provádění analýz, publikace, další dokumenty, vzdělávací instituce použití dat na nejrůznějších úrovních vzdělávacího systému, média (odborná i masová) využití dat k analýzám, informování veřejnosti. 1.2 Evropský registr emisí znečišťujících látek (EPER) Evropský registr emisí znečišťujících látek (European Pollutant Emission Register - EPER) byl založen v roce 2000 rozhodnutím Evropské komise (2000/479/EC). Rozhodnutí navazuje na článek 15 odstavec 3 Směrnice o integrované prevenci (96/61/EC), který požaduje, aby členské státy registrovaly, evidovaly a předávaly údaje o hlavních základních emisích a odpovědných zdrojích. Členské státy EU mají povinnost vést národní registry emisí z průmyslových zdrojů a podávat informace o emisích z těchto zařízení Evropské komisi. Získaná data jsou přístupná pro veřejnost v registru EPER na internetu. Evropská komise a Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment Agency EEA) zahájily provoz EPER v roce 2003, který byl zároveň prvním rokem, kdy došlo k ohlášení dat od jednotlivých států do registru. V červnu 2003 byly ohlašovány údaje za rok 2001 (případně 2000 nebo 2002). 23. února 2004 byly spuštěny internetové stránky EPER, na kterých jsou zveřejňována data z ohlášení. Druhé ohlášení za rok 2004, proběhne v roce Cyklus ohlašování do EPER je tedy tříletý. Po kontrole a vyhodnocení zkušeností a po ratifikaci Protokolu PRTR Evropskou unií je ovšem plánován přechod na roční periodicitu podávání zpráv (pravděpodobně od roku 2007) vzhledem k tomu, aby zveřejňované informace nepostrádaly aktuálnost a byly v krátké době dostupné veřejnosti Rozsah EPER Členské státy mají podle Rozhodnutí evidovat emise znečišťujících látek do ovzduší a do vody, u nichž byly překročeny ohlašovací prahy (thresholds). V EPER se sledují emise 50 polutantů. Ačkoli se rozlišuje mezi látkami unikajícími do ovzduší a vody, je důležité zajistit konzistentnost mezi oběma médii. Řada znečišťujících látek zejména těžké kovy a některé organické látky se proto objevuje u ovzduší i vody (37 látek se týká ovzduší a 26 látek se týká vody). Je nutno vykázat veškeré emise každé znečišťující látky z podniku, které přesahují mezní hodnotu. Ohlašovací jednotkou pro EPER je podnik. Do EPER ovšem neohlašují všechny průmyslové podniky. EPER pokrývá ty činnosti, které jsou specifikovány v příloze Směrnice o IPPC. Příloha je identická s přílohou v rozhodnutí o EPER. Ohlašovací povinnost tak mají pouze provozovatelé IPPC zařízení. V současnosti jsou v registru informace o 9387 podnicích. Ohlašovaná data je jen v minimální míře možné označit za neveřejná Využití EPER V souvislosti se zavedením EPER je možné identifikovat tři směry jeho využití. Zvýšit povědomí o znečišťování životního prostředí a porovnat emise podle jednotlivých podniků nebo průmyslových odvětví. Zpřístupnění údajů na internetu zvýší možnost veřejného využití údajů z EPER pro nevládní organizace a výzkumné organizace nebo zainteresované občany (veřejné využití). Stimulovat průmyslové podniky k zlepšení environmentálního chování a inovaci průmyslových procesů. Opatření přijatá průmyslovými podniky povedou ke snížení emisí, které bude možno sledovat a prokázat v registru EPER (využití průmyslovými podniky). Zhodnotit pokrok dosažený při plnění environmentálních cílů stanovených v národních nebo mezinárodních dohodách; EPER umožní Komisi určit základní emise a průmyslové zdroje, posoudit údaje vykazované členskými státy s ohledem na některé mezinárodní dohody a pravidelně publikovat dosažené výsledky (využití orgány státní správy) Data v EPER Za účelem shromažďování emisních údajů v EPER předávají pověřené orgány státní správy údaje Komisi a kopii poskytují Evropské agentuře pro životní prostředí. K maximalizaci vzájemné porovnatelnosti a harmonizace mezi členskými státy je nezbytný pevný formát, který je stanovený v příloze A2 Rozhodnutí o EPER. Při vykazování Komisi se musí používat tento formát. Členské státy odpovídají za identifikaci všech svých podniků uskutečňujících činnosti uvedené v příloze I Směrnice o IPPC. Ohlašují také všechny 11

12 své základní emise definované jako celkové emise z podniku pro každou znečišťující látku překračující mezní hodnotu stanovenou v příloze A1 Rozhodnutí o EPER. U emisí do vody je třeba další specifikace určující, zda se údaj týká přímého úniku do povrchových vod nebo nepřímého úniku formou přenosu (kanalizací) do čistírny odpadních vod, jež se nalézá mimo dotyčnou lokalitu. Kromě údajů ohlašovaných pro jednotlivé podniky poskytnou členské státy také agregovaný přehled obsahující národní souhrny pro všechny ohlašované emise, jak vyžaduje článek 1 odst. 4 Rozhodnutí o EPER. Národní souhrny pro průmyslová odvětví umožní Komisi srovnávat, monitorovat a publikovat výsledky agregovaných kategorií zdrojů s činnostmi uvedenými v příloze I Směrnice o IPPC a srovnat tyto výsledky s informacemi poskytnutými na základě jiných požadavků na vykazování emisí. Zprávy obsahující agregované národní souhrny pro průmyslové sektory je možno využít i pro jiné mezinárodní protokoly a omezit zdvojování prací. Průmysl proto podává informace členským státům a vykazované údaje poskytují členské státy Komisi, která je uloží v registru EPER, jenž se tak stane evropskou databází obsahující emisní údaje pro činnosti ohlašované podle požadavků Rozhodnutí o EPER. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) se bude podílet na shromažďování údajů, kontrolách jejich konsistence a na distribuci dat a obdrží kopii údajů zasílaných členskými státy Komisi v elektronickém formátu podle přílohy A2 Rozhodnutí o EPER. V jistých případech může EEA provést i omezenou validaci s využitím analýzy trendů, kontroly konsistence dat či porovnáním emisních údajů pro podobné průmyslové činnosti nebo odvětví. Komplexnější ověření údajů však nebude úkolem EEA, nýbrž jednotlivých členských států. Zajišťování kvality je povinností členských států a ohlašovatelů z řad průmyslových podniků; kontrola kvality je úkolem pověřeného orgánu státní správy. Komise a Evropská agentura pro životní prostředí provádějí pouze omezenou kontrolu některých aspektů kvality s ohledem na úplnost a konzistentnost ohlašovaných údajů Budoucí vývoj EPER Evropská komise předpokládá neustálý vývoj Evropského registru. Budoucí rozvoj EPER bude vycházet z kontroly v letech 2004 a 2006 po skončení prvního, resp. druhého cyklu vykazování členskými státy. Zásadní význam pro EPER mělo přistoupení Evropského společenství k Protokolu o PRTR. Požadavky tohoto Protokolu budou implementovány do nově přijímaného Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek, a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Nařízení o E-PRTR). Nařízení již bylo schváleno Evropským parlamentem a čeká ho již jen schválení Evropskou radou. Tímto Nařízením se budou řídit všechny členské státy Evropské unie, přičemž poprvé se podle něj budou ohlašovat data za rok Zavedením Nařízení o E-PRTR se upraví rozsah ohlašovacích povinností do IRZ. Místo současných 72 látek, dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., se bude sledovat 93 látek. Dále se upraví některé stávající ohlašovací prahy, forma ohlašování přenosů, ohlašovací cyklus a zavedeno bude sledování difúzních zdrojů znečišťování. 12

13 2 Integrovaný registr znečišťování Zákon o integrované prevenci vytváří nový zvláštní nástroj, jehož základním smyslem je zajištění existence veřejně přístupného informačního systému, v němž bude možné získat data týkající se případného negativního vlivu zařízení na životní prostředí. Tímto nástrojem je integrovaný registr znečišťování (IRZ), který zákon definuje jako databázi údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích (viz 2 písm. i) zákona o integrované prevenci). Význam tohoto registru je zřejmý a plně odpovídá principu práva na informace o životním prostředí, potažmo právu na účast veřejnosti ve věcech týkajících se životního prostředí. Ochranu životního prostředí je nutno brát jako veřejný zájem (samotné životní prostředí je označováno za veřejný statek) a v tomto ohledu je nezbytné zajistit, aby každý měl přístup k informacím, které vypovídají o tom, k jakému ohrožování a poškozování životního prostředí dochází nebo může docházet, jaký vliv na životní prostředí má nebo může mít příslušná realizovaná činnost. Data v IRZ budou zcela jasně spojena s konkrétním podnikem a vypouštěnou látkou, což naznačuje další široké možnosti využití nového registru. V návaznosti na princip práva na informace je integrovaný registr znečišťování také jednou z cest, kterou je možné prakticky zajistit působení základních principů integrované prevence vůbec. Jedná se zejména o trvale udržitelný rozvoj, vysokou úroveň ochrany životního prostředí, princip prevence, integrace aj. Integrovaný registr znečišťování naplňuje požadavky Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER) podle Rozhodnutí 479/2000 ES, které musí členské státy EU plnit. Zároveň je v souladu s požadavky Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Protokol o PRTR). Česká republika se tak řadí mezi environmentálně vyspělé země, které vytvářejí nástroje k efektivní ochraně životního prostředí. Pro sféru povinných osob má fungování integrovaného registru znečišťování rovněž značné přínosy. Vede zejména k hledání úspor ve výrobách, případně k nahrazování některých látek méně škodlivými. Vzhledem k zavádění úspornějších technologií může vést i ke zvyšování konkurenceschopnosti. V neposlední řadě je díky ustanovením zákona o integrované prevenci možné dosáhnout snížení administrativní zátěže ohlašovatelů a zefektivnění toku ohlašovaných dat mezi ohlašovatelem a subjekty státní správy. Přínosem pro uživatele registrované látky bude zejména skutečnost, že ohlašovací systém jim usnadní plnění ohlašovacích povinností. Integrovaný registr znečišťování životního prostředí (IRZ) je databáze údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích. 2.1 Cíle zavedení integrovaného registru znečišťování Zavedením integrovaného registru znečišťování v České republice bude vytvořený stav, kdy: stát má v každém okamžiku k dispozici relevantní a věrohodné informace o znečišťování životního prostředí, přičemž tyto informace jsou k dispozici jak ve formě pro rozhodování (například pro umístění do zprávy o životním prostředí), tak pro vzdělávání, odborná i široká veřejnost má k dispozici snadno dostupné věrohodné informace o znečišťování životního prostředí ohlašovací povinnosti mohou povinné subjekty plnit efektivně, jednoduše a transparentně, povinné subjekty nemusejí zkoumat, jak a komu mají zaslat své hlášení, protože ohlašovací povinnost ve všech složkách znečišťování životního prostředí splní na jediném místě, cíle MŽP v oblasti integrované prevence jsou dosahovány rychleji a s vynaložením menšího úsilí, data z IRZ slouží ke splnění povinnosti České republiky jako členského státu Evropské unie ohlašovat údaje o znečištění do EPER a následně do E-PRTR. 2.2 Právní předpisy k IRZ Integrovaný registr znečišťování zakládá zákon č. 76/2002 Sb. (Hlava III zákona), o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Legislativním aktem, který problematiku integrovaného registru znečišťování upravuje, je nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Legislativu k integrovanému registru znečišťování tvoří zákon č. 76/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 368/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 572/2004 Sb. 13

14 2.2.1 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci Zákon o integrované prevenci: definuje základní pojmy (integrovaný registr znečišťování životního prostředí, uživatel registrované látky), zřizuje IRZ, vymezuje ohlašovací povinnosti, ukládá povinnost vést evidenci údajů nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti, upřesňuje způsob zveřejňování z IRZ. Zákon o integrované prevenci Hlava III Integrovaný registr znečišťování 21 Zřízení integrovaného registru znečišťování Ministerstvo životního prostředí zřizuje a spravuje integrovaný registr znečišťování jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy. 11) 22 Ohlašovací povinnost (1) Uživatel registrované látky je pro účely shromažďování údajů do integrovaného registru znečišťování povinen zjistit, vyhodnotit a Ministerstvu životního prostředí ohlásit emise a přenosy látek uvedených v prováděcím právním předpise, pokud je jejich vyráběné nebo použité množství nebo množství v emisích anebo přenosech vyšší nebo shodné s množstvím stanoveným v tomto prováděcím právním předpise (dále jen ohlašovaná látka ). (2) Uživatel registrované látky je povinen ohlásit Ministerstvu životního prostředí údaje podle odstavce 1 a provozovatel zařízení dále údaje o výsledcích monitorování uloženého integrovaným povolením do 15.února běžného roku za předchozí kalendářní rok v listinné a v elektronické podobě. Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek a způsob a formu ohlašování stanoví prováděcí právní předpis. První ohlašovací povinnost provozovatel zařízení a ostatní uživatelé registrované látky splní k 15. únoru (3) Při ohlašování údajů podle odstavce 1 má uživatel registrované látky právo označit údaj obsahující identifikaci ohlašované látky za předmět obchodního tajemství, přičemž ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena. 15) Tento údaj může Ministerstvo životního prostředí dále poskytnout na vyžádání pouze správním úřadům. Za předmět obchodního tajemství nelze označit identifikaci a množství ohlašované látky v emisích do ovzduší, vody a půdy. Údaj označený za obchodní tajemství Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje pod označením skupin znečišťujících látek, do nichž ohlašovaná látka patří, uvedených v seznamu znečišťujících látek stanoveném v prováděcím právním předpisu. (4) Ministerstvo životního prostředí může na žádost uživatele registrované látky prodloužit lhůtu podle odstavce 2, nejdéle však o 60 dnů. 23 Pokud uživatel registrované látky splní ohlašovací povinnost podle 22 tohoto zákona, není povinen hlásit stejné údaje zahrnuté do ohlašovací povinnosti dalším správním úřadům podle zvláštních právních předpisů. 16) 24 (1) Každý, kdo na základě zvláštních právních předpisů 16) vede evidenci v oblasti životního prostředí, je povinen spolupracovat s Ministerstvem životního prostředí při propojení této evidence s integrovaným registrem znečišťování podle tohoto zákona. (2) Vláda může nařízením stanovit způsob vedení integrovaného registru znečišťování a dalších evidencí tak, aby zajišťoval jednotu informačního systému v oblasti životního prostředí. 25 Vedení evidence (1) Uživatel registrované látky vede evidenci podkladů nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti podle 22. Formu a způsob vedení evidence stanoví prováděcí právní předpis. Do této evidence se u zaří- 11) 2 písm. r) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. 15) Například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. 16) Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., zákon č. 309/1991 Sb. 14

15 zení zahrnují též údaje o plnění podmínek vyplývajících z integrovaného povolení. Pro tuto evidenci mohou být využity shodné údaje evidované podle zvláštních právních předpisů. 16) (2) Uživatel registrované látky je povinen uchovávat veškeré údaje ohlašované do integrovaného registru znečišťování a dokumentaci, na jejímž základě byly tyto údaje zpracovány, po dobu 5 let. Po uplynutí této lhůty se postupuje podle zvláštních právních předpisů. 17) 26 Zveřejňování údajů z integrovaného registru znečišťování (1) Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje údaje ohlašované do integrovaného registru znečišťování do 30. září běžného roku za předchozí kalendářní rok na portálu veřejné správy. Ministerstvo životního prostředí každoročně publikuje v listinné podobě nebo v elektronické podobě informace vybrané a zpracované na základě údajů ohlašovaných do integrovaného registru znečišťování. (2) Ministerstvo životního prostředí zpřístupňuje a předává údaje z integrovaného registru znečišťování ostatním správním úřadům. (3) Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje předávání údajů z integrovaného registru znečišťování v souladu s mezinárodními závazky. 18) 17) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. 18) Například rozhodnutí Evropské komise 479/2000/ES o implementaci Evropského emisního registru znečištění podle článku 15 Směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování (celé znění je přílohou manuálu) stanovuje: seznam ohlašovaných látek a jejich hmotnostní prahy, způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek, způsob a formu ohlašování do registru, opatření k zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí. 2.3 Uživatel registrované látky Pojem uživatel registrované látky je definován v zákoně o integrované prevenci ( 2 písm. l). Cílem definice je získání souboru dat o největších znečišťovatelích. Definice není omezena pouze na provozovatele zařízení podle zákona o integrované prevenci. Zákon o integrované prevenci 2 Základní pojmy l) uživatelem registrované látky provozovatel zařízení, jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování. Pojem uživatel registrované látky je širším pojmem než provozovatel zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci. Uživatel registrované látky nemusí být provozovatelem zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Stejně tak provozovatel zařízení nemusí být uživatelem registrované látky. 2.4 Látky ohlašované do integrovaného registru znečišťování Přílohy č. 1 a 2 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. tvoří seznamy látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (tzv. ohlašované látky). Kromě seznamu ohlašovaných látek jsou pro každou látku stanoveny ohlašovací prahy. Od roku 2004 do roku 2006 je ohlašováno 72 látek dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Pro ohlašování v roce 2007 budou povinnosti týkající se ohlašování do IRZ upraveny dle požadavků Nařízení o E-PRTR (viz kapitola Budoucí vývoj EPER). Jednou z hlavních změn bude rozšíření seznamu ohlašovaných látek na celkový počet 93 látek. 15

16 Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování 1 Seznam ohlašovaných látek a ohlašovací prahy (1) V přílohách č. 1 a 2 k tomuto nařízení se stanoví seznam látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (dále jen ohlašovaná látka ), pokud jejich množství v emisích anebo přenosech ze souboru souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu (dále jen provozovna ) je za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší s množstvím stanoveným v tomto nařízení (dále jen ohlašovací práh ). Řada znečišťujících látek je sledována ve všech oblastech (ovzduší, voda, půda, přenosy), neboť je nutné mít přehled o všech směrech vstupu těchto látek do životního prostředí. Zároveň je posílen integrační prvek registru. Ohlašují se rovněž havarijní emise (jednorázové nevýrobní emise), pokud dojde k překročení stanoveného prahu. Příloha č. 1 k nařízení vlády o IRZ platí pro ohlašování za rok Látky se sledují v emisích do ovzduší, vody, půdy a v přenosech (odpady a odpadní vody, které jsou vypouštěny do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu). Uživatel registrované látky zvlášť zjišťuje a vyhodnocuje emise a přenosy ohlašovaných látek při haváriích Ohlašovací prahy Ohlašovacím prahem se rozumí množství znečišťující látky v emisích nebo přenosech z provozovny za jeden kalendářní rok stanovené v příloze č. 1 a 2 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Definice ohlašovacích prahů pro emise a pro přenosy jsou stanoveny v 1 nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování 1 Seznam ohlašovaných látek a ohlašovací prahy (2) Ohlašovací práh pro emise do ovzduší je ohlašovací práh látky vypouštěné do ovzduší, která je současně znečišťující látkou. 1) (3) Ohlašovací práh pro emise do vody je ohlašovací práh látky vypouštěné do povrchových nebo podzemních vod, která je současně závadnou látkou, 2) nebo je obsažena v odpadních vodách 3) vypouštěných do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod. (4) Ohlašovací práh pro emise do půdy je ohlašovací práh látky vypouštěné do půdy nebo na půdu, která je současně škodlivou látkou. 4) (5) Ohlašovací práh látky obsažené v odpadech 5) nebo v odpadních vodách vypouštěných do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu je ohlašovacím prahem látky mimo provozovnu. 1) 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). 2) 39 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). 3) 38 zákona č. 254/2001 Sb. 4) 3 odst. 1 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. 5) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Účelem aplikace těchto mezních hodnot je snaha zabránit tomu, aby byly průmyslové podniky nuceny ohlašovat nevýznamné emise. Pouze v případě dosažení nebo překročení těchto stanovených prahů je uživatel registrované látky povinen ohlašovat registrované látky v rozsahu uvedeném v příloze k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. 16

17 Pokud došlo k dosažení nebo překročení hmotnostního prahu u jedné látky, uživatel registrované látky oznámí hodnotu emise (případně přenosu) do IRZ pouze u této látky. Pokud došlo k dosažení nebo překročení stanoveného hmotnostního prahu u více ohlašovaných látek, do IRZ se ohlašují pouze látky u nichž došlo k dosažení nebo překročení stanoveného prahu. Uživatel registrované látky může látky, u kterých nedošlo k dosažení nebo překročení stanoveného prahu, ohlásit dobrovolně. 2.5 Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Uživatel registrované látky je nejprve povinen zjistit, zda je v provozovně v emisích nebo přenosech produkována ohlašovaná látka. Pokud ano, musí zjistit, zda je její množství v emisích nebo v přenosech shodné nebo vyšší s ohlašovacím prahem uvedeným v příloze k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Je-li množství ohlašované látky v emisích anebo v přenosech vyšší nebo shodné s ohlašovacím prahem, uživatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje všechny emise a přenosy ohlašovaných látek, jejichž množství je stejné jako ohlašovací práh nebo jej překračuje. Zvlášť se zjišťují a vyhodnocují emise a přenosy ohlašovaných látek při haváriích. Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování 2 Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek (4) Uživatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje množství ohlašované látky a) způsobem a podle metody stanovené v integrovaném povolení, b) nejedná-li se o zařízení podle 2 písm. a) zákona, nebo neobsahuje-li integrované povolení konkrétní způsob a metodu zjišťování a vyhodnocování, způsobem podle příslušných právních předpisů 7) a c) nejde-li o případy podle písmene a) nebo b), způsobem daným v příloze č. 3 k tomuto nařízení měřením, výpočtem, expertním odhadem. 7) Například zákon č. 86/2002 Sb., ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákon č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb Měření Měřením (M measurement) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně, b) jednorázově. Musí být zaznamenána doba trvání emise. Bodová měření jakéhokoli parametru emisí musí být dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu a expertního odhadu) Výpočet Výpočtem (C calculation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení. Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance. Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak, aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro období jsou přepočteny k získání údajů o ročních emisích a přenosech. Pro konkrétní látky v jednotlivých procesech je možno použít jednoduchý výpočet hmotnostní bilance. V rámci hmotnostní bilance se zjišťují roční emise a přenosy, a to v maximálně možné míře na základě celkových ročních dat. Pokud jsou, pro účely výpočtu hmotnostní bilance shromažďovány údaje za období méně než jednoho roku, musí uživatel registrované látky zajistit, aby interpolované roční hodnoty odpovídaly provozu zařízení, technické nebo technologické jednotky v rámci tohoto období. V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků Expertní odhad Expertním odhadem (E estimation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory. 17

18 Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem. Při výpočtech musí být použity odpovídající údaje; kvalita různých údajů o emisních faktorech je variabilní. V některých případech se emisní faktory vypočítávají na základě měření prováděných za zkušebních podmínek pro řadu různých zařízení, zatímco jiné emisní faktory se určují na základě podrobných výsledků monitorování. Některé vycházejí pouze z průměrných úniků z podobných typů procesů; některé emisní faktory se týkají konkrétních objektů nebo procesů, zatímco jiné mohou představovat celostátní průměry. Kvalita emisních faktorů se liší v závislosti na použitelnosti a spolehlivosti výpočtů a původních měření. Po určení vhodných emisních faktorů pro daný proces je nutno tyto faktory přizpůsobit pro tento proces. Písmenné kódy pro měření (M), výpočty (C) a expertní odhad (E) jsou povinnou součástí ohlašovacího formuláře pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. 2.6 Ohlašování do integrovaného registru znečišťování Ohlašovací povinnost Uživatel registrované látky je pro účely shromažďování údajů do integrovaného registru znečišťování povinen zjistit, vyhodnotit a Ministerstvu životního prostředí ohlásit emise a přenosy látek uvedených v nařízení vlády č. 368/2003 Sb., pokud je jejich množství v emisích anebo přenosech vyšší nebo shodné s množstvím stanoveným v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. Ohlašovací povinnost do IRZ vzniká v případě, že emise nebo přenosy ohlašovaných látek jsou shodné nebo vyšší než stanovené hmotnostní prahy v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. Pokud vznikla uživateli registrované látky ohlašovací povinnost do IRZ, vztahují se na něj další návazné procesy, které se vztahují k ohlašování ostatních údajů z evidencí v oblasti životního prostředí (blíže kapitola 3 manuálu) Ohlašovací jednotka Ohlašovací (vykazovací) jednotkou je pro účely integrovaného registru znečišťování provozovna. Provozovna je definována jako soubor technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu ( 1 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb.). Pokud uživatel registrované látky vlastní více provozoven a v každé z těchto provozoven je překračován zadaný hmotnostní práh pro některé z ohlašovaných látek, ohlašuje za každou provozovnu informace do integrovaného registru znečišťování zvlášť Forma a způsob ohlašování Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování jsou stanoveny v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Uživatel registrované látky ohlašuje požadované údaje v elektronické podobě Ministerstvu životního prostředí. Z ohlášení v elektronické podobě se vytvoří vytištěním listinná podoba ohlášení, kterou je uživatel povinen zaslat MŽP. Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování 3 Způsob a forma ohlašování údajů do integrovaného registru znečišťování (2) Uživatel registrované látky ohlašuje požadované údaje v elektronické podobě Ministerstvu životního prostředí pomocí automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese, kterou zveřejní Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. (3) Z ohlášení v elektronické podobě se vytvoří vytištěním listinná podoba ohlášení, kterou je uživatel povinen zaslat Ministerstvu životního prostředí. Listinná podoba ohlášení musí být opatřena podpisem fyzické osoby, která je uživatelem registrované látky, nebo podpisem osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, je-li uživatelem registrované látky právnická osoba. Ohlášení v listinné podobě musí být svázáno do jediného svazku. 18

19 2.6.4 Harmonogram ohlašování Údaje za rok (T-1) musí uživatel registrované látky v listinné i elektronické podobě ohlásit MŽP vždy k 15. únoru běžného roku (T). První povinnost oznámit údaje do IRZ za rok 2004 měli uživatelé registrované látky k 15. únoru Údaje za rok 2005 budou ohlašovány k 15. únoru Ministerstvo životního prostředí může na žádost uživatele registrované látky prodloužit lhůtu, nejdéle však o 60 dnů. Zákon o integrované prevenci 22 Ohlašovací povinnost (2) Uživatel registrované látky je povinen ohlásit Ministerstvu životního prostředí údaje podle odstavce 1 a provozovatel zařízení dále údaje o výsledcích monitorování uloženého integrovaným povolením do 15. února běžného roku za předchozí kalendářní rok v listinné a v elektronické podobě. První ohlašovací povinnost provozovatel zařízení a ostatní uživatelé registrované látky splní k 15. únoru Termín je závazný pro ohlašování do IRZ. Termíny uplatňované podle zvláštních právních předpisů v oblasti životního prostředí zůstávají nedotčeny a musí být uživatelem registrované látky plněny včetně ostatních povinností (blíže kapitola 3 manuálu). 2.7 Utajování informací Integrovaný registr znečišťování je zřizován jako veřejně přístupný informační systém, proto bude možné označit za předmět obchodního tajemství jen vybrané údaje. Tím je zaručeno právo veřejnosti získat co nejvíce informací o emisích a přenosech z jednotlivých provozoven, které budou registrovány v IRZ. Zákon o integrované prevenci 22 (3) Při ohlašování údajů do integrovaného registru znečišťování má uživatel registrované látky právo označit údaj obsahující identifikaci ohlašované látky za předmět obchodního tajemství, přičemž ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena. 15) Tento údaj může Ministerstvo životního prostředí dále poskytnout na vyžádání pouze správním úřadům. Za předmět obchodního tajemství nelze označit identifikaci a množství ohlašované látky v emisích do ovzduší, vody a půdy. Údaj označený za obchodní tajemství Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje pod označením skupin znečišťujících látek, do nichž ohlašovaná látka patří, uvedených v seznamu znečišťujících látek stanoveném v nařízení vlády č. 368/2003 Sb. 15) Například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. 2.8 Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování Přílohu č. 4 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. (nařízení vlády včetně příloh je součástí manuálu) tvoří seznam povinných ohlašovaných položek, které budou součástí ohlašovacího formuláře do IRZ. Ministerstvo životního prostředí vydá přesné náležitosti formuláře pro ohlašování požadovaných údajů. V této části textu jsou vysvětleny některé povinné položky Odvětvová klasifikace ekonomických činností Jednou ze základních ekonomických klasifikací je Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Je vypracována pro kategorizaci údajů, které souvisí s organizační jednotkou - ekonomickým subjektem. Poskytuje základnu pro přípravu statistických údajů o různých vstupech, výstupech, tvorbě kapitálu a finančních transakcích ekonomických subjektů. Předmětem odvětvové klasifikace ekonomických činností jsou všechny pracovní činnosti vykonávané ekonomickými subjekty a jsou určované jejich vývojem. Obecně je činnost dána kombinací práce, výrobní techniky, informační sítě, materiálů, výrobků a vede k vytvoření specifických výrobků nebo výkonů (služeb). Každá položka zahrnuje seskupení stejnorodých činností na příslušném stupni třídění. Skladebnými prvky jednotlivých seskupení jsou zpravidla jednotky organizační struktury, jejichž činnost svými výsledky obsáhne jednu nebo více skupin nebo tříd výrobků, průmyslových prací či služeb (výkonů). Jednotlivá odvětvová seskupení ekonomických činností lze poměrně spolehlivě definovat co do jejich náplně charakteristickými výsledky těchto činností, tzn. těmi třídami výrobků, prací a výkonů, v nichž jsou výsledky pracovních činností z jednotlivých seskupení klasifikovány. Je však vždy nezbytné vzít v úvahu popis čin- 19