Jan Wintr Pohled na český a slovenský ústavní vývoj v letech (práce k postupové zkoušce z politologie, leden 2001)

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Jan Wintr Pohled na český a slovenský ústavní vývoj v letech 1989-1998 (práce k postupové zkoušce z politologie, leden 2001)"

Transkript

1 Jan Wintr Pohled na český a slovenský ústavní vývoj v letech (práce k postupové zkoušce z politologie, leden 2001) Obsah I. Předmluva II. Ústavní změny v době od pádu komunismu do rozpadu federace 1. Úvod 2. Stav ústavního řádu ČSSR před listopadem Kritéria třídění 4. Ústavní zákony související se změnou režimu z totalitního na demokratický 5. Ústavní zákony související jak se změnou režimu z totalitního na demokratický, tak i s vývojem a změnami ve státoprávním uspořádání 6. Ústavní zákony související s vývojem a změnami ve státoprávním uspořádání 7. Ostatní ústavní zákony 8. Závěr Přehled ústavních zákonů přijatých v době od pádu komunismu do rozpadu federace III. Ústavní systém Slovenské republiky v letech Úvod 10. Ústavní systém Slovenské republiky n Ústava Slovenské republiky a ústavní zákony přijaté podle této Ústavy n Národní rada Slovenské republiky n Referendum n Prezident n Vláda n Ústavní soud n Ostatní ústavní instituce 11. Ústavní problémy Slovenské republiky v letech n Volby do Národní rady n Spory o mandát poslance Národní rady n Státní jazyk n Zmařené referendum n Amnestie 12. Závěr 13. Přehled relevantních rozhodnutí Ústavního soudu v letech Prameny a literatura IV. Problémy ústavního a politického systému České republiky v letech Úvod 16. Základní charakteristika ústavního a politického systému 17. Ústavní pořádek České republiky 18. Naplňování Ústavy 19. Ideové základy ústavního systému a reflexe minulosti 20. Parlamentní volby a jejich problémy 21. Politické strany a jejich financování státem 22. Postavení Senátu v ústavním systému České republiky 23. Rozpouštění Poslanecké sněmovny 24. Pravomoci prezidenta republiky 25. Obsazování nezávislých orgánů 26. Závěr 27. Přehled nálezů Ústavního soudu s dopadem na politický systém 28. Prameny a literatura 29. Doslov 30. Prameny a literatura Předmluva Snažíme-li se o hodnocení prvních let postkomunistické éry v českém a slovenském prostoru, nemůžeme v žádném případě pominout vývoj ústavního systému. Nejen proto, že ústavní systém tvoří institucionální a normativní základ pro fungování politického systému. Český a slovenský ústavní vývoj let mimo jiné nastavuje zrcadlo vývoji společenskému. V ústavních institucích, normách a procesech se odrážejí nejdůležitější společenské děje, hledání hodnotového zakotvení po zhroucení komunistického experimentu. Jak se ukáže při bližším pohledu na ústavní vývoj, mezi těmito hodnotami jsou např. základní práva a svobody, tolik

2 2 potlačované v minulé éře, úsilí o národní emancipaci, naplněné až v samostatném státě Slováků, přechod k tržnímu hospodářství a svobodě podnikání, principy právního státu a západní demokracie, v českých zemích také prvorepubliková tradice silného vlivu politických stran. Ústavní vývoj federace i obou nástupnických států též ukazuje, jak složité je utváření vyváženého a fungujícího ústavního systému a jakým všem nástrahám obecným i ryze specifickým je nutno čelit. Pohled na český a slovenský ústavní vývoj v letech , který nabízím, je spíše popisný než přímo hodnotící. Hodnocení je pochopitelně obsaženo ve výběru jednotlivých dílčích témat, avšak záměrem je především shrnout to podstatné, aby výsledek měl vypovídací hodnotu o zkoumaném předmětu. Tomuto cíli je přizpůsobena i metodika, s níž jsem přistupoval k jednotlivým částem. Tato práce se skládá ze tří částí. První se zabývá obdobím československé federace v letech , druhá se věnuje Slovenské republice v letech a třetí se zaměřuje na Českou republiku v témže období. Období let je charakterizováno překotným ústavním vývojem a nepřehlednou změtí desítek ústavních změn. Proto jsem se zaměřil právě na ústavní změny a pokusil jsem se je utřídit a přehledně shrnout. Při rozboru českého a slovenského ústavního vývoje v letech jsem vycházel z banálního faktu, že v českém prostředí je lépe znám český ústavní systém než slovenský. Proto jsem se ve slovenském případě snažil o komplexní pohled na ústavní systém, který přehledně popíše ústavní instituce a sporné aspekty jejich vymezení a upozorní na zásadní problémy a střety, které vývoj ústavního systému provázely. Přístup k české ústavní problematice je méně komplexní, spíše se pokouší o rozbor některých problémových okruhů, které vzbudily zájem veřejnosti ať už během let nebo poté. Celá práce je postavena především na studiu zákonných textů a s výjimkou první části též rozhodnutí Ústavního soudu, i když sekundární literatuře jsem se úplně nevyhýbal. Tento přístup má své nevýhody i výhody. Nevýhodou je, že studium sociální reality pouze z právních dokumentů je nutně zplošťující a neodráží bohatost dějů a vztahů, které vyústily v holý normativní text či judikát. Výhoda je táž; zploštění a zjednodušení reality na její právní podobu omezuje její bezbřehost a umožňuje její uchopitelnost, možnost podat alespoň přibližně ucelený pohled. Jen je třeba mít na paměti, a to připomínám na závěr této předmluvy, že následující text si neklade ambice nastínit vývoj české a slovenské společnosti ve sledovaném období, nýbrž jen vývoj malé, byť významné, části právního řádu českého a slovenského státu. Ústavní změny v době od pádu komunismu do rozpadu federace 1. Úvod Období let se na československém území vyznačovalo překotným politickým vývojem. Tuto charakteristiku mimo jiné potvrzuje též vývoj ústavního řádu v tomto období. Ústava a ústavní zákony, základní kameny právního řádu i politického systému, obvykle nepodléhají přílišným změnám. Jistě, čas od času bývá každý ústavní řád podrobován jisté revizi, ale padesát ústavních zákonů, které byly v Československu přijaty od listopadu 1989 do prosince 1992, jsou určitě raritou. Zásadní změna politického systému, navíc v krátkém sledu následovaná radikální proměnou státoprávního uspořádání, samozřejmě vyžadovala, aby byl ústavní řád překopán od základů. Pozoruhodný je však způsob tohoto překopávání. Místo toho, aby ústavní změny probíhaly v jistých logických etapách, jako například v sousedním Polsku, kde byla po pádu komunistického režimu nejprve přijata prozatímní, tzv. malá ústava, a posléze, po důkladné přípravě, definitivní ústava demokratického státu, zde šel vývoj poněkud jinak. Ústavní řád byl měněn v sérii dílčích kroků, které se postupně snažily reformovat nereformovatelné - tedy základní ústavní předpisy z komunistické éry. Tento způsob měl být pouze prozatímním; poměrně záhy mělo být toto provizorium vystřídáno třemi novými ústavami - federální ústavou a dvěma národními či republikovými. Jak víme, k jejich přijetí již nedošlo. Vývoj spěl k rozpadu společného státu Čechů a Slováků a federální ústavní provizorium bylo nakonec nahrazeno narychlo sepsanými a přijatými ústavami samostatných republik, jejichž nezralost a nedokonalost působila a působí problémy v obou nástupnických státech. Ústavní vývoj v letech tak svědčí nejen o překotnosti politického vývoje, ale i o jisté bezkoncepčnosti, improvizaci a chaosu, které tento vývoj, zejména v oblasti státoprávní, provázely. Cílem této práce je podat přehled ústavních změn ve vymezeném období. Počet padesáti ústavních zákonů i značná nepřehlednost ve shluku dílčích změn ústavních textů jsou snad dostatečným vysvětlením tohoto pokusu o zpřehlednění a systematizaci ústavního vývoje. Kromě věcného třídění, jež je zejména předmětem této práce, předkládám v příloze i řazení přijatých ústavních zákonů podle toho, jak byly za sebou publikovány ve Sbírce zákonů. Podrobnosti jednotlivých ústavních zákonů je možné najít ve Sbírkách zákonů ČSSR, ČSFR a ČR, které byly pramenem mé práce. 2. Stav ústavního řádu ČSSR před listopadem 1989 Do revolučního období na konci roku 1989 vstupovalo Československo se socialistickou Ústavou ČSSR č. 100/1960 Sb. Ústava z doby prezidenta Novotného měla být právním vyjádřením úspěšného dosažení tzv. socialistické společnosti, předstupně beztřídní společnosti komunistické. Mnohé formulace v této ústavě byly vysloveně ideologické - především úvodní Prohlášení ( Socialismus v naší zemi zvítězil! Vstoupili jsme do nového období našich dějin a jsme odhodláni jít dále k novým, ještě vyšším cílům. Dovršujíce socialistickou výstavbu, přecházíme k budování vyspělé socialistické společnosti a shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu., můžeme v něm číst.). Úvodní články ústavy zakotvují ČSSR jako socialistický stát, KSČ jako jeho vedoucí sílu, socialistickou hospodářskou soustavu a plánování jako ekonomický základ, kulturní politiku,

3 výchovu a vyučování v duchu marxismu-leninismu a další principy. Nedílnou součástí ústavního řádu byl ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Tento ústavní zákon, účinný od 1. ledna 1969, prohlásil ČSSR za federativní stát dvou rovnoprávných, bratrských národů (čl. 1). Klíčový význam měla jeho druhá hlava, která rozdělovala kompetence (působnost) federace a republik. V čl. 7 bylo vyjmenováno taxativně šest oblastí výlučné působnosti federace (mj. zahraniční politika, měna a obrana). Čl. 8 taxativně vymezil společnou působnost federace a republik, přičemž čl. 10 až 28a blíže určovaly rozdělení těchto kompetencí. Čl. 9 pak svěřoval kompetence, které nebyly vyjmenovány v čl. 7 či 8, výlučně do rukou republik. Další hlavy ústavního zákona pak určovaly jednotlivé ústavní orgány, jejich působnost a vzájemné vztahy. Těmito orgány podle ústavního zákona jsou především prezident, dvoukomorové Federální shromáždění, federální vláda, národní rady a vlády republik a Ústavní soud (ten ovšem za komunistické éry nevstoupil v život). V Ústavě ČSSR z roku 1960 zůstala úprava soudů, prokuratury a národních výborů. Ústavní zákon o čs. federaci byl značně pozměněn ústavním zákonem č. 125/1970 Sb., a to v neprospěch republik. Ústavní řád ČSSR tvořily i další ústavní zákony; polistopadové změny se dotkly ústavního zákona č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu, či ústavního zákona č. 144/1968 Sb., o postavení národností v ČSSR; ten nahradily příslušné pasáže Listiny základních práv a svobod. Několik ústavních zákonů též upravovalo soustavu federálních ústředních orgánů, neboť ústavní zákon o čs. federaci stanovil, že federální ministerstva se zřizují ústavním zákonem. Ústavní řád ČSSR mohl být měněn pouze ústavními zákony. Pro přijímání ústavních zákonů ve FS platil tzv. zákaz majorizace, projevující se odděleným hlasováním ve Sněmovně národů. Tak k přijetí ústavního zákona FS bylo třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny lidu, třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v ČSR a třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v SSR. K přijetí ústavního zákona republiky bylo třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců příslušné národní rady. 3. Kritéria třídění Aby se podařilo zpřehlednit a systematizovat onen soubor padesáti ústavních zákonů, přijatých v letech , je třeba vybrat vhodné kritérium třídění, popřípadě jejich kombinaci. Jedním z možných kritérií je čas, doba přijetí ústavního zákona, ovšem jako jediné kritérium by problematiku příliš nevyjasnil. Přesto můžeme uvést, že ze zmíněných 50 ústavních zákonů byly 4 přijaty v roce 1989, 27 v roce 1990, 7 v roce 1991 a 12 v roce Dalším možným kritériem je orgán, který ústavní zákon přijal. Takovým orgánem mohl být pouze zákonodárný sbor, tedy FS, ČNR nebo SNR. Velké rozlišení tím ale také nezískáme; národní rady přijímaly zprvu pouze ústavní zákony dílčího významu, např. o republikových symbolech či o slibech poslanců národních rad. V druhé polovině roku 1992 pak převzaly, dílem svévolně, dílem na základě zmocnění FS, ústavodárnou moc při konstituování nových států. Uveďme však, že z oněch padesáti ústavních zákonů 10 přijala ČNR, 5 SNR a zbylých 35 FS. Zajímavým kritériem je rozlišení, zda se ústavním zákonem měnil základ ústavního řádu, tedy Ústava či ústavní zákon o čs. federaci, nebo zda tomu tak nebylo. Nevýhodou tohoto třídění jsou pouhé dvě podmnožiny, do nichž se původní soubor rozpadá, navíc někdy rozlišení není úplně průkazné, jedná-li se o nepřímou novelu. Nakonec jsem zvolil hledisko věcné - čeho se ústavní zákon týkal, zda souvisel se změnou režimu z totalitního na demokratický, zda souvisel s vývojem a změnami ve státoprávním uspořádání, zda obsahoval oba tyto aspekty nebo zda nespadá ani do jedné z těchto kategorií. I toto kritérium má své nevýhody, především nejasné obrysy jednotlivých kategorií a tedy občasnou spornost podřazení ústavního zákona pod jednu z nich. Výhodou naopak může být větší pochopitelnost charakteru jednotlivých ústavních změn. V rámci některých kategorií hodlám ještě rozlišovat ústavní zákony zásadní politické povahy a ústavní zákony spíše technické povahy, např. zkrácení volebního období, kooptace nových poslanců či detailní řešení právní kontinuity při rozpadu federace. V jednotlivých skupinách a podskupinách budu ctít chronologické hledisko. 4. Ústavní zákony související se změnou režimu z totalitního na demokratický a) zásadní povahy Již během revolučních dnů listopadu 1989 vyvstala potřeba odstranit z ústavy nejkřiklavější známky totalitního režimu. Stalo se tak ústavním zákonem č. 135/1989 Sb. z 29. listopadu, který zrušil proslulý článek 4 Ústavy, zakotvující vedoucí úlohu KSČ ( Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence. ) a změnil dikci čl. 6 o Národní frontě a čl. 16 o kulturní politice a výchově. NF už nebyla politickým výrazem svazku pracujících měst a venkova pod vedením KSČ, ale politickým výrazem svazku národů a národností, sociálních vrstev a zájmových skupin. Ústavní zákon č. 376/1990 Sb. z pak Národní frontu definitivně zrušil. Kulturní politika, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování už nadále nebudou vedeny v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu, ale v duchu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie. Dalším ústavním zákonem této kategorie byla novela Ústavy a ústavního zákona o čs. federaci z , č. 46/1990 Sb. Zmizely z Ústavy všechny známky imperativnosti poslaneckého mandátu - zejména odvolatelnost poslance rozhodnutím voličů (čl. 3 odst. 3 Ústavy). Počet poslanců Sněmovny lidu FS se snížil z 200 na 150, byla zavedena neslučitelnost funkce poslance např. s funkcí soudce, vojáka z povolání či poslance jiného

4 zákonodárného sboru a ze slibů ústavních činitelů vymizela pasáž týkající se věrnosti věci socialismu. Ústavní zákon z , č. 100/1990 Sb., změnil ideologickou část Ústavy. Především vypustil úvodní Prohlášení a změnil čl. 7 až 15. Odrazila se tu změna ekonomického systému. Ustanovení o socialistické hospodářské soustavě, plánovitém řízení ekonomiky, formách vlastnictví a socialistické dělbě práce byla nahrazena ústavními principy ochrany vlastnického práva, vyvlastnění jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, ale také zákazu zneužívání vlastnictví. V čl. 13 se stát zavazuje vytvářet podmínky a stanovovat pravidla pro rozvoj a ochranu podnikání a hospodářské soutěže. Nový čl. 15 odst. 2 je také významnou inovací: Stát dbá o vytváření ekologické rovnováhy ochranou přírody a péčí o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí i o šetrné využívání přírodních zdrojů. V souvislosti s těmito změnami došlo i k novele kompetenční části ústavního zákona o čs. federaci. Dalším ústavním zákonem, který přinesl zásadní, byť rozsahem nevelikou, změnu, byl ústavní zákon z 3. 5., č. 161/1990 Sb. Přinesl možnost poskytovat v soukromých a církevních školách vzdělání za úplatu a zrušil čl. 24 odst. 3 o výchově a vyučování založených na vědeckém názoru a na těsném spojení školy se životem a prací lidu. Ústavní zákon z , č. 294/1990 Sb., především nahradil komunistickou soustavu národních výborů skutečnou místní samosprávou. Základem místní samosprávy je obec, samosprávné společenství občanů. Zakotvuje se možnost obecního referenda. Národní výbory nahradila obecní zastupitelstva s pravomocí vydávat obecně závazné vyhlášky. Řídící a kontrolní pravomoci republikových vlád podléhají obce pouze tehdy, vykonávají-li tzv. přenesenou působnost, tedy státní správu. Tento ústavní zákon též přejmenoval zastupitelské sbory na zákonodárné a vypustil z Ústavy povinnost státních orgánů opírat se o tvůrčí iniciativu a o přímou účast pracujících a jejich organizací na své činnosti (čl. 2 odst. 4). Velký politický význam měly dva ústavní zákony z č. 496/1990 Sb. a č. 497/1990 Sb. Těmito zákony měl být navrácen majetek KSČ a SSM lidu Československa. KSČ považovala stát za své vlastnictví, konstatuje se v ústavním zákoně č. 496, a tak nyní dochází alespoň k částečnému odstranění následků. KSČ měla vydat veškerý majetek s výjimkou kancelářského vybavení s pořizovací cenou do 5000 Kčs. Zabavený majetek Svazu mladých, nástupnické organizace SSM, měl být užit výhradně pro potřeby dětí a mládeže. Rok 1991 přinesl do našeho právního řádu Listinu základních práv a svobod. Stalo se tak ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Tento uvozující zákon též zakotvil přednost ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech před zákonem a svěřil ochranu základních práv a svobod (dosud neexistujícímu) ústavnímu soudu. V souvislosti s uzákoněním Listiny byly z Ústavy vypuštěny pasáže o právech a povinnostech občanů a byl zrušen ústavní zákon č. 144/1968 Sb., o postavení národností v ČSFR. Změnila se také dikce čl. 5 ústavního zákona o čs. federaci; napříště bylo státní občanství ČSFR odvozeno od státního občanství jedné z republik a ne naopak. Ústavním zákonem č. 91/1991 Sb. z byl zřízen Ústavní soud ČSFR. Sídlil v Brně, skládal se z 12 soudců (šesti z každé republiky) jmenovaných na 7 let prezidentem republiky. Prezident vybíral z 32 kandidátů, navržených po osmi Sněmovnou lidu, Sněmovnou národů, ČNR a SNR. Rozhodoval o souladu zákona s ústavními zákony a s mezinárodními smlouvami o lidských právech, o souladu podzákonných předpisů se zákonem, řešil kompetenční spory, vykládal ústavní zákony a rozhodoval o ústavních stížnostech na zásah do práv a svobod občana. Při rozhodování byl vázán pouze Ústavou a ústavními zákony. Posledním ústavním zákonem této kategorie byl ústavní zákon z , č. 326/1991 Sb., který radikálně změnil znění osmé hlavy Ústavy, týkající se soudní moci. Soudy a prokuratura od té doby nevychovávají občany k oddanosti vlasti a věci socialismu. Byla zdůrazněna nezávislost a nestrannost soudců, soudci už nejsou voleni zákonodárnými sbory, ale jmenováni prezidentem, popřípadě předsednictvem národní rady. Možnost odvolání soudce se zúžila; je to možné pouze z důvodů stanovených zákonem. Soudci z povolání a soudci z lidu byli přejmenováni na soudce a přísedící. b) technické povahy Vedle deseti ústavních zákonů souvisejících se změnou režimu z totalitního na demokratický jsem nalezl dalších třináct, které jsem označil za ústavní zákony technické povahy. Toto označení není úplně přesné, leckdy se jedná o důležité zákony (např. zakotvení pouze dvouletého funkčního období ústavních orgánů po prvních svobodných volbách), ovšem mám za to, že je vhodné odlišit vskutku zásadní ústavní změny od méně zásadních. První z těchto změn, ústavní zákon č. 161/1989 Sb. z , řešila složitou situaci, která vznikla po abdikaci prezidenta Husáka. Podle dosavadní úpravy měl být nový prezident zvolen do 14 dnů, což bylo těžko možné, a tak byla lhůta prodloužena na 40 dnů. Funkční období nového prezidenta mělo skončit nejpozději 40 dnů po ustavení FS, zvoleného ve svobodných volbách. Volba prvního porevolučního prezidenta se měla konat veřejným hlasováním (!). Dne 28. prosince 1989 poslanci FS změnili ústavním zákonem č. 182/1989 Sb. znění prezidentského slibu a ústavním zákonem č. 183/1989 Sb. zavedli obsazování uvolněných poslaneckých mandátů kooptací, tj. volbou poslanci FS. Tento způsob doplňování zákonodárného sboru měl být používán pouze do prvních svobodných voleb. Dne 12. ledna 1990 zavedla SNR doplňování kooptacemi do národních výborů na území Slovenska, a to ústavním zákonem SNR č. 6/1990 Sb. Podle ústavního zákona č. 14/1990 Sb. z mohli být odvoláni svou politickou stranou, nebo orgánem NF v dohodě s OF či VPN, ti poslanci FS, ČNR, SNR a národních výborů všech stupňů, kteří v zájmu vyrovnání rozložení politických sil nebo vzhledem k dosavadnímu působení neskýtají záruky rozvoje politické demokracie. Uvolněná místa se obsazují kooptacemi.

5 Ústavní zákon č. 45/1990 Sb. z zkrátil volební období FS, ČNR a SNR tak, že stanovil jejich konec ke dni svobodných voleb v roce Nové FS bude zvoleno mimořádně jen na 24 měsíců. Národní rady se zmocňují, aby samy upravily délku volebního období nově zvolených národních rad. Na základě tohoto a dalších zmocnění FS přijala ČNR sérii ústavních zákonů, mezi nimi ústavní zákony č. 64 až 66/1990 Sb., které upravily délku volebního období ČNR, počet poslanců ČNR a znění slibu poslanců a členů republikové vlády. Totéž učinila SNR jedním ústavním zákonem, č. 79/1990 Sb., z května 1990 FS zkrátilo ústavním zákonem č. 158/1990 Sb. funkční období prvního povolebního prezidenta na 24 měsíců a ústavním zákonem č. 160/1990 Sb. novelizovalo ústavní zákon č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu. Stanovilo v něm, že sekretářem Rady napříště bude ředitel odboru obrany a bezpečnosti Úřadu předsednictva vlády ČSFR. Ústavní zákon č. 376/1990 Sb. z , jenž uzavírá tento výčet, zrušil Národní frontu, zavedl do Ústavy slib soudce a stanovil, že soudci jsou voleni a odvoláváni (stále ještě zákonodárnými sbory) na návrh pověřeného člena vlády ČSFR, resp. republikového ministra spravedlnosti. 5. Ústavní zákony související jak se změnou režimu z totalitního na demokratický, tak i s vývojem a změnami ve státoprávním uspořádání Přestože logika třídění velí zařadit tuto průnikovou kategorii až po druhé základní, týkající se vývoje a změn ve státoprávním uspořádání, rozhodl jsem se upřednostnit hledisko časové a zařadit nejdříve tuto kategorii. Do ní jsem soustředil ústavní zákony o názvech a státních symbolech. Odstranění symbolů komunismu z názvu státu i jeho znaku mělo zprvu demonstrovat změnu politického režimu, ale postupem času se stalo první předzvěstí konfliktu o podobu státoprávního uspořádání (zejména tzv. pomlčková válka). Zavedení symbolů republik bylo jedním ze zřetelných kroků od formální federace k federaci autentické. Jako první upravila název a symboly Slovenská národní rada ústavním zákonem SNR č. 50/1990 Sb. Dosavadní SSR se změnila na Slovenskou republiku, státním znakem se stalo se stalo typické trojvrší s dvojitým křížem, vlajkou bílo-modro-červeně pruhovaná vlajka bez státního znaku a hymnou dvě sloky písně Nad Tatrou sa blýska. ČNR přijala dva ústavní zákony. Ten z 6. 3., č. 53/1990 Sb., obdobně změnil název státu z ČSR na Českou republiku. Druhý, č. 67/1990 Sb., z , zavedl velký státní znak (čtvrcený štít se dvěma českými lvy, moravskou orlicí a slezskou orlicí) a malý státní znak (pouze český lev, samozřejmě s korunkou a bez pěticípé hvězdy), dále vlajku (červeno-bílou) a hymnu, jíž byla první sloka písně Kde domov můj. Opravdové bouře však propukly při projednávání změny názvu státu ve Federálním shromáždění. Vzhledem k zaměření této práce však nehodlám líčit peripetie těchto bouří a omezím se na jednoduchá konstatování. 29. března byl přijat velice kontroverzní ústavní zákon č. 81/1990 Sb., který změnil dosavadní název státu Československá socialistická republika na nový název Československá federativní republika s tím, že v jazyce slovenském tento název zní Česko-slovenská federatívna republika, tedy s pomlčkou. Tato úprava nevydržela ani měsíc. Už 20. dubna byl ústavním zákonem č. 101/1990 Sb. přijat jiný kompromisní návrh - společný stát Čechů a Slováků se bude nazývat Česká a Slovenská Federativní Republika. Téhož dne byl přijat další dlouho diskutovaný návrh, ústavní zákon č. 102/1990 Sb., o státních symbolech ČSFR. Státní vlajka a státní hymna zůstaly v nezměněné podobě. Státním znakem se stal čtvrcený štít s českým lvem v 1. a 4. poli a slovenským trojvrším v 2. a 3. poli. Problém byl s vlajkou prezidenta republiky, konkrétně se stuhou s nápisem PRAVDA VÍTĚZÍ. Před návrhem na dvě stuhy s nápisem v češtině a slovenštině dostala přednost verze s latinským nápisem VERITAS VINCIT. Dvojjazyčnost se objevila na státní pečeti, v jejímž opisu byl název státu uveden v obou národních jazycích. Státní symboly zanikly spolu se zánikem státu, jejž symbolizovaly, jedině federální vlajka byla převzata jedním z nástupnických států, Českou republikou. 6. Ústavní zákony související s vývojem a změnami ve státoprávním uspořádání a) zásadní povahy Prvním z devíti ústavních zákonů zařazených do této kategorie je proslulý tzv. kompetenční zákon z 12. prosince 1990, č. 556/1990 Sb. Tento ústavní zákon důkladně změnil zejména druhou hlavu ústavního zákona o čs. federaci a výrazně posílil kompetence republik. V první hlavě, čl. 4, je hospodářství v ČSFR definováno jako integrace ekonomiky ČR a ekonomiky SR, což nahrazuje původní pojetí jednotného hospodářství. Změnila se celá koncepce druhé hlavy, především byla zrušena kategorie společné působnosti federace a republik; co ústavní zákon výslovně nesvěřuje federaci, náleží republikám. Prolamuje se monopol federace na zahraniční politiku, republiky mohou v souladu se zahraniční politikou ČSFR uzavírat určité mezinárodní dohody ve vymezených oblastech a za stanovených podmínek (v rámci určitých oblastí své působnosti s členy jiných federací a spolkových států a na základě pověření federací i se státy a ve všech věcech republikové působnosti), mohou též vysílat a přijímat zahraniční zastoupení členů jiných federací či spolkových států. Finanční hospodaření ČSFR, ČR a SR je samostatné, každý z těchto subjektů přijímá vlastní rozpočet, jednotné zásady finanční a rozpočtové politiky dohodnou všechny tři vlády. Federální orgány už nemohou kontrolovat platby pro státní rozpočet federace. Státní banka československá, pečující o jednotnou měnovou politiku, má své Ústředí pro ČR a Ústředí pro SR, v bankovní radě jsou paritně zastoupeni občané obou republik, ve funkci guvernéra po Čechovi nastoupí Slovák a naopak. Už neexistuje společná průmyslová politika ani zemědělská politika, zůstávají jen společné zásady hospodářské politiky, jejichž součástí sice jsou i zásady surovinové, palivoenergetické a zemědělské politiky, ale jen pokud mají federální význam. Ruší se také jednotná vědecká, technická a investiční politika,

6 z mzdové a sociální politiky zůstává federaci pouze právní úprava regulace mezd, minimální mzdy, mezd ve federálních orgánech a zákonná úprava sociálních dávek a životního minima. Zákon FS může stanovit spolupůsobení republikových výkonných a soudních orgánů ve věcech svěřených působnosti federace. Ústavní zákon č. 556/1990 Sb. provedl i další ústavní změny, např. zakotvil ústavně Kancelář prezidenta republiky a Úřad vlády ČSFR, svěřil federální vládě při zajišťování plnění úkolů federace koordinaci řešení otázek vyplývajících z potřeby jednotného zabezpečování státní politiky federace, ale odebral jí právo pozastavit výkon opatření vlády republiky, odporuje-li opatřením federální vlády v rámci působnosti federace; zrušil též ustanovení, podle kterého měly být republikové ústavy přijaty spolu s federální ústavou (toto ustanovení čl. 142 odst. 2 bylo v ústavním zákonu o čs. federaci od počátku, samotný tento zákon totiž byl v době svého přijetí koncem 60. let chápán jako provizorium), a dále stanovil, že měnit soustavu republikových orgánů může pouze ústavní zákon příslušné národní rady. Neúspěšné vyjednávání české a slovenské politické reprezentace a hrozba rozpadu federace přinutila poslance FS, aby 18. července 1991 přijali ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu. Ten stanovil, že zásadní otázky státoprávního uspořádání ČSFR mohou být řešeny referendem. Jedině referendem může dojít k vystoupení republiky z federace; referendum vyhlašuje prezident a k platnému usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech oprávněných voličů v každé z republik. Takové usnesení pak má sílu ústavního zákona. Není snad třeba ani připomínat, že žádné takové referendum neproběhlo a federace se rozdělila na základě ústavního zákona FS. 2. prosince 1991 přijala SNR ústavní zákon SNR č. 7/1992 Sb., o Ústavnom súde SR. Řadím jej do této kategorie především kvůli jeho symbolickému významu. V důsledku jeho přijetí vznikla raritní a patrně i dost absurdní situace, kdy na území jednoho státu působí dva ústavní soudy. Přijetí tohoto ústavního zákona, podle mého názoru, dobře ilustruje pozici, v níž se tehdy federativní stát nacházel. Pro pořádek dodejme, že Ústavní soud SR měl podle tohoto zákona sídlo v Košicích a tvořilo ho 10 soudců, volených na 7 let Slovenskou národní radou. Zbývající ústavní zákony této kategorie spadají do doby po volbách v roce 1992 a provádějí demontáž společného státu. Dne 1. září 1992 schválila SNR Ústavu Slovenské republiky (ústavní zákon SNR č. 460/1992 Sb.). Pozoruhodný na této ústavě je především fakt, že nabyla účinnosti dnem vyhlášení (tj. 3. září; až na několik ustanovení), a to včetně článku 1, podle něhož je Slovenská republika svrchovaný stát. Čl. 152 odst. 2 stanovil, že ústavní zákony, zákony a ostatní všeobecně závazné právní předpisy zůstávají v SR v platnosti, pokud neodporují této ústavě. To činí ústavní situaci na sklonku roku 1992 velice zajímavou. Velice zvláštním zákonem je ústavní zákon č. 493/1992 Sb., přijatý 8. října. Tento druhý kompetenční zákon dokonale rozvolnil svazky mezi oběma částmi federace, naprostou většinu kompetencí svěřil republikám, ale federaci ponechal v platnosti a v jeho textu se nehovoří o chystaném rozdělení federace. Tato rozsáhlá ústavní novela byla účinná jen o něco déle než dva měsíce, od 29. října do 31. prosince; ústavní řád zanikajícího státu však změnila radikálně. Republiky obdržely další pravomoci v oblasti zahraniční politiky - ve věcech náležejících do jejich působnosti mohly uzavírat jakékoli mezinárodní smlouvy, omezeny pouze požadovaným souladem se zahraniční politikou ČSFR. Ruší se společná hospodářské strategické plánování, společná koncepce zahraniční hospodářské politiky, v oblasti hospodářství zbyla federaci již jen pravomoc zákonné úpravy v oblasti energetiky, neexistuje už ani společná dopravní politika, rozpadá se i jednotná soustava pošt a telekomunikací, v oblasti životního prostředí zůstává federaci jen péče o jadernou bezpečnost, v oblasti práce a sociální politiky pouze úprava pracovních vztahů zaměstnanců federálních orgánů a jimi řízených organizací a sociální péče o ně. ČR a SR mohou vytvářet své emisní banky. Emisní banky republik vzniknou rozdělením Státní banky československé (představa jedné měny a dvou emisních bank je také kuriózní). ČR a SR mají právo zřizovat vlastní ozbrojené bezpečnostní sbory a vlastní bezpečnostní informační služby. Po těchto změnách byla československé federace opravdu bizarním útvarem. Ústavní zákon č. 493/1992 Sb. přinesl i další změny. FS už nemůže rušit podzákonné předpisy federálních úřadů odporující zákonu. Správní orgány republik při výkonu federálních kompetencí už nemusí respektovat směrnice správních orgánů federace. Zajímavým dokladem problémů všedního dne je nové ustanovení, podle něhož v případě rovnosti hlasů ve federální vládě rozhoduje hlas předsedy. Prezident pověřuje vedoucí zastupitelských misí s přihlédnutím ke stanovisku všech tří vlád tak, aby v těchto funkcích byli rovnoměrně zastoupeni občané obou republik. Dále se zmocňuje FS, aby zákonem upravilo rozdělení drah, pošt a telekomunikací. Působivá je snaha ústavodárce na poslední chvíli odstranit z Ústavy relikty minulosti. Tak došlo i na čl. 1 Ústavy - místo textu ČSSR je socialistický stát, založený na pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída... je text ČSFR je demokratický právní stát složený z ČR a SR. Vypuštěn byl i čl. 18 zakotvující mj. zásadu demokratického centralismu a čl. 16 odst. 3, jenž zněl: Stát a společenské organizace soustavně usilují o odstranění přežitků vykořisťovatelské společnosti ve vědomí lidí. (!) Změněna byla celá pasáž Ústavy pojednávající o prokuratuře, změna se dotkla i ústavního zákona č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu, z něhož zmizel 1. Revoluce nastala v soustavě federálních ústředních orgánů. Po zrušení federálních ministerstev zahraničního obchodu, práce a sociálních věcí, dopravy, spojů a pro strategické plánování, Federálního výboru pro životní prostředí a Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž tak v soustavě federálních ústředních orgánů zůstalo pouhých šest ministerstev - financí, zahraničních věcí, obrany, vnitra, hospodářství a kontroly. Ústavní zákon č. 493/1992 Sb. patrně neměl v úmyslu zachránit neživotaschopnou federaci, jako spíš zajistit především samostatnému Slovensku přijatelnější startovací podmínky - viz např. snahu o prosazení parity v čele diplomatických misí.

7 Dne 13. listopadu schválili poslanci FS ústavní zákon č. 541/1992 Sb., o dělení majetku ČSFR mezi ČR a SR a jeho přechodu na ČR a SR. Federální majetek se měl, dle tohoto ústavního zákona, rozdělit na základě dvou principů. Podle územního principu (tj. místa, kde se věc nachází) se dělily všechny nemovitosti a ty movité věci, u nichž tento způsob dělení vyplýval z jejich určení, účelu či povahy. Všechny ostatní věci, majetková a jiná práva a závazky se rozdělily podle principu podílu počtu obyvatel, tedy známým poměrem 2:1 (dva díly ČR a jeden díl SR). Tento ústavní zákon zřídil také Komisi pro dokončení vypořádání majetku ČSFR. Rozdělení federace nakonec proběhlo ústavní cestou, na základě ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR, který byl přijat ve FS 25. listopadu. Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká ČSFR. Nástupnickými státy ČSFR jsou ČR a SR. Působnost ČSFR, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na ČR a SR dnem 1. ledna 1993., uvádí se v prvních dvou článcích tohoto ústavního zákona. Další články upravují zánik státních orgánů, ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů ČSFR, jakož i všech rozpočtových a příspěvkových organizací napojených na federální rozpočet a všech státních organizací v působnosti ČSFR, které byly zřízeny zákonem. Nástupnickým státům se zapovídá užívat po zániku ČSFR jejích státních symbolů (!). Též se stanovuje, že od 1. ledna 1993 náleží zákonodárná moc v ČR zákonodárnému sboru složenému z českých poslanců FS a z poslanců ČNR, přičemž vnitřní poměry sboru stanoví zákon ČR (obdobně bylo stanoveno pro SR; ani jeden z nástupnických států se však tímto ustanovením neřídil). Dále je upraven přechod pravomocí federální vlády, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k 1. lednu ČNR a Národní rada Slovenské republiky (název podle Ústavy SR) mohou ještě před zánikem ČSFR s účinností nejdříve od 1. ledna 1993 přijímat ústavní a jiné zákony, jimiž zabezpečí výkon působnosti, která na ČR a SR přejde. ČR a SR též mohou ještě před zánikem federace uzavírat mezinárodní smlouvy mezi sebou i s třetími státy s tím, že tyto smlouvy vstoupí v platnost po zániku ČSFR. Předposledním ústavním zákonem, který sem zařazuji, je Ústava České republiky (ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992). Účinnosti nabyla 1. ledna V přechodných a závěrečných ustanoveních byla ČNR prohlášena za Poslaneckou sněmovnu, až do vytvoření Senátu měla vykonávat jeho funkce a po tuto dobu byla nerozpustitelná. Do zvolení Senátu měl jeho funkce vykonávat ústavním zákonem zřízený Prozatímní Senát, ten však zřízen nebyl, a tak Poslanecká sněmovna vykonávala funkce Senátu až do prvních senátních voleb v roce Článek 112 Ústavy prohlásil za součást ústavního pořádku ČR tuto Ústavu, Listinu základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy, ústavní zákony upravující státní hranice ČR, přijaté NS ČSR, FS ČSSR a ČNR, a ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu Ostatní ústavní zákony platné na území ČR ke dni účinnosti Ústavy mají sílu zákona, přičemž se zrušují Ústava ČSFR, ústavní zákon o čs. federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon ČNR č. 67/1990 Sb., o státních symbolech ČR. S jistými pochybnostmi uvádím v této části i tzv. recepční zákon, ústavní zákon ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, z 15. prosince Recepční zákon převzal do právního řádu ČR veškeré ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy ČSFR s výjimkou těch ustanovení, která jsou podmíněna toliko existencí ČSFR a příslušností ČR k ní. Pokud federální právní předpisy přijaté před zánikem ČSFR spojují práva a povinnosti s územím ČSFR a státním občanstvím ČSFR, rozumí se tím území a státní občanství ČR, nestanoví-li zákon jinak. V případě rozporu federálních a republikových předpisů téže právní síly se postupuje podle republikových. V čl. 3 se stanoví, které orgány ČR přebírají působnost orgánů federálních. Majetková a jiná práva a závazky ČSFR přecházejí na ČR v rozsahu stanoveném ústavním zákonem FS nebo smlouvou mezi ČR a SR. ČR uznává všechny státy a vlády, které ke dni svého zániku uznávala ČSFR. ČR přebírá další práva a závazky ČSFR vyplývající z mezinárodních smluv, s výjimkou závazků ČSFR spojených s územím svrchovanosti federace, na něž se nevztahuje svrchovanost ČR. Tím nejsou dotčeny nároky ČR vůči SR vyplývající z plnění těchto mezinárodněprávních závazků ČSFR. Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 31. prosince 1992 (!). b) technické povahy Do této kategorie jsem zařadil především dílčí přesuny kompetencí a dosud neuvedená opatření související se zánikem ČSFR. Ústavní zákon č. 159/1990 Sb., z 2. května, zařadil do společné působnosti federace a republik životní prostředí a vložil do ústavního zákona o čs. federaci čl. 21a, který podrobněji vymezil působnost federace na tomto úseku. Ústavní zákon č. 295/1990 Sb., z 19. července, z čl. 17 ústavního zákona o čs. federaci, který upravuje působnost federace v oblasti průmyslu, vypustil zřizování a řízení organizací strojírenství a organizací zabývajících se těžbou a zpracováním rud a magnezitu. Tento ústavní zákon naopak v oblasti dopravy svěřil FS přijímání zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ústavní zákon č. 133/1991 Sb., z 20. března, novelizoval ústavní zákon č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu, a zřídil Radu obrany ČR a Radu obrany SR. Trpký osud měl ústavní zákon č. 211/1992 Sb., z 15. dubna. Tento ústavní zákon, v souvislosti s jednou z daňových reforem, zařadil do ústavního zákona o čs. federaci zmocnění FS upravit zákonem daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Orgánům celní správy mj. svěřil správu, výkon a kontrolu daní a poplatků při dovozu a vývozu a silniční daně u zahraničních osob. Ústavní zákon č. 211/1992 Sb. však měl vstoupit v účinnost až 1. ledna 1993, a tak se své účinnosti již nedočkal. Ještě 17. prosince 1992 se sešlo FS, aby přijalo ústavní zákon č. 624/1992 Sb., o zániku funkce soudců a o skončení pracovních a služebních poměrů v souvislosti se zánikem ČSFR. Tento ústavní zákon mj. obsahoval

8 ustanovení o příspěvku a náhradách těm, jejichž funkce nebo pracovní či služební poměr v souvislosti se zánikem ČSFR zanikly. Výčet těchto předpisů uzavírá ústavní zákon ČNR č. 29/1993 Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, ze dne 22. prosince 1992, s účinností od 1. ledna Tento ústavní zákon, v návaznosti na ústavní zákon č. 624/1992 Sb., nabízí soudcům Nejvyššího soudu ČSFR přechod k Nejvyššímu soudu ČR a soudcům vojenských soudů ČSFR přechod k vojenským soudům ČR. Obdobně je řešen přechod prokurátorů a vyšetřovatelů Generální prokuratury ČSFR k prokuratuře ČR a přechod prokurátorů a vyšetřovatelů vojenských prokuratur. Pracovníkům Kanceláře Ústavního soudu ČSFR se nabízí pracovní poměr u Nejvyššího soudu ČR. (Pozn.: Ústava ČR předpokládala zánik vojenských soudů koncem roku 1993 a přeměnu prokuratury ČR na státní zastupitelství.) 7. Ostatní ústavní zákony Do této skupiny patří šest ústavních zákonů, z nichž dva provádějí změny v soustavě federálních ministerstev, jeden zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad ČR, dva upravují délku volebního období zákonodárných sborů a jeden zakotvuje proceduru volby prezidenta republiky. Ústavní zákon č. 13/1990 Sb., z 23. ledna, rozdělil federální ministerstvo dopravy a spojů na federální ministerstvo dopravy a federální ministerstvo spojů. Ústavní zákon č. 296/1990 Sb., z 19.července, ponechal z dosavadních federálních ministerstev osm (zahraničních věcí, obrany, vnitra, financí, zahraničního obchodu, práce a sociálních věcí, dopravy a spojů) a zřídil tři nová - pro strategické plánování, hospodářství a kontroly -, vedle nich též Federální úřad pro hospodářskou soutěž a Federální výbor pro životní prostředí jako ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády ČSFR. Ústavní zákon ČNR č. 481/1991 Sb., přijatý 7. listopadu 1991, s účinností od 1. ledna 1992 zřídil Nejvyšší kontrolní úřad ČR, přičemž podrobnější úpravu svěřil zákonu ČNR. Ústavní zákon č. 205/1992 Sb., ze 14. dubna, natrvalo zkrátil volební období obou komor Federálního shromáždění z pěti na čtyři roky a precizoval ustanovení o společném začátku a konci volebního období obou sněmoven. Ústavní zákon ČNR č. 237/1992 Sb., z téhož dne, zrušil pro ČR platnost čl. 103 odst. 2 ústavního zákona o čs. federaci, který zakotvoval pětileté volební období národní rady, a stanovil pro ČNR čtyřleté volební období. Ústavní zákon č. 206/1992 Sb., přijatý následujícího dne, podrobněji stanovil proceduru volby prezidenta republiky. Zavedl dvoukolovou volbu; pokud žádný kandidát nezíská třípětinovou většinu všech poslanců v SL i v obou částech SN, koná se do 14 dnů nová volba s týmiž kandidáty, kde stačí ke zvolení nadpoloviční většina všech poslanců v SL i obou částech SN. Nebude-li ani takto prezident zvolen, koná se do 14 dnů nová volba s novými kandidáty. Dosavadní prezident zůstává ve funkci i po skončení svého volebního období až do slibu nového prezidenta, nejdéle však tři měsíce. 8. Závěr Z padesáti ústavních zákonů, přijatých od listopadu 1989 do prosince 1992, bylo nakonec v našem třídění 23 zařazeno do kategorie ústavních zákonů souvisejících se změnou režimu z totalitního na demokratický (z toho 10 bylo zásadní povahy a 13 technické povahy), 15 do kategorie ústavních zákonů souvisejících s vývojem a změnami ve státoprávním uspořádání (9 zásadní povahy a 6 technické povahy), 6 ústavních zákonů souviselo s oběma zmíněnými aspekty a zbylých 6 s ani jedním z nich. Oba základní procesy sledované doby, proměna režimu i proměna státoprávního uspořádání, byly dovršeny až dnem účinnosti ústav nástupnických států federace. Teprve tehdy vymizely z ústavního řádu (či ústavního pořádku) ideologické pozůstatky z komunistické éry, které předchozí série ústavních změn zcela vymýtit nedokázala. A až vznikem samostatných států byla konečně uspokojivým způsobem vyřešena otázka státoprávního uspořádání, neboť ani jedna z polistopadových podob federativního uspořádání nebyla než chatrným a velmi nedokonalým provizoriem. Účel této práce nebyl hodnotící, nýbrž jen popisný. Chtěl jsem podat přehled přijatých ústavních změn v té době, aniž bych se zabýval politickými procesy, které je provázely, lidmi, kteří jednotlivé ústavní zákony navrhovali a kteří je schvalovali, či návrhy ústavních změn, které nakonec nebyly přijaty. Jestli takto podaný přehled ústavního vývoje určitého státu a období je vyčerpávající a jestli přispívá k možnosti vytvořit si obrázek o politickém vývoji, to ponechávám jako otevřenou otázku. Přehled ústavních zákonů přijatých v době od pádu komunismu do rozpadu federace 31. č. 135/1989 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR 32. č. 161/1989 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci 33. č. 182/1989 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci 34. č. 183/1989 Sb., o volbě nových poslanců zákonodárných sborů 35. SNR č. 6/1990 Sb., o mimoriadnom doplnení národných výborov o nových poslancov 36. č. 13/1990 Sb., o změně v soustavě federálních ústředních orgánů, v jejichž čele stojí člen vlády ČSSR 37. č. 14/1990 Sb., o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů 38. č. 45/1990 Sb., o zkrácení volebního období zákonodárných sborů 39. č. 46/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, a ústavní zákon č.

9 143/1968 Sb., o čs. federaci 40. SNR č. 50/1990 Sb., o názve, štátnom znaku, štátnej vlajke, štátnej pečati a o štátnej hymne SR 41. ČNR č. 53/1990 Sb., o změně názvu ČSR 42. ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období ČNR 43. ČNR č. 65/1990 Sb., o počtu poslanců ČNR 44. ČNR č. 66/1990 Sb., o slibu poslance ČNR a národního výboru a slibu členů vlády ČR 45. ČNR č. 67/1990 Sb., o státních symbolech ČR 46. SNR č. 79/1990 Sb., o počte poslancov SNR, o znení sĺubu poslancov SNR, členov vlády SR a poslancov národných výborov a o volebnom období SNR 47. č. 81/1990 Sb., o změně názvu ČSSR 48. č. 100/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci 49. č. 101/1990 Sb., o změně názvu ČSFR 50. č. 102/1990 Sb., o státních symbolech ČSFR 51. č. 158/1990 Sb., kterým se doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění ústavního zákona č. 161/1989 Sb. 52. č. 159/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci 53. č. 160/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu 54. č. 161/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, ve znění ústavního zákona č. 62/1978 Sb. 55. č. 294/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, a kterým se zkracuje volební období národních výborů 56. č. 295/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci 57. č. 296/1990 Sb., o změnách v soustavě federálních ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády ČSFR 58. č. 376/1990 Sb., kterým se mění Ústava ČSFR, ve znění pozdějších předpisů 59. č. 496/1990 Sb., o navrácení majetku KSČ lidu ČSFR 60. č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku SSM lidu ČSFR 61. č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci 62. č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění ČSFR 63. č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu ČSFR 64. č. 133/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu, ve znění ústavního zákona č. 160/1990 Sb. 65. č. 326/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje Ústava ČSFR, ve znění pozdějších předpisů 66. č. 327/1991 Sb., o referendu 67. ČNR č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad ČR 68. SNR č. 7/1992 Sb., o Ústavnom súde SR 69. č. 205/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění pozdějších předpisů 70. č. 206/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění pozdějších předpisů 71. č. 211/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění pozdějších předpisů 72. ČNR č. 237/1992 Sb., o volebním období ČNR 73. SNR č. 460/1992 Sb., Ústava Slovenskej republiky 74. č. 493/1992 Sb., kterým se mění a doplňují ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a některé další ústavní zákony 75. č. 541/1992 Sb., o dělení majetku ČSFR mezi ČR a SR a jeho přechodu na ČR a SR 76. č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR 77. č. 624/1992 Sb., o zániku funkce soudců a o skončení pracovních a služebních poměrů v souvislosti se zánikem ČSFR 78. ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 79. ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR 80. ČNR č. 29/1993 Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR Ústavní systém Slovenské republiky v letech Úvod Následující řádky jsou pokusem o celkový pohled na ústavní systém Slovenské republiky v prvních letech její existence. Pojem ústavního systému zde používám ve významu, který je proti běžnému významu v jistém smyslu zužující a v jiném smyslu rozšiřující. Svůj zájem zúžím na tu část ústavního a právního řádu, která se dotýká fungování politického systému. Proto se zaměřím především na vztahy mezi jednotlivými ústavními institucemi,

10 na procesy voleb a referenda a na ústavní aspekty nejdůležitějších politických problémů. Mnohem méně se budu věnovat právnímu postavení občanů, otázce základních práv a svobod či fungování soudů a prokuratury. Rozšíření se týká okruhu právních pramenů, jimiž se budu zabývat. Kromě Ústavy a ústavních zákonů to bude i řada běžných zákonů, které se tak či onak dotýkají základů fungování politického systému nebo v nichž se zrcadlí nejdůležitější politické střety sledovaného období. Klíčovým pramenem pro tuto práci bude judikatura Ústavního soudu Slovenské republiky, přičemž se neomezím jen na rozhodnutí, která přímo vykládají jednotlivá ustanovení Ústavy. Časovými mezníky předmětu této práce jsou leden 1993 (vznik Slovenské republiky) a říjen 1998 (demise Mečiarovy vlády po zářijových volbách a nástup nové vládní koalice). Toto vymezení má svoji logiku. Umožňuje nastínit specifické konstituování základů slovenského ústavního a politického systému ve velmi specifické éře charakterizované dominantním vlivem Vladimíra Mečiara a jeho Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). Toto pojednání nemá být dalším příspěvkem k popisu tzv. mečiarismu, nicméně je zřejmé, že právě působení HZDS a jejího předsedy přineslo do ústavního systému prvky a problémy vskutku nevídané. Výhodou tohoto časového vymezení je i jistá uzavřenost tohoto období; jeví se evidentním, že volby v září 1998 způsobily zásadní změnu. Určitý, byť minimální, časový odstup od této éry umožní celkový pohled, o který usilujeme. Nutno dodat, že oba časové mezníky nejsou nepřekročitelné - Ústava Slovenské republiky i další důležité zákony vznikaly už před rokem 1993 a konečné rozřešení některých závažných kauz ze sledovaného období přinesl až závěr roku 1998 či dokonce rok V lednu 1999 schválila Národní rada SR důležitou novelu Ústavy, která reagovala na řadu ústavních problémů minulého období a zavedla mj. přímou volbu prezidenta republiky. Ani tuto novelu nebude možné pominout. Následující pojednání je tvořeno dvěma částmi. V první z nich se budeme zabývat především ústavními orgány a instituty, jejich vymezením a hlavními spory, které se jich dotýkaly. Ve druhé části se blíže podíváme na některé problémy nebo okruhy problémů, které významným způsobem poznamenaly slovenský ústavní a politický vývoj. 2. Ústavní systém Slovenské republiky Ústava Slovenské republiky a ústavní zákony přijaté podle této Ústavy Ústava Slovenské republiky (ústavní zákon SNR č. 460/1992 Zb.) byla schválena Slovenskou národní radou 1. září 1992 a slavnostně podepsána a vyhlášena 3. září Tímto dnem také vstoupila v účinnost. Ač byla přijata na základě ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, jako ústava republiková 1, její text svědčí o tom, že byla koncipována jako ústava suverénního státu. Citovaná důvodová zpráva charakterizuje ve své obecné části Slovenskou republiku jako zvrchovaný, demokratický a právny štát s parlamentnou formou vlády, s výraznými prvkami priamej demokracie, Ústava Slovenské republiky má 9 hlav a 156 článků. Narozdíl od české ústavy přímo obsahuje katalog lidských a občanských práv (v druhé hlavě). Do října 1998 přijala Národní rada Slovenské republiky dva ústavní zákony. 11. května 1995 to byl ústavní zákon č. 119/1995 Z. z., o zamedzení rozporu záujmov pri výkone funkcií ústavných činiteľov a vyšších štátnych funkcionárov. Podle tohoto ústavního zákona se vyjmenovaní činitelé státu (mj. prezident, poslanci, členové vlády, státní tajemníci, soudci Ústavního soudu, členové Bankovní rady Národní banky, generální prokurátor, ředitel SIS,...) musí zdržet všeho, co může být v rozporu se svědomitým výkonem funkce nebo může ohrozit jeho důvěryhodnost. Ústavní zákon vypočítává řadu činností a úkonů, které jsou zakázány (přijímat dary v souvislosti s výkonem funkce, používat svou osobu pro reklamní účely, být členem orgánů právnických osob, pobírat příjem za další pracovní činnost ve výši přesahující minimální mzdu,...). Vyjmenovaní činitelé mají řadu povinností - do 30 dnů od nástupu do funkce ukončit neslučitelné činnosti, každoročně oznamovat předsedovi NR SR, které činnosti a funkce vykonává, jaké dary přijal a jaké jsou jeho majetkové poměry. Zřizuje se Výbor NR SR pro neslučitelnost funkcí. Tento výbor vede řízení o porušení tohoto ústavního zákona a podává návrh Národní radě.; ta schvaluje usnesení o porušení třípětinovou většinou všech poslanců Národní rady. Proti tomuto usnesení je možné se odvolat k Ústavnímu soudu. Funkcionář je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení odstranit rozpor se zákonem a oznámit to Výboru pro neslučitelnost funkcí. Neučiní-li tak, má se za to, že se vzdal funkce. Zjistí-li Výbor, že funkcionář poté pokračuje v nedovolené činnosti, oznámí to orgánu, který jej ustanovil do funkce, a ten je povinen funkcionáře odvolat. Druhý ústavní zákon, č. 244/1998 Z. z., ze 14. července 1998, dílčím způsobem změnil Ústavu v souvislosti se stavem, kdy nebyla delší dobu obsazena funkce prezidenta republiky. Ústava sice řešila situaci, kdy prezident nevykonává funkci, v čl. 105, avšak některé pravomoci (rozpustit Národní radu, podepisovat zákony, jmenovat a odvolávat členy vlády a vyšší státní funkcionáře a jmenovat profesory, rektory a generály - čl. 102 písm. d) až g)) nepřecházely na nikoho. Novela Ústavy tedy vyřešila nejpalčivější problém a jmenování a odvolávání členů vlády, jakož i další jmenovací pravomoci, svěřila po dobu, kdy není vykonávána funkce prezidenta, předsedovi Národní rady. Novela také upravila volbu prezidenta; stanovila podmínku, že kandidáta musí navrhnout nejméně osm poslanců. Druhá, zásadní novela Ústavy, ústavní zákon č. 9/1999 Z. z., byla přijata až začátkem roku 1999 a zavádí do ústavního systému Slovenské republiky přímou volbu prezidenta. Nyní se budeme podrobněji zabývat jednotlivými orgány a instituty podle Ústavy Slovenské republiky. 1 srov. Důvodovou zprávu k vládnímu návrhu Ústavy Slovenské republiky, zvláštní část, 13. hlavu, in: Ústava Slovenskej republiky, ed. J. Chovanec a P. Mozolík, Bratislava 1992, str c. d., str. 60

11 Národní rada Slovenské republiky Jednokomorový parlament, Národní rada Slovenské republiky (NR SR, do 1992 Slovenská národní rada), má ve slovenském ústavním systému výjimečné postavení. To naznačuje už čl. 2 odst. 1 Ústavy: Štátna moc pochádza od občanov, ktorí ju vykonávajú prostredníctvom svojich volených zástupcov alebo priamo. Analogické ustanovení české ústavy hovoří o tom, že lid, zdroj veškeré státní moci, vykonává tuto moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Dokladem výjimečnosti postavení Národní rady je fakt, že se rozhodujícím způsobem podílí na utváření všech ostatních ústavních orgánů. Národní rada do ústavní novely č. 9/1999 Z. z. volila prezidenta republiky a mohla ho i odvolat. Národní rada vyslovuje důvěru či nedůvěru vládě; může vyslovit nedůvěru i jednotlivému členovi vlády. Vyslovení nedůvěry nebo zamítnutí návrhu na vyslovení důvěry má za následek odvolání vlády nebo jejího člena. Národní rada volí i soudce obecných soudů, nejprve na 4 roky, poté bez časového omezení. Ze soudců Nejvyššího soudu volí jeho předsedu a místopředsedy. Na jmenování soudců Ústavního soudu se podílí tak, že navrhne 20 kandidátů, z nichž prezident vybere 10 soudců. Národní rada též volí a odvolává předsedu a místopředsedy Nejvyššího kontrolního úřadu. Generální prokurátor je jmenován a odvoláván prezidentem na návrh Národní rady. Dodejme ještě pravomoci Národní rady ve vztahu k formám přímé demokracie - Národní rada může podat prezidentovi návrh na konání referenda a předseda Národní rady (nikoli prezident) vyhlašuje volby do Národní rady. Neobyčejně rozsáhlé pravomoci Národní rady při ustavování ostatních ústavních orgánů připomínají systém předlistopadový, kdy parlament byl výslovně nejvyšším orgánem státní moci 3 a všechny ostatní ústavní orgány byly od něj odvozeny a jemu podřízeny. Tato podobnost je však pouze vnější; zatímco předlistopadový systém naprosto stíral jakoukoli dělbu moci, Ústavní soud SR, jak záhy uvidíme, na oddělení jednotlivých mocí velice dbá. Než se pustíme do rozboru několika sporů o pravomoc Národní rady, které skončily před Ústavním soudem, dokončeme stručně charakteristiku Národní rady. Národní radě vedle zákonodárné moci přísluší i výhradní pravomoc měnit Ústavu a přijímat ústavní zákony. Národní rada má 150 poslanců volených na 4 roky. Je-li poslanec členem vlády, pozastavuje se výkon jeho poslaneckého mandátu a do NR SR nastupuje na dobu jeho vládní funkce náhradník. Jinou odchylkou od české úpravy je zánik mandátu poslance pravomocným odsouzením za zvlášť závažný úmyslný trestný čin. Poslanci požívají rozsáhlé imunity, podobně jako v ČR; odepře-li Národní rada souhlas k trestnímu stíhání poslance, je toto stíhání navždy vyloučeno. Národní rada je usnášeníschopná při účasti nadpoloviční většiny poslanců (v ČR stačí účast třetiny poslanců), k platnému usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných, k volbě a odvolání předsedy a místopředsedů NR SR a k vyslovení nedůvěry vládě nebo jejímu členovi souhlasu nadpoloviční většiny všech a k volbě a odvolání prezidenta republiky (do roku 1999), ke změně Ústavy a přijetí ústavního zákona a k vyhlášení války souhlasu třípětinové většiny všech poslanců. Prezident republiky mohl před ústavní novelou č. 9/1999 Z. z. rozpustit Národní radu v jediném případě: pokud Národní rada v šesti měsících po volbách třikrát neschválí programové prohlášení vlády. Prezident republiky má také právo vrátit přijatý zákon Národní radě. Podle úpravy platné před ústavní novelou č. 9/1999 Z. z. mohl s připomínkami a ve lhůtě 15 dnů od schválení vrátit přijaté zákony včetně ústavních (nyní jen běžné zákony); musel tak učinit, požádala-li o to vláda (to už neplatí). Ústava nepředepisovala zvláštní většinu pro přehlasování prezidentova veta (teď se žádá nadpoloviční většina všech poslanců). Nyní se budeme zabývat několika spory před Ústavním soudem, které se nějakým způsobem dotýkaly postavení Národní rady v ústavním systému. Následující kauzy, směřující k výkladu Ústavy nebo k vyslovení nesouladu zákona či jeho části s Ústavou, dokreslí předcházející výklad o postavení Národní rady. První dva případy souvisejí s návratem Vladimíra Mečiara do čela vlády po volbách v říjnu Po volbách podala demisi Moravčíkova vláda a prezident její demisi přijal; vláda pak vykonávala svou funkci do jmenování nové vlády. Na památné noční schůzi NR SR z 3. na 4. listopadu Národní rada vyslovila nedůvěru dvěma ministrům již odstoupivší vlády. Prezident republiky se obrátil na Ústavní soud s žádostí o výklad Ústavy v této věci. Ústavní soud ve svém usnesení dne 31. ledna 1995 (I. ÚS 58/94, č. 43/1995 Z. z.) konstatoval, že odstoupivší vláda se již neopírá o důvěru Národní rady a jejím členům tedy nelze vyslovit nedůvěru. Prezident tudíž není povinen na základě takového vyslovení nedůvěry odvolat ministry. Dne 21. prosince 1994 přijala nově zvolená Národní rada zákon č. 370/1994 Z. z., o zrušení rozhodnutí vlády Slovenskej republiky o privatizácii podnikov, časti majetku podnikov a majetkových účastí štátu priamym predajom. Tímto zákonem zrušila Národní rada privatizační rozhodnutí předchozí Moravčíkovy vlády. 40 poslanců NR SR podalo návrh Ústavnímu soudu na zrušení tohoto zákona pro rozpor s Ústavou. Ústavní soud jim vyhověl ve svém nálezu z 24. května 1995 (Pl. ÚS 16/95, č. 126/1995 Z. z.). V odůvodnění se praví, že zákon nerespektuje dělbu moci; rušit akty výkonné moci pro nezákonnost mohou jedině soudy, nikoli Národní rada. Napadeným zákonem došlo i k zásahu do základních práv a svobod občanů - zrušením vládního rozhodnutí byly ony podniky a podíly novým vlastníkům vyvlastněny bez náhrady. Ústavní soud tak vytyčil jednu z mezí zákonodárné moci, vyplývající z principu dělby moci. V dalším sporu napadla skupina 43 poslanců ustanovení zákona o jednacím řádu SNR (č.. 44/1989 Zb.), podle kterého může Národní rada zřizovat vyšetřovací komise. Vyšetřovací komise mohla vést vyšetřování podle trestního řádu a měla i právo vyslýchat svědky a v případě potřeby je nechat předvést. Vyšetřovací komise parlamentu je běžným institutem v řadě států včetně České republiky; problém na Slovensku vznikl proto, že chybí oprávnění zřizovat vyšetřovací komise zakotvené v Ústavě. Ústavní soud shledal tento problém závažným 3 srov. např. čl. 29 odst. 1 a čl. 102 odst. 1, 2 úst. zák. č. 143/1968 Sb., o čs. federaci

12 a nálezem z 29. listopadu 1995 (Pl. ÚS 29/95, č. 2/1996 Z. z.) zrušil příslušná ustanovení zákona o jednacím řádu SNR pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Ústavy, podle kterého mohou státní orgány konat jen na základě Ústavy. Národní rada jako zákonodárný sbor tedy nemůže vést vyšetřování, což je doména orgánů činných v trestním řízení, nemá-li k tomu výslovné zmocnění v Ústavě. I zde se tedy jedná o otázku dělby moci. Poslední kauzou, jíž se budeme v této části zabývat, je spor o dvě ustanovení nového zákona o jednacím řádu NR SR č. 350/1996 Z. z., který nahradil ještě komunistickou normu z roku V prvním případě napadl prezident republiky ustanovení 31, podle kterého jednacím jazykem Národní rady je slovenština a pouze při vystoupení cizince se zajistí tlumočení. Z tohoto ustanovení plyne, že poslanci neslovenské národnosti jsou povinni hovořit na schůzi NR SR slovensky. Ústavní soud v nálezu z 24. února 1998 (Pl. ÚS 4/97, č. 77/1998 Z. z.) prezidentův návrh zamítl. Blíže se tohoto případu dotkneme v kapitole o státním jazyku. V druhém případě šlo o zásah do prezidentova práva vrátit přijatý zákon Národní radě. Podle 92 odst. 1 nového zákona po přijetí zákona Národní radou podepíše předseda NR SR zákon do 7 dnů a pošle jej předsedovi vlády a prezidentovi k podpisu tak, aby každý měl čtyři dny na rozhodnutí. Podle čl. 102 písm. n) Ústavy může prezident vrátit zákon do 15 dnů od jeho schválení. Zákon o jednacím řádu NR SR jeho lhůtu na rozhodnutí fakticky zkrátil na pouhé čtyři dny. Prezident napadl toto ustanovení a Ústavní soud mu v témže nálezu vyhověl. Podle odůvodnění je patnáctidenní lhůta určena zcela pro prezidentovo rozhodnutí; přijatý zákon je tedy třeba prezidentovi poslat neprodleně po jeho schválení a nečekat na úkony jiných ústavních činitelů. 4 S Národní radou budou souviset dvě kapitoly z druhé části; první se bude týkat voleb do Národní rady a problémů, které je provázely, a druhá skandálními rozhodnutími Národní rady v otázce mandátu jejích poslanců. Referendum Slovenská Ústava přiznává přímé demokracii významné místo v ústavním systému; dokladem toho je kromě výše uvedeného citátu z důvodové zprávy i následující úprava referenda a její systematické řazení do hlavy Zákonodarná moc. Ústava rozlišuje obligatorní (povinné) referendum o vstupu do státního svazku s jinými státy nebo o vystoupení z něho a fakultativní referendum o jiných důležitých otázkách veřejného zájmu s výjimkou základních práv a svobod, daní a odvodů a státního rozpočtu. Referendum vyhlásí prezident republiky na návrh Národní rady nebo alespoň občanů. K platnosti referenda je nutná účast nadpoloviční většiny oprávněných voličů a rozhodnutí přijaté nadpoloviční většinou účastníků. Národní rada vyhlásí přijaté návrhy jako zákon, který může změnit nebo zrušit pouze ústavním zákonem a nejdříve po třech letech od jeho účinnosti. Referendum ve stejné věci lze opakovat až po třech letech. K provedení čl Ústavy, které upravují referendum, přijala Národní rada ještě v listopadu 1992 zákon č. 564/1992 Zb., o spôsobe vykonania referenda. Tento zákon byl novelizován zákonem č. 158/1994 Z. z. a především zákonem č. 269/1995 Z. z., který byl napaden před Ústavním soudem. Zákon č. 269/1995 Z. z. stanovil, že petice osvědčující souhlas potřebného počtu občanů k vyhlášení referenda, se odevzdá ne prezidentovi, ale předsedovi Národní rady. Národní rada přezkoumá, zda petice odpovídá Ústavě a zákonu a zda má předepsané náležitosti. Prezident pak podle stanoviska Národní rady referendum vyhlásí, nebo nevyhlásí. Před touto novelou sám prezident přezkoumával náležitosti a zákonnost petice. Obrátil se proto na Ústavní soud s tím, že nové znění zákona odporuje čl. 95 Ústavy, podle kterého vyhlašuje referendum prezident. Ústavní soud v nálezu z 2. května 1996 (Pl. ÚS 42/95, č. 153/1996 Z. z.) prezidentovi vyhověl a zmařil tak jeden z pokusů o protiústavní omezení pravomocí prezidenta republiky. V druhé části se budeme podrobně zabývat institutem referenda v kapitole o známém případu zmařeného referenda z května Prezident Při rozboru ústavního vymezení postavení prezidenta republiky platí ještě více než jinde, že se zabýváme obdobím let a že tedy řada ustanovení, o kterých bude řeč, po datu účinnosti ústavní novely č. 9/1999 Z. z. už není součástí právního řádu Slovenské republiky. Postavení prezidenta Slovenské republiky bylo v mnohém atypické. Prezidenta volila třípětinovou většinou všech poslanců na pět let Národní rada a mohla ho i odvolat, taktéž třípětinovou většinou, pokud prezident nemohl vykonávat svou funkci déle než rok nebo pokud vyvíjel činnost směřující k odstranění svrchovanosti a územní celistvosti či demokratického ústavního zřízení Slovenské republiky. Skutečnost, zda prezident vyvíjel tuto protistátní činnost, však nebyla předmětem soudního řízení, nýbrž věcí úvahy poslanců Národní rady. Ústava zná i obžalobu prezidenta z vlastizrady; obžalobu podává Národní rada a rozhoduje o ní Ústavní soud. Až do ústavní novely č. 9/1999 Z. z. však s odsouzením prezidenta nebyla v Ústavě výslovně spojena ztráta úřadu a nemožnost znovu jej nabýt; pouze v prováděcím zákonu o Ústavním soudu se uvádí, že shledá-li Ústavní soud prezidenta vinným, zbaví ho funkce ( 74 odst. 4 zákona č. 38/1993 Z. z.). 5 4 K prezidentovu oprávnění vrátit zákon srov. též usnesení Ústavního soudu z 22. února 1994 (I. ÚS 5/94, č. 68/1994 Z. z.). Podle tohoto usnesení může mít vrácení zákona libovolnou formu, obsahuje-li připomínky k zákonu a bylo-li učiněno ve lhůtě. 5 Podle Ústavy ve znění ústavního zákona č. 9/1999 Z. z. je prezident volen přímo ve všeobecných volbách. Národní rada může třípětinovou většinou všech poslanců iniciovat lidové hlasování o odvolání prezidenta. Není-li však prezident v lidovém hlasování odvolán, je povinen rozpustit Národní radu. Národní rada též může (teď už třípětinovou většinou) obžalovat prezidenta z vlastizrady nebo úmyslného porušení Ústavy; rozhoduje Ústavní soud a odsouzení znamená ztrátu úřadu a nemožnost znovu jej nabýt. Pokud prezident nemůže vykonávat funkci déle než šest měsíců, Ústavní soud vyhlásí, že se funkce prezidenta uvolnila.

13 Prezidentovi přísluší obvyklé pravomoci hlavy státu; vypočítává je čl. 102 Ústavy. Zvláštností však je skutečnost, že prezident k výkonu svých pravomocí nepotřebuje kontrasignaci člena vlády. 6 V době, kdy prezident nemohl vykonávat svoji funkci, přecházela většina těchto pravomocí na vládu, která mohla výkonem některých pravomocí pověřit předsedu vlády. Některé pravomoci nepřecházely na nikoho (viz výše). O výkon některých pravomocí prezidenta se vedly spory před Ústavním soudem. O právu vracet zákony a přezkoumávat petici požadující referendum už byla řeč; kauzou zmařeného referenda a problémy spojenými s amnestiemi, které vyhlásila Mečiarova vláda vykonávající pravomoci prezidenta, se budeme zabývat v druhé části. Již v roce 1993 skončil před Ústavním soudem první spor prezidenta Michala Kováče a vlády v čele s Vladimírem Mečiarem. Prezident požádal Ústavní soud o výklad článků Ústavy, podle kterých jmenuje a odvolává členy vlády. Otázkou bylo, zda prezident je povinen odvolat člena vlády, navrhne-li mu to předseda vlády. Ústavní soud v usnesení z 2. června 1993 (I. ÚS 39/93, č. 206/1993 Z. z.) konstatoval, že prezident není povinen vyhovět návrhu předsedy vlády na odvolání člena vlády; je pouze povinen se návrhem předsedy vlády zabývat. Naproti tomu v případě, kdy Národní rada vysloví nedůvěru členu vlády, prezident je podle názoru Ústavního soudu v odůvodnění povinen ho odvolat. Toto usnesení Ústavního soudu ovlivnilo výkon pravomoci prezidenta jmenovat a odvolávat členy vlády; prezident Kováč v listopadu 1993 odmítl vyhovět návrhu předsedy vlády Mečiara a jmenovat ministrem Ivana Lexu z HZDS. Definitivní tečku za tímto problémem učinila ústavní novela č. 9/1999 Z. z. V dosavadní první větě čl. 111 Ústavy ( Na návrh predsedu vlády prezident Slovenskej republiky vymenúva a odvoláva ďalších členov vlády a poveruje ich riadením ministerstiev. ) změnila slovesný vid a nahradila vyznačená slova slovy vymenuje, odvolá a poverí. Podle nového znění Ústavy je tedy prezident vázán návrhem předsedy vlády. Další spor vlády a prezidenta před Ústavním soudem se odehrál v roce Vláda požádala Ústavní soud o výklad pravomoci prezidenta vyžadovať si od vlády alebo od jej členov správy (čl. 102 písm. r) Ústavy). Předmětem sporu byl požadavek prezidenta Kováče, aby vláda požádala Rakousko o vydání prezidentova syna (který byl, jak známo, v roce 1995 do Rakouska unesen) a aby vláda dala sečíst podpisy na petičních arších k podpoře referenda. Z usnesení Ústavního soudu z 11. července 1996 (I. ÚS 7/96, č. 229/1996 Z. z.) vyplývá, že prezident nemá právo úkolovat vládu. Podle Ústavního soudu je oprávněn vyžadovat zprávy, nemůže však určovat, jakým způsobem či postupem mají být zprávy obstarány ani dokdy se tak má stát. Lhůta má být přiměřená a vyplýva z ústavnej zásady spolupráce oboch zložiek výkonnej moci Slovenskej republiky. Ústavní soud zde formuloval důležitou zásadu, podle které jednotlivé složky výkonné (a obecněji státní) moci jsou povinny spolupracovat. Tuto zásadu využil v následující kauze. Jednalo se o spor, zda se prezident v souvislosti s výkonem své pravomoci udílet milost může obracet na orgány činné v trestním řízení s žádostí o součinnost (poskytnutí potřebných informací, spisů, atd.). Generální prokurátor požádal Ústavní soud o výklad čl. 102 písm. i) Ústavy v tom smyslu, že prezidentova pravomoc udílet milost toto oprávnění nezahrnuje. Ústavní soud se v usnesení z 26. února 1997 (I. ÚS 61/96, č. 88/1997 Z. z.) opřel o ústavní zásadu spolupráce složek státní moci a došel k závěru, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny poskytnout prezidentovi potřebnou součinnost. Poslední spor, kterým se zde budeme zabývat, se týkal funkčního období prezidenta republiky. 39 poslanců Národní rady se ve snaze ukončit co nejdříve působení Michala Kováče ve funkci prezidenta obrátilo na Ústavní soud se žádostí o výklad Ústavy v tom smyslu, že volební období prezidenta končí 5 let ode dne volby (tedy 15. února 1998) a nikoli až 5 let od složení slibu (tedy 2. března 1998). Svoji argumentaci opírali poslanci o nedůslednost textu Ústavy, který na některém místě mluví o volebním období a jinde o funkčním období. Ústavní soud však v usnesení z 10. prosince 1997 (II. ÚS 65/97, č. 344/1997 Z. z.) konstatoval, že volební a funkční období jedno jest a končí 5 let od složení slibu. Vláda Vláda je v čl. 108 Ústavy charakterizována jako nejvyšší orgán výkonné moci. Postavení vlády v ústavním systému je srovnatelné s úpravou ve státech s obdobnou, tedy parlamentní formou vlády. Členy vlády jmenuje a odvolává prezident republiky a vláda se musí opírat o důvěru Národní rady. Prezident jmenuje a odvolává ostatní členy vlády na návrh předsedy vlády; do ústavní novely č. 9/1999 Z. z. však nemusel premiérovu návrhu vyhovět. Národní rada může vyslovit nedůvěru vládě i jejímu jednotlivému členovi; prezident v takovém případě vládu nebo jejího člena odvolá. Pád předsedy vlády má za následek pád celé vlády. Vláda má obvyklé pravomoci vyplývající z jejího postavení v čele výkonné moci. Vůči Národní radě má právo zákonodárné iniciativy. Z Ústavy vyplývají tři poněkud nezvyklé pravomoci vlády - vláda podává Národní radě návrhy na jmenování soudců obecných soudců (čl. 145 odst. 1), má právo udělovat amnestii ve věcech přestupků (čl. 121) a do ústavní novely č. 9/1999 Z. z. mohla dát závazný pokyn prezidentovi, aby vrátil přijatý zákon Národní radě (čl. 87 odst. 4). Vláda se ocitala ve sporech řešených Ústavním soudem zejména tehdy, kdy vykonávala pravomoci prezidenta, a také v kauze zmařeného referenda, kdy vláda a především ministr vnitra závažně překročili své ústavní kompetence. O těchto případech blíže pojednáme v druhé části. Doplňme, že v oddílu věnovaném vládě je též zakotvena zásada, že ústřední orgány státní správy a místní orgány státní správy se zřizují zákonem. Zákon může tyto orgány zmocnit k vydávání všeobecně závazných právních předpisů na základě zákonů a v jejich mezích. Vláda může vydávat nařízení k provedení zákona a 6 Ústavní novela č. 9/1999 Z. z. zavedla tři výjimky z tohoto pravidla: přijímání a pověřování vyslanců, udělování amnestie a vrchní velení ozbrojených sil.

14 v jeho mezích i bez výslovného zmocnění. Ústavní soud Ústavní soud hraje ve slovenském ústavním a politickém systému významnou roli; jeho význam výrazně zvýšily časté spory mezi jednotlivými ústavními institucemi. Podle čl. 124 Ústavy je Ústavní soud nezávislým soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postavení Ústavního soudu upravuje první oddíl sedmé hlavy Ústavy a zákon č. 38/1993 Z. z., o organizácii Ústavného súdu Slovenskej republiky, o konaní pred ním a o postavení jeho sudcov. Na základě tohoto zákona vydalo plénum Ústavního soudu spravovací a rokovací poriadok (uveřejněn v Zbierke zákonov pod číslem 114/1993). Zákon č. 38/1993 Z. z. byl doplněn a zpřesněn zákonem č. 293/1995 Z. z. Ústavní soud sídlí v Košicích a skládá se z 10 soudců jmenovaných prezidentem republiky na 7 let. Soudcem Ústavního soudu může být jen občan Slovenské republiky volitelný do Národní rady, starší 40 let, který má vysokoškolské právnické vzdělání a 15 let praxe v právnickém povolání. Prezident vybírá 10 soudců z 20 kandidátů navržených Národní radou; sám pak určí předsedu a místopředsedu. Soudci Ústavního soudu mají imunitu, o jejímž zbavení rozhoduje plénum Ústavního soudu; odepře-li plénum souhlas, je stíhání navždy vyloučeno. Soudce Ústavního soudu může prezident odvolat, je-li pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin nebo na základě disciplinárního rozhodnutí Ústavního soudu ohledně činu, který je neslučitelný s výkonem jeho funkce; vždy soudce odvolá, byl-li soudce zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo na základě oznámení Ústavního soudu, podle kterého se soudce neúčastní jednání Ústavního soudu déle než rok (čl. 138 Ústavy). Podle 13 odst. 4 a 5 zákona č. 38/1993 Z. z. mohl předseda Ústavního soudu (resp. prezident republiky) dočasně pozastavit výkon funkce soudce, který je trestně stíhán nebo jehož odvolání bylo navrženo. Ústavní soud však na návrh 33 poslanců nálezem ze 17. listopadu 1998 (Pl. ÚS 12/98, č. 398/1998 Z. z.) vyslovil protiústavnost těchto ustanovení pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Ústavy, podle kterého mohou státní orgány konat jen na základě Ústavy. 7 Ústavní soud jedná ve výslovně uvedených případech v plénu, v ostatních případech jedná v tříčlenných senátech. Pravomoc Ústavního soudu je vymezena v čl. 125 až 129 Ústavy. Ústavní soud rozhoduje o souladu zákonů s Ústavou a ústavními zákony a o souladu dalších právních předpisů s právními předpisy vyšší právní síly. Vysloví-li Ústavní soud, že zákon nebo jeho ustanovení není v souladu s Ústavou nebo ústavním zákonem, ztrácí tento zákon či jeho ustanovení účinnost. Orgán, který předpis vydal (tedy Národní rada) je povinen do šesti měsíců uvést zákon do souladu s Ústavou či ústavním zákonem; neučiní-li tak, zákon či jeho ustanovení ztrácí platnost a přestává být součástí právního řádu. Případ nesouladu jiného právního předpisu je řešen analogicky. Ústavní soud ČR může odporující právní předpis přímo zrušit. Ústavní soud rozhoduje o stížnostech proti pravomocným rozhodnutím orgánů státní správy a územní samosprávy, kterými byla porušena základní práva a svobody občanů, pokud o tom nerozhoduje jiný soud. Zde je působnost Ústavního soudu ČR výrazně širší; rozhoduje o stížnostech nejen proti pravomocným rozhodnutím, ale i proti jiným zásahům do ústavně zaručených základních práv a svobod, a nejen ze strany orgánů veřejné správy, ale všech orgánů veřejné moci včetně soudů. Omezující podmínka inkompetence jiného soudu v ČR není. Ústavní soud podává výklad Ústavy a ústavních zákonů, existuje-li v dané věci spor. Ústavní soud ČR tuto pravomoc nemá. Ústavní soud dále rozhoduje kompetenční spory mezi ústředními orgány státní správy, nepřísluší-li to podle zákona jinému orgánu; rozhoduje i o stížnostech proti rozhodnutí o ověření či neověření poslaneckého mandátu a o ústavnosti a zákonnosti voleb do Národní rady a do orgánů územní samosprávy (od ústavní novely č. 9/1999 Z. z. i voleb a odvolávání prezidenta), o stížnostech proti výsledku referenda (a lidového hlasování o odvolání prezidenta), o zákonnosti rozpuštění politické strany či hnutí a zákonnosti pozastavení jejich činnosti, o obžalobě prezidenta z vlastizrady (nebo úmyslného porušení Ústavy) a o odvolání proti rozhodnutí Národní rady podle ústavního zákona o střetu zájmů. Soudci Ústavního soudu jsou při rozhodování vázáni pouze Ústavou a ústavními zákony, neposuzují-li soulad předpisů nižší právní síly se zákonem. Ústavní soud rozhoduje nálezem, rozsudkem či usnesením. Kromě případu ústavních stížností proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné správy, kde může stížnost podat každá fyzická a právnická osoba, a zvláštních případů řízení uvedených v čl. 129 Ústavy může podat Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení skupina alespoň pětiny poslanců Národní rady, prezident republiky, vláda, soud v souvislosti se svou rozhodovací činností a generální prokurátor. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou publikována ve zvláštní sbírce (Zbierka nálezov a uznesení Ústavného súdu Slovenskej republiky); výroková část vybraných důležitých rozhodnutí se uveřejňuje i v Zbierke zákonov. Ostatní ústavní instituce Tuto část uzavřeme krátkou zmínkou o ostatních institucích upravených Ústavou. Jsou jimi obecné soudy, prokuratura, Národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad a územní samosprávné celky. Obecné soudy jsou upraveny v druhém oddílu sedmé hlavy Ústavy. Soudní moc je oddělená od moci zákonodárné a výkonné a vykonávají ji nezávislé a nestranné soudy. Soudci jsou vázáni jedině zákonem; stanovíli tak Ústava nebo zákon, jsou vázáni též mezinárodní smlouvou. Domnívá-li se soud, že právní předpis odporuje zákonu, přeruší řízení a předloží věc Ústavnímu soudu. 8 Soudci jsou voleni Národní radou na návrh vlády. 7 Zajímavostí v této souvislosti je, že Ústavní soud ČR nesmí ústavnost zákona o Ústavním soudu přezkoumávat. 8 V ČR je úprava odlišná. Soudce přeruší řízení a předloží věc Ústavnímu soudu jen tehdy, shledá-li rozpor zákona s Ústavou či Ústavním

15 Prokuratura je upravena v osmé hlavě Ústavy. Jejím úkolem je chránit práva a zákonem chráněné zájmy fyzických a právnických osob a státu. Její působnost je širší než působnost státního zastupitelství v ČR. Generálního prokurátora jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Národní rady. Národní banka má ústavní zakotvení v čl. 56 v rámci oddílu Hospodárstvo Slovenskej republiky. Čl. 56 zní: Slovenská republika zriaďuje emisnú banku. Podrobnosti stanoví zákon. Najvyšší kontrolný úrad Slovenskej republiky má vlastní oddíl v téže třetí hlavě Ústavy. Čl. 60 Ústavy ho charakterizuje jako nezávislý orgán vykonávajúci kontrolu hospodárenia s rozpočtovými prostriedkami, so štátnym majetkom, majetkovými právami a pohĺadávkami štátu. Předsedu a místopředsedy Nejvyššího kontrolního úřadu volí a odvolává Národní rada. Územní samospráva je upravena ve čtvrté hlavě Ústavy. Ústava výslovně upravuje obce a úpravu vyšších územních samosprávných celků svěřuje zákonu. Obecní samospráva se uskutečňuje prostřednictvím shromáždění obyvatel obce, místního referenda a orgánů obce, jimiž jsou zastupitelstvo a starosta. Zvláštností je, že starostu volí přímo občané obce. Obec může ve věcech samosprávy vydávat všeobecně závazná nařízení. 3. Ústavní problémy Slovenské republiky v letech V této části se budeme zajímat o některé ústavní problémy Slovenské republiky. Jejich společným rysem je, že se o ně vedl ostrý politický spor, že byly předmětem velkého zájmu veřejnosti (někdy nejen slovenské), že se dotýkaly základů ústavního systému Slovenské republiky a že se nakonec staly předmětem řízení před Ústavním soudem. Volby do Národní rady V této kapitole se budeme zabývat dvěma tématy. V prvním z nich se zaměříme na volby roku 1994 a spory před Ústavním soudem, které s nimi souvisely. Předmětem našeho zájmu v druhém případě bude kontroverzní novela volebního zákona, přijatá nedlouho před volbami do Národní rady v roce Parlamentní volby v roce 1994 i v roce 1998 probíhaly podle zákona č. 80/1990 Zb., o volbách do SNR. Tento zákon byl po vzniku Slovenské republiky novelizován čtyřikrát, a to zákonem č. 157/1994 Z. z. před volbami v roce 1994, dílčí novelou o nastupování náhradníků na uprázdněné poslanecké mandáty č. 81/1995 Z. z., kontroverzní novelou č. 187/1998 Z. z. a po volbách zákonem č. 223/1999 Z. z. Na základě zákona č. 80/1990 Zb. se volilo do Národní rady podle zásad poměrného zastoupení ve čtyřech volebních krajích. Byla stanovena uzavírací klauzule 5 % pro stranu nebo hnutí, 7 % pro dvoučlenné a tříčlenné koalice a 10 % pro čtyřčlenné a vícečlenné koalice. Volilo se z vázaných kandidátek s možností přednostních hlasů, k nimž se přihlíželo, pokud desetina z voličů strany v kraji použila přednostní hlasy. Mandáty se udělovaly ve dvou skrutiniích. Uprázdnil-li se poslanecký mandát, nastupoval do Národní rady kandidát strany z téhož kraje podle pořadí na kandidátce, resp. podle počtu obdržených přednostních hlasů. Novela č. 81/1995 Z. z. umožnila straně vybrat za náhradníka kohokoli z oné krajské kandidátky; to však neplatilo, pokud některý kandidát dostal přes 10 procent přednostních hlasů (to byl právě případ Emila Spišáka, viz níže). Novela č. 187/1998 Z. z. přinesla do volebního zákona výrazné změny; o nich se zmíníme později. V souvislosti s volbami v říjnu 1994 vyvstaly dva spory. První se týkal petičních archů Demokratické unie a druhý vystupování politiků ve Slovenské televizi před volbami a v den voleb. Podle 17 volebního zákona strany nebo hnutí, které nemají 10 tisíc členů, nejsou dosud zastoupeny v Národní radě a nezískaly v posledních volbách 10 tisíc hlasů, jsou povinny předložit petici s podpisy nejméně 10 tisíc občanů. Takovou petici předložila Demokratická unie, HZDS a SNS ji však zpochybnily před Ústavním soudem. Ústavní soud však v rozhodnutí z 27. října 1994 (Pl. ÚS 16/94) jejich stížnost zamítl s tím, že není oprávněn rušit rozhodnutí volební komise o registraci kandidátní listiny. HZDS a SNS se domáhaly zrušení volebního výsledku Demokratické unie; to Ústavní soud odmítl mj. proto, že nelze zrušit volební výsledek pouze jedné strany, tím by totiž její voliči byli zbaveni volebního práva. Petici Demokratické unie poté zkoumal mandátový a imunitní výbor NR SR. Ústavní soud musel v rozhodnutí z 29. listopadu 1995 (I. ÚS 33/95) konstatovat, že komise mandátového a imunitního výboru porušila právo signatářů petice Demokratické unie na ochranu osobních údajů tím, že neoprávněně okopírovala petiční archy. Demokratická unie zase žádala zrušení volebních výsledků Hnutí za demokratické Slovensko a Rolnické strany. Podle tvrzení Demokratické unie Slovenská televize v rozporu se zákonem propagovala HZDS a RS a nerespektovala rovný přístup kandidujících stran a hnutí. Předmětem stížnosti se stalo i vystoupení Vladimíra Mečiara v televizi v první den voleb poté, co mu údajně bylo bráněno ve výkonu volebního práva. Ústavní soud v rozhodnutí z 27. října 1994 (Pl. ÚS 17/94) zopakoval, že nemůže zrušit volební výsledek jen některých stran. Může zrušit jedině celé volby, ovšem za podmínky, že došlo k hrubému porušení zákonů, které ovlivnilo svobodnou soutěž politických stran. Toto však nebylo prokázáno, a tak Ústavní soud stížnost Demokratické unie zamítl. Ze stejného důvodu zamítl Ústavní soud ve svém rozhodnutí z 2. listopadu 1994 (Pl. ÚS 19/94) i stížnost Hnutí za prosperující Česko+Slovensko. Hnutí si stěžovalo na přidělování časů ve Slovenské televizi a na odvysílání projevů čelných představitelů HZDS. Podle Ústavního soudu však úplného souladu voleb se zákonem dosáhnout nelze a hrubé porušení zákonů, které by odůvodnilo zrušení voleb, nebylo prokázáno. V roce 1998, necelých pět měsíců před volbami, změnila Národní rada podstatně volební pravidla. Zákon č. 187/1998 Z. z. vnesl do volebního zákona několik prvků, o nichž se teď podrobněji zmíníme. Rozdělíme je do tří skupin: 1. pravidla pro předvolební koalice, 2. volební systém a pravidla nastupování náhradníků a 3. pravidla zákonem; soulad podzákonného předpisu se zákonem je oprávněn posoudit sám.

16 volební kampaně. Na předvolební koalice se fakticky pohlíželo, jako by vůbec neexistovaly. Koalice sice ve volbách kandidovat mohly, ale - hlasovací lístky se tiskly pro každou stranu koalice zvlášť (měly pak společné číslo odlišené zlomkem, 21) a každá strana koalice musela mít 10 tisíc členů nebo předložit příslušnou petici (netýkalo se to těch stran, které byly v posledních volbách zvoleny do NR SR a měly v ní vlastní klub, 17). Při sčítání hlasů musela každá strana koalice zvlášť (!) dosáhnout hranice 5 % hlasů, jinak se taková strana do Národní rady nedostala a na ostatní strany koalice se pak hledí, jako by kandidovaly samostatně ( 41). Při volbách podle těchto pravidel je tedy docela zbytečné vytvářet předvolební koalici. K původním pravidlům (na koalici se hledí jako na každou jinou kandidující stranu, má jen vyšší uzavírací klauzuli - dvojčlenná a tříčlenná 7 %, vícečlenná 10 %) se nově zvolená Národní rada vrátila novelou volebního zákona č. 223/1999 Z. z. Novela volebního zákona č. 187/1998 Z. z. zjednodušila volby podle zásad poměrného zastoupení tím, že území Slovenské republiky bude napříště tvořit jeden volební obvod (byly tedy zrušeny dosavadní čtyři volební kraje, 9 odst. 2). Zrušení krajských kandidátek znamenalo zjednodušení pravidel pro obsazování uprázdněných poslaneckých mandátů. Avšak nové znění 48 odst. 1 volebního zákona bylo příliš lakonické: Ak sa uprázdni mandát počas volebného obdobia Národnej rady Slovenskej republiky, nastupuje náhradník tej istej politickej strany, pričom náhradníka určí politická strana." Toto řešení však odmítl Ústavní soud v nálezu publikovaném v Zbierke zákonov pod číslem 66/1999 (tedy po volbách) pro nesoulad s čl. 30 odst. 4 Ústavy, podle kterého mají občané přístup k voleným funkcím za rovných podmínek. Zvlášť kontroverzní byla nová pravidla volební kampaně v rozhlase a televizi ( 23). Kandidující strany mohly vést kampaň jedině ve Slovenském rozhlase a Slovenské televizi, a to pouze v čase, který byl jednotlivým stranám rovnoměrně přidělen z vyhrazených 21 hodin. Vysílat v jiném čase a používat k volební kampani rozhlasovou či televizní reklamu bylo zakázáno. Kampaň v soukromých rozhlasových a televizních stanicích byla zakázána úplně; navíc při porušení tohoto zákona hrozily provozovateli stanice citelné sankce. Všechna tato ustanovení shledal Ústavní soud v nálezu č. 66/1999 Z. z. protiústavními, zejména pro rozpor s čl. 26 Ústavy, zaručujícím svobodu projevu a šíření informací. Spory o mandát poslance Národní rady Jedna z největších politických afér sledovaného období vypukla v prosinci 1996, kdy Národní rada zbavila poslance F. Gauliedera, který se odklonil od HZDS, proti jeho vůli poslaneckého mandátu. HZDS předložilo Národní radě revers, v němž se Gaulieder vzdává mandátu a do nějž bylo později vepsáno datum. Gaulieder několikrát vystoupil na schůzi Národní rady s tím, že se mandátu nevzdává, avšak Národní rada přijala 4. prosince 1996 usnesení, v němž vzala na vědomí Gauliederovu rezignaci. Za Gauliedera pak nastoupil do Národní rady náhradník. Gaulieder se obrátil se stížností na Ústavní soud. Ústavní soud ve svém rozhodnutí z 23. července 1997 (I. ÚS 8/97) konstatoval, že Národní rada postupovala protiprávně. Gauliederova údajná rezignace podle Ústavního soudu neměla náležitosti projevu vůle. Samotný revers či jakákoli smlouva o mandátu mezi Gauliederem a HZDS jsou v rozporu s Ústavou (závazky z nich vyplývající jsou v rozporu se zněním slibu poslance, jsou slibem s výhradou a odporují i ustanovení, že poslanec není vázán žádnými příkazy). Skutečnost, že Gaulieder několikrát před Národní radou popřel, že by se vzdával mandátu, je podle Ústavního soudu dostatečná k závěru, že tvrzení o vůli vzdát se mandátu neobstojí. Rozhodnutí Ústavního soudu však Gauliederovi mandát nevrátilo, protože Ústavní soud není oprávněn rušit usnesení Národní rady (samotným rozhodnutím Ústavního soudu však vzniká povinnost příslušného orgánu uvést věc do souladu s tímto rozhodnutím - viz níže, II. ÚS 48/97). Ústavní soud rozhodoval ve věci Gaulieder ještě dvakrát. V usnesení z 5. února 1997 (I. ÚS 9/97) odmítl stížnost proti ověření mandátu Gauliederova náhradníka; takovou stížnost je možné podat pouze po volbách a příslušné rozhodnutí Národní rady nebylo de iure ověřením mandátu, nýbrž jiným aktem. V usnesení z 15. října 1997 (I. ÚS 67/97) Ústavní soud odmítl stížnost skupiny poslanců, podle které je v Národní radě v rozporu s Ústavou 151 poslanců. Ústavní soud konstatoval, že neexistuje subjektivní základní právo na stopadesátičlennou Národní radu. Poslanec Gaulieder nebyl jediný, komu byl v rozporu s Ústavou upřen poslanecký mandát. Po úmrtí poslance zvoleného za Slovenskou národní stranu (zemřel 12. prosince 1996) tato strana pominula Emila Spišáka, který se umístil na kandidátce na druhém místě, a nominovala do Národní rady jiného kandidáta. Slovenská národní strana však neměla právo vybrat jiného kandidáta než pana Spišáka, který získal i dostatek přednostních hlasů; bylo to v rozporu s 48 odst. 2 zákona č. 80/1990 Zb., o volbách do SNR, ve znění zákona č. 81/1995 Z. z. (viz výše). Tento postup byl přesto schválen mandátovým a imunitním výborem NR SR i samotnou Národní radou. Spišák se obrátil na Ústavní soud. Ústavní soud v nálezu ze 7. ledna 1998 (II. ÚS 48/97) nejprve řešil otázku, zda může přezkoumávat rozhodnutí Národní rady. Došel k závěru, že ano. Ústava mu dává právo přezkoumávat každé rozhodnutí, které nepřezkoumává jiný soud, jde-li o zásah do základních práv. Státní orgány podle Ústavního soudu nemají pravomoc jednat tak, že porušují práva občanů. Ústavní soud rozhodl, že Národní rada porušila svým rozhodnutím právo pana Spišáka na přístup k voleným funkcím za rovných podmínek, zaručené čl. 30 odst. 4 Ústavy. Ústavní soud však odmítl zrušit rozhodnutí Národní rady a uložit předsedovi Národní rady, aby Spišáka prohlásil poslancem. Samotným rozhodnutím Ústavního soudu totiž, podle názoru Ústavního soudu, vzniká povinnost všech respektovat jej a uvést věc do souladu s tímto rozhodnutím. V odůvodnění tohoto nálezu odsoudil Ústavní soud praktiky Národní rady. Na okraj skutečnosti, že poslanci Národní rady v jednom dokumentu záměrně vynechali větu svědčící panu Spišákovi, Ústavní soud poznamenal: Takáto prax vzbudzuje

17 obavu o demokratický spôsob rozhodovania orgánu štátnej moci nielen u občanov štátu, ale je to aj zlý signál o uskutočňovaní našej demokracie v zahraničí. 9 Státní jazyk Jazyková otázka hraje v politickém a společenském dění Slovenské republiky významnou roli. Podle preambule zákona č. 270/1995 Z. z., o štátnom jazyku Slovenskej republiky, je slovenský jazyk mj. najdôležitejším znakom osobitosti slovenského národa, najvzácnejšou hodnotou jeho kultúrneho dedičstva a výrazom suverenity Slovenskej republiky. Slovenský jazyk označuje za státní jazyk už Ústava v čl. 6. Úpravu používání jiných jazyků v úředním styku svěřuje čl. 6 zákonu. Občané patřící k národnostním menšinám nebo etnickým skupinám mají v čl. 34 Ústavy zaručeno mj. právo rozšiřovat a přijímat informace v mateřském jazyku a za podmínek stanovených zákonem právo na vzdělání ve vlastním jazyku a právo užívat vlastní jazyk v úředním styku. V listopadu 1995 byl přijat kontroverzní zákon o státním jazyku (č. 270/1995 Z. z.). Tento zákon stanovil přednost slovenského jazyka před ostatními jazyky na slovenském území. Výhradně státní jazyk je možné používat (s řídkými výjimkami) v jakémkoli úředním styku veřejné správy, ve školství, ve vysílání rozhlasu a televize, při označování obcí, jejich částí, ulic a prostranství, v obecních kronikách, v učebnicích, ve filmech určených dětem do 12 let, při vydávání periodického i neperiodického tisku, při kulturních a vzdělávacích akcích, na návodech pro spotřebitele, ve zdravotnictví, ve smlouvách uzavíraných před veřejnoprávními orgány, v případě všech nápisů, reklam a oznámení na veřejných místech, atd. Za porušení tohoto zákona mohlo ministerstvo kultury ukládat pokuty právnickým osobám do resp Sk, podnikajícím fyzickým osobám do Sk. Používanie vžitých inojazyčných názvov, odborných pojmov alebo pomenovaní nových skutočností, na ktoré zatiaľ niet v štátnom jazyku vhodného rovnocenného výrazu, nie je týmto zákonom dotknuté, praví se v 11 odst. 1 zákona. Skupina 33 poslanců Národní rady napadla většinu ustanovení včetně preambule tohoto zákona před Ústavním soudem pro rozpor s Ústavou i mezinárodními smlouvami o lidských právech. Ústavní soud v obsáhlém nálezu z 26. srpna 1997 (Pl. ÚS 8/96, č. 260/1997 Z. z.) naprostou většinu návrhů zamítl a konstatoval protiústavnost jediného ustanovení: 3 odst. 5 ( Písomné podania občanov určené verejnoprávnym orgánom sa podávajú v štátnom jazyku. ) pro nesoulad s čl. 34 odst. 2 písm. b) Ústavy. Situace se změnila až v červenci 1999 přijetím zákona č. 184/1999 Z. z., o používání jazyků národnostních menšin. Podle tohoto zákona je možné v obcích, kde se k národnostní menšině hlásí alespoň 20 % obyvatelstva, používat v úředním styku jazyk menšiny. Rozhodnutí ve správním řízení se pak na požádání vydávají dvojjazyčně. Orgán územní samosprávy může v takové obci jednat v jazyku menšiny, pokud s tím souhlasí všichni přítomní. Poslanec zastupitelstva v takové obci může používat jazyk menšiny a je tlumočen. Kronika takové obce se může vést i v jazyku menšiny. Označení takových obcí a jejich částí, ulic a prostranství mohou být dvojjazyčné, to platí i o důležitých veřejných oznámeních. Tento zákon dále stanovuje, že čeština splňuje požiadavku základnej zrozumiteľnosti so štátnym jazykom, a zrušuje ustanovení o pokutách v zákonu o státním jazyku. Spor o používání jazyka se vedl i v případě zákona o jednacím řádu Národní rady (350/1996 Z. z.). 31 tohoto zákona zní: Rokovacím jazykom na schôdzach národnej rady a jej orgánov je štátny jazyk. Ak vystúpi na cudzinec, kancelária zabezpečí tlmočníka. Poslanec je tedy povinen hovořit na schůzích slovensky, i kdyby byl příslušníkem národnostní menšiny. Prezident spolu s jiným ustanovením napadl i toto před Ústavním soudem. Ústavní soud mu však v této části nevyhověl. V nálezu z 24. února 1998 (Pl. ÚS 4/97, č. 77/1998 Z. z.) konstatoval, že základní právo občana patřícího k národnostní menšině používat v úředním styku vlastní jazyk podle čl. 34 odst. 2 písm. b) se nevztahuje na poslance při výkonu poslaneckého mandátu; výkon mandátu totiž není úředním stykem občana. Zmařené referendum Případ referenda vyhlášeného prezidentem republiky na květen 1997 vyvolal skandál a přiměl Ústavní soud k celé řadě rozhodnutí v této věci. Co se stalo? Dne 13. března 1997 rozhodl prezident republiky o vyhlášení referenda na květen 1997, rozhodnutí bylo uveřejněno v Zbierke zákonov pod číslem 76/1997. Prezident spojil do referenda čtyři otázky. Otázky o vstupu Slovenské republiky do NATO, o rozmístění jaderných zbraní a o rozmístění vojenských základen na území Slovenska navrhla 14. února 1997 Národní rada. Čtvrtou otázku ( Súhlasíte, aby prezidenta Slovenskej republiky volili občania Slovenskej republiky, podľa priloženého návrhu ústavného zákona priamo?") navrhl dostatečný počet občanů v petici předložené 4. března V příloze rozhodnutí byl příslušný návrh ústavního zákona. Vláda přijala 22. dubna 1997 usnesení, jímž mj. uložila ministrovi vnitra, aby dal doručit hlasovací lístky pouze s prvními třemi otázkami. 16. května 1997 potvrdila Ústřední komise pro referendum hlasovací lístek se čtyřmi otázkami; ministr vnitra však přesto dal rozeslat hlasovací lístky se třemi otázkami. Ústřední komise pro referendum protestovala proti falešnému hlasovacímu lístku, referendum však přesto proběhlo s tímto hlasovacím lístkem, avšak za minimálního zájmu občanů. Výsledky referenda ani nebyly předepsaným způsobem vyhlášeny. Na Ústavní soud došla v souvislosti s tímto referendem řada podání, jimiž se zabýval před i po datu konání referenda. Nejdůležitější z nich nyní probereme v chronologickém pořadí: Usnesení Ústavního soudu z 13. května 1997 (II. ÚS 30/97). Vláda požádala Ústavní soud o výklad čl. 93 odst. 2 9 Ústavný súd Slovenskej republiky, Zbierka nálezov a uznesení 1998, Košice 1999, str. 299

18 Ústavy v tom smyslu, že referendem nelze měnit Ústavu. Ústavní soud se vůbec nezabýval věcí samou a odmítl návrh vlády. Ústavní soud podává výklad Ústavy jen tehdy, je-li prokázána existence sporu mezi dvěma ústavními orgány zainteresovanými na věci. Vláda však nemá žádnou pravomoc ve věci referenda, a tudíž nemá ani oprávnění předložit takový spor Ústavnímu soudu. Usnesení Ústavního soudu ze 14. května 1997 (I. ÚS 29/97). Prezident podal ústavní stížnost na zásah ministra vnitra do jeho základního práva, práva vyhlásit referendum. Ústavní soud odmítl tuto stížnost jako návrh podaný neoprávněnou osobou. Neexistuje totiž základní právo občana vyhlásit referendum, jehož porušení by bylo lze napadnou ústavní stížností. Vyhlásit referendum je pravomoc prezidenta jako státního orgánu, nikoli jako občana. Usnesení Ústavního soudu z 21. května 1997 (II. ÚS 31/97, č. 139/1997 Z. z.). 35 poslanců Národní rady podalo Ústavnímu soudu návrh na výklad čl. 72 a 93 Ústavy v tom smyslu, že prezident nemůže vyhlásit referendum o změně Ústavy. Ústavní soud nejprve řešil otázku, zda tu existuje relevantní spor mezi ústavními orgány. Dospěl k názoru, že ano; jedná se o spor, zda ústavodárná moc patří pouze Národní radě, nebo také občanům v referendu. Proto se návrhem dále zabýval. Podle Ústavního soudu není v referendu vyloučena ani otázka týkající se změny Ústavy (Ústavní soud již v předchozím rozhodnutí Pl. ÚS 42/95 konstatoval, že i občanům v referendu patří zákonodárná moc, což podle něj vyplývá ze zařazení referenda v Ústavě do hlavy o zákonodárné moci). Ústavní soud tedy podal výklad, podle kterého Ústava nezakazuje v referendu položit otázku o změně Ústavy. Ústavní soud však též určil, že příloha rozhodnutí o vyhlášení referenda, která obsahuje znění ústavního zákona, je v rozporu se zákonem. Podle zákona o způsobu vykonání referenda totiž v příloze mají být pouze bližší vysvětlení, která se nevejdou do otázky. Nemůže tam však být přímo text zákona, neboť občané v referendu neschvalují přímo zákon, nýbrž pouze dávají závazný příkaz Národní radě, aby příslušný zákon či ústavní zákon přijala. Tuto část rozhodnutí použil pak ministr vnitra jako záminku pro vyškrtnutí čtvrté otázky. Nález Ústavního soudu z 22. ledna 1998 (I. ÚS 60/97). Občan (JUDr. Š. H.) podal ústavní stížnost na zásah do jeho Ústavou zaručených práv přímo se podílet na správě veřejných věcí (čl. 30 odst. 1 Ústavy) a účastnit se referenda (čl. 94 Ústavy). Ústavní soud rozhodl, že ministerstvo vnitra překročilo své pravomoci a porušilo tato Ústavou zaručená práva občana. Právo účastnit se referenda totiž v sobě zahrnuje právo účastnit se takového referenda s takovými otázkami, jak byly vyhlášeny prezidentem republiky. Ministerstvo vnitra distribucí falešného hlasovacího lístku výkon tohoto práva znemožnilo. Ústavní soud při této příležitosti shrnul celou kauzu a mj. konstatoval, že rozhodnutí o výkladu Ústavy (viz II. ÚS 31/97) nemá přímé právní účinky, a tudíž nelze na jeho základě změnit rozhodnutí prezidenta o vyhlášení referenda. Ministerstvo vnitra je povinno jednat v mezích zákona a zákonným způsobem a pravomoc jakkoli hodnotit otázky v referendu nemá. Ústavní soud rozhodl obdobně o ústavní stížnosti občana na zásah do práva účastnit se referenda v nálezu z 6. února 1998 (I. ÚS 76/97). Usnesení Ústavního soudu z 5. února 1998 (I. ÚS 3/98, č. 49/1998 Z. z.). Prezident podal návrh na výklad čl. 2 odst. 2 Ústavy ( Štátne orgány môžu konať iba na základe ústavy, v jej medziach a spôsobom, ktorý ustanoví zákon. ). Podle Ústavního soudu je vázanost zákonem bezvýjimečná a platí i tehdy, domnívá-li se státní orgán, že jiný státní orgán jednal v rozporu s Ústavou: Údajné protiústavné konanie jedného orgánu štátu nie je pre iný štátny orgán dôvodom, aby konal inak ako v rozsahu zákona a zákonom ustanoveným spôsobom. Ústavní soud zmiňuje v této souvislosti princip právní jistoty jako nedělitelnou součást právního státu, o kterém hovoří čl. 1 Ústavy. Kauza zmařeného referenda měla dvojí dohru. Proti ministrovi vnitra bylo v souvislosti s jeho rolí v případu zmařeného referenda zahájeno trestní stíhání, které zastavil Vladimír Mečiar kontroverzní amnestií (viz níže). Prezident Kováč ještě před svým odchodem z funkce vyhlásil referendum na 19. dubna 1998 s týmiž otázkami jako u referenda zmařeného. Vláda vykonávající pravomoci prezidenta však toto rozhodnutí zrušila ještě dříve, než mohlo být vyhlášeno v Zbierke zákonov. Prezidentovo rozhodnutí bylo přesto napadeno dvěma občany před Ústavním soudem, Ústavní soud však tyto stížnosti 1. července 1998 odmítl v usneseních I. ÚS 45/98 a I. ÚS 46/98. Amnestie Se zneužitím pravomoci hraničil výkon oprávnění prezidenta republiky udílet amnestii předsedou vlády Vladimírem Mečiarem v době, kdy vláda vykonávala pravomoci prezidenta. Hned 3. března 1998 vydal předseda vlády rozhodnutí o amnestii, jež se vztahovala mj. na činy spáchané v souvislosti s případem zmařeného referenda (viz výše) a s únosem prezidentova syna Michala Kováče mladšího do Rakouska 10 (publikováno v Zbierke zákonov pod číslem 55/1998). Tato rozhodnutí pak potvrdil v dalším rozhodnutí ze 7. července v záujme odstránenia sporov o výklad rozhodnutia o amnestii z 3. marca 1998 (č. 214/1998 Z. z.). Z něj citujeme článek I: Nariaďujem, aby sa nezačínalo, a ak sa začalo, aby sa zastavilo trestné konanie pre podozrenie z trestných činov, ktoré mali byť páchané v súvislosti s prípravou a vykonaním referenda z 23. mája a 24. mája a článek II: Nariaďujem, aby sa nezačínalo, a ak sa začalo, aby sa zastavilo trestné konanie pre podozrenie z trestných činov, ktoré mali byť spáchané v súvislosti s oznámeným zavlečením Ing. Michala Kováča, narodeného 5. decembra 1961, do cudziny, ku ktorému malo dôjsť 31. augusta Tato rozhodnutí znemožnila jak trestní stíhání ministra vnitra za maření referenda, tak i trestní stíhání pracovníků Slovenské 10 Michal Kováč mladší byl 31. srpna 1995 unesen do Rakouska. Kvůli probíhajícímu trestnímu stíhání v Německu se mohl Kováč vrátit na Slovensko až po řadě měsíců. K případu se vyslovil i Ústavní soud v nálezu ze 4. září 1996 (II. ÚS 8/96); podle Ústavního soudu Slovenská republika porušila právo Kováče na svobodný vstup do Slovenské republiky. Jmenovitě ministerstvo zahraničí zasáhlo do práv Kováče svou nečinností, protože se nikterak nesnažilo přispět ke Kováčovu návratu na Slovensko.

19 informační služby za únos prezidentova syna. Příslušnou část rozhodnutí č. 55/1998 Z. z. a celé rozhodnutí č. 214/1998 Z. z. pak v prosinci 1998 zrušil nový předseda vlády Mikuláš Dzurinda, vykonávaje rovněž pravomoci prezidenta republiky (rozhodnutím č. 375/1998 Z. z.). Dzurindovo rozhodnutí ale podle Ústavního soudu nebylo v souladu s Ústavou. V usnesení Ústavního soudu publikovaném pod číslem 182/1999 Z. z. se ve výkladu ustanovení o pravomoci prezidenta udělovat amnestii praví: Súčasťou tohoto práva však nie je aj oprávnenie prezidenta akýmkoĺvek spôsobom meniť rozhodnutie už uverejnené v Zbierke zákonov Slovenskej republiky. 4. Závěr Ústavní systém Slovenské republiky prošel v prvních šesti letech své existence náročnou zatěžkávací zkouškou. S velkými obtížemi nakonec obstál. Samotný ústavní text je vždy bezmocný, rozhodnou-li se přední ústavní činitelé jej bezohledně porušovat či zneužívat.. Pravdou je, že znění Ústavy Slovenské republiky některá rizika prohloubilo. Velice silné postavení jednokomorového zákonodárného sboru vydalo tento systém do rukou vládní většiny. Bylo štěstím Slovenské republiky, že tato vládní většina nikdy nezískala třípětinovou většinu v Národní radě, potřebnou ke změnám Ústavy a odvolání a volbě prezidenta. Na druhé straně Ústava obsahovala i některé důležité pojistky. Jistá nezávislost prezidenta republiky a především existence a působení Ústavního soudu se významnou měrou zasloužily o to, že ústavní systém složité období přestál. Novela Ústavy z roku 1999 ku prospěchu ústavního systému s jednokomorovým parlamentem posílila postavení prezidenta republiky. Významným prvkem slovenského ústavního systému, na rozdíl od systému českého, je referendum. Referendum neplní roli ústavní pojistky, dává však široký prostor pro přímý výkon státní moci občany. Bohužel, dosavadní zkušenost s fungováním tohoto institutu je tristní. V této chvíli není možné jednoznačně určit, zda je to způsobeno vinou chybné koncepce a právní úpravy, nebo přístupem politiků, kteří referendum leckdy zneužívají nebo nepřípustně ovlivňují. Z tohoto důvodu takřka není možné vyvozovat ze slovenské zkušenosti poznatky pro budoucí úpravu referenda v České republice. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se nejen institut referenda, ale celý ústavní a politický systém Slovenské republiky bude vyvíjet v další etapě své existence. 5. Přehled relevantních rozhodnutí Ústavního soudu v letech V následující tabulce je uvedeno v chronologickém pořadí 30 rozhodnutí Ústavního soudu, která se vztahují k této práci. U každého z nich je uvedeno datum, spisová značka, číslo, pod kterým bylo uveřejněno v Zbierke nálezov a uznesení Ústavného súdu SR, číslo, pod kterým byla jeho výroková část uveřejněna v Zbierke zákonov (byla-li) a téma, jehož se týkalo. datum sp. zn. Zb.nálezo Zb. téma v zákonov I. ÚS 39/93 5/93 206/1993 odvolávání členů vlády na návrh premiéra I. ÚS 5/94 23/94 68/1994 vrácení zákona prezidentem Pl. ÚS 16/94 51/94 volby petiční archy DU Pl. ÚS 17/94 52/94 volby vystoupení v televizi Pl. ÚS 19/94 55/94 volby vystoupení v televizi I. ÚS 58/94 13/95 43/1995 postavení vlády v demisi Pl. ÚS 16/95 6/95 126/1995 zákon rušící privatizační. rozh. vlády Pl. ÚS 29/95 8/95 2/1996 vyšetřovací komise NR SR I. ÚS 33/95 9/95 volby petiční archy DU Pl. ÚS 42/95 5/96 153/1996 právo přezkoumávat petici k referendu I. ÚS 7/96 12/96 229/1996 právo prezidenta žádat od vlády zprávy II. ÚS 8/96 6/96 ke kauze únosu M. Kováče ml I. ÚS 9/97 30/97 ke kauze posl. mandátu F. Gauliedera I. ÚS 61/96 24/97 88/1997 právo na součinnost při udílení milostí II. ÚS 30/97 25/97 ke kauze zmařeného referenda I. ÚS 29/97 44/97 ke kauze zmařeného referenda II. ÚS 31/97 26/97 139/1997 ke kauze zmařeného referenda I. ÚS 39/97 31/97 ke kauze zmařeného referenda I. ÚS 8/97 13/97 ke kauze posl. mandátu F. Gauliedera Pl. ÚS 8/96 14/97 260/1997 zákon o státním jazyku I. ÚS 67/97 52/97 ke kauze posl. mandátu F. Gauliedera II. ÚS 65/97 27/97 344/1997 konec funkčního období prezidenta II. ÚS 48/97 16/98 k odepření posl. mandátu E. Spišákovi I. ÚS 60/97 19/98 ke kauze zmařeného referenda I. ÚS 3/98 43/98 49/1998 ke kauze zmařeného referenda I. ÚS 76/97 20/98 ke kauze zmařeného referenda Pl. ÚS 4/97 1/98 77/1998 zákon o jednacím řádu NR SR I. ÚS 45/98 58/98 k nevyhlášenému referendu I. ÚS 46/98 40/98 k nevyhlášenému referendu 1998

20 Pl. ÚS 12/98 9/98 398/1998 pozastavení funkce soudce Ústavního soudu 6. Prameny a literatura Prameny: n Ústavní zákon č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej republiky n Dôvodová správa k vládnemu návrhu Ústavy Slovenskej republiky, in: Ústava Slovenskej republiky, ed. Jaroslav Chovanec a Peter Mozolík, Bratislava 1992 n Zbierka zákonov Slovenskej republiky n Ústavný súd Slovenskej republiky: Zbierka nálezov a uznesení , Košice Literatura: n Čič, M. a kol.: Komentár k Ústave Slovenskej republiky, Bratislava 1997 n Liščák, V.; Fojtík, P.: Státy a území světa, 2. vydání, Praha 1998 Problémy ústavního a politického systému České republiky v letech Úvod V demokratickém právním státě, jak se Česká republika charakterizuje v čl. 1 své Ústavy, je samozřejmé, že přinejmenším formální ukotvení politického systému spočívá v právním řádu a především v té jeho části, kterou nazýváme ústavní právo. Ústavní právo můžeme chápat formálně jako soubor právních norem obsažených v ústavě a ústavních zákonech, nebo materiálně, prostřednictvím obsahového vymezení. Učebnice ústavního práva a státovědy považuje za ústavní právo soubor právních norem, které upravují základní vztahy ve státě - zejména název a formu státu, postavení, kompetence a vzájemné vztahy státních orgánů, postavení občanů státu a principy politického systému, tvorby státní vůle a uplatňování státní moci. 11 V následujícím pojednání budu upřednostňovat materiální hledisko; formálnímu hledisku učiním zadost v třetí kapitole o ústavním pořádku České republiky. Z celého ústavního práva v materiálním smyslu se budu zabývat pouze tou výsečí, která se týká politického systému. V rámci této výseče se zaměřím jednak na samotné základy politického systému, jednak na problémové oblasti, které se staly předmětem významnější politické diskuse a polemiky. Podle toho bude tato práce rozdělena na dvě části; první, obecná, část se zaměří na základní charakteristiku politického systému, výčet a popis důležitých součástí ústavního pořádku (formální hledisko), na proces naplňování Ústavy a na ideové zakotvení ústavního systému včetně reflexe minulosti. Druhá, zvláštní, část se bude zabývat některými problémy, které se týkají nejdůležitějších institutů ústavního a politického systému - voleb, politických stran, Senátu, Poslanecké sněmovny, prezidenta republiky a orgánů se zvláštním nezávislým postavením. S výběru témat je zřejmé, že předmětem práce jsou jen některé problémy ústavního a politického vývoje; práce si neklade za cíl komplexní zpracování tématu, chce však vybrat nejdůležitější problémy, a tak nabídnout přece jen dostatečně vypovídající shrnutí. Další hledisko, které je třeba v úvodu zmínit, je hledisko časové. Tato práce se věnuje období od vzniku České republiky do voleb do Poslanecké sněmovny v červnu Toto vymezení v zásadě odpovídá rozsahu, v jakém jsme se věnovali ústavnímu systému Slovenské republiky. Ve slovenském případě se ukázalo toto časové zadání velice šťastným; období let bylo na Slovensku bohaté na události se zásadním významem pro ústavní a politický systém, navíc politická změna na konci roku 1998 činí ze sledovaného období jistý logicky uzavřený celek. Vývoj ústavního a politického systému v České republice je odlišný. Léta byla z tohoto pohledu a především ve srovnání se Slovenskem velmi poklidným obdobím; zároveň však v tomto období zrály problémy, které se plně projevují teprve nyní - výrazná pnutí mezi ústavními a politickými institucemi se navenek projevují silným tlakem na změny v Ústavě a vzrůstajícím počtem zásadních politických kauz, které se dostávají až před Ústavní soud. Upozorňuji na tento aspekt, protože znalost pozdějšího vývoje samozřejmě ovlivnila i výběr témat pro moji práci, např. propojení politických stran se státním rozpočtem či problematika vytváření tzv. nezávislých orgánů se jeví v této zpětné perspektivě jako mnohem důležitější, než se mohly jevit tehdy. Co se týče pramenů pro moji práci, jsou jimi zákony a nálezy Ústavního soudu 12, publikované ve Sbírce zákonů a Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Teoretickou oporou pro mne byl především komentář Ústavy a ústavního řádu České republiky z pera prof. Pavlíčka a dr. Hřebejka. Na některých místech též přebírám závěry z několika menších komparativních studií o ústavních problémech, které jsem psal v minulých letech. 2. Základní charakteristika ústavního a politického systému Nejobecnější základy politického systému podává Ústava České republiky v čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 2, čl. 5 a čl. 6. Praví se v nich: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících 11 Pavlíček, Václav a kol.: Ústavní právo a státověda. I. díl. Obecná státověda, Praha 1998, str Na tomto místě se sluší poděkovat panu Romanu Davidovi, jehož seminář Ústavní systém ČR (Ústav politologie FF UK, ZS 1999/2000) mě navedl na relevantní nálezy Ústavního soudu k této mé práci. Pozdější studium mě přesvědčilo, že k jeho výběru takřka není co dodat, a tak z něho budu vycházet.

Č. 10. N á l e z. Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky (pléna) ze dne 17. září 1992 sp. zn. Pl. ÚS 72/92

Č. 10. N á l e z. Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky (pléna) ze dne 17. září 1992 sp. zn. Pl. ÚS 72/92 Č. 10 Ze skutečnosti, že zákonem na nějž odkazuje 242 zák. práce ( zák. č. 65/ 65 Sb. ) ve znění zák. 231/92 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti může být i zákon národní

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: VY_32_INOVACE_03_ÚSTAVNÍ PRÁVO I_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

ÚSTAVNÍ PRÁVO. Vláda a jiné orgány výkonné moci. Mgr. Petr Čechák, Ph.D. petr.cechak@mail.vsfs.cz

ÚSTAVNÍ PRÁVO. Vláda a jiné orgány výkonné moci. Mgr. Petr Čechák, Ph.D. petr.cechak@mail.vsfs.cz ÚSTAVNÍ PRÁVO Mgr. Petr Čechák, Ph.D. petr.cechak@mail.vsfs.cz Vláda České republiky (čl. 67 80 Ústavy) vrcholný orgán výkonné moci (pluralita těchto orgánů) Parlamentní forma vlády - členové vlády mohou

Více

1867 prosincová ústava rakouskouherské vyrovnání (dualismus) konstituční monarchie

1867 prosincová ústava rakouskouherské vyrovnání (dualismus) konstituční monarchie Otázka: Ústavní vývoj v ČR Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Marťas charakteristika ústav v letech 1918 2014 1500 Vladislavské zemské zřízení 1627 obnovení zemského zřízení dědičná moc Habsburků

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor Mgr. Jana Tomkovičová Tematický celek Člověk a právo Cílová skupina 1. ročník SŠ s maturitní zkouškou Anotace Materiál je součástí tematického celku Člověk a právo, je zaměřen na Ústavu České republiky.

Více

Výkonná moc v ČR. Moc výkonná dle Ústavy ČR. Prezident republiky 7.12.2011. pátek 11. listopadu 2011

Výkonná moc v ČR. Moc výkonná dle Ústavy ČR. Prezident republiky 7.12.2011. pátek 11. listopadu 2011 Výkonná moc v ČR pátek 11. listopadu 2011 výkonná dle Ústavy ČR Prezident republiky (čl. 54 66 Úst.) Vláda (čl. 67 78 Úst.) Ministerstva (čl. 79) Správní úřady (čl. 79) Státní zastupitelství (čl. 80) Prezident

Více

PŘEHLED NÁVRHŮ ÚSTAVNÍCH ZÁKONŮ OD ROKU 1993 DO SOUČASNOSTI. JUDr. Jindřiška Syllová, CSc. Ing. Soňa Šteigerová, Lucia Vaculová, Mgr.

PŘEHLED NÁVRHŮ ÚSTAVNÍCH ZÁKONŮ OD ROKU 1993 DO SOUČASNOSTI. JUDr. Jindřiška Syllová, CSc. Ing. Soňa Šteigerová, Lucia Vaculová, Mgr. PŘEHLED NÁVRHŮ ÚSTAVNÍCH ZÁKONŮ OD ROKU 1993 DO SOUČASNOSTI JUDr. Jindřiška Syllová, CSc. Ing. Soňa Šteigerová, Lucia Vaculová, Mgr. Robert Vyklický Studie č. 1.180 srpen 2013 PI 1.180 2 Obsah: 1. VOLEBNÍ

Více

ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY

ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY Mgr. Ing. Šárka Dytková Střední škola, Havířov-Šumbark, Sýkorova 1/613, příspěvková organizace Tento výukový materiál byl zpracován v rámci akce EU peníze středním školám - OP VK

Více

ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled

ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. PRINCIP DĚLBY MOCI moc ve státě je rozdělena

Více

Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640

Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640 Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0639 Název materiálu:vy_32_inovace_03.01 Téma sady: Ústavní právo Ústava ČR Ročník: Nástavbové studium,

Více

Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Benešov, Husova 742 PRÁVO. Mgr. Vladimír Černý

Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Benešov, Husova 742 PRÁVO. Mgr. Vladimír Černý Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Benešov, Husova 742 PRÁVO Mgr. Vladimír Černý Základní právní pojmy III/2 VY_32_INOVACE_184 3 Název školy Registrační číslo projektu Název

Více

NÁZEV ŠKOLY. ČÍSLO PROJEKTU NÁZEV MATERIÁLU VY_32_INOVACE_6A_12_Ústavní zákon o zániku ČSFR TÉMA SADY Dokumenty k českým dějinám po roce 1989 ROČNÍK

NÁZEV ŠKOLY. ČÍSLO PROJEKTU NÁZEV MATERIÁLU VY_32_INOVACE_6A_12_Ústavní zákon o zániku ČSFR TÉMA SADY Dokumenty k českým dějinám po roce 1989 ROČNÍK NÁZEV ŠKOLY GYMNÁZIUM JOSEFA JUNGMANNA, LITOMĚŘICE, Svojsíkova 1, příspěvková organizace CZ.1.07/1.5.00/34.1082 ČÍSLO PROJEKTU NÁZEV MATERIÁLU VY_32_INOVACE_6A_12_Ústavní zákon o zániku ČSFR TÉMA SADY

Více

Základy právní nauky

Základy právní nauky Základy právní nauky Principy právního státu Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li. uvedeno jinak, je Mgr. Karla Šimoníková. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného

Více

Osnova kurzu Vstupní vzdělávání následné 00. Úvodní kapitola 01. Informace o kurzu 02. Informace ke studiu 01. Organizace a činnosti veřejné správy

Osnova kurzu Vstupní vzdělávání následné 00. Úvodní kapitola 01. Informace o kurzu 02. Informace ke studiu 01. Organizace a činnosti veřejné správy Osnova kurzu Vstupní vzdělávání následné 00. Úvodní kapitola 01. Informace o kurzu 02. Informace ke studiu 01. Organizace a činnosti veřejné správy 01. Pojem veřejná správa 02. Vymezení veřejné správy

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

Zákon č. 440/2005 Sb.

Zákon č. 440/2005 Sb. Zákon č. 440/2005 Sb. PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 403/1990 Sb., zákonem č. 529/1990 Sb.,

Více

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992 ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek:

Více

Statut Technologické agentury České republiky

Statut Technologické agentury České republiky VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY III. Příloha k usnesení vlády ze dne 7. prosince 2009 č. 1530 ve znění přílohy k usnesení vlády ze dne 18. prosince 2013 č. 991 Statut Technologické agentury České republiky Článek

Více

II. legislativa zákonodárství legislativní pravomoc legislativní pravomoci nepodmíněnou podmíněnou legislativní působnost (kom- petence)

II. legislativa zákonodárství legislativní pravomoc legislativní pravomoci nepodmíněnou podmíněnou legislativní působnost (kom- petence) II. Tvorba práva V širším smyslu je tvorba práva chápána jako vytváření veškerých pravidel chování, kterým stát přiznává ochranu a vynucuje jejich dodržování a plnění v případě jejich porušení. Vynutitelná

Více

238/2000 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČESKÉ REPUBLIKY HLAVA I

238/2000 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČESKÉ REPUBLIKY HLAVA I 238/2000 Sb. ZÁKON o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČESKÉ REPUBLIKY HLAVA

Více

Pracovní list. Mgr. Ing. Šárka Dytková

Pracovní list. Mgr. Ing. Šárka Dytková Ústava ČR 1. část Pracovní list Mgr. Ing. Šárka Dytková Střední škola, Havířov-Šumbark, Sýkorova 1/613, příspěvková organizace Tento výukový materiál byl zpracován v rámci akce EU peníze středním školám

Více

Zákon č. 174/1968 Sb.

Zákon č. 174/1968 Sb. Zákon č. 174/1968 Sb. PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 575/1990 Sb., zákonem č. 159/1992

Více

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 10. října 2001 č. 1033 o zřízení Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů V l á d a I. z ř i z u j e Radu vlády pro rovné příležitosti žen

Více

153/1994 Sb. ZÁKON. ze dne 7. července 1994. o zpravodajských službách České republiky. Úvodní ustanovení

153/1994 Sb. ZÁKON. ze dne 7. července 1994. o zpravodajských službách České republiky. Úvodní ustanovení 153/1994 Sb. ZÁKON ze dne 7. července 1994 o zpravodajských službách České republiky Změna: 118/1995 Sb. Změna: 53/2004 Sb. Změna: 290/2005 Sb. Změna: 530/2005 Sb. Změna: 342/2006 Sb. Změna: 80/2006 Sb.

Více

116/1990 Sb. ZÁKON. ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor

116/1990 Sb. ZÁKON. ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor 116/1990 Sb. ZÁKON ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor Změna: 403/1990 Sb. Změna: 529/1990 Sb. Změna: 229/1991 Sb. Změna: 540/1991 Sb. Změna: 302/1999 Sb. Změna: 522/2002 Sb. Změna:

Více

ZÁKON. ze dne ,

ZÁKON. ze dne , ZÁKON ze dne.. 2015, kterým se mění zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Parlament

Více

KRIZOVÝ MANAGEMENT. Úloha veřejné správy v krizovém managementu. Projekt: Vzdělávání pro bezpečnostní systém státu. Ing. Miroslav Jurenka,Ph.D.

KRIZOVÝ MANAGEMENT. Úloha veřejné správy v krizovém managementu. Projekt: Vzdělávání pro bezpečnostní systém státu. Ing. Miroslav Jurenka,Ph.D. KRIZOVÝ MANAGEMENT Úloha veřejné správy v krizovém managementu Ing. Miroslav Jurenka,Ph.D. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Projekt: Vzdělávání pro bezpečnostní systém státu (reg. č.:

Více

OBSAH. Seznam použitých zkratek... XIII Předmluva...XVII O autorech... XXI Úvod... XXIII

OBSAH. Seznam použitých zkratek... XIII Předmluva...XVII O autorech... XXI Úvod... XXIII OBSAH Seznam použitých zkratek............................................ XIII Předmluva........................................................XVII O autorech........................................................

Více

116/1990 Sb. ZÁKON. Vymezení pojmu. zrušen. Vznik nájmu. zrušen. Práva a povinnosti pronajimatele a nájemce

116/1990 Sb. ZÁKON. Vymezení pojmu. zrušen. Vznik nájmu. zrušen. Práva a povinnosti pronajimatele a nájemce 116/1990 Sb. ZÁKON ze dne 20. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění zákonů č. 403/1990 Sb., č. 529/1990 Sb., č. 229/1991 Sb., č. 540/1991 Sb., č. 302/1999 Sb., č. 522/2002 Sb. a č.

Více

SDRUŽENÍ AZYLOVÝCH DOMŮ V ČR, o. s.

SDRUŽENÍ AZYLOVÝCH DOMŮ V ČR, o. s. SDRUŽENÍ AZYLOVÝCH DOMŮ V ČR, o. s. STANOVY SDRUŽENÍ AZYLOVÝCH DOMŮ V ČR, o. s. STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů I. Základní ustanovení

Více

Otázka: Stát a ústavní systém ČR. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): anisim. Stát

Otázka: Stát a ústavní systém ČR. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): anisim. Stát Otázka: Stát a ústavní systém ČR Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): anisim Stát Území Obyvatelstvo Zákony Vláda Suverenita Historie Státní symboly Kultura Rozlišujeme Národní stát ČR, na území

Více

Struktura veřejné správy a samosprávy

Struktura veřejné správy a samosprávy Variace 1 Struktura veřejné správy a samosprávy Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz. 1. Struktura veřejné

Více

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34. Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_341 Škola: Akademie VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad Sázavou

Více

Novela zákona o vysokých školách N Á V R H V Y B R A N Ý C H U S T A N O V E N Í K A K R E D I T A C Í M

Novela zákona o vysokých školách N Á V R H V Y B R A N Ý C H U S T A N O V E N Í K A K R E D I T A C Í M N Á V R H V Y B R A N Ý C H U S T A N O V E N Í K A K R E D I T A C Í M (výrazně pozměněné oproti původnímu návrhu) Návrh vymezení Orgánu pro vnitřní hodnocení kvality veřejné vysoké školy a Standardů

Více

Bezpečnostní systém státu. Ing. Vilém ADAMEC,Ph.D.

Bezpečnostní systém státu. Ing. Vilém ADAMEC,Ph.D. Bezpečnostní systém státu Ing. Vilém ADAMEC,Ph.D. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky Ústavní zákon č. 110/1998 Sb. Čl.1 Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana

Více

Statut Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů

Statut Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Statut Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů III. schválený usnesením vlády ze dne 10. října 2001 č. 1033 a změněný usnesením vlády ze dne 12. prosince 2007 č. 1386 a usnesením vlády ze dne 3. listopadu

Více

338/2005 Sb. vyhlašuje ZÁKON. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce

338/2005 Sb. vyhlašuje ZÁKON. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce 338/2005 Sb. PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 575/1990 Sb., zákonem č. 159/1992 Sb.,

Více

Sněmovní tisk 382/0 Novela zákona o pozemních komunikacích Originál dokumentu (46.1 KB)

Sněmovní tisk 382/0 Novela zákona o pozemních komunikacích Originál dokumentu (46.1 KB) Sněmovní tisk 382/0 Novela zákona o pozemních komunikacích Originál dokumentu (46.1 KB) Následující text je vygenerován z orginálního dokumentu pomocí HTML konvertoru a nemusí být věrnou podobou originálního

Více

Titul předpisu: Úplné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, jak vyplývá z pozdějších změn

Titul předpisu: Úplné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, jak vyplývá z pozdějších změn Titul předpisu: Úplné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, jak vyplývá z pozdějších změn Citace: 338/2005 Sb. Druh předpisu: Úplné znění zákona Částka: 120/2005

Více

Mezinárodní humanitární právo

Mezinárodní humanitární právo Mezinárodní humanitární právo T8a) Ústavní základy zajišťování obrany ČR Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky

Více

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 15. prosince 2014 č. 1062 STATUT Rady vlády pro stavebnictví České republiky Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Rada vlády pro stavebnictví České republiky

Více

CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Ústavní systém České republiky VY_32_INOVACE_10_04. Mgr. Jan Hrazdira

CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Ústavní systém České republiky VY_32_INOVACE_10_04. Mgr. Jan Hrazdira Průvodka Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Příjemce

Více

Parlamentní republika

Parlamentní republika Parlamentní republika Parlament - z fr. parler = mluvit, hovořit -ústřední orgán s celostátní působností - zástupci voleni lidem - v USA kongres, v Německu Bundestag Republika - z lat. res publica = věc

Více

S T A T U T. Okresní hospodářské komory Karviná

S T A T U T. Okresní hospodářské komory Karviná S T A T U T Okresní hospodářské komory Karviná Část první Čl. 1 Základní ustanovení (1) Okresní komora (dále jen komora ) je ustavena na základě zákona č. 301/1992 Sb. o Hospodářské komoře ČR a Agrární

Více

Inovace: Posílení mezipředmětových vztahů, využití multimediální techniky, využití ICT.

Inovace: Posílení mezipředmětových vztahů, využití multimediální techniky, využití ICT. Datum: 25. 3. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_331 Škola: Akademie - VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad

Více

Statut. Okresní hospodářské komory Olomouc. Část první Základní ustanovení

Statut. Okresní hospodářské komory Olomouc. Část první Základní ustanovení Statut Okresní hospodářské komory Olomouc Část první Základní ustanovení čl. 1 1. Okresní hospodářská komora Olomouc (dále jen Komora) je ustavena na základě zákona č. 301/1992 Sb. v platném znění o Hospodářské

Více

Legislativní rada vlády Č. j.: 800/13 V Praze dne 19. července 2013 Výtisk č.: S t a n o v i s k o

Legislativní rada vlády Č. j.: 800/13 V Praze dne 19. července 2013 Výtisk č.: S t a n o v i s k o Legislativní rada vlády Č. j.: 800/13 V Praze dne 19. července 2013 Výtisk č.: S t a n o v i s k o předsedkyně Legislativní rady vlády k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím

Více

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ III. volební období REPUBLIKY 40 Vládní návrh ZÁKON ze dne kterým se mění a doplňuje branný zákon Federální shromáždění Československé socialistické republiky

Více

Socialistická hospodářská soustava v textu Ústavy Československé socialistické republiky z r. 1960

Socialistická hospodářská soustava v textu Ústavy Československé socialistické republiky z r. 1960 VY_32_INOVACE_DEJ_36 Socialistická hospodářská soustava v textu Ústavy Československé socialistické republiky z r. 1960 Mgr. Veronika Brynychová Období vytvoření: únor 2013 Ročník: 2., příp. 3. Tematická

Více

Historie české správy. Správní vývoj v letech 1945 1989 3. část

Historie české správy. Správní vývoj v letech 1945 1989 3. část Historie české správy Správní vývoj v letech 1945 1989 3. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most

Více

Ing. Jaroslava Syrovátkov. tková. Volební právo v ČR je jedním ze základních principů výstavby státu.

Ing. Jaroslava Syrovátkov. tková. Volební právo v ČR je jedním ze základních principů výstavby státu. Veřejn ejná správa Ing. Jaroslava Syrovátkov tková Volební právo v ČR je jedním ze základních principů výstavby státu. V České republice je volební právo všeobecné: právo volit mají všechny osoby, které

Více

VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ

VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ 0 Vymezení zastavěného území 59 stavebního zákona Není-li vydán územní plán, může obec rozhodnout o pořízení vymezení zastavěného území svým obecním úřadem ( 6 odst. 2) nebo

Více

ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Ročník 1948. Uverejnené: 03.08.1948 Účinnosť od: 03.08.1948. ze dne 20. července 1948 o Investiční bance

ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Ročník 1948. Uverejnené: 03.08.1948 Účinnosť od: 03.08.1948. ze dne 20. července 1948 o Investiční bance ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY Ročník 1948 Uverejnené: 03.08.1948 Účinnosť od: 03.08.1948 183 Z Á K O N ze dne 20. července 1948 o Investiční bance Národní shromáždění republiky Československé usneslo

Více

VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ

VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ 0 Vymezení zastavěného území 59 stavebního zákona Není-li vydán územní plán, může obec rozhodnout o pořízení vymezení zastavěného území svým obecním úřadem ( 6 odst. 2) nebo

Více

Historie české správy. SPRÁVNÍ VÝVOJ V ČSR (1918 1938) 5. část

Historie české správy. SPRÁVNÍ VÝVOJ V ČSR (1918 1938) 5. část Historie české správy SPRÁVNÍ VÝVOJ V ČSR (1918 1938) 5. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most

Více

Statut F-nadace lánek I Základní ustanovení lánek II el nadace lánek III Správce nadace lánek IV Správní rada

Statut F-nadace lánek I Základní ustanovení lánek II el nadace lánek III Správce nadace lánek IV Správní rada Statut F-nadace (úplné znění ke dni 30.4.2009) Článek I Základní ustanovení 1. Název nadace je F-nadace (dále jen nadace ), IČO 60449837. Nadace vznikla registrací u Obvodního úřadu v Praze 3 dne 25. července

Více

Statut Bezpečnostní rady státu http://www.vlada.cz/cs/rvk/brs/statut/statut.html Vláda ČR svým usnesením vlády ČR ze dne 10. června 1998 č. 391 o Bezpečnostní radě státu a o plánování opatření k zajištění

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Číslo projektu Označení materiálu Název školy Autor Tematická oblast Ročník Anotace Metodický pokyn Zhotoveno CZ.1.07/1.5.00/34.0061 VY_32_INOVACE_F.3.05 Integrovaná střední škola

Více

Věstník vlády. proorgánykrajů aorgányobcí. Ročník 8 Vydán dne 27. července 2010 Částka 3 OBSAH

Věstník vlády. proorgánykrajů aorgányobcí. Ročník 8 Vydán dne 27. července 2010 Částka 3 OBSAH Věstník vlády proorgánykrajů aorgányobcí Ročník 8 Vydán dne 27. července 2010 Částka 3 OBSAH 1. Směrnice Ministerstva financí ze dne 17. 6. 2010 č. j. 12/36 381/2010 124, kterou se mění směrnice Ministerstva

Více

O R G A N I Z A Č N Í Ř Á D Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz

O R G A N I Z A Č N Í Ř Á D Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz O R G A N I Z A Č N Í Ř Á D Českého svazu aerobiku a fitness Článek 1. Základní stanovení 1. Organizační řád Českého svazu aerobiku, fitness a tance (dále jen ), určuje zásady činnosti a způsoby řízení,

Více

Mandát poslance, senátora, prezidenta Prezentace pro žáky SŠ

Mandát poslance, senátora, prezidenta Prezentace pro žáky SŠ Mandát poslance, senátora, prezidenta Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK 1 V Poslanecké sněmovně 2 Neslučitelnost - inkompatibilita

Více

Seznamte se s historií

Seznamte se s historií Bylo Československo před rokem 1989 federací? Jedním z prvních signálů, že vztah Čechů a Slováků nebude v obnovené demokracii po listopadu 1989 bezproblémový, se stala tzv. pomlčková, která odkryla vzájemné

Více

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 6. srpna 2014 č. 657 o změně Zásad vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: VY_32_INOVACE_01_ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY I_P1-2 Číslo projektu:

Více

Historie české správy. SPRÁVNÍ VÝVOJ V ČSR (1918 1938) 6. část

Historie české správy. SPRÁVNÍ VÝVOJ V ČSR (1918 1938) 6. část Historie české správy SPRÁVNÍ VÝVOJ V ČSR (1918 1938) 6. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most

Více

181/2007 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ A ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ HLAVA II

181/2007 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ A ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ HLAVA II 181/2007 Sb. - o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek - poslední stav textu 181/2007 Sb. ZÁKON ze dne 8. června 2007 o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu

Více

Statut Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v České republice

Statut Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v České republice Statut Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v České republice Článek I Úvodní ustanovení Národní koordinační skupina pro zavedení eura v České republice (dále jen NKS) je zřizována na základě

Více

STANOVY. DĚTI KŘIVOKLÁTSKA, z.s. 270 23 KŘIVOKLÁT 93 IČO 70847789

STANOVY. DĚTI KŘIVOKLÁTSKA, z.s. 270 23 KŘIVOKLÁT 93 IČO 70847789 STANOVY DĚTI KŘIVOKLÁTSKA, z.s. 270 23 KŘIVOKLÁT 93 IČO 70847789 1 Stanovy Děti Křivoklátska, z.s. zapsaného spolku Článek I. Základní ustanovení 1. Děti Křivoklátska, z. s. (dále jen zapsaný spolek )

Více

(1) Nikdo nesmí být nucen ke sdružování, k členství ve sdruženích ani k účasti na jejich činnosti. Ze sdružení může každý svobodně vystoupit.

(1) Nikdo nesmí být nucen ke sdružování, k členství ve sdruženích ani k účasti na jejich činnosti. Ze sdružení může každý svobodně vystoupit. Zákon č. 83/1990 Sb., ze dne 27. března 1990 o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990 Sb., zákona č. 513/1991 Sb., zákona č. 68/1993 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 230/2006 Sb. a zákona

Více

Způsobu použití výukového materiálu ve vyučování:

Způsobu použití výukového materiálu ve vyučování: Tento dokument vznikl v rámci projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0459 Název školy: Střední odborné učiliště Valašské Klobouky Autor : Ing. Jaroslava Pospíšilová

Více

1.2. Provozovat činnost směřující ke zrušení vyhlášky č. 488/2006 autorského zákona.

1.2. Provozovat činnost směřující ke zrušení vyhlášky č. 488/2006 autorského zákona. STANOVY S.N.A. Preambule Název sdružení Sídlo 1. Poslání a základní cíle sdružení 2. Doba trvání sdružení 3. Členství 4. Vnitřní uspořádání 5. Hospodaření 6. Zánik a způsob majetkového vypořádání při zániku

Více

SROVNÁNÍ NÁVRHŮ NOVELY ÚSTAVY K NKÚ Příloha ke stanovisku Rekonstrukce státu k projednávání novely Ústavy Josef Karlický, Petr Bouda, 25. 4.

SROVNÁNÍ NÁVRHŮ NOVELY ÚSTAVY K NKÚ Příloha ke stanovisku Rekonstrukce státu k projednávání novely Ústavy Josef Karlický, Petr Bouda, 25. 4. SROVNÁNÍ NÁVRHŮ NOVELY ÚSTAVY K NKÚ Příloha ke stanovisku Rekonstrukce státu k projednávání novely Ústavy Josef Karlický, Petr Bouda, 25. 4. 2014 Návrhy, které budou projednány ve druhém čtení dne 29.

Více

238/2000 Sb. ZÁKON ze dne 28. června 2000 ČÁST PRVNÍ HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČESKÉ REPUBLIKY

238/2000 Sb. ZÁKON ze dne 28. června 2000 ČÁST PRVNÍ HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČESKÉ REPUBLIKY 238/2000 Sb. ZÁKON ze dne 28. června 2000 o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů Změna: 586/2004 Sb. Změna: 413/2005 Sb. Změna: 362/2003 Sb., 264/2006 Sb. Změna: 189/2006

Více

1/1993 Sb. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY

1/1993 Sb. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY 1/1993 Sb. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 16. prosince 1992 Změna: 347/1997 Sb. Změna: 300/2000 Sb. Změna: 448/2001 Sb. Změna: 395/2001 Sb. Změna: 515/2002 Sb. Změna: 319/2009 Sb. Změna: 71/2012 Sb. Změna:

Více

ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Ročník 1992. Uverejnené: 15.06.1992 Účinnosť od: 01.07.1992

ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Ročník 1992. Uverejnené: 15.06.1992 Účinnosť od: 01.07.1992 ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY Ročník 1992 Uverejnené: 15.06.1992 Účinnosť od: 01.07.1992 280 Z Á K O N České národní rady ze dne 28. dubna 1992 o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních

Více

Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, transparentnosti a boje proti korupci

Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, transparentnosti a boje proti korupci Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, transparentnosti a boje proti korupci Zastupitelé zvolení do Zastupitelstva hlavního města Prahy za Občanskou demokratickoustranu (dále také

Více

ORGANIZAČNÍ ŘÁD Sdružení JM-Net

ORGANIZAČNÍ ŘÁD Sdružení JM-Net ORGANIZAČNÍ ŘÁD Sdružení JM-Net Valná hromada občanského sdružení dne 10.2.2005 schválila Organizační řád sdružení, ten byl novelizován na náhradní Valné hromadě konané 7.7.2008 a náhradní Valné hromadě

Více

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Č.j. 2214/04 V Praze dne 18. února 2004 PROGRAM SCHŮZE VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Č.j. 2214/04 V Praze dne 18. února 2004 PROGRAM SCHŮZE VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Č.j. 2214/04 V Praze dne 18. února 2004 PROGRAM SCHŮZE VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY která se koná ve středu dne 25. února 2004 v 19.30 hod. v zasedací síni budovy Úřadu vlády České republiky,

Více

PRÁVNÍ ASPEKTY ŘEŠENÍ BEZPEČNOSTNÍCH HROZEB S ÚČASTI OZBROJENÝCH SIL ČR

PRÁVNÍ ASPEKTY ŘEŠENÍ BEZPEČNOSTNÍCH HROZEB S ÚČASTI OZBROJENÝCH SIL ČR PRÁVNÍ ASPEKTY ŘEŠENÍ BEZPEČNOSTNÍCH HROZEB S ÚČASTI OZBROJENÝCH SIL ČR LEOPOLD SKORUŠA 1. Právní instituty ochrany společnosti a státu 1.1 Ústavní instituty Pro život jednotlivce má zásadní význam existence

Více

Statut komisí místní samosprávy

Statut komisí místní samosprávy č. 1/2015 SMĚRNICE Rady města Hradec Králové ze dne 13.01.2015 Statut komisí místní samosprávy schválená usnesením Rady města Hradec Králové č. RM/2015/77 ze dne13.01.2015 Účinnost od Zpracovatel Projednáno

Více

451/1991 Sb. ZÁKON ze dne 4. října 1991,

451/1991 Sb. ZÁKON ze dne 4. října 1991, Systém ASPI - stav k 17.5.2007 do částky 42/2007 Sb. a 20/2007 Sb.m.s. Obsah a text 451/1991 Sb. - poslední stav textu nabývá účinnost až od 1. 1.2009 451/1991 Sb. ZÁKON ze dne 4. října 1991, kterým se

Více

Statut Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci

Statut Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 19. prosince 2007 č. 1439 Statut Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci Článek I Úvodní ustanovení Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci (dále

Více

83/1990 Sb. ZÁKON ze dne 27. března 1990. o sdružování občanů

83/1990 Sb. ZÁKON ze dne 27. března 1990. o sdružování občanů 83/1990 Sb. ZÁKON ze dne 27. března 1990 o sdružování občanů Změna: 300/1990 Sb. Změna: 513/1991 Sb. Změna: 68/1993 Sb. Změna: 151/2002 Sb. Federální shromáždění Československé socialistické republiky

Více

Stanovy HOROLEZCI Jeseník, z. s.

Stanovy HOROLEZCI Jeseník, z. s. Stanovy HOROLEZCI Jeseník, z. s. Čl. I Základní ustanovení 1. HOROLEZCI Jeseník, z. s. (dále jen spolek ) je dobrovolné sdružení fyzických osob, které je založeno v souladu s příslušnými ustanoveními zákona

Více

Stanovy Spolku rodičů a přátel Gymnázia Čakovice, z. s.

Stanovy Spolku rodičů a přátel Gymnázia Čakovice, z. s. Stanovy Spolku rodičů a přátel Gymnázia Čakovice, z. s. Čl. I Název a sídlo 1. Název spolku: Spolek rodičů a přátel Gymnázia Čakovice, z.s., (dále jen Spolek ) 2. Sídlo Spolku: nám. 25.března 100, Praha

Více

16. maturitní otázka (A)

16. maturitní otázka (A) 16. maturitní otázka (A) 16) Právní instituce soustava obecných soudů,druhy soudní moci Ústavní soud, státní zastupitelství, advokacie, notářství Soudnictví, státní zastupitelství, advokacie, notářství

Více

STANOVY GKL. I. všeobecná ustanovení

STANOVY GKL. I. všeobecná ustanovení STANOVY GKL I. všeobecná ustanovení čl. 1. Název, sídlo, trvání sdružení, klubové barvy 1.1. Na základě oboustranné dohody tělovýchovné jednoty Slavoj Praha a Golfového klubu Líšnice, Golfový klub Líšnice

Více

130 Orgány školské právnické osoby. (1) Orgánem školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je ředitel.

130 Orgány školské právnické osoby. (1) Orgánem školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je ředitel. 130 Orgány školské právnické osoby (1) Orgánem školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je ředitel. (2) Orgány školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou

Více

STATUT Řídicího výboru Operačního programu Životní prostředí

STATUT Řídicího výboru Operačního programu Životní prostředí Příloha k č. j.: 83/M/15, 2385/ENV/15 STATUT Řídicího výboru Operačního programu Životní prostředí Článek 1 Úvodní ustanovení 1. Řídicí výbor Operačního programu Životní prostředí (dále jen Řídicí výbor

Více

Hodnocení kvality vysokých škol z perspektivy novely zákona o vysokých školách Telč, 5. května 2016

Hodnocení kvality vysokých škol z perspektivy novely zákona o vysokých školách Telč, 5. května 2016 Hodnocení kvality vysokých škol z perspektivy novely zákona o vysokých školách Telč, 5. května 2016 1 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1- Malá strana tel.: +420

Více

Statut Monitorovacího výboru Operačního programu Životní prostředí

Statut Monitorovacího výboru Operačního programu Životní prostředí Příloha k č.j.: 84/M/15, 2386/ENV/15 Statut Monitorovacího výboru Operačního programu Životní prostředí Článek 1 Úvodní ustanovení Monitorovací výbor Operačního programu Životní prostředí (dále jen Monitorovací

Více

174/1968 Sb. ZÁKON. ze dne 20.prosince 1968. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Změna: 575/1990 Sb. Změna: 159/1992 Sb.

174/1968 Sb. ZÁKON. ze dne 20.prosince 1968. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Změna: 575/1990 Sb. Změna: 159/1992 Sb. 174/1968 Sb. ZÁKON ze dne 20.prosince 1968 o státním odborném dozoru nad bezpečností práce Změna: 575/1990 Sb. Změna: 159/1992 Sb. Změna: 47/1994 Sb. Změna: 71/2000 Sb. Změna: 124/2000 Sb. Změna: 151/2002

Více

Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2013 VI. volební období

Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2013 VI. volební období Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2013 VI. volební období Návrh poslance Ladislava Šincla na vydání zákona o výplatě dodatečné náhrady za pohledávky vedené u Union banky, a. s., v konkursu

Více

Popis volebního systému - schéma: volební systém -

Popis volebního systému - schéma: volební systém - Popis volebního systému - schéma: volební systém - Navrhovaný volební systém vychází z postulátu, že všechny moc patří lidu. Státní moc je rozdělena na 4 samostatné pilíře státní moci, které jsou na sobě

Více

STANOVY. Čl. 1 Úvodní ustanovení. Čl. 2 Právní postavení sdružení. Čl. 3 Cíl činnosti sdružení. Čl. 4 Členství

STANOVY. Čl. 1 Úvodní ustanovení. Čl. 2 Právní postavení sdružení. Čl. 3 Cíl činnosti sdružení. Čl. 4 Členství Stanovy sdružení STANOVY Čl. 1 Úvodní ustanovení Název občanského sdružení: Křídla pro pěstouny o.s. (dále jen sdružení ) Sídlo sdružení: Podlažice 111, 538 51 Chrast Čl. 2 Právní postavení sdružení 1.

Více

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu Vláda České republiky vyhlašuje výběrové řízení na služební místo náměstka pro státní službu. Posuzovány

Více