MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE PROSINEC 2009 ČÍSLO 6 ZDARMA. Polistopadový vývoj pohledem přímých aktérů / 25

Transkript

1 economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE PROSINEC 2009 ČÍSLO 6 ZDARMA Miroslav Kalousek rozhovor / 14 Jiří Grygar proti šarlatánství / 12 Polistopadový vývoj pohledem přímých aktérů / 25 Gaudeamus slaví 60 let / 41 Fakulta managementu VŠE slaví 15 let / 34 Kopírování zdarma na VŠE / 3 Zahraniční studentka / 20 Mladý a úspěšný Miroslav Kollár / 22 Vinyasa flow jóga / 20

2 2 Editorial Dvacet let si už užíváme tržního hospodářství. Málokdy si uvědomíme, jaká úžasná výhoda to je. Nemusíme stát (spát) fronty na vše potřebné, jen málokdy musíme využít služeb černého trhu. Doktor Pivoňka ze seriálové detektivní kanceláře Ostrozrak přišel za války k jednomu takovému černému obchodníkovi. Na stěně u obchodníka viselo několik na první pohled vzácných obrazů. Jestli se nemýlím, tohle je pravý Špála, udiveně poznamenal Pivoňka. Když byl vyměněnej za pravý prase, tak asi jo, souhlasil obchodník. Je hrozné, co s masem a uměním dokáže udělat regulace. Nejen o regulacích hovořily významné osobnosti, které jsme požádali o rozhovor k výročí dvaceti let od pádu komunismu u nás. Cimrmanologové prý nově odhalili za trámem jednoho londýnského domu korespondenci Járy Cimrmana s Karlem Marxem. Milý Karle, raději to pořádně promysli, ale mám dojem, že za úvahy, které jsem ti zaslal (a mohlo by z nich být pěkné dílko), bych měl dostat něco nad hodnotu toho, žes mi pěkně poděkoval. Od té doby, co byly vynalezeny peníze, není třeba děkovat vůbec. Jestli Ty mě nevykořisťuješ, píše Cimrman. O Marxovi se v Economixu také píše. Ekonomie není jen v pohádkách, ale také v písních. Gottova píseň To musím zvládnout sám je variací na téma individuálního svobodného úsilí. Zpívá-li někdo pomoc žádnou nežádám a na dveře nápis dám: To musím zvládnout sám, vyjadřuje tím odmítání jakékoli pomoci, každé intervence. Buď sbohem táto, ty ses dřel, abych já bezstarostný spánek měl! Ač toto dvojverší písně Léta prázdnin vznikl v éře socialismu, jasně podkopává Marxův požadavek zrušení institutu dědictví, protože lidé prý díky dědictví nemají rovné šance, nikdo by neměl být bezpracně zvýhodněný. Jakmile se něco dostane do písní, natož do zlatého Karlova hrdla, nemůžeme již takovou pravdu zpochybnit (a to platí i pro Marxe). Tatáž píseň pokračuje: Tak sbohem táto, musím jít, vždyť malí můžeme jen chvíli být a pak už dětství je to tam, už se musím starat sám, kudy v nouzi, kudy kam. Zde se jedná o apel na osobní odpovědnost v sociální oblasti, na což upozornil například Miroslav Kalousek na posledním Ekofóru. Více se dozvíte v rozhovoru, který nám exkluzivně poskytl ve své pracovně ve sněmovně. Hej, páni konšelé, vyslyšte nevinný přání! Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj! Hezké zvolání, ale zpěvák si musí dát pozor, aby konšelé přece jen jeho touhu po ráji nevyslyšeli a nezačali budovat něco krásného, sociálního a spravedlivého. Píseň Kde jsi? lze vysvětlit jako ódu na hledání podnikatelských příležitostí. Nebo to je elegie nezaměstnaného? Slogan Já žil, jak jsem žil je ve skutečnosti vyjádření respektu k nákladům obětované příležitosti. Autor, textař Zdeněk Borovec, naprosto jasně říká, že nelituje své volby v minulosti, uvědomuje si všechny alternativní příležitosti, ale mohl si samozřejmě vybrat jen jednu. Tam kde kdysi byl Babylon, je holá pláň... a všude kolem tráva. Píseň samozřejmě řeší otázku, proč k zániku Babylonu došlo. Byl to trest městu měst (které) předčasně se chtělo dotknout hvězd. A jsme u jádra věci jednalo se o investici, která byla nad hranicí tehdejších produkčních možností. Babylon prý zanikl zásahem Boha, který zmátl lidem řeč, čímž si nerozuměli a tím je rozehnal. Kdo ale o takové stavbě rozhodl? V Bibli, v První knize Mojžíšově, stojí: Tu si řekli vespolek: Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme. A ještě si řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Lidé se prý vespolek rozhodli postavit věž ke své oslavě, aby nebyli rozptýleni, což znamená, že bylo nutné vytvořit nějaký ústřední bod, ke kterému by celý kraj mohl tíhnout. Nešlo o rozhodnutí udělané vespolek, protože jednotlivci se jistě snažili maximalizovat užitek i ve starém Babylonu a o společnou a velmi nákladnou slávu mohl stát málokdo. Tato stavba neměla ekonomické opodstatnění, v žádném případě to nemohl být investiční výdaj. Leda propagační akce, která měla pro tehdejší obyvatele diskutabilní efekty. Šlo o pouhou reprezentaci vládců, kteří tím chtěli dát na obdiv sebe sama. Nelze se divit, že lidé raději fi n- govali zapomnění řeči a rozutekli se do okolních zemí, kde se žádné babylonské věže nestavěly. Přeji vám příjemné čtení a hodně štěstí do dalšího akademického roku. Vladimír Štípek, šéfredaktor obsah Na VŠE můžete kopírovat zdarma! / 3 Aktuality / 4 Otevření sportovního areálu Třebešín / 4 Kolej Jarov I. E je po rekonstrukci / 4 Autogramiáda nové knihy historika Františka Stellnera / 5 Křest nové knihy Davida Grubera na VŠE / 5 Den s VŠE / 6 Kurz hostujícího profesora Waldenegga na VŠE / 6 Startup roku 2009 zná své vítěze / 7 Privatizace v Čechách úspěch, či tragédie? / 8 Klaus v roli moderátora semináře CEP o Thomasi Malthusovi / 9 Esence skutečného podnikání na VŠE / 10 EconTech aneb Co vznikne, když spojí síly technik s ekonomem? / 11 Boj astronoma Jiřího Grygara proti šarlatánství / 12 Miroslav Kalousek: Spravedlnost přenechejte Bohu, já jsem tady na přerozdělování / 14 Premiér Jan Fischer na VŠE / 16 Jsou ekonomové v ČR magistři, nebo inženýři? / 18 ISIC tradiční zelený průvodce studentů / 18 Stáž v Düsseldorfu u firmy Henkel / 19 Zahraniční studentka Anna Loginovskaja / 20 Mladý a úspěšný Miroslav Kollár / 22 Demokracie a svoboda: stala se někde chyba? / 24 Prezident Václav Klaus o polistopadovém vývoji u nás / 25 Polistopadový vývoj u nás pohledem Miloše Zemana / 28 Petr Uhl: Jsem stále marxista / 30 Jan Vidím, studentský předák na VŠE / 31 Miroslav Ševčík: Jak probíhal 17. listopad Rok skončil kandidaturou na rektora. / 32 Fakulta managementu slaví 15 let / 34 Jindřichohradecký časopis The Sometimes / 35 Centra podpory handicapovaných studentů na vysokých školách / 36 Paraple nejsi v tom sám / 37 Vinyasa flow jóga / 38 Aktuality ze sportu / 38 Studenti úspěšně závodili na mistrovství světa v Adventure Race / 39 Jak to chodí ve Filmovém klubu VŠE / 40 Gaudeamus slaví 60 let / 41 Strach na VŠE / 42 Projekce filmu Živý mrtvý a beseda se Stanislavem Motlem na VŠE / 42 Recenze filmu: Nový měsíc (Twilight: New Moon) / 43 Recenze knihy: Mojca Kumerdejová Víc než žena / 43 economix Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Stanislav Janeček, Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Štěpán Mejzlík, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha. Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. Economixu: redakce@economix.cz Vydal: Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3 Pokud si chcete na VŠE něco zkopírovat, stojí vás jedna kopie 1,70 Kč. Studentské sdružení Ekonom však přineslo na VŠE projekt rozmnož.to, a tak mají nyní studenti VŠE, kteří jsou držiteli platných studentských karet ISIC, možnost kopírovat zdarma. Tato možnost je však jen na kopírovacím zařízení v Rajské budově pod schody vlevo od RB101. Cílem projektu je poskytnout všem studentům VŠE pohodlné kopírovací a tiskové služby zdarma prostřednictvím moderního víceúčelového kopírovacího stroje Konica-Minolta Bizhub 421. Studenti si zatím mohou pořizovat jen jednostranné černobílé kopie ve formátu A4. Připravuje se však i možnost tisku dokumentů zaslaných na zařízení prostřednictvím webových stránek projektu (www. rozmnoz.to). Projekt rozmnož.to hradí náklady na svůj provoz z prodeje inzertního prostoru, který je umístěn v záhlaví každé pořízené kopie. Předloha je proto zmenšena na 90 % originálu, což téměř nepoznáte. Počet kopií, které si takto budete moci každý kalendářní měsíc pořídit, je omezen na jedno sto. Na VŠE můžete kopírovat zdarma! zpravodajství 3 Každý student při své registraci na dostane vlastní účet a pořízené kopie se mu z něj budou odečítat. Studentské sdružení Ekonom působí na VŠE již téměř čtyři roky a za tu dobu uspořádalo pro studenty VŠE pod názvem Ekofórum sedmnáct na VŠE nejnavštěvovanějších přednášek s významnými osobnostmi ekonomického a politického života nejen v ČR. Hosty Ekofór byli Václav Klaus, Miloš Zeman, Mirek Topolánek, Jiří Paroubek, Miroslav Kalousek, Eduard Janota, Ivan Mikloš, Alexandr Vondra, Tomáš Julínek, Pavel Bém, Evžen Tošenovský, Jiří Čunek, Petr Nečas, Martin Říman, Mojmír Hampl, Pavel Kohout a Tomáš Sedláček. Ekonom rovněž pro studenty VŠE vydává studentský magazín Economix distribuovaný zdarma v tištěné i elektronické podobě. Ekonom na VŠE pořádá také filmové projekce a koncerty a podílí se na dalších studentských projektech a aktivitách. Projekt Rozmnož.to je tak po téměř ročních přípravách další realizovanou aktivitou tohoto sdružení zaměřenou na studenty VŠE. Pokud se chcete podílet na aktivitách sdružení Ekonom, chcete na VŠE realizovat zajímavý projekt a potřebujete pro něj zázemí nebo se chcete stát redaktorem či fotografem magazínu Economix, kontaktujte nás. Více informací najdete na Zvláštní poděkování za realizaci projektu rozmnož.to na VŠE patří kvestorovi Liboru Svobodovi, bez jehož záštity bychom na VŠE projekt zcela jistě zrealizovat nemohli. Dík za spolupráci patří také pracovníkům Výpočetního centra VŠE, zejména pak Jakubu Vorlovi. Autor: Martin Steiner

4 4 zpravodajství ZEMŘEL EKONOM P. A. SAMUELSON V neděli 13. prosince 2009 zemřel ve věku 94 let ekonom Paul A. Samuelson. Samuelson výrazně ovlivnil ekonomickou teorii i hospodářskou politiku druhé poloviny 20. století. Byl autorem známé učebnice Ekonomie, jež poprvé vyšla v roce 1947 a dočkala se mnoha překladů. Působil jako poradce prezidentů Kennedyho a Johnsona. V roce 1970 obdržel Nobelovu cenu za ekonomii. VŠE MÁ NOVOU PROREKTORKU Novou prorektorkou pro studijní a pedagogickou činnost se stala od 24. listopadu 2009 doc. Ing. Hana Mikovcová, Ph.D. Ve funkci nahradila zesnulého doc. Felixe Koschina. Doc. Mikovcová působila v letech ve funkci proděkanky pro pedagogickou činnost Fakulty podnikohospodářské. VYHLÁŠENÍ INTERNÍ GRANTOVÉ SOUTĚŽE (IGS) NA ROK 2010 Právě začíná výběrové řízení v rámci soutěže na podporu projektů specifického vysokoškolského výzkumu prováděného studenty doktorského nebo magisterského programu. Výběrové řízení vyhlašuje interní grantová agentura VŠE a přihlášky se podávají nejpozději do 5. ledna Podrobnosti na www. vse.cz/iga/igs-vyhlaseni.php. BEZPEČNOST 21. STOLETÍ: POTŘEBUJEME SVĚTOVÉHO ČETNÍKA? Klub mladých politologů uspořádal 16. prosince 2009 od v RB105 VŠE na Žižkově přednášku spojenou s diskusí na téma bezpečnosti 21. století. Na přednášce se představil Ing. Zbyněk Dubský, Ph.D., specialista na konflikty a evropskou bezpečnost. Více na SETKÁNÍ S GENERÁLNÍM ŘEDITELEM TŘINECKÝCH ŽELEZÁREN, a. s. Klub mladých manažerů pořádal přednášku na téma Firemní kultura velké firmy. Hostem této přednášky byl doc. Ing. Jiří Cienciala, CSc., generální ředitel společnosti Třinecké železárny, a. s. Přednáška se konala ve čtvrtek 17. prosince 2009 od 18 hodin v NB350 VŠE na Žižkově. Více na NEJLEPŠÍ GOLFISTKA ZUZANA MAŠÍNOVÁ NAVŠTÍVILA VŠE Golf Networking Club (GNC) ve středu 25. listopadu 2009 uspořádal v posluchárně Rajské budovy besedu s českou golfistkou Zuzanou Mašínovou, která získala v letech ocenění Hráčka roku udělované Českou golfovou federací. MIMOSEMESTRÁLNÍ KURZ V LEDNU 2010 Mezinárodní management v podmínkách globalizace. Economy of China je název mimosemestrálního kurzu v anglickém jazyce, který bude probíhat ledna Více informací na zprava/ Autoři: Lucie Cepáková, Kateřina Dvořáková Otevření sportovního areálu Třebešín V úterý 15. prosince 2009 byl slavnostně otevřen nový sportovní areál Třebešín. Událost zahájil svým projevem rektor Hindls, ve kterém poděkoval lidem a organizacím zainteresovaným na realizaci projektu. Poté rektor spolu s ředitelem CTVS Milošem Pádivým a zástupcem dodavatele stavby slavnostně přestřihli pásku a symbolicky halu otevřeli pro akademickou veřejnost. Akce se také účastnila starostka MČ Praha 3 Milena Kozumplíková, zástupci rektorátu a řada bývalých i současných vyučujících tělesné výchovy na VŠE. Areál bude možné využívat pro potřeby kurzů tělesné výchovy, trénovat zde mohou i školní reprezentační družstva. Hala je také vybavena horolezeckou stěnou a speciálním sportovnězdravotnickým centrem pro handicapované studenty, kteří zde mají možnost provádět speciální rehabilitační a jiná cvičení. Autor: Zuzana Žiačiková Kolej Jarov I. E je po rekonstrukci V pondělí 7. prosince 2009 byl po rekonstrukci slavnostně otevřen blok kolejí Jarov I. E. Nejdříve v hlavním vestibulu kolejí Jarov I. proběhly slavnostní projevy věnované otevření nového bloku, poté byla ve spojovacím tunelu slavnostně přestřižena páska za účasti vedení VŠE, zástupce zhotovitele a zástupců z Centrální kolejní rady VŠE (CKR). Za vedení VŠE se otevření účastnili rektor Richard Hindls, prorektorky Stanislava Hronová a Hana Machková a samozřejmě i kvestor Libor Svoboda. Účastnila se i starostka MČ Praha 3 Milena Kozumplíková. Poté proběhla prohlídka některých buněk pro šest až osm studentů a nově zrekonstruované ordinace. Nově již nejsou pokoje vybaveny masážními sprchami, ale v pokojích, do kterých bylo možné nahlédnout, je i přes nepraktičnost umístěno WC opět v téže místnosti jako sprcha či umyvadlo. Názorům architektů a studentů na nově provedenou rekonstrukci se budeme věnovat v některém z dalších čísel Economixu. Autor: Vladimír Štípek

5 zpravodajství 5 Autogramiáda nové knihy historika FRANTIŠKA STELLNERA Vedoucí katedry hospodářských dějin NF VŠE doc. František Stellner, který je autorem již řady publikací, dokončil nedávno novou monografii s názvem Rusko a střední Evropa v 18. století. Autogramiáda knihy proběhla 19. listopadu 2009 v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici v Praze, které se shodou okolností objevilo v některých scénách ve filmové komedii Vrchní, prchni! Úvodní slovo pronesl děkan Národohospodářské fakulty doc. Jiří Schwarz. Podle děkana Schwarze má kniha rozsah ekonomické publikace, tedy menší rozsah, než běžně mají na historii zaměřené monografie. Schwarz tím ocenil snahu autora nezatahovat čtenáře do podřadných detailů a úsilí uvést důležité skutečnosti a relevantní události. O složitosti čerpání z dobových pramenů píše Stellner v úvodu monografie: Ruský výzkum ztížila komunistická diktatura, jež omezila přístup do archivů, nepracovala s imperialistickou literaturou a rozhodně nepreferovala výzkum 18. století. K pokroku v oblasti průzkumu tohoto období v době totality tak na ruské straně téměř nedocházelo. Bylo tedy nutné pracovat s literaturou vydanou v 19. století a zpracovávat z různých úhlů pohledu i prameny druhé strany, tedy střední Evropy (často německých pramenů), což je pro historika obtížnější, neboť musí počítat s jednostrannou interpretací a nemůže prameny obou stran jednoduše porovnávat. Jde o první díl zamýšlené série zaměřené na toto téma, která však bude mít podle autora nejvýše díly dva. Monografii vydalo nakladatelství Setoutbooks.cz. Mezi starší monografie doc. Stellnera patří například Sedmiletá válka v Evropě (2000), Fridrich Veliký (1998) a Poslední německý císař (1995). Autor: Vladimír Štípek Křest nové knihy Davida Grubera na VŠE Každý čtvrtek pořádá Klub mladých manažerů (KMM) setkání s významným manažerem či podnikatelem. Dne 26. listopadu 2009 pozval KMM na VŠE známého českého spisovatele Davida Grubera, autora více než 50 knih. Na začátku přednášky byla pokřtěna jeho nejnovější kniha Time management 5. generace. Křtu se zúčastnil i děkan Národohospodářské fakulty doc. Jiří Schwarz, který v úvodu z knihy citoval zajímavý příběh z oblasti genderového managementu. Poté na toto téma hovořil David Gruber. Nejprve vysvětloval, jak rozdílně funguje mozek mužů a žen. Levá a pravá hemisféra je spojena vazníkem. Ženy mají větší vazník mezi oběma hemisférami, zatímco u mužů je tento vazník menší, proto mohou muži jednat buď rozumově, nebo pocitově, ne obojí najednou. Dále uvedl, proč vznikají konflikty mezi oběma pohlavími. Jde o to, že obě skupiny chtějí něco jiného. Ženy mají potřebu si posedět a popovídat s kamarádkou, touží po duševním porozumění, dokážou vycítit potřebu u někoho jiného (například malého dítěte) a umějí vyjadřovat lásku a pocity. Naproti tomu muži chtějí být neustále obdivováni, mít uvařeno a uklizeno, nechtějí být zatěžováni zbytečnými starostmi a chtějí mít dostatek sexu. Od genderového managementu David Gruber přešel k tématu beneopedie. Toto slovní seskupení sám vymyslel a dalo by se vyjádřit jako techniky duševní práce. Beneopedie pojednává o komunikačních a manažerských dovednostech, například o uspořádání času, prezentačních dovednostech, etickém chování, zvládnutí výběrových pohovorů a zkoušek, vedení lidí, řešení konfliktních situací atd. Nástrojem v beneopedii jsou psychovzorce, což jsou určité zákonitosti chování a jednání člověka. V podstatě jde o obecné matematické vzorce, které platí v psychologii. Existují například následující psychovzorce: opozice vědomí, seberealizace, emoční management či profesionální koncentrace. Ke konci setkání pokládali studenti Davidu Gruberovi různé otázky. Na závěr prozradil své heslo, kterým se řídí: Dělej, co musíš, a pak budeš dělat to, co jsi chtěl. Autor: Stanislava Černovská

6 6 zpravodajství Den s VŠE Na VŠE se v sobotu 21. listopadu 2009 uskutečnil další ročník Dne s VŠE, který je určen především absolventům, ale i těm, kteří se o dění na VŠE zajímají a chtějí strávit několik hodin s bývalými i současnými akademickými pracovníky školy. Letos se akce zúčastnilo kolem 1400 návštěvníků, což je rekordní účast. Takový počet značně převýšil kapacitu Vencovského auly, v níž se konalo slavnostní zahájení, proto bylo možné úvodní program sledovat i na obrazovkách na jiných místech po škole. Zmíněné zahájení doprovázel orchestr VŠE Musica Oeconomica Pragensis, moderátorkou byla Martina Kociánová. Úvodní projevy přednesli rektor VŠE Richard Hindls a Geron Mittendorfer, generální ředitel České spořitelny. Tento úsek večera poté zakončil orchestr VŠE Svitou pro sólo flétnu a skladbou Pirates of the Caribbean. Po přestávce následovaly dva paralelní programy. Ve Vencovského aule probíhala panelová diskuse, kterou moderoval rektor Hindls. Kromě jiných zde vystoupil Martin Jahn nebo Taťána Le Moigne. V jednotlivých posluchárnách Rajské budovy se návštěvníkům představily všechny fakulty VŠE. Účastníci těchto prezentací byli seznámeni se studijními programy fakult, ale mohli si poslechnout i přednášky s ekonomickou tematikou. Zazněly i kritické názory na pořádání podobných akcí pro absolventy místo většího počtu vědeckých konferencí. S menším zpožděním po těchto prezentacích vystoupila skupina ABBA Stars. Přes v programu avizovanou skutečnost, že jde o kopii koncertu ze 70. let, bylo mluvené slovo mezi písničkami naprosto aktuální. Poté si mohli návštěvníci vybrat opět ze dvou alternativ. V RB 101 proběhlo představení divadelního spolku S Bojkou v zádech s názvem ID aneb Velmi Špatný Den Alexandra Komárka. Ve Vencovského aule mezitím proběhl program Folklorního souboru Gaudeamus, který na VŠE působí již 60 let. Vyvrcholením večera byl koncert skupiny Beatles Revival, na kterém zazněly největší hity legendární britské skupiny. Další informaci o minulých i budoucích akcích naleznete na Autor: Vladimír Štípek Kurz hostujícího profesora Waldenegga na VŠE Ve dnech proběhl na VŠE mimosemestrální kurz 5HD381 Chapters on Economic History: Der kranke Mann Europas? Die Entwicklung der Habsburgermonarchie zwischen 1815 und 1914 unter besonderer Berücksichtigung sozioökonomischer Aspekte. Kurz připravila katedra hospodářských dějin Národohospodářské fakulty a týkal se vývoje habsburské monarchie v letech 1815 až 1914 se zvláštním důrazem na sociálně-ekonomické aspekty. Jak podnázev kurzu napovídá, šlo o německy vyučovaný seminář, který vedl rakouský historik prof. Dr. Georg Christoph Berger Waldenegg. Ten na naší alma mater hostoval coby profesor z Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg. Profesor Waldenegg se dění na VŠE neúčastnil poprvé, neboť již v minulých letech se jako řečník a organizátor podílel na vědněhistorických mezinárodních konferencích pořádaných rovněž Národohospodářskou fakultou. Waldeneggův historický záběr se nejčastěji pohybuje v rozmezí 19. století a konce první světové války, čemuž odpovídala i témata probíraná na semináři. Kurz byl členěn na dvě nestejně velké části první semináře probíhaly formou přednášení profesora Waldenegga a na posledním semináři se hovořilo o tématech (k probírané látce relevantních), která si připravili sami studenti. Z této části lze vyzdvihnout například velmi přínosnou diskusi o paralelách mezi Evropskou unií a Rakousko-Uherskem, konkrétně o identitě občanů členských států EU a identitě občanů jednotlivých zemí Rakouska-Uherska. Ze strany profesora Waldenegga nešlo pouze o standardní výklad dějin, jeho přístup převyšoval rámec běžných učebnic dějin. Profesor Waldenegg, ač rodilý Rakušan, hovořil nadstandardní Hochdeutsch. Seminář Der kranke Mann Europas? byl také příležitostí zdokonalit své jazykové znalosti prostřednictvím výuky vedené rodilým mluvčím. Oproti angličtině je totiž němčina na VŠE v tomto směru výrazně znevýhodněna. Kurz byl ohodnocen 4 ECTS kredity. Kapacita byla zaplněna pouze z jedné pětiny. Podle vyjádření studentů kurzu se není třeba obávat, že by potenciální zájemce se svou jazykovou úrovní u profesora Waldenegga nestačil tempu kurzu, neboť výuka byla vedena velmi citlivě a vyučující se pravidelně účastníků dotazoval, zda všemu, co vykládá, rozumějí. O dalších mimosemestrálních kurzech katedry hospodářských dějin se můžete dovědět na stránkách khd.vse.cz. Autor: Stanislav Janeček

7 zpravodajství Startup roku 2009 zná své vítěze 7 Od pondělí 7. prosince 2009 známe v pořadí již třetího vítěze soutěže studentských podnikatelských nápadů Startup roku. S projektem Smart Parking se jím stal Bc. Jiří Kouble, student pátého ročníku Fakulty podnikohospodářské VŠE. Získal tak i hlavní cenu, kterou je možnost získání investice ve výši až tří milionů korun. Zařadil se tak po bok minulých vítězů, dnes již podnikatelů, Jakuba Havrlanta ( a Lukáše Žďárského ( Speciální cenu za inovativní přístup získal Tomáš Hodboď z brněnské Masarykovy univerzity za projekt Boofi.cz. Cílem soutěže Startup roku 2009 je vybrat nejlepší studentský podnikatelský nápad a podpořit výherce při jeho realizaci. Do soutěže se může přihlásit každý student vysoké nebo vyšší odborné školy v České republice do věku 27 let. Do soutěže se mohou přihlásit také libovolně velké týmy. Soutěž je koncipována jak pro studenty, kteří s podnikáním nemají žádné zkušenosti, tak pro již podnikatelsky aktivní studenty. V porotě zasedají odborníci z praxe, jako je Taťána Le Moigne (Country Business Manager Google Česká Republika) a Ondřej Fryc (obchodní ředitel a předseda představenstva Mall.cz). Rozvojové a poradenské centrum VŠE v porotě zastupuje jeho ředitel Martin Lukeš a zasedl do ní i vítěz prvního ročníku soutěže Jakub Havrlant, zakladatel projektu bezrealitky.cz. Obdobné soutěže se orientují většinou na internetové projekty, Startup roku je však otevřen různorodým oblastem a formám podnikání. Přihlášené projekty posuzujeme podle jejich kvality, inovativnosti a šance na obchodní úspěch, říká Kamil Vacek, ředitel společnosti Glocal Consulting, která je jedním z organizátorů soutěže a investorem vítězného projektu. O tom, že soutěž Startup roku spolupracuje s opravdu schopnými studenty a pomáhá na svět kvalitním projektům, svědčí i to, že vítěz prvního ročníku, projekt bezrealitky.cz, je jedním z nejúspěšnějších startupů v ČR. Ze dvou studentů s nápadem na papíře se tak během dvou let stala dvojka českého realitního trhu, dodává Kamil Vacek. Letošního ročníku se účastnilo přes 40 projektů, ze kterých vybrala odborná porota deset finalistů. Kromě vítězného projektu se ve finále prezentovaly i další neméně zajímavé podnikatelské nápady. Například Albania Travel s plánem organizovat zájezdy do Albánie nebo projekt pro výrobu a rozvoz dietních jídel. Nechyběli ani zástupci internetového businessu. Vedle již zmiňované komunitní služby Doofi. cz, která na principu Facebooku tvoří propracovanou síť pro filmové fanoušky z celého světa, byl představen i projekt Moneybro.cz pro peer-to-peer systém finančních půjček. Více informací o soutěži, stejně jako přihláška do příštího ročníku, je k dispozici na adrese S Jiřím Koublem jsme si povídali o jeho vítězném projektu rotačních parkovacích systémů Smart Parking. Kde se vzala prvotní myšlenka na vítězný podnikatelský nápad? Bylo to náhodou. Pro potřeby jednoho projektu jsem hledal různé druhy zabezpečení parkovišť. Tohle řešení mě opravdu zaujalo. Hlavně proto, že takhle dokážeme dát na plochu dvou parkovacích míst dvanáct automobilů. Funguje již v ČR podobný systém? Ne, takový systém zatím v Čechách není. Jak vidíte další perspektivu pro svůj nápad? Nyní jsme ve fázi jednání s výrobcem. V zásadě jsou možné dva modely. Buď budeme tvořit jejich exkluzivní zastoupení pro Českou republiku a Slovensko, nebo budeme zařizovat pronájem zařízení. Druhá možnost pochopitelně vyžaduje vyšší počáteční investici. Pokud bychom systémy pouze distribuovali, bylo by to samozřejmě kapitálově jednodušší. Můžete čtenářům krátce vysvětlit, jak rotační parkovací systém funguje? Auto najede na plošinu, a jakmile řidič vystoupí, systém posune tuto plošinu o jednu pozici nahoru. Tím je systém znovu připraven přijmout další auto. A jakmile se řidič vrátí a chce odjet, stiskne tlačítko s číslem pozice, na které jeho auto stojí. Systém požadovanou plošinu přemístí dolů na výjezdovou pozici. Jak dlouho to trvá? Nebude řidič muset na svůj vůz dlouho čekat? Z nejvyšší polohy se dostane vůz do výjezdové polohy za minutu. Jak se k tomu staví konkurence? Máme indicie, že jakmile jsme začali jednat s výrobcem, začaly se ozývat české firmy s tím, že by měly o spolupráci také zájem. Rozhodně jde i o čas, kdo tento trh takříkajíc urve první. Kde vidíte největší uplatnění rotačního parkovacího systému? Nejprve jistě oslovíme radnice a městské části. Dále pak přicházejí v úvahu developerské společnosti, hotely, nemocnice a další. Konkrétně v Praze si dokážu představit využití v okrajových částech. Například na sídlištích auta běžně parkují na trávě a vedení radnice je za to neustále vystavováno kritice ze strany opozice. Takže tam by s uplatněním nebyl problém. Nebude to hyzdit ulice? Je zde i možnost zakomponovat systém do země, kdy vjezd je nahoře a systém auta uklízí směrem dolů. Jak jste se k této soutěži vůbec dostal? O informační schůzce k soutěži jsem se od kamaráda dozvěděl zhruba deset minut před jejím začátkem. Takže to byla spíše souhra náhod. Autor: Štěpán Mejzlík

8 8 zpravodajství Privatizace v Čechách úspěch, či tragédie? byla existence poradního sboru z Británie, který působil na ministerstvu financí a s nímž byly konzultovány všechny transformační kroky. Následovala diskuse, ve které byly oběma pány vysvětleny různé okolnosti dané problematiky. Za zmínku stojí otázka směřovaná na Dušana Třísku. Týkala se vzniku legislativního rámce privatizace. Tříska uvedl, že to byl on, kdo její legislativní rámec vytvořil, protože v té době neexistovalo žádné obchodní zákonodárství to začalo platit až , takže první vlna probíhala bez obchodního zákoníku. Ani dnes prý není naše právo připraveno na transformaci společnosti (z důvodu existence lobby, soudcovské mafie atd.), proto se tehdy ani nedalo čekat na vytvoření právního řádu a bylo nutné provést privatizaci rychle, než se do procesu zapojí zájmové skupiny. Ekonomický klub Mladé občanské platformy zorganizoval 2. prosince 2009 přednášku na téma privatizace v Čechách. Jako hosté byli pozváni Ing. Petr Koblic, který v dnešní době zastává místo ředitele Burzy cenných papírů Praha, a Ing. JUDr. Dušan Tříska, CSc., který je nazýván otcem kuponové privatizace, ale v dnešní době působí jako člen konzultativního orgánu prezidenta republiky pro právo a legislativu a nebo ho také můžeme potkat při přednáškách na VŠE, jelikož je členem katedry ekonomie Národohospodářské fakulty. Nejprve začal prezentovat své myšlenky Petr Koblic, který přednesl negativa kuponové privatizace. Své vystoupení začal konstatováním, že na českém kapitálovém trhu došlo ke zmizení drobných českých investorů. V ČR bylo kolem roku 1993 asi kolem pěti milionů drobných akcionářů, z nichž se téměř každý účastnil této privatizace. V roce 2000 se zjistilo, že se počet drobných akcionářů, kteří aktivně obchodovali, zmenšil na jeden až dva tisíce lidí, což bylo okolo dvou procent původních akcionářů, v Maďarsku ve stejné době bylo 35 % akcionářů. V dnešní době se situace zlepšila a působí zde zhruba 70 tisíc akcionářů, kteří tvoří okolo 20 % trhu. Dále uvedl, že v ČR klesla důvěra k domácím fondům. Firmy, které během roku 1998 zakládaly nové fondy, raději zdůrazňovaly, že nejsou české, a tudíž se lidé nemusí bát o své peníze. Slovo fond se stalo téměř sprostým slovem. Petr Koblic vyjádřil znepokojení nad poklesem počtu domácích investorů, kteří mají na burze asi jen pětiprocentní podíl. Podle Koblice je chyba, že zde není silný domácí sektor, který by nakoupil domácí cenné papíry. Problémem je podle něj také složitá legislativa. Pokud chce česká firma emitovat cenné papíry, založí si matku například v Holandsku, a pak teprve zde umístí akcie na burzu. Všechny firmy se bojí české legislativy, protože zde existuje konstitutivní zápis do rejstříku (tj. zápis není pouze oznamovací, jak je tomu v zahraničí). Není tedy možné při emisi akcií zajistit, aby investoři, kteří zaplatí peníze na účet prodejního agenta, ihned dostali akcie. V ČR to funguje takovým způsobem, že je nejdříve nutné zaplatit, poté to posoudí soudce, který transakci potvrdí, a až následně mohou investoři dostat akcie. Poté dostal prostor obhájit své názory Dušan Tříska, který se pokusil přiblížit vznik myšlenky kuponové privatizace. Vysvětlil, že naše republika měla naprosto jiné institucionální uspořádání než například Maďarsko, kde jisté soukromé vlastnictví existovat mohlo, kdežto u nás soukromé vlastnictví reálně nebylo, proto celá myšlenka vyrůstala takzvaně na zelené louce. Dušan Tříska také vyprávěl o své účasti na proslulé cestě Václava Havla do Ameriky v únoru 1990, během níž Havel přednesl slavný projev před Kongresem. Zde se mimo jiné setkali i s Henrym Kissingerem, ministrem zahraničí prezidentů Nixona a Forda, který jim předpověděl, že transformace socialistické ekonomiky na kapitalistickou bude téměř nemožná a poteče při ní hodně krve. Podle Třísky tehdy nebylo cílem zvyšovat efektivnost privatizovaných podniků, ale ekonomiky jako celku. Tvrdilo se, že naše ekonomika v roce 1990 byla z 80 % takzvaně nereformovatelná. Problémem také bylo, že se nevědělo, kterých 20 % ekonomiky je v pořádku, tedy reformovatelných. Transformátoři ekonomiky začínali úplně od nuly, zajímavostí Rozhovor s Dušanem Třískou Na přednášce o privatizaci jste řekl, že její průběh musí být rychlý. Proběhla tedy zdejší kuponová privatizace dostatečně rychle? Trvám na tom, že rychlost byla opravdu zásadní. Samozřejmě tam byly nějaké chyby a problémy, ale když se teď ohlédnu nazpět, tak žasnu, jak to bylo provedeno rychle. Když si uvědomíme, že tehdy se přes noc tvořil právní řád, investiční privatizační fondy nebo sekundární trh s cennými papíry, tak to byl skoro zázrak. S dnešní dobou, kdy vše dlouho trvá, je to neporovnatelné.

9 zpravodajství 9 Kdyby se dal vrátit čas, udělal byste něco jinak? Já mám dokonce seznam, co bych změnil. Zásadní je nikdo si nemůže být jistý, že kdyby došlo ke změně průběhu privatizace, tak by to bylo lepší. Realita je vždycky mnohem složitější. Jak už jsem řekl, mám vytvořený seznam věcí, které jsem chtěl prosadit, ale neprošlo to. Nejvýznamnější byla role investičních privatizačních fondů, kde jsem v principu navrhoval, aby se objevovaly až na sekundárním trhu, kde se kupují akcie. Tehdy jsme byli za fondy zodpovědní my tedy vláda. Zatímco na sekundárním trhu už by byli zodpovědní akcionáři. Druhá věc je, že Harvardské fondy si kupovaly účastníky slibovaly jim jistotu dvojnásobku nebo mikrovlnné trouby, ale já jsem o tyto lidi nestál. My jsme měli odhady, že by se privatizace měly zúčastnit zhruba dva až čtyři miliony obyvatel. Nakonec jich bylo osm milionů. Ten tlak, který fondy na lidi vytvořily, nám zajistil účast, ale byly tam dvě třetiny účastníků, se kterými jsme nepočítali. Mohl tento systém, tak jak byl nastaven, podporovat nemorální chování? Podniky ze dne na den ztratily hospodáře kvůli rozpadu komunistické strany a my jsme jim potřebovali zajistit někoho, kdo je uhlídá. Ale toho hlídače to musí bolet proto jsme vytvořili individuální akcionáře, kteří jednoho dne zjistili, že jejich akcie nemají hodnotu, protože jejich podnik zmizel. Podnik mohl zmizet z různých důvodů. Jak už jsem říkal, tak ekonomika byla z 80 % zbankrotovaná. Zde muselo zmizet 80 % ekonomiky, aby se tu mohla nově vytvářet podniková sféra. Ale na co jsem opravdu pyšný, že ten systém se nedal zneužít kýmkoliv. Doporučil byste tento systém privatizací i do dnešních totalitních zemí? Byl jsem dvakrát v Severní Koreji a tamním studentům jsem říkal, že k bezúplatné distribuci majetku jednou dojde. Řekl bych, že tady v Česku byl vznik systému podmíněn třemi věcmi. Důležitá podmínka pro vznik byla, že Václav Klaus dal tomuto systému obrovsky silnou politickou podporu. Abyste mohli tento systém budovat, tak je potřeba mít zajištěno alespoň dvě volební období, protože kdyby vás po jednom období vystřídala opozice, tak není nic snazšího než váš z půlky nedodělaný projekt zesměšnit. Dále potřebujete mít designéra a pak potřebuje firmu, která to zvládne po organizační stránce. Máte-li obsloužit deset milionů lidí, tak potřebujete informační zázemí u nás to byl Podnik výpočetní techniky, jinak to je mimořádně riskantní procedura. To je tak politicky explozivní téma, že si musíte být jistí, že podmínky jsou splněné. Potřebuje dnešní finanční systém regulace? Jako libertarián jsem proti regulacím. Jakmile jste totiž jednou na straně regulátora, zažíváte pocit, že i když chcete, tak nemůžete nic změnit. V ekonomice existuje několik mezistupňů a je těžké ty dobré myšlenky zrealizovat. Pokud existuje někdo, kdo to umí, tak za to musí sám ručit. Pokud reguluji banku, tak musím ručit za to, že pokud banka udělá něco špatného, nedám od toho ruce pryč, ale musím převzít zodpovědnost. Já bych rád reguloval, ale bohužel sám nevím, jak na to. Autor: Kateřina Dvořáková Klaus v roli moderátora semináře CEP o Thomasi Malthusovi economix Ve středu 9. prosince zdroji. Raná průmyslová výroba 2009 se konal další z nepravidelné byla navíc značně pracovně série seminářů náročná, díky čemuž mohlo být Centra pro ekonomiku na růst populace nahlíženo jako cep a politiku (CEP). Téma setkání bylo stanoveno na dále s nadsázkou poznamenal, na pozitivní jev. Zdeněk Pavlík že dnešnímu stavu, kdy rozvinuté země bojují s porodností tak nízkou, že nepostačuje ani na prostou obnovu populace, by se Malthus jistě velmi divil. Další referát, vztahující se k vlivu Malthuse na tehdejší české ekonomické myšlení, přednesla Ilona Bažantová. Malthus byl v českých zemích nejprve jako ekonom odmítán, lidstva je spjato s pojmem trvale udržitelný rozvoj, na němž je hu, přestože pouze jako popu- později byl ale již brán v úva- postavena působnost takzvaného Římského klubu, práce Paula zákon byl navíc přijímán spíše lacionista. Malthusův populační Ehrlicha nebo dnes aktuální boj jako hypotéza. s globálním oteplováním. Poslední z řečníků, Marek Profesor Pavlík ve své části Loužek, ozřejmil, že lidé se semináře zdůraznil Malthusovu nepřímou zásluhu na rozvo- omezení, ale svou porodnost nerozmnožují iracionálně bez ji průmyslu. Zemědělství, které volí podle dostupných zdrojů. dle populačního zákona nebylo Stálý geometrický nárůst populace s to uživit lidstvo, se jevilo jako proto zcela odmítá. Marek neperspektivní, proto se rozšíření Loužek se dále pozastavil nad průmyslu bralo jako nadě- tím, proč je vůbec velikost lid- cepin.cz. je pro efektivnější nakládání se ské populace měřena nikdo základě právě probíhajícího výročí úmrtí Thomase Malthuse. Účastníky semináře pojmenovaného Thomas Malthus 175 let od smrti byl Robert Holman, vrchní ředitel a člen bankovní rady ČNB a profesor na katedře ekonomie NF VŠE, Zdeněk Pavlík, demograf a profesor z Přírodovědecké fakulty UK, Ilona Bažantová, specialistka na české ekonomické myšlení z Právnické fakulty UK, a Marek Loužek, externí poradce prezidenta republiky. Seminář moderoval prezident České republiky Václav Klaus. Robert Holman v úvodním příspěvku připomněl proslavený Malthusův populační zákon, který hovoří o aritmeticky rostoucí produkci potravin, která neuživí populaci, jež roste rychleji, tedy geometricky. Malthus svou teorií zásadně ovlivnil i další klasické ekonomy, jako byl David Ricardo či J. S. Mill, ale také Charlese Darwina, který ji zakomponoval do své evoluční teorie. Malthus má ale vliv i na naši současnost Malthusovo varování před přemnožením například nepočítá, kolik je na světě stromů, ani za jak dlouho se jejich počet zdvojnásobí. Přednášející nakonec zmínil, že samotný výrok sedm miliard lidí s sebou nese obavy pramenící z psychologického vnímání tohoto velikého čísla. Po přednáškové části semináře se k tématu Malthus a jeho populační zákon rozhovořil i prezident Václav Klaus. Ten této teorii vyčetl její statický pohled na svět, ovšem přiznal Malthusovi status významného myslitele, pro jehož dobu byla ona teorie skutečně platná. Václav Klaus dále vyslovil domněnku, že klesající podíl původního obyvatelstva v Evropě a z něho vyplývající imigrace z Asie a Afriky jsou cenou za nesmyslný sociální systém, bez něhož by se pokles evropské populace zastavil a také by odradil příval přistěhovalců sociální stát je totiž pro imigranty rozhodujícím stimulem k přestěhování se. Informace o dalších seminářích CEP najdete na www. Autor: Stanislav Janeček 6 / 2009

10 10 zpravodajství Esence skutečného podnikání na VŠE Na VŠE se v poslední době uskutečnilo několik akcí zaměřených na zprostředkování pohledů významných podnikatelů na svět podnikání. Institut rozvoje podnikání při FPH (IDE) zorganizoval setkání s posledními dvěma vítězi soutěže Podnikatel roku. IDE uspořádal setkání s podnikateli Ing. Tomášem Březinou a Ing. Vladimírem Kovářem, držiteli titulu Podnikatel roku 2007, respektive Studenti, kteří si udělali na tyto přednášky čas, byli odměněni energickými a inspirativními přednáškami, které daly vzpomenout, že baťovský duch podnikatele je v české kotlině stále přítomný. Hned den po státním svátku 17. listopadu, slavícím den boje za svobodu a demokracii, tedy ve středu 18. listopadu 2009, se konala první z těchto přednášek. Nevíme, jestli šlo o záměr organizátorů, ale pokud ano, chce se říci: Jak symbolické. Vždyť právě rok 1989 a následné umožnění soukromého podnikání byly zásadním milníkem v cestě obou podnikatelů. Na první přednášce vystoupil Ing. Tomáš Březina, vlastník a předseda představenstva společnosti BEST, a. s., vyrábějící betonové prvky venkovní architektury. Ve svém energickém vystoupení se Březina rozhodl podělit se s plným sálem o několik pravidel, díky nimž dokázal dovést firmu od založení na zelené louce až do pozice, která mu nakonec vynesla titul Podnikatel roku K překvapení řady přítomných studentů označil za hlavní faktor úspěchu to, že správný podnikatel musí být ve své podstatě altruista. Jinými slovy nesmí začínat podnikat s vidinou peněz. Takovému začátku dává Březina jen velmi omezené naděje na úspěch. Uvádí vlastní příklad. Když se po roce 1989 situace konečně změnila a bylo možné začít soukromně podnikat, neváhal a rozhodl se zrealizovat svůj sen. Já nevím, proč jsem to dělal. Zkrátka jsem chtěl být nejlepší, chtěl jsem být vzorem. Tehdy to bylo čisté nadšení, vzpomíná na své začátky Podnikatel roku Dalším pilířem úspěchu je podle jeho slov férová, ale tvrdá personální práce. Heslo, které Březina v této souvislosti zmiňuje, mluví za vše: Kdo nestačí, musí odejít. S tím úzce souvisí, jak sám říká, feminizace vyšších a středních struktur. Ti chlapi řeší, jestli se jim křeslo dost houpe, jaký mají mobil a v čem budou jezdit. Ženy ve vedení, to je zázrak, neskrývá své nadšení. Posledním pilířem je potom poněkud otřepané, ale o to aktuálnější, zodpovědné ekonomické chování. Březina neskrýval údiv nad chováním společností, které prohlašují, že mají existenční problémy, protože banky přestávají poskytovat kapitál. Taková společnost je, pokud nejde o výrobce atomového reaktoru, podle Březiny nezdravě řízena. On sám prosazuje myšlenku, že šetřit je třeba neustále, ať je nebo není krize. Kdo ve středu přišel, dověděl se i další věci. Například, ačkoli se to nezdá, na začátku podnikání je zásadní přesně si vymezit vlastnická práva. Stejně tak je třeba naučit zaměstnance využívat podnikové IT systémy alespoň v řádu desítek procent jejich možností, oproti obvyklým jednotkám procent. Kdo přišel, odcházel po dvou hodinách nakažen podnikatelským optimismem a entuziasmem. Další akcí, která se na VŠE uskutečnila, byla přednáška Vladimíra Kováře, zakladatele, generálního ředitele a předsedy představenstva společnosti Unicorn moderní,

11 zpravodajství 11 dynamické a úspěšné české firmy s působností nejen na domácím, ale i zahraničním trhu informačních a komunikačních technologií. Přednáška se konala 2. prosince 2009 na téma Jak úspěšně zorganizovat firmu. Kováře přivítal stejně zaplněný sál, jako jsme byli svědky o dva týdny dříve. Stejně jako Březina, ani Kovář nezapomněl zmínit, že hlavním motorem podnikatele je jeho vize a víra. Důležité je věřit. Věřit v to, co děláte. Věřit, že to, čeho chcete dosáhnout, je reálné. Ve firmě máme heslo Buď prospěšný a přidávej hodnotu. Rovněž prozradil, že hlavním kritériem při nabírání nových zaměstnanců je, aby byli v pohodě a kromě práce se věnovali i sami sobě, svým koníčkům a své rodině. Sám jim podle svých slov jde příkladem a na otázku, jak vypadá jeho pracovní doba, odpovídá: S tím to máte těžké. Já pracuju pořád. Pracuju, i když to tak nevypadá. A se smíchem dodává: A často je to taky obráceně. Ale to by neměl nikdo poznat. Stejně jako Březina i Kovář ochotně odpovídal na dotazy účastníků. Kromě odborné erudovanosti ocenili studenti jeho přátelský a neformální přístup a vtipné glosy jako: Přátelé, firma nejsou Vánoce, jo? Takže pokud možno žádná překvapení, prosím. Obě přednášky byly organizovány Institutem rozvoje podnikání. Zeptali jsme se manažera projektu Ing. Martina Kešnera na několik podstatných okolností ze zákulisí. Jak bylo náročné podnikatele na VŠE přilákat? Nebylo těžké podnikatele přesvědčit, stavěli se k tomu velmi ochotně. Rádi se se studenty podělí o své zkušenosti z podnikání. Náročné je to na čas, nezbytné je akce připravovat s dostatečným předstihem. S jakým cílem jste tyto akce organizovali? Zaprvé, zprostředkovat studentům zkušenosti úspěšných podnikatelů. Zadruhé, máme zájem motivovat studenty k podnikání, k rozvoji jejich projektů. Rádi bychom zmírnili rozdíl mezi vysokým procentem studentů, kteří podnikat chtějí (asi 46 % studentů), a těmi, kteří podnikat začnou (5 % studentů). Můžeme se těšit na další podobné akce pořádané IDE? Rozhodně, v konceptu setkání s podnikateli plánujeme pokračovat i nadále. Rovněž organizujeme semináře s panelovou diskusí, ty jsou vždy zaměřené na konkrétní oblast a účastní se jich více hostů. Mimo jiné pořádáme i workshopy zaměřené na soft skills. Překvapila vás vysoká účast studentů? Velmi nás těší vysoká účast studentů i v takto pozdním čase, kdy setkání s Podnikateli roku probíhala. S ohledem na zvučná jména a výsledky jejich podnikatelských aktivit jsme zvýšený zájem studentů očekávali. Máme radost, že setkání jsou pro studenty inspirativní a přínosná. Rovněž prezentující jsou zájmem a přístupem studentů velmi mile překvapeni. Jaký máte ohlas ze strany studentů? Ohlas studentů je velmi pozitivní, jak bezprostředně po skončení akcí, tak i několik dnů po setkání s podnikateli, kdy účastníci kladné reakce sdělují elektronickou formou. Další informace o akcích organizovaných IDE najdete na Autor: Štěpán Mejzlík EconTech aneb Co vznikne, když spojí síly technik s ekonomem? Na základě spolupráce Rozvojového a poradenského centra VŠE (RPC VŠE) a Kariérního centra ČVUT vznikl nápad spojit ekonomicky a technicky zaměřené studenty do týmů, které se mohou účastnit řady soutěží (viz Economix č. 4/2009, str. 8). Soutěže jsou vypisovány na reálná témata a umožňují tak studentům nejen vyhrát zajímavé ceny, ale především získávat nové zkušenosti, nahlédnout do zákulisí zainteresovaných firem a v neposlední řadě, v případě vydařené práce, upozornit na své znalosti a dovednosti. Celý projekt byl zahájen v polovině roku 2009 a je zaměřen především na možnost skloubit ve studentských pracích znalosti nabyté jak na ekonomických, tak na technických fakultách. Jednu z prvních soutěží vyhlásila firma Hewlett-Packard. Tématem byla Marketingová a technická analýza srovnání operačních systémů HP-UX versus AIX na trhu. Výsledkem mělo být porovnání výhod a nevýhod a konkurenční možnosti těchto dvou systémů, ekonomické zhodnocení provozu systémů a tvorba statistiky jejich použití v jednotlivých odvětvích. Při vyhodnocování projektů byl kladen největší důraz nejen na obsahovou stránku, ale také na vytvoření kvalitních závěrů a formulaci vlastních názorů. Následně proběhla zkrácená forma prezentace výsledků analýzy, při níž se hodnotila hlavně schopnost účastníků vyjádřit a prezentovat své postřehy. Do soutěže se přihlásilo pět týmů, avšak svou práci odevzdaly jen tři. Nejlépe všem požadavkům nakonec vyhověl tým s názvem Militia Christi ve složení Jiří Machač, Richard Bobek (oba ČVUT), Tomáš Čech a Vojtěch Němec (oba VŠE). Jaká vlastně byla motivace budoucích vítězů k přihlášení do projektu? Chtěli jsme se s kamarády z Tábora alespoň jednou za dobu studií zúčastnit nějaké soutěže. Zaujalo nás spojení VŠE a ČVUT, protože tým tak byl daleko všestrannější a nebyl pouze ekonomicky nebo technicky zaměřen. Navíc díky studiu matematického oboru jsme k sobě měli blízko, objasnil Tomáš Čech. Vítězové se navíc mohli radovat z ceny za první místo v podobě kapesních počítačů PDA HP ipaq 114 Classic Handheld. Na začátku příštího roku však organizátoři slibují vypsání dalších zajímavých soutěží. Bližší informace o nich bude možné najít na internetové adrese Autor: Michaela Kalátová Zleva: Tomáš Čech, Jiří Machač, Richard Bobek

12 12 zpravodajství No jo, ty jsi prostě typický Býk, zazní nám často z úst. Dvanáct znamení zvěrokruhu bereme bez mrknutí oka za samozřejmost, a někteří jdou dokonce tak daleko, že neváhají zahrnout znamení i do výběru vhodného partnera. V rámci cyklu přednášek na podporu racionálního, kritického myšlení a odhalování pseudovědy podrobil astronom Jiří Grygar tento stereotyp nelítostnému vědeckému pohledu. Galileo by jásal, autoři horoskopů si rvou vlasy a bojí se o své živobytí... RNDr. Jiří Grygar, CSc. je špičkovým vědcem Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky, kde pracuje v Centru částicové fyziky, ale je rovněž známý popularizátor vědy. Někteří z nás si možná vzpomenou na jeho proslulý osvětový pořad Okna vesmíru dokořán z osmdesátých let. V rámci osvětových přednášek organizovaných českým klubem skeptiků Sisyfos vystoupil Grygar 26. listopadu 2009 na půdě VŠE s přednáškou Proč astronomie funguje, kdežto astrologie nikoli?. A astrologie skutečně dostala od racionální vědy co proto. Grygar podrobil zkoumání již její vznik a samotný důvod existence. Lidé chtěli odpradávna znát svůj osud. Nelze se divit, že naše předky napadlo, že by bylo možné usuzovat o lidském osudu na základě postavení nebeských objektů v okamžiku narození člověka. Hnáni touhou nahlédnout za závoj budoucnosti, začali lidé z postavení nebeských těles leccos předpovídat. Později byli majetní lidé ochotni platit za takové předpovědi nemalé peníze. A to daleko víc než za seriózní vědu. Dr. Grygar vzpomněl v této souvislosti Johanna Keplera, hvězdáře na dvoře Rudolfa II. Kepler totiž brzy zjistil, že výzkum pohybu planet jeho rodinu těžko uživí. Připočtěme k tomu nepravidelný plat od Rudolfa II. a Kepler se ocitl, jak bychom dnes řekli, na hranici existenčního minima. Proto se, vědom si jistého šarlatánství, rozhodl začít poskytovat odborné astrologické služby. Grygar tuto situaci vtipně přirovnal k té dnešní: Boj astronoma Jiřího Grygara šarlatánství proti vláda chystá razantní změny ve financování české vědy, a špičkoví vědci si tak musí přivydělávat na živobytí, kde se dá. Ale vraťme se k astrologii a astronomii. Grygar uvedl několik trefných příkladů, kterými zamířil přímo na kořeny astrologie. Z fyzikálního hlediska přece není možné cokoli usuzovat pouze z postavení planety vůči souhvězdí, pokud nebereme v úvahu vzdálenost této planety. A o tom prý naši předkové neměli ani potuchy. Stejně jako nepočítali s takzvanou precesí, to je kolísáním sklonu zemské osy. Sklon je totiž příčinou toho, že cesta Slunce po dnešní obloze je maličko jiná, než tomu bylo za dob rozkvětu astrologie. Dokonce čas od času prochází souhvězdími zcela jinými, než která zná zvěrokruh. A i kdybychom tohle všechno pominuli, zkuste potom vysvětlit paradox dvojvaječných dvojčat. Pokud by astrologie měla pravdu, museli by takoví lidé žít identické životy. A to se zpravidla nestává, že? Závěrem řečeno, tváří v tvář vědeckému zkoumání nemá astrologie sebemenší šanci na přežití. Nicméně použijeme-li slova Alberta Einsteina, potažmo Jiřího Grygara, potom dvě věci na světě jsou nekonečné vesmír a lidská hloupost. Tím vesmírem si nemůžeme být moc jistí. Takže ani v souboji s posledními výdobytky vědy se astrologie podle všeho o život bát nemusí. Podle postavení Saturnu půjdou horoskopy i nadále na dračku... Jiřímu Grygarovi jsme položili několik otázek, protože se nestává často, aby na VŠE přednášel člověk, pro kterého nejsou nejmenší jednotkou koruny nebo centy, nýbrž atomy a kvarky. Na rozdíl od ekonomů jsou velkým pojmem Jiřího Grygara nikoli celosvětové, ale celogalaktické jevy. Jste známý popularizátor vědy. Zdá se vám, že je dnes věda dostatečně popularizována? Neztrácí se v záplavě komerce a internetových polopravd? Myslím, že na naší domácí scéně je věda velmi dobře popularizována v Českém rozhlase, zejména na stanicích Praha, Vltava, Český rozhlas 6 a Leonardo. Je škoda, že široká veřejnost dnes rozhlas moc nebere, zvláště když populárně-vědecké pořady v rozhlase jsou aktuální, mají vysokou srozumitelnost a odbornou úroveň a jsou trvale k mání v rozhlasovém archivu na internetu. Také populárně-vědecká literatura původní i přeložená je rozsáhlá, aktuální a čtivá. Jenže zejména mládež moc nečte. Myslím, že i věda v celostátních denících je popularizována vcelku dobře. Kupodivu to nelze říci o veřejnoprávní televizi, kde je popularizace vědy doslova popelkou. Obdivuji těch několik vytrvalých televizních pracovníků, kteří se snaží aspoň zlomek z toho, co by v televizi šlo krásně popularizovat, divákům přinést do obývacího pokoje. Pochopitelně široká veřejnost, která sleduje převážně komerční televizi, poslouchá komerční rozhlas a čte bulvár, si solidní popularizace moc neužije. Podobně je problematický internet, kde nekvalitní, nepřesné, zavádějící a esoterické informace vysoko převažují nad kvalitní popularizací vědy. Často přednášíte mladým lidem. Je to pouze snaha rozšířit vědění, nebo za tím lze vidět víc? Jaké bylo publikum dnes na VŠE? Když jsem byl mladý, tak jsem získal velice mnoho poznatků i rad pro vlastní práci od tehdejších starších badatelů, kteří pořádali veřejné přednášky zejména v Opavě a v Brně, kde jsem tehdy chodil do školy. Mám tedy pocit, že teď bych se měl zachovat stejně vůči nastupující generaci. Kromě toho zejména na přednáškách pro středoškoláky a vysokoškoláky dostávám zajímavé a nečekané dotazy, které mne nutí dále přemýšlet a studovat, takže jsou v tom i tyto zištné důvody. Když zavzpomínáte na svá studentská léta a porovnáte s dnešními studenty, co je jiné a co je stále stejné? Prožil jsem svá studentská léta na gymnáziu a vysoké škole v nejtvrdším období komunistické totality mezi léty 1948 a 1959, kdy jsme měli v Československu gulagy, popravy, vraždy i únosy politických vězňů, vyhazování studentů ze škol a pronásledování všech, kdo neměli takzvaný klapoklidez (KLAdný POměr K LIdověDEmokratickému Zřízení), na denním pořádku. Strach z tajné policie, z takzvaných desítkářů (tj. členů KSČ, kteří měli za úkol donášet vždy na deset nestraníků ze svého bydliště) a další neblahé projevy tvrdé totality pochopitelně velmi kazily naše možnosti studentského života. Zahraniční rozhlas byl pečlivě rušen a nedalo se vyjíždět ani do zemí sovětského bloku, takže jsme byli téměř dokonale odříznuti od přísunu informací a v mnoha školních předmětech jsme museli poslouchat očividné lži. Jediné, co jsme sdíleli s dnešními studenty, byla zvídavost, takže jsme vymýšleli nejrůznější triky a obcházení všech těch komunistických zákazů, abychom se k objektivním informacím o světě dostali. V mé generaci bylo jen velmi málo zapálených svazáků; na gymnáziu téměř žádní a ti měli těžký chleba: byli to pravidelně nejslabší studenti a většina z nás se jich doslova štítila. Od počátku

13 zpravodajství 13 šedesátých let se komunistický útlak přece jen začal zmírňovat, ale to už jsem měl studentská léta za sebou. Uvedl jste, že studenti dnes málo čtou, a zmiňoval jste se o internetu. Myslíte si, že internet obecně působí na vzdělanost a vzdělávání kladně, nebo spíše vede lidi k pohodlnosti a k nezájmu o fakta? To záleží na tom, jak se k tomu člověk postaví. Internet je naprosto báječný vynález a dnes už si bez něj neumím život představit. Velmi urychlil a zdemokratizoval přístup ke kvalitním informacím. Internet je ovšem také návnada k cestě do pekel, pokud v něm začne člověk bezcílně brouzdat a neuvědomí si, že nejméně 90 % informací, které v něm nachází, patrně nejsou přesné, a dokonce ani pravdivé. Je astronomie a věda vůbec stále populární mezi mladými lidmi? Je dost uchazečů o studium? Uchazečů je nadbytek; kdyby všichni absolventi studia astronomie měli být zaměstnáni v oboru, budeme astronomická velmoc, jakou jsme byli v čase císaře Rudolfa II., kdy do Prahy byli přivábeni největší astronomové té doby Tycho Brahe a Johannes Kepler. Myslím, že v porovnání s okolními evropskými státy jsme na tom docela dobře i s talenty v ostatních oborech přírodních věd. Máte možnost pracovat se studenty a akademiky z celého světa. V čem podle vás spočívá jistá konkurenční výhoda Čechů, ať už studentů nebo vědců, oproti například Američanům? Podle mého soudu čeští nadaní studenti nejsou tak komerčně orientováni jako jejich americké protějšky a dokážou absolvovat náročné studium přírodních věd nebo techniky prostě proto, že jsou zvídaví a chtějí mít zajímavou celoživotní práci spíše než zaměstnání, kde budou finančně velmi dobře zaplaceni. Docela dobře to vystihuje bonmot, že na amerických univerzitách ruští profesoři učí čínské studenty fyziku. V rozhovoru pro Brněnský deník jste vzpomínal na své mládí v Brně. Současné Brno ve srovnání s tím minulým nedopadlo příliš dobře. Jak se v tomhle směru díváte na Prahu? Je na tom po těch letech lépe? Ano, Praha je na tom lépe, jak mě o tom přesvědčují také mí zahraniční přátelé, kteří přijíždějí opakovaně do Prahy ve víceletých intervalech a pokaždé žasnou, jak se Praha vrací do krásy. Ne že by se mi všechno nové v Praze zamlouvalo, zejména když to porovnám s architektonickými skvosty, které v Praze postavili naši předkové ve dvacetiletém období první republiky. Praha ale rozhodně vzkvétá, zatímco mé milé Brno působí proti Praze doslova ušmudlaně. Před lety jste natáčel pořad Okna vesmíru dokořán. Nedospěl čas pro něco podobného dnes? Nechystáte nějaký pořad pro televizi? Po skončení seriálu Okna vesmíru dokořán v roce 1992 a dotočení dvou dílů pro reprízu v roce 1997 jsem pro Českou televizi natočil dvanáctidílný seriál Zlaté století astronomie (1999), který divácky propadl, a pro Slovenskou televizi čtrnáctidílný seriál Vesmírne laboratórium ( ), který se na Slovensku mnohokrát reprízoval, ale Česká televize ho nekoupila. V loňském roce jsem natočil dvouhodinový pořad Hlubinami vesmíru pro TV Noe a letos jsem k tomu přidal jedenapůlhodinový pořad Kulatý stůl o Mezinárodním roce astronomie Vše je přístupné na webu této stanice. Nedávno jste odmítl ocenění Česká hlava na protest proti současné reformě podpory vědy v ČR. Co vás vedlo k tomuto kroku? V jakém stavu je tedy česká věda? Naše věda na tom v této chvíli není nijak špatně; rozhodně nesrovnatelně lépe než koncem roku Jenže právě ve dvacátém roce svobodné země se nad její budoucností stahují velmi černé mraky. Finanční podporu vědy totiž určuje Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace, která se vinou posledních politických vlád Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka personálně zásadně obměnila, takže v ní nyní až na výjimky zasedají lidé, kteří sami vědu nikdy nedělali (asi proto také z názvu rady zmizelo dříve první slůvko věda) a jejichž renomé je opět až na malé výjimky velmi chatrné. Výsledkem takto konstituované rady je série blamáží (takzvaná Bílá kniha o vysokém školství a ještě strašidelnější kafemlejnek, který z jednoho pofiderně umletého čísla má určit, kolik která instituce dostane v příštích letech peněz na vědu) a řízení rady jejím administrativním tajemníkem. Pokud se totiž plány rady uskuteční, tak během nejbližších tří let klesne státní podpora Akademie věd o 60 % proti roku 2009, což nutně způsobí zánik instituce, která v současné době představuje početně jen 15 % české vědeckovýzkumné kapacity, ale produkuje 38 % vědeckých prací ve špičkových mezinárodních vědeckých časopisech, dosahuje 43 % citačního indexu ČR a podává zhruba třetinu českých patentů. Takto ušetřené peníze hodlá Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace přidat ministerstvu průmyslu a obchodu na takzvané inovace v soukromých firmách, kde tyto prostředky jsou už delší dobu přidělovány bez výběrového řízení a kontroly, k jakým inovacím jich firmy použily. Česká hlava je nevládní organizace na podporu vědy, která každoročně uděluje celkem sedm cen v různých kategoriích a s různými sponzory. Cena, kterou jsem měl získat, nese název Cena předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Nemohu pochopitelně přijmout cenu od instituce, která v poslední době vyvíjí činnost směřující k postupné a dle mého soudu nespravedlivé likvidaci organizace, v níž právě letos pracuji půl století. Do kin se blíží uvedení filmu 2012 o konci světa. Co si myslíte o podobných apokalyptických vizích? Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Je hrozné, že někdo dokáže natočit takové slátaniny, ale ještě horší je, že tyto hlouposti nalézají své vděčné publikum. To jsem si dobře uvědomil počátkem loňského roku, kdy Česká televize zařadila do primárního vysílacího času seriál Detektor, který uváděla jako pořad, který má objasnit největší dosud nerozřešené záhady vědy. Bylo to příšerné, mnoho lidí i vědeckých institucí proti pořadu čtvrt roku marně protestovalo, protože seriál měl zpočátku slušnou sledovanost. Teprve když začala sledovanost klesat, protože i ten nejprostší divák začal chápat, že jsou to pitomosti, televize pořad stáhla. Jste zakládající člen sdružení Sisyfos. Čím se toto sdružení zabývá? Sisyfos se zabývá popularizací metody kritického vědeckého myšlení v širší veřejnosti a kritikou největších výstřelků naší košaté pavědecké a ezoterické scény. Od roku 1995 pořádáme veřejné přednášky i celostátní konference (Skeptikon) o pohledu vědy na populární témata, jako je například astrologie, homeopatie, patogenní zóny, lidoví léčitelé, katastrofisté atd. Vydáváme čtvrtletní Zpravodaj pro své členy a sborníky přednášek i další publikace pro širší veřejnost. Těm největším českým výtečníkům udělujeme od roku 1998 Bludné balvany Sisyfa v kategoriích jednotlivců a družstev, viz náš web A nakonec se vás, jako vědce, musím zeptat: existuje jiná forma života, než jakou známe ze Země? To nikdo neví. Nejsme dokonce zatím schopni zjistit, zda někde jinde ve vesmíru existuje stejná forma života, jakou známe ze Země, což je vlastně mnohem snadnější otázka, protože aspoň víme, co máme hledat. O JIŘÍM GRYGAROVI RNDr. Jiří Grygar, CSc. studoval fyziku na Masarykově univerzitě v Brně a astronomii na UK v Praze. Nyní pracuje v Centru částicové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze, zkoumá částicovou astrofyziku. Spoluzaložil sdružení Sisyfos a je také viceprezidentem Evropské rady skeptických organizací (ECSO). Autor: Štěpán Mejzlík

14 14 ekofórum, rozhovor Miroslav Kalousek: Spravedlnost přenechejte Bohu, já jsem tady na přerozdělování V úterý 15. prosince 2009 se v 19:30 ve Vencovského aule VŠE uskutečnilo další Ekofórum pořádané studentským sdružením Ekonom. Hostem Ekofóra byl poslanec Ing. Miroslav Kalousek, ministr financí ve vládě Mirka Topolánka v letech , a před asi pěti sty studentů vystoupil s přednáškou na téma Reforma veřejných financí. Reportáž z Ekofóra vám přineseme v příštím čísle Economixu. Miroslav Kalousek poskytl Economixu rozhovor ve své kanceláři ve sněmovně na Malé Straně ve čtvrtek 10. prosince 2009, tedy den po dlouhém jednání v Poslanecké sněmovně PČR o rozpočtu na rok Jaký postup po včerejších událostech zvažujete? Po včerejších událostech se nedá dělat nic jiného než se smířit s tím, že stávající politická reprezentace je rozhodnuta rozdávat na dluh až do úplného krachu. Zda tomu tak bude i po volbách, rozhodnou voliči, nikoli politik. Já jsem připraven říkat před volbami asi nepříjemné a velmi nepopulární věty o tom, že není možné utrácet o zhruba 80 miliard více, než si můžeme dovolit, a bude záležet na lidech, zda si to budou přát nebo ne. Pokud si to nebudou přát slyšet, dopadne to jako v každé rodině, která se rozhodne žít na spotřebitelské úvěry, kdy je krátkodobý blahobyt zaplacen velmi těžkou sociální frustrací. To vidíme v Maďarsku, Lotyšsku a může se to samé stát i nám, pokud nedostaneme rozum. Ze včerejška vyplývá, že jsme ho zatím nedostali. Jaké dopady to bude mít na současnou vládu? Já současné vládě vůbec nic nevyčítám. Současná vláda je vláda úřednická a měla spravovat zemi. To, že je potřeba šetřit, více či méně přerozdělovat, omezit ty či ony výdaje, to jsou rozhodnutí politická, nikoli manažerská. Já jsem před dvěma hodinami slyšel naprosto neuvěřitelné vyjádření předsedy ODS, že rozpočet je děsivý a že Fischerova vláda by měla zvážit svou rezignaci. To je vyjádření, kterému nerozumím. Fischerova vláda nemá ani jeden poslanecký mandát a rozpočet schvalovala Poslanecká sněmovna, v níž je 200 mandátů. Fischerova vláda by měla rezignovat pouze v případě, kdy by měla 81 zbabělých mandátů poslanců ODS, kteří vyndali hlasovací karty z hlasovacího zařízení. A to neudělala Fischerova vláda, to udělala ODS, ta tento hrozivý rozpočet schválila. Já nechápu, proč to nyní na někoho svádí. Ona ho nemusela schválit, mohla spolu s námi zabránit té hrůze. Vzdali to a bylo to jejich rozhodnutí. Proč podle vás levice tolik trvala na schválení pozměňovacích návrhů, když se výsledky projeví až za delší dobu a voliči si je už nemusí spojit se včerejšími událostmi ve sněmovně? Já si myslím, že výsledky budou vidět dřív než za delší dobu. Jednalo se o výši platů zejména v rozpočtové sféře a o dotacích do zemědělské sféry. To jsou věci, které se projeví už příští měsíc, takže si myslím, že se jedná o typicky levicový přístup půjčíme si peníze, abychom mohli někomu připlatit za to, aby nás měl rád. V českých, nejenom v českých, podmínkách to může docela dobře fungovat. Ale platí to, co už jsem řekl, že ten krátkodobý blahobyt bývá po čase zaplacen docela tvrdou sociální frustrací. Efekt včerejšího schválení pozměňovacích návrhů se projeví v ekonomických bilancích zemědělských podniků brzy, projeví se bezprostředně. Je to na dluh, to si musíme uvědomit. Což mě trápí zejména u platů, protože to není otázka jen příštího roku, ale znamená to zvýšení základny pro všechny další roky. Takže při projednávání rozpočtu na rok 2011 se bude vycházet ze základen, které budou zbytečně o sedm miliard vyšší. Myslíte si, že již existují nějaké konkrétní závěry, které můžeme na základě probíhající finanční krize vyvodit a ze kterých bychom se do budoucna jako Česká republika mohli poučit? Určitě bude ještě řadu let mnoho ekonomů zkoumat úvod a průběh ekonomické krize a já doufám, že se shodnu se spoustou z nich v obecné tezi, že krize vznikla jako důsledek kultury života na dluh. Jednotlivců, firem, státu. Proto jsem byl od začátku zdrženlivý, abychom krizi, která byla způsobena tímto životem na dluh, řešili dalšími masivními fiskálními impulzy, které jsou na dluh. Myslím si, že to poučení pro finanční ústavy, pro jednotlivce i pro stát by mělo být zkrátka takové, že dluh sice není sprosté slovo, může v akutním případě pomoci vyřešit situaci, ale nesmí se nikdy vymknout z ruky. Schválení Lisabonské smlouvy Evropskou unii posouvá v rámci jejího vývoje dále směrem k politické unii. Jaký je váš názor na snižování pravomocí jednotlivých států ve prospěch fungování Evropské unie? Na to existují dva pohledy. Jeden pohled je Praha Brusel a díváte-li se úzce tímto pohledem, tak samozřejmě jakékoli snižování kompetencí je problematické a máte chuť souhlasit s panem prezidentem Klausem. Druhý pohled a přiznám se, že ten sdílím já, a to nejen v zájmu svém, ale zejména v zájmu svých dětí, je vědomí nebo prognóza, že ve světě budou sílit trendy k rozdělení politického vlivu mezi Asii, Ameriku a Rusko, to je varianta A. Varianta B je rozdělení mezi Asii, Ameriku a Evropu. Čili varianta B bude možná pouze v případě, že bude Evropa dostatečně jednotná a konkurenceschopná, aby mohla v globálním měřítku být celosvětovým hráčem. Když srovnám žebříček hodnot a životní styl Čechů, Rakušanů, Francouzů, Rusů a Američanů, tak si říkám, že je daleko lepší varianta B i za cenu posilování bruselských kompetencí a že to je v zájmu českých občanů, protože zkrátka k Evropě máme blíž než k té Číně. Představa, že budeme samostatný ostrov svých vlastních přání v tomto geopolitickém prostoru, není reálná. Podle názorů některých ekonomů centralizace řízení zvyšuje míru přerozdělování prostředků. Je z tohoto hlediska Evropská unie efektivní?

15 ekofórum, rozhovor 15 Z hlediska přerozdělování prostředků zcela jistě ne. Ta věta by se dala paušalizovat: Je přerozdělování prostředků efektivní? Samozřejmě ne, protože už při tom přerozdělování dochází k podstatné ztrátě vzhledem k režijním nákladům samotného přerozdělování. Přerozdělování prostředků slouží k vyrovnávání nějakých rozdílů, které by mohly způsobit společenské či bezpečnostní tenze v daném prostoru. Takže jestli je nebo není efektivní, mi nepřipadá jako relevantní otázka. Je to nutná daň za snižování rozdílů a tenzí. Diskuse týkající se splnění Maastrichtských kritérií, a tak i přijetí eura, utichly pod tíhou dopadů finanční krize. Jaký názor máte na plnění rozpočtových kritérií do budoucna? Byl bych velmi nerad, abychom diskutovali o tom, že musíme dosáhnout stabilizovaných veřejných rozpočtů proto, že chceme přijmout euro. Já patřím k těm, kteří ho chtějí přijmout. I kdybych patřil k těm, kteří euro nechtějí přijmout, stejně bych silně chtěl, abychom dosáhli stabilizovaných veřejných rozpočtů, protože jen tak dosáhneme ekonomické stability, rovnováhy a prosperity v České republice. Maastrichtská kritéria jsou sama o sobě velmi rigidní a zejména jedno z fiskálních kritérií (deficit může být do 3 % HDP) pokládám za zastaralé. Ono nabádá i v době hojnosti, růstu a prosperity mít za cíl, aby byl deficit 3 % HDP. Jinými slovy: to kritérium říká, že máte-li při 6% růstu 2,5% deficit, je všechno v pořádku. To samozřejmě není pravda. Při vysokém růstu není žádný deficit ospravedlnitelný. Z tohoto hlediska je to kritérium velmi diskutabilní, ale dohodnout jiná kritéria mezi 27 členskými státy je velmi náročné. Já bych chtěl, abychom my sami měli za cíl schopnost sestavovat vyrovnané rozpočty už při velmi mírném růstu, aby se nám nestalo, že při poklesu budeme mít dramatické deficity. Jaký je váš názor na pokračující rozšiřování Evropské unie, zejména pak tolik diskutované eventuální přijetí Turecka? To je těžké, já jsem ústavní činitel země, která se přihlásila k tomu, že Turecko je kandidátskou zemí. Mám-li říct svůj soukromý názor, tak ho můžu vyjádřit bonmotem, že pokud bude Turecko přijato do EU, naši předci v roce 1683 krváceli u Vídně zcela zbytečně. V roce 1683 porazila spojená rakousko-česká vojska Turky u Vídně a tím definitivně skončilo ohrožení, že bude střední Evropa obsazena Turky. Podle nedávného průzkumu agentury STEM byl Karel Schwarzenberg, spoluzakladatel strany TOP 09, vyhodnocen jako nejpopulárnější politik v České republice. Vy sám jste se umístil na třetí příčce za Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). Domníváte se, že tato popularita souvisí s faktem, že pro mnohé voliče představujete se svou stranou TOP 09 zajímavou alternativu na současné politické scéně? Doufám, že představujeme zajímavou programovou alternativu. Žebříčky popularity tolik nepřeceňuji, vzpomínám na časy, kdy jim vévodil například Václav Fischer nebo Stanislav Gross. Momentální pocit popularity samozřejmě těší každého, ale ta základní hodnota je, zda můžeme nabídnout nějaká řešení, která si lidé přejí. TOP 09 je nová strana, která má na rozdíl od ostatních nových stran výhodu silných osobností, které veřejností nejsou vnímány jako kontroverzní. Jak velký důraz jste kladl při zakládání strany na obsazení? Je podle vás lidský faktor jednou z nejdůležitějších charakteristik strany? Nevím, jestli s vámi mohu souhlasit, protože jestli mezi ty osobnosti řadíte i mě, nejsem si úplně jist, že nejsem vnímán jako kontroverzní. Samozřejmě, že zejména při sestavování kandidátek jsme kladli důraz na výběr osobností, které za sebou mají nějaké znalosti a zkušenosti, něčeho ve své profesi dosáhly, a tak získaly neformální autoritu ve svém sociálním okolí. Myslím, že nositelé těchto znalostí, kteří mohou obohatit českou politiku, jsou také nositelé určitého kreditu, společenské prestiže. A na tu prestiž se musí člověk strašně nadřít, ta se neprodává za igelitku plnou zlaťáků. Je velká pravděpodobnost, že se strana TOP 09 dostane do parlamentu a bude mít vlastní poslance. Nebojíte se, že část současných členů TOP 09 je ve straně jen z důvodu jisté politické kariéry? To nikdy nemůžete vyloučit, ale jsem si úplně jist, že drtivá většina, vzhledem ke způsobu výběru a díky celé řadě brzd a pojistek, měla důvody jiné. Ale vyloučit to nelze, protože strana je jako každá jiná organizace jenom společenství lidí a lidé nejsou ani andělé, ani lilie. Jsem si jist, že drtivá většina do té strany šla proto, že chce něco změnit. Už jenom proto, že ve své bývalé profesi byli docela úspěšní a klidně v ní mohli pokračovat. Vstup do politiky pro ně také neznamená posílení životní úrovně. Jaké alternativy spolupráce s politickými stranami připadají pro stranu TOP 09 v úvahu v případě úspěchu strany ve volbách v roce 2010? Je možné i po včerejších událostech, že by partnerem mohla být levice? Velmi obtížně. Ne proto, že bychom si neuměli představit společný program se sociální demokracií. Toho musí být profesionál vždycky schopen, takže byť by to bylo velmi nekonformní a složité, umím si představit, jak najdeme společný koaliční program s ČSSD. Neumím si ale představit, jak najdeme společnou důvěru, kterou taková dohoda představuje, s Jiřím Paroubkem, takže by to bylo velmi obtížné. V minulosti jste byl spojován se stranou KDU-ČSL. Jaký je zásadní rozdíl mezi KDU-ČSL a TOP 09 pro voliče, který se na politické scéně neorientuje? To je na velmi dlouhou přednášku. Já jsem v té stráně byl pětadvacet let, byl jsem i jejím předsedou, místopředsedou a vždycky jsem se snažil prosadit, aby se stala otevřenou stranou, která stojí na křesťanskodemokratických principech. V okamžiku, kdy jsem měl pocit, že to není dosažitelné, jsem se pokusil založit stranu novou. Odpovím ve zkratce: ten zásadní rozdíl je mezi křesťanským demokratem, tedy konzervativním politikem, který vychází z křesťansko-judaistických tradic a křesťansko-judaistické kultury, a mezi socialistou, který svůj socialismus přizdobil katolickými insigniemi. Tak asi takhle bych to rozdělil. Autor: Hana Kubovcová

16 16 zpravodajství Premiér Jan Fischer na VŠE V úterý 1. prosince 2009 vystoupil ve Vencovského aule VŠE předseda vlády České republiky Ing. Jan Fischer s přednáškou na téma Česko očima nepolitika v politice. Akci připravil Spolek mladých statistiků a Studentský list. Jan Fischer přivítal studenty v neformálním duchu a krátce zavzpomínal na léta, která jako student oboru statistika a ekonometrie strávil právě na VŠE. Hned zkraje nezapomněl Fischer upozornit, že je právě první den, kdy žijeme s Lisabonskou smlouvou za zády. Říkám raději, že jsme v recesi, nikoli krizi. Hlavně proto, že ČR nebyla nikdy zasažena tím, čemu se říká krize finančního sektoru, připomněl hned na začátku Fischer. Současnému propadu ekonomiky se věnoval i nadále. Každá recese má vždy stejný průběh. Největší a první facka je úder na veřejné finance, potom na business a potom teprve dochází na oblast domácností, vysvětlil Fischer. V této souvislosti se premiér opřel do snah levicových politiků o oživení ekonomiky přímou podporou domácností: Pokud se podíváte na vývoj jednotlivých složek HDP, tak ještě i ve třetím čtvrtletí roku zaznamenáváme mírný růst spotřeby. To svědčí o tom, že je neospravedlnitelné, aby léčení recese v ČR spočívalo ve fiskálních impulzech na podporu spotřeby. Podle mého soudu je to skutečně prolévání peněz. Opatření by naopak měla umožnit adaptaci podniků, zlepšit podnikatelské prostředí tak, aby se co nejvíce zaměstnanců udrželo uvnitř trhu práce. Došlo i na takzvaný Janotův balíček, tedy soubor opatření vlády spojených s rozpočtem na rok Premiér poodhalil svůj vztah k Janotovu balíčku slovy: Já ho v zásadě nemám moc rád, i když jsem se o něj ve sněmovně pral. Ale to je jediná možnost, kterou jsme v danou chvíli měli. Jinak je to podle mého soudu neopakovatelný a jedinečný kousek. Nevoní, nesmrdí, není vlevo ani vpravo, není ani podle Keynese, ani podle Friedmana, není za ním žádná ekonomická teorie. Je to prostě doktrinálně sterilní záležitost. Došlo i na téma, jak těžké je v současném složení parlamentu prosadit smysluplné myšlenky. Ten balíček je pro mě hýčkané, ale trochu nechtěné dítě. Nic jiného se narodit nemohlo, aby se to politikům líbilo. Museli jsme to udělat, abychom tuto zemi neuvrhli do vážné makroekonomické distorze. V době přednášky málokdo čekal tak dramatické události, které provázely schvalování a úpravy Janotova balíčku ve sněmovně. Fischer nezapomněl zmínit, že jeho vládě se z rozpočtového hlediska povedl svým způsobem husarský kousek. Z roku na rok jsme v jednotlivých kapitolách snížili výdaje v úhrnu o 38 miliard Kč. To se musím trochu pochlubit. Jestli se to někomu někdy dřív povedlo, dám se s ním rád vyfotografovat. Každá domácnost se v tučných dobách snaží oddlužit. My v Čechách jsme na to šli trošičku opačnou cestou a hořké plody vidíme dnes, věnoval se Fischer dále finančnímu hospodaření státu. Ani výhled do budoucna podle něj nevypadá příliš optimisticky. Neuvěřitelný příběh bude sestavování rozpočtu na rok S ohledem na politickou situaci, kterou lze v první polovině roku 2010 očekávat, řekl Fischer. Zásadní podle něj je, aby si nejen politici, ale zejména voliči uvědomili, že peníze již nejsou na příděl. Že když se ekonomice nedaří a stát nemá tolik prostředků, nemůže zkrátka dávat tolik, kolik dával v dobách ekonomického růstu. V druhé polovině přednášky Fischer ochotně zodpovídal dotazy z řad studentů. Mezi jinými došla řeč na sociálně šetrné reformy, zdravotnictví či na to, jak vypadá život s ochrankou. Jan Fischer jako bývalý dlouholetý předseda Českého statistického úřadu dostal i otázku šitou přímo na míru. Studenty zajímala skutečná vypovídací hodnota ukazatele HDP. Při odpovědi premiéra byl znát jeho evidentní zájem o tuto problematiku, ale i to, že na VŠE působil jako přednášející. Autor: Štěpán Mejzlík

17

18 18 vzdělávání Jsou ekonomové v ČR magistři, nebo inženýři? Je zajímavé, kolik spekulací a domněnek se mezi studenty Vysoké školy ekonomické každoročně objeví v souvislosti s magisterským titulem. To, že po úspěšném absolvování bakalářského studijního programu bude mít student před jménem Bc., stejně jako na každé jiné obdobné vysoké škole, je každému jasné. Proč by ale měl být závěrem navazujícího magisterského studia netechnické univerzity titul Ing., když všude jinde je běžný titul Mgr.? Tato skutečnost je dána nejen historicky, jak možná mnozí z vás tuší, ale také zákonem. Navíc je možné si titul magistr nechat převést na inženýr. Přesvědčte se, že to jde i zákonnou cestou. V roce 1929, tedy deset let po svém vzniku, se Vysoká škola obchodní (VŠO), předchůdkyně VŠE, včlenila pod České vysoké učení technické zde má kořeny udělování technického titulu Ing. ekonomům v ČR. Ani pozdější historický vývoj tuto praxi nezměnil. VŠO byla zanedlouho uzavřena okupanty, její činnost byla samostatně obnovena po válce a neminuly ji ani události po komunistickém převratu v roce Současná Vysoká škola ekonomická vznikla 1. září 1952 vydělením Hospodářské fakulty z VŠO (v té době již několikrát přejmenované). Posledním významným mezníkem pro naše téma byl rok 1966, kdy byl vydán nový vysokoškolský zákon a mimo jiné byly obnoveny i akademické tituly. Absolventi VŠE získávali titul Ing. (do té doby byli označováni takzvaným stavovským označením promovaný ekonom). Tolik stručný historický exkurz. Je obecně známo, že ekonomům není jejich titul příliš přán. Co se ekonomických oborů týče, inženýry se stávají nejen studenti VŠE, tento titul mohou dostat absolventi každého ekonomického magisterského studijního programu, jak je uvedeno na příslušném místě v Zákoně o vysokých školách (111/1998, 46, odst. 4, písm. a): Absolventům studia v magisterských studijních programech se udělují tyto akademické tituly: v oblasti ekonomie, technických věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství inženýr (ve zkratce Ing. uváděné před jménem). Na některých vysokých školách při studiu ekonomie ale touto cestou titul inženýra nezískáte, přestože to zákon umožňuje. Není ale důvod být oproti jiným kolegům z oboru znevýhodněn. Podle 99, odst. 6 výše uvedeného zákona lze požádat o nahrazení titulu magistr za inženýr. Zákon jasně říká: Absolventi univerzitních vysokých škol, kteří získali podle 21 odst. 2 zákona č. 172/1990 Sb. v oboru ekonomie akademický titul magistr, mohou požádat o nahrazení tohoto titulu akademickým titulem inženýr (ve zkratce Ing. ). Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. Jak je tedy vidět, v České republice jsou ekonomové inženýry, a to nejen ti, kteří vystudují VŠE. Otázkou zůstává, nakolik si tento titul zaslouží. Rozhodně se ale nedá říci, že by ekonomie byla vědou ryze humanitní, nebo ryze technickou, proto budou diskuse na toto téma trvat zřejmě ještě dlouho. ISIC tradiční zelený průvodce studentů Autor: Anna Stejkozová Projekt Mezinárodní studentské identifikační karty ISIC (International Student Identity Card) existuje už od roku ISIC je jediným celosvětově uznávaným dokladem prokazujícím jeho držiteli status studenta střední, vyšší odborné, případně vysoké školy a vybraných jednotlivých pomaturitních studijních oborů. Kartu může získat každý, kdo na jedné z těchto institucí studuje, přičemž horní věková hranice není stanovena a dolní je 15 let, u žáků víceletých gymnázií 12 let. Pro učitele je vystavována mutace karty pod názvem ITIC (International Teacher Identity Card). ISIC vydává světová organizace ISTC pod záštitou UNESCO a Evropské rady pro kulturu. Dále existuje karta mládežníka IYTC (International Youth Travel Card) pro osoby mladší 26 let a karty pro žáky základních škol ISIC SCHOLAR. Karta plní dvě funkce vizuální a elektronickou. První umožňuje vizuální identifikaci v rámci školy i mimo ni. Druhá funkce průkazu slouží k verifikaci při vstupu do zabezpečených prostor školních budov, učeben, na některých školách i kolejí. Lze ji uplatnit v rámci stravovacích systémů v menzách nebo třeba na kopírování a půjčování knih z knihoven. Karta svému držiteli poskytuje i další výhody než jen prokázání statusu studenta. Jde například o slevy na nejrůznější služby a produkty ve 124 státech světa. Jen v ČR máte možnost využít slevy na 1900 místech. Na celém světě je to pak míst. Kartu je možné využívat při cestování, protože mnozí dopravci nabízejí výrazné slevy na letenky nebo autobusové jízdenky. Do některých muzeí v Evropě máte jako držitel karty dokonce volný vstup. ISIC slouží jako multifunkční čipová karta ve 250 akademických institucích světa. Výhodou je přístup k bezplatné nonstop poradenské lince ISIC Emergency helpline (číslo je vždy uvedeno na kartě), kde operátoři poskytnou množství potřebných informací při cestování a využívání průkazu. Všechny aktuální slevy a informace je možné dohledat na oficiálních stránkách www. isic.cz nebo na Pro zajímavost si můžete na obrázku prohlédnout starší verzi ISIC karty z roku Tato karta v žádném případě nebyla elektronická, neměla jakýkoli magnetický proužek, byla vytištěna na obyčejném papíře (ovšem vybaveném některými bezpečnostními prvky proti padělání). Zelená barva je ale pro kartu typická. Karta ještě nemá popisky kolonek v češtině. V dolním rohu si můžete prohlédnout i dobovou revalidační známku, kterou známe i u současných karet, akorát dnes již vybavenou holografickým zabezpečením. Autor: Tomáš Listík

19 vzdělávání Jednou z povinných součástí programu CEMS, který studuji na Vysoké škole ekonomické, je minimálně desetitýdenní pracovní stáž v zahraničí. Já se ale rozhodla odjet na celý semestr. Výběr země byl poměrně snadný. Vzhledem k mému cíli zlepšení znalostí německého jazyka se výběr zúžil na tři evropské státy. Pustila jsem se tedy do rozesílání životopisů. Po nějaké době se na mě usmálo štěstí a dostala jsem nabídku od dvou společností. Rozhodla jsem se pro šestiměsíční stáž v centrále společnosti Henkel v německém Düsseldorfu. Veškeré formality spojené s vystavením pracovního víza za mě zařídilo tamní personální oddělení. Mou největší starostí tak nakonec bylo hledání ubytování. Prvotní nápad přijet do Düsseldorfu naslepo, ubytovat se někde v místním hostelu a pak hledat byt, šel vniveč při pohledu na ceny ubytovacích zařízení na místě. Jak jsem později pochopila, Düsseldorf není zrovna město pro batůžkáře. Hotely tam navštěvuje především obchodní klientela, což se samozřejmě odráží na cenách. Před příjezdem se mi i s mou lámanou němčinou podařilo sehnat pokoj v bytě nedaleko mé práce. Nastal den D a spolu se dvěma desítkami nových praktikantů jsem poprvé vstoupila do areálu Henkelu. Jen pro představu: jde o jakési město ve městě, které má vlastní ulice, pro dopravu v něm se používají nejčastěji kola, neboť chůzí by člověk přešel z jednoho konce na druhý přibližně za hodinu. Vedle velikosti nezkušeného návštěvníka jistě zarazí všudypřítomné aroma chemikálií. Příjemným překvapením je pak velké množství zelených ploch, po nichž během celého roku poskakují zajíci. Během stáže jsem pracovala v divizi lepidel, konkrétně v oddělení zabývajícím se mezinárodním managementem materiálových toků. Šlo o jakýsi mikrotým skládající se z pouhých čtyř zaměstnanců a dvou praktikantů. Má pozice byla od počátku poněkud obtížnější Stáž v Düsseldorfu u firmy Henkel kvůli tomu, že jsem byla první cizinkou v týmu. Ještě navíc k tomu nebyla má němčina na nejlepší úrovni, na což mí kolegové také nebyli zvyklí. Rozhodli se mi proto dát pořádnou školu a všechny meetingy stejně jako neformální rozhovory vedli výhradně v německém jazyce. Zpočátku to pro mě bylo velmi náročné, ale nakonec jsem pochopila, že právě toto je jediný způsob jak se naučit používat němčinu v každodenní mluvě. V čem pro mě práce v Německu byla jiná než u nás? Prvním rozdílem byla určitě postava mentora. Jde vlastně o kolegu z týmu, ovšem ne nadřízeného, který pomáhá praktikantovi s pochopením všech úkolů, spolupracuje s ním na projektech a po celou dobu ho jakoby koučuje. Dalším pro mě pozitivním prvkem jistě bylo velké množství zodpovědnosti v podobě samostatných projektů, které mi byly svěřeny již od prvního měsíce. Funguje to na principu: základy znáš, tak ukaž, co v tobě je. Co mě naopak trochu zklamalo, byly zpočátku chladné osobní vazby na pracovišti. Jak jsem během svého pobytu zjistila, je sice zdvořilé se kolegů zeptat na právě proběhlý víkend, ale není vhodné zjišťovat bližší detaily týkající se soukromého života. Musím ale říci, že nakonec i tuto bariéru se mi podařilo překonat, 19 a to typickým českým způsobem jídlem. Z mých víkendů v Čechách jsem neustále vozila samé domácí produkty jako medovník, lázeňské oplatky, domácí uzené maso apod. Mí kolegové ze začátku úplně nechápali mou aktivitu, ale nakonec se mi podařilo prolomit ledy a vylepšit tak naše vzájemné vztahy. V závěru mého pobytu jsme se dokonce i několikrát neformálně sešli mimo kancelář. Düsseldorf sice není žádnou historickou perlou na řece Rýn, ale má zkrátka něco do sebe. Namísto památek zde stojí supermoderní budovy navržené těmi nejslavnějšími architekty. Pro mladé lidi, mě nevyjímaje, je velmi lákavé obrovské množství barů a klubů, kterých je i z pohledu Češky opravdu mnoho. Typickým znakem Düsseldorfu je pivo zvané alt, které se podobá našemu řezanému pivu. Místní jsou na něj opravdu hrdí, a tak se čepuje snad na každém rohu. Naopak drzostí je objednat si kölsch, což je klasické světlé pivo, které ale pochází z Kolína nad Rýnem. Soutěživost mezi Kolínem a Düsseldorfem má již dlouhou tradici: Kolín je se svým milionem obyvatel sice největším městem spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, ale jako hlavní město regionu byl zvolen půlmilionový Düsseldorf, což Kolíňané stále nedokázali přenést přes srdce. Ovšem trh tyto sousedské problémy řeší, obchodní styky tímto antagonickým vztahem jistě netrpí. Přestože o Německu a jeho obyvatelích koluje velké množství pověr, musím přiznat, že mi tato země naprosto učarovala. Proto také doufám, že se mi podaří se tam vrátit na delší dobu než jen šest měsíců. Autor: Pavlína Šimurdová

20 20 zahraniční studenti na VŠE Zahraniční studentka Anna Loginovskaja Anna Loginovskaja se narodila v Minsku, hlavním městě Běloruska. V České republice žije již pět let a tu samou dobu studuje Fakultu podnikohospodářskou na VŠE. Nyní je v prvním semestru magisterského stupně, jejím oborem je Podniková ekonomika a management. Do České republiky přišla kvůli studiu a přivedla ji sem shoda několika náhod. Na začátku svého studia se potýkala s největší překážkou českým jazykem. S úsměvem vypráví o své první hodině ekonomie, kdy musela mlčet. Po čase se ale česky naučila. Má ráda předměty v anglickém jazyce, ráda vzpomíná i na svou vlast. Říká, že Bělorusko je mladý stát, který má před sebou velkou budoucnost a je v něm mnoho příležitostí. Jak dlouho jsi v České republice? A odkud přesně pocházíš? Pocházím z Běloruska. Narodila jsem se v krásném městě Minsk, které je hlavním městem našeho státu. V České republice žiji už skoro pět let. Ale vlast je vždy vlast! Mám Bělorusko moc ráda, jsem hrdá, že odtud pocházím. Mám ráda naši přírodu (lesy, pole, jezera...), městečka, lidi, historii. Je tam můj dům, tam bydlí moje rodina. Proč sis vybrala VŠE? To byla vůbec náhoda, jak jsem se dostala do České republiky. Chtěla jsem studovat v Minsku, během předposledního ročníku na střední škole jsem si vybrala univerzitu a fakultu. V tu dobu moje maminka pracovala ve škole jako psycholožka a dostala za úkol udělat evidenci žáků, kteří maturovali a kam tito žáci po maturitě nastoupili. Tak zjistila, že jedna slečna z gymnázia studuje v Praze, a hned mi tuhle informaci pověděla. To byl tedy jen začátek mé cesty na VŠE, ale od tohoto momentu už jsem věděla, kde budu studovat. Přijde ti to nyní jako správná volba? Teď, když už jsem tady, mohu říci, že jsem si vybrala VŠE, protože jsem nevěděla o jiných možnostech studia v zahraničí. Nechci tím ale ani náhodou říci, že bych si nakonec Prahu a VŠE nevybrala. Prostě chci vysvětlit, že u nás, v Bělorusku, si všichni myslí, že je velice složité nastoupit na univerzitu v zahraničí. Mladí lidé nevědí, že takovéto možnosti existují. Není to sice úplně snadné, ale možné to je. Je to složité pochopit, ale u nás je v myslích lidí zakotveno, že studovat v zahraničí je prakticky nemožné (nemyslím tedy Rusko, Ukrajinu ) a že to si mohou dovolit jen lidé, kteří mají hodně peněz. Teď už vím, že to není pravda. oblastech a poté si vybrat, která z nich ho zajímá a v čem je dobrý. Bydlíš, nebo bydlela jsi na koleji? Bělorusko není v Evropské unii a to znamená, že nemám na kolej nárok. Vůbec nechápu, proč to tak je!? Proč je taková diskriminace? Jsem studentka VŠE a v tomto se nijak neliším od studentů z Evropské unie. Bydlím teď v podnájmu. Už jsem si na můj byt a na můj pokoj zvykla, bydlím tam skoro pět let. Máš pocit, že je VŠE vhodnou školou, co se týče zkušeností a praktického využití? VŠE je dobrá škola. Jsem ráda, že studuji tady. Co se týče zkušeností a praktického Vybrala by sis VŠE znovu? Vidíš výhody, nebo nevýhody? Nevím, co bych si vybrala, kdybych měla tu možnost. Myslím, že bych začala shánět informace o dalších univerzitách. Je možné, že bych si vybrala něco v Německu. Měla jsem už základ němčiny (češtinu jsem studovala rok) a podle mého názoru je tamější vzdělání docela dobré. Proč studuješ zrovna na FPH? Byl to pro mne ten nejlepší výběr. Když jsem maturovala, nevěděla jsem, co chci dělat, kde chci pracovat. Podle mého názoru málokdo může přesně odpovědět na tyhle otázky v 17 či 18 letech. V takové situaci je ekonomické vzdělání to nejlepší. Podnikohospodářská fakulta poskytuje příležitost učit se různé předměty (management, ekonomie, finance, marketing, logistika atd.), student tak může získat rozhled v různých