Obsah. Úvod Předmět a cíl bakalářské práce...2

Transkript

1 Obsah Úvod Předmět a cíl bakalářské práce Teoretická východiska práce Motivace Motiv Stimul Zdroje motivace Potřeby Návyky Zájmy Hodnoty Ideály Motivační profil Motivace a výkon Motivace ke studiu Praktická část Charakteristika škol Metodologický přístup Výběr souboru respondentů Charakteristika výběrového souboru Vyhodnocení dotazníků Motivace studentů ke studiu Faktory, které studenti považují v práci za důležité Žebříček hodnot respondentů Představy studentů o práci v cestovním ruchu Vztah studentů k práci Oblasti, ve kterých by chtěli studenti cestovního ruchu pracovat Využitelnost v praxi...34

2 Závěr...36 Seznam použité literatury a zdrojů informací...37 Seznam obrázků...39 Seznam grafů...39 Seznam tabulek...39 Přílohy...40

3 Úvod Cestovní ruch 1 představuje jedno z nejvýznamnějších odvětví ekonomiky současnosti nejen ve světě, ale i u nás. Jeho přínosy pro národní hospodářství jsou značné. Významnou měrou přispívá k tvorbě hrubého domácího produktu, devizových a daňových příjmů, vytváří velké množství pracovních příležitostí a má pozitivní vliv na dynamiku investic. S růstem životní úrovně a fondu volného času v průběhu druhé poloviny minulého století se stal cestovní ruch pro mnoho lidí důležitou součástí jejich životního stylu. Lidé tráví stále více času cestováním, poznáváním nových zemí, nových kultur a zajímavých míst. V důsledku neustále se zvyšujících požadavků zákazníků roste rovněž zájem o kvalifikované pracovníky v této dynamicky se rozvíjející oblasti. Cestovní ruch je ve světě považován za odvětví budoucnosti díky jeho multiplikačnímu efektu, tedy díky tomu, že podporuje rozvoj dalších odvětví jako jsou stavebnictví, doprava, telekomunikace, bankovnictví, obchod, kultura, sport aj. Statistická šetření potvrzují trvale rostoucí zájem o tento velice perspektivní obor. Rovněž otázka zájmu o studium cestovního ruchu se stává v poslední době velmi aktuální. V posledních letech neustále vzrůstá počet škol, které získaly akreditaci k výuce cestovního ruchu, proto se počet uchazečů o studium cestovního ruchu rok od roku zvyšuje. Abychom udrželi zájem studentů o tento obor, je důležité vědět, co je motivuje k tomu, aby začali školy se zaměřením na cestovní ruch studovat a snažit se jejich zájem vhodnou úpravou a inovací studijních programů udržet. 1 cestovní ruch (tourism) je definován jako činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí (mimo místo bydliště) a to na dobu kratší než je stanovena*, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě (Indrová a kol., Cestovní ruch I, 2004, str. 12) * U mezinárodního cestovního ruchu tato doba činí 1 rok, u domácího cestovního ruchu 6 měsíců Tato definice vystihuje podstatu cestovního ruchu a zahrnuje v sobě tři důležité podmínky cestovního ruchu: dočasnost změny místa stálého bydliště, nevýdělečný charakter cesty a pobytu a vztahy mezi lidmi a vylučuje tak z cestovního ruchu pravidelné cesty do zahraničí, přechodné pracovní poměry, dlouhodobou migraci a veškeré cesty v rámci místa trvalého bydliště. 1

4 1 Předmět a cíl bakalářské práce Tato bakalářská práce se zabývá tématem motivace studentů ke studiu cestovního ruchu. Hlavním cílem bakalářské práce je zjistit faktory, které nejvíce ovlivňují rozhodování studentů při výběru studia cestovního ruchu. Snahou této práce je rovněž poskytnout informace o tom, jakou představu mají studenti o práci v podnicích cestovního ruchu a co od této práce očekávají. Dále si práce klade za cíl zjistit, zda studenti chtějí v oboru pracovat, popř. v jakém podniku, a jakou mají představu o svém budoucím měsíčním příjmu. Ke shromažďování informací o názorech a postojích studentů je použita metoda dotazníku. Do výzkumu jsou zapojeni žáci střední školy - Školy ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě a dále studenti dvou vysokých škol Vysoké školy polytechnické v Jihlavě a Masarykovy Univerzity v Brně univerzitní centrum Telč. V teoretické části bakalářské práce je uvedeno obecné vymezení motivace, jsou zde základní definice a pojmy z této oblasti. Charakterizovány jsou zdroje motivace, motivační profil, vztah motivace a výkonu a motivace ke studiu. V praktické části jsou stručně představeny dotazované školy. Dále je uveden popis vybrané metody pro zjišťování údajů, charakteristika výzkumného vzorku, popis sběru dat a přístup studentů k odpovídání. V závěrečné části jsou výsledky vyhodnoceny a navrženy možnosti jejich využití pro praxi. 2

5 2 Teoretická východiska práce 2.1 Motivace Termín motivace je odvozen z latinského slova movere hýbati, pohybovati. Je obecným označením pro všechny vnitřní podněty, které vedou k určité činnosti či určitému jednání. Motivace lidské činnosti, tedy motivace všech aktivit člověka, je jednou ze základních substruktur osobnosti. Mezi další substruktury řadíme schopnosti, temperament, charakterové vlastnosti a postoje. Z určitého hlediska můžeme motivaci považovat za nejzajímavější, zároveň však také za nejkomplikovanější osobnostní substrukturu. (Provazník-Komárková, 2004) V psychologii není pojmu motivace přisuzován zcela jednotný obsah, proto se v literatuře setkáváme s mnoha definicemi pojmu motivace. U Růžičky (1995) nacházíme: "Motivací člověka rozumíme soubor činitelů představujících vnitřní hnací síly jeho činnosti, které usměrňují jeho jednání a prožívání. Jsou to jakési dynamické tendence osobnosti člověka" 2 Dle Bedrnové-Nového (2002) pojmem motivace vyjadřujeme skutečnosti, že v lidské psychice působí specifické, ne vždy zcela vědomé či uvědomované vnitřní hybné síly pohnutky, motivy, které činnost člověka (tj. jeho chování, poznávání, jednání) určitým směrem orientují neboli zaměřují, v daném směru aktivizují a vzbuzenou aktivitu udržují. Navenek se pak působení těchto sil projevuje v podobě motivované činnosti nebo motivovaného jednání. 2 Růžička, J.: Motivace pracovního jednání (1995), str. 5 3

6 S další možnou definicí se setkáváme u Čápa (1980): Motivace znamená souhrn hybných činitelů v činnostech, v učení a v osobnosti. 3 Hybnými momenty rozumíme ty skutečnosti, které člověka podněcují a pobízí, aby něco konal, nebo naopak tlumí, aby něco nedělal. Motivace zahrnuje jak vnější pobídky (incentivy) a cíle, tak vnitřní motivy. Jedním z významných rysů motivace je skutečnost, že působí současně ve třech rovinách neboli dimenzích. 1. dimenze směru tato dimenze motivaci člověka a následně i jeho činnosti určitým směrem orientuje a od jiných směrů naopak odvrací, resp. odvádí. Tuto skutečnost můžeme vyjádřit pomocí pojmů chci to a to, rád bych to a to, toužím po tom a tom, je pro mě přitažlivé to a to, nechci se zabývat tím a tím, nezajímá mě to či ono apod. 2. dimenze intenzity z tohoto přístupu vyplývá, že činnost člověka v daném směru je v závislosti na síle neboli intenzitě jeho motivace vždy více či méně usilovná, jedinec musí pro dosažení předem vytyčeného cíle vynaložit větší či menší množství energie. Zde je pak možné jednotlivé skutečnosti přiblížit výrazy podle míry intenzity jako např. docela bych chtěl, chci, velmi toužím apod. 3. dimenze stálosti (vytrvalosti, perzistence) motivace se z tohoto pohledu projevuje jako míra schopnosti jedince překonávat nejrůznější vnitřní i vnější bariéry, které se mohou objevovat při realizaci motivované činnosti. Pokud motivovaný jedinec pokračuje ve své motivované činnosti v původním směru a v podstatě s nezměněnou intenzitou i v situaci, kdy naráží na nejrůznější překážky, dílčí nezdary či neúspěchy, můžeme hovořit o vysoké vytrvalosti. (Bedrnová-Nový, 2002) Motivace představuje určitou psychickou regulaci činnosti projevující se v podobě výběru určitého cíle a určité formy jednání z celé řady možných cílů a forem jednání. (Růžička, 1995) Významnou roli v procesu vývoje motivace hraje především nejbližší okolí, které představují rodiče, sourozenci a učitelé. V pozdějším věku je to také sociální a společenské prostředí. V neposlední řadě zde má však i značný vliv jedinec samotný. (Bedrnová-Nový, 2002) 3 Čáp, J: Psychologie pro učitele (1980), str. 92 4

7 2.2 Motiv Motiv je definován jako určitá jednotlivá vnitřní psychická síla neboli popud, pohnutka. Představuje tedy psychologickou příčinu či důvod toho, jak se člověk chová či jedná, individualizuje jeho prožívání a dává jeho činnosti psychologický smysl. S pojmem motiv těsně souvisí pojem cíl. Obecným cílem každého motivu je dosažení určitého konečného psychického stavu tzv. nasycení. To se většinou projevuje vnitřním uspokojením, pocitem naplnění z dosažení cíle motivu. Motiv působí tak dlouho, dokud jedinec tohoto cíle nedosáhne. Motivům, kterým lze přiřadit určitý cílový stav, říkáme motivy cílové neboli terminální. Motivy, kterým nelze určitý cíl přidělit, označujeme jako motivy instrumentální. K takovým motivům patří např. zájem člověka o určitou oblast, např. o cestování. (Provazník-Komárková, 2004) U Vágnerové (2004) nacházíme následující definici motivů: "Motivy jsou faktory, které aktivizují lidské chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po určitou dobu. Takto navozené jednání směřuje k uspokojení určité potřeby." 4 Lidská činnost je tedy výrazně determinována motivy. Motiv však určuje pouze její směr, intenzitu a perzistenci. Motivované jednání jedince je ale také uskutečňováno nejrůznějšími způsoby a formami, které jsou vždy spoludeterminovány jednak poznávacími (kognitivními) procesy, jednak specifickým prožíváním každého člověka. V lidské psychice však v určitý okamžik nepůsobí pouze jeden, nýbrž hned několik, dokonce celý soubor motivů, což dělá problematiku motivace podstatně složitější. Několik motivů může mít shodný, ale i zcela opačný směr, shodnou, ale i rozdílnou intenzitu či perzistenci. Obecně ale platí, že motivy, které jsou orientovány stejným směrem se vzájemně posilují a tím podporují vznik a průběh motivované činnosti, a naopak motivy opačné se mohou navzájem oslabovat a tak motivovanou činnost narušovat či dokonce znemožňovat. (Bedrnová-Nový, 2002) 4 Vágnerová, M.: Základy psychologie (2004), str

8 2.3 Stimul Podle Bedrnové-Nového nejsou pojmy motivace a motiv totožné s pojmy stimulace a stimul, jak se domnívají někteří psychologové. Stimulace je definována jako vnější působení na psychiku člověka, které vyvolává určité změny v jeho činnosti prostřednictvím změny psychických procesů, zejména prostřednictvím změny jeho motivace. Stimulaci lze chápat jako proces vědomého a záměrného ovlivňování činnosti (motivace) druhého člověka. 5 Stimulem může být jakýkoliv podnět, který vyvolává určité změny v motivaci člověka. Někdy rozlišujeme tzv. impulsy neboli vnitřní (endogenní) intrapsychické podněty, které signalizují určitou změnu v těle nebo mysli člověka a tzv. incentivy neboli vnější (exogenní) pobídky, které se vztahují vrozeně nebo naučeně k impulsům. Incentivy tedy u člověka určitý motiv (vnitřní impuls) aktivují. Impulsem může být například bolest zubu, která může následně vyvolat motiv návštěvy zubního lékaře, resp. určitý stav mysli, jako např. nervozitu před zkouškou, která může vyvolat motiv vyhnout se zkoušce. Mezi incentivy můžeme zařadit např. pochvalu za dobrý studijní výkon. (Bedrnová-Nový, 2002) 2.4 Zdroje motivace Abychom mohli porozumět problematice motivace lidského chování, je nutné pochopit také to, jak vlastně motivace vzniká. Z čeho vlastně pramení, jaké skutečnosti ovlivňují to, že po něčem člověk touží velmi intenzivně, zatímco něco jiného ho již tolik nepřitahuje. Jako zdroje motivace lze označit ty skutečnosti, které motivaci vytvářejí. Mezi základní zdroje motivace řadíme: potřeby návyky zájmy hodnoty a hodnotové orientace ideály 5 Bedrnová E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení (2002), str

9 2.4.1 Potřeby Potřeba je chápána jako "člověkem prožívaný, ne vždy zcela uvědomovaný nedostatek něčeho pro daného jedince subjektivně významného (důležitého, potřebného)." 6 Potřeby jsou považovány za základní zdroj motivace činnosti člověka. Potřeby lze dělit na: a) potřeby primární = potřeby biologické, fyziologické, vrozené jsou spjaty s činností a funkcemi lidského organismu, patří k nim např. potřeba kyslíku, potravy, tekutin apod. b) potřeby sekundární = potřeby sociální, společenské jsou spojeny s člověkem jako sociální a kulturní bytostí, patří sem potřeba lásky, dominance, seberealizace Primární potřeby vycházejí z fungování lidského organismu jako celku. Sekundární potřeby jsou odvozovány od potřeb primárních. Podnět, který vzniká z hlediska primární potřeby může být posléze spojován s uspokojením plynoucím z dosažení cílového stavu. Poté již vystupuje jako samostatný cíl, který získává samostatnou motivační hodnotu. Skutečnost, že potřeba může představovat i ne vždy zcela uvědomovaný nedostatek, znamená, že existují nejen vědomé, ale i nevědomé potřeby, tj. potřeby, u nichž si subjekt neuvědomuje motivační souvislosti. 7 Podrobné členění potřeb najdeme u amerického psychologa Abrahama Maslowa, který je autorem tzv. teorie hierarchického uspořádání potřeb. Maslow uspořádal potřeby do pěti skupin a seřadil je do systému známého jako Maslowova pyramida. Potřeby jsou v této pyramidě utříděny od základních až po nejvyšší. 6 Provazník, V., Komárková, R.: Motivace pracovního jednání (2004), str Bedrnová E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení (2002), str

10 Obrázek č. 1 Maslowova hierarchie potřeb: potřeba seberealizace, sebenaplnění osobní růst, osobní naplnění potřeby uznání a úcty sebeúcta, nezávislost, prestiž, dominance sociální potřeby příslušnost ke skupině, láska potřeby jistoty a bezpečí bezpečí, jistota, zákon, pořádek biologické a fyziologické potřeby základní životní potřeby, kyslík, jídlo, spánek, sexuální potřeby (Dostupné z WWW: 1. Biologické a fyziologické potřeby tvoří základ pyramidy. Mezi tyto potřeby řadíme potřebu kyslíku, tepla, potravy, odpočinku, spánku, sexuální potřeby apod. Uspokojení těchto základních potřeb je nezbytné pro přežití. 2. Druhou úroveň hierarchie tvoří potřeby jistoty a bezpečí. Do této úrovně patří potřeba vyhnout se neznámému, nezvyklému, nebezpečnému, potřeba bezpečí ad. 3. Potřeby sounáležitosti a lásky zahrnují potřebu někam (k někomu) patřit, potřebu být pozitivně přijímám, milován i potřebu mít někoho rád. 4. Na čtvrtém stupni Maslowovy pyramidy jsou potřeby uznání a úcty, které zahrnují potřebu být druhými lidmi ceněn a uznáván, potřebu pozitivního hodnocení druhými i pozitivního sebehodnocení. Ve škole se setkáváme například s pochvalou. 5. Na vrcholu pyramidy hodnot stojí potřeby seberealizace, které se projevují ve snaze dosáhnout plného osobního uspokojení. Patří sem potřeby sebeaktualizace, potřeby poznávací a estetické. (Podle článku Jak udržet a motivovat zaměstnance 8

11 Podstatné je, že jedinec dospívá k vyšším potřebám až tehdy, dosáhl-li uspokojení potřeb nižších. Ne každý jedinec však musí ve svém životě projít všemi úrovněmi potřeb, tj. od úrovně nejnižší, tedy potřeb biologických, až k úrovni nejvyšší, k potřebám seberealizačním. Z tohoto důvodu je dosažená motivace jedince představována nejsilněji působícími motivy (potřebami), tedy tou skupinou potřeb, které jsou v psychice jedince zastoupeny nejvíce, které se dají vyjádřit pojmy chci, potřebuji, toužím, rád bych apod. Tato v životě jedince dominující úroveň potřeb (motivace) pak rozhodujícím způsobem ovlivňuje jednání konkrétního člověka. (Bedrnová-Nový, 2002) Návyky Některé činnosti provádí jedinec během svého života častěji či pravidelněji než ostatní. Po pravidelném opakování určitých činností může dojít k jejich automatizaci nebo fixaci. Říkáme, že se činnosti staly určitými stereotypy čili návyky, které se v daných situacích automaticky vybaví. Návykem tedy označujeme opakovaný, fixovaný a zautomatizovaný způsob činnosti člověka v určité situaci. 8 Jedinec se tedy chová podle naučeného vzorce chování. S návyky se setkáváme ve všech oblastech lidské činnosti. Jsou tedy nejen výsledkem výchovy, ale i sebeutvářecích aktivit každého jedince Zájmy Zájem můžeme charakterizovat jako trvalejší zaměření jedince na určitou oblast předmětů a jevů, které je spojeno s aktivizací jeho činnosti a jeho snahou po poznání, ovládání předmětu zájmu. Například zájem o obor cestovní ruch zpravidla vyvolává u nositele zájmu činnost, která směřuje k přiblížení a poznání objektu zájmu. Tato skutečnost má velký význam například při volbě povolání nebo v učení. 8 Bedrnová E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení (2002), str

12 Co se klasifikace zájmů týče, je třeba vycházet z toho, že "zájmů existuje tolik, kolik je činností, které mohou člověka těšit." 9 Stavěl udává následující výčet zájmů: 1. zájmy poznávací 6. zájmy technické 2. zájmy estetické 7. zájmy rukodělně materiálové 3. zájmy sociální 8. zájmy výtvarné 4. zájmy přírodní 9. zájmy sportovní 5. zájmy obchodní Jelikož je zájem specifickou formou zaměření člověka na určitou oblast předmětů nebo jevů, která jej v daném směru aktivizuje, a to s určitou stálostí, je tedy možno zájem chápat jako specifický druh motivu Hodnoty V průběhu svého života poznává člověk neustále nové, pro něj neznámé skutečnosti, kterým přisuzuje určitou hodnotu, význam či důležitost. Hodnoty téměř nikdy neodráží objektivní význam věcí a jevů, ale pouze jejich subjektivní neboli individuální význam, a proto mohou mít význam pouze z pohledu prospěchu jedince nebo z pohledu širších sociálních skupin. Velice často se stává, že člověk hodnoty mnohdy přejímá ze svého sociálního prostředí a vytváří si tzv. osobní hodnotovou mapu neboli hodnotový systém, tzv. hierarchii hodnot. Některé skutečnosti považuje jedinec za významnější, připisuje jim vyšší hodnotu, jiné naopak za méně důležité. Hodnotová orientace ovlivňuje jednání i prožívání člověka. Je také velice významným zdrojem motivace veškeré jeho činnosti. Podle tohoto systému hodnot můžeme předpokládat, že se člověk bude věnovat a rozvíjet pouze ty činnosti, kterým přisuzuje ve své hierarchii nejvyšší váhu a naopak se bude vyhýbat skutečnostem, ke kterým zaujímá negativní postoj. Je velmi pravděpodobné, že každý člověk má jiné hodnoty a pro každého z nás může být hodnotou prakticky cokoliv. Většinou to souvisí s podmínkami a prostředím, ve kterém se člověk vyvíjí a žije. Přesto však existují hodnoty, které jsou obecně platné. Patří k nim zdraví, rodina, děti, práce, přátelství, vzdělání, společenské postavení, peníze. (Bedrnová-Nový, 2002) 9 Bedrnová E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení (2002), str

13 2.4.5 Ideály Za další důležitý zdroj motivace považujeme ideály. Ty charakterizujeme jako určité ideové nebo názorné (obrazné) představy něčeho žádaného, pozitivně hodnoceného. Pro daného jedince představují důležitý cíl jeho snažení. Z této charakteristiky je patrné, že se ideály mohou týkat osobního profilu, mohou mít podobu životních cílů nebo mohou představovat smysl života, ať už osobního či profesního. Stejně tak jako hodnoty se i ideály tvoří především vlivem působení sociálních faktorů vývoje, rodiny a autorit obecně. Podstatnou roli zde hrají procesy učení a nápodoby. (Provazník-Komárková, 2004) 2.5 Motivační profil "Motivační profil představuje syntetickou, individuálně specifickou a v průběhu času relativně stabilní charakteristiku osobnosti člověka. Jejím obsahem jsou pro jedince příznačné, dominantní motivační orientace či tendence, resp. skladba, vyhraněnost a intenzita jeho vnitřních hnacích sil." 10 Stejně tak jako vývoj celé osobnosti se i motivační profil osobnosti jedince vytváří a vyvíjí od nejranějšího věku. Motivační profil člověka je tvořen velkým počtem dimenzí. V každé této dimenzi je patrná slabší či silnější inklinace jedince k jednomu či druhému pólu dimenze. Podle Bedrnové-Nového (2002) uvádíme následující obecně platné druhy motivačních dimenzí nejrůznějšího obsahu. 1. orientace na dosažení úspěchu orientace na vyhnutí se neúspěchu - u některých lidí převažuje orientace na úspěch, u jiných orientace na vyhnutí se neúspěchu. Pro mnoho lidí mohou každodenní situace znamenat příležitost či výzvu k úspěchu, a proto se v těchto situacích více angažují. Pro jiné mohou tyto situace představovat určité nebezpečí, strach z případného neúspěchu či obavu z vlastního selhání, a proto zůstávají raději stranou, do situace se významně nezapojují. 10 Bedrnová E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení (2002), str

14 2. orientace na úspěch orientace na vlastní činnosti, na její obsah - tato dimenze se od předchozí významně odlišuje. Na jedné straně stojí úspěch především. Ten lze chápat jako uznání, publicitu, slávu, peníze. Jedinci takto orientovaní bývají soutěživí až soupeřiví. Rádi pozměňují obsah, průběh i cíle činností podle dosažených a očekávaných cílů. Na druhé straně stojí orientace na obsah pracovní činnosti. Pro tyto jedince je důležitější radost z možnosti vykonávat danou činnosti, uspokojení z výkonu a věcných výsledků. Případný úspěch je zde chápán jako cosi formálního a nepodstatného. 3. situační orientace perspektivní orientace - typickým znakem situační orientace je zaměření jedince na aktuální situaci nebo stav určité činnosti, prospěchu či prožitku. Tento jedinec nemá zpravidla vyhraněné osobní cíle nebo je má pouze krátkodobé. Pro perspektivní orientaci je příznačné zaměření do budoucnosti a na dlouhodobé cíle, avšak mnohdy bez zřetele na současnost. 4. individuální orientace skupinová orientace - první pól je typický pro jedince, kteří nejsou závislí na sociálních kontaktech či názorech druhých lidí. V této skupině se mohou vyskytovat osoby individualistické, egocentrické až egoistické. Pro druhý pól je charakteristické až úplné ztotožnění jedince s určitou, pro něj významnou, skupinou, s jejich názory, postoji a cíli. Přílišná závislost jedince na skupině však může potlačit jeho vlastní osobnost, v krajním případě může dojít k úplnému podřízení jedince této skupině. 5. činorodost - pasivita - potřeba určité činnosti má u dospělých lidí rozdílnou podobu. Jedni se vyznačují značnou činorodostí, jiní naopak pasivitou. Tato dimenze souvisí s pracovní ochotou a iniciativou. 6. orientace na ekonomický prospěch na morální uspokojení - jedinci vyhraněně orientovaní na ekonomický prospěch jsou ti, u kterých stojí na nejvyšším stupni žebříčku hodnot peníze, materiální či hmotné hodnoty. Na druhém pólu jsou jedinci, u kterých převažují hodnoty etické, morální a ideové. V této dimenzi je velice patrná zásadní odlišnost v životním stylu lidí. 12

15 2.6 Motivace a výkon Dle Bedrnové-Nového (2002) můžeme vztah motivace a výkonu vyjádřit vzorcem: V = f ( M * S), kde V = úroveň výkonu (v dimenzích kvantity, ale i kvality) M = úroveň motivace (míra "chtění" člověka podat výkon) S = úroveň schopností (vědomostí, znalostí, dovedností ap.) Výkonnost jedince lze tedy vyjádřit spojením úrovně motivace a úrovně schopností. Příliš silná motivace k výkonu není účinná, pokud jedinec nemá dostatečné schopnosti a naopak nadměrné schopnosti nevedou k vysokému výkonu, pokud jedinci chybí dostatečná motivace. Optimální úroveň motivace vyjadřuje tzv. Yerkes-Dodsonův zákon, známý též jako "obrácená U-křivka". Průběh této křivky vyjadřuje skutečnost, že pokud bude motivace nízká, bude nízká i úroveň výkonu. S růstem intenzity motivace se bude za jinak stejných okolností, tj. při stejné úrovni schopností a podmínek výkonu, zvyšovat; ovšem pouze do určité úrovně motivace. Přesáhne-li motivovanost člověka určitou mez, úroveň výkonu se paradoxně snižuje. Poměrně rozšířený "názor, že čím je motiv silnější, tím je výkon, ať už fyzický nebo mentální, vyšší a lepší," 11 zde tedy v plné míře neplatí. Z osobní zkušenosti víme, že pokud se jedinec snaží přespříliš, nemusí vytyčeného cíle dosáhnout. Nadměrná motivovanost způsobená uvědoměním si mimořádné důležitosti úkolu či situace, např. možností být přijat na nějaký prestižní obor, může v jedinci vyvolat vysoké vnitřní, psychické napětí, které negativně naruší psychiku jedince a oslabí jeho výkon. Nejenom motivace nadměrná, ale také motivace nedostatečná může být škodlivá. Nemotivovaný nebo málo motivovaný jedinec nevyvíjí dostatečné úsilí na dosažení stanoveného cíle a výsledek jeho snažení tak bývá neuspokojivý. 11 Nakonečný, M.: Motivace pracovního jednání (1992), str

16 S pojmem motivace souvisí výkonová motivace neboli potřeba vysokého výkonu. Tento pojem souvisí s tendencí člověka podávat co nejlepší výkon či tento výkon přinejmenším udržet v činnostech, ve kterých je možné uplatnit měřítko výkonu. Výkonová motivace je spojena se dvěmi tendencemi či potřebami: s tendencí dosáhnout úspěchu a protikladnou tendencí vyhnout se neúspěchu. Síla výkonové motivace je u každého jedince dána poměrem obou těchto tendencí podle vzorce: potřeba úspěchu Výkonová motivace = potřeba vyhnout se neúspěchu Pokud u člověka převažuje potřeba úspěchu, existuje větší pravděpodobnost, že se bude orientovat na úspěch a bude si klást realistické cíle a úkoly o středním stupni obtížnosti. Naopak v případě, kdy u konkrétního jedince převažuje potřeba vyhnout se neúspěchu, lze počítat s jeho pasivitou při dosahování cíle. Tito jedinci se pak snaží dosahovat nereálných cílů. S problematikou motivace rovněž souvisí pojem aspirace či aspirační úroveň. Aspirace představuje "osobnostně příznačnou výši nároků, které jedinec klade na svůj výkon, resp. interindividuálně odlišný charakter cílů, které si jedinec v životě stanovuje a které mohou být vysoké či nízké (event. žádné). Jejich dosažení může být relativně náročné či naopak relativně snadné." 12 Aspirace hrají důležitou roli při určování krátkodobých i dlouhodobých cílů. Spoluurčují jak jejich charakter či druh, tak jejich úroveň, výši a náročnost. Je zřejmé, že orientace aspirací jedince do oblasti studijní bude vytvářet pozitivní předpoklad pro žádoucí studijní motivaci. 12 Bedrnová E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení (2002), str

17 2.7 Motivace ke studiu V moderní společnosti je stále důležitější dosáhnout kvalitního vzdělání. Uplatnění na pracovním trhu je s dostatečnými vědomostmi a dovednostmi daleko jednodušší. Studium lze charakterizovat jako cílevědomou, záměrnou a systematickou činnost, jejímž základním předpokladem je dostatečná motivace. Studijní motivace vyjadřuje přístup člověka ke studiu, k plnění konkrétních úkolů a povinností, vyjadřuje jeho ochotu studovat. Dle Čápa (1980) patří zájem a motivace k nejdůležitějším činitelům v učení. Zájem o jednotlivý studijní obor, v našem případě cestovní ruch, představuje jen určitou část žákovy motivace vedle celé řady jeho dalších zájmů, potřeb a motivačních činitelů. U žáka může v motivaci k učení či učebnímu oboru působit široká škála dílčích potřeb. Jde o potřeby poznávací a estetické, potřebu činnosti, potřebu společenského styku, potřebu výkonu a společenského uznání, potřebu směřovat v životě určitému cíli. Čáp dále rozlišuje v motivaci ke studiu vnější a vnitřní motivaci. Vnitřní motivace zahrnuje dílčí motivy, které přímo souvisí s příslušným předmětem či oborem, zejména žákova zvídavost, poutavost učiva a radost ze samotného vykonávání příslušné činnosti. Naopak vnější motivace představuje dílčí motivy spjaté s předmětem či oborem až zprostředkovaně. V tomto případě může být žák motivován odměnou, pochvalou, prestiží, donucením, ale také vztahem učení k profesionální perspektivě. S obdobným členěním potřeb se setkáváme u Nakonečného (1992), který v psychologii rozlišuje dvě skupiny motivů k činnosti. Jelikož i studium chápeme jako činnost, můžeme toto dělení aplikovat následovně: 1. První skupinou jsou motivy intrinsické neboli vnitřní, tedy motivy, které souvisí se studiem samotným. Mezi nejvýznamnější vnitřní motivy řadíme: - potřebu činnosti vůbec potřebu něčím se zabavit, radost z činnosti samé - potřebu smyslu života a seberealizace snaha o činnost (studium), která je smysluplná, jejíž výsledky jsou hodnotné, snaha o získání předpokladu pro další uplatnění v zaměstnání - potřebu kontaktu s druhými lidmi potřeba získávání nových přátel - potřebu výkonu dobrý výkon přináší jedinci radost či uspokojení 15

18 2. Druhou skupinou jsou motivy extrinsické neboli vnější, jejichž uspokojení je spojeno s dosažením cílů, které leží mimo oblast studia. Do této skupiny patří: - potřeba jistoty dosažení vyššího stupně vzdělání přináší člověku vyšší šanci uplatnit se na trhu práce - potřeba potvrzení vlastní důležitosti motiv sebepotvrzení, který může být spojován s prestiží studovaného oboru - potřeba sounáležitosti, partnerského vztahu prostředí školy je místem, kde se potkávají příslušníci druhého pohlaví a mají možnost spolu navazovat kontakty Růžička (1995) uvádí, že se mohou v pracovní činnosti působící motivy projevovat rozdílným způsobem. Z tohoto pohledu rozlišuje tři základní skupiny motivů, které opět můžeme aplikovat na studijní činnost: - motivy aktivní, které přímo podněcují studijní výkon (např. motiv "dosáhnout dobrých studijních výsledků", motiv "být úspěšný") - motivy podporující, které vytvářejí podmínky pro efektivní působení aktivních motivů (např. vytváření příznivé atmosféry ve třídě, v kolektivu, podmínky pro sportovní vyžití, možnost využití zajímavých učebních pomůcek) - motivy potlačující, které odvádějí studenta od studijní činnosti (např. potřeba bavit se se spolužákem při vyučování) Zájem o obor či profese, ke kterým se mladí lidé připravují, může být rovněž chápán jako "souhrnné označení žákovy motivace ve vztahu k oboru." 13 Jde o motivaci složitou, neboť zahrnuje celou řadu rozmanitých potřeb, citů a hodnot. Tito činitelé se vyskytují v kombinacích, které se liší jak interindividuálně (srovnáváme-li různé jednotlivce), tak intraindividuálně (srovnáváme-li období během života téhož jedince). Dle Čápa mohou být mladí lidé silně motivováni ke studiu tím, že toto studium odpovídá jejich životním hodnotám, přesvědčení a cílům a že studium chápou jako nezbytnou podmínku k dosažení těchto cílů. Motivace jedince ke studiu rovněž velmi úzce souvisí s rodinným a školním prostředím. Výzkumy ukazují, že děti rodičů s vysokoškolským vzděláním mají lepší vstupní předpoklady dosáhnout vyššího vzdělání, neboť vzdělání je 13 Čáp, J.: Psychologie pro učitele (1980), str

19 vnímáno jako důležitý faktor životního úspěchu. Dobře fungující rodina vytváří v dítěti vyšší studijní motivaci. Studijní motivaci je vhodné zaměřovat k zájmům dítěte. Bývá problematické a neefektivní, když rodiče nutí své dítě studovat jimi vybranou školu, která je mimo zájem a schopnosti dítěte. Rodiče by místo toho měli vyhodnotit situaci, poskytnout dítěti co nejvíce informací, seznámit ho s jeho možnostmi, na základě kterých se může žák rozhodnout o své další budoucnosti. Důležité je, aby rodiče své děti ve studiu neustále podporovali a vhodným způsobem motivovali. (Podle článku Jaké jsou vaše předpoklady. Dostupné z WWW: Při formování motivace ke studiu působí celá řada faktorů. Mezi ně například patří: 1. nové situace, činnosti či předměty jedince upoutává to, co je nové, může se jednat o vyučování novému předmětu či o novou učebnici 2. činnost jedince a jeho uspokojení z ní pokud může být jedinec aktivní, poznává věci vlastní zkušeností 3. úspěch v činnosti člověk se může radovat jak ze samotné činnosti, tak z toho, že se mu činnost podařila, úspěch zvyšuje motivaci pro tu činnost, která vedla k úspěchu 4. sociální momenty jako je pozitivní sociální hodnocení oboru a činnosti, sociální hodnocení úspěchu jedince v činnostech, společná činnost a soutěžení 5. souvislost s předchozími činnostmi, zkušenostmi a zájmy - pokud mladého člověka baví cestovat, zajímá se o nová místa, může se u něj vyvinout zájem o cestovní ruch Tito činitelé mohou podporovat vývoj k diferencované, "hlubší" a trvalejší motivaci k oboru. Zejména však záleží na vlastní žákově činnosti a jejích společenských podmínkách. Zájem o obor se prohlubuje v činnosti, ve které jedinec získává pocit uspokojení z výsledků, z úspěchu a jeho společenského hodnocení, má příležitost spolupracovat a upevňovat tak sociální vztahy, poznává nové aspekty oboru a přesvědčuje se vlastní zkušeností o jeho životním významu. 17

20 3 Praktická část 3.1 Charakteristika škol Soukromá škola ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě Střední škola ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě vznikla v roce 1991 jako jedna z prvních škol tohoto typu v České republice. Je zařazena do sítě škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Zřizovatelem školy je International Education Center, s.r.o. Škola nabízí svým zájemcům následující obory: - Ekonomika a cestovní ruch - Právní administrativa - Podnikatelství malých firem Obor ekonomika a cestovní ruch je určen pro absolventy základních škol. Studium je denní, čtyřleté a je zakončeno maturitní zkouškou z českého jazyka a literatury, cizího jazyka a praktické a teoretické zkoušky z odborných předmětů. Obor je vhodný jak pro děvčata, tak pro chlapce. Po ukončení studia naleznou absolventi uplatnění v podnicích cestovního ruchu, ve výkonných a řídících funkcích a jsou připraveni pro studium na vyšších a vysokých školách. Výuka: Na škole se vyučují odborné předměty, světové jazyky (angličtina, němčina, francouzština, španělština, italština, ruština) a výpočetní a kancelářská technika. Praxe: Studenti se v každém roce studia účastní provozních praxí, které doplňují, případně rozšiřují jejich teoretické znalosti. ( 18

21 Masarykova univerzita - Univerzitní centrum Telč Univerzitní centrum Telč poskytuje studijní a vzdělávací příležitosti v kraji Vysočina, nabízí studijní a vzdělávací programy v rámci celoživotního vzdělávání, včetně Univerzity třetího věku a reaguje na vzdělávací potřeby regionu konají se zde semináře, konference a letní vzdělávací kurzy. Výuku zde Masarykova univerzita zahájila v roce V současné době univerzita nabízí následující obory: - kombinovaná forma studia: - Dějiny umění - kombinované bakalářské studium a celoživotní studium: - Management - Veřejná ekonomika a správa - Regionální rozvoj a správa - Regionální rozvoj a cestovní ruch - Bankovnictví Obor Regionální rozvoj a cestovní ruch připravuje studenty pro vrcholovou manažerskou oblast cestovního ruchu v rámci regionální i národní ekonomiky. Absolventi se uplatní jak ve vrcholovém managementu regionální i lokální veřejné správy, tak i v podnikatelské činnosti v oblasti cestovního ruchu. Jelikož se jedná o dálkové studium, není zde praxe do programu výuky zařazena. ( Vysoká škola polytechnická Jihlava Vysoká škola polytechnická Jihlava byla zřízena v roce Transformací z Vyšší odborné školy Jihlava tak vznikla první neuniverzitní veřejná vysoká škola v České republice. VŠPJ uskutečňuje akreditované studijní programy bakalářského typu a programy celoživotního vzdělávání, včetně Univerzity třetího věku. 19

22 Obory prezenčního studia : - Finance a řízení - Cestovní ruch - Aplikovaná informatika - Počítačové systémy Studium oboru Cestovní ruch je prezenční, sedmisemestrové. Po skončení studia naleznou absolventi uplatnění ve všech oblastech cestovního ruchu, činnostech obchodněpodnikatelských, odborně-provozních a řídících ve středních článcích struktury řízení v různých funkcích managementu i na úřadech a institucích veřejné správy. Absolvent má rovněž možnost pokračovat v dalším studiu v navazujících magisterských programech. Výuka: Vyučovány jsou předměty ekonomické, odborné a světové jazyky (francouzština, ruština, angličtina, němčina, španělština a italština). Praxe V průběhu studia jsou studenti povinni absolvovat praxi v rozsahu 22 týdnů. Praxi 1 týden po 1. semestru a 1 týden po 3. semestru, prázdninovou praxi 3 týdny po 1. ročníku a 3 týdny po 2. ročníku a souvislou praxi 14 týdnů v 5. semestru. ( 20

23 3.2 Metodologický přístup Teoretické informace byly získány ze skript, knih, časopisových a internetových článků. Základní informace o školách byly zjištěny z jejich internetových stránek. Ke shromažďování informací o názorech a postojích studentů byla použita metoda dotazníku. Témata dotazníku se týkají různých motivačních faktorů, které ovlivňují studenty při výběru oboru studia cestovní ruch a dále jsou zaměřena na představy dotázaných o práci v podnicích cestovního ruchu. Dotazník (Příloha č. 1) je anonymní a jsou v něm použity otázky uzavřeného typu. Podstatnou část dotazníku tvoří otázky, ve kterých respondenti vyjadřují svůj postoj a hodnotí jednotlivé oblasti na škále od 1 do 5 podle toho, do jaké míry se s danou odpovědí ztotožňují. Jednotlivá čísla potom odpovídají předepsaným slovním odpovědím podle následující tabulky: Tabulka č. 1 Hodnotící škála Číslo Slovní vyjádření 1 velmi důležité nebo rozhodně souhlasím 2 dosti (značně) důležité nebo do značné míry souhlasím 3 důležité nebo souhlasím 4 málo důležité nebo do značné míry nesouhlasím 5 zcela nedůležité nebo rozhodně nesouhlasím 8 nedokáži vybrat U dvou otázek volí respondenti odpověď ano či ne, u zbývajících otázek potom jednu nebo více z několika nabízených možností. Následující tabulky a grafy jsou vytvořeny na základě vlastních propočtů z dotazníkového šetření. U některých faktorů nedávají procentní součty rovných 100 %, což je způsobeno zaokrouhlováním číselných údajů. 21

24 3.3 Výběr souboru respondentů Výběrový soubor byl získán náhodným výběrem. Dotazník byl předložen 165 studentům, 117 z nich dotazník vyplnilo a odevzdalo. Návratnost dotazníků tedy činí 70 %. Čtyři dotazníky byly vyřazeny. Dva z důvodu neúplnosti a dva z důvodu nevěrohodnosti. Ke zpracování bylo použito 113 dotazníků. Přestože dnes panuje obecná nechuť mnoha lidí k písemnému vyjadřování a k dotazníkům, je návratnost 70 % velmi dobrá. Po obdržení dotazníků byly u každé otázky vyhodnoceny odpovědi dle stupňů důležitosti a souhlasu, přičemž byly dohromady sečteny první stupeň s druhým a čtvrtý s pátým z důvodu jejich velmi blízkého významu. Významnost jednotlivých stupňů byla poté vyjádřena v procentech. 3.4 Charakteristika výběrového souboru Dotazník byl aplikován mezi studenty 1., 3. a 4. ročníku Střední školy ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě a mezi studenty 1., 2. a 3. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě a 1. ročníku Masarykovy univerzity v Univerzitním centru Telč. Podle typu školy studuje 39 respondentů střední školu a 74 dotázaných vysokou školu. Žáci střední školy navštěvují školu soukromou, studenti vysokých škol studují na školách státních. Většina dotázaných je ve věku let (59 %). Podíl respondentů ve věku let tvoří 35 % a ve věku let 6 %. Z hlediska pohlaví je ve výběrovém souboru 89 % žen a 11 % mužů. Velmi vysoké procento studentů (82 %) zatím nemá v době studia praxi v cestovním ruchu delší než jeden rok. Tito studenti mají většinou zkušenost s prací v cestovním ruchu v rámci každoroční odborné praxe v rozsahu několika týdnů. Zbylých 18 % studentů má praxi v podnicích cestovního ruchu v rozmezí jednoho až šesti let, jak lze vyčíst z následující tabulky. Tabulka č. 2 Délka praxe v cestovním ruchu Délka praxe v cestovním ruchu (počet let) Počet studentů

25 3.5 Vyhodnocení dotazníků Motivace studentů ke studiu Úvodní otázky dotazníku jsou zaměřeny na zjištění motivace studentů ke studiu cestovního ruchu. Otázka: Kdo rozhodl o mém studiu? Naprostá většina studentů (94 %) se pro studium oboru cestovní ruch rozhodla sama, za zbývajících 6 % dotázaných rozhodli rodiče. Otázka: Jak důležité byly následující faktory pro Vaše rozhodování studovat cestovní ruch? Z výsledků vyplývá, že hlavním motivem, proč si studenti vybírají studium cestovního ruchu je podle drtivé většiny respondentů fakt, že po skončení studia naleznou v oboru takové zaměstnání, které bude zajímavé a uplatní v něm znalost cizích jazyků. Studenti volí tento obor také proto, že rádi cestují a vidí cestovní ruch jako perspektivní obor do budoucna. Při rozhodování o výběru studia cestovního ruchu nepřikládají respondenti až tak velkou váhu vysokým výdělkům, ani prestižnosti oboru. Za poměrně nedůležité dotázaní považují, aby se škola nacházela poblíž jejich bydliště. Pro třetinu studentů je však tento faktor velmi či dosti důležitý, což může být ovlivněno tím, že jsou do výzkumu zapojeni posluchači dálkového studia. Ti z důvodu pracovního vytížení a občasných soustředění v rozmezí pár dnů dávají přednost škole, která je pro ně blíž. Zcela nepodstatnou roli hraje téměř u všech studentů rodinná tradice. 23

26 Tabulka č. 3 Motivace ke studiu cestovního ruchu Jak důležité byly následující faktory pro Vaše rozhodnutí studovat cestovní ruch? (v %) Velmi či značně důležité Důležité Málo či zcela nedůležité Nedokáži vybrat Blízkost školy Perspektivní obor do budoucna Image a prestiž oboru Rád(a) cestuji Vidina vysokých výdělků Možnost zajímavé práce v budoucnu Uplatnění cizích jazyků Rodinná tradice Faktory, které studenti považují v práci za důležité Otázka: Jak důležité v zaměstnání podle Vás je... Podle velkého počtu studentů jsou v zaměstnání nejdůležitější vhodné pracovní podmínky. Druhou nejvýznamnější roli u nich hraje zajímavá práce. Toto vysoké postavení se dá vysvětlit tím, že již při rozhodování o studiu cestovního ruchu studenti předpokládají, že v tomto oboru naleznou zajímavou práci a tento motivační faktor označili za nejdůležitější. Pro mnoho respondentů je v práci důležitá spravedlnost odměňování a možnost budovat si kariéru. Velmi důležitá je pro dotazované jistota zaměstnání. Z odpovědí je zřejmé, že jsou dnešní studenti poměrně flexibilní. Téměř polovina nepovažuje za opravdu důležité volit si pracovní dobu nebo dny práce. Spíše než vysoký příjem má u dotazovaných velký význam to, aby je jejich práce bavila, přinášela jim pocit uspokojení a měla určitý smysl. Za zcela nepodstatné považují dotazovaní neformální vztahy na pracovišti. 24

27 Tabulka č. 4 Co je podle studentů v zaměstnání důležité Jak důležité v zaměstnání podle Vás je (v %) Velmi či značně důležité Důležité Málo či zcela nedůležité Nedokáži vybrat Příležitost k postupu kariéra Jistota zaměstnání Úspěch a uznání okolí Vysoký příjem Možnost seberealizace Prostor pro samostatnost, odpovědnost Zajímavá práce Smysluplná práce Mít příležitost cestovat Pocit uspokojení z práce Kontakt s lidmi (kolegové, klienti) Spravedlnost odměňování Vhodné pracovní podmínky Možnost zvolit si čas nebo dny práce Neformální vztahy na pracovišti Žebříček hodnot respondentů Otázka: Označte následující oblasti života za velmi důležité, důležité, málo důležité, nedůležité. Rodina a přátelé jsou podle dotazovaných jedinců v životě nejdůležitější. Na třetím stojí v jejich hodnotovém systému práce. Z tohoto faktu vyplývá, že studenti mají k práci pozitivní vztah. Více než polovina dotázaných by pracovala i přesto, kdyby byla finančně dobře zajištěna. V práci nevidí pouhé vydělávání peněz. Přes 40 % respondentů se domnívá, že práce je nejdůležitější aktivitou v životě. Třetina studentů však toto tvrzení naprosto odmítá. Podle teorie hodnot je velmi pravděpodobné, že každý člověk bude mít jiný žebříček hodnot, ale rodina, přátelé a práce jsou považovány za obecně platné, což dokazují i odpovědi respondentů. Velký význam má pro dotazované také volný čas. O politice si více než polovina studentů myslí, že je v životě poměrně nepodstatná. Rovněž náboženství je pro více než tři čtvrtiny respondentů nedůležité. 25

28 3.5.4 Představy studentů o práci v cestovním ruchu Pomocí následujících otázek byla zjištěna očekávání studentů související s prací v cestovním ruchu a byly zkoumány jejich představy o práci v tomto atraktivním oboru. Otázka: Od práce v cestovním ruchu očekávám, že Většina dotazovaných od práce v cestovním ruchu především očekává, že jim bude přinášet pocit uspokojení, bude rozmanitá a různorodá. Více než tři čtvrtiny studentů si myslí, že budou v rámci zaměstnání hodně cestovat a bude jim poskytnut prostor pro seberealizaci. Očekávání studentů jsou rovněž ve velké míře spojena s příležitostí budovat si kariéru. Respondenti očekávají, že budou disponovat významnými rozhodovacími pravomocemi, budou mít v práci v podnicích cestovního ruchu značnou volnost a nebudou zde stanovena závaznější pravidla. S tvrzením, že by se v zaměstnání studenti nudili či se jejich práce změnila v rutinu dotazovaní v podstatě nesouhlasí. Tabulka č. 5 Očekávání studentů od práce v cestovním ruchu Rozhodně či značně souhlasím Souhlasím Rozhodně či značně nesouhlasím Nedokáži vybrat Od práce v cestovním ruchu očekávám, že... (v %) mi bude přinášet pocit uspokojení budu budovat kariéru mi umožní seberealizaci budu pracovat samostatně bude rozmanitá a různorodá bude náročná na komunikaci se budu občas v práci nudit budu mít velkou dávku rozhodovacích pravomocí je po nějakém čase rutinní budu hodně cestovat bude dobře placená bude svázaná pevnými pravidly a procesy Při zpracování výsledků byla dále porovnána očekávání studentů s faktory důležitosti v oblasti zaměstnání. Pomocí tohoto porovnání se zjišťují významné faktory, u nichž je rozdíl mezi váženými aritmetickými průměry u důležitostí a očekávání vyšší (Příloha č. 2 a 3). Aritmetický průměr u důležitosti byl odečten od aritmetického průměru u očekávání. 26

29 Tabulka č. 6 Faktory, u nichž převažuje důležitost nad očekáváním Faktory Rozdíly mezi průměry příležitost k postupu kariéra 0,201 vysoký příjem 0,186 možnost seberealizace 0,057 prostor pro samostatnost 0,223 V tabulce jsou zaznamenány faktory, u kterých je důležitost větší než očekávání. Zde existuje potenciální důvod, proč si práci v cestovním ruchu nezvolit. Studenti se obávají, že nebudou naplněny jejich představy v oblastech, které jsou pro ně důležité. V našem případě jsou však rozdíly mezi průměry velmi nízké, což znamená, že je u těchto faktorů mezi očekáváním a důležitostí poměrně velká shoda. Nejvíce se očekávání a důležitost shoduje u faktorů možnost seberealizace a vysoký příjem. Při výběru zaměstnání tedy nejsou studenti příliš ochotni z těchto požadavků slevit. U zbývajících dvou faktorů je rozdíl nepatrně vyšší a je zde větší šance pro kompromis. Tabulka č. 7 Faktory, u nichž převažuje očekávání nad důležitostí Faktory Rozdíly mezi průměry pocit uspokojení z práce 0,014 mít příležitost cestovat 0,047 Z výzkumu vyplynulo, že u těchto faktorů očekávání mírně převyšuje důležitost. Rozdíly mezi průměry jsou však minimální, a tudíž u těchto faktorů jsou očekávání a důležitost téměř v rovnováze. Otázka: Jaká je Vaše představa o práci v podniku cestovního ruchu? Práce vyžaduje Téměř všichni dotazovaní se ztotožňují s tím, že pro práci v cestovním ruchu jsou nezbytné organizační schopnosti, smysl pro odpovědnost a schopnost rychlého rozhodování a řešení problémů. Velký význam má týmová spolupráce a každý zaměstnanec by měl oplývat originálními nápady. Již méně si studenti myslí, že tato práce vyžaduje vysokou odolnost vůči stresu. Studenti si zřejmě práci v cestovním ruchu představují spíše jako pohodovou. Může to být zapříčiněno tím, že poměrně hodně studentů zatím nemá dlouhodobější praxi v podnicích cestovního ruchu a v rámci odborných praxí při studiu na ně nejsou kladeny tak velké nároky jako na stálé pracovníky. Nejsou jim ani svěřeny větší rozhodovací pravomoci a studenti tak za své jednání nenesou takovou odpovědnost, jako kdyby byli ve firmě zaměstnáni. 27

30 Tabulka č. 6 Představy studentů o práci v podniku cestovního ruchu Jaká je Vaše představa o práci v podniku cestovního ruchu? Práce vyžaduje... (v %) Rozhodně či značně souhlasím Souhlasím Rozhodně či značně nesouhlasím Nedokáži vybrat kreativitu, originalitu nápadů smysl pro detail a pečlivost schopnost rychlého rozhodování a řešení problémů organizační schopnosti schopnost pracovat v týmu smysl pro odpovědnost velkou míru vlastní iniciativy odborné znalosti z cestovního ruchu vysokou odolnost proti stresu Vztah studentů k práci K určení toho, jaký mají dotazovaní vztah k práci bylo zjišťováno, jak se ztotožňují s následujícími výroky. Otázka: Do jaké míry souhlasíte s těmito výroky? Práce je způsob vydělávání peněz, nic víc. S tímto tvrzením rozhodně nesouhlasí či podstatně nesouhlasí více než polovina respondentů, souhlasí více než třetina a rozhodně souhlasí či do značné míry souhlasí pouhá desetina dotázaných jedinců. Tyto výsledky potvrzují, že si studenti nevybírají obor cestovní ruch proto, že budou v budoucnu vydělávat velké peníze, ale především proto, že jejich práce bude zajímavá, rozmanitá a bude jim přinášet pocit uspokojení. Rád bych pracoval, i kdybych peníze nepotřeboval. S tímto výrokem se naprosto či zcela ztotožňuje 58% studentů, ztotožňuje 24% a rozhodně či podstatně nesouhlasí 18% studentů. Práce tedy stojí, jak již bylo zmíněno, poměrně vysoko na jejich žebříčku hodnot. Práce je pro člověka nejdůležitější aktivitou. Tento názor zastává méně než polovina studentů. Podle ostatních je sice práce důležitá, ale není to v životě to nejdůležitější. Téměř třetina respondentů toto tvrzení naprosto odmítá. 28

31 3.5.6 Oblasti, ve kterých by chtěli studenti cestovního ruchu pracovat Další otázky dotazníku byly formulovány tak, abychom získali obraz o tom, jaké mají studenti představy o svém budoucím povolání, v jaké oblasti cestovního ruchu by chtěli pracovat, jak velký podnik by to měl být a jakou mají představu o svém budoucím měsíčním příjmu. Otázka: Chtěl bych pracovat v... Jako odpověď na tuto otázku bylo možné zvolit maximálně tři možnosti. Po sečtení jednotlivých bodů jsme získali následující informace. Více než polovina, tj. 63 studenti, by ráda pracovala v cestovní kanceláři. Zájem pracovat v hotelu projevilo 49 studentů a v cestovní agentuře 32 studenti. Dále mají respondenti zájem pracovat jako průvodce na živnostenský list (25 studentů) a v turistickém informačním centru (23 studenti). Dotazované příliš neláká práce ve státní správě na odboru cestovního ruchu (14 studentů) a v agentuře CzechTourism (12 studentů). V jiné organizaci cestovního ruchu, než bylo v dotazníku nabídnuto, by chtělo pracovat 10 studentů. Pět z nich uvedlo, že by rádo působilo ve společnosti ČSA, popř. na letišti, jeden v turistické informační kanceláři, další ve společnosti ECEAT a jedna dívka by ráda pořádala dětské pobyty. Mimo obor cestovní ruch by si přálo pracovat 8 studentů. Práci by chtěli nalézt v oboru bankovnictví, účetnictví nebo v galerii. Někteří ještě přesně neví, kde by chtěli pracovat. Zajímavé je porovnání názorů studentů střední školy a vysokých škol. U obou skupin stojí shodně na prvním místě práce v cestovní kanceláři. Dále si studenti obou skupin přejí pracovat v hotelu a v cestovní agentuře. Žáci střední školy naprosto odmítají práci ve státní sféře na odboru cestovního ruchu. O tuto práci neprojevil zájem ani jeden student. Naopak 14 studentů vysokých škol by o toto zaměstnání zájem mělo. Tento fakt si lze vysvětlit tím, že o činnosti státní správy a nabídkách pracovních pozic se studenti dozvídají spíše až na vysoké škole. Mimo obor cestovní ruch by rádo pracovalo více žáků střední školy. Jako důvod často uvádějí, že nechtějí pracovat jako průvodci na živnostenský list. Tito studenti mají práci v cestovním ruchu spojenou hlavně s průvodcovstvím, protože se jejich škola na tuto oblast více zaměřuje. Každoročně se účastní odborných praxí, během kterých organizují poznávací cesty jak po České republice, tak po Evropě. Studenti si musí cestu sami připravit, zorganizovat a také odprůvodcovat, o což patrně nejeví až tak velký zájem. Studenti vysokých škol již narozdíl od středoškoláků mají jasnější představu, v jaké oblasti cestovního ruchu by chtěli pracovat, což je pochopitelné vzhledem k jejich věku. 29