NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ

Transkript

1 ČÍSLO 6 září/říjen NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ příspěvková organizace statutárního města Ostrava Barbora Kaufmannová Foto Tamara Černá opera CARDILLAC činohra DONAHA! (Hole dupy) balet ZÁZRAK V TICHU opereta/muzikál NOC NA KARLŠTEJNĚ

2 EDITORIAL Vážení a milí diváci, milí divadelní přátelé, 93. sezóna Národního divadla moravskoslezského divadelní sezóna 2011/2012 začíná! Otevíráte první číslo druhého ročníku našeho časopisu, který chce být i letos, opět s dvouměsíční pravidelností, Vaším milým a zasvěceným průvodcem po bohatém dění v našem Vašem Národním divadle moravskoslezském. Opět jsme pro Vás připravili širokou a bohatou nabídku všech žánrů, a tak doufám, že si každý namíchá to své nejchutnější divadelní menu. Stále se snažíme dělat vše pro to, aby i tato sezóna byla zajímavá, bohatá a plná krásných divadelních zážitků, aby snad byla ještě lepší než sezóna minulá, kterou já osobně považuji za velmi povedenou. Již pro první dva měsíce jsou připraveny tři premiéry nových inscenací, a hned dvě z nich jsou divadelními bestsellery v opeře to je Pucciniho Bohéma, v nastudování souboru opereta/muzikál pak populární Divotvorný hrnec s Jiřím Sedláčkem a hostujícím Norbertem Lichým jako vodníkem Čochtanem. Ještě před těmito dvěma inscenacemi je už na 18. září 2011 pro děti a jejich rodiče připravena premiéra opery Benjamina Brittena Kominíček. O svých záměrech a plánech Vás budou na dalších stránkách časopisu informovat přímo umělečtí šéfové a dramaturgové jednotlivých souborů. Za sebe bych Vám rád ještě doporučil dva tituly, které měly své premiéry (na reprízy ale stále ještě čekají!) na samotném sklonku sezóny minulé. Činohra uvedla s velkým úspěchem originální ostravskou verzi světově proslulého muzikálu DONAHA!, u nás navíc v přenesení do reálií našeho města a v překladu do ostravakovštiny od samotného Ostravaka Ostravskeho s podtitulem Hole dupy. V tomto muzikálu se soubor činohry předvedl v plné své kráse, což platí o všech, kteří se na přípravě inscenace podíleli, nejen o hlavní pětici našich pánských hvězd Jiřím Sedláčkovi, Igoru Orozovičovi, Vladimíru Polákovi, Františku Strnadovi a Robertu Urbanovi kteří spolu s hostujícím Otou Maňákem skvěle hrají, zpívají, tančí a nakonec jdou donaha! Vůbec poslední premiéra minulé sezóny patřila opeře a bez nadsázky ji je možno označit za jednu z nejvýznačnějších operních událostí uplynulé sezóny v Česku. Po 84 let opět zaznělo v našich zemích přední dílo hudby první poloviny 20. století, opera Cardillac německého skladatele Paula Hindemitha ( ). Celý náš operní soubor podal v nastudování této strhující operní detektivky vynikající výkon na bez nadsázky světové úrovni. Doufám, že nadšené divácké přijetí, provázeno navíc pochvalnými odbornými kritikami, bude pokračovat i u repríz této sezóny těch je před námi v Ostravě pouze šest (derniéra inscenace Cardillac je již 7. prosince 2011). Kromě ostravských představení se s touto inscenací představíme 23. října 2011 také v Praze ve Stavovském divadle. Určitě není bez zajímavosti, že před prvním uvedením Cardillaca v nové sezóně (23. září 2011) odhalíme v 17 hodin v tradiční ostravské restauraci a pivnici U Rady pamětní list jejímu autorovi, skladateli Paulu Hindemithovi, který si během svých návštěv Ostravy v letech 1931, 1932 a 1936 tento legendární podnik velmi oblíbil. Nejen v souvislosti s inscenací opery Cardillac bych rád upozornil na fakt, že některé náročné, zejména operní projekty uvádíme v omezeném časovém úseku a počtu repríz, což je i v zahraničí zcela běžnou praxí. Doporučuji proto návštěvu divadla příliš neodkládat. Všechna data repríz na celou sezónu spolu s dalším množstvím informací naleznete přímo na našich webových stránkách. Vstupenky na jednotlivá představení prodáváme až šest měsíců dopředu a můžete si je zakoupit nejen v našem předprodeji a pokladnách, ale i na dalších místech, zejména v ostravských i mimoostravských informačních centrech. Vstupenku si můžete také koupit a rovnou v pohodlí svého domova i vytisknout, když využijete naší online služby e-vstupenka. Stále je také v prodeji předplatné na právě začínající sezónu, které je mimo ostatních výhod jistotou Vašeho stálého místa v našich divadlech. Mým velkým přáním je, abyste se v našich divadlech cítili co nejlépe a rádi se k nám vraceli. Chceme být tím magickým místem neopakovatelných zázraků známých jako divadlo, místem setkávání, radosti a i té tolik nezbytné katarze. Moc se na Vás těším v našich hledištích a doufám, že se tam budeme scházet po celou tuto divadelní sezónu co možná nejčastěji. Bez Vás vnímavých diváků nemá totiž ani to sebelepší divadlo smysl! V úctě Váš Jiří Nekvasil ředitel OPERA ČINOHRA BALET OPERETA/ MUZIKÁL NENECHTE SI UJÍT VÝRAZNOU SLEVU NA VSTUPNÉM, PŘEDNOSTNÍ REZERVACI VSTUPENEK A JISTOTU STÁLÉHO MÍSTA V HLEDIŠTI! PŘEDPLATNÉ NA DIVADELNÍ SEZÓNU 2011/2012 STÁLE V PRODEJI! 1

3 OBSAH Editorial... 1 OPERA Premiéry v sezóně 2011/ Repertoár sezóny 2011/ Premiéra: Hrajeme operu! Kominíček... 5 Uvedli jsme (Cardillac) Premiéra (Bohéma)... 8 Zrávy z opery... 8 Kominíček pracovní listy ČINOHRA Premiéry v sezóně 2011/ Repertoár sezóny 2011/ Uvedli jsme (Něco v ní je) Uvedli jsme (Donaha! Hole dupy) Rozhovor (Dalibor Dufek) Rozhovor (Ondřej Brett) BALET Premiéry v sezóně 2011/ Repertoár sezóny 2011/ Připravujeme (Dáma s kaméliemi) Rozhovor (Barbora Kaufmannová) Zprávy z baletu OPERETA/MUZIKÁL Premiéry v sezóně 2011/ Repertoár sezóny 2011/ Uvedli jsme (Noc na Karlštejně) Premiéra (Divotvorný hrnec) Rozhovor (Lumír Olšovský, Boris Urbánek) Premiéra (Mrazík) Z historie divadla Za oponou Aplaus Mimořádné projekty Obchodní informace Program na září Program na říjen Repertoár NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ příspěvková organizace statutárního města Ostrava Ředitel: Jiří Nekvasil Hudební ředitel opery: Robert Jindra Šéf činohry: Pavel Šimák Šéf baletu: Igor Vejsada Šéfka operety/muzikálu: Gabriela Petráková Adresa redakce: Čs. legií 148/14, Ostrava Moravská Ostrava Odpovědná redaktorka: Jana Heczková Autoři textů: Daniel Jäger, Klára Špičková, Marek Pivovar, Gabriela Petráková, Bára Gallová, Ondřej Nádvorník, Pavla Březinová, Jana Heczková, Dita Eibenová Program a repertoár: Milena Sladká Technická spolupráce: Jarmila Faferková Technická redakce a korektury: Pavla Březinová, Ondřej Nádvorník Grafická úprava: Lubomír Šedivý Redakční uzávěrka: Vydalo: Národní divadlo moravskoslezské Tisk: Ringier Print CZ a. s. Vážení čtenáři, těšíme se na Vás v našich hledištích! NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ (založeno 1919) Národní divadlo moravskoslezské se sídlem v Ostravě je největším a nejstarším profesionálním divadlem v Moravskoslezském kraji a zároveň největší kulturní institucí zřizovanou statutárním městem Ostrava. Je nepřehlédnutelným centrem kulturního, duchovního, intelektuálního a společenského života občanů Ostravy a širokého okolí. Jako jediné na Moravě má divadlo čtyři umělecké soubory operu, činohru, balet a operetu/muzikál, které hrají pravidelně na dvou stálých scénách: a Divadle Jiřího Myrona. Široce rozkročená ambiciózní dramaturgie všech čtyř uměleckých souborů je vedena systematickou snahou oslovit co nejširší divácké spektrum všech generací a zájmů. Od klasického českého a světového repertoáru přes objevnou dramaturgii a současnou tvorbu až k experimentálním dílům a projektům mnohdy na hranicích žánrů. Svou úrovní se dnes Národní divadlo moravskoslezské řadí ke špičce českého divadelního umění, což dokládají jak ocenění na divadelních festivalech, tak zájem domácích i zahraničních inscenátorů, choreografů i sólistů, kteří zde hostují. opera Premiéry v sezóně 2011/2012 Benjamin Britten ( ) HRAJEME OPERU! KOMINÍČEK (Let s make an Opera The Little Sweep) Dirigent: Jan Šrubař Režie: Lubor Cukr Scéna: David Bazika Kostýmy: Eva Kotková Sbormistryně: Lenka Živocká Premiéra 18. září 2011 v Divadle Antonína Dvořáka Nastudování v českém překladu Giacomo Puccini ( ) BOHÉMA (La bohème) Dirigent: Robert Jindra Režie: Tomáš Studený Scéna a kostýmy: Sylva Marková Sbormistr: Jurij Galatenko, Lenka Živocká Premiéra 13. října 2011 v Divadle Antonína Dvořáka Nastudování v italském originále s českými titulky Charles Gounod ( ) ROMEO A JULIE (Roméo et Juliette) Dirigent: Robert Jindra Režie: Peter Gábor Scéna: Jozef Ciller Kostýmy: Katarína Holková Sbormistr: Jurij Galatenko Premiéra 15. prosince 2011 v Divadle Antonína Dvořáka Nastudování ve francouzském originále s českými titulky Leoš Janáček ( ) VĚC MAKROPULOS Dirigent: Robert Jindra Emilia Marty: Eva Urbanová Koncertní uvedení 13., 21. a 26. ledna 2012 Nastudování v českém originále s anglickými titulky Igor Stravinskij ( ) ŽIVOT PROSTOPÁŠNÍKA (The Rake s Progress) Dirigent: Jakub Klecker Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Marta Roszkopfová Sbormistr: Jurij Galatenko Premiéra 1. března 2012 v Divadle Antonína Dvořáka Nastudování v anglickém originále s českými titulky Antonín Dvořák ( ) ARMIDA Dirigent: Robert Jindra Režie: Jiří Nekvasil Scéna: David Bazika Kostýmy: Simona Rybáková Sbormistr: Jurij Galatenko Premiéra 3. května 2012 v Divadle Antonína Dvořáka Nastudování v českém originále s anglickými titulky Divadlo Antonína Dvořáka bylo postaveno v novobarokním stylu vídeňským architektem Alexandrem Grafem. Díky uměleckému ztvárnění a bohatému zdobení vnitřních prostor budovy a sochařským pracím na fasádě je dnes jedním z nejkrásnějších divadel u nás. Městské divadlo bylo slavnostně otevřeno 28. září 1907 a do roku 1919 se v něm hrálo výhradně německy. Od roku 1919 se stalo stálou scénou Národního divadla moravsko-slezského, za 2. světové války byli čeští divadelníci nuceni budovu opustit. Po ní budova vystřídala označení Zemské divadlo, Velké divadlo a Divadlo Zdeňka Nejedlého. Název Divadlo Antonína Dvořáka nese od roku Je domovskou scénou operního, činoherního a baletního souboru Národního divadla moravskoslezského. Hlediště po rekonstrukci na přelomu tisíciletí pojme 513 diváků. Divadlo Jiřího Myrona bylo původně Národním domem, jehož stavba byla zahájena v roce 1892 podle návrhu architekta Josefa Srba v novorenesančním slohu. Slavnostní otevření Národního domu se uskutečnilo 16. a 17. června V Národním domě postupně působily i hostovaly různé divadelní společnosti, v roce 1919 se stal druhou scénou Národního divadla moravsko-slezského. České divadlo se ale hrálo jen v Městském divadle a Národní dům sloužil ke společenským účelům, od roku 1925 zde sídlilo kino Kosmos. Za německé okupace bylo Národní divadlo moravskoslezské nuceno opustit Městské divadlo a uchýlit se do Národního domu, který byl výrazně přestavěn. Od roku 1954 nese budova jméno Divadlo Jiřího Myrona. V prosinci roku 1976 došlo k rozsáhlému požáru, který budovu prakticky zničil. V srpnu 1980 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce podle návrhu ostravských architektů Ivo Klimeše a Radima Ulmanna. Od slavnostního znovuotevření 28. dubna 1986 patří Divadlo Jiřího Myrona k největším u nás. Je domovskou scénou operetního/muzikálového, činoherního a baletního souboru Národního divadla moravskoslezského a pojme 623 diváků. 2 Opera NDM je na Facebooku: NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ OPERA Paul Hindemith CARDILLAC Jacek Strauch (Cardillac) Foto Martin Popelář 3

4 SLOVO HUDEBNÍHO ŘEDITELE OPERY PREMIÉRA Vážení a milí diváci, vstupujeme společně do další sezóny. Věřím, že ta předešlá Vás zaujala, přesvědčila a ta nová Vám přinese mnoho zajímavých a nevšedních operních zážitků. První premiérou sezóny 2011/2012 bude dílo zaměřené na nejmladší diváky, Hrajeme operu! Kominíček Benjamina Brittena. Tento projekt bude výjimečný i tím, že se dětský divák podívá mimo jiné i na jeviště a uvidí, jak vlastně vzniká příprava operní inscenace. Říjnovou premiérou pak bude slavná opera Giacoma Pucciniho La bohème. Toto dílo jistě není nutné blíže představovat. Od její světové premiéry nenajdeme snad jediný operní dům, kde by tato opera mnohokráte nezazněla, a pro svou romantickou něžnost, melodiku, hravost, zpěvnost a Pucciniho kompoziční mistrovství nesklízela nadšení. Pro předvánoční čas pak připravujeme operu Charlese Gounoda na nesmrtelný příběh Williama Shakespeara Romeo a Julie. Pokračujeme tak v uvádění oper francouzského operního repertoáru a věříme, že romantický příběh lásky umocněný překrásnou hudbou plnou emocí a vášní Vás dojme a zároveň potěší. Perličkou letošní sezóny budou tři koncertní provedení opery Leoše Janáčka Věc Makropulos s Evou Urbanovou v hlavní roli Emilie Marty. Tuto roli, která je jednou s největších výzev českého operního repertoáru, nastuduje Eva Urbanová poprvé právě pro naše ostravské uvedení. Po jejím boku vystoupí další pěvci světového renomé, jako například Aleš Briscein, který se v letošním roce ve stejné opeře představil i na Salcburském festivalu. Nastudováním opery Igora Stravinského Život prostopášníka navážeme na avizované uvádění stěžejních děl 20. století a doufáme, že diváky osloví a sklidí stejně tak nebývalý úspěch jako uvedení Hindemithova Cardillaca na konci minulé sezóny. Poslední premiérou pak bude opera Antonína Dvořáka Armida. Toto dílo se vyznačuje pro Dvořáka typickou obrovskou melodičností s náznaky až orientální zvukomalby. Sborové scény, motivická práce, nekonečný proud hudby, který není ohraničen jednotlivými hudebními čísly, ukazuje na odkaz operního díla Richarda Wagnera. Podle mého názoru jde o Dvořákovo vrcholné jevištní dílo. V nadcházející sezóně se mimo jiné můžete opět těšit na Její pastorkyni s Evou Urbanovou v roli Kostelničky. Stejnou roli pak bude při únorových provedeních poprvé zpívat Nana Miriani, kterou ostravské publikum odměnilo za její výkon jako Fedoru a Abigaille frenetickým aplausem. Budete se moci opět setkat i s operou Paula Hindemitha Cardillac, která při obou červnových premiérách sklidila velkolepý úspěch jak u publika, tak i odborné veřejnosti. Těšit se můžete rovněž na mnoho dalších oblíbených titulů Carmen, La traviata, Nabucco, Orfeus v podsvětí či Prodaná nevěsta. Věřím, že zajímavou novinkou nadcházející sezóny budou rovněž lektorské úvody ve foyer Divadla Antonína Dvořáka konané půl hodiny před operními představeními. Přeji Vám krásnou divadelní sezónu a mnoho nezapomenutelných zážitků v naší opeře! OSTATNÍ REPERTOÁR OPERY NDM (ZÁŘÍ 2011 ČERVEN 2012) Paul Hindemith ( ) CARDILLAC Dirigent: Robert Jindra Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Petr Matásek Kostýmy: Zuzana Krejzková Pohybová spolupráce: Števo Capko Sbormistr: Jurij Galatenko Uvádíme 23. září a 20. a 27. října 2011 Nastudování v německém originále s českými titulky Georges Bizet ( ) CARMEN Dirigent: Oliver Dohnányi, Jan Šrubař Režie: Marián Chudovský Scéna: Jozef Ciller Kostýmy: Simona Vachálková Uvádíme 24. září 2011 Nastudování ve francouzském originále s českými titulky Umberto Giordano ( ) FEDORA Dirigenti: Zbyněk Müller Režie: Peter Gábor Scéna: Jozef Ciller Kostýmy: Katarína Holková Pohybová spolupráce: Kristýna Černá Sbormistr: Jurij Galatenko Nejbližší představení uvádíme v lednu 2012 Nastudování v italském originále s českými titulky Leoš Janáček ( ) JEJÍ PASTORKYŇA Dirigent: Robert Jindra Režie: Michael Tarant Scéna a kostýmy: Dana Hávová Choreografie: Igor Vejsada Sbormistr: Jurij Galatenko Uvádíme 6. a 9. září 2011 Nastudování v českém originále s anglickými titulky Giuseppe Verdi ( ) LA TRAVIATA Dirigent: Jan Chalupecký Režie: Carmen Or Scéna: Alexander Babraj Kostýmy: Eliška Zapletalová Choreografie: Tamara Černá, Igor Vejsada Sbormistr: Jurij Galatenko Nejbližší představená uvádíme v únoru 2012 Nastudování v italském originále s českými titulky Giuseppe Verdi ( ) NABUCCO Dirigent: Tomáš Brauner Režie: Michael Tarant Scéna: Milan Čech Kostýmy: Tomáš Kypta Sbormistr: Jurij Galatenko Uvádíme 16., 20. září a 8. října 2011 Nastudování v italském originále s českými titulky Robert Jindra hudební ředitel opery NDM Jacques Offenbach ( ) ORFEUS V PODSVĚTÍ Dirigenti: Karol Kevický, Jan Šrubař Režie a choreografie: Pavel Mikuláštík Výtvarník: Adolf Born Sbormistr: Jurij Galatenko Uvádíme 11., 13. a 22. září a 1., 5. a 29. října 2011 Nastudování v českém překladu Bedřich Smetana ( ) PRODANÁ NEVĚSTA Dirigent: Jan Šrubař Režie: Ilja Racek Scéna a kostýmy: Alexander Babraj Uvádíme 28. října 2011 Nastudování v českém originále s anglickými titulky Benjamin Britten ( ) HRAJEME OPERU! KOMINÍČEK (Let s Make an Opera The Little Sweep) Opera pro děti o prologu a třech jednáních z roku 1949 Libreto Eric Crozier, český překlad Lubor Cukr Hudební nastudování a dirigent: Jan Šrubař Režie: Lubor Cukr Scéna: David Bazika Kostýmy: Eva Kotková Sbormistryně: Lenka Živocká Dramaturgie: Daniel Jäger Osoby a obsazení: První část (Prolog) Gladys Alena Sasínová-Polarczyk Norman Jiří Sedláček Max Martin Gurbaľ / Václav Živný Todd Václav Morys Pamela Veronika Holbová / Marianna Pillárová Annie Patricia Janečková / Natálie Podškubková Barbara Lucie Juráková / Veronika Dohnalová Monica Veronika Fuknová / Marie Schestágová Paula Michaela Bóková / Anna Crhová Mavis Karolína Strouhalová / Barbora Morysová Ralph / Rose Jakub Jendřejek / Bára Knopová John Jan Dunděra / Vilém Honysz Druhá část (Opera) Slečna Baggottová, hospodyně Erika Šporerová / Jitka Zerhauová Černý Bob, kominík / Tom, kočí Martin Gurbaľ / Václav Živný Benjamin Britten Foto archiv Clem, pomocník Boba / Alfréd, zahradník Václav Morys Rowan, vychovatelka Veronika Holbová / Marianna Pillárová Julie Brooková Patricia Janečková / Natálie Podškubková May Brooková Lucie Juráková / Veronika Dohnalová Sofie Brooková Veronika Fuknová / Marie Schestágová Janie Cromeová Michaela Bóková / Anna Crhová Tina Cromeová Karolína Strouhalová / Barbora Morysová Hughie / Annie Cromeová Jakub Jendřejek / Bára Knopová Sam, nový kominický učeň Jan Dunděra / Vilém Honysz Dále účinkují členové orchestru NDM a Operní studio NDM pod vedením Lenky Živocké. Premiéra 18. září 2011 v 16 hodin v Divadle Antonína Dvořáka Dále uvádíme 16. září 2011 od 10 hodin (veřejná generálka) a 21. září 2011 od 10 hodin (představení určené pro školy), 8. října 2011 od 10 hodin (sobotní představení určené pro rodiče s dětmi), 20. listopadu 2011 od 10 a 16 hodin (nedělní představení určené pro rodiče s dětmi), 22. ledna 2012 od 10 hodin (nedělní představení určené pro rodiče s dětmi) a 19. února 2012 od 10 hodin (nedělní představení určené pro rodiče s dětmi). Benjamin Britten patří vedle Henryho Purcella, Ralpha Vaughana Williamse a Edwarda Elgara k nejvýznamnějším představitelům anglické hudby. Vytvořil si vlastní velmi osobitý styl, v němž zastává dominantní rysy originalita a fantazie. Jeho opera Kominíček (The Little Sweep) tvoří druhou část díla Hrajeme operu! (Let s Make an Opera!) s podtitulem Zábava pro mladé lidi. Britten ji vytvořil ve spolupráci s anglickým divadelním režisérem Ericem Crozierem, který je autorem textu. První část sestává ze hry, ve které sedm dětí a čtyři dospělí vymyslí děj opery o chudém kominickém učni, napíší libreto, složí hudbu a připraví představení. Příběh Kominíčka vychází ze dvou krátkých básní ze sbírek Williama Blakea Písně nevinnosti a Písně zkušenosti z roku Těžká sociální situace chudých dětí, které byly v té době najímány jako pracovní síly, v Brittenovi vyvolávala pocity hrůzy. Tato skutečnost směřovala k vytvoření soucitné evokativní hudby, která ale není podobenstvím sociální nespravedlnosti a není ani sentimentálním projevem lítosti. Kominíček je především neobyčejně živá dětská opera se šťastným koncem, plná vtipu a melodické invence. Projekt je určen pro děti od 6 do 13 let, pro všechny ročníky základních škol a nižší ročníky víceletých gymnázií. Každé představení této inscenace bude zahájeno ve slavnostním foyer prvního balkónu Divadla Antonína Dvořáka, kde se odehraje první scéna prologu. Děti se poté v doprovodu hudebního skladatele Normana odeberou na zadní jeviště divadla, kde bude představení (druhou scénou prologu) pokračovat. Rodiče ve foyer se zatím od paní Gladys a zástupců operního souboru Národního divadla moravskoslezského dozvědí novinky operní sezóny 2011/2012. Poté se rovněž odeberou na zadní jeviště a společně s dětmi a všemi interprety nahlédnou do tajuplné divadelní kuchyně, budou si moci sáhnout na dekorace a rekvizity přímo na jevišti a seznámí se s vybranými divadelními profesemi. Po přestávce se všichni budou moci těšit v hledišti Divadla Antonína Dvořáka na představení opery Kominíček. (dj) Kapacita sálu 100 dětí, 80 dospělých (prolog), po vyčerpání této kapacity bude možné zakoupit samostatné vstupenky na operu Kominíček (kapacita dalších 100 míst). Ceny vstupenek: Prolog a představení opery Kominíček 200 Kč (dospělí), 100 Kč (děti) Samostatné představení opery Kominíček 120 Kč (dospělí), 60 Kč (děti) Pracovní listy k opeře Kominíček naleznete na str Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA, Linda Ballová (Mařenka) Foto Daniel Jäger Scénický návrh Davida Baziky 4 57

5 UVEDLI JSME UVEDLI JSME Paul Hindemith ( ) CARDILLAC Opera o třech jednáních a čtyřech obrazech z roku 1926 Nad inscenací převzal záštitu velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice J. E. pan Johannes Haindl. Hudební nastudování: Robert Jindra Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Petr Matásek Kostýmy: Zuzana Krejzková Pohybová spolupráce: Števo Capko Sbormistr: Jurij Galatenko Dramaturgie: Daniel Jäger Osoby a obsazení: Cardillac Martin Bárta / Jacek Strauch Cardillacova dcera Dana Burešová / Eva Dřízgová-Jirušová Důstojník Valentin Prolat / WeiLong Tao Obchodník se zlatem Martin Gurbaľ / Jan Šťáva Kavalír Luciano Mastro / Josef Moravec Dáma Erika Šporerová / Zuzana Šveda Velitel policejní hlídky Bogdan Kurowski / David Szendiuch Uvádíme 23. září a 20. a 27. října 2011 v hodin Vždy od 18 hodin se ve foyer Divadla Antonína Dvořáka uskuteční lektorský úvod k představení. Zuzana Šveda (Dáma), Luciano Mastro (Kavalír), Jacek Strauch (Cardillac) Foto Martin Popelář Národní divadlo moravskoslezské bude s inscenací opery Cardillac hostovat 23. října 2011 od 19 hodin na scéně Stavovského divadla v Praze. Nastudování v německém originále s českými titulky Jako poslední premiéru minulé sezóny uvedlo Národní divadlo moravskoslezské klíčové dílo německé hudebně-dramatické literatury a jedno z největších děl operní literatury 20. století Hindemithova Cardillaca. Jedná se o tajemný až detektivní příběh pařížského zlatníka ze sedmnáctého století, v souvislosti s jehož výtvory dochází k nevysvětlitelným vraždám, které děsí celé město. Na jevištích zahraničních operních scén se Cardillac objevuje pravidelně. V našich zemích byl uveden pouze jednou, a to v roce 1927 na scéně Nového německého divadla v Praze (dnešní Státní opera Praha). K červnovým premiérovým uvedením se tedy upíraly zraky nejen odborné kritiky, která v neobyčejně hojném zastoupení navštívila Ostravu, ale také veškeré naší operní veřejnosti. Dlužno říct, že v mediálních ohlasech, které projekt zaznamenal, nenajdeme jediné ne- Zuzana Šveda (Dáma) Foto Martin Popelář ale sugestivně a naléhavě. Tajemný vrah je odhalen a vzápětí soucitně zachráněn, ale nakonec se sám přiznává, je lynčován a neusmířen ubit. Od prvních tónů opery se dirigentu Robertu Jindrovi daří s orchestrem a zejména se skvělým sborem navodit emocionálně a výrazově vyhrocenou atmosféru. S bezmála stoletým odstupem od výhrad značně zaskočených recenzentů prvních uvedení Cardillaca je dnes zřetelné, že v tehdy avantgardním stylu není Hindemithova kompozičně vytříbená hudba bezcitnou chladnou laboratorní kalkulací, ale že má svou působivost a že v ní nacházejí prostor i jasně vyjádřené city. Posluchačská zkušenost 21. století pomáhá pochopit, že jde o dílo mistrovské. ( ) Jacek Strauch (Cardillac), Jan Kolda (Ludvík XIV.) Foto Martin Popelář se volně inspirovaly francouzskou módou za Ludvíka XIV. V našich podmínkách nadstandardní v kontextu jejich současného repertoáru patří mithovi zkoncentrovali své síly do výkonů, které práci odvedl při hudebním nastudování velice k nejlepším: Eva Dřízgová-Jirušová jako Cardillacova naivně důvěřivá dcera, WeiLong Tao jako její obtížné partitury Robert Jindra jak s orchestrem, který zněl v čitelných strukturách, tak v rozsáhlých odhodlaný milenec, Luciano Mastro v roli elegantního Kavalíra, Zuzana Šveda jako svůdná výstupech také se sborem připraveným Jurijem Galatenkem. Velké uznání zaslouží všichni sólisté Dáma, Jan Šťáva jako podloudný obchodník se při premiéře jsem oceňovala nejen výkon barytonisty Jacka Straucha v titulní roli robustního, policejní hlídky. ( ) zlatem i David Szendiuch coby suverénní velitel vůči okolí nerudného řemeslníka, umanutě soustředěného na svoji práci. Také ostatní v Hinde- Helena Havlíková, OperaPlus 28. června 2011 Petr Veber, Hospodářské noviny 27. června 2011 Dana Burešová (Cardillacova dcera) Foto Martin Popelář gativní hodnocení. Tato skutečnost je, nejen v kontextu české opery, velkou vzácností. (dj) ( ) Partitura, plná strohé, dramatické a energické hudby, je interpretačně i posluchačsky náročným oříškem, nemůže však nikoho nechat chladným. V režii Jiřího Nekvasila a na scéně Petra Matáska je příběh o zlatníkovi Cardillacovi, který se nemůže rozloučit se svými výtvory, a tak jejich kupce zabíjí a předměty si bere zpět, závažným podobenstvím. To se zaobírá tvůrčí posedlostí, lidskou povahou, vypjatými vztahy i silou davu. Paul Hindemith zpracoval námět romantické povídky E. T. A. Hoffmanna ve dvacátých letech velmi neromanticky, ( ) Režiséru Jiřímu Nekvasilovi se podařilo vystihnout atmosféru strachu a úzkosti, stejně jako i charisma zlatníka jako zatvrzelého tvůrce posedlého svým dílem. Nekvasilovi v tom velmi napomohla v principu jednoduchá scéna Petra Matáska: její prázdný prostor tvarovalo především světlo. V dynamických proměnách z propadla tajuplně vyjížděly dveře zlatníkova krámku, aby se za těmi, které se zvedaly do provaziště, potichu vytrácel. Ložnici dámy charakterizovalo efektní svítící sofa, jehož svůdně modrá zářící světla se ve chvíli vraždy promění v rudá. Vnitřek Cardillacovy dílny členil dlouhý zlatníkův kovový stůl a pojízdná plata s jeho výtvory. Výstižné kostýmy Zuzany Krejzkové Jacek Strauch (Cardillac), Valentin Prolat (Důstojník), Dana Burešová (Cardillacova dcera), sbor opery NDM (lid) závěrečná scéna Foto Martin Popelář 6 7

6 Pracovní listy k opeře KOMINÍČEK PREMIÉRA Giacomo Puccini ( ) BOHÉMA (La bohème) Opera o čtyřech jednáních z roku 1896 Libreto Luigi Illica a Giuseppe Giacosa Hudební nastudování: Robert Jindra Dirigent: Robert Jindra Režie: Tomáš Studený Scéna a kostýmy: Sylva Marková Sbormistr: Jurij Galatenko, Lenka Živocká Dramaturgie: Daniel Jäger Osoby a obsazení: Rodolfo Mimì Marcello Musetta Shaunard Colline Benoît Alcindoro Peter Berger / Luciano Mastro Eva Dřízgová-Jirušová / Frédèrique Friess / Maria Kobielska Evez Abdulla / Martin Bárta / Svatopluk Sem Agnieszka Bochenek-Osiecka / Marie Fajtová / Marianna Pillárová Daniel Čapkovič / Michal Křístek / Richard Šveda Martin Gurbaľ / David Szendiuch / Jan Šťáva Jaroslav Kosec / Bogdan Kurowski Bogdan Kurowski / Václav Živný Dále účinkuje sbor a orchestr opery NDM koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka a Operní studio NDM. Premiéry 13. a 15. října 2011 v hodin Nastudování v italském originále s českými titulky Díla Giacoma Pucciniho dnes neodmyslitelně patří do kmenového repertoáru všech světových operních scén. Mezi jeho nejoblíbenější opusy náleží čtyřaktová opera La bohème (Bohéma) z roku Luigi Illica a Giuseppe Giacosa vytvořili libreto podle slavného románu Henriho Murgera Scènes de la vie de bohème (Výjevy ze života bohémy) pojednávající o životě umělců v pařížské Latinské čtvrti ve čtyřicátých letech devatenáctého století. Děj opery vypráví o lásce básníka Rudolfa k něžné švadlence Mimì. Náhoda na chvíli spojí jejich osudy, které posléze navždy rozdělí neúprosná nemoc. Vše je zasazeno do prostředí chudého, leč opravdového života mladých umělců z pařížské bohémy, pro které přátelství znamená to pravé bohatství. V roli Mimì se na ostravském jevišti poprvé představí sopranistka Frédèrique Friess. Zpěv studovala na Conservatoire National ve svém rodném Štrasburku, na Conservatorio Giuseppe Verdi v Miláně a na Vysoké státní škole hudby a výtvarného umění ve Stuttgartu. Jevištní zkušenosti sbí- Frédèrique Friess Foto archiv rala již během studia mj. v Opéra National de Rennes a Teatro dell' Opera di Roma. Dále zpívala například v Bregenzu, Paříži, Benátkách, v milánské Scale a v Lyonu. V letech 2001 až 2003 byla členkou Mezinárodního operního studia Státní opery v Hamburku, kde zpívala kupříkladu v roli Theodory v německé premiéře Bählamms Fest Olgy Neuwirth, za niž byla v časopise Opernwelt nominována na nejlepší zpěvačku roku V roce 2003 získala angažmá v Národním divadle v Mannheimu, kde vystoupila mj. v roli Sofie (R. Strauss Růžový kavalír), Despiny (Mozart Così fan tutte), Servilie (Mozart La clemenza di Tito) a Venuše (Mozart Ascanio in Alba). Od sezóny 2007/2008 působí v souboru Zemského divadla v Linci, kde vystoupila. jako Sonja (Lehár Carevič), Taťána (Čajkovskij Evžen Oněgin), Annina (J. Strauss Noc v Benátkách) a Desdemona (Verdi Otello). (dj) Scénický návrh Sylvy Markové 1. jednání Scénický návrh Sylvy Markové 2. jednání Scénický návrh Sylvy Markové 3. jednání Scénický návrh Sylvy Markové 4. jednání 8 9

7 Benjamin Britten HRAJEME OPERU! KOMINÍČEK (1949) Premiéra 18. září 2011 v 16 hodin Doporučujeme pro děti od 9 let. Pracovní listy k představení připravila Mgr. Hana Foltová (Ostrčilova International School). Tyto pracovní listy dostanete při zakoupení vstupenky, během představení nebo si je můžete stáhnout na našich stránkách. činohra Premiéry v sezóně 2011/2012 Peter Weiss ( ) MARAT/SADE Překlad: Ludvík Kundera Režie: Janusz Klimsza Dramaturgie: Marek Pivovar Scéna: David Bazika Kostýmy: Eliška Zapletalová Premiéra 3. listopadu 2011 v Divadle Jiřího Myrona Božena Němcová ( ) SŮL NAD ZLATO Režie: Zoja Mikotová Dramaturgie: Marek Pivovar Scéna a kostýmy: Jan Štěpánek Premiéra 19. ledna 2012 v Divadle Jiřího Myrona George Bernard Shaw ( ) PYGMALION Režie: Pavel Šimák Dramaturgie: Klára Špičková Scéna: Pavel Borák Kostýmy: Blanka Tesařová Premiéra 2. února 2012 v Divadle Antonína Dvořáka Anton Pavlovič Čechov ( ) IVANOV Překlad: Leoš Suchařípa Režie: Štěpán Pácl Dramaturgie: Marek Pivovar Scéna: Adriana Černá Kostýmy: Daniela Klimešová Hudba: Jakub Kudláč Premiéra 29. března 2012 v Divadle Antonína Dvořáka Anna Saavedra (1984) KUŘAČKY Režie: Janka Ryšánek-Schmiedtová Dramaturgie: Klára Špičková Scéna: Jaroslav Čermák Kostýmy: Tomáš Komínek Premiéra 28. března 2012 ve Studiu Divadla Antonína Dvořáka Carlo Goldoni ( ) POPRASK NA LAGUNĚ Režie: Janusz Klimsza Dramaturgie: Marek Pivovar Scéna: Martin Víšek Kostýmy: Eliška Zapletalová Premiéra 31. května 2012 v Divadle Antonína Dvořáka Jan Burian ml. (1976) a Jiří Burian (1978) PERFECT GAME aneb Dokonalá hra v záři monitorů (muzikál) Hudba: Jiří Burian Režie: Jan Burian Dramaturgie: Klára Špičková Scéna a vizuální efekty: Jaroslav Hrdlička a Vojtěch Vaněk Kostýmy: Lenka Kovaříková Světová premiéra 14. června 2012 v Divadle Jiřího Myrona Alan Ayckbourn NĚCO V NÍ JE Ondřej Brett (Adam Trainsmith), Andrea Mohylová (JCF 31333) Foto Radovan Šťastný 10 Činohra NDM je na Facebooku: 11

8 12 SLOVO ŠÉFA ČINOHRY Vážení diváci, když jsem sedal ke psaní těchto řádků, bylo jasné, že pokud se mají týkat nové sezóny, tedy divadelní sezóny 2011/2012, znovu se vynoří pojmy jako očekávání, vzrušení, překvapení, tajemství Divadlo je v mnohém nádherné, ale zároveň proti ostatním uměleckým oborům i v jednom aspektu své existence neuvěřitelně kruté platí pro něj se vším všudy ono okřídlené (nebo už otřepané?) TADY A TEĎ. Ať už se jednalo o prastaré šamanské obřady, eleuzínská mysteria starého Řecka, monstrózní divadelní show na dvoře Ludvíka XIV., psychorealistická představení Stanislavského souboru nebo ekvilibristické kreace La Putyky, všechny tyto okamžiky spojuje jeden nemilosrdný, ale zároveň o to přitažlivější fakt před našima očima se odehrávají okamžiky, které už nikdy nebudou stejné. Ano, existují reprízy, zdánlivě stejné texty, stejná gesta, stejní herci. Ale Vy, kteří chodíte do divadla a zhlédli jste některá představení vícekrát, mi jistě potvrdíte, že žádné představení není pouhým otiskem toho předešlého. Existuje tolik více či méně výrazných odlišností a změn proti minulému dni, jiné naladění hereckého ansámblu, jiné složení publika; herci naštěstí nejsou stroje a to s sebou nese onu vzrušující kaskádu vznikajících, vzájemně se ovlivňujících a vzápětí zanikajících reakcí Peter Shaffer (1926) AMADEUS Člověk vyzývá Boha na souboj. Slavná hra o genialitě a závisti na vídeňském dvoře. Režie: Pavel Šimák; hrají: Jan Fišar, Igor Orozovič, Andrea Mohylová ad. Nejbližší představení uvádíme v listopadu 2011 Neil Simon (1927) APARTMÁ V HOTELU PLAZA Tři humorné příběhy o hořkých věcech v manželství. Režie: Janusz Klimsza; hrají: Jan Fišar, Anna Cónová, Marie Logojdová ad. Uvádíme 11. října 2011 v Divadle Antonína Dvořáka Percy Bysshe Shelley ( ) CENCI Skandální příběh o zkáze legendárního italského rodu Režie: Anna Petrželková; hrají: Andrea Mohylová, Jan Fišar, Vladimír Polák ad. Nejbližší představení uvádíme v prosinci 2011 Terrence McNally (1939) David Yazbek (1961) DONAHA! (Hole dupy) Komediální muzikál Režie: Pavel Šimák; hrají: Igor Orozovič, Jiří Sedláček, Vladimír Polák ad. Uvádíme 1., 15. a 30. září a 7., 12. a 25. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona Po jiných uměnách zůstávají obrazy, knihy, noty, cédéčka, filmy. Divadlo ve své skutečné živé podobě (nemluvím o záznamech divadelních inscenací, to jsou cenné, ale již lehce sterilní archivy života na jevišti) existuje vždy jen oněch jinak nezachytitelných pár okamžiků přímo při představení, přímo na jevišti. Ale krutost divadla (už o ní skvěle a výbušně psal divadelník Antonin Artaud) se projevuje ještě v jedné věci každý divadelní tvůrce, od herců, přes režiséry, dramaturgy, scénografy nebo kostýmní návrháře, vždy začíná od úplného začátku. Nepomůže žádná předtím skvěle zahraná role, inscenace oslavovaná kritikou s každým novým dílem je divadelník postaven před stejně těžký úkol jako poprvé, posté jako bychom se znovu a znovu pokoušeli dobýt Mount Everest, který je ale vždy v něčem jiný. Obloukem se tedy dostávám k nekonečnému toku začátků, hledání a objevování, napětí při setkání divadelního díla s diváky, slasti potlesku a prázdna při poslední oponě. A stejně tak i každý začátek nové sezóny je protknut vším tím, co jsem právě popsal. Činohra NDM přináší pro sezónu 2011/2012 sedm inscenací. Hned na podzim si svoji premiéru odbude jevištní groteska s aktuálním politickým podtextem, dnes už klasická moderní hra Petera Weisse Marat/Sade s podtitulem Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade. Premiéra 3. listopadu 2011 v Divadle Jiřího Myrona, režírovat bude Janusz Klimsza a půjde o velké divadlo, jehož místo je právě na prknech národního divadla. Protože se neustále snažíme o co největší pestrost, v průběhu sezóny Vám dále nabídneme známý příběh o květinářce Líze Doolittlové Pygmalion (premiéra 2. února 2012, režie Pavel Šimák) a zařadili jsme opět rodinnou inscenaci, tentokrát klasickou českou pohádku Sůl nad zlato v Divadle Jiřího Myrona Mariusz Szczygieł (1966) GOTTLAND Baarová, Baťa, Gott, Kubišová, Švec, Vondráčková, Procházka a mnozí další to divoce rozjedou. Kdo neskáče, není Čech! Režie: Jan Mikulášek; hrají: Anna Cónová, Alexandra Gasnárková, Petr Houska ad. Uvádíme 11. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona a 22. října 2011 v Národním divadle v Praze Michael Cooney (1967) HABAĎÚRA Třeskutá komedie zaútočí na vaše bránice! Režie: Roman Groszmann; hrají: Jiří Sedláček, Vladimír Polák ad. Uvádíme 2., 24. a 28. září a 30. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona Oscar Wilde ( ) IDEÁLNÍ MANŽEL Komedie o životě v politice, v manželství a ve lži Režie: Janusz Klimsza; hrají: Vladimír Polák, Petr Sýkora, Pavlína Kafková ad. Uvádíme 14. září 2011 Gabriela Preissová ( ) JEJÍ PASTORKYNĚ Vášnivé drama z moravského venkova Režie: Martin Františák; hrají: Marie Logojdová, Gabriela Mikulková, František Strnad ad. Uvádíme 13., 22. a 27. září a 1. a 4. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona Josef Topol (1935) KONEC MASOPUSTU Lidská duše a česká vesnice v dramatických padesátých letech (premiéra 19. ledna 2012 v režii Zoji Mikotové). Milovníky světové klasiky jistě potěší Čechovův Ivanov v režii mladého režiséra Štěpána Pácla (premiéra 29. března 2012 v Divadle Antonína Dvořáka). Stejně tak se také snažíme podporovat původní českou tvorbu, proto najdete na seznamu připravovaných premiér i titul Kuřačky, který pochází z autorské dílny mladých dam Anny Saavedry a režisérky Janky Ryšánek- Schmiedtové. Tato moderní inscenace, pojednávající o některých nejen ženských otázkách naší doby, bude mít premiéru 30. března 2012 ve Studiu Divadla Antonína Dvořáka. Závěr sezóny bude patřit dvěma titulům, které, doufáme, budou pro Vás velmi atraktivní, i když každý asi zcela odlišným způsobem. Perfect Game je původní moderní muzikál autorské dvojice Jiří a Jan Burianové (ano, jsou to synové novináře, spisovatele a hudebníka Jana Buriana a vnukové legendárního českého divadelníka E. F. Buriana). Jejich muzikál je fantazijním prolnutím světa naší reality a virtuální reality počítačových her s využitím moderní audiovizuální technologie (premiéra 14. června 2012 v Divadle Jiřího Myrona, režie Jan Burian, hudba Jiří Burian). Dalo by se říci naopak druhý z posledních titulů sezóny je komediální klasika klasik, Goldoniho Poprask na laguně už teď se všichni těšíme, jak si v této skvělé komedii zařádíme (premiéra 31. května 2012, Divadlo Antonína Dvořáka, režie Janusz Klimsza). Závěrem mi dovolte se jen lehce vrátit na začátek některé tituly další sezóny jsou zcela nové, některé patří k trvalým hodnotám světových jevišť. U všech ale platí, že se stanou základem inscenací, které ožijí na oněch v úvodu zmiňovaných pár pomíjivých okamžiků, které mají smysl jen tehdy, pokud je s námi prožijete Vy, naši diváci. Jste srdečně zváni OSTATNÍ REPERTOÁR ČINOHRY NDM (ZÁŘÍ 2011 ČERVEN 2012) Pavel Šimák šéf činohry NDM Režie: Janusz Klimsza; hrají: David Viktora, Lada Bělašková, František Večeřa ad. Nejbližší představení uvádíme v prosinci 2011 v Divadle Jiřího Myrona Vedenikt Jerofejev ( ) MOSKVA PETUŠKY Bible všech alkoholiků Režie: Tomáš Jirman a kol.; hrají: Tomáš Jirman, Janusz Klimsza, Lada Bělašková ad. Uvádíme 13., 22. a 27. září 2011 v Divadelním klubu Divadla Jiřího Myrona George Tabori ( ) MŮJ BOJ (Mein Kampf) Černá groteska hledající smysl lidskosti a utrpení Režie: Juraj Deák; hrají: Jan Hájek, Vladimír Polák, Veronika Forejtová ad. Uvádíme 6., 7. a 8. září 2011 v Divadle Jiřího Myrona Alan Ayckbourn (1939) NĚCO V NÍ JE Romantická komedie z blízké budoucnosti Režie: Fillip Nuckolls; hrají: Andrea Mohylová, Ondřej Brett / Dalibor Dufek, Jan Fišar ad. Uvádíme 29. září a 6. a 17. října 2011 v Divadle Antonína Dvořáka William Congreve ( ) VELKOLEPOST VYVOLENÝCH Satirická komedie z vyšších sfér Režie: Janusz Klimsza; hrají: Petr Sýkora, František Strnad, Veronika Forejtová ad. Uvádíme 3., 9. a 21. října 2011 v Divadle Antonína Dvořáka UVEDLI JSME Alan Ayckbourn (1939) NĚCO V NÍ JE Romantická komedie z blízké budoucnosti Překlad: Režie: Dramaturgie: Scéna: Kostýmy: Hudba: Petr Michálek Filip Nuckolls Klára Špičková Pavel Kodeda Daniela Klimešová Ondřej Švandrlík Osoby a obsazení: JCF Andrea Mohylová Adam Trainsmith Ondřej Brett / Dalibor Dufek Chandler Tate Jan Fišar Carla Peperbloomová Pavlína Kafková Prim Renáta Klemensová Trudi Gabriela Mikulková Marmion František Večeřa Lecter Trainsmith Miroslav Rataj LM 05623, Boris, Muž v butiku Petr Houska CW 77505, Prostitutka, Prodavačka Marie Logojdová a další Uvádíme 29. září a 6. a 17. října 2011 v hodin Ve čtvrtek 26. června 2011 měla v Divadle Antonína Dvořáka premiéru romantická sci-fi komedie Alana Ayckbourna (1939) Něco v ní je (Comic Potential). Tento anglický dramatik se prodral nejenom na světová jeviště, ale i do britských učebních osnov. A zvolna se prosazuje také u nás. Doposud napsal pětasedmdesát her a získal více než čtyřicet cen. V postavě Adama Trainsmithe, jedné z hlavních rolí této hry, se Vám v alternaci představí dva noví ostravští herci: Ondřej Brett (čerstvý člen hereckého souboru Divadla Petra Bezruče) a Dalibor Dufek (čerstvý člen činohry Národního divadla moravskoslezského). Pavlína Kafková (Carla), Dalibor Dufek (Adam Trainsmith) Foto Radovan Šťastný Andrea Mohylová (JCF 31333), Petr Houska (LM 05623) Foto Radovan Šťastný Veselohra Něco v ní je, jejíž světová premiéra proběhla 4. června 1998, se odehrává v předvídatelné budoucnosti, ve které se změnilo vše, kromě lidské přirozenosti. Přivádí nás do studia jedné regionální televize, která se zabývá produkcí sitkomů a jiných seriálů. Ocitáme se však v době, kdy se umění stalo definitivním přežitkem: seriály už totiž nepíší scenáristi, tedy lidé z masa a kostí, ale roboti, jejichž postavy jsou předem naprogramované. Zahrají tak na chlup přesně to, co se od nich chce. Tento stav se pokusí změnit mladý ambiciózní scenárista Adam Trainsmith a spolu se svým velkým vzorem, kdysi slavným, dnes ale už zahořklým americkým filmovým režisérem Chandlerem Tatem (Jan Fišar), hodlají navrátit komedii její někdejší švih. K tomu jim má dopomoci robot s výrobním onačením JCF31333 (Andrea Mohylová), jehož specializací je ztvárňování mladistvých ženských postav. Povšimnou si totiž u něj čehosi nevídaného smyslu pro humor. Adam se s ním rychle spřátelí, dá mu jméno Jacie a zakrátko se do Jacie i zamiluje. On i Chandler čím dál tím víc začínají tušit, že v ní něco je. Jenže právě to něco, co Jacii znatelně odlišuje od ostatních robotů, je žárlivou ředitelkou televize (Pavlína Kafková) shledáno jako poruchová vada a chce dát Jacii rozebrat, tj. vymazat jí paměť a přeprogramovat. To ale Adam za nic na světě nedopustí, a tak se svou láskou uprchne. Situace se zkomplikuje o to víc, když se do Adama zamiluje také Jacie. Láska totiž může ohrozit její samotnou funkční podstatu, neboť programové vybavení robotů není pro tak silný cit nijak uzpůsobené Může z lásky mezi člověkem a strojem vůbec vzejít nějaké smysluplné soužití? Člověk stvořil umělou inteligenci k obrazu svému. Jenže nakolik je vlastně takový robot schopen připodobnit se člověku? Přejímá od něj jenom ty dobré vlastnosti? To je jen několik otázek, které si tato hra klade. Jejím prostřednictvím také poznáme, proč se showbyznysu říká zábavní průmysl. Veškeré umění v této oblasti totiž kvapně ustupuje před obchodními zájmy, přičemž to jediné, co je třeba mít vždy na paměti, je rating neboli míra sledovanosti. Lidské city a schopnost humoru jsou tu chápany jako výrobní postup, jako určité know-how. Jejich ztvárňování jde přímo proti lidské přirozenosti. Neboť to, co mnohdy vidíme a slyšíme v nejrůznějších sitkomech a telenovelách, není živelná, ale vypočtená emoce; jakýsi kybernetický smích a kybernetický pláč. A to je další závažná skutečnost, na kterou Ayckbourn humorně poukazuje. Inscenace Národního divadla moravskoslezského byla vstřícně přijata nejen diváky, ale také kritickou veřejností: Režisér Filip Nuckolls dává maximální prostor hercům. Ti mu důvěru oplácejí výbornými výkony, píše ve své recenzi v Moravskoslezském deníku Ladislav Vrchovský. V hlavní roli Jacie neboli robota JCF vystupuje Andrea Mohylová. Těží z řemeslně výborně zvládnutého hereckého střihu mezi chováním naprogramovaného stroje a bytostí s umělou inteligencí, která projevuje schopnost vlastního prožitku a citu. (...) Velmi výraznou postavu vytváří Renáta Klemensová jako Prim, členka televizního inscenačního týmu. Dialogy mezi ní a postavou stárnoucího, unaveného a poněkud zneuznaného bývalého filmového režiséra Chandlera Tatea, kterého s citem pro valéry postavy hraje Jan Fišar, odhalují zákulisí odlidštěné televizní tvorby. (...) Výborně ztvárňuje postavu bezcitné oblastní ředitelky Carly Peperbloomové Pavlína Kafková. Totéž platí o Františku Večeřovi v roli Marmiona, mluvčího zdravotně těžce postiženého majitele továrny na roboty i majitele televizního studia Lectera Trainsmithe. Toho s mimořádným vkusem a citem pro komický rozměr postavy hraje Miroslav Rataj. (...) Národní divadlo moravskoslezské má díky hře Něco v ní je na repertoáru další komedii zaručující dobrou zábavu. (on) Renáta Klemensová (Prim), Ondřej Brett (Adam), Andrea Mohylová (JCF 31333) Foto Radovan Šťastný 13

9 Rozhovor UVEDLI JSME UVEDLI JSME Terrence McNally (1939) David Yazbek (1961) DONAHA! (Hole dupy) Komediální muzikál Režie: Pavel Šimák Překlad: Pavel Dominik Převod do ostravakovštiny : Ostravak Ostravski Scéna: David Bazika Kostýmy: Eva Kotková Dramaturgie: Marek Pivovar Choreografie: Denny Ratajský Hudební aranžmá: Vlastík Šmída Korepetice: Jiří Šimáček Osoby a obsazení: Jarek Lukavski, nezaměstnaný ocelář Igor Orozovič Ondra Lukavski, jeho syn Michal Návrat Radek Slaný David Buchtela, nezaměstnaný ocelář Jiří Sedláček Lexa Mucha, nezaměstnaný dozorce z téže ocelárny Vladimír Polák Martin Gregor, nezaměstnaný ocelář František Strnad Roman, nezaměstnaný ocelář Robert Urban Tadeáš Bejk Šimerda, ocelář v penzi Ota Maňák Žaneta Sommerová, pianistka Veronika Forejtová a další Uvádíme 15. a 30. září a 7., 12. a 25. října 2011 v hodin v Divadle Jiřího Myrona Donaha?! Největší ovace zaplněného hlediště si vysloužila šestice herců v rolích nezaměstnaných ocelářů: Robert Urban, Jiří Sedláček, Igor Orozovič, František Strnad, Vladimír Polák a Ota Maňák. Je to právě jejich herectví, co posouvá titul z roviny poněkud komerčnější do skutečného divadelního umění. * Svlékli byste se za peníze před lidmi donaha? Tedy pánové, nikoli dámy! Ne? V žádném případě? Ani kdybyste nutně potřebovali peníze pro svou rodinu? Ani kdyby to byl z vaší strany důkaz přátelství a podpory vašemu nejlepšímu kamarádovi? V antice to šlo To, co zasluhuje nejvyšší obdiv, jsou ovšem herecké, pěvecké a taneční výkony herců. * Pánský striptýz? Nazí chlapi na jevišti? Když už, tak nahé ženské, dobře ale chlapi?! Taky vám to blesklo hlavou? Přitom v klasickém starověku byla mužská nahota v umění přijatelnější než ženská. Na nástěnné malbě v Pompejích zobrazující Persea s Andromedou je nahý jen jeden z nich Perseus. Ale už renesance (a hlavně všechna období následující) přijatelnost zobrazování mužské a ženské nahoty převrátila. Dodnes nás rozhodně na veřejnosti méně šokuje pohled na nahou ženu než svlečeného muže. Po ostravsky Ve videoprojekcích se promítají záběry ostravských ulic, továren, restaurací a nechybí ani krematorium s rozptylovou loučkou. To všechno je okořeněno drsným ostravským humorem, chvílemi doslova černým * Když se v polovině 90. let objevila v Komorní scéně Aréna inscenace Průběžná O(s)trava krve režiséra Radovana Lipuse, bylo to divadelní zjevení, které ohromilo celou republiku. Šlo o jeden z prvních náznaků zrodu Ostravy jako současného divadelního fenoménu. A v posledních letech se téma OSTRAVA do ostravských divadel znovu vrací Divadlo loutek má inscenaci Z deniku Ostravaka (v režii Radovana Lipuse), Komorní scéna Aréna Brenpartiju a Bezruči zcela čerstvé Pestré vrstvy (obojí v režii stálého režiséra činohry NDM Janusze Klimszi). Činohra NDM k místní tematice přispěla v závěru sezóny 2010/2011 ostravskou verzí muzikálu Donaha! (Hole dupy) v režii šéfa souboru Pavla Šimáka. Samozřejmě, že každý z těch titulů zastupuje zcela jiný žánr a styl, ale jedno mají společné touhu reflektovat nějakým způsobem město, v němž žijí tvůrci i jejich diváci. Na první pohled zábavný titul však ve své konečné jevištní podobě není jenom ona zábava Dramaturg Marek Pivovar s režisérem Pavlem Šimákem navíc nabízejí divákům současný ostravský koktejl namíchaný v jedné z oblastí s nejvyšší nezaměstnaností ve státě, která má řadu specifik * Striptýz a umění? Nebo prachy? Anglický film Donaha! (The Full Monty!) se stal nejen britskou filmovou komedií roku 1997, ale zároveň jde o nejvýdělečnější film v celé historii britské kinematografie. Popravdě, jeho úspěch byl určitě tím nejsilnějším impulzem pro americké producenty, kteří iniciovali zrod divadelního muzikálu se stejným názvem. Muzikálu, který se oddělil od mateřského filmového organismu a žije svým samostatným úspěšným životem. Jeho nová ostravská inscenace má navíc dvě jedinečnosti hraje se TADY A TEĎ, postavy a reálie jsou přeneseny do Ostravy, mluví se a zpívá po ostravsky (tedy ostravakovsky ), a to vše navíc s živou kapelou na jevišti. Nelze opomenout výborný výkon jazzové kapely, hrající živě a vedené Vlastimilem Šmídou. * Jake to je, ty Hole dupy? Premiéra muzikálu 16. června 2011 v Divadle Jiřího Myrona měla bez nadsázky obrovský úspěch. Ostravská verze muzikálu Donaha! se zajisté zapíše do historie ostravského divadla jako kus s nejvyšší návštěvností, kterému lze prorokovat velmi dlouhý jevištní život s mimořádným počtem repríz. * Igor Orozovič (Jarek Lukavski), Vladimír Polák (Lexa Mucha), Jiří Sedláček (David Buchtela) Foto Radovan Šťastný Nicméně pokud máte z uvedených fotografií * V textu jsou citovány úryvky z recenze Ladislava a textů pochybnosti o tom, co to tam v divadle Vrchovského Šest nahých mužů na jevišti a ostravština k tomu, Deník zas zrobili za kravinu přijďte to sami zjistit. Ale pospěšte reprízy jsou už teď dlouho dopředu vyprodané. Tuž tak. (pb) 14 František Strnad (Martin Gregor), Vladimír Polák (Lexa Mucha), Robert Urban (Roman), Jiří Sedláček (David Buchtela), držen je Ota Maňák (Tadeáš Bejk Šimerda) Foto Radovan Šťastný František Strnad (Martin Gregor), Robert Urban (Roman), Vladimír Polák (Lexa Mucha), Igor Orozovič (Jarek Lukavski), Jiří Sedláček (David Buchtela) a Ota Maňák (Tadeáš Bejk Šimerda) jdou DONAHA! Foto Radovan Šťastný 15

10 ROZHOVOR S NOVOU TVÁŘÍ ČINOHRY ROZHOVOR S NOVOU TVÁŘÍ ČINOHRY Daliborovi Dufkovi všichni říkají Sally. Jeho kamarádi totiž z Dalibora udělali Salwatora (podle slavného surrealistického malíře) a časem z něj zůstal prostě Sally. Na jevišti jste Sallyho mohli spatřit ve Zlíně, kde zazářil např. v roli Valmonta (Nebezpečné vztahy, režie Anna Petrželková). V březnu 2011 pak spolu s Ondřejem Brettem úspěšně prošel konkurzem, který vypsal šéf činohry Národního divadla moravskoslezského, na roli Adama Trainsmithe ve sci-fi komedii Něco v ní je. Vítězství zopakoval i v dalším konkurzu, ve kterém se mladí herci a čerství absolventi divadelních škol ucházeli o angažmá. Ke konci sezóny 2010/2011 se tak stal novou mladou posilou činoherního souboru našeho divadla. Sally (Valmont) Foto Alenka Pecháčková Proč ses vůbec rozhodl vydat se na konkurz kvůli činoherní roli do Ostravy? Tak teď bych měl asi říct, že jsem po tom vždycky toužil, ale tak to nebylo. Měl jsem volný turnus, byl jsem na volné noze, když jsem uviděl pozvánku na konkurz do Národního divadla moravskoslezského na roli Adama Trainsmithe, řekl jsem si, proč to nezkusit. Ani ve snu mě nenapadlo, že sem půjdu nakonec do souboru. Paradoxně mi ve stejnou dobu šéf zlínského činoherního souboru nabídl angažmá. Později jsem se rozhodl pro Ostravu. Sally (Valmont) Foto Alenka Pecháčková Konkurzy jsou občas nutná, ale pro všechny stresující věc. Co tě napadlo, když jsi Pavla Šimáka, Janusze Klimszu a dva dramaturgy poprvé uviděl jako komisi, která zkoumala tvůj herecký potenciál? Víš, já jsem si vás v podstatě ani nevšiml, tím se omlouvám všem výše uvedeným, ale já nejsem konkurzový typ. Vlastně neznám nikoho, kdo by jím byl. Byl jsem dost nervózní a byl jsem rád, že ze sebe aspoň něco dostanu. Ale potenciál asi je, nebo ne? Působil jsi celkem suverénně. Byla pak pro tebe postava mladého scenáristy Adama Trainsmithe protiúkolem? No, když jsme se poprvé potkali, totiž Filip Nuckolls (režisér), Ondra Brett (Adam Trainsmith), který byl se mnou v alternaci, a já tváří v tvář, tak jsem přemýšlel, jestli se já budu muset připodobňovat Ondrovi nebo on mně. Poznamenávám, že já mám 173 cm, Ondra 194 cm, já jsem spíš typ blond, Ondra kudrnatý černovlásek. Filip ale chtěl, abychom to hráli každý po svém, což bylo sice dobré pro nás, horší pro naše kolegy. Tímto jim ještě jednou děkuji za trpělivost a ochotu, zvláště Andrejce (Jacie), která některé scény musela opakovat až devětkrát. A co byla vlastně původní otázka? Jo, protiúkol. Ne, nebyl, což se hraje mnohem hůř. Jak jsi vnímal sebe a své nové herecké kolegy během zkoušení? Jak už jsem říkal překvapili mě svou trpělivostí, vstřícností a ochotou. I když jsem neměl tolik zkušeností jako oni, nedávali mi to najevo a brali mě jako sobě rovného. Část souboru, kterou jsem doteď poznal, je vážně fajn. I ve Zlíně jsme byli dobrá parta, takže jsem rád, že to snad bude pokračovat i tady. Co pro tebe Zlín znamená? Je toho víc. Mám rád Zlín jako město. Je to město, které má duši. Netvrdím, že Ostrava ji nemá, ale bude to chvíli trvat, než to zjistím. Samozřejmě velmi rád vzpomínám na potkávání se s lidmi, na pár opravdu dobrých přátel, které jsem tam našel, na Baťovy domky. Tři v tom Foto Alenka Pecháčková Co očekáváš od Ostravy, máš nějaké sny, plány? Někde jsem slyšel, že herec by měl na začátku kariéry projít více divadel, aby viděl různé styly, jak divadlo může fungovat. Tak procházím a zjišťuji. Plány nemám, sny si většinou nepamatuji, takže chci získávat zkušenosti a dál se bavit divadlem. Která z inscenací, které jsi zatím v Ostravě viděl, na tebe nejvíc zapůsobila? Cenci. To byl zatím největší zážitek, také jsem to Aničce (režisérka) napsal. Kdybys nepracoval v divadle, co bys rád dělal? V mládí, myslím v tom ranějším, jsem chtěl být řidičem kombajnu. Ono by to asi s divadlem skloubit šlo, ale nemám devět milionů na kombajn. (kš) Mladý herec Ondřej Brett se stejně jako Dalibor Dufek úspěšně zhostil role Adama Trainsmithe v inscenaci Filipa Nuckollse a hře Alana Ayckbourna Něco v ní je, o čemž jste se na vlastní oči mohli přesvědčit ve dvou červnových premiérách. Není už žádným tajemstvím, že ho přibližně ve stejné době přijal do hereckého souboru Divadla Petra Bezruče umělecký šéf Martin Františák. I Ondřejova nejbližší budoucnost bude tedy spojena s Ostravou. Vraťme se ale časem trochu zpátky Jak se to vůbec stane, že se člověk rozhodne studovat herectví? Jak to bylo u tebe? Nevím, já jsem odmala tvrdil, že budu herec, ale nic moc jsem pro to nedělal. Bylo to tak nějak automatické. Na gymplu jsem začal chodit do dramaťáku, pak jsem se díky tomu dostal do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde jsem uviděl, jak celé to kouzlo vzniká, a bylo rozhodnuto Zkusil jsem přijímačky na DAMU a JAMU, a do Brna to vyšlo. Takže se mi splnil sen, který už trvá pět let, a doufám, že se hned tak neprobudím Tvá herecká kariéra vedla zatím přes úspěšné studium JAMU do divadla v Šumperku. Lišily se nějak tvoje školní představy o divadle od zážitků v praxi? No, myslím si, že čtvrtý ročník na JAMU v Martě je v něčem hodně podobný praxi. Jen je klidnější, všechno je tak nějak jisté. Víte, že budou role, že i když se to nepovede, nic moc se zas až tak neděje. Praxe je v tomhle drsnější. Ale musím říct, že jsem měl rozjezd úplně v klidu. V Šumperku mě hezky přijali, dostal jsem super role, do toho přišlo hostování u Vás v Národním a angažmá u Bezručů, takže všechno plyne hrozně hezky Až se bojím nějakého nárazu. Pracoval bys raději na velké nebo na malé scéně? Tenhle typ otázek moc nemusím. Snažím se to nerozlišovat. Vždycky mám konkrétní roli v konkrétní hře, s konkrétním režisérem a kolegy, na konkrétním místě. A snažím se zkoušet naplno. Na velkém jevišti se musí všechno trochu zvětšovat, na malém se zase musí hledat minimalismus. Ale myslím si, že v obou typech divadla musíte hledat přirozenost a zbytek se dostaví sám. Bavilo by mě pracovat v obou typech prostorů. Jak zatím vnímáš divadelní Ostravu? Je asi zatím brzo nějak ji hodnotit. Funguju tu necelé tři měsíce. V každém případě se mi líbí, že tady umění třeba hudba a divadlo fungují tak nějak spolu, lidé se potkávají napříč směry, i divadelníci z různých divadel a tak. To se v Brně moc často nestává a hodně se mi to líbí. A představení jsem viděl pár v Národním, u Bezručů a v Aréně a musím říct, že jsem rád, že jdu právě sem. A oslovila tě některá inscenace u nás v činohře? Zatím jsem viděl jen pár věcí: Její pastorkyni, Zázrak v tichu, Cenci a Amadea. Hodně mě dostal právě Amadeus. A byl by podle mě ještě lepší, kdyby herci hráli na prázdném jevišti, byla by to obrovská síla, co by šla do diváků. A Igor Orozovič, Andrejka Mohylová a pan Fišar klobouk dolů Co se ti vybaví, když si vzpomeneš na první zkoušky hry Něco v ní je? Hrozný respekt. Tréma. Mladý cucák ze Šumperka si sedá před několik bardů a má vykoktat z textu hlavní roli. Pak se mi vybaví klid, že jsou všichni trpěliví, pak bezprostřední komentáře Filipa Nuckollse, tmavá velká zkušebna a spousta lidí okolo dlouhého stolu. Kterou svou repliku ze hry máš nejraději? Nejraději mám celou scénu s Jacie, kdy ji učím číst Bibli. Je delší, ale hrozně hezky napsaná. Kdy si Adam podle mě definitivně uvědomí, že Jacie je krásná bytost a že ji miluje. A pak mám hodně, hodně rád začátek naší poslední scény, kdy přibíhám do pokoje ve vykřičeném domě, kde na mě Jacie čeká, a mluvím o jedné takové černošce Prozradíš nám něco o svých koníčcích? Je fakt, že jich moc nemám. Většinu času věnuji divadlu zkoušení, dívání se, klábosení o něm, přemýšlení o něm a podobně. Rád si občas chodím zaběhat a snažím se číst. Pak rád potkávám kamarády, rád jsem mezi lidmi, chodím do kina a občas je největším koníčkem být půl dne sám, bez lidí a spát. (kš) I N Z E R C E Kudy vedla tvoje cesta k divadlu? Od školních besídek přes ochotnická prkna až do Zlína. Ve Zlíně jsem zakotvil a pomalounku polehounku se zdokonaloval, až jsem si troufl jít na onen konkurz do Národního divadla v Ostravě. Neidentifikovatelné lidské ostatky a skutečná podstata lásky Foto Alenka Pecháčková Neidentifikovatelné lidské ostatky a skutečná podstata lásky Foto Jindra Krobová 16 17

11 PŘIPRAVUJEME Peter Weiss ( ) MARAT/SADE Premiéra 3. listopadu 2011 v hodin v Divadle Jiřího Myrona ZPRÁVY Z ČINOHRY Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charletonu za řízení markýze de Sade, tak zní celý název pozoruhodné hry, jejíž premiéru chystáme v Divadle Jiřího Myrona dne 3. listopadu Autor ve své hře vtipně využívá skutečných historických událostí, totiž Maratova zavraždění a divadelního působení božského markýze v blázinci, kam byl uklizen pro své názory a dílo, jakož i zvrhlý způsob života. Staví proti sobě zapáleného revolucionáře, stoupence trestu smrti i teroru, autora výroku Násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém násilí již nebude, a člověka, jehož osobní svoboda nezná hranic. To vše se děje v pitoreskním prostředí, kde herci jsou současně chovanci ústavu. Vtipnou i mrazivě krutou hru uvidíte v režii Janusze Klimszy, titulní postavy ztvární František Strnad (Marat) a Vladimír Čapka (Sade), dále se můžete těšit na Ladu Bělaškovou, Vladimíra Poláka, Tomáše Jirmana, Annu Cónovou, Miroslava Rataje, Marii Logojdovou, Františka Večeřu, Davida Viktoru a další. Inscenace je současně první příležitostí pro dvě nové akvizice v dámské části souboru, totiž pro Petru Lorencovou a Veroniku Lazorčákovou. Protože pacienti- -herci mají autorem předepsané diagnózy, navázali jsme spolupráci s primářem psychiatrického oddělení Fakultní nemocnice Ostrava MUDr. Petrem Šilhánem, aby herce podrobně zasvětil. A není to jediný kontakt; slovo má pan primář: Naše spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským trvá od konce loňského roku, kdy nás z vlastního zájmu oslovili představitelé činohry. Byli jsme pochopitelně moc rádi. Domluvili jsme se mimo jiné na možnosti workshopů herců s našimi pacienty. Práce s tělem umožňuje rozvíjet kreativitu, být sám se sebou v lepším kontaktu, oprostit se od toho, co dělá okolí, a hledat tvořivost, radost a oporu v sobě. Důležitý je i samotný zájem divadelníků o spolupráci, který pomáhá našim pacientům zvýšit sebevědomí a nestydět se za svou nemoc. A vlastně pomáhá psychiatrii jako oboru, aby se zbavovala nejrůznějších negativních nálepek. I nám se s každou takovou podporou lépe bojuje proti nejrůznějším předsudkům, ale třeba taky za nápravu historického nonsensu, že Ostrava nemá plnohodnotné psychiatrické oddělení a lidé se musí léčit daleko od svých blízkých v Opavě. Vždyť Ostrava by měla disponovat přibližně 100 psychiatrickými lůžky, ale má jich jen 13. Tolik tedy pan primář. Držte nám palce, zkoušení bude náročné! (piv) balet Premiéry v sezóně 2011/2012 Giuseppe Verdi ( ) DÁMA S KAMÉLIEMI Choreografie a režie: Allen Yu Dirigent: Jan Šrubař Scéna: David Bazika Kostýmy: Eva Kotková Premiéra 10. listopadu 2011 Armand Amar (1953) PADAJÍCÍ ANDĚLÉ (Divine. L enfant criminel) Choreografie, režie a scéna: Philippe Talard Premiéra 22. března 2012 v Divadle Jiřího Myrona Činohra a letní radovánky Jsou to ale paradoxy. Zatímco v době, kdy tyto řádky čtete, jsou již letošní prázdniny nenávratnou minulostí, píši je ve chvíli, kdy jsou lákavou budoucností. Soubor činohry se na konci června vypravil na kolaudaci nového bydlení Renáty Klemensové a její rodiny. Tam jsem také pro Vás připravil malou prázdninovou anketu. Herci odpovídali na dvě otázky: Jaká je vaše ideální představa prázdnin? a Jak strávíte ty letošní? Tady je výsledek: Vladimír Polák: Ideální prázdniny jsou čekání na vteřinový blik, tedy přecvak mezi mozkovými cestami, kdy vyvstane malý okamžik, v němž si nevzpomenu, čím se vlastně živím. Zkrátka osvícený bod relaxace. My je máme čtvrtým rokem s kolegou Petrem Sýkorou rozděleny na stav před shakespearovským festivalem a po něm. Tak se snad v srpnu uvolním zajetím na letní školu aikido a doučím se, co jsem přes sezónu zameškal. Jiří Sedláček: Ideální prázdniny jistě jsou. Ale nevím o nich nic. Letos je budu mít cca půl hodiny. Ale Pán Bůh zaplať. Alexandra Gasnárková: Hory a moře, to už mám za sebou. Ideálem jsou teď pro mne lázně. Jako každý rok pojedeme s manželem do Luhačovic a ubytujeme se v Domě Bedřicha Smetany. Krásné malé lázně bez davů. Andrea Mohylová: Nejraději bych ty dva měsíce trávila pracovně v divadle. Letos to bohužel nevyjde, tak bude moře, dokonce dvě různá. Robert Urban: Ideál je samozřejmě být s lidmi, které mám rád, pak je docela jedno, kde to bude. Letos budeme užívat moře a slunce. David Viktora: Nejlepší ze všeho je potápění v moři. Jenže já budu jen hnít. Petr Houska: Bez tebe. Bez tebe. 18 Jak vidíte, ani konec sezóny a představa téměř dvouměsíční absence pobytu na jevišti hercům na náladě neubraly. David Viktora, dramaturgyně Klára Špičková, Robert Urban, rekvizitářka Lenka Matějíčková. Fotografoval Igor Orozovič. A do toho se hned vložila tajemnice činohry Hana Spurná: S tebou. Bez tebe. A přisadila si také rekvizitářka Lenka Matějíčková: Nejlepší by bylo trávit čas pakováním konta. Ale já ho budu trávit utrácením konta. František Strnad: Nejraději bych byl v tom čase rentiérem na Marsu. Ale pojedu do hor a budu se oddávat manuální práci. Anna Cónová: Už vlastně ani nevím, jak si představuju ty nejlepší. O letošních vím jen to, že budou krátké. Igor Orozovič: Mám asi šest optimálních scénářů. Letos se nebudu řídit žádným z nich, takže doufám, že to bude ještě lepší. Tomáš Jirman: Sním o nedosažitelném ideálu, totiž srubu dr. Vlacha ze Saturnina. Ale tradiční obcházení republiky po červené značce má také své kouzlo. Stejně jako krkonošská chalupa. Méně už rozkopaný byt. Lada Bělašková: Nejraději bych jezdila karavanem po světě, hrála pouliční divadlo a natáčela filmy, v nichž by mým partnerem byl Gérard Depardieu. Letošní jedinou jistotou jsou dvě červencová představení inscenace Moskva Petušky. Vladimír Čapka: S rodinou někde u vody. Jenže letos to nevyjde. Alespoň se podívám k rodičům. Veronika Forejtová: Mým cílem je absolutní soukromí. Knihy, klavír a příroda. A tak to letos bude. Jan Fišar: Ideálem je odjet někam hodně daleko. Letos jsem chudý a nepojedu nikam. Marie Logojdová: Nejlepší prázdniny jsou vždycky ty, které nás čekají. Letos budu kombinovat odpočinek s fyzickou i duševní prací. František Večeřa: Nejraději bych seděl v klidu doma. A právě to letos udělám. Renáta Klemensová: Ideálem je: nohy v moři, knížka v ruce, v druhé drink, poblíž všichni blízcí. Realita bude: nohy v bazénu, dělníci v kuchyni, v ruce snad drink, poblíž snad blízcí. Miroslav Rataj: Nejlepší je klid a příroda, rodinná pohoda. Budou Vysoké Tatry, Jižní Morava, výlety na kole. Taky uvidíme představení Sluha dvou pánů usazeni v otáčivém hledišti v Českém Krumlově, což jsme dostali jako dárek. Pavlína Kafková: Ideální prázdniny, jsou-li Letos slunce, moře, klid, mír, láska Za odpovědi poděkoval dramaturg Marek Pivovar. Andrea Mohylová, Jiří Sedláček, David Viktora. Spoušť opět zmáčkl Igor Orozovič. Balet NDM je na Facebooku: BALET NÁRODNÍHO DIVADLA MORAVSKOSLEZSKÉHO ZÁZRAK V TICHU Foto Martin Popelář 19

12 SLOVO ŠÉFA BALETU PŘIPRAVUJEME Dámy a pánové, vážení příznivci baletního umění, je dobře, že existují divadelní prázdniny. Možná začínám úvodní slovo k nové sezóně trochu překvapivě ale věřte, že tělo každého člověka potřebuje po období intenzivního zápřahu odpočinek. A možnost nabrat nové síly v době prázdnin znamená pro nás, tanečníky, jedinečnou šanci načerpat novou životní a uměleckou energii kterou pak můžeme v následujících deseti měsících nové sezóny vysílat směrem k Vám, našim divákům. Naše první poprázdninové setkání bude vlastně ještě prázdninové : v rámci akce Jdeme za Vámi! se opět setkáme poslední srpnovou neděli pod širým nebem. Předloni jsme Vám nabídli netradiční ukázku z baletu Spor aneb Dotyky a spojení, loni patřil srpnový večer na Masarykově náměstí Labutímu jezeru a letos se můžete těšit na tomtéž místě na Zázrak v tichu (a ve vodě). Druhá část oficiálního zahájení sezóny 2011/2012 proběhne o týden později ve zlatě a sametu na slavnostním galavečeru v Divadle Antonína Dvořáka. Stejně jako ostatní umělecké soubory divadla Vás chceme navnadit na novou sezónu, a proto Vám na galavečeru nabídneme ukázky jak ze stávajícího repertoáru, tak z novinek, které pro Vás chystáme. V sólovém výstupu Černé labutě z Labutího jezera uvidíte jednu z členek baletního souboru, která se v této roli představí poprvé, a dalším překvapením večera bude ukázka z připravované premiéry Dámy s kaméliemi. Speciálně pro tuto příležitost přijel do Ostravy tento fragment nastudovat choreograf Allen Yu se svými asistenty Nikolou Márovou a Michalem Štípou, sólisty baletu pražského Národního divadla, kteří tančili hlavní role ve světové premiéře tohoto titulu na Tchaj-wanu. Právě listopadové uvedení Dámy s kaméliemi bude první baletní premiérou sezóny 2011/2012. Tímto titulem, který zastupuje neoklasickou linii ostravské baletní dramaturgie, chceme přispět k letošnímu verdiovskému jubileu 110. výročí úmrtí geniálního italského operního skladatele. Autorská verze tchajwanského choreografa Allena Yu, který působí v rakouském Grazu, bude v Ostravě uvedena v české premiéře. Přestože už totiž byla Dáma s kaméliemi uvedena mj. v Praze a Plzni, šlo o verzi Sergeje Onsoffa, který hudbu Verdiho slavné opery La traviata doplnil pasážemi jiných autorů. Choreograf Allen Yu vytvořil novou hudební dramaturgii příběhu slavné dámy s kaméliemi, v níž použil nejen Traviatu, ale i hudbu dalších Verdiho oper. Kromě výtvarného pojetí ostravského tandemu David Bazika a Eva Kotková (jejichž práci znáte z inscenací ostatních souborů i z baletu na Dvořákovo Requiem) se můžeme spolu s Vámi těšit také na další z baletů, při němž budeme spolupracovat s operním orchestrem. Věřím totiž, že právě živá hudba, která vzniká ve stejnou chvíli jako tanec na jevišti, je jedním z nejtvořivějších impulzů zrodu a realizace klasického baletního titulu. Od září zároveň začneme připravovat i druhou premiéru této sezóny autorský titul Philippa Talarda Padající andělé. Tato inscenace bude vznikat v neobvyklém časovém předstihu a netradičních zkoušecích periodách francouzský choreograf Philippe Talard se při její realizaci totiž rozhodl spolupracovat nejen s naším baletním souborem, ale i se sólisty činohry, s cirkusovými umělci a se členy vyřazených sociálních skupin. A jelikož bylo toto dílo inspirováno literární tvorbou Jeana Geneta, naši nabídku ke spolupráci na překladech z originálu přijala také Alliance française v Praze i Ostravě. Doufám, že jak zářijovým galavečerem, tak reprízami našeho stávajícího repertoáru i chystanými premiérami nové sezóny Vás utvrdíme v tom, že tanec je uměním, které obohacuje Váš život. To je naše přání a poslání. Těším se na setkávání s Vámi. Igor Vejsada šéf baletu NDM Giuseppe Verdi ( ) DÁMA S KAMÉLIEMI Choreografie a režie: Allen Yu Dirigent: Jan Šrubař Scéna: David Bazika Kostýmy: Eva Kotková Premiéra 10. listopadu 2011 v hodin Baletní soubor si pro právě začínající divadelní sezónu připravil již tradičně dvě premiérové inscenace. Na tu první se milovníci tanečního umění mohou těšit v listopadu, kdy bude na jevišti Divadla Antonína Dvořáka uveden klasický balet Dáma s kaméliemi v choreografickém a režijním zpracování světově uznávaného choreografa Allena Yu. Ten působí na evropské baletní scéně už více než dvacet let v současné době je na postu baletního mistra a choreografa v operním domě rakouského Grazu. Od roku 2006 je také na svém rodném Tchaj-wanu uměleckým ředitelem souboru Chamber Ballet Taipei, který je znám tím, že hraje mimo jiné klíčovou úlohu ve výchově nových generací tchajwanských tanečníků a choreografů. BALETNÍ STUDIO Giuseppe Verdi, jak jej namaloval italský malíř Giovanni Boldini Představení baletního studia Foto Vojtěch Bartek Autorský projekt Dámy s kaméliemi bude ve svém ostravském uvedení českou premiérou. Jedná se o klasický příběh nešťastné lásky na motivy autobiografického románu Alexandra Dumase ml. publikovaného roku Od doby svého vzniku se příběh dočkal nejednoho divadelního a později i filmového zpracování snad ani netřeba připomínat to z nejslavnějších, operu La traviata Giuseppe Verdiho. Novost zpracování Allena Yu spočívá v samotném uchopení hudby, která nevychází pouze tradičně z Traviaty, ale čerpá Choreograf Allen Yu a sólistka berlínského baletu Nadja Saidakova při tréninku v Tchaj-peji v roce 2010 Foto archiv i z Verdiho dalších oper. Jak sám Allen Yu říká: U příležitosti stého výročí Verdiho úmrtí jsem přišel s novou verzí tohoto dramatu, pro kterou jsem zpracoval asi sto minut hudby z Verdiho děl Traviata, Macbeth, Sicilské nešpory, Simon Boccanegra, Síla osudu a Maškarní ples. Inscenaci jsem poprvé uvedl v Národním divadle v německém Coburgu za doprovodu symfonického orchestru divadla, a setkal jsem se tam s velkým úspěchem. Doufejme, že podobně na tom bude inscenace i při svém ostravském uvedení. (jh) Představení baletního studia Foto Vojtěch Bartek OSTATNÍ REPERTOÁR BALETU NDM (ZÁŘÍ 2011 ČERVEN 2012) Petr Iljič Čajkovskij ( ) LABUTÍ JEZERO Klasický romantický balet o čtyřech dějstvích Choreografie a režie: Irina Strode; dirigent: Jan Šrubař; scéna: Alexander Babraj; kostýmy: Eliška Zapletalová Uvádíme 28. a 30. září a 2., 16. a 30. října 2011 Petr Iljič Čajkovskij ( ) LOUSKÁČEK Klasický balet o dvou dějstvích z roku 1892 Choreografie: William Fomin; dirigent: Jan Chalupecký; scéna: David Bazika; kostýmy: Eliška Zapletalová Nejbližší představení uvádíme v prosinci 2011 Bogdan Pawłowski (1945) Witold Borkowski ( ) SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Klasická baletní pohádka Choreografie: Igor Vejsada; scéna a kostýmy: Alexander Babraj Uvádíme 23. září a 9. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona 20 Petr Iljič Čajkovskij LOUSKÁČEK Barbora Kaufmannová (Máša), Michał Lewandowski (Louskáček) Foto Martin Popelář Petr Iljič Čajkovskij ( ) SPÍCÍ KRASAVICE (ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA) Baletní pohádka nejen pro děti o princezně, která se píchne o růži a na dlouhý čas spolu s celým královstvím usne. Choreografie: Lillia Pártay; dirigent: Tomáš Brauner; scéna: Milan Ferenčík; kostýmy: Eliška Zapletalová Nejbližší představení uvádíme v květnu 2012 Franz Liszt ( ) Richard Wagner ( ) Gustav Mahler ( ) ZÁZRAK V TICHU Překročte hranice mezi tím, co bylo, co je a co by mohlo být! Choreografie: Eric Trottier, Igor Vejsada, Philippe Talard; scéna a kostýmy: Philippe Talard Uvádíme 17. a 25. září a 14. a 19. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona Baletní studio na prahu nové sezóny Přesně uprostřed posledního divadelního měsíce uzavřelo baletní studio Národního divadla moravskoslezského jednatřicátou sezónu své existence samostatným závěrečným představením. V pátek 15. června 2011 uvedlo v baletním sále Divadla Antonína Dvořáka dvě reprízy "Baletní hodiny" představení určeného všem rodičům, přátelům a příznivcům žáků baletní školy NDM. Jako každoročně v něm děti pod vedením svých pedagogů Filipa Skály, Barbory Kaufmannové, Jany Zelenkové a Miroslavy Touškové a za klavírního doprovodu stálé korepetitorky studia Věry Juříkové předvedly na základě zábavného příběhu o jedné baletní hodině své dovednosti. Letos byl zájem o závěrečné představení ještě větší než v předchozích letech a i když jsme v jednom dni uvedli dvě reprízy, taktak jsme dokázali vyhovět všem zájemcům za cenu přístavků a přidaných míst, říká vedoucí baletního studia Filip Skála. Už delší dobu pracuje baletní studio NDM (pod vedením dvou stálých pedagogů Filipa Skály a Barbory Kaufmannové, s nimiž vždy spolupracuje některý z kolegů z baletního souboru) ve třech skupinách podle věku a pokročilosti žáků. Také letos se několik našich žáků z nejstarší skupiny dostalo přes úspěšné talentové zkoušky na ostravskou konzervatoř z toho máme velkou radost. A na otázku, co ho ještě v letošní sezóně v souvislosti s prací studia potěšilo, dodává Filip Skála: Samozřejmě Louskáček tam je naše práce vidět asi nejvíc. Ale moc mě těší, že se nám podařilo dostat děti i do jiných inscenací že zkrátka baletní studio funguje tak, jak by podle mě mělo: jako zásobárna dětských talentů pro celé divadlo. To, že děti účinkují v běžných představeních inscenací jako je Spící krasavice nebo činoherní Pastorkyně, z toho mám opravdu radost. Po divadelních prázdninách začíná studio opět pracovat a trénovat. Po doplňujícím konkurzu, který proběhne na začátku září, čeká děti ve věku od pěti do patnácti let další divadelní sezóna. O tom, co v ní divákům nabídnou, zase příště (pb) NÁBOR DO BALETNÍHO STUDIA Baletní studio Národního divadla moravskoslezského vyhlašuje nábor pro pohybově nadané děti ve věku od 5 do 10 let. Uskuteční se ve dnech 6. a 7. září 2011 na baletním sále Divadla Antonína Dvořáka v hodin. Cvičební úbor s sebou. Kontakty: Dana Muntágová (tajemnice baletu) Filip Skála (vyučující) Barbora Kaufmannová (vyučující)

13 ROZHOVOR S BARBOROU KAUFMANNOVOU ROZHOVOR S BARBOROU KAUFMANNOVOU Kde jsi studovala tanec? Klasický tanec jsem vystudovala v Praze na Taneční konzervatoři pod vedením profesorek Němcové a Vláčilové a pánů profesorů Slavického a Ždichynce. Purim aneb Volba osudu (2006), Barbora Kaufmannová (Ester), Harald Baluch (Mordechaj) Foto Josef Hradil S kým by sis chtěla zatančit nebo s jakým choreografem spolupracovat? Nemám žádného vysněného partnera nebo choreografa. Pro mě je nejdůležitější jejich přístup a samotná spolupráce. Chtěla ses už od dětství věnovat tanci? Balet jsem začala dělat v šesti letech a asi jako každá malá holka jsem v něm chtěla pokračovat. Nikdy však nevíte, jestli to dojde ke zdárnému konci. Mně se to podařilo. Proč ses rozhodla odejít do Ostravy? Už před deseti lety byla dost vysoká konkurence mezi tanečníky a divadla raději berou tanečníky s praxí. Ostrava byla tehdy v České republice jediné divadlo, které mě vzalo jako začátečníka. Pamatuješ si ještě na své první dojmy z Ostravy a ostravského divadla? Největší dojem na mě udělala jakási zdejší pohoda na ulicích, v Praze všichni někam pospíchají, skoro se na sebe nepodívají, všechno je takové neosobní. Tady jsou lidé jiní. Líbí se mi jejich otevřenost, vstřícnost. Snad jsem už od nich něco pochytila. O lidské vstřícnosti to samozřejmě platí hlavně v divadle, protože tam trávím nejvíc času. Vzpomeneš si ještě na svou první roli v Národním divadle moravskoslezském? Mým úplně prvním úkolem v baletu bylo zaskočit za Olgu Borisovou v baletu Sylphidy. Ona se zrovna vrátila po mateřské dovolené a poprosila šéfa souboru, jestli by jí trochu neulevil. Pan Vejsada se rozhodl vyzkoušet si mě a já tančila poprvé jako profesionál svou první variaci a navíc ještě za zdejší sólistku! Který z choreografů hostujících v našem divadle tě nejvíce zaujal? Každý z choreografů má v sobě něco, co vás zaujme. Vždy jde o to, jakým způsobem s vámi pracuje. Mám ráda lidi, kteří si stojí za svým, ale zároveň vám dají dostatek prostoru sám se realizovat. Jinými slovy vám jako umělci věří natolik, Premiéra Barbory Kaufmannové v inscenaci Národního divadla moravskoslezského Spící krasavice (Šípková Růženka) s Lukášem Lepoldem (2009) Foto archiv že mu stačí vás naladit pouze slovně a už to jde samo. Jaká baletní role se ti nejvíce líbila? A proč? Těžko říct. Všechny role jsou pro mě výjimečné, i když jsou například menší. Každá je jiná a to je to kouzlo. Ale kdybych měla vybírat, tak z klasických rolí je to Odetta i Odilie, z neoklasických Lady Macbeth a z těch současných Ester z baletu Purim aneb Volba osudu. Máš raději klasický balet nebo moderní tanec? Mám ráda obojí, klasický tanec a hlavně trénink je pro mě každodenní záležitostí, byla jsem v něm vychována těmi nejlepšími profesory u nás. Současný tanec je pro mě naopak výzvou, jestli se dokážu od té pevně dané formy klasického tance oprostit. Máš nějaký taneční vzor? Vlastně nemám. Obdivuji všechny, kteří se dokážou postavit před pět set lidí v sále a zaujmout je natolik, že nakonec zatleskají. To chce velkou odvahu. Při přípravě psího dne ve Šternberku využila Barbora Kaufmannová možnosti vyzkoušet si skákací boty (2010) Foto archiv Jak vypadá takový tvůj normální den? Normální den je pro mě přijít ráno v devět na trénink do divadla a zůstat tam do dvou hodin. Někdy bývá to většinou jen sobota tímto můj pracovní den končí. K tomu dvakrát týdně odpoledne vyučuji v baletní školičce při Národním divadle moravskoslezském. Někdy se ale, jak se říká, zadaří a to pak mívám také dlouhý den po výuce ještě pokračuji v divadle buď večerní zkouškou, nebo představením. Domů se potom dostanu až kolem desáté večer. Čemu se ráda věnuješ ve svém volném čase? Poslední tři roky jsem se ve volném čase věnovala studiu rekreologie na Ostravské univerzitě a chtěla bych v tom určitě pokračovat. Jinak v divadle volného času moc není, takže se spíš snažím odpočívat. Jak dlouho působíš v dětském baletním studiu při našem divadle? Kolik máte členů a kdo všechno se vašim svěřencům věnuje? Barbora Kaufmannová (Lady Macbeth) a Uladzimir Ivanov (Macbeth) Foto Josef Hradil Po představení baletní školičky (Broučci, 2010) Foto archiv V baletní školičce už učím pět let. Máme tři skupinky dětí začátečníky, mírně pokročilé a pokročilé a v každé skupince je přibližně dvacet dětí. Většina z nich to bere jako svou volnočasovou aktivitu. Pokud se však některé z nich rozhodne dostat na konzervatoř, jsme schopni mu věnovat speciální pozornost a výsledky máme docela slušné za poslední tři roky tam máme už pět studentů. V baletní školičce jsme celkem tři vyučující já, paní Jana Zelenková a pan Filip Skála, který v podstatě celý náš tým vede. Čemu se v baletním studiu věnujete? Kdo vymýšlí jeho koncepci a choreografie? Kromě základů klasického tance jsou součástí výuky také prvky lidového tance a taneční gymnastiky. Pokročilí už dokonce zkouší stát na špičkách. V pololetí máme ukázkovou hodinu pro rodiče a na konci školního roku předvádíme rodičům představení, které pilně nacvičujeme ve druhé půlce sezóny. Naši studenti také získali možnost vystupovat v baletních inscenacích jako Louskáček a Spící krasavice, za což jsme strašně rádi. Choreografie pro závěrečné představení vymýšlí každý své skupince sám. Vedoucí se jen dohodnou na tématu, rozdělí se hudba, vyberou se hlavní postavy a jde se na to. Máme ještě další projekty, které bychom chtěli realizovat, ale to chce bohužel čas a velkou trpělivost. Na co se těšíš v příští divadelní sezóně 2011/2012? Těším se na některé tituly, které má naše divadlo v plánu uvést, na naše věrné baletní diváky a hlavně na další výzvy, které mě čekají. (bg) Barbora Kaufmannová jako Lady Macbeth Foto Josef Hradil 22 23

14 ZPRÁVY Z BALETU VEČER ZÁZRAKŮ Téměř na samotném konci minulé sezóny (14. června 2011) se u příležitosti tehdy nadcházejícího životního a profesního jubilea dlouholetého šéfa ostravského baletu Igora Vejsady uskutečnil v Divadle Jiřího Myrona komponovaný baletní večer pod názvem Večer zázraků. V jeho první půli měli diváci možnost zhlédnout představení baletní inscenace Zázrak v tichu (nejbližší představení 17. a 25. září a 14. a 19. října 2011), ve druhé pak jeviště přivítalo hosty české i zahraniční umělecké scény. Ti Igoru Vejsadovi přinesli své, často velice osobní dary ve formě tanečních a hudebních vystoupení. (jh) Tanečníci z divadla Teatr Wielki im. Stanisława Moniuszki v Poznani, jež do Ostravy přivezl Jacek Przybylowicz (Polsko a Izrael). S Jackem jsme se poznali při mém působení v izraelském tanečním souboru Kibbutz Contemporary Dance Company. Když Jacek do Izraele přišel, já jsem zrovna odcházel a on po mně přebíral repertoár. Dva měsíce jsme spolu dokonce bydleli. On pak zůstal v Izraeli dalších sedm let, vzpomíná na počátky dlouholetého přátelství Igor Vejsada. Tanečník a choreograf William Fomin (Maďarsko) v ukázce z inscenace Purim aneb Volba osudu, kterou mohli ostravští diváci v minulých sezónách vidět na jevišti našeho divadla. S Williamem nás spojuje především působení v maďarském Györi Balettu, který je mou, řekl bych, srdeční záležitostí. William se režisérsky a choreograficky podílel na dvou inscenacích Národního divadla moravskoslezského z poslední doby, Purim aneb Volba osudu a taky Louskáček. Po svém vystoupení na Večeru zázraků se mi svěřil, že ten večer tančil veřejně naposledy. Jak říkal, už delší dobu se chystal ukončit aktivní kariéru, jen k tomu pořád hledal tu správnou symbolickou příležitost, komentuje vystoupení svého kolegy a přítele Vejsada. Eric Trottier (Kanada) a Igor Vejsada se seznámili při svém společném angažmá v izraelské taneční skupině Kibbutz Contemporary Dance Company v devadesátých letech minulého století. O svém přátelství s Trottierem Igor Vejsada říká: Erica vnímám jako součást rodiny. I když jsme často od sebe odděleni velkou fyzickou vzdáleností, cítíme jeden druhého, jako bychom byli neustále spolu. i profesního přátelství je například i současná inscenace ostravského baletního souboru Zázrak v tichu, u níž se Philippe Talard spolupodílel na přípravě choreografie a navrhl její scénu a kostýmy. Ve společnosti Philippa je to tak, že se jeden rok zdá být deset let. Člověk se od něj má neustále co učit a není to jenom jeho niterně prožívaná lidskost, dodává Vejsada. Kateřina Kapicová (Česká republika) a Igor Vejsada v taneční improvizaci v samotném závěru slavnostního večera. Jak se nám šéf ostravského baletu svěřil: Katka mi opravdu přirostla k srdci. Tolik patrné vzájemné porozumění oba tanečníci promítli do intenzity výrazu jejich společného vystoupení. Operní ukázka z Dvořákovy Rusalky v podání Evy Dřízgové-Jirušové a Richarda Nováka opereta/ muzikál Premiéry v sezóně 2011/2012 Burton Lane ( ) Edgar Yip Harburg ( ) Fred Saidy ( ) DIVOTVORNÝ HRNEC (Finian s Rainbow) České přebásnění: Jan Werich a Jiří Voskovec Režie: Lumír Olšovský Hudební nastudování: Bohumil Vaňkát Dirigenti: Karol Kevický, Bohumil Vaňkát Scéna: David Bazika Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Choreografie: Vladimír Kloubek Dramaturgie: Patrick Fridrichovský Premiéry 6. a 8. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona Boris Urbánek (1961) Nikolaj Budaškin ( ) MRAZÍK Český scénář: K. M. Walló, Jiří Sedláček, Hermína Motýlová Úprava pro jevištní podobu díla: Ondřej David Režie: Ondřej David Hudební nastudování: Jakub Žídek Dirigenti: Jakub Žídek, Marek Prášil Scéna: Ondřej Zicha Kostýmy: Alexander Babraj, Veronika Babraj-Hindle Dramaturgie: Gabriela Petráková Premiéra 8. prosince 2011 v Divadle Jiřího Myrona Oskar Nedbal ( ) POLSKÁ KREV Libreto: Leo Stein České znění a úprava: Luboš Šterc, Jindřich Janda Texty písní: Zdeněk Knittl Hudební nastudování: Karol Kevický Dirigenti: Karol Kevický, Jakub Žídek Režie: Gabriela Petráková Scéna: David Bazika Dramaturgie: Daniel Jäger Premiéra 16. února 2012 v Divadle Jiřího Myrona Frank Loesser ( ) KLUCI A HOLKY (Guys and Dolls) Texty písní: Frank Loesser Libreto: Jo Swerling, Abe Burrows České přebásnění: Pavlína Hoggard Hudební nastudování: Karol Kevický Režie a scéna: Šimon Caban Kostýmy: Simona Rybáková Dramaturgie: Patrick Fridrichovský Česká premiéra 10. května 2012 v Divadle Jiřího Myrona NOC NA KARLŠTEJNĚ Vlevo Pavel Liška (Arnošt z Pardubic), Marcel Školout (Karel IV.), zcela vpravo Miroslav Urbánek (Štěpán) Foto Radovan Šťastný Členové skupiny Balet Praha Junior, kteří do Ostravy přijeli v doprovodu ředitele konzervatoře Taneční centrum Praha Antonína Schneidera (Česká republika), tančí o přestávce ve foyer Divadla Jiřího Myrona. S Toníkem se známe léta, ještě z dob mého brněnského působení, kdy jsme mívali společné koncerty. Vždy jsem obdivoval jeho schopnost jít si pevně za svým cílem. Přesně takovým přístupem vybudoval i pražské Taneční centrum, upřesňuje Igor Vejsada. Vystoupení francouzského tanečníka a choreografa a dlouholetého ředitele Národního baletu v Mannheimu Philippa Talarda (Francie). Bylo to právě v průběhu jeho ročního mannheimského působení, kdy se Igor Vejsada s Philippem Talardem seznámil. Výrazem jejich hlubokému osobního Hudební skupina Clarinet Factory, která s Igorem Vejsadou spolupracovala například na baletní inscenaci Spor aneb Dotyky a spojení. Autorem všech fotografií je Aleš Kelnar. 24 Opereta/muzikál NDM je na Facebooku: OPERETA NÁRODNÍHO DIVADLA MORAVSKOSLEZSKÉHO 25

15 26 SLOVO ŠÉFKY OPERETY/MUZIKÁLU Vážení a milí příznivci operety a muzikálu, již druhou sezónu se scházíme nad stránkami časopisu Národního divadla moravskoslezského a já jeho prostřednictvím opět věřím, že letošní nabídka souboru opereta/muzikál bude pestrá a pro Vás zajímavá. Mottem naší nadcházející sezóny se stalo slovo komedie ať už pohádková, romantická, muzikálová či operetní. Vždyť bavit Vás je koneckonců naším největším posláním a radostí, zvláště v dnešní uspěchané a utrápené době. Hned prvním titulem, který uvedeme, bude Divotvorný hrnec Burtona Lanea, Edgara Yipa Harburga a Freda Saidyho v překladu Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Tato pohádková muzikálová komedie má v českém divadle svou nepopíratelnou tradici, zvláště pak díky úpravě slavné dvojice V+W. Tento titul pro Vás jistě není novinkou, neboť se na prknech Divadla Jiřího Myrona neobjevuje poprvé tentokrát na jeviště vstoupí pod taktovkou Bohumila Vaňkáta a Karola Kevického a v režii Lumíra Olšovského. V alternaci vodníka Čochtana se můžete těšit na Norberta Lichého a Jiřího Sedláčka; více se dočtete v článku dále, který je Divotvornému hrnci věnován. Dalším titulem sezóny bude opět pohádkový příběh, tentokrát nám důvěrně známý z televizních obrazovek. Kdo by alespoň jednou na Vánoce neviděl Mrazíka! Podle jeho filmové podoby vznikl před dvanácti lety scénář pro muzikál na ledě, který se nese za zvuků podmanivé hudby známého ostravského jazzmana Borise Urbánka. Dílo v současné době prochází rozsáhlými adaptačními úpravami pro jevištní podobu. Hudebního nastudování inscenace na prknech našeho divadla se ujme Jakub Žídek a dirigovat bude spolu s Markem Prášilem. Režisér Ondřej David spolu s výtvarníkem Ondřejem Zichou vytvářejí pro inscenaci nápaditý a vtipný pohádkový koncept a prozradím také to, že se můžete těšit na kostýmní návrhy Alexandra Babraje a jeho dcery Veroniky Babraj- Hindle, které jsou zachovány z původní ledové verze. Zůstaneme věrni české vánoční tradici, a na Mrazíka se tak můžete těšit v čase předvánočním. Dalším premiérovým titulem našeho souboru bude opereta Oskara Nedbala Polská krev. Těm z Vás, kteří jste v této době očekávali muzikál Andrewa Lloyda Webbera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, se velice omlouváme titul nakonec uvedeme až v sezóně 2012/2013, a to na jejím samém počátku, v září. Populární Polská krev patří bezpochyby k jednomu z pokladů operetní tvorby, jak pro své vtipné a zábavné libreto, tak pro nezapomenutelné melodie Oskara Nedbala. Dílo uvede soubor operety/muzikálu v hudebním nastudování Karola Kevického, režii Gabriely Petrákové, dramaturgii Daniela Jägera a na scéně výtvarníka Davida Baziky. Čtvrtým titulem sezóny pak bude opět muzikál, tentokrát z let padesátých, odehrávající se v New Yorku, a bude jím romantická komedie Guys and Dolls, s pracovním podtitulem Kluci a holky, v překladu Pavlíny Hoggard, režii a scéně Šimona Cabana, kostýmech Simony Rybákové a v dramaturgii Patricka Fridrichovského. Tento v České republice zatím neuvedený muzikál bude mít svou českou premiéru v květnu a věřím, že dosáhne stejného diváckého zájmu jako na světových scénách. Tím však práce souboru ani zdaleka nekončí. Kromě premiér na jevišti Divadla Jiřího Myrona pro Vás připravujeme řadu koncertů ať už to jsou tradiční Setkání s operetou a muzikálem v Klubu Parník nebo například Adventní koncert. Chystáme pro Vás i koncerty ve spolupráci s ostravskými kulturními domy, kde vystoupí Vaši oblíbení sólisté, a mnoho dalšího. Čeká nás perná sezóna, o to větší pak bude naše radost z Vašeho diváckého zájmu. Jménem celého souboru se na Vás těší Gabriela Petráková šéfka operety/muzikálu NDM OSTATNÍ REPERTOÁR OPERETY/MUZIKÁLU NDM (ZÁŘÍ 2011 ČERVEN 2012) Jerry Herman (1933) Michael Stewart ( ) HELLO, DOLLY! Slavný americký muzikál Hudební nastudování: Karol Kevický; režie a úprava: Dagmar Hlubková; scéna: Martin Víšek; kostýmy: Eliška Zapletalová; choreografie: Robert Balogh Uvádíme 24. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona Florimond Hervé ( ) MAMZELLE NITOUCHE Opereta-vaudeville ve třech dějstvích Režie: Ondřej David; scéna: Petr B. Novák; kostýmy: Zuzana Bambušek-Krejzková; choreografie: Kristýna Slezáková Nejbližší představení uvádíme v listopadu 2011 v Divadle Jiřího Myrona Michel Legrand (1932) Alain Boublil (1941) Herbert Kretzmer (1925) John Dempsey Marie Zamora MARGUERITE Velká muzikálová lovestory Scénická režie: Gabriela Petráková; umělecká režie: Marie Zamora; hudební nastudování: Karol Kevický, Jakub Žídek; scéna a kostýmy: Aleš Valášek; choreografie: Kristýna Černá Nejbližší představení uvádíme v listopadu 2011 v Divadle Jiřího Myrona Národní divadlo moravskoslezské uvádí v licenci Provox music publishing s. r. o. NOC NA KARLŠTEJNĚ Podle stejnojmenného filmu na motivy Jaroslava Vrchlického upravil Zdeněk Podskalský ml. Hudba: Karel Svoboda; libreto: Zdeněk Podskalský; texty písní: Jiří Štaidl, Eduard Krečmar Hudební nastudování: Karol Kevický; režie: Gabriela Petráková; scéna: Ondřej Zicha; kostýmy: Lucie Loosová; choreografie: Kristýna Černá Uvádíme 5., 14. a 21. září a 11. a 29. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona George Gershwin ( ) & Ira Gershwin ( ) Morrie Ryskind ( ) & Herbert Fields ( ) PARDON MY ENGLISH aneb T(t)o je blázinec! Bláznivá hudební komedie z Drážďan Hudební nastudování: Kryštof Marek; režie a scéna: Šimon Caban; kostýmy: Simona Rybáková; choreografie: Jana Hanušová Uvádíme 29. září a 15. října 2011 v Divadle Jiřího Myrona PARDON MY ENGLISH Radim Schwab (Golo), Hana Fialová (Gita) Foto Radovan Šťastný Rudolf Friml ( ) Herbert Stothart ( ) Otto Harbach ( ) Oscar Hammerstein II ( ) ROSE MARIE Opereta v muzikálovém stylu Hudební nastudování: Bohumil Vaňkát; režie: Linda Keprtová; scéna: Jaroslav Záděra; kostýmy: Marie Blažková; choreografie: Robert Balogh Uvádíme 16. září 2011 v Divadle Jiřího Myrona UVEDLI JSME Národní divadlo moravskoslezské uvádí v licenci Provox music publishing s. r. o. NOC NA KARLŠTEJNĚ Hudba: Libreto: Texty písní: Karel Svoboda Zdeněk Podskalský Jiří Štaidl Eduard Krečmar Podle stejnojmenného filmu na motivy Jaroslava Vrchlického upravil Zdeněk Podskalský ml. Režie: Gabriela Petráková Hudební nastudování: Karol Kevický Dirigenti: Karol Kevický Jakub Žídek Scéna: Ondřej Zicha Kostýmy: Lucie Loosová Choreografie: Kristýna Černá Dramaturgie: Patrick Fridrichovský Osoby a obsazení: Karel IV., císař římský a král český Marcel Školout Eliška, jeho manželka Oľga Bezačinská / Hana Fialová / Eva Zbrožková Štěpán, vévoda bavorský Jan Drahovzal / Miroslav Urbánek Petr, král cyperský a jeruzalémský Václav Morys / Peter Svetlík Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský Pavel Liška Ješek z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně Petr Miller / Libor Olma Alena, jeho neteř Jana Kurečková / Silvia Soldanová / Martina Šnytová Pešek Hlavně, číšník císařův Roman Harok / Martin Štolba / Tomáš Vzorek Ofka, hofmistryně Jarmila Hašková / Petra Langerová a další Uvádíme 5., 14. a 21. září a 11. a 29. října 2011 v hodin v Divadle Jiřího Myrona Ol ga Bezačinská (Eliška) a Jarmila Hašková (Ofka) Foto Radovan Šťastný Miroslav Urbánek (Štěpán), Marcel Školout (Karel IV.), Libor Olma (Ješek z Wartenberka), Roman Harok (Pešek Hlavně), Martina Šnytová (Alena) Foto Radovan Šťastný Ve čtvrtek 19. května 2011 se v Divadle Jiřího Myrona uskutečnila premiéra původního českého muzikálu známého především z filmového plátna a televizních obrazovek. Národní divadlo moravskoslezské se stalo teprve druhým divadlem v České republice, kterému byla k uvádění tohoto titulu udělena licence. O popularitě Noci na Karlštejně zejména mezi diváckou veřejností svědčí i fakt, že je nejhranějším muzikálem na neprofesionálních scénách po celé České republice. Téma lásky českého panovníka k mladičké manželce Elišce Pomořanské se stalo oblíbeným, nemalou měrou také zásluhou hudby Karla Svobody. Lásko má, já stůňu, Do věží, Jede král tyto písničky, jimž propůjčily hlasy hvězdy české populární hudby Helena Vondráčková a Waldemar Matuška, jsou důvěrně známé snad v každé české domácnosti. Nyní máte příležitost vidět Noc na Karlštejně v Národním divadle moravskoslezském na jevišti Divadla Jiřího Myrona, kde Vám romantickou lovestory z dob Otce vlasti blahé paměti s radostí zahraje soubor operety a muzikálu. Divadelní podoba díla vychází z filmového scénáře Zdeňka Podskalského, který vznikl v sedmdesátých letech minulého století. Vytvořena byla pro Hudební divadlo Karlín, které se v roce 2004 rozhodlo uvést titul v prostorách nádvoří Nosticova paláce, a divadelní úpravy se tehdy ujal syn známého filmového a televizního režiséra Zdeněk Podskalský mladší. Námět filmového scénáře vychází ze stejnojmenné Vrchlického divadelní hry, která měla premiéru v roce 1884 v Královském Eva Zbrožková (Eliška) Foto Radovan Šťastný národním divadle v Praze. Vrchlický pojednává o lásce a vztahu krále Karla IV. k mladičké manželce Elišce (Alžbětě) Pomořanské. Děj se odehrává především na hradě Karlštejn, jejž dal Karel IV. zbudovat jako pevnost střežící korunovační klenoty a jako místo tichého rozjímání. Údajně také zakázal, aby se na hradě zdržoval fraucimor, avšak co je zákaz krále oproti lásce ženy Jak je takový králův zákaz možné překonat? Na to se už přijďte podívat do Divadla Jiřího Myrona, kde tuto muzikálovou komedii pro Vás uvádíme. (gp) Hana Fialová (Eliška) a Marcel Školout (Karel IV.) Foto Radovan Šťastný 27

16 PREMIÉRA ROZHOVOR S LUMÍREM OLŠOVSKÝM Burton Lane ( ) Edgar Yip Harburg ( ) Fred Saidy ( ) DIVOTVORNÝ HRNEC (Finian s Rainbow) České přebásnění: Jan Werich a Jiří Voskovec Režie: Lumír Olšovský Hudební nastudování: Bohumil Vaňkát Dirigenti: Karol Kevický Bohumil Vaňkát Scéna: David Bazika Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Choreografie: Vladimír Kloubek Dramaturgie: Patrick Fridrichovský Premiéry 6. a 8. října 2011 v hodin v Divadle Jiřího Myrona Dále uvádíme 13. a 26. října 2011 v hodin v Divadle Jiřího Myrona Kdo by neznal Divotvorný hrnec? V našich končinách důvěrně známý muzikál nejen z filmového plátna, ale především díky své divadelní podobě a zejména osobnostem Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Světovou premiéru měl v lednu 1947 na Broadwayi a zanedlouho poté, přesněji 6. března 1948, se v pražském Divadle V+W uskutečnila i jeho československá premiéra. Zajímavostí je, že libretisté Edgar Harburg a Fred Saidy byli přátelé Jiřího Voskovce a Jana Wericha z dob jejich válečného pobytu v Americe, a tak se Finian s Rainbow neboli Finianova duha dočkala nejen báječného českého překladu, ale také autorské úpravy. Finianova duha se stala Divotvorným hrncem, irští emigranti, otec Finian a jeho dcera Sharon, se stali českými přistěhovalci Josefem Maršálkem a Káčou a pohádkový skřítek Og se stal Čochtanem. Role Čochtana byla Jiřím Voskovcem, který inscenaci režíroval, ušita přímo na tělo Janu Werichovi. Divotvorný hrnec byl vůbec prvním americkým muzikálem nejen v tehdejším Československu, ale i v celé Evropě. Vedle Jana Wericha si v československé premiéře zahrála řada slavných osobností, mezi nimi například Soňa Červená (v roli Káči). Své filmové podoby se muzikál dočkal až po celých jedenadvaceti letech premiéru na plátnech kin v Americe měl 9. října 1968 v režii slavného Francise Forda Coppoly. Přímo hvězdné obsazení filmu zaručovalo obrovský úspěch, Fred Astair coby Finian McLonergan, Petula Clark jako jeho dcera Sharon, Tommy Steele v roli Oga, Don Francks jako Woody Mahoney a mnoho dalších. Divotvorný hrnec nás přivádí do jihoamerického státu Missitucky (jakási kombinace mezi Mississippi a Kentucky, výslovnost: Mysitaky), do údolí Štědré doliny. Jihočech Josef Maršálek ukrade před odchodem do Ameriky hrnec plný zlata a přináší jej s sebou do Ameriky ve víře, že díky zlatu snadno a rychle zbohatne a zajistí tak štěstí své dceři Káče. Divotvorný hrnec se zlatem má kouzelnou moc a dokáže splnit tři přání tomu, kdo nad ním stojí a přání vyřkne. Jak už to tak bývá, a nejen v pohádkách, vše je nakonec trochu jinak. A tak hrnec sice splní tři přání, Káča své štěstí najde a vodník Čochtan najde zase svůj hrnec, avšak Zde však nejde jen o pohádku v tradičním slova smyslu. Divotvorný hrnec je příběhem o hledání domova, lidského štěstí, najde se zde i téma sociální nerovnosti, které bylo Werichovi s Voskovcem velmi blízké. Ve spojení s podmanivou hudbou Burtona Lanea se stal Divotvorný hrnec na české divadelní scéně doslova muzikálovým evergreenem. Každý inscenační tým, který v naší domovině Divotvorný hrnec realizuje, však vždy stojí před nelehkým úkolem. Má před sebou dvě zcela odlišné divadelní hry, ovšem založené na velmi podobném příběhu a struktuře, se stejnou hudbou. Finian s Rainbow a Divotvorný hrnec. Oba scénáře jsou nezaměnitelné, skvostně napsané a výběr té americké nebo české verze znamená realizovat dvě úplně jiné inscenace. Už jen obsazení role Oga nebo Čochtana znamená dost značný rozdíl. Čochtan už bude asi napořád neodmyslitelně spjat s osobností Jana Wericha. České texty Werich psal, jak se sám přiznává ve scénických poznámkách, jak mu šly do huby ; český scénář mu byl pak šit přímo na tělo. Český Čochtan je lidovým filozofem se specifickým werichovským slovním humorem. Z hlediska dramaturgického by bylo jistě velmi zajímavé uvést premiéru americké verze muzikálu. Nicméně úprava Voskovce a Wericha nabízí jeden velmi důležitý moment, který původní verze zcela pochopitelně nemá. Je to pohled Čechů na onu Zemi zaslíbenou, na Ameriku, která se nám zdá často američtější, než ve skutečnosti je. Zkrátka pohled někam daleko za českou kotlinu, někam, kde je tráva zelenější a zakopané zlato se bez práce samo množí ale nakonec možná i tam skřivánek zpívá stejně jako u nás doma. A tak budeme mít i tentokrát možnost v Národním divadle moravskoslezském vidět Divotvorný hrnec Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Taktovky se ujmou Bohumil Vaňkát a Karol Kevický, režijně inscenaci povede Lumír Olšovský. Ta se bude odehrávat na scéně Davida Baziky, v kostýmech Sylvy Zimuly Hanákové, choreografii Vladimíra Kloubka a dramaturgii Patricka Fridrichovského. V hlavních rolích se můžete těšit na Norberta Lichého nebo Jiřího Sedláčka (Čochtan), Oľgu Bezačinskou, Martinu Šnytovou nebo Ladu Bělaškovou (Káča), Romana Haroka anebo Roberta Jíchu (Woody) a mnoho dalších. (gp) Kostýmní návrhy Sylvy Zimuly Hanákové Lumíre, narodil jste se v roce 1973, ve čtrnácti letech jste nastoupil na Ostravskou konzervatoř (dnešní Janáčkovu konzervatoř a Gymnázium v Ostravě), obor hudebně dramatický čili herectví, a od té doby se věnujete divadlu. Jste známý především z televizních obrazovek, ale také z divadelních prken coby herec. Nicméně nedávno jste dokončil na DAMU obor režie a věnujete se vedle hraní také režírování. Národní divadlo moravskoslezské, soubor operety a muzikálu, Vás přivítá tentokrát jako režiséra muzikálu Burtona Lanea Divotvorný hrnec. Jaké to je spojit tyto dvě profese dohromady. Čím se vzájemně obohacují a naopak, v čem nacházíte úskalí tohoto spojení? Nevím, jestli je ve mně něco v nepořádku, jestli to nehraničí s duševní poruchou, ale zatím mám pocit, že se oba směry nahlížení na inscenaci, i ten herecký i režisérský, zcela liší a dají se tedy bez jakéhokoli úskalí lehce oddělit. Pokud jsem hercem, nechám se rád vést režisérem a vědecky řečeno zkoumám vlastní výraz, všímám si vlastních emocionálních pochodů, pokouším se zdolávat vlastní interpretační úskalí. Laickým jazykem mám sám se sebou co dělat. Coby režisér se dívám na inscenaci zvenku jako na dům postavený z mnohem větších kvádrů. Mám vyprávět příběh a k dispozici jsou situace, charaktery, hudba, scéna, světla a další ingredience. A nakonec cítím zodpovědnost i za herce a za jejich výkon. A v tom je možná to obohacení vlastní hereckou praxí. Na sebelepšího herce v rukou šílence nebo nekňuby se nedá koukat. Když dostanete nabídku určitou inscenaci režírovat nebo je Vám nabídnuta role, stane se Vám, že zatoužíte přesně po tom druhém? Například zahrát si Čochtana v Divotvorném hrnci? Dvakrát se mi už stalo, že jsem chtěl režírovat muzikál, ve kterém jsem nakonec jenom hrál. To jenom je pochopitelně nadsázka! Nejsem sice vyloženě exhibiční typ (já vím, kdekdo by se tomu divil po těch všech skopičinách, které jsem před lidmi nadělal), rád se občas jenom schovávám v zákulisí, ale herectví mě taky neuvěřitelně baví. To všechno, co přichází v mém životě, prostě přichází v pravý čas. Ne, nezatoužil jsem ani po Čochtanovi. A víte proč? Oba kluci, Lichý i Sedláček, budou určitě nesrovnatelně lepší, než bych byl já. Narodil jste se v Opavě a dětství jste prožil v Hlučíně. Poté jste studoval v Ostravě. Čím pro Vás Ostrava byla tehdy a čím je pro Vás dnes? Vracíte se domů? Tehdy pro mě Ostrava byla velkým světem. Světem inspirace, svobody, bezuzdného nočního života. Dnes se jakoby vracím do tehdejší doby a je pro mě zase stejná jako dřív. Vybavují se mi nečekaně spousty vzpomínek a vrací se mi tehdejší optimismus. Škola sídlí sice jinde než tehdy, na dveřích učeben už je málo mně povědomých jmen, ale pořád si dělám právo na to, prohlašovat se za částečného Ostraváka. Ano, vracím se domů a je mi tady dobře. Dočetla jsem se o Vás, že máte rád pohádky. Divotvorný hrnec je pohádkovým příběhem, v němž se tomu, kdo najde hrnec plný zlata, mohou splnit tři přání. Jaká by byla ta Vaše? Zvykl jsem si přát při každé příležitosti, kdy se to dělává, to samé. Ať už je Nový rok, narozeniny, vyjde duha, šlápnu na kulatý kanál, potkám kominíka nebo dvě jeptišky, šáhnu na Jana Křtitele na Karlově mostě nebo vidím padat meteorit, pokaždé si přeju zdraví pro sebe a své blízké. Kdybych si měl přát něco míň fatálního, stejně bych teď asi myslel na naši inscenaci Divotvorného hrnce. Víte přece, jak to dopadlo s Rybářkou a zlatou rybkou. Z velkého bohatství se hloupne, každá drahá věc se jednou pokazí Už těch úvah raději nechám nebo ještě začnu mlít patetické fráze o světovém míru. A jaký bude Divotvorný hrnec v Divadle Jiřího Myrona? Bude pohádkový, zábavný, srozumitelný, dynamický, barevný, hravý, dojemný. Aspoň doufám. Myslím, že bude stát za to se na něj vypravit. K premiéře 6. října 2011 zlomte vaz! Děkuji Vám za rozhovor. (gp) 28 I N Z E R C E 29

17 Boris Urbánek (1961) Nikolaj Budaškin ( ) MRAZÍK Pohádkový muzikál pro malé i velké Český scénář: K. M. Walló, Jiří Sedláček, Hermína Motýlová Úprava pro jevištní podobu díla a režie: Ondřej David Hudební nastudování: Jakub Žídek Dirigenti: Jakub Žídek Marek Prášil Scéna: Ondřej Zicha Kostýmy: Alexander Babraj Veronika Babraj-Hindle Dramaturgie: Gabriela Petráková 30 PŘIPRAVUJEME V prosinci bude mít v Národním divadle moravskoslezském premiéru pohádkový muzikál Mrazík, ke kterému jsi napsal hudbu. Je to už Mrazíkova třetí premiéra. Předcházející dvě byly na ledě. Na co se můžeme tentokrát na jevišti těšit? Pomůžu si tím, co už známe z pohádky: Sním či bdím, je to sen? Není, vždyť je přece den! Totéž ráno, tentýž den! Jen ta vesnice je jiná, vesnice Ivanova. Bude to tentýž Mrazík, stejný děj, stejná hudba, jen to divadlo bude jiné, Národní Premiéra 8. prosince 2011 v hodin v Divadle Jiřího Myrona Na scénu Divadla Jiřího Myrona vstoupí legendární ruská pohádka vyprávějící příběh o krásné a pracovité Nastěnce, statečném, ale domýšlivém Ivanovi, a jejich lásce, která má tu čarovnou moc, že zlomí nejen pýchu a domýšlivost Ivanovu, ale také mocné kouzlo berly Mrazilky. Bylo, nebylo, jednoho dne zlá macecha a její dcera Marfuša vyhnaly hodnou Nastěnku do hlubokého lesa, aby tam umrzla. Nastěnka však v lese potkala kouzelného Mrazíka a jak to bylo dál? Muzikál Mrazík je nám všem důvěrně známý především z televizních obrazovek. Kdo by se alespoň jednou za svůj život s chutí nepodíval v čase vánočním nebo novoročním na známou ruskou filmovou pohádku. Paradoxem je, že Mrazík se za léta působení na českých televizních obrazovkách stal ikonou především v českém prostředí. Zeptáte-li se rodilého Rusa na pohádku Mrazík, většinou odpoví: Neznám. To je ruská pohádka? No, možná jsem to viděl Fenomén Mrazíka v Česku se dá vysvětlit několika způsoby. Jistá míra nadsázky, se kterou ruští filmaři k tématu přistupovali, je blízká spíš nám Čechům. Dalším důvodem je pak dokonalý český dabing. Josef Zíma jako Ivan, František Filipovský coby Baba Jaga a mnoho dalších známých českých herců dalo Mrazíkovi právě onen neodmyslitelný punc ruskosti, jak si ji my Češi představujeme. Mrazík je stále populární ruskou pohádkou, a to i přesto, že doba rusofilství v Čechách je již dávno pryč. V dobách dávno minulých se nám líbila právě ona nadsázka a to, jak si ruští filmaři dělají tak trochu legraci z vlastní povahy. Dnes se na Mrazíka díváme s notnou dávkou sentimentu a v pohádkovém příběhu oceňujeme přítomnost ruské lidové filozofie. Neodmyslitelnou součástí Mrazíka je samozřejmě kouzelná a vtipná hudba ROZHOVOR S BORISEM URBÁNKEM Boris Urbánek, autor hudby k inscenaci Mrazík Foto archiv divadlo moravskoslezské. Mrazík na divadle bude pochopitelně jiný než na ledě. Na rozdíl od zimního stadionu bude vše živé. Orchestr, herci, zpěváci, což bylo na ledě z technických důvodů nemožné. Tam šlo o jakousi rozhlasovou pohádku z playbacku s pantomimou a tancem na ledě. Věřím, že divadelní choreografie bude stejně zajímavá, i když pochopitelně nebude na bruslích. Režisér Ondřej David se totiž rozhodl přenést některé pohybové prvky i na jeviště. Nechci nic prozrazovat, tak se nechme překvapit. V současné době probíhají intenzivní přípravy muzikálu. Co to znamená pro tebe jako skladatele? Připravuji notový materiál pro Karola Kevického, který bude upravovat původní orchestrální instrumentaci pro divadelní orchestr. Až bude definitivní podoba scénáře, začnu upravovat, případně dokomponovávat scénickou hudbu. Vedle toho se samozřejmě zúčastňuji schůzek a porad ohledně castingu, scény, výpravy, režijních záměrů atd. atd. To ale vyplývá také z mé druhé funkce majitele licence. Kostýmní návrhy Alexandra Babraje a Veroniky Babraj-Hindle Nikolaje Budaškina. Písničky z pohádky natolik zlidověly, že u nás nepotkáte snad nikoho, kdo by neznal Prašnou cestičku, Proč kukáš, žežuličko nebo Vyrostla štíhlá jedlička. Před dvanácti lety vsadil inscenační tým na popularitu mrazíkovského tématu a vytvořil muzikál na ledě. Hudbu v duchu Nikolaje Budaškina zkomponoval známý ostravský jazzman Boris Urbánek a scénu s kostýmy pro ledový muzikál vytvořil nám důvěrně známý ostravský výtvarník Alexander Babraj. Pohádkový muzikál na ledě doslova obletěl Českou i Slovenskou republiku a stal se nesmírně populárním. Nyní míří také do kamenného divadla, kam jinam než do Divadla Jiřího Myrona. Ostrava byla místem vzniku verze ledové a nyní se stává místem vzniku verze jevištní. V současné době probíhá řada úprav pro jeho divadelní podobu a nám nezbývá, než se opět těšit na kouzlo berly Mrazilky, ať už je nám pět nebo devadesát pět. (gp) Mrazík ve své ledové podobě doslova obletěl celé Česko a Slovensko a teď po dvanácti letech zakotví v kamenném divadle. Myslel jsi na jinou než ledovou verzi hned od počátku? Na začátku jsem se samozřejmě soustředil na verzi ledovou. Když už byla hudba hotova, nahrána a nazpívána, tak jsem ji poté na stadionu pokaždé slyšel jen v tom jednom, stejném provedení, byť perfektním. Pak jsem si uvědomil, že je škoda, že se to nedá inscenovat živě. Živé hraní je prostě jedinečné. Těším se, jak si své role herci a zpěváci užijí, jak je obohatí, jak si pokaždé přidají něco nového. Vždyť to je tak vděčná látka! Věřím, že až všichni uvidí plné hlediště natěšených dětí, rodičů, babiček a dědečků, tak se jim to bude hrát samo! Mrazíka na ledě vidělo od samotného počátku v českých zemích a na Slovensku dohromady více než jeden milion tři sta tisíc diváků. Bylo by příjemné se tomuto číslu v divadle alespoň přiblížit. Všichni se na muzikál moc těšíme a držíme palce v dalším mrazíkovském počínání Tobě i celému realizačnímu týmu! (gp) Z HISTORIE DIVADLA Věra Heroldová * sólistka ostravské opery ( , ) Divadlo můj světe, moje lásko, kolik životů jsi mi dalo... A já je prožívala, umírala, a Tebe, moje divadlo, milovala... Neuvěřitelné devadesáté narozeniny oslaví na konci září emeritní sólistka opery Národního divadla moravskoslezského, sopranistka paní Věra Heroldová. Brněnská rodačka, absolventka dívčího reformního reálného gymnázia a konzervatoře v rodném městě, kterou osud na sedm desetiletí spojil s Ostravou... Chtěla bych, aby tato vzpomínka začala už rokem 1903 protože tehdy se v ostravském uměleckém životě poprvé objevilo jméno Herold. Tatínek mého manžela, Jiří Herold st. ze Stoda, pozdější violista Českého kvarteta, tehdy vystoupil v Národním domě v Moravské Ostravě se svým Heroldovým kvartetem... Znovu se zde toto jméno objevilo v roce 1944 v červnu totiž Jaroslav Krombholc přijal do angažmá mladou sopranistku Věru Kolářovou a basistu Jiřího Herolda. Nestačili však ani začít novou sezónu v Prodané nevěstě jako Mařenka a Kecal, i když už mně Brázda nabídl zároveň hostování v operetě a začala jsem studovat Rosalindu z Netopýra ale 1. září přišlo těžké bombardování a do divadla jsme se vrátili až za rok, v červnu V Prodané nevěstě, kterou jsme pak až do půlky července hráli mnohokrát.... Poté přišla Barče v Hubičce, Karolina ve Dvou vdovách, Žofie z Werthera a na jaře 1946 svatba s Jiřím Heroldem. V Prodance je Mařenka zamilovaná do Jeníka ale já jsem se zamilovala do Kecala... Po narození dcery v roce 1947 se sice Věra Heroldová záhy vrátila na jeviště (a opět ji zlanařil Vladimír Brázda na hostování v operetě), v domovském souboru ale už nebyla příliš obsazovaná, a tak ji na dva roky přetáhla do angažmá opavská opera. POZVÁNKA SVĚTOVÁ SOPRANISTKA EVA URBANOVÁ OPĚT V ROLI KOSTELNIČKY! V ostravské Traviatě (1958) s vějířem maminky Heroldové Foto František Krasl Tam jsem měla na jaře 1951 svou první premiéru Traviaty. A k ní jsem dostala od maminky Heroldové cenný vějíř z poloviny 19. století, který ona sama dostala darem v Moskvě od jedné ruské šlechtičny. Všechny své Traviaty jsem s ním odehrála bylo jich na padesát. Věnovala jsem ten vějíř Ostravskému muzeu, které jej zapůjčilo do stálé expozice zámku ve Fryštátě a tam dodnes je... Od podzimu 1951 se Věra Heroldová vrací do ostravské opery nejprve jako Traviata a Karolina a pak už nastudovává jednu roli za druhou: Oscara v Maškarním plese, Musettu (Bohéma), Lišáka v Lišce Bystroušce, Giuliettu z Hoffmannových povídek, Gildu (Rigoletto), Blaženku v Tajemství, znovu Violettu, Siebela (Faust), Neddu v Komediantech, Mozartovu Zerlinu a mnohé jiné. Mezitím stihla vychovávat dvě dcery, hostovat v dalších divadlech, koncertovat a také natočit jeden z nejslavnějších českých operních filmů: v roce 1954 si ji vybral Václav Krška do Dalibora jako Eva Urbanová v roli Kostelničky Buryjovky (Ostrava, 2011) Foto Martin Popelář nejlepší hereckou představitelku Milady. Zavolali mě na Barrandov na konkurz, že nemohou nikoho najít; řekla jsem jim, že je to nesmysl, že jsem Jitka, ne Milada. Tvrdili, že potřebují především herečku party budou nazpívány členy Národního divadla. Měla jsem z toho spíš legraci ale druhý den mi přišlo telefonické oznámení o mém přijetí a okamžité účasti na natáčení. Film, který byl uveden na mezinárodním festivalu v Cannes a v němž získala Věra Heroldová vysoký kredit jako dramatická herečka, patří dnes do zlatého fondu české kinematografie. V roce 1964 jsem z ostravského divadla odešla. Překvapivé pro mě bylo, že rok poté mě divadlo pozvalo na rozlučkové představení s divadlem a diváky v mé milované Traviatě. Následně jsem se stala inspektorkou kultury na MNV se stálou koncertní činností, ale jen do roku 1969, kdy jsem politicky neprošla. Od začátku 70. let začala další profesní kariéra Věry Heroldové pedagogická, samozřejmě opět spojená s Ostravou. V lidové škole umění i na Lidové konzervatoři vychovala desítky žáků, zároveň absolvovala desítky úspěšných sólových koncertů. V roce 1974 poprvé navázala kontakt s Heroldovým klubem v Praze a festivalem v Rakovníku a od té doby se snažím, aby jméno Herold nebylo zapomenuto. Nejen jako jméno mého milovaného manžela, vynikajícího ostravského operního pěvce, který odešel už skoro před 40 léty, ale hlavně jméno Jiřího Herolda otce, skvělého houslisty České filharmonie kdysi hrál i ve Vídni s Mahlerem a později vynikajícího violisty Českého kvarteta. Já sama za sebe nechci bilancovat ani se chlubit žádnou ze svých milovaných rolí. Jsem vděčná za to, co mi bylo v životě skrze hudbu i mého manžela dáno včetně přátelství s takovými lidmi a umělci, jako byl především Václav Talich a Josef Suk ml. Snad tedy mohu alespoň konstatovat, že to byl život nevšední, bohatý a smysluplný a i nadále je. Milá paní Heroldová, děkujeme a všechno nejlepší! (pb) Ve dnech 6. a 9. září 2011 od hodin se na scéně Divadla Antonína Dvořáka uskuteční dvě mimořádná představení Janáčkovy opery Její pastorkyňa. V roli Kostelničky Buryjovky vystoupí vynikající česká sopranistka Eva Urbanová. Zajistěte si včas vstupenky na tyto dva svátky operního umění, kterými společně vstoupíme do nové operní sezóny. PAUL HINDEMITH BUDE MÍT U RADY PAMĚTNÍ LIST V pátek 23. září 2011 bude u příležitosti uvedení první reprízy opery Cardillac v této sezóně odhalen jejímu autorovi, německému skladateli první půle dvacátého století Paulu Hindemithovi ( ), pamětní list. Stane se tak v 17 hodin v tradiční ostravské restauraci a pivnici U Rady. Traduje se, že právě posezení U Rady si německý skladatel oblíbil, když v letech 1931, 1932 a 1936 Ostravu navštívil. List, který bude připomínat tuto výraznou osobnost hudebního světa, byl připraven Národním divadlem moravskoslezským za spolupráce Ostravského muzea a restaurace U Rady. Opera Cardillac měla v Národním divadle moravskoslezském svou premiéru v samotném závěru minulé sezóny, kdy se setkala s vřelým přijetím diváků a odborné veřejnosti. (jh) 31

18 ZA OPONOU ZA OPONOU Bylo to až na úplném konci sezóny, těsně před divadelními prázdninami, kdy jsem se sešla s pěticí sympatických a usměvavých kolegů, abych si s nimi povídala o jejich práci u divadla. Onu pětici tvořili Slavomír Chmiel a Andrea Krzystková ze souboru opereta/muzikál, Michal Muntág a Bohuslava Kráčmarová působící v souborech opery a baletu a Marta Celárková z činohry, nebo jinak také inspicienti Národního divadla moravskoslezského. K tomu, aby byla naše skupina kompletní, chyběla druhá činoherní inspicientka paní Věra Kryšková, která se v době našeho rozhovoru potýkala se zánětem krku. Pokud by někteří z našich čtenářů nevěděli, v čem přesně práce inspicientů spočívá, pak je to Ale nechme raději hovořit ty, kteří k tomu mají nejblíže. Slavomír Chmiel Velice trefné označení pro inspicienty mají v ruštině. Tam nám v překladu říkají večerní režisér. Inspicient je totiž člověk, který velí celému představení a je za jeho průběh zodpovědný. Ještě než představení začne, musí zkontrolovat, zda jsou všichni účinkující na svých místech. Přivítat ty, kteří jsou, případně se začít shánět po opozdilcích. Jakmile představení běží, voláme jednotlivé účinkující na jeviště tady musíme samozřejmě znát, který představitel přichází odkud a dáváme znamení k přestavbám jeviště, na jejichž správný průběh zároveň dohlížíme. Znamená to, že inspicient musí znát nejen akce herců, ale zejména techniky: kde co visí, kam co padá a podobně. Naše práce je opravdu různorodá. Například v inscenaci PARDON MY ENGLISH dělá inspicient (tedy já) dokonce i zvonek u dveří. Andrea Krzystková a Slavomír Chmiel za inspicientským pultem v Divadle Jiřího Myrona Foto Martin Popelář Inspicienti na svém pracovišti. Michal Muntág ve společnosti Marty Celárkové a vedle ní stojící Bohuslavy Kráčmarové Foto Martin Popelář Andrea Krzystková Inspicient, to je vlastně jedna velká zodpovědnost: před představením sledujeme, za jak dlouho začínáme, divákům dáváme gongy do foyer, voláme osvětlovače, umělce, dirigenty, orchestr Pak se představení rozběhne a na nás je, abychom účinkující informovali o převlecích, technikům signalizovali přestavby Do toho všeho máme povinnost ze všech nejdůležitější zůstat klidný. Inspicient musí zachovat klid, ať se děje, co se děje. Křičet ani nemůžeme, to by nás od řídícího pultu slyšeli diváci, a to samozřejmě nejde. Mezi účinkujícími si musíme umět vybudovat autoritu i bez zvýšeného hlasu. Bohuslava Kráčmarová Mezi naše nejzákladnější úkony patří i to, že čtvrt hodiny před zahájením představení všechny účinkující přivítáme a po skončení se s nimi rozloučíme a poděkujeme jim za výkony. Abych se přiznala, sama mám ráda inscenace, ve kterých se neustále něco děje, a člověk tak musí být stále ve střehu. Marta Celárková Podle mě je inspicient takový duch zákulisí. Měl by mít celé představení pod palcem. Pravidlo je takové, že zatímco režisér řídí zkoušky inscenace, představení jsou naše. Co je na práci inspicienta nezbytně důležité, je schopnost působení v týmu. Jestliže je váš tým sehraný což si myslím, u nás v činohře jsme pracuje se pak všem velmi dobře. Michal Muntág Naše práce je náročná už v samotných přípravách inscenace. Spočívá totiž také v tom, že musíme být přítomni na všech zkouškách. Každý titul vyžaduje mezi šesti až osmi týdny příprav. Pro nás je zejména důležité podrobně si zapsat celý průběh inscenace do knihy, ze které pak v průběhu představení vycházíme. Co je snad ještě důležitější, je ale schopnost znát lidi. Ne všichni herci nebo technici totiž reagují stejně. Když člověka lépe poznáte, budete například vědět, jak s ním v průběhu představení komunikovat, komu z techniků dát znamení ke změně scény dříve a komu naopak stačí signalizace později. Jak se člověk rozhodne stát inspicientem? Marta Celárková Jsem přesvědčena, že když člověk jednou přičichne k práci v divadle, už ji neopustí. Sama pracuji v Národním divadle moravskoslezském už více než třicet let. Hned po maturitě jsem začínala v Českém Těšíně, pak jsem přešla sem. A jestli mě práce těší? Kdyby mě netěšila, tak ji už dávno nedělám. Mám ráda i ten adrenalin, který je s ní spojený, hlavně ale ráda pracuji na různorodých inscenacích. V poslední době jsem například připravovala Něco v ní je, před ní také Cenci, která je technicky dost náročná. A pak řekněte, v jakém jiném povolání se vám stane, že můžete volat: Hobiti a skřeti na scénu! Bohuslava Kráčmarová Vystudovala jsem operní režii na brněnské JAMU, a protože jsem z Ostravy a k ostravskému divadlu mám vztah tady jsem se naučila divadlo milovat bylo přirozené, že jsem se po studiích vrátila. Přes externí spolupráci jsem se nakonec dostala až k inspici. Ráda poznávám nové lidi, což je zrovna u opery kde nám každou sezónu přijíždí spousta hostů velice časté. Taky mám velmi ráda ten pocit, když je představení v plném proudu a všichni vědí, že se můžou spolehnout na mě a já zase na ně. Funkčnost celého týmu a všech, kteří jsou na jevišti i v zákulisí, je jednoznačně určující. Michal Muntág K inspici jsem se dostal přes taťku, který tuto práci dělal dlouhá léta pro pro operetní a baletní soubor v Divadle Jiřího Myrona. Jako malému klukovi se mi totiž ohromně líbilo mačkat všechna ta tlačítka. Postupem času si ale člověk uvědomí, že jeviště není stroj; i když například zmáčknete tlačítko signalizace změny scény, na jeho druhém konci je zase jenom člověk, který musí udělat to, k čemu mu dáváte znamení: rozsvítit světla, spustit zařízení a podobně. V tomto má Divadlo Jiřího Myrona jistou malou výhodu, protože tam se inspicientský pult nachází rovnou vedle pracoviště strojníka. Žádná znamení tam dávat nemusíte, prostě se jen otočíte a řeknete mu, co se bude dít a na co se má připravit. Slavomír Chmiel listuje inspicientskou knihou, nad kterou se mě v jedné chvíli zeptal: No řekněte, dokázala byste podle toho udělat přestavbu scény? Musela jsem upřímně odpovědět, že neuměla. Foto Martin Popelář Slavomír Chmiel Pod inspicientským pultem jsem vyrostl, protože moje maminka řídila představení v divadle v Košicích dvacet let. Jako inspicientka tam měla na jevišti vlastní kabinku, která se dala uzavřít jako vlakové kupé. Jako dítěti se mi v ní ohromně líbilo! Stejnou práci jako ona dělám teď v našem divadle tři roky, před tím jsem byl osmadvacet let tanečníkem začínal jsem právě v Košicích a asi po patnácti letech jsem přešel do Ostravy. A proč to dělám? Víte, ono by bez lásky k divadlu takovou práci dělat nešlo. Andrea Krzystková Podobně jako Slávek jsem i já začínala jako tanečnice, pak jsem působila v operetním sboru a jako inspicientka zrovna končím svou první sezónu. Představa, že bych měla řídit představení, byla pro mě zpočátku velkou výzvou, ale jsem za tuto nabídku velmi ráda, protože jsem člověk, který se nevzdává. Mou první inscenací byla Rose Marie, která je jednou z těch jednodušších. Proto mi taky asi byla svěřena. Na mé práci mě nejvíce baví, že vám nemůže zevšednět a vůbec nemáte šanci upadnout do stereotypu. I když se jedná o stejnou inscenaci, každé její představení je jiné. Největší radost mám vždy z toho, když to večer dobře dopadne. Představení řídí... aneb Blesková instruktáž pracovním dnem inspicientky 9 13 hod.: Čtená nebo aranžovací zkouška hry. Jako inspicientka musím být přítomna na všech hod.: Jsem v divadle. Zapnout pult inspicienta, hlavně nezapomenout všechny pozdravit. Tak, teď už všichni vědí, že jsem tady. Kontrola jeviště scéna na představení je postavená v pořádku (na jevištního mistra a kluky techniky je vždycky spoleh). Teď obejít šatny herců jsou tam všichni (až na některé opozdilce, kterým ale zavolám, a hned vím, že jsou na cestě). Vyplnit hlášenku z představení (dnes hrajeme, datum, podpis a je to). Připravit prezenční listinu pro hostující umělce (další data a podpisy). A pak už se ozývá: Paní Věrko, ať už nám páni chodí na líčení, ať to stihneme, Paní Věrko, nemám u kostýmu ponožky, Já nemám boty, Nemůžu najít 18 hod.: Hlásím, že začínáme za třicet minut. Volám strojníka, se kterým spouštíme sametovou nebo železnou oponu hod.: Hlásím posledních patnáct minut, které zbývají do začátku představení. Dávám první gong, osvětlovač rozsvítí sál, uvaděčky vpouštějí diváky hod.: Ozývá se druhý gong a hlášení o začátku za deset minut hod.: Třetí gong. Na začátek volám technické složky osvětlovače, zvukaře, strojníka hod.: Volám herce hod.: Znamení osvětlovači (tma sál), zvukaři (hudba), strojníkovi (jede nahoru opona). Hlásím: Hrajeme! Kdo to nestihl, už to nestihne. Blíží se první přestavba scény volám techniku. Dávám světelné znamení na provaziště a v portále. Čekejte. A teď jedeme! Strojník roztáčí točnu, světelná změna, točna dojíždí, kluci na provazišti spouští kulisu, hlavně pomalu, ať neskončí hercům na hlavě. Ale jsou to machři A teď... Už dost! Z toho jde hlava kolem! vykřikne divák. Náš milý diváku, teprve, až padá k zemi Hamlet, Cyrano, Julie nebo tanga tančících pánů a za nimi spadne opona, pak teprve může padnout inspicient. To vše se vejde do dvou slov: představení řídí Věra Kryšková. (jh) I takto dobíjejí někteří inspicienti své baterky. Věra Kryšková na Skalnatém plese Foto archiv 32 33

19 APLAUS APLAUS Členové inscenačního týmu spolu s představiteli hlavních rolí po úspěšné premiéře muzikálu Noc na Karlštejně (19. května 2011). Zleva Petra Langerová ztvárňující hofmistryni Ofku, Roman Harok v roli Peška Hlavně, Silvia Soldanová jako Alena, Marcel Školout jako Karel IV., režisérka inscenace a šéfka souboru opereta/muzikál Gabriela Petráková, Oľga Bezačinská v roli mladičké Elišky Pomořanské, dirigent inscenace a hudební ředitel operety/muzikálu Karol Kevický a Peter Svetlík (Petr, král cyperský a jeruzalémský) s Janem Drahovzalem (Štěpán, vévoda bavorský) Foto Radovan Šťastný Členové činoherního souboru přijímají potlesk publika po zdařilé premiéře komediální inscenace z blízké budoucnosti Něco v ní je (26. května 2011). Na snímku zleva Renáta Klemensová (Prim), Jan Fišar (Chandler Tate), Andrea Mohylová (JCF 31333), autor hudby Ondřej Švandrlík, režisér inscenace Filip Nuckolls, Ondřej Brett (Adam Trainsmith), Pavlína Kafková (Carla Pepperbloomová) a Miroslav Rataj (Lecter Trainsmith) Foto Radovan Šťastný Ve dnech května 2011 proběhl v Městském divadle Zlín již šestnáctý ročník mezinárodního divadelního festivalu českého a slovenského divadla Setkání 2011 Stretnutie. V rámci festivalového programu hostovala ve Zlíně i činohra Národního divadla moravskoslezského, která se 24. května 2011 prezentovala představením inscenace Gottland. Jana Žáčková hodnotí představení ostravské činohry následovně: Co se inscenace Gottland Národního divadla moravskoslezského z Ostravy týče, je pro mě gurmánským divadelním zážitkem, syntézou složek, dalo by se říct dějinami lidského ducha, výpovědí o mně jako o člověku, ale i o Vás. Fotografie ze setkání s primátorem města Zlín. V popředí šéf činohry Pavel Šimák Foto archiv festivalu Závěrečné ovace, kterými ostravské publikum odměnilo všechny, kteří se podíleli na přípravě opery Cardillac (premiéra 23. června 2011). V popředí dirigent a šéf opery Národního divadla moravskoslezského Robert Jindra, představitel titulní role Jacek Strauch, Jan Šťáva jako Obchodník se zlatem a režisér inscenace a ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil Foto Martin Popelář Po premiéře inscenace DONAHA! (Hole dupy) 16. června Objektiv našeho fotografa zachytil v živém rozhovoru Jana Světlíka, generálního ředitele a člena představenstva společnosti Vítkovice Holding, a. s., která je partnerem inscenace, spolu s manželkou Liběnou a naší hvězdou Vladimírem Polákem, představitelem role nezaměstnaného ocelárenského kontrolora. Foto Vojtěch Bartek Předsedkyně komise kultury rady města Ostravy Radana Zapletalová s bývalým členem komise Jiříčkem debatují ve společnosti správní ředitelky Národního divadla moravskoslezského Miloslavy Hercíkové a jeho ředitele Jiřího Nekvasila po premiéře opery Cardillac Foto Martin Popelář Činoherní režisér Janusz Klimsza a Jan Světlík po premiéře inscenace DONAHA! (Hole dupy) Foto Vojtěch Bartek Scénograf prof. Petr Matásek s chotí doslova září po premiéře opery Cardillac, k jejíž inscenaci v Národním divadle moravskoslezském vytvořil scénu. Foto Martin Popelář 34 35

20 OHLÉDNUTÍ ZA MIMOREPERTOÁROVÝMI AKCEMI OBCHODNÍ INFORMACE MUZEJNÍ NOC 21. května 2011 Muzejní noc v Národním divadle moravskoslezském se setkala s velkým ohlasem. Prohlídek se zúčastnilo přibližně 800 lidí, kteří museli někdy vystát i hodinovou frontu, než mohli být vpuštěni do speciálního dekoračního tunelu divadla. V našem site-specific tunelu, speciálně vytvořeném v prostorách umělecko-dekoračních dílen divadla, jsme návštěvníkům nabídli intenzivní, koncentrovanou procházku naší divadelní sezónou. Při komentovaných prohlídkách, které probíhaly každých dvacet minut, například ožily kulisy a rekvizity, vynořily se baletky, promluvili rozervaní básníci, proběhlo partnerské drama na hotelovém pokoji, začalo sněžit... Koncept dekoračního tunelu připravil scénograf David Bazika. Muzejní noc v Národním divadle moravskoslezském Foto Vojtěch Bartek NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ příspěvková organizace statutárního města Ostrava Čs. legií 148/ OSTRAVA Moravská Ostrava telefon: predprodej@ndm.cz VSTUPENKY OBDRŽÍTE na kde si vstupenky on-line zakoupíte a v pohodlí domova hned vytisknete v předprodeji na ulici Čs. legií, vedle Divadla Jiřího Myrona: pondělí úterý až pátek sobota VEDENÍ NDM Ředitel Správní ředitelka a šéfka financí Hudební ředitel opery Šéf činohry Šéf baletu Šéfka operety/muzikálu Šéf umělecké výpravy Šéfka marketingu Technický šéf Provozní šéf Jiří Nekvasil Miloslava Hercíková Robert Jindra Pavel Šimák Igor Vejsada Gabriela Petráková David Bazika Jana Kyzeková Stanislav Muntág Karel Ulrich HINDEMITH OSTRAVA 2011 Dne 24. května 2011 jsme zahájili sérii doprovodných akcí pod společným názvem HINDEMITH OSTRAVA 2011 k uvedení vrcholné inscenace této sezóny opery Cardillac Paula Hindemitha, a to moderovanou diskusí v Antikvariátu a klubu Fiducia na téma Paul Hindemith a předválečná Ostrava. Součástí programů byly debaty, setkání s inscenačním týmem a rozhlasový pořad v ČRo 3 Vltava. Doprovodný program se uskutečnil díky laskavé spolupráci s Antikvariátem a klubem Fiducia, Českým rozhlasem Ostrava a Domem knihy Librex. Projekt bude pokračovat od září dramaturgickými úvody ke každému představení opery Cardillac (vždy od 18 hodin) a hostováním opery Národního divadla moravskoslezského s touto inscenací 23. října 2011 (v 19 hodin) ve Stavovském divadle v rámci divadelní prezentace OSTRAVA V PRAZE. Na snímku z Divadelního klubu Divadla Jiřího Myrona předčítají Jan Fišar, Tomáš Jirman a Petr Houska. Foto Vojtěch Bartek LITERÁRNÍ NOC 5. května 2011 Národní divadlo moravskoslezské spolu s Knihovnou města Ostravy uspořádalo při příležitosti oslav 90. výročí založení knihovny Literární noc. V jejím rámci četli umělci a další osobnosti ostravské kulturní scény na netradičních místech, například ve skladu knih Městské knihovny Ostrava, v podloubí na Masarykově náměstí, ve foyer Divadla loutek, na jevišti Divadla Antonína Dvořáka, ve skladu Domu knihy Librex nebo na balkonu Divadla Jiřího Myrona. Tento vydařený happening sledovalo od 19 do 23 hodin více než sto příznivců dobré literatury a netradičních zážitků. Foto z debaty ve Fiducii 14. června 2011 na téma Hindemithova operní tvorba režisér inscenace Cardillac Jiří Nekvasil (vlevo), muzikoložka PhDr. Vlasta Reittererová a moderátor debaty, dramaturg opery Národního divadla moravskoslezského Daniel Jäger Foto Antikvariát a klub Fiducia PRAŽSKÉ QUADRIENNALE června 2011 Vernisáží výstavy Janusz Klimsza a jeho práce s dramatickým prostorem dne 16. června 2011 v Divadle Jiřího Myrona začal doprovodný program Národního divadla moravskoslezského v rámci prestižní akce Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru Součástí doprovodného programu našeho divadla byly dále představení inscenací Gottland, Konec masopustu, premiéra opery Cardillac a autorská přednáška scénografa prof. Petra Matáska v Antikvariátu a klubu Fiducia (na snímku). (de) Foto Antikvariát a klub Fiducia předprodej telefon: obchodní oddělení telefon: objednávky vstupenek nad 10 ks hodinu před začátkem představení u pokladny: telefon: v Divadle Jiřího Myrona telefon: v prodeji předplatného na ulici Čs. legií, vedle Divadla Jiřího Myrona pondělí úterý středa čtvrtek pátek předplatné telefon: Předprodej vstupenek na všechna představení NDM a na veřejné generálky v předprodeji. Vstupenky na veřejné generálky se prodávají jeden den před jejich konáním. Ceník vstupenek na jednotlivá představení a podmínky poskytování slevy při hromadných návštěvách seniorů, žáků a studentů jsou vyvěšeny u pokladny předprodeje. Na předpremiéry veřejné generálky pro seniory jednotné vstupné. ZBYLÉ VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ V PŘEDPLATNÉM I MIMO PŘEDPLATNÉ V PRODEJI HODINU PŘED ZAČÁTKEM PŘEDSTAVENÍ PŘÍMO V DIVADLE JIŘÍHO MYRONA A DIVADLE ANTONÍNA DVOŘÁKA. VSTUPENKY PRODÁVÁME NA 6 MĚSÍCŮ PŘEDEM! Navštivte naše internetové stránky Závodní jídelna Národního divadla moravskoslezského, příspěvkové organizace statutárního města Ostrava, Vám nabízí jedinečnou možnost stravování Další informace na ZLATÁ KARTA NDM PRAVIDELNÁ NÁVŠTĚVA DIVADLA OBOHACUJE! ČÍM VÍCE CHODÍTE, TÍM VÍCE ŠETŘÍTE. e-vstupenka: vstupenky nakupujte, plaťte a tiskněte v pohodlí domova na Národní divadlo moravskoslezské nabízí k pronájmu nahrávací studio. Je vybudováno v nové části budovy Divadla Antonína Dvořáka. Studio je zcela oddělené od ostatního provozu divadla. Jeho rozměry a akustika umožňují nahrávání až 80členného orchestru. Další informace a technické parametry na