Bankovní institut vysoká škola Praha. Komparace poradenství mezi finančními institucemi a poradenskými společnostmi v ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Komparace poradenství mezi finančními institucemi a poradenskými společnostmi v ČR Bakalářská práce Autor: Michal Kopecký Bankovní management, investiční bankovnictví Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Praha duben, 2011

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 29. dubna 2011 Michal Kopecký

3 Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval a vyslovil uznání vedoucí mé bakalářské práce paní Ing. Heleně Cetlové za spolupráci při její realizaci, poskytnutou odbornou pomoc i metodické vedení. Dále za mnoţství tvůrčích připomínek a dílčích námětů, pro rozšíření práce přínosných, za zájem a čas, který věnovala mé práci. Své zkušenosti a cenné materiály mi poskytl pan Roman Ziml, executive manager společnosti Partners For Life Planning a. s., nejen při zpracování této práce, ale i při mém působení v činnosti nezávislého finančního poradce.

4 Anotace Cílem této práce je komparace poradenství mezi finančními institucemi a finančně poradenskými společnostmi v České republice. Za pouţití dostupné literatury je zpracováno fungování finančního trhu v České republice a zařazení finančních institucí a finančně poradenských společností do segmentu finančního trhu dle způsobu alokace finančních zdrojů. Hlavní část bakalářské práce se zabývá jiţ jednotlivými produkty a sluţbami, které vybrané finanční instituce či finančně poradenské společnosti poskytují, jejich následným porovnáním a vyhodnocením finančního poradenství, které poskytují finanční instituce a finančně poradenské společnosti vůči svým klientům. Annotation The aim of this work is the comparison between financial institutions, consulting and financial advisory companies in the Czech Republic. The use of the available literature is processed functioning financial market in the Czech Republic and the inclusion of financial institutions and financial advisory companies in the financial market segment, according to the method of allocation of financial resources. The main part of the thesis has been studying variol products and services to the selected financial institutions or financial advisory companies providing their subsequent comparison and evaluation of financial advice providing financial institutions and financial advisory companies its clients. Klíčová slova: finanční poradenství bankovní subjekty legislativa retailové finanční produkty finanční instituce a finančně poradenské společnosti centrální banka

5 Obsah I. Teoretická část 6 1. Výklad pojmů 6 2. Základní charakteristika finančních institucí a finančně poradenských společností v ČR Základní charakteristika finančních institucí Bankovní systém České republiky Komerční pojišťovny Obchodníci s cennými papíry Subjekty kolektivního investování Penzijní fondy Základní charakteristika finančně poradenských společností Finanční produkty a služby poskytované finančními institucemi a finančně poradenskými společnostmi v ČR Produkty a sluţby komerčních bank Úvěrové bankovní produkty Vkladové (depozitní) retailové bankovní produkty Ostatní bankovní produkty Produkty a sluţby poskytované komerčními pojišťovnami Ţivotní pojišťění Neţivotní pojištění Produkty a sluţby obchodníků s cennými papíry Produkty a sluţby subjektů kolektivního investování Produkty a sluţby investičních společností Produkty a sluţby investičních fondů Produkty a sluţby penzijních fondů Produkty a sluţby finančně poradenských společností 37 II. Praktická část Nabídka produktů vybraných finančních institucí a finančně poradenské společnosti Československá obchodní banka, a. s Česká pojišťovna, a. s Partners For Life Planning, a. s. 40

6 5. Modelový příklad Modelový klient Finanční instituce Finanční poradenství Československé obchodní banky, a. s Finanční poradenství České pojišťovny, a. s Finanční poradenství Partners For Life Planning, a. s. 44 Shrnutí výsledků Závěr Přílohy

7 Úvod Současný finanční trh poskytuje nezměrné mnoţství finančních produktů, které se v průběhu času vyvíjejí stejně dynamicky jako jiné výrobky či sluţby a je pro laického spotřebitele v podstatě nemoţné orientovat se v této dţungli. Cílem této bakalářské práce je porovnání poradenství mezi finančními institucemi a poradenskými společnostmi v ČR. Mimo jiné je dílčím cílem poukázat na to, ţe ţádný jedinec není schopen obsahově udrţet aktuálnost finančního trhu na takové úrovni, aby si byl schopen sám nastavit své osobní finance co nejefektivněji. Rozsah a dynamika finančního trhu je totiţ jeden z důvodů, proč finančně poradenské společnosti vznikly. Kromě odborné literatury a dokumentů bankovních i nebankovních subjektů tato bakalářská práce obsahuje i několikaletou osobní zkušenost autora práce z finančního poradenství, při které se setkal u klientů s mnoha pozitivními i negativními postoji k finančnímu poradenství jako celku. Proto dalším cílem této práce je přiblížit výhody i nevýhody či úskalí finančního poradenství poskytovaného finančními institucemi a finančně poradenskými společnostmi, které působí na území České republiky. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Do teoretické části práce spadá první kapitola s názvem Výklad pojmů, kde je specifikován finanční trh jako celek, finanční instituce a finančně poradenské společnosti. Druhá kapitola Základní charakteristika finančních institucí a finančně poradenských společnosti v ČR popisuje, na jakých principech fungují finanční instituce a finančně poradenské společnosti, jaká legislativa upravuje jejich vznik a činnost, kdo a jakým způsobem vykonává dohled a regulaci finančních institucí a finančně poradenských společností. Kapitola Hlavní finanční produkty a sluţby poskytované finančními institucemi a poradenskými společnostmi v ČR popisuje hlavní retailové finanční produkty, které jsou určené široké veřejnosti, zejména z hlediska toho, na jakých principech fungují, kdo a za jakých podmínek je poskytuje. Kapitola Nabídka produktů vybraných finančních institucí a poradenské společnosti popisuje nabídku vybraných finančních institucí a finančně poradenské společnosti.

8 Součástí praktické části práce je kapitola Modelový příklad, ve které je na modelovém klientovi porovnáno finanční poradenství jako celek, dále pak principy a postupy spolupráce klienta s finančními institucemi a finančně poradenskou společností a v neposlední řadě i to, jestli a jak efektivně byly splněny poţadavky modelového klienta u vybraných finančních institucí a finančně poradenské společnosti. Metodologie práce V bakalářské práci jsou pouţity následující metody: 1. deskripce 2. analýza 3. komparace 4. prognóza K porovnání poradenství mezi finančními institucemi a poradenskými společnostmi jsou v bakalářské práci zvoleny Československá obchodní banka, a. s. a Česká pojišťovna a. s. a Partners For Life Planning, a. s. Vybranými retailovými 1 produkty pro modelový příklad uvedený v páté kapitole práce jsou za finanční instituce zvoleny tyto produkty: - ČSOB penzijní fond Progres, - stavební spoření Českomoravské stavební spořitelny, a. s. - podílový fond ČSOB Světové akcie 4 - podílový fond ČSOB Rezervní click 1 - ţivotní pojištění Diamant České pojišťovny, a. s. 1 Pojem retailové vyjadřuje maloobchodní produkty či sluţby.

9 - sdruţené pojištění vozidla České pojišťovny a. s. Za finančně poradenskou společnost Partners For Life Planning, a. s. jsou vybrány tyto produkty: - Investiční ţivotní pouštění F1 Allianz pojišťovna, a. s. - CZK Konto AXA investiční společnost, a. s. - Podílový fond Horizont invest Conseq Investment Management, a. s. - Penzijní fond České spořitelny, a. s.

10 I. Teoretická část 1. Výklad pojmů Tržní hospodářství je systém, ve kterém je ekvivalentní výměna prostřednictvím peněz, tedy koupí a prodejem za dohodnuté ceny, charakteristická pro všechny oblasti ekonomického ţivota. Trh je souhrnný pojem, který v sobě zahrnuje trh výrobků a sluţeb, trh pozemků, trh práce a trh finanční. 2 Pokud by trh někdo vynalezl, jednalo by se o objev stejného významu, jakým bylo pro lidstvo pouţití ohně. Trh však nikdo nevynalezl a ani vynalézt nemohl. Vznikl spontánně, jako vedlejší produkt činnosti lidí, kteří spolu v ekonomické oblasti vstupovali do běţných kontaktů, a utvářel se, aniţ by si to lidé uvědomovali. Aby mohlo trţní hospodářství jako systém fungovat efektivně, musí existovat vzájemné působení a ovlivňování výše zmíněných trhů. Zatímco obsah a mechanismus působení trhu zboţí a sluţeb, pozemků a trhu práce jsou nám známi, neboť se s nimi setkáváme v kaţdodenním ţivotě, finanční trh je pro nás stále něco nového a nepoznaného. Finanční trh lze vymezit jako souhrn investičních instrumentů, institucí, postupů a vztahů, při nichţ dochází k přelévání volných finančních zdrojů mezi přebytkovými a deficitními jednotkami na dobrovolném smluvním základě. V uţším pojetí bývá finanční trh chápán jako trh krátkodobých a dlouhodobých cenných papírů, trh finančních derivátů a dalších trţních segmentů v podobě devizového trhu a trh reálných aktiv. V širším pojetí je pak do okruhu finančních trhů zahrnován rovněţ trh krátkodobých a dlouhodobých úvěrů a pojistný trh. Hlediska pro členění finančního trhu se mnohdy překrývají nebo jsou navzájem propojena, nicméně vymezení jednotlivých trţních segmentů je velice cennou pomůckou pro objasnění základních pojmů a souvislostí na finančním trhu a jsou zároveň i dobrou pomůckou pro vytvoření přehledu o celkové struktuře finančního trhu. 3 2 Zpracováno podle Liška, V., Lachkovič, R., Nováková, J., Zumrová, J., Kolektniví investování. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s s. Strana 1 a 2. 3 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 19 aţ 22. Strana 19 aţ

11 Investiční instrument (nástroj) bývá zpravidla vymezován jako aktivum, které investorovi zajišťuje nárok na budoucí příjem v podobě dividend, kuponových plateb, kurzových zisků nebo úroků. Veškeré investiční instrumenty lze rozdělit do dvou skupin - na finanční instrumenty a reálné instrumenty (aktiva). Finanční instrumenty zpravidla nemají hmotnou, hmatatelnou podobu, lze sem například zařadit různé druhy cenných papírů (vyjma zboţových cenných papírů, které však nejsou investičním instrumentem), finanční deriváty, pojišťovací kontrakty, termínové nebo spořicí účty a podobně. Reálné instrumenty zpravidla mají hmotnou, hmatatelnou podobu, lze sem například zařadit různé formy investic do drahých kovů, drahokamů, uměleckých sbírek, nemovitostí nebo nerostných surovin. Podle toho, zda se jedná o prvotní prodej cenného papíru nebo aţ prodej následný, je moţné finanční trh rozlišit na primární trh a sekundární trh. Primární trh je trh, kde probíhá prvotní prodej nového finančního instrumentu. Na tomto typu trhu se provádějí emisní obchody s cennými papíry. Přípravu a provedení emisního obchodu včetně jeho následného zajištění a podpory provádí buď emitent sám (vlastní emise), nebo vyuţívá sluţeb investiční banky nebo obchodníka s cennými papíry (cizí emise). Primární trh s cennými papíry můţe mít podobu primárního veřejného trhu nebo primárního neveřejného trhu. 4 4 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 23 aţ

12 Primární veřejný trh nabízí emitované cenné papíry široké investorské veřejnosti formou veřejné nabídky, volného prodeje nebo tendru, přičemţ je emise schvalována nebo registrována regulatorním orgánem. Tento typ emise je označován jako veřejná emise. Primární neveřejný trh nabízí emitované cenné papíry emitentem předem vymezené skupině investorů, kteří jsou obeznámeni s ekonomickou situací emitenta. Tento typ emise, který je spojen s mnohem niţšími náklady neţ emise veřejná, je označován jako soukromá emise. Sekundární trh je trhem, na němţ je jiţ dříve emitovaný cenný papír opětovně znovu a znovu obchodován. Jde o trh se starými finančními instrumenty, které se pohybují od jednoho investora k druhému. Emitent cenného papíru na tomto typu trhu jiţ ţádné další volné finanční prostředky nezískává. Typickým příkladem sekundárního trhu, kde je cennému papíru zabezpečována likvidita, je burza. Také v rámci sekundárního trhu je moţné rozlišit sekundární veřejný trh a sekundární neveřejný trh. Sekundární veřejný trh můţe mít podobu trhu organizovaného (burzovní a mimoburzovní trh) nebo neorganizovaného trhu, kde můţe mít konkrétně podobu tzv. obchodů přes přepáţku nebo obchodů s licencovaným obchodníkem s cennými papíry, který můţe prodávat či nakupovat cenné papíry z a do svého portfolia. Organizovaný trh je trhem, kde licencovaný subjekt organizuje nabídku a poptávku po investičních instrumentech v souladu s platnou legislativou, dle stanovených pravidel a předpisů. Organizovaný trh můţe fungovat jako trh burzovní nebo mimoburzovní. Burzovní trh lze charakterizovat jako zvláštním způsobem organizované shromáţdění subjektů, které osobně nebo elektronicky obchodují s přesně vymezenými instrumenty, přesně vymezeným způsobem, podle přesně vymezených burzovních pravidel a předpisů, v přesně vymezeném čase. Na burzovním trhu se obchoduje s nejbonitnějšími finančními instrumenty. Příkladem burzovního trhu v České republice je Burza cenných papírů Praha (BCPP), ve Spojených státech amerických je např. New York Stock Exchange (NYSE). 5 5 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 24 aţ

13 Mimoburzovní trh je trh, na němţ licencovaný subjekt organizuje nabídku a poptávku po instrumentech, které již nemusí vyhovovat přísným požadavkům kladeným na instrumenty obchodované na burze. Burzovní pravidla a předpisy tedy na tomto trhu neplatí, tento typ trhu má vypracována svá, mnohem méně přísná pravidla pro obchodování a svůj trţní řád. Příkladem mimoburzovního trhu v České republice je RM-systém, ve Spojených státech amerických systém NASDAQ. Neorganizovaný trh je volně přístupným trhem, kde poptávka a nabídka instrumentů není organizována ţádným subjektem. Na tomto trhu obchodují investoři, kteří disponují určitými instrumenty a prodávají je každému, kdo respektuje jejich cenu. Pro tyto trhy se rovněţ pouţívá označení OTC trhy (over-the-counter markets). Sekundární neveřejný trh má podobu individuálně dohodnutých prodejů či nákupů cenných papírů přímo mezi potenciálními zájemci o nákup a vlastníky určitých cenných papírů za dohodnutou cenu a v dohodnutém objemu. Transakce mohou být uzavírány přímo mezi prodávajícími a kupujícími nebo lze využít zprostředkovatele. Další hledisko, podle kterého je moţné finanční trh dělit, je podle toho, jaký druh investičních instrumentů je zde obchodován. Z tohoto úhlu pohledu lze na finančním trhu rozeznat tyto trţní segmenty: Peněžní trh je výlučně trhem krátkodobých finančních instrumentů. Obchoduje se zde s instrumenty, které mají dobu splatnosti maximálně 1 rok či kratší. Volné finanční zdroje na tomto typu trhu jsou uvolněny, nabízeny a na druhé straně poptávány pouze dočasně. Pro instrumenty, které jsou obchodovány na peněţním trhu, je typický nízký výnos, nízké riziko a vysoká likvidita. Konkrétně se na peněţním trhu obchoduje s krátkodobými cennými papíry v podobě pokladničních poukázek, depozitních certifikátů, komerčních papírů či směnek

14 Nejširší moţné pojetí peněţního trhu pak mezi nástroje peněţního trhu zahrnuje veškeré krátkodobé úvěry a půjčky poskytované bankovními a nebankovními subjekty 6. Kapitálový trh je trhem dlouhodobých finančních instrumentů, které mají dobu splatnosti delší neţ 1 rok, např. akcie, dlouhodobé dluhopisy, hypoteční zástavní listy a jiné. Úroveň jejich výnosu, rizika a likvidity je odlišná případ od případu. Obecně jsou instrumenty kapitálového trhu spojeny s vyššími výnosy a vyššími riziky neţ instrumenty peněţního trhu. Likvidita finančních instrumentů na kapitálovém trhu je velice individuální, vzhledem k typu obchodu. Devizový trh je trh, kde se obchoduje s devizami, tj. s likvidními pohledávkami v cizí měně s různou dobou splatnosti. Jedná se o trh zpravidla mimoburzovního typu s vysokým stupněm likvidity, efektivnosti, konkurenceschopnosti a infrastruktury. Trh reálných aktiv (komoditní trh) je trhem, kde se obchoduje s takovou skupinou investičních instrumentů, jeţ je označována jako reálné instrumenty (aktiva), např. investice do zlatých nebo stříbrných instrumentů, drahých kovů, nemovitostí či uměleckých sbírek. Segmentovat finanční trh lze i dle způsobu a postupu, jakými jsou alokovány volné finanční prostředky mezi přebytkovou a deficitní jednotkou. V tomto případě je moţné hovořit o přímé alokaci finančních zdrojů, polopřímé alokaci finančních zdrojů a nepřímé alokaci finančních zdrojů. 7 Přímá alokace finančních zdrojů je přímý pohyb volných finančních prostředků od přebytkové jednotky (investora) k jednotce deficitní (emitentovi). Deficitní jednotka emituje nějaký druh cenného papíru, který ztělesňuje její závazek, a přebytková jednotka zaplatí deficitní jednotce za tento cenný papír hotovostí. Konkrétně se můţe např. jednat o zapůjčení finančních prostředků proti dluţnímu úpisu nebo o nákup krátkodobých či dlouhodobých 6 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 21 aţ 26 7 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 23 aţ

15 dluhopisů přímo od jejich emitenta (podniku, banky). Jedná se o nejjednodušší způsob přesunu volných finančních prostředků od investora k emitentovi. Tento způsob alokace je však provázen celou řadou problémů, počínaje vyhledáním, kontaktováním a prověřením obou partnerů a konečně sladěním poţadavků a parametrů celé transakce, které se týkají mnoţství, ceny a doby, na kterou budou poskytnuty volné finanční prostředky. Polopřímá alokace finančních zdrojů představuje jakýsi mezistupeň mezi alokací přímou a nepřímou. Pokouší se minimalizovat nevýhody a problémy alokace přímé pomocí prostředníků mezi emitentem a investorem. Takovými prostředníky mohou být například obchodníci s cennými papíry. Nepřímá alokace finančních zdrojů zajišťuje hladký přesun volných finančních prostředků od přebytkových k deficitním jednotkám pouze a jedině prostřednictvím finančních institucí (finančních zprostředkovatelů) v podobě komerčních bank, komerčních pojišťoven, obchodníků s cennými papíry, kolektivních investorů a penzijních fondů. Od deficitních jednotek finanční zprostředkovatelé nakupují primární investiční instrumenty. Samotní finanční zprostředkovatelé emitují své sekundární investiční instrumenty, které nabízejí přebytkovým jednotkám. Za hotovost, kterou získají od přebytkových jednotek, mohou zkupovat primární investiční instrumenty od jednotek deficitních. Nepřímá alokace finančních zdrojů umoţňuje vysoce efektivní a likvidnější přesun volných finančních zdrojů od přebytkových jednotek k jednotkám deficitním s minimálními informačními, transakčními náklady a minimalizovaným rizikem. V souvislosti s nepřímou alokací finančních zdrojů se hovoří o zprostředkovatelském finančním trhu, na kterém lze nalézt jak sekundární investiční instrumenty, emitované finančními zprostředkovateli, tak primární investiční instrumenty, emitované prvotními primárními emitenty. Jako příklad primárních investičních instrumentů mohou slouţit akcie nebo různé druhy dluhopisů. Jako příklad sekundárních investičních instrumentů potom slouţí v případě investičních a podílových fondů jejich akcie a podílové listy. V případě bank to jsou vkladové listy, depozitní certifikáty nebo hypoteční zástavní listy. V případě pojišťoven a penzijních fondů uzavřené pojišťovací smlouvy a smlouvy o penzijním připojištění. Zprostředkovatelský trh je velice variabilní a podstatné je, ţe i finanční instituce (finanční zprostředkovatelé) jednají při svých aktivitách na ziskovém principu. 8 8 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. strana

16 2. Základní charakteristika finančních institucí a finančně poradenských společností v ČR 2.1. Základní charakteristika finančních institucí Finanční instituce jsou podnikatelské společnosti, které se vyskytují na finančním trhu jako významné subjekty při nepřímé alokaci finančních zdrojů. Finanční instituce vystupují jako finanční zprostředkovatelé, kteří zprostředkovávají investiční instrumenty od přebytkových jednotek k deficitním jednotkám. Mezi tyto instituce patří banky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry, kolektivní investoři a penzijní fondy Bankovní systém České republiky V roce 1989 došlo ke změně reţimu a zahájení ekonomické reformy, aby mohly být k přijaty připravené mechanizmy transformace bankovnictví a bankovní zákony: a) zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách, který upravoval postavení, působnost a obchody v oblasti obchodního bankovnictví, b) zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé, který upravoval centrální emisní bankovnictví státu. Oba tyto zákony, kromě stanovení zcela nových pravidel pro bankovní činnost, přinesly rovněţ významné legislativní a institucionální změny: - obchodní banky začaly působit jako podnikatelské subjekty; postupně byly i banky vzniklé jako peněţní ústavy přeměněny na akciové společnosti a částečně privatizovány, - zákon stanovil nástroje emisní banky k usměrňování obchodních bank, - všem typům klientely bylo umoţněno vybírat si banky a bankovní sluţby dle vlastního rozhodnutí. 9 9 Zpracováno podle Hanzlová, Š, a kol. Základy bankovnictví. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s. 148 s. Strana 4 a

17 K byly přijaty zákony upravující československý bankovní systém jiţ na úrovni vyspělých států. Byly to zákony: a) zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších novel, b) zákon č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé. Nové zákony přinesly především následující změny: - posun v pojetí Státní banky československé jako moderní emisní a centrální banky: a) nezávislé na výkonné moci ve státě, b) zřízení Bankovní rady jako nejvyššího orgánu ČNB, c) posílení bankovního dohledu, jako kontrolní funkce, d) odstranění přímých řídících nástrojů vůči obchodním bankám a rozšíření nástrojů nepřímých, - zpřísnění podmínek pro vznik nových obchodních bank, stanovení přesné definice banky, zvýšení minimální výše základního kapitálu z 50 na 300 mil. Kč, - nutnost získávání licencí pro některé skupiny bankovních sluţeb, zvláště v devizové oblasti, - zavedení opatření proti praní špinavých peněz, - umoţnění vzniku poboček zahraničních bank. 10 Původní zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, byl v průběhu svého působení několikrát upravován. Novely z roku 1998 jsou pokládány za zvlášť důleţité, protoţe jejich cílem bylo přiblíţit bankovní zákon právu EU, uplatnit v něm příslušné směrnice Rady Evropských společenství a zároveň řešit některé specifické otázky naší bankovní soustavy. Cílem novel bylo obnovení důvěry v bankovnictví České republiky. V této souvislosti byly značně posíleny pravomoci centrální banky při řízení obchodních bank a jejich regulaci. Jde například o povinnost banky informovat v dostatečném předstihu centrální banku o změně stanov a čtvrtletně zveřejňovat informace o sloţení akcionářů a jiné. 10 Zpracováno podle Hanzlová, Š, a kol. Základy bankovnictví. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s. 148 s. Strana 5 a

18 V roce 1993 došlo k rozdělení Československa a s tím spojenému oddělení měn nových států a k rozdělení jejich bankovních soustav. Bankovní systém v trţní ekonomice České republiky je od dvoustupňový. Základ dvoustupňového bankovního systému je tvořen centrální bankou a soustavou komerčních (obchodních) bank. Podstatou tohoto členění je oddělení makroekonomické funkce centrální banky a mikroekonomické funkce komerčních (obchodních) bank. Do bankovního systému zahrnujeme mimo banky působící v dané zemi i pobočky zahraničních bank. Strukturu obchodních bank dle vlastníků nalezneme v příloze č. 1 I. Centrální banka České republiky V České republice je centrální bankou Česká národní banka (ČNB), která je po rozdělení Československa, od , nástupnickou organizací Státní banky československé. Základní charakteristika České národní banky je zakotvena v Ústavě České republiky v hlavě šesté, článku 98, kde je stanoveno, ţe Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o stabilitu měny; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Postavení a působnost České národní banky jsou upraveny zákonem České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších novel. Dle tohoto zákona je Česká národní banka právnickou osobou se sídlem v Praze, která se nezapisuje do obchodního rejstříku. Působí jako správní úřad v rozsahu stanoveném zákonem a zvláštními zákony. V majetkoprávních vztazích při nakládání s vlastním majetkem má postavení podnikatele. Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je sedmičlenná bankovní rada. Členové bankovní rady jsou jmenováni prezidentem republiky na dobu 6 let. V čele bankovní rady stojí guvernér, který jedná jménem České národní banky navenek. Při zabezpečování svého hlavního cíle je Česká národní banka nezávislá ve svých rozhodnutích na vládě České republiky. 11 Funkce České národní banky vyplývají z jejího hlavního cíle, kterým je zabezpečování stability české měny. Pro přehlednost jsou tyto funkce uspořádány do čtyř skupin: 1) Banka měny určuje měnovou politiku, zajišťuje fungování měnového systému, prostřednictvím svých nástrojů a opatření ovlivňuje nabídku peněz, 11 Zpracováno podle Hanzlová, Š, a kol. Základy bankovnictví. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s. 148 s. Strana 7 a

19 a) má právo bez omezení ovlivňovat úrokové sazby (tj. stanovit minimální úrokové sazby z vkladu a maximální úrokové sazby z poskytnutých úvěrů), b) má právo poţadovat uloţení části finančních zdrojů komerčních bank (povinné minimální rezervy), c) vystupuje v měnových otázkách vůči zahraničí (vyhlašuje kurz české koruny k cizím měnám, vydává devizová povolení, spravuje devizové rezervy). 2) Emisní banka má výhradní právo emitovat bankovky a mince, včetně pamětních. Stanovuje nominální hodnoty, rozměry, hmotnost a další náleţitosti oběţiva, zejména: a) zajišťuje tisk bankovek a raţbu mincí, b) nahrazuje oběţivo opotřebované oběhem, c) vyměňuje poškozené bankovky a mince, d) můţe prohlásit vydané oběţivo za neplatné. 3) Banka bank pečuje o rozvoj bankovního systému a reguluje činnost komerčních (obchodních) bank. a) řídí peněţní oběh, platební styk (stanoví způsob zajištění platebního styku), zúčtování mezi bankami (clearingové centrum), pečuje o jeho plynulost a hospodárnost, b) vykonává regulaci a dohled nad komerčními (obchodními) bankami a ostatními finančními institucemi (zejména tím, ţe stanovuje podmínky pro bankovní podnikání, kontroluje jejich dodrţování a případně přijímá opatření k nápravě), nad jejich činností s cílem zajistit ochranu věřitelů bank a ostatních finančních institucí a dosáhnout národohospodářských cílů. 4) Banka státu vede účty státu (státního rozpočtu, státních fondů) a) poskytuje státu úvěry (nákupem státních pokladničních poukázek), nesmí však vládu financovat, b) emituje a spravuje státní dluhopisy, c) je poradcem vlády v měnových otázkách, d) zastupuje stát v mezinárodních bankovních a měnových orgánech (Světová banka, Mezinárodní měnový fond) Zpracováno podle Hanzlová, Š, a kol. Základy bankovnictví. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s. 148 s. 8 a

20 II. Komerční banky Ve dvoustupňovém bankovním systému je vlastní obchodní činnost vykonávána komerčními bankami, které poskytují klientům sluţby na základě dobrovolného smluvního vztahu. Specifika bankovních činností spočívají v tom, ţe hospodaří s prostředky svých klientů. Objem těchto prostředků je mnohem vyšší neţ vlastní kapitál banky. S tím je spojena i značná rizikovost bankovních obchodů. Činnost bank je proto podřízena bankovnímu dohledu centrální banky, jehoţ cílem je minimalizace těchto rizik. Banka tak můţe zahájit svou činnost pouze na základě uděleného povolení. 13 Komerční banka je podnik specializovaný na obchodování s penězi a spolu s tím i na další sluţby, spojené s úschovou a pohybem peněz. Dle zákona o bankách č.21/1992 Sb., ve znění pozdějších novel se bankami rozumějí právnické osoby s právní subjektivitou, akciové společnosti, se sídlem v České republice, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry. Mimo příjímání vkladů a poskytování úvěrů, mohou banky v rámci povolení vykonávat i další činnosti, které jsou uvedeny v 1, odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách 14. K výkonu této činnosti získávají banky bankovní licenci. 15 Pouze na základě povolení působit jako banka lze v obchodním názvu právnické osoby uţít pojmu banka. Na finančním trhu se setkáváme s různými druhy bank, které se od sebe liší klientelou. Ta je dána zejména druhem produktů, které jednotlivé banky poskytují. 1) Universální komerční banky Většina těchto bank realizuje širokou škálu bankovních obchodů. Komerční banky uskutečňují bankovní obchody zejména pro soukromé podnikatelské subjekty, právnické osoby a fyzické osoby. Velký podíl na jejich obchodech zaujímají tradiční bankovní produkty, jakými jsou například přijímání depozit, poskytování úvěrů, provádění platebního styku pro své klienty, poradenská, obstaravatelská, komisionářská a další činnost ve finanční oblasti na základě příkazu klientů, jejich nebo svým jménem, na jejich nebo svůj účet, atd. Zpravidla navíc 13 Zpracováno podle Hanzlová, Š, a kol. Základy bankovnictví. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s. 148 s. Strana 8 aţ Viz. příloha č Zpracováno podle Kolektiv autorů, Bankovnictví. 6. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola a. s s. Strana 21 aţ

21 poskytují i produkty investičního charakteru, ke kterým patří obchody s cennými papíry a jiné. 16 I mezi tímto druhem bank dochází k diferenciaci, rozhodující roli mají velké obchodní banky s rozsáhlou sítí poboček. 2) Specializované komerční banky Tyto banky realizují pouze některé bankovní obchody zaměřené na vybrané produkty, mají omezenou bankovní licenci. Doplňují činnosti, které nejsou pro ostatní banky výhodné. Speciální banky se zaměřují například na podporu některých sektorů ekonomiky (podpora exportu, malých a středních podniků, zemědělství a jiné). Ke specializovaným komerčním bankám patří hypoteční banky, stavební spořitelny, Českomoravská záruční a rozvojová banka a Česká exportní banka. a) Hypoteční banky - hlavními produkty těchto bank jsou dlouhodobé úvěry, zajištěné nemovitým majetkem. Dlouhodobé finanční zdroje si banka zajišťuje emisí bankovních dluhopisů (hypoteční zástavní listy) a nákupem termínovaných vkladů. b) Stavební spořitelny - specifickým produktem je sběr účelových vkladů na poskytování úvěru pro výstavbu nebo rekonstrukci bytů. Takto poskytnuté úvěry jsou dotovány státem a kryty prostředky získanými jako spoření. c) Českomoravská záruční a rozvojová banka podporuje rozvoj malých a středních podnikatelských subjektů a poskytuje za ně záruky k úvěrování. d) Česká exportní banka podporuje export českých podnikatelských subjektů Komerční pojišťovny Pojišťovny jsou součástí pojišťovnictví. V podmínkách České republiky je pojišťovnictví chápáno jako specifické odvětví ekonomiky zabývající se pojišťovací 18, zajišťovací 19 a 16 Zpracováno podle Hanzlová, Š, a kol. Základy bankovnictví. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s. 148 s. Strana Zpracováno podle Hanzlová, Š, a kol. Základy bankovnictví. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s. 148 s. Strana 9 aţ Pojišťovací činností se rozumí uzavírání pojistných smluv pojišťovnou, správa pojištění a poskytování pojistných plnění z pojistných smluv dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších novel. 19 Zajišťovací činnost spočívá v přebírání rizik postoupených pojišťovnou nebo jinou zajišťovnou. 3 Zákon č. 277/2009 SB., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších novel, vymezuje zajišťovací činnost jako uzavírání smluv, kterými se zajišťovna zavazuje poskytnout pojišťovně ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost v zajišťovací smlouvě blíţe označená, a pojišťovna se zavazuje platit zajišťovně ve smlouvě určenou část pojistného z pojistných smluv uzavřených pojišťovnou, které jsou předmětem zajišťovací smlouvy

22 zprostředkovatelskou činností 20 v oblasti komerčního pojištění a s tím spojenými činnostmi. Struktura komerčních pojišťoven dle vlastníků je uvedena v příloze č. 4. Zajišťovna je specializovaná pojišťovna, která se výlučně zabývá provozováním zajišťovací činnosti. 21 Hlavním úkolem pojišťoven je přebírat ke své tíţi různé druhy rizik od klientů. Pojistit lze pouze rizika, která jsou nahodilá, vyčíslitelná a pro pojistitele ekonomicky přijatelná. Klienti pojišťoven je vyuţívají jako nástroj pro eliminaci, zmírnění či kompenzaci nepříznivých následků různých jevů, které mohou přinést škodu na zdraví, majetku či jiných hodnotách klienta. Pojišťovny vychází z předpokladu, ţe riziko, které je nepředvídatelné pro jednu osobu, můţe být přesně stanoveno pro velkou skupinu lidí s podobnými charakteristikami. 22 Z hlediska právní formy členíme komerční pojišťovny na: 1) Státní pojišťovny - zřizuje stát nebo státní orgány, odpovědnost za výsledky jejich hospodaření nese stát. Jde většinou o zabezpečování pojistného krytí pro klienty v těch oblastech krytí rizik, které pro vzájemné nebo akciové pojišťovny nejsou dostatečně atraktivní, nebo v té oblasti krytí rizik, kde má stát zájem podporovat určitou oblast podnikání prostřednictvím podpory pojištění. Jejich pozitivem jsou státní záruky za závazky státních pojišťoven, negativem většinou vyšší náklady správní reţie. 2) Vzájemné (družstevní) pojišťovny jsou instituce, pro které je charakteristická vzájemná pomoc jejich členů při krytí rizik. Ve vzájemných (druţstevních) pojišťovnách se vychází z toho, ţe škoda, která se stane jednomu členu společenství má být nesena ostatními členy, kterým se nestala. Riziko nesou členové (vlastníci), kteří jsou současně pojistníky (klienty) Blíţe příloha č. 3- výňatek ze zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších novel. 21 Zpracováno podle Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2 vyd. Paha: Ekopress, s. r. o., s. Strana 145 aţ Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 665 aţ Zpracováno podle Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2 vyd. Paha: Ekopress, s. r. o., s. Strana

23 3) Akciové (komerční) pojišťovny - jsou specifickými finančními institucemi, které jsou oprávněny k provádění pojišťovací, popřípadě zajišťovací činnosti. Vznik, fungování pojišťoven a související aspekty upravuje v České republice zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších novel. Ke své podnikatelské činnosti musí pojišťovny získat povolení od České národní banky. Základní kapitál tuzemské pojišťovny je 60 aţ 200 miliónů korun českých a jeho velikost se odvíjí od rozsahu pojišťovací činnosti, která bude pojišťovnou provozována. 24 V souvislosti s hlavní podnikatelskou činností musí pojišťovny ze zákona 25 vytvářet pojistně technické rezervy, které jsou určeny ke krytí budoucích závazků z těchto pojištění. Pojistně technické rezervy životního pojištění jsou spojeny s dlouhodobým procesem spoření (investování) a z tohoto důvodu jsou vhodnými finančními zdroji pro dlouhodobé investování na kapitálovém trhu. Naopak na pojistně technické rezervy neživotního pojištění je kladen striktní poţadavek na krátkodobou likviditu z důvodu povinné připravenosti pojišťoven ke krytí likvidace škod na zdraví a majetku, které byly způsobeny nepředvídatelnými událostmi či nedbalostí, proto se k dlouhodobému investování nehodí. 26 Při investování pojistně technických rezerv pojišťovny uplatňují především kritérium bezpečnosti, výnosnosti, likvidity a diverzifikace Obchodníci s cennými papíry Investiční sluţby v České republice poskytují také licencovaní obchodníci s cennými papíry. Počet a struktura obchodníků s cennými papíry je uvedena v příloze č. 6. Jedná se o právnické osoby, které pro tuto činnost musí získat povolení od České národní banky. V povolení musí být přesně vymezen okruh investičních služeb 27, které je daný obchodník s cennými papíry oprávněn poskytovat. Poţadavek na minimální vlastní kapitál obchodníka s cennými papíry je odvozen od šíře okruhu investičních sluţeb, které můţe obchodník poskytovat. Vlastní kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou a nemá omezené poskytování hlavních investičních 24 blíţe v příloze č zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších novel. 25 zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších novel 26 Zpracováno podle Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2 vyd. Paha: Ekopress, s. r. o., s. Strana , zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Ve znění pozdějších předpisů, příloha č

24 sluţeb, musí činit alespoň částku, která vyjádřena v českých korunách odpovídá eur. 28 Od obchodníků s cennými papíry je třeba podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, odlišit investiční zprostředkovatele, které uvedený zákon vymezuje jako osoby, registrované Českou národní bankou, kteří poskytují investiční sluţby takovým způsobem, ţe pouze přijímají pokyny zákazníků, týkající se investičních cenných papírů nebo cenných papírů kolektivního investování a předávají je dále obchodníku s cennými papíry, popřípadě dalším oprávněným osobám; nepřijímají však peněţní prostředky nebo investiční instrumenty. 29 Obchodníci s cennými papíry mohou při poskytování investičních sluţeb vystupovat jako dealer nebo jako broker, popřípadě vystupovat v obou rolích. Pokud obchodník s cennými papíry vystupuje jako dealer, obchoduje svým jménem na vlastní účet a riziko. Obchodník v roli dealera musí vlastnit portfolio 30 investičních instrumentů, do kterého a z kterého investiční instrumenty nakupuje a prodává. Dealer stanoví kurzy, za které je ochoten obchodovat. Zdrojem zisku pro dealera je spread 31. Výše spreadu je ovlivňována objemem uzavřených obchodů a konkurencí na trhu. Dealer je v důsledku toho, ţe obchoduje na svůj účet a riziko, vystaven značnému kurzovému riziku. Kurzy instrumentů v jeho portfoliu totiţ mohou růst, pak realizuje kapitálový zisk, nebo naopak klesat, pak realizuje kapitálovou ztrátu. Na druhé straně můţe získat důchody plynoucí z instrumentů v jeho portfoliu, pokud jsou právě vypláceny. Vystupuje-li obchodník s cennými papíry jako broker, můţe sice jednat vlastním jménem, avšak na cizí účet a riziko. Jedná jako agent svých klientů, jejichţ příkazy k nákupu nebo prodeji realizuje. Za svou činnost získává broker odměnu v podobě provize. Broker ke své činnosti nepotřebuje portfolio investičních instrumentů, nestanovuje nákupní a prodejní kurzy, za které je ochoten obchodovat. Nepodstupuje ţádné kursové riziko. V jeho zájmu je zrealizovat co největší objem obchodů pro své klienty a tak maximalizovat své provize. Mezi obchodníky s cennými papíry, kteří vystupují v roli brokerů, je moţné rozlišit obchodníky s cennými papíry, kteří nabízejí úplný servis všech hlavních, ale i doplňkových brokerských služeb, a obchodníky označované jako diskontní brokerská firma, kteří klientovi nabízejí 28 8a, zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Ve znění pozdějších předpisů. 29 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 670 aţ Portfolio je soubor různých cenných papírů ve vlastnictví fyzické nebo právnické osoby zvolený tak, aby se sníţilo riziko jeho rozmělněním do více titulů. 31 Spread je rozpětí mezi nákupními a prodejními kurzy investičních instrumentů

25 pouze zprostředkování nákupu nebo prodeje investičních instrumentů bez jakýchkoliv dalších sluţeb, jako je například poradenství, provedení analýz, správa majetku a jiné. Obchodníci s úplným servisem tedy mohou klientovi, kromě zprostředkování obchodu, nabídnout také poradenství, úschovu a správu cenných papírů, emisní obchody či majetkovou správu. 32 Vedle licencovaných nebankovních obchodníků s cennými papíry nabízejí v České republice tyto sluţby rovněţ bankovní subjekty, které k poskytování investičních sluţeb rovněţ získaly povolení od České národní banky. V systému univerzálního bankovnictví, který je typický pro Českou republiku, je zcela běţné, ţe jediná banka provádí činnosti, které patří výlučně do komerčního bankovnictví a zároveň také činnosti, které jsou investičními sluţbami a jsou řazeny do investičního bankovnictví. Rozsah a struktura těchto činností jednotlivých univerzálních bank se však můţe lišit, neboť banka můţe vykonávat pouze ty činnosti, které má Českou národní bankou povoleny ve své licenci. Pro systém univerzálního bankovnictví je tady charakteristické, ţe vedle sebe působí banky, které se zabývají komerčním i investičním bankovnictvím (poskytují investiční sluţby) a subjekty, které se zabývají pouze investičním bankovnictvím Subjekty kolektivního investování Kolektivním investováním se rozumí podnikání, jehoţ předmětem je shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti upisováním akcií investičního fondu nebo podílových listů podílového fondu, investování na principu diverzifikace rizika a další obhospodařování tohoto majetku. 33 Jedná se tedy o činnost, od které investor očekává, ţe mu přinese adekvátní zhodnocení vloţených prostředků při akceptovatelném diverzifikovaném riziku a zároveň mu umoţní přístup na finanční trhy, kde by jako individuální, drobný investor investovat nemohl ať jiţ z důvodu přístupu, odborné náročnosti, nebo z důvodu vysokých cen. Za subjekty kolektivního investování v podmínkách České republiky povaţujeme investiční společnosti, investiční fondy. 34 1) Investiční společnosti Investiční společnosti představují licencované finanční instituce, které mají právní subjektivitu akciové společnosti. Přehled investičních společností je zdokumentován v příloze 32 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 671 aţ , odst. 1, zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších novel. 34 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana

26 č. 8. Nejčastěji bývají dceřinými společnostmi obchodních bank, pojišťoven, které jsou na nich nezávislé. Jejich základním posláním je vytváření a obhospodařování podílových fondů. Tyto fondy mohou vykonávat celou řadu dalších činností. Proto také podléhají dohledu a velmi přísné regulaci, prováděné Českou národní bankou. 35 Podílové fondy, zakládané investičními společnostmi se od investičních fondů liší především tím, ţe nejsou samostatnými právními subjekty. Podílové fondy se tedy nemohou spravovat sami, ale musí být zakládány a spravovány některou investiční společností. Investování prostřednictvím podílových fondů probíhá tak, ţe investoři nakupují od investiční společnosti podílové listy (nenakupují akcie jako u investičních fondů). Tím se stávají podílníky na majetku podílových fondů (nestávají se akcionáři jako u investičních fondů). Investiční společnost jim tento majetek za úplatu spravuje, a to svým jménem a na jejich účet v souladu se schváleným statutem podílového fondu. 36 Kolektivní investování prováděné prostřednictvím podílových fondů převládá zejména v kontinentální Evropě a má dvě základní formy: - uzavřené podílové fondy (blíţe v kapitole ) - otevřené podílové fondy (blíţe v kapitole ) 37 2) Investiční fondy Investiční fondy jsou samostatnými právními subjekty kolektivního investování, do nichţ investoři vkládají peněţní prostředky, které následně investiční fond investuje v souladu s jeho stanovami a statutem do různých druhů investičních instrumentů. Vzhledem ke skutečnosti, ţe se jedná o právnické osoby, mohou být spravované prostřednictvím vlastního managamentu. Existuje ale i moţnost správy investičního fondu prostřednictvím investiční společnosti na základě smluvního vztahu. 38 Na investiční fondy se vztahují přísná licenční a regulační pravidla České národní banky a jejich činnost legislativně upravují tyto právní normy: - zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších novel, - zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu, ve znění pozdějších novel. 35 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. 109 aţ Statut kaţdého podílového fondu schvaluje a souhlas k jeho vytvoření uděluje v České republice Česká národní banka. 37 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. Strana 107 aţ V podmínkách České republiky se jedná o smlouvu o obhospodařování majetku investičního fondu

27 Investiční fondy v České republice jsou subjekty s právní subjektivitou - akciové společnosti, kdy investoři svými vklady nakupují akcie a stávají se akcionáři příslušného investičního fondu, o jehoţ činnosti následně spolurozhodují prostřednictvím svého hlasování na valných hromadách. Existují dva základní typy investičních fondů: - uzavřené investiční fondy (blíţe v kapitole ), - otevřené investiční fondy (blíţe v kapitole ) Penzijní fondy Penzijní fondy jsou právnickými osobami, které jsou v České republice zakládány s právní subjektivitou akciové společnosti. Přehled penzijních fondů je uveden v příloze č. 9. Mohou vydávat pouze akcie na jméno stejné jmenovité hodnoty. Ke vzniku a činnosti fondu je třeba povolení od České národní banky. Hodnota základního kapitálu penzijního fondu musí činit alespoň 50 miliónů korun českých. Penzijní fondy jsou specializované finanční instituce, které jako jediné subjekty smějí provádět penzijní připojištění. Provozování penzijního připojištění je v České republice upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších novel. Někdy je penzijní připojištění chápáno jako forma nadstavby nad systémem důchodového zabezpečení. Dohled nad činností penzijních fondů a činností jejich depozitářů 40 vykonává Česká národní banka, státní dozor nad poskytováním státního příspěvku pak vykonává Ministerstvo financí České republiky. V České republice mají penzijní fondy charakter nezávislých finančních institucí, které jsou obvykle zakládány bankami nebo pojišťovnami. Kromě České republiky se nezávislé penzijní fondy vyskytují například v Chile, Argentině, Kolumbii a Peru. Častěji neţ v podobě nezávislých institucí vznikají ve světě penzijní fondy v podobě zaměstnaneckých penzijních fondů, které zakládají pro své zaměstnance firmy. Svým zaměstnancům přispívají k jejich vkladům, příkladem jsou zaměstnanecké penzijní fondy ve Spojených státech amerických, Velké Británii, Nizozemí nebo Švýcarsku. Vyskytují se i v podobě státních penzijních 39 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s.strana 107 aţ Depozitář eviduje majetek fondu kolektivního investování a kontroluje, zda fond kolektivního investování nakládá s majetkem v souladu s 20, zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších novel. < depozitar-fondu-kolektivniho-investovani.aspx > [cit: ]

28 fondů, zřizovaných státem pro všechny, nebo jen pro vymezený okruh zaměstnanců, kterým společně se zaměstnanci také přispívá. Tyto fondy existují například v Singapuru, Malajsii, Turecku a Egyptě. 41 Kaţdý penzijní fond musí mít ze zákona 42 svůj statut a penzijní plán, které, včetně jejich změn, schvaluje Česká národní banka. Statut obsahuje zejména informace o činnosti penzijního fondu a o charakteru a cílech jeho investiční politiky. Penzijní plán přesně definuje druhy vyplácených dávek, podmínky, které musí být splněny pro jejich získání, způsob výpočtu těchto dávek, výši příspěvků, důvody pro vypovězení smluv a způsob rozdělování výnosu ve prospěch účastníků penzijního připojištění Základní charakteristika finančně poradenských společností Finančně poradenské společnosti jsou právnické osoby, které nemají definovanou právní subjektivitu. Mohou zprostředkovávat všechny druhy produktů finančních institucí pouze v případě, pokud jsou registrovány u České národní banky jako pojišťovací agent 44 a současně i jako investiční zprostředkovatel. 45 Finančně poradenské společnosti sdruţují nezávislé finanční poradce, kterým centrálně poskytují servis v podobě obchodní značky, vzdělávání, zázemí, etického kodexu, analytických sluţeb a smluvních obchodních partnerů v podobě finančních institucí, jejichţ vybrané produkty a sluţby zprostředkovávají klientům. Pojem nezávislý finanční poradce (zprostředkovatel) je poměrně komplikovaný na vysvětlení, protoţe není specifikován v ţádné právní normě, jako například daňový poradce. V podstatě se jedná o ţivnostníka, který je registrován u České národní banky a obdrţel povolení vykonávat podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele 46 a investičního zprostředkovatele. Jeho nezávislost spočívá v tom, ţe není smluvně vázáný ke konkrétní finanční instituci a tudíţ můţe vyuţít konkurenčního boje finančních institucí se kterými spolupracuje prostřednictvím finančně poradenské společnosti. 41 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 360 aţ Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších novel 43 Zpracováno podle Veselá, J. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI a.s s. Strana 660 aţ zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších novel. Příloha č zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších novel. Příloha č zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších novel. Příloha č

29 Závislým finančním poradcem se nazývá obchodní zástupce banky, pojišťovny, obchodníka s cennými papíry či kolektivních investorů. Není obvyklé, aby tento finanční poradce odkázal klienta na výhodnější produkt jiné instituce Zpracováno podle < [cit: ]

30 3. Finanční produkty a služby poskytované finančními institucemi a poradenskými společnostmi v ČR 3.1. Produkty a služby komerčních bank Bankovní produkty 48 jsou ještě uţším pojmem neţ termín bankovní obchody. Lze za ně povaţovat pouze bankovní obchody cílené výhradně na klienty bez ohledu na jejich obsahovou podstatu. Termín bankovní obchody můţe představovat buď finančně investiční instrument, nebo finanční sluţbu. Bankovní produkty lze primárně rozdělit z pohledu klienta banky do tří skupin z hlediska jejich funkce (účelu) Úvěrové bankovní produkty Mezi nejvýznamnější a nejpouţívanější bankovní retailové úvěrové produkty patří: Spotřebitelské úvěry a půjčky - do této oblasti jsou zahrnovány především úvěry, jejichţ poskytování souvisí se snahou obchodních bank uspokojit úvěrové potřeby především fyzických osob, zejména na nákup zboţí dlouhodobé spotřeby nebo k zaplacení určitých 48 Pojem bankovní produkty vznikl ve spojených státech amerických, je uţíván celosvětově. 49 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. Strana 79 aţ

31 druhů sluţeb (dovolené, vzdělání a podobně). Těchto úvěrů je poskytováno velké mnoţství, proto existuje snaha obchodních bank proces jejich schvalování co nejvíce zefektivnit. Spotřebitelské úvěry jsou nejčastěji poskytovány buď ve formě hotovosti, šeku, případně otevřením kontokorentního účtu klientovi. Jedná se výhradně o úvěry peněžní, většinou krátkodobé a střednědobé. V některých případech mohou být poskytované úvěry i dlouhodobé. Nejčastěji jsou tyto úvěry jištěné ručením jiné fyzické osoby, takzvaným ručitelem. Kreditní úvěry jsou poskytovány ve formě běţného účtu s kreditní kartou. Tyto úvěry jsou specifické tím, ţe mají trvalý úvěrový rámec, který má předem určené bezúročné období. Po splacení tohoto úvěru je opětovně doplněný úvěrový rámec a připravený k čerpání. Tyto úvěry jsou specifické vysokým úročením. Kontokorentní úvěry charakterizuje schopnost klienta banky jít do minusového zůstatku na běţném účtu klienta, který je zatíţen kontokorentní smlouvou. Dle zůstatku na tomto účtu se klient vystavuje vůči bance v postavení věřitele nebo dluţníka. Pokud je zůstatek na kontokorentním účtu klienta v záporné hodnotě, je klient dluţník, v opačném případě je klient věřitelem banky. 50 Kontokorentní úvěry jsou úvěry krátkodobé. Podle podmínek jednotlivých úvěrových smluv musí být kaţdý úvěr tohoto typu minimálně jednou ročně splacen, respektive alespoň jednou ročně musí účet vykazovat nulu a to i s veškerými zaúčtovanými poloţkami, včetně poplatků a úroků. Charakteristické pro kontokorentní úvěry je jejich poměrně vysoké úročení a vysoké sankční poplatky za překročení úvěrového rámce 51. Úvěry ze stavebního spoření jsou specifické svou přísnou účelností na výstavbu, koupi, rekonstrukci, modernizaci, vybavení nemovitosti určené k bydlení jako jsou rodinné domy, byty, na vyřešení majetkových podílů i na nákup druţstevního podílu bytového druţstva. Stavební spořitelny na českém trhu mohou poskytovat i překlenovací úvěry, které slouţí k urychlenému řešení bytových potřeb účastníka, který ještě nesplnil podmínky pro přidělení cílové částky. Některé stavební spořitelny nabízejí tímto způsobem financování bytových potřeb aţ do výše 100% záměru při dostatečné bonitě klienta Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. Strana 83 a Úvěrový rámec je vyčíslená částka, která je nedílnou součástí úvěrové smlouvy. 52 Zpracováno podle Kolektiv autorů, Bankovnictví. 6. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola a. s s. Strana 90 aţ

32 Hypoteční úvěry jsou dlouhodobými finančními úvěry, které jsou kryty zástavou nemovitostí. Ţádost o jejich poskytnutí musí být proto doloţena dokladem, potvrzujícím její vlastnictví. Po předloţení všech potřebných dokladů zajistí banka nejprve odhad ceny nemovitosti a zejména prověří, zda na předmětnou nemovitost není v katastru nemovitostí zaneseno nějaké břemeno. Po splnění mnoha dalších podmínek, jako je například pojištění nemovitosti, zanesení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí a podobně, banka vyplácí dohodnutou peněţní částku. V praxi banky rozlišují hypoteční úvěry dle účelu financování na účelové a neúčelové hypoteční úvěry Vkladové (depozitní) retailové bankovní produkty Mezi nejvýznamnější a nejpouţívanější vkladové bankovní produkty patří: I. Vklady na bankovních účtech Bankovní účet lze obecně charakterizovat jako účet pohledávek a závazků banky, vyplývajících z jejich vztahů s klientem. Banky vedou svým klientům různé druhy účtů, z nichţ ty, které souvisejí s ukládáním peněţních prostředků jejich klientů, jsou následující: 1) Běžný účet Tento druh účtu, někdy téţ označovaný jako konto, je povaţován za nejvýznamnější a nejvíce vyuţívaný druh klientského bankovního účtu. Jeho zřízení je totiž předpokladem pro užívání celé řady bankovních produktů, přičemţ většinou slouţí k likvidnímu uloţení dočasně volných peněţních prostředků a k provádění bezhotovostního platebního styku, vyuţívají jej jak právnické, tak i fyzické osoby. Běţné účty jsou sice bankou úročeny, avšak úroková sazba tohoto úročení zpravidla bývá minimální vzhledem k tomu, ţe hlavním důvodem jejich zřizování je provádění bezhotovostního platebního styku, z čehoţ vyplývá, ţe 53 Zpracováno podle Pavelka, F., Bardová, D., Opltalová, R., Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s. 279 s. 80 aţ

33 na nich uloţené peněţní prostředky musí být volně disponibilní (vklady na viděnou ). Proto také většina klientů na nich udrţuje svůj vklad pouze v nezbytně nutné výši, ovšem dostatečné k zajištění platebního styku, který klient v budoucnu předpokládá. 54 2) Vkladový (depozitní) účet Za charakteristický rys vkladových účtů lze povaţovat především to, ţe většině klientů slouţí k ukládání jejich dočasně volných peněţních prostředků s cílem dosáhnout úrokového výnosu. Firmám slouţí k akumulaci peněz na investiční akce, domácnostem pak ke spoření. Z těchto důvodů bývají vkladové účty uzpůsobeny k tomu, aby na nich bylo moţno vést nejenom vklady na viděnou, ale především vklady termínované, u nichţ se klient dobrovolně zavazuje k tomu, ţe po určité časové období nebude s vkladem disponovat. Pro banku jsou výhodné, protoţe zvyšují její likviditu bez toho, aby měla povinnost na nich uloţené peněţní prostředky na ţádost klienta ihned vyplatit. Z tohoto důvodu jsou také bankou výše úročeny. 55 a) Termínované vklady na pevně sjednaný termín splatnosti Jejich vyplácení bývá předem sjednáno k přesně stanovenému datu nebo období, přičemţ lze zároveň sjednat i jejich automatické obnovení za aktuální úrokové sazby, platné v době jeho obnovení. Ty se mění podle předem dohodnuté referenční úrokové sazby, na kterou je úroková sazba příslušného vkladu vázána. 56 b) Termínované vklady s výpovědní lhůtou U těchto vkladů je pravidlem, ţe chce-li si vkladatel vyzvednout svůj vklad, je povinen to bance předem oznámit. Vklad má potom k dispozici až po uplynutí stanovené výpovědní lhůty. U termínovaných vkladů dále zpravidla platí, ţe čím delší je dohodnutý termín splatnosti, respektive na čím delší výpovědní lhůtu vkladatel přistoupí, tím vyšší úročení vkladu banka poskytne. V případě výběru vkladu před termínem účtuje ovšem banka komitentovi poměrně vysoký poplatek z důvodu nedodrţení sjednaných podmínek uzavřené smlouvy. II. Vklady na vkladních knížkách Jedná se o tradiční formu úsporných vkladů především fyzických osob, ale v současné době není vyhledávaným produktem. Vkladní kníţka je bankovní dokument, který umoţňuje jeho 54 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. Strana 85 aţ Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. Strana 86 aţ Jde o takzvanou trţní referenční úrokovou sazbu obchodní banky, nebo o diskontní sazbu centrální banky, některou mezibankovní úrokovou sazbu (například PRIBOR) a podobně

34 majiteli disponovat s obnosem, uvedeným v kníţce. Značnou nevýhodou vkladních kníţek oproti bankovním účtům je ta skutečnost, ţe přestoţe většina obchodních bank jiţ umoţňuje jejich majitelům poukazovat na ně platby v rámci bezhotovostního platebního styku, dispozice s vkladem, je moţná pouze po jejím předložení na přepážce příslušné obchodní banky. 1) Vkladové knížky úročené Velikost jejich úročení závisí na stanovené úrokové sazbě, která můţe být proti její základní výši zpravidla zvýšena sjednáním výpovědní lhůty, čímţ se z vypovězené částky stává termínovaný vklad. 57 2) Vkladní knížky výherní U těchto vkladních kníţek bývá úročení nahrazeno systémem výher, připisovaných majitelům těchto vkladních kníţek na základě výsledků pravidelně prováděného slosování a s přihlédnutím k průměrné výši vkladu za příslušné slosovací období. III. Speciální druhy úsporných vkladů Na finančním trhu se můţeme setkat s celou řadou dalších druhů speciálně situovaných vkladů. Jejich zavádění do bankovní praxe souvisí se skutečností, ţe obchodní banky jsou jiţ v současné době většinou součástí podstatně větších a z hlediska nabízených finančních produktů a sluţeb velmi široce orientovaných finančních skupin. Konkrétní formy a podmínky stanovené pro tyto speciální druhy úsporných vkladů však musí být vţdy v souladu s legislativou příslušného státu. 1) Spoření účelová (účelové vklady) Jedná se o různé druhy účelově zaměřených spoření (vkladů), podporovaných v některých případech státem, který jejich prostřednictvím napomáhá realizaci svých cílů, zejména v sociální politice. V různých státech proto mohou být různě zaměřena, nejčastěji se však týkají problematiky bydlení a podobně. V České republice je moţno za účelové spoření 57 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. Strana 85 aţ

35 povaţovat stavební spoření. Jedná se o spoření fyzických osob spojené s poskytováním úvěru a státního příspěvku. Provozovatelem účelového spoření můţe být pouze banka, které byla udělena příslušná licence, na jejímţ základě se nazývá stavební spořitelnou. 58 2) Majetková spoření Tyto produkty neslouţí vkladatelům pouze ke spoření, ale i k investování naspořených finančních instrumentů do různých druhů finančně investičních instrumentů, především do cenných papírů, které vkladateli nakupuje a po celou dobu trvání spoření obhospodařuje obchodní banka. 59 3) Spoření spojená se životním pojištěním Podstatou tohoto produktu je, ţe vklady volných finančních prostředků se dělí na dvě sloţky sloţku pojistné ochrany a sloţku spořící. Složka pojistné ochrany slouţí ke krytí ţivotních rizik klienta. Druhou, spořicí složkou, se rozumí ukládání volných finančních prostředků dlouhodobého charakteru a jejich následné investování na finančním trhu. Ţivotní pojištění se spořící sloţkou se v České republice nejčastěji uţívá ve formě investičního ţivotního pojištění nebo kapitálového ţivotního pojištění Ostatní bankovní produkty Komerční banky mino úvěrových a vkladových obchodů poskytují i jiné bankovní produkty, mezi které na straně aktiv patří například neutrální bankovní operace, kdy komerční banka nevystupuje v pozici věřitele ani dluţníka. Jedná se především o operace zprostředkování platebního styku, zúčtovací a směnárenské, dále sluţby zprostředkovatelské, depotní, poradenské, informační, konzultační, devizové a sluţby jiné. V těchto případech se jedná o produkty a sluţby, které mohou poskytovat i jiné právnické osoby či fyzické osoby podnikatelé (ţivnostníci). Mezi ostatní bankovní produkty patří i celá řada produktů nebo sluţeb poskytovaných v rámci finančních skupin. Finanční skupinou je soubor finančních institucí, kde mateřskou společností bývají komerční banky, které v rámci zvyšování finanční efektivity zakládají dceřiné společnosti v podobě pojišťoven, investičních společností, leasingových společností a podobně. Tyto skupiny dohromady poskytují nejen všechny uvedené bankovní činnosti, ale i 58 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s.strana 90 aţ Při poskytování produktů tohoto typu legislativa vyţaduje licenci obchodníka s cennými papíry udělenou Českou národní bankou

36 činnosti příslušející jiným finančním institucím, které mohou vhodně kombinovat. 60 Pro tuto činnost se uţívá pojem cross-selling, kříţový prodej Produkty a služby poskytované komerčními pojišťovnami Pojišťovny se člení z hlediska šíře zaměření jejich činností na pojišťovny specializované a pojišťovny univerzální. Specializované pojišťovny jsou takové pojišťovny, které se specializují pouze na určitý druh nebo odvětví pojištění, nebo pouze na pojištění určitých druhů rizik, popřípadě na některé skupiny pojištěnců. Universální pojišťovny pojišťují v podstatě všechny druhy rizik, neboli rizika v odvětví ţivotního i neţivotního pojištění Životní pojištění Ţivotní pojištění lze charakterizovat jako pojistný produkt, jehoţ posláním je jednak chránit blízké osoby pojištěného a pomoci samotnému pojištěnému před finančními důsledky moţné negativní nahodilé události, v důsledku které dojde k závaţné změně jeho postavení ve společnosti, spojené s poklesem příjmů. V rámci ţivotního pojištění bývají pojišťována dvě základní rizika, a to riziko smrti a riziko doţití, často bývají vzájemně kombinována. 1) Pojištění pro případ smrti je určeno ke krytí rizika úmrtí. Jeho podstata spočívá v tom, ţe pokud by v době platnosti pojistné smlouvy pojištěný zemřel, bude osobám, jeţ určil v pojistné smlouvě, vyplacena sjednaná pojistná částka. Jedná se o druh takzvaného rizikového pojištění neobsahující spořící složku, takţe pokud 60 V České republice se finanční skupiny skládají ze všech moţných kombinací univerzálních bank, hypotečních bank, stavebních spořitelen, leasingových společností, faktoringových a forfaitingových společností a některých specializovaně obsluţných firem jako například realitních kanceláří. 61 Zpracováno podle Rejnuš, O., Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o s. Strana 89 aţ

37 pojištěný v době platnosti pojistné smlouvy nezemře, pojištění zanikne bez výplaty pojistného plnění. 62 2) Pojištění pro případ dožití je druh pojištění, u kterého pojišťovna poskytuje pojistné plnění v případě, ţe se pojištěný doţije dohodnutého věku. Toto pojištění je uzavíráno tehdy, pokud se klient rozhodne do budoucna finančně zajistit, nejčastěji na dobu po ukončení aktivní výdělečné činnosti, kdy z pravidla dochází ke sníţení jeho stávající ţivotní úrovně. Jedná se tedy rovněţ o druh pojištění, u kterého nemusí (v případě úmrtí pojištěného) dojít k pojistnému plnění, nicméně pojišťovna musí po dobu trvání pojistné smlouvy s výplatou pojistného plnění počítat. Jedná se o pojištění s rezervotvornou sloţkou. Velikost rezervotvorné sloţky musí odpovídat dohodnutému pojistnému plnění v případě doţití. 3) Smíšené životní pojištění je druh ţivotního pojištění, který zahrnuje oba předchozí typy pojištění, pojištění pro případ smrti a pojištění pro případ doţití (často bývá doplněno o pojištění úrazové a invalidní 63 ). U smíšeného ţivotního pojištění je pojišťovna povinna realizovat pojistné plnění a proto musí pojišťovna na kaţdou pojistnou smlouvu vytvářet zvláštní pojistnou technickou rezervu. a) Kapitálové životní pojištění je klasickou formou smíšeného ţivotního pojištění. Základním charakteristickým rysem je především garance pojišťovny na minimální výnosnost vloţených prostředků (garantované zhodnocení spořící sloţky). Klient nemůţe investování svých dočasně volných finančních prostředků nijak ovlivňovat. Základním kritériem investiční politiky dané pojišťovny je hlavně bezpečnost zpravovaného portfolia, která se odráţí v niţší úrokové míře. b) Investiční životní pojištění je druh smíšeného ţivotního pojištění, lišící se od kapitálového ţivotního pojištění tím, ţe umoţňuje klientům zvolit si svoji investiční strategii a tím ovlivňovat výnosnost investiční sloţky svého pojištění. Pojišťovna negarantuje minimální výši zhodnocení vloţených prostředků a trţní riziko spojené s tímto produktem přechází na klienta. Ţivotní pojištění je v České republice podporováno státem. 62 Zpracováno podle Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2 vyd. Praha: Ekopress, s. r. o., s. Strana Pojištění invalidní zajišťuje pojištěnému v případě vzniku jeho invalidity nárok na invalidní důchod nebo na zproštění od placení pojistného na ţivotní pojištění (v rámci, kterého je uzavíráno) a to aţ do skončení doby trvání uzavřené smlouvy. 64 Státní podpora je v podobě moţnosti odčítat si pojistné od základu daně z příjmu do výše / rok, (údaj platný v roce 2011). 65 Zpracováno podle Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2 vyd. Praha: Ekopress, s. r. o., s. Strana 103 aţ

38 Neživotní pojištění Neţivotní pojištění zahrnuje širokou škálu rizik, které mohou poškodit zdraví či majetek. Z tohoto důvodu je neţivotní pojištění strukturováno do následujících skupin. Pojištění úrazová poskytují plnění v případech, kdy pojištěnému v důsledku úrazu nastane přechodné nebo trvalé tělesné poškození, popřípadě dojde ke smrti pojištěného. Komerční zdravotní pojištění se uplatňuje buď jako doplněk všeobecného zdravotního pojištění či nemocenského pojištění pro případy, které nejsou obsaţeny v povinném zdravotním pojištění, nebo pokud má pojištěný zájem o vyšší rozsah pojistného krytí, neţ které poskytuje povinné zdravotní pojištění. Pojištění majetková kryjí rizika spojená s případným vznikem škod na majetku. Jedná se o celou škálu druhů pojistných produktů, například havarijní pojištění, povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění nemovitostí, pojištění strojů a jiné. Pojištění odpovědnosti kryjí rizika v případech, kdy pojištěný způsobí svou činností jinému subjektu škody na ţivotě, zdraví, majetku, nebo pojištěný způsobí finanční škody, za které pojištěný odpovídá poškozenému. Pro všechny druhy neţivotního pojištění je společné, ţe pojišťovna poskytuje pojistné plnění pouze v těch případech, kdy dojde k pojistné události, které je předmětem pojistné smlouvy, přičemţ není zřejmé, zda vůbec po dobu trvání konkrétní pojistné smlouvy se daná událost vyskytne a pokud ano, tak kolikrát se daná událost můţe opakovat Zpracováno podle Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2 vyd. Praha: Ekopress, s. r. o., s. Strana 104 aţ