Dopady finanční krize na bankovní trh ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managamentu firem a institucí Dopady finanční krize na bankovní trh ČR Bakalářská práce Autor: Lucie Kolihová Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Praha Duben, 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Dlouhém Újezdě dne Lucie Kolihová

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat paní Ing. Heleně Cetlové za odbornou pomoc při zpracovávání bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat panu PhDr. Karlu Preussovi CSc. za náměty a odborné rady.

4 Anotace práce Bakalářské práce analyzuje krizi jako ekonomický jev a zároveň rozebírá její dopad na bankovní trh České republiky. Práce obsahuje obecné vysvětlení pojmu krize a dalších pojmů, které s ní úzce souvisí. Dále práce popisuje obecné příčiny a průběh krizí, jak krize vzniká a jaké jsou její důsledky. Analyzuje hlavní světové krize v průběhu historie. Třetí kapitola je stěţejní kapitolou práce a je zaměřena na analýzu příčin a průběh současné světové finanční krize a její dopad na bankovní trh v České republice. Poslední kapitola této bakalářské práce se zabývá různými moţnostmi předcházení krizím a protikrizovými opatřeními přijaté vládou. Také zmiňuje moţnosti bank, jak budoucím krizím předejít nebo alespoň zmírnit jejich dopady. Annotation The bachelor thesis analyse the crisis as the economical appearance and construe its impact to the bank market in the Czech Republic too. The thesis contain the explanation of the word crisis in general and other ideas which are connected with it. This thesis describe the general reasons and the process of crises, how the crisis start and its results. It analyse the main world crisis in past. The third kapitol is the fundamental chapter of the thesis and is localized to the analyses of the reasons and the process of the present world financial crisis and its impacts to the bank market in the Czech Republic. The last chapter of this bachelor thesis is considered with the different possibilities how to prevent the crises and the arrangements which were accepted by the goverment. It mention the possibilities of the bank, how to prevent the future crises or how to reduce its impacts.

5 Obsah Úvod Pojem krize Teorie hospodářského cyklu Příčiny finančních krizí Průběh finančních krizí Historie finančních krizí Přehled finančních krizí ve světě Velká deprese ( ) Krize ( ) Krize švédského modelu Krize italských bank Mexická bankovní krize Rozsáhlá bankovní krize v Japonsku Krize v Thajsku a ostatních asijských zemích Ostatní světové bankovní krize Islandská finanční krize Vývoj bankovnictví v Československu Historie krizových situací v českém bankovním sektoru Vývoj bankovnictví v ČSR Analýza současné krize Historie současné krize Hlavní příčiny krize Hlavní příčiny problémů bank v ČR Analýza dopadů finanční krize na bankovní trh Analýza dopadů finanční krize na banky v ČR ČSOB Česká spořitelna Komerční banka UniCredit Bank Porovnání vybraných bank v ČR Protikrizová opatření Moţnosti předcházení krizím Bankovní dohled Federální rezervní systém (FED) Návrhy jednotlivých subjektů na řešení krize Řešení krizových situací NERV, Protikrizová opatření...72 Závěr...77 Seznam literatury...79 Seznam použitých tabulek a grafů 81 5

6 Úvod Hospodářské krize jsou makroekonomickým jevem, který se v trţních ekonomikách několik století s pravidelností opakuje a je předmětem většiny zkoumání a ekonomických teorií. Způsoby řešení krizí jsou předmětem hlavních ekonomických koncepcí, představujících liberální přístupy aţ po přístupy podporující silnou ekonomickou regulaci. Cílem práce je zanalyzovat příčiny a důsledky finanční krize, včetně protikrizových opatření v bankovní sféře. Nejprve je práce věnována popisu uţitečných základních pojmů, které s touto problematikou úzce souvisejí a čtenářům bakalářské práce pomohou lépe pochopit problematiku finančních krizí. Finanční krize nemá dopady pouze na ekonomickou situaci dané země, ale hlavně na lidi, kteří v ní ţijí. Nejhorším dopadem finanční krize je prudký nárůst nezaměstnanosti. Nyní zpět k popisovaným pojmům. Jednalo se o vysvětlení hospodářského cyklu, hrubého domácího produktu, zachycení čtyř fází hospodářského cyklu a jejich stručné popsání. V této kapitole je také definována podstata a druhy finančních krizí, příčiny vzniku a jejich průběh. Nyní jiţ čtenář ví, co vše pojem krize obsahuje a co je jeho podstatou, tak se nyní seznámí s historií krizových situací. Samozřejmě je v bakalářské práci velice podrobně popsána Velká deprese, která byla největší a nejznámější krizí v historii. Tato krize měla dopady na téměř všechny země na světě. Po celém světě nastala masová nezaměstnanost a zhroucení mezinárodního obchodu a prudký propad investic. Mezi další krize patří krize ve Švédsku, krize italských bank, mexická bankovní krize, rozsáhlá bankovní krize v Japonsku, krize v Thajsku a jiných asijských zemích a v neposlední řadě současná islandská finanční krize. Také jsou zde krátce nastíněny krizové situace v československém bankovním sektoru a vývoji bankovnictví v ČSR. Třetí kapitola se zaobírá historií současné krize. Také je zde uvedeno, jak vůbec tato krize vznikla a jelikoţ tématem této bakalářské práce jsou dopady na bankovní trh, tak jsou zde také základní rysy bankovní činnosti a jaké jsou hlavní příčiny problémů bank v ČR. Po této teoretické části následuje analýza skutečných dopadů finanční krize na bankovní sektor ČR. Z analýzy vyplynulo, ţe krize se nejvíce projevila mezi lety 2006 a 2007 v propadu zisku bank. V následujících letech se však bankám jiţ podařilo svůj zisk udrţet relativně na stabilní úrovni. Další dopad krize se projevil v poskytování úvěrů na bydlení, který také zaznamenaly banky mezi roky 2006 a Však na hlavní činnosti bank, na poskytování úvěrů (jiných neţ na bydlení) a přijímání vkladů, neměla finanční krize ţádný dopad. Krize se neprojevila ani co do počtu klientů či zaměstnanců bank. 6

7 V poslední kapitole jsou popsány moţnosti, jak dalším krizím předejít. Také je zmíněn bankovní dohled, který má za úkol ochránit banky od krizí pomocí různých opatření. V USA plní tento úkol Federální rezervní systém. Ve spojitosti s finanční krizí je také nutné zmínit Národní ekonomickou radu vlády (NERV), která společně s ministerstvem financí zpracovala protikrizová opatření do tzv. protikrizového balíčku, který má pomoci naší zemi zmírnit dopady finanční krize na ekonomiku a obyvatelstvo. Veškeré tyto informace naleznete podrobně rozpracované v mojí bakalářské práci, kterou Vám předkládám. Metodologie práce Bylo těţké se rozhodnout, co vše do bakalářské práce zahrnu. Ačkoliv se mi z počátku zdálo těţké sehnat potřebné mnoţství knih a jiných vhodných odborných materiálů, nakonec jsem měla problémy vybrat z toho nepřeberného mnoţství podkladů ty, které zapracuji do své bakalářské práce. Uvědomuji si, ţe je má práce velice rozsáhlá, ale myslím si, ţe v ní najdete samé důleţité informace k této problematice. První kapitola je věnována vysvětlení základních pojmů, které souvisejí s pojmem krize. Druhá kapitola se zabývá popisem krizí v historii jak v zahraničí, tak v ČSR a ČR. Třetí kapitola je analytickou kapitolou předkládané bakalářské práce. Analyzují se zde dopady finanční krize na bankovní sektor v ČR. Tudíţ v této bakalářské práce nenaleznete dopady na zahraniční banky. Banky jsou analyzovány z ekonomických údajů (kapitálová přiměřenost, zisk, počet vkladů a úvěrů) a ze statistických údajů (počet klientů, počet zaměstnanců). A poslední kapitola je opět kapitolou popisovací, kde jsou popsána protikrizová opatření a moţnosti, jak krizím předcházet. 7

8 1. Pojem krize 1.1 Teorie hospodářského cyklu Obecné pojetí hospodářského cyklu lze pojmout z několika hledisek. Prvním hlediskem je fakt, zda sou spouštěcím mechanismem změn v ekonomice síly vnitřní či vnější. Dalším způsobem pojetí hospodářského cyklu je jestli se jedná o rozdělení na monetární, u kterého peníze mají klíčový vliv na změna ekonomické aktivity, a na teorii, která za určující sílu cyklického pohybu pokládá reálné faktory. Třetím způsobem uspořádání teorií hospodářského cyklu je hledisko chronologické. Základní definice hospodářského cyklu Existuje mnoho definic hospodářského cyklu. Zde jsou zmíněné alespoň některé. Hospodářský cyklus je zpravidla definován jako soubor výkyvů agregátní ekonomické aktivity, aproximované HDP v reálném vyjádření. Toto výkyvné chování ekonomické aktivity jako celku je předmětem teorie hospodářského cyklu. Pojem cyklus zahrnuje existenci vzestupné a sestupné fáze ekonomické aktivity a vyjadřuje také opakovatelnost sekvencí jeho fází, které však nemají periodickou povahu. 1 Další definice můţe znít takto. Při hospodářském cyklu dochází ke kolísání ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Cyklem se nazývá nepravidelné střídání relativního růstu a relativního poklesu. Toto kolísání je měřeno pomocí hrubého domácího produktu. 2 Hrubý domácí produkt (HDP) HDP je celková hodnota všech statků a sluţeb vyrobených v dané zemi. Je vyuţíván k měření výkonnosti ekonomiky státu. HDP lze vypočítat třemi moţnými způsob: výrobková metoda výdajová metoda důchodová metoda 1 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus. Praha: Linde, s. ISBN CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus. Praha: Linde, s. ISBN

9 HDP lze rozdělit na: nominální reálný HDP Nominální HDP je vyjádřen v běţných cenách daného roku. V jeho změně je zahrnuta změna fyzického mnoţství produkce i změna cen. A kdeţto reálný HDP je vyjádřen ve stálých cenách zvoleného základního období. V jeho změně je zahrnuta změna pouze fyzického mnoţství produkce. Celý hospodářský cyklus probíhá 8-12 let a pak se opakuje. Hospodářský cyklus se sleduje čtvrtletně. 3 Rozdělení hospodářských cyklů podle času: 1. krátkodobé kolísání produkce - k tomu dochází v některých specifických odvětví, které mají sezónní práci 2. střednědobé cykly s délkou fází několik let 3. dlouhé vlny v ekonomické aktivitě, které trvají několik desítek let - k těm dochází například kdyţ podnik prochází inovacemi, technickým pokrokem, nebo vědecký rozmach Mezi důsledky hospodářských cyklů se řadí: nezaměstnanost, ztráta produkce, pokles ţivotní úrovně a s tím související politické důsledky. Délka hospodářského cyklu je měřena počtem čtvrtletí (případně měsíců) od jeho vrcholu po vrchol následujícího cyklu. Hloubka hospodářského cyklu vyjadřuje maximální vzdálenost mezi pozitivními a negativními produkčními mezerami kaţdého cyklu. 3 To, ţe se sleduje je věc většiny zemí po celá desetiletí. 9

10 Hospodářský cyklus je moţné popsat jako posloupnost čtyř fází, které jsou: dno, expanze, vrchol kontrakce. Průběh těchto čtyř fází zachycuje vývoj reálného produktu v čase, který kolísá okolo potenciálního produktu. Dno (sedlo) Dno je fáze, kdy hospodářská aktivita a reálný produkt zpomalí či poklesne na svou nejniţší úroveň. Jestliţe je pokles hospodářské aktivity příliš prudký či dlouhý, pak se spíše jedná o depresi neţ o dno. Sedlo je charakterizováno nevyuţitými kapacitami, zvýšenou mírou nezaměstnanost a nízkou mírou poptávky. Zisky firem a institucí jsou velice nízké nebo záporné. Predikce budoucího vývoje je velice nejistá a firmy nejsou ochotny podstupovat přílišné riziko spojené například se zaváděním nového produktu či vstupu na nové trhy. Expanze (oživení, konjunktura) Tato fáze hospodářského cyklu následuje po dosaţení dna. Bývá zpravidla charakterizována poklesem míry nezaměstnanosti, růstem spotřebitelské poptávky a optimističtější výhledy na budoucnost ekonomického vývoje. Firmy začínají postupně realizovat investiční projekty, které se jim dříve zdály být rizikové. Poptávka po produktech roste, čímţ roste i produkce a tím se zvyšuje zaměstnanost. Čím blíţe je ale expanze ekonomické aktivity svému vrcholu, tím je zpravidla kaţdá dodatečně produkovaná jednotka zboţí či sluţeb draţší. Vrchol Vrchol je fází, kdy se ekonomická aktivita nachází dočasně na nejvyšší úrovni. Kapacity jsou ekonomiky zcela vyuţity a začíná se pomalu projevovat nedostatek kvalifikované pracovní síly. Velké investice vyčerpávají existující úspory a začíná vznikat poptávka po finančních fondech. Ceny rostou, protoţe se zvyšuje poptávka po zboţí nebo sluţbách. Horním bodem obratu je označován konec vrcholu a za tímto bodem přechází ekonomika do sestupné fáze. 10

11 Kontrakce (sestupná fáze, pokles, zpomalení, propad, recese) Kontrakce je charakteristická zpomalením růstu či poklesem HDP. Firmy se začínají dostávat do finančních potíţí, jejich zisky klesají, realizované investice nepřinášejí očekávané výnosy. Míra realizace nových projektů se také sniţuje a poptávka také klesá. Tyto sestupné a vzestupné pohyby národohospodářských veličin tvoří hospodářský cyklus a sled výkyvů se neustále opakuje. Cyklický vývoj je trvalou součástí fungování trţní ekonomiky. Podstata finančních krizí Mezinárodní měnový fond definuje pojem finanční krize jako přerůstání důsledků měnové nebo bankovní krize do nepříznivých efektů v reálné ekonomice. Finanční krize jsou potenciálně těţké rozpady finančních trhů, které mohou mít silné nepříznivé dopady na měnový a hospodářský vývoj. Finanční krize se dají rozdělit na: měnovou, bankovní, dluhovou rozpočtovou. Měnová krize V obecném pojetí se dá měnové krize definovat jako devalvace měny či změny reţimu měnového kurzu doprovázeného úbytkem devizových rezerv. Však podstatou měnové krize je index měnových krizí, který je průměrem pohybu devizového kurzu a devizových rezerv. Index lze vysvětlit takto: krizové období je perioda, ve které hodnota krizového indexu je trojnásobkem standardní odchylky nad či pod průměrnou hodnotou. Pod pojmem měnová krize se rozumí spekulativní útok na určitou měnu ve smyslu útěku od domácí měny k zahraničním měnám, který je vyvolán obavou z moţné devalvace kurzu domácí měny, a tudíţ k poklesu výnosnosti finančních aktiv nenominovaných v postiţené měně. To většinou vede k devalvaci měny, popř. ke změně kurzového reţimu z fixního na flexibilní. 11

12 Bankovní krize Na úplném počátku bankovní krize je nedůvěra k peněţním útvarům doprovázená enormním výběrem peněz, coţ vede k zavření bank a v nejhorším případě aţ k nucené správě. Hlavní příčinou bankovních krizí je nadměrný objem nesplacených úvěrů. Charakteristickým rysem je pak délka bankovní krize, která je zpravidla delší neţ měnová krize. V době, kdy byla ukončena licence bankám s významnějším podílem aktiv na celkové sumě aktiv bankovního sektoru, tak většinou nastává vrchol bankovní krize.vrchol bankovní krize nastane také v případě, kdy začne konsolidační program doprovázený odstraněním špatných úvěrů z bilancí bank. Mezinárodní měnový fond popisuje bankovní krizi jako skutečný nebo potenciální run na banky, který je vyvolaný obavou z neschopnosti bank splácet své závazky. Projevem této krize je buď odliv depozit a následný odklad splácení závazků. K tomuto odlivu nemusí vţdy dojít. Můţe totiţ nastat situace, ţe vláda bankám pomůţe. Dluhová krize Je jedním z nejzávaţnějších projevů finanční krize. Jejich jiným, známým typem je externí dluhová krize, která se projevuje neschopností vlády či firem splácet zahraniční dluh. Druhým příkladem mohou být interní dluhové krize, projevující se vnitřní předluţeností ekonomik a platební neschopností podniků, které mohou vyústit aţ do zablokování úvěrového trhu (credit crunch). Jednotlivé finanční krize se mohou vyskytovat buď samostatně nebo propojeně. Konkrétní příčiny měnových krizí jsou v jednotlivých případech odlišné, většinou však jde o kombinaci příčin způsobujících nadměrný příliv zahraničního kapitálu a existence vnitřní či vnější nerovnováhy v ekonomice. Měnové a bankovní krize jsou většinou spojeny Příčiny finančních krizí Finanční krize mají za důsledek negativní vliv na reálnou ekonomiku, ke kterým patří pokles HDP, sníţení zaměstnanosti atd. Příčiny finančních krizí mohou být následující: 1. Mezi časté příčiny krizí patří chybná měnová politika, která je neslučitelná se systémem pevného měnového kurzu. Tato nevyváţenost se projevuje zejména kdyţ 4 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus. Praha: Linde, s. ISBN

13 vlády provádějí expanzivní fiskální politiku a takto vzniklý dluh veřejných financí je monetizován prostřednictvím centrální banky, která je nucena prodávat své devizové rezervy ve snaze udrţet měnový kurz. Devizové rezervy centrální banky začnou postupně klesat, coţ přiláká měnové spekulanty, kteří na měnu útočí. Tím dojde k dalšímu poklesu devizových rezerv a poté je banka nucena uvolnit měnu a umoţnit jí volnou oscilaci. 2. Další příčinou je finanční panika, která vzniká tehdy, kdyţ věřitelé začnou stahovat krátkodobé půjčky od dluţníků, kteří jsou za normální okolností solventní. Panika můţe nastat za následujících třech podmínek, a to kdyţ: krátkodobá pasiva převyšují krátkodobá aktiva neexistuje ţádný privátní věřitel, který je dostatečně velký na to, aby mohl poskytnout dostatečné mnoţství prostředků na splacení dluhů neexistuje věřitel poslední instance 3. S finanční panikou úzce souvisí tzv. stádový efekt, který má za následek nepřiměřenou reakci finančních trhů na daný podnět, čímţ výrazně roste volatilita na trzích. Počáteční mírný pokles Kurzu měny můţe vyvolat vlnu prodejů a s ní lavinový efekt, který povede aţ k panickému útěku od měny a k drastickému propadu jejího kurzu. Důvodem proč k tomu dochází je existence tzv. vnitřních informací. Všichni investoři nemají stejný přístup ke všem informacím a právě obava, ţe investor, který podnikne výraznou transakci, disponuje nějakou důleţitou informací, můţe spustit celý řetězec nepřiměřených reakcí a rychlých přesunů peněz na devizových trzích. 4. Finanční krize často postihují nejen jednotlivé země, ale mohou se objevit i v řadě jiných zemí, a to s pomocí efektu přelévání. MMF tento jev vysvětluje následujícími třemi vysvětleními: prvním vysvětlením je tzv. monzunový efekt, který znamená to, ţe prostředí vyzařuje určitý nepříznivý vliv, který se šíří přes zasaţené země, a tím přispěje k vytvoření podmínek příznivých pro vypuknutí krize. další moţnost je možnost přenosu krize z jedné země na druhou prostřednictvím vzájemných propojení postiţených ekonomik, a to buď obchodním nebo finančním kanálem 13

14 posledním moţným vysvětlením je čistá nákaza. Věřitelé pod vlivem krize v jedné zemi přehodnocují fundamentální veličiny v jiné zemi. Čistá nákaza sehrála svou roli v asijské krizi, která se rozšířila z Thajska do Indonésie, Malajsie, Filipín a Koreje. 5. Další příčinou finančních krizí můţe být tzv. sebe naplňující efekt, coţ znamená, ţe investoři donutí vládu opustit pevný měnový kurz. Tato finanční krize nemůţe postihnout všechny země a všechny měny. Důleţitou roli zde hraje vláda, jestli dokáţe včas a efektivně bránit svou měnu. Země, která nemá dostatečnou politickou stabilitu a malé devizové rezervy, tak je pochopitelně k takovému útoku náchylnější. Zde je velmi důleţité, zda je vláda skutečně schopna a ochotna udrţet pevný měnový kurz. 6. Finanční krizi můţe také způsobit tržní manipulace. Tento problém je v zásadě podobný sebe naplňujícímu a stádovému efektu. Rozdíl však je ten, ţe lavinový efekt je zcela záměrně vyvolán jedním nebo omezeným počtem investorů. Takovýto investor nejdříve v tichosti získá věřitelskou pozici v dané měně a pak spustí krizi pomocí veřejných prohlášení a prodejů měny. 7. Také splasknutí spekulativní bubliny můţe vyvolat krizi. Spekulativní bublina vzniká v případě, kdyţ spekulanti nakupují finanční aktiva za cenu vyšší neţ je jejich fundamentální hodnota v očekávání následujících kapitálových zisků. Spekulativní bublina je měřena jako odchylka ceny aktiva od jeho fundamentální hodnoty. Splasknutí této bubliny je neočekávané. Účastníci trhu o spekulativní bublině vţdy vědí. 8. V případě nedostatečné regulace bankovního sektoru můţe dojít k morálnímu hazardu coţ znamená, ţe je podceněno riziko a banky se spoléhají na pomoc státu či mezinárodních institucí. Banky mají povoleno provádět velmi rizikové devizové a úvěrové operace a spoléhají se na veřejný sektor. Přílišná rizikovost bankovních operací má velmi často za důsledek mizení vypůjčených prostředků. Banky by se neměly spoléhat na pomoc státu či mezinárodních institucí. Je nutné, aby se předcházelo rizikům pomocí institucí bankovního dohledu, jejichţ úkolem je zabraňovat nesolventnosti bank a morálnímu hazardu. Ve skutečnosti krize nevznikají pouze z jedné z výše uvedených příčin, ale tyto příčiny se překrývají. 14

15 Příčiny krizí se dají také rozdělit na vnitřní a vnější. Na rozdíl mezi těmito příčinami chci poukázat v následujících odstavcích. KRIZE ZPŮSOBENÉ VNITŘNÍMI PŘÍČINAMI Příkladem krize způsobené vnitřními příčinami můţe být situace, kdy management banky uplatňuje zvolenou strategii řízení aktiv a pasiv, a svojí obchodní politikou oslovuje určitý okruh klientů. Volba dobrého managementu by proto měla zabránit vzniku krizí z vnitřních příčin. Ovšem tato dedukce platí pouze za předpokladu politické a ekonomické stability státu a spolehlivém fungování jeho legislativního a informačního systému. I výborný člen managamentu se ale můţe dostat do situace, kdy se musí rozhodovat na základě nevěrohodných informací a v nestabilním prostředí. Jestliţe díky tomu nedokáţe ohodnotit bonitu klientů a sledovat její vývoj v čase, nemůţe se ani vyvarovat růstu podílu rizikových úvěrů. Jestliţe bankám hrozivě rostou klasifikované úvěry, první vysvětlení je třeba hledat v selhání managamentu, které je vţdy hlavní vnitřní příčinou vzniku bankovní krize. Bankovní regulaci a dohledu pak nezbývá neţ omezit volnost úvěrových aktivit bank. Další vnitřní příčinou bankovní krize je nekorektní nebo nedostatečný dohled vlastníků banky. Sem patří přímé nebo zprostředkované proniknutí akcionářů do řad bankovních klientů. Různé pokusy tohoto druhu byly zjištěny právě při rozboru krize malých bank v českém bankovním sektoru: v těchto případech došlo k prosazení levných úvěrů na projekty, na nichţ byly zainteresováni určití akcionáři banky, k celkově netransparentnímu obchodování s cennými papíry nebo k machinacím s akciemi příslušné banky. Mezi vnitřní příčiny bankovních krizí patří také podvody. K největším podvodům došlo v devadesátých letech ve velkých, mezinárodně angaţovaných bankách s ústředím v zemích s vyspělou trţní ekonomikou. Příklady bankovních podvodů K závaţnému podvodu došlo v britské bance Barrings. Přestoţe byla řízena špičkovým managamentem a operace byly podchyceny standardním účetnictvím, auditem a dohledem Bank of England, v letech v docházelo k zastírání narůstajících ztrát z neúspěšných obchodů na devizových trzích, především na singapurské burze. Celková škoda dosáhla 1,4 mil. USD. Banka ji samostatně 15

16 nedokázala finančně vyřešit a byla za symbolickou cenu jedné libry prodána nizozemské bance ING s podmínkou, ţe vyřeší její závazky. Další podvod byl objeven při uzavírání výroční zprávy za fiskální rok v japonském bankovním koncernu Sumitomo. V tomto koncernu byl odhalena dokonce ještě vyšší utajovaná ztráta ve výši 2,6 mld. USD. Vyplynula z rizikových termínových transakcí na londýnském trhu mědi, které probíhaly přes deset let. Počáteční špatný odhad termínových obchodů dovedl strůjce prvního neúspěchu k úsilí nahradit škodu zisky z pozdějších obchodů. Výsledkem ale byla uvedená rekordní ztráta. Bankovní koncern, jehoţ aktiva v roce 1995 přesahovala 500 mld. USD, krizi překonal prodejem části likvidních aktiv a sníţením nominální hodnoty akcií. K třetímu významnému případu podvodného zakrývání ztrát došlo v newyorské pobočce japonské investiční banky Daiwa. Jeden z jejích zaměstnanců proplétal obchody s cennými papíry na účet banky na svůj účet. Bance přivodil ztrátu ve výši 1,1 mld. USD. I tato velká a výkonná banka ztrátu přeţila. Diskutované příčiny vzniku bankovních krizí lze povaţovat za vnitřní, protoţe byly vyvolány vnitřním stavem banky nepřehlednými vlastnickými poměry, nízkou kvalitou řízení a podvodným jednáním zaměstnanců. KRIZE ZPŮSOBENÉ PŘEVÁŢNĚ VNĚJŠÍMI PŘÍČINAMI Vnější příčiny zahrnují různorodé vlivy týkající se prostředí, v němž banky působí. Patří sem vývoj politické situace, volba priorit a nástrojů vládní hospodářské politiky i míra úspěšnosti podnikatelských aktivit na mikroúrovni. To vše ovlivňuje vývoj makroekonomických agregátů a působí na platební bilanci, devizový kurs nebo úrokové sazby. Dále tam patří také mezinárodní a přírodní faktory, a v neposlední řadě i moţnost vnějších zásahů do činnosti bank, kterých se mohou dopouštět vlády, veřejné instituce, politické strany a jiné autoritativní subjekty. V demokratických státech se projevuje např. tehdy, kdyţ se vládě podaří zapojit banky do financování rizikových záměrů hospodářské politiky. Příklady bankovních krizí Zvláštní příklad problematického uskutečňování vládního transformačního programu, provázeném krizí bank, ukázala Paraguay. V této zemi vládl po dobu pětatřiceti let diktátorský generál Alfredo Stroessner. V systému jeho absolutní moci, trvajícím aţ 16

17 do roku 1989, byla centrální banka natolik propojena s finančním hospodařením státu, ţe neexistovala jasná hranice oddělující ji od státního rozpočtu. Centrální banka umoţňovala politickým a podnikatelským prominentům výsadní financování a dokonce vedení účtů a provádění platebních operací v brazilských bankách, čímţ pro vyvolené legalizovala daňové úniky a obcházení devizových předpisů. Vláda vzešlá z demokratických voleb tyto výsady zrušila a oddělila činnosti centrální banky od státního rozpočtu. Vědomí všemocnosti a beztrestnosti vysokých funkcionářů ale přetrvávalo. Projevilo se i u politicky angaţovaného guvernéra centrální banky, který o své vůli rozhodl o vyuţití finančních zdrojů centrální banky k financování komerčních projektů ve výši 300 mil. USD. Příklad centrální banky vedl k uvolnění bankovní disciplíny a nakonec ke korupčním finančním machinacím komerčních bank, které kompromitovaná centrální banka nemohla odhalovat a znemoţňovat. Mnohé komerční banky se díky tomu dostaly do problémové situace: jen v roce 1995 zkrachovaly čtyři regionální banky a šestnáct úvěrových institucí a spořitelen. Řešení vzniklé bankovní krize vyţadovalo politickou vůli a konkrétní záchrannou operaci. Vláda projevila politickou vůli, kdyţ předala celou záleţitost orgánům činným v trestním řízení. Celkem bylo obviněno asi čtyřicet osob a většina, včetně bývalého guvernéra centrální banky, odsouzena v soudním procesu. Vláda současně předloţila parlamentu návrh nového zákona o bankovním dohledu a ve spolupráci s centrální bankou soustředila 450 mil. USD na záchranu ohroţených bank. Přijetí těchto opatření vedlo k nastolení standardního reţimu bankovní regulace a dozoru. Dalším zajímavým příkladem krize způsobené nepříznivým vlivem zrychlené inflace je příklad amerických Savings and Loans Associations (SLA). V USA patří do skupiny nebankovní úvěrových agentur, přestoţe provozují běţné bankovní sluţby. SLA dlouhodobě úvěrují transakce spojené s nemovitostmi a finanční zdroje získávají z krátkodobých vkladů různého původu. Tento systém funguje za předpokladu, ţe úrokové sazby jsou poměrně stabilní a ceny nemovitostí mají stabilní aţ vzestupnou úroveň. Úroková míra tříměsíčních depozit se díky vyšší inflaci v letech pohybovala na vysoké úrovni 12 % aţ 14 %. Dlouhodobé úvěry poskytnuté klientům SLA nemohly takový výnos vyprodukovat. Neschopnost SLA zvládnout úrokové riziko a udrţet si vklady vedla ke krizi likvidity. Sníţení míry inflace na běţnou úroveň po roce 1982 vyvolalo obdobný pokles úrokových sazeb a obnovilo příznivé podmínky pro transakce. V případě SLA byla krize vyvolána jediným vnějším 17

18 faktorem vzestupem míry inflace a jejími důsledky na odlišný vývoj úrokových sazeb krátkodobých vkladů a dlouhodobých úvěrů. Nejvýstiţnějším příkladem evropských bankovních krizí způsobených vnějšími faktory jsou postkomunistické státy. Ve všech těchto státech vznikaly díky rozpadu centrálně řízeného hospodářství obchodní banky, které ovšem zůstaly zcela nebo zčásti ve vlastnictví státu. Liberalizace vstupu do bankovní soustavy zároveň umoţnila vznik zcela nových bank, zpočátku vázaných jen na sloţení určité výše základního kapitálu. Největší hloubky dosáhla bankovní krize na Bulharsko. V Bulharsku pokračovala i v roce 1996 ekonomická deprese. HDP klesl na 10 % a míra inflace se ještě počátkem roku 1997 pohybovala okolo 30 %. Stále více podniků upadalo do platební neschopnosti a podíl klasifikovaných úvěrů na celkových bankovních úvěrech dosáhl zhruba 80 %. Jiţ během roku 1996 se proto deset obchodních bank dostalo do konkurzního řízení a další banky stály na samém pokraji bankrotu, který mohla odvrátit jen vnější pomoc. V ohroţených bankách byl majoritním vlastníkem stát, a problém vnější pomoci proto musela nevyhnutelně řešit vláda.vláda při rozboru situace pochopila, ţe v podmínkách hospodářského poklesu a vysoké inflace nelze banky zachránit rozpočtovou dotací v tuzemské měně. Vyuţila své předchozí zkušenosti a vydala tři dolarové emise státních dluhopisů. Výnos emise, ovlivněný prodejem dluhopisů pod nominální cenou, nakonec dosáhl 400 mil.usd. Vláda předala tyto prostředky Státnímu fondu rekonstrukce a rozvoje. Fond uloţil dolary u centrální banky, která tak získala prostředky v konvertibilní měně na posílení kapitálu ohroţených bank. Jejich čerpání jednotlivými bankami bylo vázáno na předloţení projektu, který by prokázal efektivní vyuţití poskytnutých prostředků. Bulharská vláda tímto způsobem krátkodobě vyřešila fungování bankovního systému, ale na úkor rostoucího zahraničního zadluţení. Dlouhodobé ozdravení bank je nutně podmíněno zastavením ekonomické deprese a uskutečněním privatizace státem vlastněných bank. 5 5 JONÁŠ, Jiří. Bankovní krize a ekonomická transformace : souvislosti mezi ekonomickou transformací, finanční liberalizací a bankovními krizemi. Praha : Management Press, s. ISBN

19 1.3 Průběh finančních krizí Charakteristiku průběhu finanční krize lze nastínit následovně: 1. Ve vývoji ekonomiky postiţené krizí se začnou objevovat problémy, které vyvolávají obavy u finančních investorů ze znehodnocení kurzu dané měny a tím z poklesu výnosnosti jejich finančních aktiv v postiţené měně. Můţe se jednat o problémy jako je například, nadhodnocení reálného měnového kurzu, pokles měnových rezerv, vysoká inflace apod. V jiných případech můţe být ekonomika zdravá a přesto můţe dojít k odlivu finančních aktiv na základě pouhých obav z moţné devalvace měny. 2. Politické otřesy nebo různé ekonomické informace mohou odstartovat odliv kapitálu. Tím vznikne tlak na devalvaci kurzu, kterému se obvykle centrální banky snaţí čelit, a to kurzovými intervencemi a zvýšením úrokových sazeb. 3. Krize se obvykle projeví ve vývoji měnového kurzu, někdy je pouze rozšířeno fluktuační pásmo, jindy je rovnou provedena devalvace měny. Daná měna tím opouští reţim řízeného floatingu a přejde do reţimu volného floatingu. 4. Ekonomika, která je postiţena krizí, se snaţí zabránit dalšímu znehodnocování kurzu: - pomocí úvěrů, zejména z oficiálních zdrojů (např. MMF, SB, vláda apod.) k uspokojení poţadavků věřitelů - opatřeními vlastní hospodářské politiky jako například restriktivní měnovou politikou, která má za úkol zvýšit úrokové sazby a udrţet kapitál v zemi, nebo restriktivní fiskální politikou, která má spolu s měnovou restrikcí utlumit agregátní poptávku a tím i inflaci a deficit běţného účtu, nebo privatizací a deregulací podnikání s cílem zvýšení konkurenceschopnosti domácích výrobců na zahraničních trzích Tato opatření by měla obnovit důvěru zahraničních investorů, a tudíţ i příliv kapitálu do země. 6 6 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus. Praha: Linde, s. ISBN

20 2. Historie finančních krizí 2.1 Přehled finančních krizí ve světě Velká deprese ( ) Velká deprese přinesla neočekávaně hluboký otřes pro světovou ekonomiku. Ve svém nejhorším stádiu přinesla prudký propad investic, masovou nezaměstnanost, zhroucení mezinárodního obchodu. Dá se říci, ţe destabilizovala světový ekonomický systém a tím vznikl prostor pro zásadní politické a sociální změny. Velká deprese začala v USA jako projev domácí recese. Na úplném začátku nastal propad cen akcií na americké burze, který měl za následek sníţení bohatství amerických domácností a následně i pokles jejich spotřeby. Dalším z důvodů krize je i hospodářská politika. Zhruba rok a půl před vypuknutím Velké deprese se stal prezidentem Herbert Hoover ( ). Prezident Hoover prosazoval tvrzení, ţe překonání ekonomických problémů v zásadě vychází ze sebeozdravné schopnosti trţního hospodářství. Vládní aktivity na podporu hospodářství ale neodmítal. Prezident ve svých projevech zdůrazňoval, ţe současný pokles hospodářství má pouze krátkodobý charakter a ubezpečoval veřejnost, aby neztrácela naději. Důleţitou roli v průběhu Velké deprese sehrál i Federální rezervní systém. Fed se řídil měnovými indikátory, které neukazovaly nutnost monetární expanze. V říjnu 1931 Fed dokonce zvýšil diskontní sazbu. Poté, co Velká Británie opustila zlatý standard se Fed snaţil o jeho udrţení, coţ ještě více poškodilo oslabený americký finanční systém. Krize přinesla problémy do bankovnictví. Začalo docházet ke krachům bank a ke sniţování měnové zásoby. Finanční problémy bankám působily především podniky, které nebyly vlivem hospodářského útlumu schopny dostát svým úvěrovým závazkům. Majetek bank se dále sniţoval propadem v akciovém portfoliu. V důsledku bankovní paniky nastal tzv. run na banky, kdy vkladatelé masově vybírají své úspory z bank, čímţ celou situaci v bankovním sektoru zhoršili. Na rozdíl o jiných krizí banky neomezily výplaty vkladů, ale očekávaly přísun peněz od centrální banky. Krach některých bank omezil dostupnost úvěrů, na kterých některé firmy byly závislé a tím nastal krach i těchto firem. Recese v americkém hospodářství zaznamenala propad investic, nárůst nezaměstnanosti a pokles výkonnosti ekonomiky. Na začátku roku 1930 se začala v hospodářství projevovat deflace. 20

21 Mezinárodní zadluţenost států, která vznikla v důsledku první světové války, měla za následek celosvětové šíření Velké deprese. Amerika začala stahovat investice z Evropy, coţ znamenalo pro Evropu problémy. Tato politika zvýšila napětí v mezinárodním finančním systému. Amerika trvala na tom, ţe její spojenci jí musí splatit válečné závazky, coţ vyvolalo řadu kritik. Tento fakt přispěl ke vzniku krize, nestability, nástupu fašismu a vypuknutí druhé světové války. Velká deprese se začala z USA šířit přes mezinárodní obchodní a finanční systém a nabyla celosvětového charakteru. Amerika byla nucena sníţit poptávku, čímţ se sníţil export do USA a poškodilo to vývozce po celém světě. Země se začaly ohrazovat celními bariérami a následně přistoupily i k politikám konkurenčních devalvací, aby podpořily svůj skomírající export. Postupem času došlo k celosvětovému propadu mezinárodního obchodu, k výrazným poklesům ekonomiky a nárůstu nezaměstnanosti. Sníţila se ochota ke vzájemné spolupráci či k nadnárodnímu řešení mezinárodních ekonomických problémů. V 30.letech jiţ nebylo ani stopy po systému vzájemné spolupráce při řešení problémů v mezinárodním finančním systému. Velká deprese v různých zemích měla odlišný průběh. Některé země postihla hluboce jako USA, zatímco v jiných zemích zaznamenaly pouze mírný pokles ekonomické aktivity. Hlubokým propadem ekonomiky byla poznamenána zejména střední Evropa, Německo, Francie, zatímco poměrně s malým propadem vyvázla Velká Británie, Skandinávie a jiţní Evropa. Mezi hlavní příčiny hlubokého poklesu u střední Evropy a Německa patřil především rozpad mezinárodního obchodu zatímco Británie si udrţela dobrou pozici díky svým koloniím a devalvací libry. Nejsilněji byly depresí postiţeny země zlatého bloku, které se neustále snaţily udrţet pevnou paritu vůči zlatu. Mezi tyto země patří Francie, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Polsko a Československo. V Československu nejdříve krize postihla zemědělství a později byl zasaţen i průmysl. V Československu byl velký problém v tom, ţe bylo spíše orientováno na vývoz, takţe zhroucení mezinárodního obchodu v průmyslu vedlo k dost závaţným problémům. Velká deprese představovala důvod pro rozvoj ekonomické teorie. Vysvětlení příčiny této velké deprese se stalo jedním z důleţitých témat. Keynesiánské vysvětlení se opíralo o nedostatečnou agregátní poptávku v hospodářství. Keynesiánci si myslí, ţe propad soukromé spotřeby a investic se v případě utvoření rovnováhy pod potenciálním produktem nevyřeší 21

22 automaticky samoregulací trhů a takový typ deprese můţe přetrvávat i dlouhodobě. Jako řešení prosazovali zvýšení veřejných výdajů za účelem dodání chybějícího poptávkového impulzu do hospodářství. Naopak Monetaristé se domnívají, ţe byla chyba v provedení monetární politiky. Argumentovali na případu USA, ţe centrální banka dopustila koncentraci měnové zásoby a nedostatečnou likviditu v bankovním sektoru, čímţ podlomila stabilitu celého sektoru s hrůznými dopady na celé hospodářství. Velká deprese měla váţné důsledky na chápání role vlády v hospodářské politice. Víra v samoregulující schopnosti ekonomiky byla váţně otřesena a posílily přístupy, které obhajovaly zásahy vlády do fungování hospodářství. Velkou depresi definitivně ukončily až přípravy na druhou světovou válku, kdy vládní zakázky vojenského materiálu stimulovaly agregátní poptávku a likvidovaly nezaměstnanost. Druhá světová válka způsobila v Evropě výraznou destrukcí a velké ztráty na lidských ţivotech, průmyslu a dopravní infrastruktuře. Během války vzrostly vládní výdaje a zvýšila se také míra regulace řady odvětví. Poválečná obnova Evropy byla vedena snahou vyvarovat se chyb, které byly učiněny po první světové válce. Byla zaloţena na vybudování nových institucí na podporu mezinárodního obchodu a stability měnových kurzů. Hlavním úkolem bylo udrţet mír. Ve vztahu k poraţenému Německu a Japonsku byla zvolena politika mírných reparací, důraz byl kladen na obnovu demokracie a podporu trţního hospodářství. Obnově Evropy napomohl tzv. Marshallův plán. Tento program byl vedle ekonomických důvodů motivován i politicky. Tempa hospodářského růstu v poválečné západní Evropě dosahovala vysokých hodnot i díky Marshallovu plánu. V 80. letech došlo v USA a ve Velké Británii k zásadní změně v pojetí hospodářské politiky. Hlavní změnou byl odklon od myšlenek keynesiánství a podpora sniţování daní, deregulace a privatizace. Přechodem z centrálně plánovaných na trţní ekonomiky byl trh poznamenán na počátku 90. let. V té době dosahovala americká ekonomika ve srovnání s japonskou a evropskou výrazně vyšších temp růstu. Japonská ekonomika byla postiţena problémy s deflací, zatímco hlavním problémem v EU byly nepruţné trhy práce. 22

23 Dopady Velké deprese na Velkou Británii a Francii Dopad Velké deprese na Velkou Británii Velká deprese neměla velké dopady na finanční systém Velké Británie, protoţe britský měnový systém byl relativně stabilní. Zásoba peněz klesla pouze mírně, takţe neměla ţádný velký dopad na domácí ekonomickou aktivitu a stabilitu cenové hladiny. Avšak nějaké dopady na ekonomiku Velké Británie Velká deprese měla. V roce 1931 došlo ze strany Bank of England ke zrušení směnitelnosti libry za zlato. Kolaps zlatého standardu umoţnil Británii provést devalvaci, kdy kurz libry poklesl o 40 %. K oţivení britské ekonomiky přispěla Bank of England v roce 1932 tím, ţe zrušila zlatý standard a tím sníţila úrokové sazby na 2 % a udrţela je na této úrovni. Dopad Velké deprese na Francii Velká deprese probíhala ve Francii odlišně jak v jiných zemích na evropském kontinentu. Začala zde později, z počátku dopady nebyly tak velké, protoţe Francie měla stále vysoký podíl zaměstnaných v zemědělství, kde propad poptávky nebyl tak dramatický. Skutečný pokles nezaměstnanosti přišel teprve v roce 1932, kdy přišel propad průmyslové produkce. Situace se začala rychle zhoršovat a v polovině 30. let Francie patřila k nejhůře postiţeným zemím. Francie se snaţil udrţet zlatý standard franku a obavy před inflací vedly v období k deflační politice. Francouzské banky udrţovaly vysoké úrokové míry, coţ vedlo k podnikatelské nedůvěře Krize ( ) Na konci 60. let se začaly objevovat problémy. Hospodářský vývoj v USA výrazně předurčoval vývoj světové ekonomiky. USA začaly vytvářet vysoké rozpočtové deficity v důsledku navýšených sociálních programů a války ve Vietnamu. Rozpočtová situace vyţadovala zvýšení daní s cílem nového nastolení fiskální a makroekonomické stability. Naopak německá Bundesbanka udrţovala nízkou inflaci a vysoké úrokové sazby. Tyto faktory tlačily na zhodnocení německé marky vůči americkému dolaru. Udrţení fixních kurzů vyţadovalo buď koordinaci politik, nebo úpravu parity. Ani k jednomu z daných řešení nebyly tehdejší vlády ochotny přistoupit, proto došlo k několika spekulativním útokům na 7 TOMEŠ, Zdeněk a kol.. Hospodářská politika Praha: Beck, s. ISBN

24 měnové kurzy. USA zrušily směnitelnost dolaru za zlato v roce 1971 a postupem času došlo k rozvolnění systému pevných měnových kurzů ve světové ekonomice a k postupnému přechodu na systém volně plovoucích kurzů, který byl zatíţen vyšší mírou volatility. Tabulka č. 1: Vývoj úrokových sazeb a inflace v USA a SRN Parametry USA 4,28 4,92 5,07 5,65 6,67 7,35 6,16 6,21 6,83 7,56 7,99 úr. sazby USA inflace 1,7 2,7 3,2 4,1 5,4 5,6 4,4 3,4 6,2 10,9 9,4 Kurz DEM/USD 2,04 2,04 2,04 2,04 2,01 1,86 1,78 1,63 1,37 1,32 1,26 SRN inflace 3,1 3,6 1,8 1,4 1,7 3,6 5,1 5,6 7,0 6,8 5,9 SRN úr.sazby 7,05 8,13 6,96 6,45 6,84 8,32 7,99 7,88 9,31 10,4 8,68 Pramen: OECD Factbook (2007) Ekonomickou situaci v 70. letech významně ovlivnily také ropné šoky. Ten první nastal v roce 1973 jako reakce na arabsko-izraelskou válku a druhý v roce 1979 jako důsledek pádu íránského šáha. Tyto ropné šoky vedly k nárůstu cen ropy na světových trzích, coţ mělo dost výrazný dopad do světové ekonomiky. Ve vyspělých zemích došlo k nárůstu nákladů a inflace, naopak zemím, které ropu exportovaly rostly příjmy z exportu. Vyšší ceny ropy měly za následek řadu ekonomických problémů ve vyspělých zemích. Centrálně plánovaných ekonomik se ropný šoky příliš nedotkly, protoţe vyuţívaly ropu z Ruska, která byla obchodovatelná za administrativní ceny. Ropné šoky zvýšily cenu ropy aţ čtyřnásobně. Pro vyspělé ekonomiky to znamenalo negativní nabídkový šok, který se ihned promítl do stagflace, která je charakteristická současným nárůstem inflace i nezaměstnanosti.v souvislosti s ropnými šoky se svět začal obávat vyčerpání zásob surovin. Začalo se tedy mluvit o celosvětové surovinové, energetické a potravinové krizi. 8 8 TOMEŠ, Zdeněk a kol.. Hospodářská politika Praha: Beck, s. ISBN

25 2.1.3 Krize švédského modelu Ke krizi švédského modelu došlo v roce Došlo ke zpomalení růstu HDP a následně jeho poklesu, poklesu průmyslové produkce a nárůstu nezaměstnanosti. Tlak na veřejné finance způsobil pokles výkonu ekonomiky. Deficit státního rozpočtu rostl a v roce 1993 činil 14 % HDP. Hospodářská krize byla doprovázena krizí měnovou. Centrální banka v důsledku silného odlivu zahraničního kapitálu nedokázala udrţet fixní kurz švédské koruny a zavedla plovoucí měnový systém. Příčiny krize Od konce druhé světové války byla ve Švédsku podstatná část bankovních úvěrů určena k financování aktivit veřejného sektoru a současně bylo regulováno mnoţství úvěrů i úroková míra. V roce 1985 však došlo k deregulaci, která umoţnila bankám stanovovat úroky a výši poskytnutých úvěrů, coţ vedlo v období k nárůstu půjček soukromým subjektům z 85 % na 135 % HDP. Vysokou poptávku po úvěrech způsobovaly nízké reálné úrokové sazby. Investoři se začali obávat toho, ţe nebude dále moţné tuto situaci udrţet, čímţ došlo k odlivu zahraničního kapitálu, který přinutil centrální banku ke zvýšení úrokové míry. V závislosti na pokles inflace došlo ke zvýšení reálné úrokové míry z 1,5 % v roce 1991 na 8 % v následujícím roce, coţ znamenalo pro hospodářství velký otřes. V důsledku sníţení mnoţství úvěrů došlo ke splasknutí bubliny na trhu nemovitostí a pokles cen o desítky procent. Protoţe půjčky byly zajištěny nemovitostmi, měly banky problém, jak naloţit se stávajícími úvěry. Banky nedostatečně přísně netestovaly dluţníky, projekty a zástavy. Jelikoţ se příliš spoléhaly na zástavy a záruky, přestala je zajímat ziskovost projektů, na které byly úvěry určeny. Ztráty z hypoték a jiných půjček zajištěných nemovitostmi měly více neţ 60 % podíl na celkových ztrátách. To přinutilo banky, aby ţádaly od firem předčasné splacení úvěrů. Ty ale neměly dostatek financí na splátky, coţ vedlo k vlně bankrotů a výraznému propadu ekonomické aktivity. Řešení krize v bankovním sektoru Klasifikované úvěry poskytnuté sedmi největšími švédskými bankami dosáhly během krize 12 % HDP. Vláda se rozhodla poskytnout neomezené záruky vůči všem jejich věřitelům, aby obnovila důvěru ve švédské banky. Tímto opatření chtěla vláda zabránit panickému 25

26 vybírání vkladů, coţ se ji povedlo. Také se tím podařilo obnovit úvěrové vztahy se zahraničními finančními institucemi. Jelikoţ vláda chtěla minimalizovat výdaje spojené s obnovou bankovního sektoru, poskytla pomoc jen těm bankám, u nichţ se dalo předpokládat, ţe mohou být v krátké době opět ziskové. Banky, které pomoc od vlády nezískaly, byly uzavřeny nebo byly sloučeny s většími bankami. Vláda poskytla pouze minimum svých prostředků pro záchranu nefinančních institucí, coţ způsobilo velkou vlnu bankrotů a restrukturalizaci domácích podniků Krize italských bank Ke krizi italských bank došlo v polovině devadesátých let. Klíčovou roli v příčinách této krize hraje růst objemu klasifikovaných úvěrů a drastický pokles zisku. Z historických pramenů nelze zjistit podíl klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech. V ekonomice s jen mírným nebo dokonce záporným růstem nelze předpokládat investiční boom a s ním spjatý růst poptávky po bankovních úvěrech. Růst klasifikovaných úvěrů je proto moţné přičítat sníţení bonity stagnujícího počtu klientů italských bank. Čistý zisk znamená zůstatek hrubého zisku po odečtení příspěvku na rezervy a opravné poloţky. Platy italských bankovních zaměstnanců se udrţovaly na mezinárodně nadstandardní úrovni, coţ přispívalo k mezinárodně nadstandardní nákladovosti italských bank, která byla dalším faktorem v pozadí jejich krize. Podle údajů MMF byl v roce 1995 podíl mezd na výnosech italských bank o 17 % vyšší neţ v USA a o 8 % vyšší neţ ve Velké Británii. Niţší efektivnost italských bank vyplývá i z hodnocení světových agentur: Jedna z největších italských bank Cariplo je podle objemu aktiv uváděna na 43.místě, ale podle poměru čistého zisku k aktivům se do ţebříčku dvou set předních světových bank vůbec nedostala. Proto se italská vláda rozhodla pro privatizaci státních a obecních podílů v bankách, ale doposud neuspěla. Podařilo se jí sice překonat odpor opozice, ale realizace narazila na nezájem investorů, kteří si uvědomují, ţe v komplikovaných vlastnických strukturách půjde těţko prosadit zásadní změny. 9 TOMEŠ, Zdeněk a kol.. Hospodářská politika Praha: Beck, s. ISBN

27 Příklad: Banca di Roma je kontrolována 36 % státním holdingem, 12 % je v soukromých rukou a zbytek se nachází ve vlastnictví veřejných institucí z chudších regionů jiţní Itálie. Vláda chtěla svých 36 % prodat v nabídkovém řízení, ale do jeho skončení v prosinci 1996 se ţádný váţný zájemce neobjevil. Krize italských bank není uspokojivě vyřešena. Je jen tlumena ve svých projevech a vláda zvyšuje úsilí o jejich privatizaci, která by teprve mohla problémy radikálně vyřešit Mexická bankovní krize Bankovní krize v Mexiku vrcholící v roce 1995 naopak ukázala, ţe nepromyšlená privatizace státem vlastněných bank můţe dokonce krizovou situaci vyvolat. V pozadí mexických privatizačních snah byla nízká efektivnost bank zestátněných na počátku osmdesátých let. Snaha změnit chování bank přivedla vládu k záměru provést co nejrychleji jejich zpětnou privatizaci. Během dvou let (1989 aţ 1990) bylo zprivatizováno osmnáct státních bank za poměrně vysoké ceny pohybující se kolem trojnásobku účetní hodnoty. Rozhodující byla cenová nabídka zájemců bez hlubšího zkoumání jejich způsobilosti k bankovnímu podnikání. Noví majitelé bank usilovali o rychlou návratnost vynaloţených finančních zdrojů, a proto během čtyř let zvýšili úvěrovou angaţovanost svých ústavů asi na dvojnásobek. Díky tomu se ale nemohli vyhnout řádovému růstu podílu špatných úvěrů, coţ je nakonec přivedlo do krizové situace. Stát získal prodejem bank 38 mld. pesos. Financování záchranného programu privatizovaných bank si ale vyţádalo částku blíţící se 40 mld.pesos (2 % HDP), tedy více neţ činil výnos z prodeje bank. Státní dotace byly pouţity ke zřízení fondu pojištění vkladů, na splácení části dluţných úroků, zajištění splátek úvěrů a emisi dalších akcií, jejichţ vlastníkem se stala opět státní instituce (centrální banka) TOMEŠ, Zdeněk a kol.. Hospodářská politika Praha: Beck, s. ISBN TOMEŠ, Zdeněk a kol.. Hospodářská politika Praha: Beck, s. ISBN

28 2.1.6 Rozsáhlá bankovní krize v Japonsku První podnětem vedoucí k rozsáhlé bankovní krizi v Japonsku se stala liberalizace finančních trhů. Banky, které byly doposud zvyklé na dominantní roli ve finančním zprostředkování, nedokázaly na růst konkurence včas a přiměřeně reagovat. Díky vysokém podílu úvěrů v aktivech a nízké kapitálové přiměřenosti se navíc řada bank těţko vyrovnávala s prudkým zhoršením bonity aktiv v letech ekonomické deprese V době prvního čtvrtletí kalendářního roku ještě nejsou k dispozici konečné bilanční zprávy jednotlivých bank za uplynulý rok, jeţ by mohly signalizovat příznaky krize. I z předběţných údajů za rok 1995 ale vyplynulo, ţe dvacet nejvýznamnějších japonských bank odepsalo špatné úvěry ve výši téměř 11 bil. jenů (64 mld. USD). Čisté ztráty hlavních japonských bank dosáhly výše 3,3 bil.jenů. Problém špatných úvěrů však nebyl odepsáním vyřešen a pokračování bankovní krize hrozilo i v roce 1996, coţ mohlo oslabit aţ zastavit slibné příznaky oţivení v japonské ekonomice. V Japonsku byla polemika vlády s opozicí, zda jsou banky schopny vyrovnat se vlastními silami se vzniklými problémy, nebo zda je nezbytný příspěvek ze státního rozpočtu. Rozhodování bylo ještě komplikovanější díky pokračujícímu poklesu jiţ beztak nízkého čistého výnosu z bankovních aktiv, který v roce 1995 klesl na kriticky nízkou úroveň. Další komplikace spočívala v účasti bank na nákladech likvidace některých dceřiných společností, zabývajících se hypotečními úvěry. Po propadu cen nemovitostí se tyto transakce staly velmi rizikovými a musely být přerušeny. Vláda připustila závaţnost krize bank. Její řešení ale hledala z pozic trţního hospodářství, kde podnikatelé, a tedy i banky, musejí samy nést důsledky svého podnikání. Vláda nakonec v návrhu rozpočtu vyčlenila jen dílčí příspěvek ve výši 685 mil.jenů jako dotace na konkurzní vyrovnání sedmi hypotečním bankám. Státní pomoc byla poskytnuta hlavně proto, ţe na financování hypotečních bank se podílely druţstevní zemědělské pojišťovny. Ohroţení jejich existence by se výrazně promítlo do postavení farmářů a mohlo ohrozit i politickou stabilitu. Vláda zároveň zdůraznila, ţe od roku 1992 funguje pojištění vkladů a finanční pomoc bankám organizuje Credit Purchasing Company. Přislíbila však průběţné sledování vývoje v bankovním sektoru ( v Japonsku vykonává dohled nad bankami ministerstvo financí). Opozice naopak tvrdila, ţe bankovní krize je velmi hluboká a banky se při nízké ziskovosti nemohou vzpamatovat bez vnější finanční pomoci. Konkurzní řízení se sedmi hypotečními ústavy ostatním bankám mnoho nepomůţe, protoţe ve všech hypotečních ústavech je 28

29 dohromady soustředěno jen okolo 10 % všech špatných úvěrů. Opozice proto navrhla zařadit do státního rozpočtu zvláštní poloţku ve výši 6,5 mil.usd, z níţ by ministerstvo financí mohlo financovat účelové subvence ohroţeným bankám. Opozice také usilovala o zpřísnění bankovního dohledu. Ve spolupráci ministerstva financí a Bank of Japan viděla příleţitost, jak včas odhalit nedostatky v kvalitě bankovních aktiv i příčiny nízké ziskovosti aţ ztrátovosti japonských bank. Zveřejněné výhledy hospodaření bank na rok 1996 ostatně vyznívaly v optimistickém očekávání úhrnného čistého zisku ve výši kolem 4,2 mld. jenů. Bankovní sektor čelil špatným výsledkům hospodaření za rok 1995 tvrdými opatřeními. Spočívaly ve zvýšení odpisů špatných úvěrů nejen z vytvářených rezerv, ale dokonce i na úkor sniţování základního kapitálu. Začalo docházet ke sniţování úvěrových aktivit zvláště ve vztahu k velkým společnostem, kam v roce 1995 proudila většina bankovních úvěrů bez ohledu na nízký úrokový výnos. Banky se dále zaměřily na snižování nákladů cestou propouštění zaměstnanců a likvidace dceřiných společností s neuspokojivými výsledky hospodaření. Poprvé od roku 1945 byla zrušena komerční banka. Tento osud stihl největší ze skupiny drobných regionálních bank Hyogo Bank, jejíţ špatné úvěry dosáhly v srpnu ,5 bil.jenů ( 55 % všech poskytnutých úvěrů a 42 % bilanční sumy banky). V prvním čtvrtletí roku 1996 zveřejnila centrální Bank of Japan prognózu úplného ozdravení japonských bank v průběhu pěti let za předpokladu, ţe poměr nezdaněného zisku k aktivům se v bankách zvýší na 1 %. Hlavním důvodem nízké ziskovosti japonských bank byla nízká úroveň úrokového spreadu (rozdíl mezi úrokovými sazbami z úvěrů a z vkladů). V Japonsku se spread tradičně pohyboval kolem jednoho procentního bodu, ale u amerických bank byl asi třikrát vyšší. Úroveň poplatků za bankovní sluţby je druhým hlavním zdrojem ziskovosti a je vcelku srovnatelná se zahraničím. Ve své prognóze proto japonská centrální banka povaţuje zvýšení úrokového spreadu za hlavní cestu k růstu ziskovosti bank. Japonské banky však musí být ve svém počínání opatrné. Pokles úrokových sazeb z vkladů by mohl přenést zájem majitelů úspor buď na kapitálový trh, nebo na poštovní banky, které beztak spravují jiţ asi třetin všech úspor japonských domácností. Vzestup úrokových sazeb z úvěrů by zase nutila atraktivní klienty z řad velkých výrobců a exportérů, aby potřebné 29

30 zdroje získávali na kapitálovém trhu nebo v zahraničí. Zdraţení úvěru by kromě toho oslabilo postavení vedoucí banky v dané průmyslové skupině, pokud by nebylo doprovázeno stejným postupem ostatních bank Krize v Thajsku a v jiných asijských zemích Zhruba v polovině roku 1997 vypukla ve východní Asii finanční krize. Začala celkem nenápadně v Thajsku, překvapivě rychle však nabyla na síle a záhy se rozšířila jako dále do Indonésie, Malajsie, Hongkongu, Japonska a Jiţní Koreje. Měla devastující důsledky pro postiţené ekonomiky, včetně poklesu produkce a příjmů, nárůstu nezaměstnanosti, výrazného sníţení přístupu k zahraničním finančním zdrojům, a bankrotu řady podniků i finančních institucí. Za posledních 30 let nedosáhla ţádná skupina zemí takového ekonomického vzestupu. Roční růst HDP zemí jihovýchodní Asie, který dosahoval za poslední dekádu 8 % HDP na hlavu, vzrostl v Koreji desetkrát, v Thajsku pětkrát a čtyřikrát v Malajsii. Prostor rozvíjejících se asijských ekonomik dosáhl významného podílu na celkovém světovém exportu téměř 20 %. Současně byly tyto země také významnými dovozci, v r % exportu USA bylo směrováno právě do této oblasti. Do vypuknutí krize šlo 50 % všech investic určených pro rozvíjející se trhy do oblasti jihovýchodní Asie téměř 100 mld. dolarů MERVART, Josef. České banky v kontextu světového vývoje. Praha : Lidové noviny, s. ISBN JONÁŠ, Jiří. Bankovní krize a ekonomická transformace : souvislosti mezi ekonomickou transformací, finanční liberalizací a bankovními krizemi. Praha : Management Press, s. ISBN

31 Tabulka č. 2: Makroekonomické ukazatele v Asii v letech Asie Vybrané makroekonomické ukazatele (průměr Indonésie, Koreje, Malajsie, Filipín a Thajska) Ukazatel/rok Růst HDP 6,58 5,94 5,72 6,40 8,00 7,16 Inflace 11,58 6,48 6,28 5,80 6,24 6,12 Bilance státního rozpočtu - 3,50-2,28-1,18-0,76 1,16 1,36 Růst indikátoru M2 * 23,86 18,64 18,62 21,78 20,80 19,70 Růst domácího zadluţení * 16,16 26,46 15,60 39,98 24,06 24,10 Zahraniční pasiva bank ** 7,94 7,48 10,14 11,98 12,88 16,63 Běţný účet platební bilance 4,15 7,52 6,45 6,68 6,65 6,78 Zahraniční zadluţení - 3,98-1,04-2,94-3,34-5,54-5,14 * meziročně vţdy k ** v % z celkové sumy pasiv bankovního systému Zdroj: MMF Původ krize Jiţ v r odborníci poukazovali na moţnost vzniku krize. Hlavním ukazatelem jim byl obrovský deficit běžného schodku platební bilance, který společně s politikou pevného směnného kurzu vedl k nadhodnocení měn. Dalšími faktory hrajícími roli na počátku krize bylo oslabení finančního sektoru, přeinvestování ve špatných projektech a silné propojení ekonomik těchto zemí, takţe ekonomické problémy jedné země se šířily jako nákaza do ostatních zemí této oblasti. Oslabení finančního sektoru V 90. letech zaznamenal finanční sektor v zemích jako Thajsko, Indonésie, Malajsie, Filipíny a Jiţní Korea silný nárůst úvěrové angažovanosti. Úvěry byly směřovány do nemovitostí a akcií, tedy jednalo se spíše o spekulace neţ o váţné investice. To mělo za následek vyšplhání cen nemovitostí do závratných výšek a zapříčinilo jejich následný prudký pád. Podkapitalizované banky a velké korporace (aby si zajistily levnější financování) čerpaly ve velké míře krátkodobé úvěry v cizí měně, čímţ se vystavily nadměrnému kurzovému riziku. (Rezervy bank na špatné úvěry nebyly vytvářeny v dostatečné míře a také výkazy podniků o jejich finanční situaci mnohdy nevypovídaly pravdivě o skutečném stavu). 31

32 V Thajsku sehrály významnou roli tzv. financial companies, nebankovní finanční instituce, které zprostředkovávaly zahraniční úvěry spekulantům. Zahraniční zadluţenost pěti východoasijských zemí dosáhla v polovině r mld. dolarů, coţ činí téměř 30 % jejich HDP. Deficit platební bilance Většina zemí postiţených krizí čelila v 90. letech velkému deficitu běţného účtu platební bilance. Zpočátku byl tento deficit povaţován za relativně zdravý, jelikoţ nepramenil ze zadluţení veřejného sektoru a byl spíše pouţíván na investice neţ do spotřeby. V r se ukázalo, ţe příliš mnoho investic směřuje do spekulativních aktivit, ambiciózních aţ megalomanských, infrastrukturních projektů a neefektivních, státem vlastněných podniků. Konkurenceschopnost ekonomiky, zejména v porovnání s Čínou, klesala s rostoucím kurzem domácích měn. Šíření krize Krize začala v Thajsku (relativně malé zemi) a rychle se rozšířila do ostatních, daleko větších zemí, protoţe zahraniční investoři, především banky a investiční fondy, se začaly ptát, zda podobné problémy jako Thajsko mají i další země. Nebylo obtíţné je najít. Korea, Filipíny, Malajsie či Indonésie vykazovaly symptomy přehřátí ekonomiky, projevujícími se vysokými schodky běţného účtu, problémy konkurenceschopnosti vyplývající ze zhodnocování měnového kurzu a zvýšenou vnější zranitelností v důsledku vysoké zahraniční zadluţenosti. Thajsko bylo samo o sobě jakýmsi budíčkem pro zahraniční investory a věřitele, kteří ihned začali přehodnocovat svoje aktivity v zemích tohoto regionu. Zjistili, ţe některým problémům jako Thajsko (křehký finanční sektor, neobezřetné podnikání bank, vysoká zahraniční zadluţenost, nadhodnocený kurz měny, klesající hodnota investic, problémy na přehřátém trhu nemovitostí atd.) čelí i ostatní země Hubová, Kateřina. Světová ekonomika Příčina a průběh finanční krize v zemích jihovýchodní Asie Thajsko [online]. Cit Dostupné z: 32

33 2.1.8 Ostatní světové bankovní krize V 80. a 90. letech se bankovní krize staly ve všech částech světa častým jevem. Ke krizím bank docházelo jiţ v 19.století, ale v posledních dvou desetiletích došlo ke skutečné explozi bankovních krizí po celém světě. Zvýšila se jejich četnost, okruh zemí,které postihly a rovněţ závaţnost negativních dopadů bankovních krizí do ekonomiky. Podle odhadů prošlo v období od roku 1980 aţ 1995 váţnou bankovní krizí dvě třetiny členských zemí Mezinárodního měnového fondu. V 70. a 80. letech prodělaly rozsáhlou bankovní krizi rozvojové země v Latinské Americe a v roce 1997 zachvátila vlna finančních krizí s velikou intenzitou většinu zemí jihovýchodní Asie. Ekonomické reformy byly taktéţ doprovázeny krachy bank a v některých nejhorších případech dokonce zhroucením celého bankovního systému. Existuje systém měření rozsahu bankovních krizí. Tento systém je sledování vývoje podílu klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úvěrů poskytnutých bankami. Následující tabulka pomůţe si udělat určitou představu o podílu špatných úvěrů na celkových úvěrech bank v zemích, které postihla krize. Tabulka č. 3: Podíl špatných úvěrů na celkových úvěrech bank v zemích postiţených krizí Krize 80. let Krize 90. let Země Vrchol Špatné krize úvěry (%) Korea ,7 2,1 1,0 0,9 0,8 Indie 23,6 19,5 17,3 Hong-Kong 3,1 2,9 2,7 Tchaj-wan ,5 1,2 2,0 3,1 3,8 Indonésie 4,5 12,0 10,4 8,8 Malajsie ,9 20,6 10,2 6,1 3,9 Thajsko ,0 9,7 7,5 7,7? Argentina ,3 16,0 8,6 12,3 9,4 33

34 Brazílie 4,7 3,9 8,9 5,8 Chile ,5 2,1 1,0 1,0 1,0 Kolumbie ,3 2,2 2,2 2,7 4,6 Mexiko ,1 2,3 10,5 19,1 12,5 Venezuela ,4 3,0 24,7 10,6 3,8 USA ,1 3,3 1,9 1,3 1,1 Finsko ,0 4,6 3,9 2,7 Norsko ,1 5,4 4,5 3,2 Švédsko ,0 6,0 4,0 3,0 ČR 38,8 33,6 30,7 V 80. a 90. letech mnoho zemí přistoupilo k liberalizaci svých ekonomik včetně finančního a bankovního sektoru. Tímto byly finanční instituce vystavené konkurenci, čímţ v některých případech vyšly na povrch problémy bank, které měly původ v období rozsáhlé státní regulace. Liberalizace však také přináší problémy pro bankovní sektor. Je totiţ doprovázena nestabilitou ekonomických veličin, coţ působí negativně i na zdravé banky. U bank, které měly problémy jiţ v minulosti, tak liberalizace přinese závaţnější problémy. V 80. letech také došlo k finančním inovacím a globalizaci finančních trhů. Finanční inovace měly pozitivum v tom, ţe vytvořily prostor pro vstup nových subjektů do bankovního sektoru a rozšířily škálu poskytovaných produktů. Vedlejším důsledkem těchto změn je zvýšené riziko, kterému musí banky čelit jak v důsledku vyšší konkurence, tak v důsledku rozšiřování svých aktivit do nových netradičních oblastí, aby si udrţely podíl na trhu. Bankovní dohled nebyl mnohdy schopen toto riziko včas vyhodnotit. Všechny tyto problémy mohou vést k vyšší pravděpodobnosti, že se banky dostanou do problémů, ale i to, ţe za určitých okolností mohou dosáhnout ztráty krachujících bank velkých rozměrů. Toto můţe mít negativní dopad jak k poměru k jejich aktivům, tak i k poměru k velikosti ekonomiky, měřené hrubých domácím produktem. Následující tabulka ukazuje tempa růstu reálného HDP ve vybraných zemích v období před a po krizi. 34

35 Tabulka č. 4: Tempa růstu reálného HDP ve vybraných zemích v obdobích před a po krizi Země Růst HDP před krizí po krizi Argentina 2,08 0,62 Chile 8,03 1,35 Finsko 2,84-4,07 Ghana 5,21 2,6 Norsko 3,16 1,66 Filipíny 5,78-1,26 Uruguay 2,47-0,23 Venezuela 2,89 - Finanční liberalizace a bankovní krize Finanční liberalizace je v podstatě odstraňování omezení aktivit bank a ostatních finančních institucí při poskytování finančních sluţeb, jako je například poskytování úvěrů a přijímání vkladů. Finanční liberalizace bankám dává moţnost, aby se samy rozhodovaly, komu a podle jakých kritérií budou poskytovat úvěry, za jakou cenu a jaké úroky budou nabízet za přijaté vklady. Mezi bankovními krizemi a finanční liberalizací existuje určitá těsnost a vzájemná souvislost. Jedním z důsledků úspěšných stabilizačních programů jsou vysoké reálné úrokové sazby, které jsou způsobené rychlejším poklesem skutečné míry inflace ve srovnání s poklesem očekávané inflace, a také zhodnocení reálného devizového kursu. Pokud finanční subjekty nejsou schopny se přizpůsobit nové situaci zvýšenou produktivitou, mohou se dostat do finančních potíţí, coţ zvyšuje úvěrové riziko bank. Nejvíce však liberalizace ovlivňuje úrokové míry. Mimo negativní dopad na náklady banky při získávání zdrojů a na finanční situaci bankovních klientů a jejich schopnost splácet úvěry působí zvýšené úrokové míry na chování dluţníků v důsledku zhoršení problémů neţádoucího výběru a morálního hazardu. Banky jsou tak vystaveny vyššímu riziku, ţe úvěry nebudou splaceny. 35

36 Dalším negativní dopad liberalizace vyplývá ze změny výše úrokových měr podle doby splatnosti. V průběhu liberalizace často dochází ke sniţování pozitivního rozdílu mezi dlouhodobými a krátkodobými úrokovými sazbami, které byl pro banky velice příznivý. V regulovaném prostředí byla struktura úrokových měr podle doby splatnosti ovlivňována cílem umoţnit bankám dosahovat prostřednictvím transformace vkladů na úvěry snadného zisku. Liberalizace úrokových měr však zdroj zisků bank v řadě zemí sníţila, jelikoţ náklady na získávání zdrojů vzrostly a moţnost účtování vysokých sazeb za poskytnuté úvěry se sníţila. Finanční liberalizace má také za následek to, ţe vystavuje banky vyšší konkurenci. V důsledku zvýšené konkurence musí banky čelit jak vyšším nákladům na získávání zdrojů, tak vyšší konkurenci při jejich zhodnocování. Ve výsledku to můţe znamenat pokles zisku. Možnosti bank, jak se bránit krizím Těmto vlivům se banky mohou bránit jen omezeně. Značná část aktiv banky je obvykle hodně likvidní, v podobě netermínovaných vkladů a banky o ně mohou dost rychle přijít. Likvidita aktiv bank bývá menší, protoţe banky je nemohou snadno likvidovat. Jedním z důvodů je fakt, ţe banky mají dokonalé znalosti o klientovi, kterému poskytují úvěr a tudíţ mohou přesněji určit úvěrové riziko. Poskytnuté úvěry není tudíţ moţné prodat jiným subjektům bez značných nákladů. Zrušení úvěrových smluv s sebou přináší náklady v podobě penále za vypovězení smlouvy a ztráty klientů Islandská finanční krize 2008 Islandská finanční krize v roce 2008 vznikla v důsledku nadměrné, krátkodobými pasivy financované úvěrové expanze islanských bank a prudkého zadluţování islandských domácností. Během celosvětové finanční krize, při které prudce vzrostly úroky z mezibankovních úvěrů, na Islandu zkolabovaly tři největší banky. Část jejich závazků převzal stát, který se tím enormně zadluţil a hrozbu bankrotu odvrátil jen díky úvěru od Mezinárodního měnového fondu, skandinávských zemí a Japonska. Islandské banky se na počátku 21. století staly symbolem prudkého globálního růstu úvěrové aktivity a značně expandovaly do zahraničí. Aktiva tří největších islandských bank vzrostla od roku 2004 pětinásobně. Bylo to však za cenu obrovského zadluţení - jejich 15 JONÁŠ, Jiří. Bankovní krize a ekonomická transformace : souvislosti mezi ekonomickou transformací, finanční liberalizací a bankovními krizemi. Praha : Management Press, s. ISBN

37 celkový dluh dosáhl téměř 61 miliard dolarů, coţ je více neţ pětinásobek ročního HDP Islandu (v roce mld. USD). Islandská koruna (ISK) byla velmi vysoko úročená a zahraniční investoři, kteří hledali vysoké zhodnocení svého kapitálu ji hromadně nakupovali. Zahraniční firmy na Islandu rovněţ mohutně investovaly do široké škály projektů. Výrazně se zvýšila ţivotní úroveň v zemi. V létě 2007 ale nastal obrat, neboť se v důsledku americké hypoteční krize výrazně zhoršila situace na úvěrových trzích. Islandský bankovní sektor začal projevovat příznaky přehřátí a vznikly pochybnosti, zda banky zvládnou dluhy, které nahromadily v rámci své zahraniční expanze. V roce 2008 kurz ISK prudce klesal, coţ islandským bankám splácení dluhů v zahraničních měnách značně prodraţovalo. Vypuknutí krize Krize eskalovala v září a říjnu Jako první se dostala do problémů Glitnir, třetí největší banka v zemi. 29. září islandská vláda oznámila, ţe Glitnir převezme. Kurz ISK reagoval na zprávu propadem o tři procenta na historické minimum 143,27 ISK za euro.islandská centrální banka po několika vlnách chaotického kolísání kurzu ve snaze udrţet jeho stabilitu zafixovala 7. října kurz na 131 ISK za euro, ale trh uţ nefungoval a likvidita byla nulová. Hned druhý den po zavedení pevného kurzu byla centrální banka nucena své úsilí vzdát. Bankovní systém Islandu přestal téměř fungovat. Vláda Islandu převzala 7. října Landsbanki, druhou největší islandskou banku, o den později Glitnir. Kaupthing, největší islandská banka, musela přijmout záchranný úvěr ze Švédska a dát svou švédskou část na prodej. Její akcie na burze ve Stockholmu spadly asi o 34 procent, neţ obchodování s nimi burza musela zastavit. Islandská vláda se po převzetí bank dostala do váţného problému s nedostatkem kapitálu a byla nucena vyjednávat o půjčce na zvýšení devizových rezerv. Nejprve proběhla neúspěšná jednání o půjčce čtyř miliard eur s Ruskem a poté Island získal úvěr od Mezinárodního měnového fondu ve výši 2,1 miliardy dolarů. Úvěr má pomoci postupně obnovit důvěru k islandské ekonomice, stabilizovat měnu, posílit státní pokladnu a restrukturalizovat bankovní systém. Island bude půjčku splácet v letech 2012 aţ Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi zda by měl Island vstoupit do Evropské unie. Důsledky krize Podle vyjádření islandského premiéra Haardeho z 30. října mohou celkové náklady na vypořádání se s krizí dosáhnout 1,1 bilionu ISK (85 % HDP v roce 2007). Haarde dále uvedl, ţe rozpočtový deficit v roce 2009 dosáhne aţ 10 % ekonomického výkonu státu. Hrubý dluh země, který na konci roku 2007 představoval 29 % HDP, by mohl na konci roku

38 stoupnout nad 100 %. Někteří ekonomové se obávají, ţe HDP Islandu v roce 2009 poklesne aţ o 10 %. Na Islandu prudce narostla nezaměstnanost v říjnu 2008 byla 1,9 %, v prosinci ,8 % a v roce 2009 se očekává 8 %. Z toho důvodu hrozí, ţe mnoho práceschopných, zejména mladých Islanďanů odejde do Skandinávie a dalších evropských zemí. Značně narostla rovněţ inflace - zatímco v říjnu 2007 byla 4,5 %, v lednu 2009 dosáhla 16 %. Islanďané byli nespokojení s řešením finanční krize a požadovali demisi vlády. V lednu 2009 se zintenzivnily demonstrace. O den později demonstranti napadli vajíčky a sněhovými koulemi před úřadem vlády premiéra Haardeho. Ten pak 23. ledna oznámil, ţe se v květnu uskuteční předčasné volby. Současně oznámil, ţe vzhledem ke svému onemocnění rakovinou nebude znovu usilovat o funkci premiéra a na stranickém sjezdu 26. aţ 29. března se vzdá i předsednictví Strany nezávislosti. Vše vyvrcholilo 26. ledna rozkolem ve vládní koalici a demisí vlády. Islandská vláda se tak stala první na světě, která padla kvůli globální krizi finančních trhů. V červenci 2009 nově zvolený islandský parlament rozhodl o podání přihlášky země do Evropské unie Přehled krizí v ČSR a v ČR Historie krizových situací v českém bankovním sektoru Centrálně řízená a financovaná ekonomika socialistického Československa si vystačila s jedinou silnou bankou, která byla schopna profinancovat úkoly státních hospodářských plánů a kontrolovat hospodárné vyuţívání státních peněz. Touto bankou byla v tehdejších podmínkách Státní banka československá (SBČS). Okrajově ji v některých zahraničních transakcích doplňovala Živnostenská banka s pobočkou v Londýně. Dále pak v oblasti úvěrování zahraničního obchodu pak Československá obchodní banka, která vznikla v době ekonomických reforem šedesátých let. V rámci reformních záměrů, připravovaných komunistickou vládou, došlo ještě před listopadem 1989 k vyčlenění tří nových bank ze SBČS: Komerční banky, Investiční banky a 16 Creative Commons. Islandská finanční krize 2008 [online]. Cit Dostupné z: 38

39 Všeobecné úvěrové banky. Svoji činnost ale zahájili aţ k 1.lednu Současně došlo k univerzálnímu rozšíření činnosti České spořitelny, která, pod názvem Česká státní spořitelna, působila s uţším posláním v bankovním sektoru jiţ od roku Politický převrat na konci roku 1989 otevřel prostor pro urychlenou přeměnu uvedených bank na univerzální komerční banky se statutem akciových společností se státním podílem. Banky působící u nás od počátku roku 1990 měly určité zkušenosti s bankovními transakcemi z doby podřízenosti SBČS, na nichţ mohly od počátku transformace stavět. Průběh a rozsah ekonomické transformace však vyvolal poptávku po bankovních sluţbách nad kapacitní moţnosti jiţ existujících bank a otevřel prostor pro vznik nových soukromých bank i pro zakládání poboček a dceřiných společností zahraničních bank. Politický zájem na co nejrychlejším průběhu ekonomické transformace se projevil v benevolentním posuzování žádostí o bankovní licence. Tento přístup přetrval aţ do prvních příznaků krizových situací v některých bankách v roce Obnova českého bankovního sektoru od počátku probíhala po dvou liniích: První spočívala v revitalizaci a stabilizaci šesti tradičních bank, z nichţ některé byly zatíţeny závazky minulého reţimu. Za účelem jejich likvidace začala od 23.února 1993 působit Konsolidační banka, která na sebe převzala podstatnou část úvěrů na zásoby a od velkých bank odkoupila staré úvěry v nominální hodnotě přibliţně 15 mld. Kč. Potřebné finanční zdroje jí poskytl Fond národního majetku. Ministerstvo financí dále vytvořilo Českou inkasní jednotku s.r.o., která od ČSOB převzala zahraniční pohledávky státních podniků zahraničního obchodu v nominální hodnotě kolem 34 mld. Kč. Finanční zdroje opět poskytl Fond národního majetku. Situace velkých bank se díky tomu zlepšila: vzrostla jejich operační aktivita a důvěryhodnost, která se projevila v růstu vkladů a finančních zdrojů pro operace na straně aktiv. Druhým zdrojem obnovy bylo zakládání nových bank. Nově vznikající banky nebyly zatíţeny starými břemeny z minulého reţimu. Rychlý nárůst počtu nových bank po roce 1990 zachycuje následující tabulka. 39

40 Tabulka č. 5: Počty licencí udělených centrální bankou v letech Instituce Banky jen s českou účastí Banky s část. zahr.účastí Stavební spořitelny Banky se 100% zahr.účastí Mezi další problémové banky se zařadila i Banka Bohemia. Vedení této banky vydalo obchodovatelné garanční listy na dolarové sumy. Ovšem jejich součet asi třicetkrát převýšil základní kapitál této banky. Tato operace však také odporovala tehdejšímu znění devizového zákona, a proto byla také protiprávní. Banka Bohemia tímto vstoupila do likvidace, ale nutnost uhrazení závazků přetrvávala. Tuto odpovědnost na sebe převzala ČNB, která tímto chtěla zachovat důvěryhodnost českých bank. Však všechny nově vznikající české banky měly problémy s nedostatkem vnitřních finančních zdrojů. Tento problém je nutil k nabídce zúročených vkladů nadstandardní sazbou nebo neméně nákladným půjčkám na mezibankovním trhu. Tyto nové banky musely začít vstupovat do výnosnějších, ale rizikovějších obchodů, kvůli jejich hospodaření s drahými finančními zdroji. V té době ještě vnitřní kontrola a nepřipravenost bankovního dohledu usnadňovala nelegální obchody, které vedly k obohacování akcionářů a vedení bank. V roce 1993 a v první polovině roku 1994 se zvýšily případy bankovních krizí. Tyto krize vedly centrální banku k pozastavení udělování nových bankovních licencí a zpřísnění bankovního dohledu. ČNB vydala, na základě zmocnění ze zákona č. 21/1993 Sb., pravidla obezřetného chování bank. Rok 1995 přinesl dočasnou stabilizaci obchodních bank. V tomto roce se Agrobanka stala středně velkou bankou, která se svojí výkonností a objemem základního kapitálu přibliţovala úrovni velkých bank. Při řešení situace problémových bank, měla centrální banka celkem tři moţnosti: 1. ohroţená banka je schopna vyřešit vzniklé problémy sama 2. na banku zavede nucenou správu 40

41 3. navrhne zrušení banky Na základě takového rozboru byla během let uvalena nucená správa na osm malých bank. Ostatní ohroţené banky skončily buď fúzí nebo likvidací. ČNB bankám doporučila zveřejňovat čtvrtletní výsledky hospodaření. Mimo jiné usilovala také o legislativní úpravu postavení dluţníků a věřitelů a zpřesnění pravomocí bankovního dohledu. Také upozornila vládu a parlament na potřebu novelizace trestního zákoníku, aby přesněji vymezil odpovědnost za úmyslné poškození zájmů banky a také na nutnost přizpůsobit daňové zákonodárství tak, aby bankám umoţnilo vytvářet před zdaněním potřebné rezervy a oprávky Vývoj bankovnictví v Československu Aţ do roku 1929 vykonávalo funkci centrální banky ministerstvo financí. Teprve v roce 1929 byla zřízena Národní banka Československá, která byla akciovou společností, ale třetinu jejích akcií vlastnil stát. Národní banka československá působila na území celého Československa. Kromě ústředí a hlavního ústavu v Praze a Bratislavě měla 34 filiálek ve významnějších městech a 143 poboček. Národní banka československá byla emisní bankou a bankovní rada i její vedení sdruţovalo velmi kvalifikované osobnosti českého finančnictví. V období protektorátu byla finanční politika státu zcela podřízena německému diktátu. Název banky byl změněn na Národní banku Čech a Moravy. Jiţ po mnichovském záboru v roce 1938 byla banka nucena zrušit své filiálky na obsazeném území a 15. březen 1939 znamenal úplné osamostatnění slovenského bankovnictví. V roce 1936 působilo v tehdejší ČSR 346 spořitelen a od téhoţ roku měly spořitelny také své peněţní ústředí v Ústřední bance spořitelen v Praze (Sporobanka). Spořitelny tvořily součást tzv.lidového peněţnictví. Lidové peněţnictví zahrnovalo vedle spořitelen úvěrová druţstva (záloţny a kampeličky ) a vyznačovalo se orientací obou bank na obyvatelstvo, ţivnostníky, zemědělce a drobné podnikatele. V roce 1954 přestalo být Československo členem Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Vláda byla vyzvána, aby vystoupila pro neplnění členských povinností, tj. podávání informací a projednávání přijímaných měnových opatření MERVART, Josef. České banky v kontextu světového vývoje. Praha : Lidové noviny, s. ISBN Autor neuveden. Hospodářská krize ČSR [online]. Cit Dostupné z: 41

42 V roce 1929 byla koruna oficiálně ukotvena ke zlatu a kurz koruny byl velmi stabilní aţ do roku Velká deprese dopadla na ČSR později neţ na jiné země. Propad hospodářství byl však dlouhý a hluboký. Některé zdroje uvádí, ţe Československo bylo jednou z nejpostiţenějších zemí. Krize zasáhla průmysl i zemědělský sektor. Prudké dopady Velké deprese na celkovou ekonomiku ČSR lze hledat ve velké závislosti ČSR na exportu, který v době krize poklesl na jednu třetinu předchozího objemu. Na velkou hospodářskou krizi stát reagoval zvýšením státních zásahů, devalvací koruny, zavedením clearingového zúčtování s řadou zemí, sanací bank. ČSR setrvávala na zlatém standardu relativně dlouho. V průběhu Velké deprese docházelo k růstu cen zlata a tím i k růstu kupní síly měny, coţ znamenalo pokles cenové hladiny a celkový deflační trend. Mnoho zemí svoje měny devalvovala a odpoutávala je tím od zlata, čímţ se vyhnuly obtíţnému přizpůsobování ekonomiky přes pokles domácích cenových hladin. Koruna však zůstávala připoutána ke zlatu, čímţ byli znevýhodněni českoslovenští exportéři. V roce 1950 byly komerční banky začleněny do Státní banky československé (SBČS), která nahradila Národní banku československou. Státní banka československá vznikla jako monopolizovaná ústřední a provozní banka. Obchodní banky tak vlastně zanikly. Výjimkou bylo zaloţení Československé obchodní banky v roce 1965 jako banky specializované na úvěrový a platební styk se zahraničím a na devizové operace. V důsledku příkazního systému plánování byl však její obchodní charakter značně potlačen. Přechod k trţní ekonomice vyvolal nutnost konstituovat finanční trh a banky jako podnikatelské subjekty. Státní banka československá byla zákonem z roku 1989 rozdělená a na jejím základu vznikly Státní banka československá jako ústřední banka a Komerční banky Praha( na území dnešní ČR). Zakládaní dalších bank probíhalo poměrně hekticky. Jiţ v průběhu roku 1990 vzniklo v ČR 6 nových bank (Agrobanka, Pragobanka, Poštovní banka atd.) a řada dalších ţádala o udělení licence. Koncem roku 1994 působilo v ČR 44 bank (bez bank v likvidaci nebo v nucené správě ) a poboček zahraničních bank s licenci univerzální banky. O tom, jak můţe být důvěra v banku otřesena, jsme se přesvědčili v letech 1995 a 1996, kdy bankovní sektor v České republice prošel poměrně bouřlivým obdobím vývoje. Některé 42

43 banky zkrachovaly, jiné byly dány do nucené správy a další byly sloučeny se silnějšími a zdravějšími bankami. Výsledkem těchto událostí byla konsolidace bankovního sektoru, při kterém došlo ke sníţení počtu fungujících bank a k odchodu těch podnikatelů z bankovnictví, kteří představovali velké riziko pro banku. Spolu s tímto pozitivním důsledkem konsolidace však měly změny v českém bankovním sektoru i často nemalé náklady. Nejvíce patrné jsou finanční náklady spojené s krytím ztrát bank a s posílením finanční pozice, které byly hrazené z veřejných prostředků. Mimo tyto přímé finanční náklady je nutné vzít v úvahu i náklady nepřímé, které jsou také součástí změn. Tyto náklady spočívají především ve sníţení důvěry obyvatelstva v banky a ve sníţení objemu úspor, které mohou být pouţity k financování investic. V dlouhém období mohou mít nepřímé náklady vliv na fungování finančního zprostředkování a na hospodářskou prosperitu země JONÁŠ, Jiří. Bankovní krize a ekonomická transformace : souvislosti mezi ekonomickou transformací, finanční liberalizací a bankovními krizemi. Praha : Management Press, s. ISBN

44 3. Analýza současné krize 3.1 Historie současné krize Současná krize započala na podzim roku 2008, kdy se jeden z hlavních indexů S&P 500 na Wall Street přestal chovat standardně. Akcie na newyorské burze klesaly více méně v normálu, však po jedenácti měsících přišel zlom. Trh se velice hluboce propadl. Trh se dostal do fáze, kdy si uţ sám nepomůţe, ale musí mu pomoci stát. Nic podobného se ještě nestalo. Tato událost zvedla vlnu znárodňování a prudký nárůst vlivu státu na globální úrovni. Jednou z největších postav ekonomie 20.století je pan Joseph Schumpeter, který většinu svého ţivota věnoval studováním a porozumívání ekonomických cyklů. Joseph Schumpeter líčí cykly a krize jako endogenní jevy, které mají počátky uvnitř, nikoli vně (kapitalistického) systému a jsou nutné pro obnovu. Schumpetera zajímala změna ekonomiky zevnitř, zkoumal endogenitu systému a ekonomický vývoj chápal jako proces adaptace na změny. Tvrdí, ţe vývoj spočívá v takové změně ekonomiky, která vychází z ní samotné tato změna je změnou spontánní a nespojitá, čímţ se poruší ekonomická rovnováha. Jestliţe věříme slovům pana Schumpetera, tak musíme vnímat současnou hospodářskou krizi optimisticky a s nadějí, jelikoţ krize je součást vývoje ekonomiky, která nás jako společnost posune někam dále. Podnikatelem v Schumpeterově pojetí není alokátorem zdrojů, jak se domnívá neoklasická ekonomie, ale je inovátorem osobou, která podstupuje riziko. A byly to právě finanční inovace, které stály na počátku současné hospodářské krize. Na začátku byly mnohými ekonomy oceňovány, protoţe umoţňovaly převádění úvěrového rizika mimo banky, rozproudily pohyb peněz a zvýšily dostupnost úvěrů. Později však jejich sloţitost vedla k destrukci. Dalším z velkých ekonomů byl John Maynard Keynes, který působil v minulém století. J. M. Keynes dokázal po krizi v třicátých letech minulého století navrátit hospodářskou pozici na její nové místo. Podle Keynese má stát dělat vše opačně, neţ jsou tendence trhů, tzn. kdyţ všichni hodně spotřebovávají, tak má stát naopak šetřit a vytvářet přebytky v rozpočtu. A kdyţ spotřeba vázne, stát má spotřebovávat a vytvářet deficity. Tuto Keynesovskou radu jsme si sice k srdci vzali, ale pouze její polovinu. V dnešní době to stát dělá takto: Stát sice ekonomiku povzbuzuje, ale v dobách špatných i dobrých. V poslední době jsou rozpočty neustále v deficitu. Dnešní finanční výpomoci by byly ekonomice prospěšné pouze tehdy, 44

45 kdyby stát v dobách přebytku šetřil, coţ se bohuţel nestalo. Vlády takřka všech zemí dávaly své veřejné peníze do ekonomiky i v dobách, kdy taková pomoc nebyla potřeba. Tento problém se bohuţel týká i České Republiky. Pár let zpátky jsme měli velice úspěšná a bohatá období. Vláda však ţádné dluhy nesplatila, ba naopak, ještě více se stát zadluţil. Nejen náš stát, ale i ostatní země se v dobách prudkého růstu neustále chovaly protikrizově. Peníze, které jsme si měli ponechat na horší časy, jsme investovali do jiných projektů. Většina zemí tedy nebyla na příchod krize připravena. Krize se tak stávají horšími, neţ by musely být. Je třeba urychleně splatit dluhy, neţ přijde další krize, která nás opět najde nepoučené. Uţ Aristoteles píše, ţe kaţdá vlastnost ( i dobrá), která je vedena do extrémů se stává škodlivou. Aristoteles povaţuje pouze jednu vlastnost, kterou nelze hnát do extrémů ani přehnat. A tou vlastností je přiměřenost. V poslední době, se nám však této vlastnosti nedostává Hlavní příčiny krize Krize se vytvářela již několik desítek let a dávala několik varování, ale nikdo jich nedbal. Britský ekonom řekl, ţe krizi způsobily bohaté země, které nedbaly varování a dál obchodovaly ve velkém mnoţství. Prvotní příznaky krize můţeme hledat na trhu tzv. subprime hypoték. Jde o hypotéky, které získali i ţadatelé, kteří by jinak na hypotéku nedosáhli (méně bonitní klienti díky plánu americké vlády kaţdý Američan by si měl mít moţnost dovolit slušné bydlení). Tyto hypotéky, které nesly vysoké riziko, byly dále přeprodávány a transformovány do tzv. nových produktů (strukturované produkty), které měly diverzifikovat riziko. Základní podmínkou pro významné rozšíření uţívání hypoték bylo výrazné sníţení úrokových sazeb. Nicméně z důvodu stabilizace ekonomiky především díky předcházení potenciálním inflačním tlakům začala úroková sazba růst, coţ mimo jiné zapříčinilo neschopnost některých klientů (jiţ zmíněných méně bonitních) splácet své závazky (hypotéky). Nesplácení závazků (hypoték či úvěrů) ve velkém měřítku činí původně rizikově nízko zatíţené strukturované cenné papíry, jejichţ podkladem jsou právě zmíněné hypotéky, činit vysokorizikovými či téměř bezcennými. 20 SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla : po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. Praha: Nakladatelství 65. pole, s. ISBN

46 Bankovní systém je na základě těchto vlivů ohroţován ze dvou stran. Z pohledu nedostatečné záruky za úvěry (hypotéky) dochází k předčasnému zabavení nemovitosti bankou a následnému hromadnému prodeji takovýchto nemovitostí tlačí cenu záruky (nemovitosti) dolů. Z pohledu strukturovaných cenných papírů, které banky rovněţ vlastní (spíš investiční banky) se cena těchto aktiv rovněţ sniţuje, protoţe podkladem jsou potenciálně bezcenné hypotéky, respektive nesplácené či zrušené. Oba faktory způsobují bankám výrazné ztráty a vedou k vysoké nedůvěře bank navzájem a k výraznému omezení aţ zastavení úvěrování reálné ekonomiky bankovní systém prakticky přestává vykonávat svoji funkci. Vlády a centrální banky se snaţí situaci řešit sniţováním úrokových sazeb a pumpováním peněz do ekonomiky. Přehled hlavních událostí Globální finanční trhy rozechvěly zásadní změny v americkém finančním sektoru, které přišly ve velmi krátké době. Došlo k zestátnění hypotečních agentur Fannie Mae a Freddie Mac, skončily dvě ze čtyř největších investičních bank, americká vláda s centrální bankou zachránily AIG, a vláda současně připravila gigantický záchranný fond. Překotné změny ve finančním sektoru doplnily prudké výprodeje na komoditních trzích. Nejistota ještě vzrostla a finanční trhy prošly velmi nepříznivým vývojem, který snese srovnání jen s propady v 80. letech či během Velké krize na konci 20. let. Fannie & Freddie V pondělí 8. září 2008 trhy zahájily pozitivně po zprávě, ţe se americká vláda rozhodla převzít kontrolu nad hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac. Agentury vykupují od ostatních finančních ústavů hypoteční úvěry, které pak mění na další finanční instrumenty, jeţ dále prodávají. Celkový objem hypotečních úvěrů v USA dosahoval 12 bilionů USD, z čehoţ Fannie Mae a Freddie Mac vlastnily či garantovaly 5 bilionů USD. Krok vlády měl pouze krátkodobý pozitivní efekt a byl následně utlumen negativními zprávami o investičních bankách. Pád banky Lehman Brothers Čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers (aktiva 691 mld. USD) neúspěšně vyjednávala s ostatními bankami (Bank of America, Barclays) o převzetí, jelikoţ vládla odmítla poskytnout garance. Americký ministr financí odmítl bance poskytnou finanční prostředky z peněz daňových poplatníků. Banka tak byla nucena v neděli 14. září

47 poţádat o soudní ochranu před věřiteli (dle hlavy 11 bankrotového zákona). Lehman Brothers srazily na kolena vysoké odpisy (13,8 mld. USD) a následně problém se získáním nového kapitálu. Dva dny po ohlášení soudní ochrany britská banka Barclays oznámila, ţe koupí část aktiv Lehman Brothers za 1,75 mld. dolarů. S koncem Lehman Brothers přišla překvapivá zpráva, ţe Bank of America převezme největší makléřskou společnost Merrill Lynch za 50 mld. USD (vyrovnání výměnou akcií). Merrill Lynch za poslední rok odepsal přes 40 mld. USD v důsledku úvěrové krize. Banky v USA a jiných zemích Po pádu banky Lehman Brother nastal propad burz a v New Yorku propad indexů. Banky si mezi sebou půjčovaly, ale pak přestaly, nevěřily si. Lidé si přestali půjčovat a tudíţ i banky si nemohly půjčovat. Peníze bankám půjčovaly pouze fondy peněţního trhu. Lidé, kteří vloţili peníze do fondů, o ně přišly. Lidé stáhli 300 mld.dolarů z fondů. Pro banky nastal problém, protoţe z fondů měly nejvíce zdrojů. Mezibankovní trh zkolaboval. Banky měly problém vyplácet své zaměstnance. Banky v USA zvýšily pákový efekt, který zvyšuje zisk pokud se daří, ale také prohlubuje ztrátu. Banky musely prodat část svých aktiv, protoţe neměly dostatek kapitálu, byly málo likvidní, málo peněz v bankách. Ministerstvo financí USA se chtělo zaručit za banky a odkoupit toxická aktiva. Tento krok ale musel schválit prezident a kongres. Prezidenta zajímal účel zákona. Mělo se jednat o nouzový zákon, proto se prezident přimlouval u kongresu. Následovalo svolání nejdůleţitějších politiků USA centrální bankou USA. Jeden z politiků prohlásil, ţe se nejedná o depresi ani o krizi, ale o naprostý kolaps. Kongresman navrhl částečné znárodnění bank, ale ostatní členové kongresu s tímto řešením nesouhlasili. Mělo se pokračovat v jednání o odkupu toxických aktiv. Kdyţ USA začalo jednat, tak se zlepšila situace po celém světě. Došlo k růstu cen akcií a indexů. Kandidát na prezidenta John McCain se rozhodl ukončit svou cestu k volbám a odjel do Washingtonu jednat s prezidentem Busem o tom, ţe vláda musí vloţit peníze do bank, celkově 700 mld.usd. K dohodě nedošlo a proto pokračoval ve své kampani. 47

48 Zákon o odkupu toxických aktiv byl zamítnut. Následovaly další poklesy indexů a cen na burze, naopak mezibankovní úroky vzrostly. Pád banky Lehman Brother měl dopady i na jiné země kromě USA. Island se stal v průběhu let bankovní zemí, ve které bylo mnoho stabilních bank. Pád banky Lehman Brother byl důsledkem znárodnění bank na Islandu, na které nastal nátlak. Islandská vláda vyhlásila stav nouze. Země proţívala krach. Island zkrachoval!!! Podobně jako Island bylo na tom Irsko. V průběhu ekonomického rozkvětu vzniklo v Irsku mnoho nových bank, které před krizí byly ve velmi dobré pozici. Při krizi se dostal problém i na ně a začaly mít problémy. Mnoho z nich zkrachovalo. Vláda však řekla, ţe se o své banky postará. Vkladatelé z různých zemí převáděly své peníze do irských bank. Ve VB musely přehodnotit poplatky fondů. Veškeré kroky musely diskutovat s Bank of England a s ministrem financí. Potom byly schváleny návrhy. Investoři začaly vybírat peníze z nejméně důvěryhodných bank. Banky si nemohly být jisté, ţe se dočkají konce dne. Akcie bank klesaly. Akcie Bank of Scotland spadly o 30 procent. Kdyby banka Bank of Scotland zkrachovala, nastal by problém pro celou VB i v USA. Vláda musela zajisti neustálý příval peněz, aby nedošlo ke krachu. Situace se podařila dostat pod kontrolu, ale druhý den ráno se opět začalo obchodovat a nastal problém znovu. Bank of Scotland potřebovala peníze od vlády. Banky ve VB se musely znárodnit. Vyhlášení rekapitalizace bankovního systému VB. Do bank se dalo 50 mld. liber z peněz daňových poplatníků, coţ bylo pro VB velice riskantní. Aby jejich plán fungoval, musely mít podporu ze zemí G7, USA a v zemích Eurozóny. V USA také odkoupily většinu kapitálu ve svých velkých bankách. Situace se trochu zlepšila, ale zdaleka nebyla vyřešena. Dá se říci, ţe světovou ekonomiku zachránil tah VB. Avšak ani toto řešení se nedokázalo vyhnout krizi, která postihla kaţdou zemi. Vlády přislíbily na pomoc bankám téměř 6 bilionů dolarů. 20 nejlepších ekonomik světa věří, ţe je potřeba větší regulace ze strany centrálních bank. Záchrana AIG Fed se v úterý 16. září 2008 večer po dohodě s vládou rozhodl poskytnout největší americké pojišťovně American International Group (AIG) úvěrovou linku aţ do výše 85 mld. USD na dva roky. Půjčka má být splacena prodejem majetku. Stát za to v pojišťovně získá 80% podíl. Vláda a stát pomohly AIG poté, co zkrachovala jednání s bankovními domy (JPMorgan, 48

49 Goldman Sachs) o poskytnutí financování AIG. AIG je nejen jedna z největších pojišťoven světa (aktiva 1,0 bilion USD), ale působí i jako poskytovatel pojištění pro investory, kteří kupovali dluhové cenné papíry. Pokud by AIG zkrachovala, investoři po celém světě by byli nuceni tyto cenné papíry přecenit a realizovat další masivní ztráty. Z tohoto důvodu se záchrana AIG jevila jako nezbytná a tvoří hlavní rozdíl v postoji vlády k AIG a Lehman Brothers. Propady komodit Nervozita se ve větší míře opět přehnala přes komoditní trhy. Obavy z ekonomického zpomalení se chvílemi přelily v paniku. Nejsledovanějším se stal propad ropy, která od začátku září minulého roku klesla o více jak 100 dolarů za barel a krátce se dostala i pod 35 dolarů (prosinec 2008) Hlavní příčiny problémů bank v ČR K hlavním projevům krizových situací malých bank byl prudký nárůst nízkobonitních aktiv s problematickou návratností. Zejména sem patří špatné úvěry. Mezi vnější příčiny, které jsou schopné vyvolat bankovní krizi patří nedostatky bankovní regulace, nezkušenost a případně i neserióznost vedení i vlastníků bank, coţ patří mezi vnitřní příčiny problémů bank. Velké bankovní krize ve světě byly provázeny růstem podílů špatných úvěrů na celkovém objemu bankovních úvěrů. Podíl špatných úvěrů ani v době velkých bankovních krizí v Indii a v Mexiku v roce 1995 nepřesáhl 20 %. Naproti tomu v České republice se podíl klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech pohyboval v roce 1995 kolem 38 %, aniţ by to vyvolalo pohotovou reakci vlastníků bank nebo orgánů bankovní regulace a dohledu. Tyto instituce potřebovaly čas, aby se naučily rozlišovat rozdílné stupně ohroţení bank a následně zvolily účinné nástroje k odvrácení krizí. Kdyby však byla rychleji zavedena pravidla obezřetného chování bank, dal by se zmírnit průběh krize menších bank. Velkých bank se bankovní krize tolik nedotkla, protoţe v těchto velkých bankách pracovali zkušenější pracovníci.velké banky se samozřejmě dokázaly ubránit bankovním krizím také na základě dobré úrovně bankovního dohledu a disciplíny bank, dobrou 21 Čerpáno z televizního pořadu na televizní stanici Z1 Peníze odvysílaného v lednu 49

50 kapitálovou přiměřeností a počtem rezerv. Těmto bankám se podařilo zabezpečit větší část nebonitních aktiv rezervami a opravnými poloţkami. Menší banky neměly takovou důvěryhodnost, aby do nich klienti vkládali větší objemy svých prostředků. Proto si své prostředky obstarávaly zejména pomocí krátkodobého refinancování na mezibankovním trhu. Svá aktiva pak měly umístěny ve střednědobých aţ dlouhodobých úvěrech a nelikvidních cenných papírech. Tím samozřejmě vznikalo nebezpečí ztráty likvidity a následně problémové situace. ČNB proto musela přistoupit k tomu, ţe sledovala likviditu bank. V mnoha případech, kdy rostl příliv zahraničního kapitálu, se jí opravdu podařilo nelikvidní pozici vyrovnat. Problémy českých bank vyvolává jejich vyšší nákladovost. V ČR se rozpětí mezi úroky z úvěrů a z vkladů pohybuje mezi šesti aţ sedmi procentními body, kdeţto v zahraničí je zhruba třetinové nebo i niţší Analýza dopadů finanční krize na bankovní trh ČR V následujících odstavcích se chci věnovat podrobněji dopadům finanční krize na bankovní sektor v ČR. Graf č. 1: Vývoj zisku v bankovním sektoru JONÁŠ, Jiří. Bankovní krize a ekonomická transformace : souvislosti mezi ekonomickou transformací, finanční liberalizací a bankovními krizemi. Praha : Management Press, s. ISBN Singer, Miroslav. Dopad hospodářské krize na českou ekonomiku a její finanční sektor [online]. Cit Dostupné z: 50

51 Tento graf nám ukazuje, ţe dopady na banky ve vývoji zisku jsou mezi lety 2006 a 2007 velice rozsáhlé. Však mezi lety 2007 a 2008 se jiţ bankovní trh stabilizoval a dokázal si udrţet zisk. Jelikoţ hlavními úkoly bank je poskytování úvěrů a přijímání vkladů, tak je nutné se při analýze zaměřit i na tyto oblasti. V průběhu finanční krize se mohly banky dostat do problémů s poskytováním úvěrů. Graf č. 2: Úvěry 24 Z následujícího grafu lze vyčíst, ţe poměr poskytnutých úvěrů má klesající tendenci, ale stále je poměrně vysoký. download/singer_ _partners.pdf 24 Singer, Miroslav. Dopad hospodářské krize na českou ekonomiku a její finanční sektor [online]. Cit Dostupné z: download/singer_ _partners.pdf 51

52 V důsledku krize lidé mohou mít finanční problémy a banky se mohou zdráhat poskytovat hypotéky. Níţe uvedený graf nám ukáţe, jestli se poskytují hypotéky v průběhu finanční krize. Graf č. 3: Vývoj úrokových sazeb a počtu úvěrů na bydlení 25 V březnu 2007 nastal propad úvěrů na bydlení, ale v průběhu dalších měsíců se opět začal jejich poměr zvyšovat. 25 Singer, Miroslav. Dopad hospodářské krize na českou ekonomiku a její finanční sektor [online]. Cit Dostupné z: download/singer_ _partners.pdf 52

53 Nyní bych přešla k analýze dopadů finanční krize na výši vkladů v ČR Graf č. 4: Tempo růstu vkladů 26 Zde je moţné vidět neustálé tempo růstu vkladů obyvatel. 3.5 Analýza dopadů finanční krize na velké banky v ČR ČSOB Skupina ČSOB je vedoucí skupinou na trhu finančních sluţeb v České republice. Skupina ČSOB je součástí mezinárodní bankopojišťovací skupiny KBC, která aktivně působí v Belgii a v regionu Střední a východní Evropy. Skupinu ČSOB tvoří Poštovní spořitelna (bankovnictví v síti pošt), Hypoteční banka (hypotéky) a ČMSS (financování bydlení). Skupina ČSOB zaujímá silné pozice ve všech segmentech českého finančního trhu. Ve financování bydlení, zajištěných fondech, leasingu i celkových aktivech pod správou je skupina ČSOB dlouhodobě jedničkou Singer, Miroslav. Dopad hospodářské krize na českou ekonomiku a její finanční sektor [online]. Cit Dostupné z: download/singer_ _partners.pdf 27 Google Analytics. O společnosti ČSOB [online]. Cit Dostupné z: CSOB/Profil-CSOB/Stranky/default.aspx 53