VÝVOJOVÁ DYSFAZIE Z HLEDISKA KLINICKÉHO LOGOPÉDA

Transkript

1 VÝVOJOVÁ DYSFAZIE Z HLEDISKA KLINICKÉHO LOGOPÉDA Eva Škodová Aby se dítě naučilo myslet, mluvit, kreslit, číst, psát, počítat, musí proběhnout složitý proces, který vytvoří spolupráci velké oblasti korových analyzátorů: sluchového, zrakového, motorického, ale také kinestetického a senzitivního. Aberantním vývojem vznikají poruchy řeči, mezi něž patří i vývojová dysfazie, kterou se zlepšujícími se možnostmi diferenciální diagnostiky nacházíme v dětské populaci stále častěji. Bez správné rehabilitace tato vývojová porucha výrazně ovlivňuje rozvoj dítěte a snižuje možnost jeho integrace do společnosti. Podstatou úspěšné rehabilitace vývojové dysfazie oproti jiným poruchám řeči je zaměření na celkové chování jedince, aniž by byla složka řeči zdůrazňována. Úspěšná rehabilitace dítěte s vývojovou dysfazií je vždy podmíněna týmovou prací, kdy je nutná úzká spolupráce lékaře (foniatr, neurolog, pediatr), logopéda a psychologa v počátcích péče, dále pak učitelek MŠ, ve školním věku pak spolupráce s učiteli základních nebo speciálních škol a pracovníků speciálně pedagogických center. Nejdůležitější složkou je rodinná péče a zejména spolupráce rodiny s uvedenými odborníky. Schopnost efektivně využívat řeč v komunikaci předpokládá aktivní postoj dítěte k dané situaci a k lidem vůbec. Pro většinu dysfatiků je ale naopak typická určitá pasivita: sami nenavazují hovor ale čekají spíše na otázku, častěji zůstávají v roli naslouchajícího. Nedovedou si sami získat potřebné informace. I ve starším věku se dlouho spoléhají na rodiče a sourozence. Tyto projevy verbální i neverbální komunikace svědčí o tom, že dítě si postupně uvědomuje své komunikační obtíže a velmi často získá komunikační zábrany. U dětí s vývojovou dysfazií probíhá rehabilitace individuálně i v kolektivu. Individuální logopedická péče o děti s vývojovou dysfazií Její začátekje dán věkem a stupněm vývoje řeči konkrétního dítěte. Využívá se při ní všech známých metodických zásad. Plně se uplatňuje zejména individuální přístup, protože dysfatické děti se navzájem značně odlišují ve svých schopnostech a možnostech. Výhodou individuální péče je klid k práci a maximální soustředění dítěte v pracovně. Většina dětí s vývojovými poruchami má horší koncentraci pozornosti a velmi malou nebo žádnou zkušenost v komunikaci s cizími lidmi, a tím i horší sociální adaptabilitu. Důležitou součástí ILP je i citová vazba a dů-

2 věra dítěte i rodičů k logopédovi. Klinický logopéd v rehabilitaci vývojových poruch řeči využívá všech výhod týmové spolupráce (lékař, psycholog, zdravotní sestra, učitelé, technické zázemí pracoviště). Od roku 1992 nepodléhají pacienti rajonizaci. Rodiče mají tedy svobodnou volbu odborníků. Nejvhodnější volbou je zkušený tým alespoň lékaře a klinického logopéda, kteří mají pracovní kontakty s dalšími členy týmu. Velmi úzká by měla být zejména spolupráce s psychologem (volba přístupů k dítěti, rodině a z toho vyplývající nároky a míra možného zatížení). Klinický logopéd se při individuální logopedické péči zaměřuje u nejmenších dětí na rozvoj nejjednodušších elementů řeči a psychomotorických dovedností, vede rodinu (zvi. matku) k vytvoření stimulujícího rodinného prostředí a k prezentaci správných mluvních vzorů. V jednotlivých sezeních pak procvičuje rozumění řeči, motoriku mluvidel, nacvičuje nové prvky řeči (viz podrobněji dále), připravuje individuální plán pro každé dítě, půjčuje a zajišťuje pomůcky k domácí práci dítěte s matkou, cvičí fonematický sluch, rytmus, cvičí sluchovou i zrakovou percepci, hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku, využívá nejrůznějších technik a dostupných technických pomůcek. Také pořizuje ve spolupráci s dalšími členy týmu zvukové záznamy, podílí se s lékařem a psychologem na vedení dokumentace. U předškolních dětí se podílí na celkovém zhodnocení průběžných výsledků rehabilitace a navržení vhodného školního zařazení. Při nacvičování nových prvků řeči postupuje klinický logopéd podle speciálně pedagogických zásad, metodické prvky edukace řeči v kontextu celkové rehabilitace zařazuje podle aktuálního stupně vývoje řeči dítěte. 1. Rozvoj řeči probíhá od nejjednodušších elementů - t.j. ze základního zvukového materiálu. 2. Zásadně postupujeme dále tehdy, když se upevní základ 3. Rozvíjíme především obsahovou stránku řeči, až druhotně stránku formální (výslovnost). U dětí s minimální slovní produkcí logopéd vždy začíná s nácvikem rozumění řeči a podporou mluvního apetitu dítěte. Rozumění se nacvičuje pomocí stereotypů, které jsou vždy provázeny stejnými slovy, případně stejnými pohyby. Dochází ke spojení mluvního zvuku s osobou, zvířetem, předmětem, obrázkem a pohybem. Na hlasitou výzvu pak dítě předvede příslušný pohyb. Vlastní nácvik prvků řeči: 1. Vytváření základního zvukového materiálu (t.j. hlas, hlas obměňovaný citem, napodobení zvuků, modulační faktory, napodobení přírodních zvuků). 2. První slova jednoslabičná jsou většinou onomatopoa a vznikají ze základního zvukového materiálu (haf mňau, bů). 3. První slova dvouslabíčná vznikají opakováním základních slabik (mama, baba, tata, papa). K nácviku významových slov ze zdvojených slabik se využívá před-

3 mětů nebo obrázků (máma. bába, táta). Postupně se přechází ke kombinaci slabik se dvěma různými samohláskami, dvěma různými souhláskami. Slovní zásoba se tak rozrůstá o dvouslabičná významová slova. 4. Vytváření základní části dětské slovní zásoby (podstatná jména konkrétní a základní slovesa). 5. Jednoslovná - dvouslovná věta (např. Pepa hajá) - jednoduchá větná odpověď s ukázáním předmětu nebo situace (otázka, např. Co to je? Co dělá?) 6. Tvoření krátkých slovních řetězců - jednoduché věty (dvou až třislovné). Nácvik jednoduché denní frazeologie. Základní nácvik syntaxe je důležitým bodem edukace řeči u vývojové dysfazie (je vždy porušena). Syntaxe má určující roli ve vztahu mezi zvukovým a významovým systémem. Syntaxe může podstatně měnit význam sdělení (Novák). Vzhledem k omezené slovní zásobě může dítě tvořit jen omezený počet vět. 7. Víceslabičná slova, zapojování viceslabičných slov do vět. Další nárůst slovní zásoby (další slovní druhy). Rozvíjeni větných členů. Odstraňování dysgramatismů (analogoe). 8. Popis děje na obrázku, vyprávění, sestavení jednoduchého děje podle serie obrázků (stavba dějové a časové linie). 9. Obsah děje, vyprávění jednoduchého příběhu, pohádky, zážitku. 10. Hovorová řeč, postupná úprava výslovnosti. Kolektivní logopedická péče o děti s vývojovou dysfazií Uplatňuje se v denních stacionářích, zřizovaných ve zdravotnictví, lůžkových odděleních foniatrických, neurologických a psychiatrických pracovišť, v dětských léčebnách pro děti s vícečetným postižením, speciálních mateřských školách a ve speciálních základních školách. Klinický logopéd kromě individuální logopedické péče a speciálních kolektivních rehabilitačních programů na výše uvedených pracovištích vede metodicky zaměstnání dětí na dětském pokoji, řídí výchovnou práci sestry, vybírá a obměňuje jednotlivá cvičení, aplikuje didaktické hry k rozvoji slovní zásoby, zrakového a sluchového vnímání, vybírá a zajišťuje dostatek materiálů a pomůcek a jejich správné využití. Dbá na dodržování a využívání všech speciálně pedagogických metod a zásad při hrách dětí, komunikaci s ostatními dětmi a pracovníky zařízení. Na lůžkovém oddělení foniatrické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze probíhá již několik let speciální kolektivní rehabilitační program. Je určen pro předškolní děti, které přicházejí k diagnostickému pobytu a zahájení rehabilitace. Jejich řeč je v různém stadiu vývoje, jsou na různé psychomotorické i sociální úrovni. Délka pobytu je individuální a řídí se pokroky v komunikaci a možnostmi pokračování rehabilitace v místě bydliště. Děti jsou rozděleny na dvě menší skupiny nikoli podle diagnóz a věku, ale podle celkové úrovně. Do denního stacionáře jsou zařa-

4 zovány děti na doporučení ambulance kliniky k intenzivní rehabilitaci. Tato skupina je homogenní, t.j. jsou v ní děti se stejnou diagnózou a přibližně stejného věku. Pobyt trvá 4 týdny a je opakován několikrát do roka. Skupina je při opakovaném pobytu z větší části stejná (1-2 děti s výrazným úspěchem v rehabilitaci jsou nahrazeny novými). Každé dítě je vždy - v denní péči foniatra, - v denní individuální péči klinického logopéda, - v denní kolektivní péči klinického logopéda, - v celodenní péči dětských nebo zdravotních sester, - v denní péči rehabilitační pracovnice, -je vždy zařazeno do mateřské školy při nemocnici. Video Program má vždy ústřední téma, které je pak rozvíjeno v několika dalších činnostech. Vždy obsahuje: - kresbu na tabuli (nácvik grafického prvku a jeho užití - např. kruh, čára), - znázornění prvku v prostoru (prostorová orientace), - pohybové hry s užitím procvičovaného prvku (využití nářadí a náčiní k nácviku koordinace horních a dolních končetin), - rytmická cvičení spojená s pohybem a využitím hry na jednoduché nástroje, - zpěv (dle schopností terapeutů s hudebním doprovodem), - tanec apod. Program trvá přibližně hodinu. Poté se skupiny vystřídají. Skupina, která je volná je v MŠ. Programy probíhají 3x týdně pro hospitalizované děti (i v sobotu), 2x týdně pro děti denně docházející do stacionáře. Ve všední dny je zajišťují kliničtí logopedi a sestry lůžkového oddělení, v sobotu se střídají všichni vysokoškolsky vzdělaní pracovníci kliniky. Dvojice pro sobotní službu jsou voleny tak, aby alespoň jeden člen byl pracovníkem lůžkového oddělení a děti znal. Dle provozních možností je volena kombinace muž-žena (mluvní vzory, vzory chování). V současné době má tato volba své opodstatnění. Mnoho dětí žije v neúplných rodinách, v mateřských školách mužské vzory rovněž chybí. Výhody kolektivní péče pro dítě: - stimulace aktivity ostatními dětmi, - dítě lépe napodobí druhé dítě než dospělého, - rozšiřování slovní zásoby (např. při společném cvičení s dětmi s vadou sluchu), - zlepšení gramatické struktury řeči (vliv dětí koktavých, u kterých syntaxe není porušena), - výrazné zlepšení mluvního apetitu (dítě je nuceno požádat o něco, uplatnit se mezi dětmi, získat zájem dospělého), - výrazné zlepšení grafického projevu (kresba je vždy výrazně postižena), - výrazné zlepšení hrubé a jemné motoriky a celkových pohybových schopností, - zlepšení sluchové percepce a diferenciace hlásek (společné cvičení s dětmi s vadou sluchu),

5 - zlepšení artikulace a srozumitelnosti mluvního projevu pod celodenním odborným vedením, - zlepšení fonematického sluchu, - zlepšení citu pro rytmus, rytmizace řeči i všech modulačních faktoru, - zlepšení orientace v prostoru, - výrazné zlepšení a urychlení sociálni adaptace dítěte (dítě se většinou učí poprvé v životě soutěžit, vyhrávat i prohrávat a tuto situaci emocionálně zvládat, obstát v konkurenci. Často zažwäpoprvé úspěch v kolektivu dětí, cožje první předpoklad pro úspěšné zahájení školní docházky. Výhody kolektivní péče pro pracovní tým: - poznání dítěte v j iných situacích (např. v situacích pro dítě zátěžových), - možnost intenzivně ovlivnit aktivitu i pasivitu dítěte, - využití všech poznatků v individuální logopedické péči a naopak a lépe pak motivovat dítě i rodinu, - plné využití týmové práce, zejména osobních schopností a dovedností kolegů. Literatura: 1. Benešová, D : Průzkum schopnosti analýzy hlásek u děti v předškolním věku. Diplomová práce. Praha, PedF UK Čejka, M. - Lotko, E.: Jazyk a jazykověda I. Praha. SPN s. 3. Gandour, J. - Camey, A.: Tonal Confucions in Thai Patients with Sensorineural Hearing Loss. J. Speech Hear., Res. 27/1, (89-97), 1984 (dostupnost 1. LF UK Praha). 4. Janotová, N.: Fonematický sluch v jazykové výchově. Predškolská výchova, 43, 1988/89, č. 9. s Jelínek, J. - Bečka. J. V. - Těšitelová, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha. SPN s. 6. Kiml, J,: Základy foniatrie. Praha, Avicenum s. 7. Kupka, K.: Statistická analýza výsledků šetření fonematického sluchu u předškolních děti ( ). Pardubice, TriloByte, Statistical Software, Ltd Matějček, Z; Dyslexie. Praha. SPN s. 9. Novák, A.: Vyšetřeni indexu vnitřní informace řeči u děti předškolního věku. Sborník lékařský, 84, 1982, č.2 (33-40). 10. Novák, A.: Foniatrický aspekt mluvních schopnosti dětí čtyř- až šestiletých. Sborník lékařský, 90,1988, č. 6 ( ). 11. Novák,A.: Foniatrie. Skriptum. Praha, UK s. S.(51-52). 12. Ohnesorg, K: Fonetika pro logopedy. Skriptum. Praha, UK s. S.(13-14, 29-46). 13. Sedláček, K: Základy audiologie. Praha, SPN s. 14. Seeman, M.: Poruchy dětské řeči. Praha, SZN s. 15. Wilson, R. H. - Arcos, J. T. -Jones, H. C.: Word Recognition with Segmented-AlternatedCVC Words.A Preliminary Report on Listeners with Normál Hearing. J. Speech Hear., Res. 27/3, 1984, ( ).