ŽIVOTNÍ STYL OBYVATEL KUBY

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy ŽIVOTNÍ STYL OBYVATEL KUBY Diplomová práce Brno 2008 Vedoucí práce: Radovan Rybář Autor práce: Martina Stará

2 Bibliografický záznam STARÁ, Martina.Životní styl obyvatelstva kuby : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, l., 25 l. příl. Vedoucí diplomové práce Radovan Rybář Anotace Diplomová práce Životní styl obyvatelstva Kuby pojednává o historii obyvatelstva, náboženství, hudbě a tradicích kubánského obyvatelstva. Annotation Diploma thesis Livestyle of inhabitant on Cuba deals with history, religion, music and Cuban tradition. Klíčová slova Historie, náboženství, afrokubánské náboženství, původní obyvatelstvo, hudba, kultura, lidé, rituály,tradice. Keywords History, religion, afrocuban religion, nature inhabitant, music, culture, people, rituals, traditions.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracova/a samostatně a použi/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Brně dne Martina Stará

4 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala vedoucímu diplomové práce Radovanu Rybářovi, za ponechání svobodné práce. Také bych chtěla poděkovat prof. Petru Chalupovi, díky kterému jsem se mohla na Kubu podívat. Mnohokrát díky, bylo to nezapomenutelné.

5 Obsah Obsah Úvod Historický vývoj Kuby Původní obyvatelé Kuby Příchod Kryštofa Kolumba Počátky kolonizace Příchod černých otroků století 18.století První válka za nezávislost Kuby Období druhé války za nezávislost Období formální nezávislosti Kuby Útok na Moncadu a události do roku Vítězství revoluce Události po roce Konec 90. let 20. století a tzv. Zvláštní období Obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel Formování dnešního obyvatelstva Kuby Emigrace Původní obyvatelé Kuby Osídlení Kuby původním obyvatelstvem Taínové Sociální struktura společnosti Náboženství Náboženství La Regla de Ocha - Náboženský systém Santería Původ náboženského systému Santería Obřady a rituály Panteon bohů a svatých Hudba a tanec

6 6.2. Hudba, nedílná součást života Kubánců Vývoj hudby na Kubě Původní hudba Období začátku kolonizace Africké vlivy a 18. století Kubánský hudební folklór Hlavní prameny kubánské hudby Hudba v 19. a 20. století Současná hudba Hudební útvary Svátky, oslavy, tradice a legendy Státní svátky Náboženské svátky Festivaly Vznik karnevalu na Kubě Domino, tradiční hra, která zakotvila na Kubě Patnácté narozeniny, vstup ženy do společnosti La Milagrosa zázračná žena Pohled do života Kubánců Postřehy z každodenního života Kubánců Závěr Poznámky Seznam doporučené literatury Internetové zdroje Seznam příloh

7 1. Úvod Konečně jsem po několika letech dostala příležitost vypravit se na Kubu. Návštěva této země mě dlouho lákala, až se stala skutečností. Prvním impulsem k napsání této práce bylo přihlášení se na expedici Kuba 2008, které byla vypsána na katedře geografie. Další důvody přicházely postupne při bližsím hledání informací o této zemi. Při shormažďování informací o životě Kubánců, jsem narazili na malý problém. Zdálo se mi, že většina dostupných knih se zabývá hlavně historií země. Zejména Castrovou revolucí, kteřá započala roku Trvalo mi poměrně dlouhou dobu, než jsem našla několik knih, které se věnují kubánskému životu. A tak jsem se rozhodla, že se pokusím vytvořit práci, která bude reflektovat můj vlastní pohled na život na Kubě. Kuba je zemí, která je mnoha lidmi odsuzována nebo naopak milována. Její obraz je značně zdeformován prostřednictvím západních médií nebo zájezdy organizovaných cestovními kancelářemi, které zaručují poznaní pravé Kuby hlavně na Varaderu a v Havaně. Tím se nechci hlavního města Kuby dotknout. Havana je krásná, ale tato země nabízí mnohem víc. Kuba také neznamená jen pláže, rum a doutníky. Měla jsem možnost procestovat celý ostrov a strávit zde jeden z nejkrásnějsích měsíců v mém životě. Po návratu mi přibyl další impuls k sepsání mé práce a sice to, že jsem mohla získané teoretické poznatky o této zemi obohatit o vlastní prožitky. A jak je známo vlastní zkušenost bývá to nejcennější. Občanská výchova mi dovoluje zaměřit se hlavně na společenský život obyvatelstva, kulturu a tradice. Zeměpis mi pomáhá pochopit přírodní podmínky na ostrově, které podmiňují vývoj hospodářského života v zemi. Hospodářský vývoj samozřejmě ovlivňuje i formování společenského života. Po nějaké době poznáte, že věci nejsou jen černé a bílé. Na Kubě jsou hodně barevné, až z toho jde občas hlava kolem. Často bývá těžké některým věcem uvěřit a pochopit je. Po návratu domů jsem měla pocit, že měsíc, který jsem stravila na tomto ostrově, byl jako nekonečný sen. Dnes vím, že to nebyl sen, ale skutečnost. Také jsem zjistila, že se mi tato země se svými lidmi, všemi pozitivy a negativy, které život v ní přináší, vryla hluboko do mé duše. 7

8 Cíle: Název mé diplomové práce je Životní styl obyvatelstva Kuby. Nevytyčila jsem si žádný konkrétní problém, kterým bych se chtěla zabývat. Svoji prací chci nabídnout pohled do kulturního života obyvatel. Seznámit s jejich historií, kulturou a každodenním životem. Vytyčila jsem si několik hlavních oblastí, kterým se v jednotlivých kapitolách věnuji, a které by měli sloužit jako jakýsi náhled na život Kubánců. Není lehké tuto zemi pochopit, ale je dobré se o to pokusit. Utvořit si tak vlastní názor o obyvatelstvu této země, jejich kultuře a každodenním životě. Seznámit z historií této země, která má dominantní roli na utvoření současné kubánského národa. Přiblížit některé zvyky,tradice a slavnosti. 8

9 2. Historický vývoj Kuby 2.1Původní obyvatelé Kuby Osídlení Kuby se datuje přibližně do 1. tisíciletí před Kristem. Prapůvodními obyvateli ostrova byly příslušníci kmene Guanahatabeyů, kteří na ostrov přišli z Jižní Ameriky, kde obývali pralesní oblasti dnešních území států Venezuely a Kolumbie. Kmen Gaunahatabeyů žil v poklidu, věnoval se rybolovu, lovu a sběru. Pozůstatky po jejich osídlení lze najít v západní části na poloostrově Guanahacabibes. Jejich poklidný život narušil příchod indiánských kmenů Siboneyů a Taínů, kteří zatlačili původní obyvatele na západ ostrova. Oba dva kmeny náležely k Arawacké skupině indiánů pocházejících z Jižní Ameriky. Obývaly území orinocké delty a vydaly se na severovýchod od pevniny k osídlování antilských ostrovů. Taínové původně sídlili na Hispañole a Portoriku. Na Kubu se uchýlili z bezpečnostních důvodů, před kmenem válečných Karibů. 2 V době příchodu Španělů tvořili Taínové téměř tři čtvrtiny původní populace ostrova. Celkový počet obyvatelstva v 15. století čítal přibližně lidí. 3 Kryštof Kolumbus zakotvil u břehů Kuby 27. října Přistál zátoce Gibara nedaleko dnešního města Baracoa. Zakotvení na Kubě bylo jen jednou z mnoha zastávek na jeho objevných cestách. Při svém zastavení se tu setkal s kmenem Taínů, které označil za velice přátelské a mírné lidi. Stejně tak s velkým nadšením popsal zátoku, ve které zakotvil. Jeho věta o nádheře tohoto místa vešla do dějin. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že ani v dnešní době toto místo neztratilo své kouzlo. Jak bylo zvykem výprav přicházejících z křesťanského světa do Nového Světa, vztyčili zde Španělé dřevěný kříž, jako symbol křesťanství. Jeho pozůstatky, lze dnes najít v kostele Na Nebevzetí pany Marie v centru města Baracoa. Na původním místě je dnes umístěna replika kříže. (viz. Obrazová příloha, fotka č.1) 9

10 2.2. Příchod Kryštofa Kolumba Příchodem K. Kolumba na Kubu však španělské osídlení nezačíná. Kolumbus ostrov opustil, zakotvil zde ještě jednou roku 1494, tentokráte v zátoce Gauntanámo. K. Kolumbus dal ostrovu první jméno Juana na počest španělského prince. Kolumbus postupně ztrácí pro své objevné výpravy podporu u španělského dvora a dobývání Nového světa je svěřeno do rukou Diega Velasquéze. První španělské osídlení Karibiku bylo na ostrově Hispañola v přístavu Santo Domingo. Diego Velasquéz byl velice silnou osobností, který jako první výrazně zasáhl do dějin Kuby. Byl výborným úředníkem i vojenským velitelem. Byl guvernérem na Hispaniole a prvním guvernérem Kuby. První výprava na dobytí Kuby se koná koncem roku Roku 1510 D. Velasquéz sjednotil španělské osady na Hispañole a vyplouvá s třemi loděmi a posádkou 300 mužů, aby zajistil ostrov pro Španělskou korunu. Veslaquéz se vylodil poblíž města Baracoa. Baracoa je nejstarší město na Kubě byla založeno roku 1511, na území první španělské pevnosti. Kolonizace Kuby tedy začíná roku 1511, kdy D. Velasqéz prohlásil ostrov i s jeho obyvateli za majetek španělské koruny Počátky kolonizace Při dobývání ostrova se Španělé setkávají s odporem původních obyvatel. V čele odporu proti španělským dobyvatelům, stojí taínský náčelník Hatuey. Hatuey uprchl na Kubu roku 1503 z Hispañoly, kde probíhal masakr původního obyvatelstva, pod vedením španělského guvernéra N. Ovandy. Po příchodu Španělů na Kubu byl v čele indiánského odboje v horách nedaleko od Baracoi. Hatuey obléhal španělskou pevnost po dobu třech měsíců, po té však byl donucen k ústupu. Byl zajat při výpravě organizovanou D. Velasqézem do hor a následně upálen. V průběhu století se stal indiánský náčelník Hatuey symbolem, mytickou postavou muže bojujícího za svobodu ostrova. Hatuey se stal národním hrdinou. Byl první osobou v dějinách Kuby bojující proti útlaku. Jeho bustu lze najít na náměstí v Baracoye. Důležitou osobou v dějinách Kuby je kněz Bartolomeo de Las Casas, který vedl záznamy z doby příchodu Španělů. Zachycoval bezpráví, kterého se dopouštěli dobyvatelé na indiánském obyvatelstvu. Zároveň byl prvním ochráncem práv původních obyvatel 10

11 ostrova. Ačkoliv D. Velasquéz je považován, za méně krutého dobyvatele, nevyhnul se páchání násilí na indiánském obyvatelstvu. Uvědomoval si důležitost zachování obyvatelstva jako zdroje půdy, potravin a pracovních sil. V průběhu několika let se dostala řada strategických míst pod kontrolu Španělů. Tak jak dobyvatelé postupovali napříč ostrovem, přežívající indiáni se ukrývali do hor, nebo na těžko přístupná místa při pobřeží. Indiáni z hor byli nazýváni Cimarrones. Ze svých úkrytů vedli vpády proti španělským osadám. D. Veslasquéz je zakladatelem sedmi prvních španělských osad na ostrově. V letech vznikla osada San Salvador de Bayamo, La Santísima Trinidad, San Cristóbal de La Habana, Sancti Spíritus, Santa María del Puberto del Principe dnešní Camaüey, Santiago de Cuba, které bylo do roku 1607 hlavním městem Kuby. Ve jménech prvních osad se odráží silný křesťanský prvek. Dobývání ostrova bylo spojeno s expanzí katolické církve do Nového světa. Tyto osady byly zakládány v oblastech, kde stále přetrvávalo indiánské osídlení, které bylo zdrojem pracovních sil. 4 Důvodem kolonizace Kuby byla touha po zlatě. Leč Kuba tímto bohatstvím oplývala jen v malé míře, ve východní části ostrova zvané Oriente. A tak se Španělé rozhodli, že rozvoj ostrova bude spjat se zemědělstvím. Zemědělský charakter zůstal na ostrově vlastně dodnes. Na ostrově byl zaveden systém encomiendy. Což znamenalo, že půda byla přidělena španělským šlechticům společně s obyvateli, kteří na daném území žili. Indiáni se stali majetkem vlastníka půdy. Docházelo k jejich násilné kristianizaci. Původní obyvatelé začali postupně umírat na následky těžké práce v dolech při těžbě zlata, prací na plantážích. Mnoho z nich se snažilo utéct. Brzy došlo k výraznému poklesu pracovních sil, a tak byli na Kubu dovezeni první otroci již roku První otroci byli dováženi z přilehlých ostrovů v Karibiku. Nelidské zacházení vedlo k tomu, že indiánští otroci, brzy po příchodu na Kubu umírali, nebo se připojovali ke skupinám uprchlíků z řad původního obyvatelstva. A tak se Španělé museli obrátit na africký kontinent. Kuba v prvním období kolonizace byla spíše jakou si přestupní stanicí pro výboje na ostatní místa v Latinské Americe. Platí to také pro Hernána Cortéze, který přišel na Kubu v roce 1511 spolu s výpravou D. Velasquéze. Cortéz pochopil, že se na Kubě 11

12 nedá rychle zbohatnout, a tak roku 1519 v Santísimu Trinidad zorganizoval výpravu, která ho dovedla k dobytí Mexica. Tento Cortézův výpad proti Mexiku mění dosavadní pozici Kuby v Karibiku. Kuba se stává přestupní stanicí a za vidinou bohatství, které nabízí území Aztéků a Inků, dochází k odlivu obyvatel. Na počátku 16.stolení dochází výraznému zmenšení populace ostrova. Podle odhadů z roku 1544 žilo na ostrově méně než 7000 obyvatel, z toho 5000 indiánů,800 černochů a jenom 660 španělských osadníků Příchod černých otroků Z důvodu nedostatku pracovních sil se zvyšuje příliv černých otroků. První černošští otroci byly na Kubu dovezeni roku Hlavními dodavateli otroků byli portugalští obchodníci, kteří ovládali otrokářské trhy v Guineji, Nigérii, Kongu a Angole. Roku 1527 přijala Koruna rozhodnutí, které ovlivnilo osídlování ostrova na dalších 350 let. Byl povolen dovoz černošského obyvatelstva, aby nahradil nedostatek pracovních sil ze strany indiánského obyvatelstva. Ironií je, že svým zacházením kolonizátoři toto obyvatelstvo téměř vyhubili, a pak si žádají o dovoz nových otroků, ke kterým se budou chovat stejně krutě. Příchodem černých otroků na Kubu je dán směr, kterým se bude formovat ekonomika, etnické složení a kultura budoucího státu. (viz. Obrazová příloha, fotka č. 2) Ke konci 16. století dochází k rozkvětu Kuby, vzrůstá význam Havany, která se stává nejdůležitějším přístavem v Karibiku. Z bezpečnostních důvodů se zde hromadily galony s bohatstvím získaném v Latinské Americe, které se společně vydávali na cestu do Evropy. Ze Španělska sem pak tytéž lodě přiváželi nové kolonizátory, vybavení, textil, zbraně pro bohaté osadníky v Americe. Kuba se tak stává klíčovou křižovatkou vodních cest, objev Havany se znamená znovuzrození celé Kuby. V této době získala Havana svůj kosmopolitní ráz. Ke konci 16.století tvořilo černošské obyvatelstvo přibližně Stávalo se tak nejpočetnější přistěhovaleckou skupinou žijící na ostrově. Ačkoliv zacházení z otroky bylo stejně kruté, na rozdíl od otroků dovážených do Severní Ameriky, byli ponecháni ve skupinách, které pocházeli ze stejného území. Tím si dokázalo zachovat některé původní tradice i svoje náboženství. 12

13 Kuba musí čelit vzrůstajícím útokům pirátů. Tyto útoky jsou zapříčiněny vzrůstající rivalitou mezi Francií a Španělskem. Od dvacátých let 16.století francouzští korzáři působí v Karibiku obrovské škody. Docházelo k pravidelnému drancování Havany, Baracoi a Santiaga. Roku 1546 byla vypleněna Baracoa, 1554 a 1558 Santiago. V roce 1555 J. de Sores vydrancoval a vypálil Havanu. Důležitost Kuby tedy opět vzkvétá, bylo důležité zajistit její ochranu před evropskými kořistníky. Dochází k výstavbě pevností pro ochranu měst. V Havaně je postavena první pevnost Castillo de Rael Fuerza. Celkem bránily město čtyři pevnosti. Známá je také pevnost El Morro v Santiagu de Cuba. Řádění pirátů probíhalo následující dvě století, ohrožovali pobřežní města nebo fungovali jako nezávislí obchodníci podél pobřeží století 18.století Dochází k rozvoji ostrovního bohatství. Díky pirátství a pašeráctví vzkvétají některá města. Nejdůležitějšími městy jsou Havana západní části ostrova, Trinidad a Santiago de Cuba na východě ostrova. 6 Roku 1697 byla mezi Anglií, Francií a Španělskem uzavřena dohoda, která znamenala konec pirátství v Karibiku. Zároveň znamenala začátek nové etapy v historii Kuby. V roce 1762 obsadilo Havanu po dvouměsíčním obléhání anglické loďstvo. Které v Havaně zůstalo téměř celý rok. V tomto období docházelo k ilegálnímu vývozu cukru a tabáku, převážně do bývalých anglických kolonií v Severní Americe. Za jeden rok anglické okupace Kuby bylo na ostrov propašováno 11 tisíc afrických otroků, kteří byli dále prodáváni na bavlníkové plantáže ve Virginii a Jižní Karolíně. 7 Výraznou událostí 18.století je povstání otroků na Haiti v roce Toto povstání pro Kubu následek příliv nového obyvatelstva,a sním přichází do země i finanční kapitál. Kuba přebírá po Hipañole prvenství ve výrobě a vývozu cukru. 13

14 2.6. První válka za nezávislost Kuby První válka za nezávislost započala roku 1868.Byl vyhlášen požadavek nezávislosti na Španělsku. Jedním z důvodů byla nespokojenost vlastníků půdy s odváděním vysokých daní do Španělské pokladny. Centrem první odboje se stalo město Bayamo v provincii Oriente ve východní části ostrova.projdete li si historii Kuby od počátků až do konce, zjistíte, že všechny začátky osvobozeneckých bojů, se konaly právě ve východní části ostrova. V čele této desetileté války stál Carlos Manuel de Céspedes. Na počátku osvobozenecké války Cespédes na svém ranči osvobodil otroky ze svých plantáží a přečetl prohlášení, které podněcovalo k odporu, proti španělské nadvládě. Stejně tak učinili i místní pozemkový vlastníci, kteří se k němu připojili. Osvobození otroci tvořili se svými bývalými pány vojsko bojující za svobodu. Spolu s Céspedesem bojoval Ignacio Agramonte a potomci bohatých plantážnických rodin. C.M. de Céspedes padl roku 1873 a jeho vedení převzal generál Antonio Maceo. V prvním roce války měly převahu kubánští povstalci. Postupem času začali Španělé síly vyrovnávat. Od roku 1870 začala jejich drtivá ofenzíva. Od roku 1875 se boje změnily na partyzánskou válku. Přes snahu Antonia Macea a Maxima Goméze, se boje nepodařilo rozšířit do západní části ostrova. Tato válka měla politický i rasový podtext. I když bylo otroctví formálně odsuzováno vládou, prakticky nedocházelo k žádným změnám postavení otroků ve společnosti. První válka za nezávislost trvala dlouhých deset let. Za tuto dobu se nepodařilo odtrhnout zemi od španělské nadvlády. Válka byla ukončena v Zanjónu. Zemi byla slíbena samospráva, otrokům v povstaleckém vojsku byla slíbena svoboda a možnost emigrace. Španělé však svým závazkům nedostáli a několik měsíců probíhaly osvobozenecké boje. Definitivně byla válka ukončena v květnu Ačkoliv nedošlo k osvobození země od španělské nadvlády, některá pozitiva přece jen měla. Po válce byly vydány dekrety, které postupně omezovaly otroctví. Definitivně bylo zrušeno roku

15 2.7. Období druhé války za nezávislost Na počátku 19. století začíná na ostrově sílit vliv Spojených států amerických. Vzrůstají investice ze stran USA, budují se moderní cukrovary, rozrůstají se plantáže. Postupně tak přechází cukrovarnický průmysl plně do rukou Američanů. Už během první války za nezávislost projevu je Amerika zájem o budoucnost ostrova, do vnitřních záležitostí Kuby zatím nezasahuje. Pro Španěle se stává hrozbou revoluce černého obyvatelstva, která proběhla roku 1791 na Haiti. K dosažení nezávislosti na Kubě se stávají překážkou rasové předsudky, které byly zakotveny v kubánské společnosti. Antonio Maceo byl donucen stáhnout se do pozadí. Novou,výraznou a pro kubánské dějiny nezapomenutelnou osobou boje za svobodu se stává José Martí. José Martí se svými činy dostává do panteonu kubánských hrdinů. ( viz. Obrazová příloha,fotka č. 3) Byl revolučním aktivistou, politickým teoretikem, spisovatelem, básníkem. Byl zastáncem rasové rovnosti. Martí měl za úkol, že nezávislá Kuba bude jak bělošská, tak černošská. Významný odkaz na Kubě zanechal v oblasti vzdělání. Před každou školou na Kubě najdete jeho bustu. Odkaz J. Martí je silně vryt do duší Kubánců. J. Martí byl po dlouho dobu v exilu, kde rozvíjel aktivity za osvobození Kuby. Roku 1892 založil Kubánskou revoluční stranu, která sehrála důležitou roli v následném boji proti španělským kolonizátorům. Spolupráci na osvobození Kuby mu přislíbily A. Maceo a M.Goméz. Martí a Goméz se roku 1895 vylodili ve východní části ostrova nedaleko městečka Playitas a tím počaly vlastní osvobozenecké boje. Po šesti týdnech bojů byl J. Martí zabit. Jeho místo přebírá A. Maceo. Zlomovou událostí v druhé osvobozenecké válce je výbuch na křižníku Maine v únoru roku 1898.( viz. Obrazová příloha,fotka č. 4 ) Jednalo se o americkou bitevní loď, která kotvila v Havaně. Exploze zabila 258 amerických námořníků, kteří byli v té době na palubě. Vina za výbuch byla svalena na španělskou stranu. Zatím nezasahující USA se připravily na vojenskou intervenci na Kubu. Ve dvacátém století bylo dokázáno, že nejpravděpodobnější příčinou výbuchu na Maine, byl požár skladu uhlí, který sousedil se skladem výbušnin. 15

16 vyhlásilo USA Španělsku válku. Po prohrané válce Španělsko ztratilo v důsledku Pařížského míru všechny své asijské a americké kolonie včetně Kuby. Nastává čtyřleté období vlády Spojených států Období formální nezávislosti Kuby Roku 1902 byla vyhlášena Kubánská republika. Američané však nenechali nic náhodě a do nové kubánské ústavy byl přijat Plantův dodatek, který jim zajišťoval kontrolu nad ostrovem. Prvním a prezidentem a jediným, který tento dodatek podepsal byl T. E. Palma. Následuje spletité období, kdy se Kuba dostává z cela do područí Američanů. Nastává období plné politických změn, střídání loutkových prezidentů, kteří jsou dosazováni s podporou USA. Na Kubu přicházejí noví osadníci i nové investice. Střídají se období blahobytu s hospodářskými depresemi. První světová válka na Kubu přináší období blahobytu, cenu cukru pohádkově rostou. Roku 1920 dochází k zhroucení cen cukru a sním se hroutí i bankovní systém na Kubě. 8 Kuba tentokrát nutně potřebuje finanční podporu. Roku 1924 na prezidentské křeslo usedá Gerardo Machalo y Morrales. Jeho vláda se stává autoritářskou diktaturou. Ve třicátých letech, v éře americké prohibice se Kuba stává místem, kam směřují bohatí Američané za zábavou. Po třiceti letech formální nadvlády se stává zkorumpovanou zemí, plnou násilí. Proti vstávají situaci začali na ostrově vznikat různá konspirační hnutí. Tato hnutí byla především organizována z řad studentů. Iniciátorem poddůstojnické vzpoury bylo politické studentské seskupení (Directorio de Estudiantes Revolucionarios), které dosadilo posléze do funkce prezidenta republiky profesora Ramóna Graua San Martína, který svěřil do rukou armádu právě Batistovy. 9 Od této chvíle Batista počíná ovládat Kubánskou politiku na dalších pětadvacet let. Stává se manipulátorem dění politického života ve třicátých letech. V roce 1940 je zvolen do prezidentského úřadu na jedno volební období. Po té ho vystřídaly prezidenti E. Chibás , Prío Socrrás v letech Vlády se sice mění, ale nic se nemění na politické a ekonomické situaci země. Nejdůležitější politickou složkou země se stala armáda. 16

17 Vláda Pría Socrráse je charakterizována jako jedna z nejzkorumpovanějších, nejnásilnějších a nejnedemokratičtějších vlád v zemi. Před novými volbami roku 1952 F. Batista zorganizoval vojenský puč a sám se jmenoval hlavou státu. Nové volby tak byly v nedohlednu. Došlo ke zrušení ústavy z roku 1940, zákazu odborových organizací. V zemi byla nastolen politický teror. Batista je v čele země až do roku Ke slovu se dostává nová generace politických aktivistů, mezi nimi je nejvýraznější osobou student práv Fidel Castro Útok na Moncadu a události do roku 1959 Dalším dnem, který se zapsal do kubánské historie je 26. červenec roku tento den zorganizoval F. Castro útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba.(fotka 5) Cílem tohoto útoku bylo svržení Batistovy vlády. Castro organizoval útok na Moncadu se svým přítelem Abelem Santamaríou, na útoku spolupracoval i Fidélův mladší bratr Raúl. I když se útok na kasárny nezdařil, byl položen základ revolučního hnutí, které v následujících letech bojovalo za osvobození Kuby, tentokráte od nadvlády Američanů. Některým revolucionářům se podařilo uprchnout, mnoho z nich bylo zabito, zatčeno a následně umučeno. Dnes je v kasárnách muzeum a sídlí zde základní škola. Fidel i Raúl byli zatčeni a posláni do vězení. Památná je Fidelova vlastní obhajoba, kde odůvodňuje své činy a nastiňuje svůj politický program. Jeho projev byl zakončenou větou, která vešla do dějin La história me abslolverán, tedy historie mě osvobodí. Castro byl odsouzen na 15 let do vězení. Byl poslán za svým bratrem a ostatním přeživším spolubojovníkům Na Isla de Pinos. Chybou Batisty bylo, že uvěznil zbylé účastníky útoku na Moncadu do stejného vězení a druhou jeho chybou se stalo udělení amnestie těmto vězňům. Batista si byl tak jist svým postavením, že roku 1954 vyhlásil amnestii politickým vězňům. Tohoto roku se konaly prezidentské volby a Batista byl jediným a vítězným kandidátem. Po návratu z vězení je Fidel odmítnut Ortodoxní stranou, jelikož jedinou cestu z řešení krize vidí v ozbrojeném povstání, opouští Kubu a odchází do Mexica. Odkazuje se na památku Macea a Martí. V Mexiku se mohou bratři Castrové věnovat přípravě nového povstání. V Mexiku se poprvé setkávají s Ernestem Che Guevarou, argentinským lékařem. 17

18 Zpočátku byl přijat do výpravy jako lékař, později se díky svým velitelským schopnostem stal jedním z nejvýznamnějších mužů kubánské revoluce. 2. prosince 1956 připlouvá k břehům Kuby loď Granma, která s sebou přiváží 82 bojovníků za svobodu země. Vylodění se konalo na Playas de Las Colorades. Přistání lodi bylo naplánováno zároveň s povstáním na 30. listopadu Santiagu de Cuba, aby byli odlákány Batistovy vojenské jednotky a Castrovy muži se mohli přesunout do hor, odkud by byla zahájena gerilová válka. Nepřízní počasí se přistání Granmy posunulo. Povstání v Santiagu vedené Frankem Paísem bylo potlačeno a byl vyzrazen Castrův příjezd. Většina bojovníků byla zabita. Ze skupiny 82 jich přežilo čtrnáct, některé prameny uvádí dvanáct. 10 Těm co přežili, trvalo 15 dní, než se setkali na domluveném místě v pohoří Sierra Maestra. Pod vedením Castra se postupně vytvořila partyzánská ozbrojená skupina Ejercito Rebelde, která měla svoje centrum v těžko schůdných oblastech zalesněného pohoří. 11 Dodnes jsou v těchto místech pozůstatky obydlí, ve kterých revolucionáři žili.( viz. Obrazová příloha, fotka č.6) Je zde zachována místnost, která sloužila k vysílání Radia Rebelde. Po úzké cestičce se lze vyšplhat na vrcholek, k místům, kde byla do země schovávána anténa, sloužila ke spojení partyzánů z hor s městy. Je tady zachována i nemocnice, která měla několik malinkých budov. Zpátky k historii. V průběhu roku 1957 používali povstalci zvaní barbudos, klasickou partyzánskou techniku, kterou se jim podařilo držet vládní armádu v šachu. Získávaly postupně podporu od rolníků ze Sierra Maestry a středních vrstev ve městech. Od roku 1958 dostávali občané prostřednictvím Radia Rebelde pravidelné zprávy o akcích povstalců. Zabraná půda byla rozdělována mezi bez zemky, což mělo obrovský vliv na venkovské obyvatelstvo. I zde se uplatnilo revoluční heslo v Latinskoamerických zemích Tierra o Muerte tedy Půda nebo smrt. Na Kubě dochází k růstu revoluční nálady, dalším krokem k tomu byl březnový útok studentů na prezidentský palác v Havaně roku Útok se nezdařil. Ve městech operovali další odbojové skupiny, které však vojsko likvidovalo. 12 Jedinou životaschopnou 18

19 povstaleckou jednotkou byla gerilová armáda v Siera Maestře. Další důležitou revoluční akcí bylo povstání námořníků v Cienfuegos září téhož roku. Roku 1958 se snažil Batista uklidnit situaci, tím že na prvního června vyhlásil volby. Nic už mu nemohlo pomoct. Povstalci získávaly stále více přívrženců. Podařilo se otevřít druhou frontu mimo pohoří Sierra Maestra, které velel Raúl Castro. Další fronta byla otevřena v blízkosti Santiaga de Cuba Juanem Almeinou. Na západ ostrova začal postupovat Che Guevara s Cienfuegosem. Che Guevara měl za úkol dobýt Santa Claru a otevřít tak cestu na západ. Cienfuegos měl za úkol dobýt provincii západní provincii Piñar del Río. V prosinci roku 1958 byl sveden důležitý boj o Santa Claru. Poražením Batistova vojska se Che Guevarovy podařilo otevřít cestu do Havany, kam doráží spolu s povstaleckými oddíly a C. Cienfuegosem Batista tušící svůj konec utekl ze země Vítězství revoluce Fidel Castro vyhlašuje vítězství revoluce v Santiagu de Cuba.(viz. Obrazová příloha, fotka č.7) Do Havany doráží o šest dní později. Dochází k vyhlašování prvních rozsudků smrt nad spolupracovníky Batistova režimu. Dochází k podpoře revoluce ze strany Američanů, počítali s klasickým průběhem porevolučních situací v Latinské Americe, a tak se nijak neobávali o ztrátu svých pozic na Kubě. Prvním prezidentem se stal Manuel Urrutia. Předsedou vlády se stává opoziční právník Miro Cardova, který jmenuje do vlády hlavně umírněné členy Hnutí 26. července.castro zůstává v čele povstalecké armády, dostává titul Vrchní povstalecký velitel. 13 Nová vláda byla ustanovena Do několika dnů byla uznána zeměmi Latinské Ameriky, SRN, Velkou Británií, Španělskem i USA a dalšími zeměmi. V zemi dochází k dalšímu uvězňování kontrarevolucionářů, Kubu opouští asi čtvrt milionu osob. Patří k nim hlavně příslušníci inteligence a duchovní. Těsně po revoluci je zřízen Úřad pro ochranu revoluce CDR. Tuto zkratku uvidíte na domech po celé Kubě.( viz. Obrazová příloha, fotka č. 8) 17. května 1959 je vyhlášen důležitý zákon o pozemkové reformě. Prezident Urrutia ho nechce podepsat, a tak je nucen k odstupu. Je ho místo je nahrazeno Osvaldem D. 19

20 Torradem, ani on na prezidentském křesle moc dlouho nepobil a do čela státu nastupuje Fidel Castro. Od této chvíle berou politické události na Kubě rychlý spád. Dochází k vyhlášení pozemkové reformy, znárodnění dopravy a telekomunikací. Castro podniká kroky, které směřují proti zájmům USA na ostrově. V polovině roku 1960 jsou znárodněny americké a britské těžařské společnosti. Na oplátku tyto společnosti odmítají zpracovávat ropu dováženou ze SSSR. USA také snižuje kvót na dovoz cukru a Kuba následně znárodňuje cukrovarnický průmysl. Postupně je s konfiskován veškerý americký majetek na ostrově. Roku 1960 navazuje Kuba diplomatické styky se SSSR. Následuje hospodářská a vojenská spolupráce obou zemí. Jako odpověď vyhlašuje USA obchodní embargo, které trvá do současnosti. Pozitiva revoluce: byla vyhlášena osvětová kampaň na podporu vzdělanosti, během pár let byla odstraněna negramotnost ve všech vrstvách obyvatelstva. Došlo k zřízení nových škol, snížení nájmu, rozdělování půdy, výstavby nových domů, odstranění nezaměstnanosti, vybudování bezplatného zdravotního systému. Důležité bylo, že revoluce pronikla i do nejodlehlejších koutů na ostrově. Ovšem všechny lidské činy mají dvě strany Události po roce 1960 Snahou Američanů o zvrácení situace bylo vylodění amerických kontras na Playa Giron. Vylodění se konalo 17.dubna roku Cílem tohoto útoku bylo vyvolat lidové povstání proti režimu Fidela Castra. To se však nepodařilo a během tří dnů byla invaze Američanů zlikvidována. Ještě ten samý měsíc se Castro veřejně hlásí ke změně politického kurzu k socialismu. K dalšímu k vypjaté situaci dochází roku 1962, kdy dochází k rozmístění sovětských raket na území kuby. Toto období je známo pod označením Karibská krize. Dochází k dalším zostření vztahů mezi Kubou a Spojenými státy. Roku 1965 je založena Komunistická strana Kuby. Která je však často v rozporu s komunistickou stranou SSSR. Socialismus na Kubě a v SSSR byl vždy odlišný. 20