CIZINEC BEZ PRÁV? BEZ POMOCI?

Transkript

1 Projekt CZ.1.07/1.2.07/ CIZINEC BEZ PRÁV? BEZ POMOCI? METODICKÁ PŘÍRUČKA PRO PEDAGOGY Projekt je realizován ve spolupráci: Europa Concept CZ, Koněvova 18, Ústí nad Labem, tel.: , fax: , info@europaconcept.cz, Poradna pro integraci, Velká Hradební 33, Ústí nad Labem, tel.: , tel/fax: , usti@p-p-i.cz,

2 OBSAH Úvod Popis vzdělávacího modulu První blok Doporučená osnova prvního bloku Seznámení účastníků Výchozí situace Výklad pojmů Historie rasismu Informace o možnostech obrany a pomoci Druhý blok Práce s fotografiemi Introspektivní technika Kdo jsi? Doprovodné aktivity Závěr Další doporučené zdroje Přílohy Vymezení pojmů pracovní list Historie rasismu pracovní list Informace o možnostech obrany a pomoci Česká republika Ústecký kraj Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy 1

3 ÚVOD Tento vzdělávací modul je určen především pro vyučující a lektory, kteří chtějí své studenty zajímavou formou seznámit s pojmy šikana, rasismus, xenofobie a intolerance. Součástí jsou i doporučení, jak předcházet předsudkům či vyhýbat se stereotypům v dnešní, stále více multikulturní společnosti. Šikana je v rámci modulu řazena pod rasové násilí. Hlavním cílem modulu je jak v teoretické, tak i praktické rovině určit, co je to rasismus a xenofobie, jaké projevy lze pod tyto kategorie řadit a jak se proti nim bránit. Dalším cílem je také uvědomit si, že stereotypní uvažování o skutečnostech a probíhajících jevech je přirozenou součástí lidské psychiky a že je třeba dále s tímto uvědoměním v individuální rovině pracovat. Text je rozčleněn do dvou bloků. První z nich je zaměřen především na definici pojmů, ze kterých se v modulu vychází, na popis běžných stereotypů a předsudků. Druhý se zabývá tím, jak studenti vnímají sami sebe, jaké jsou rozdíly mezi vnímáním okolí a vlastního já. V závěrečné části jsou uvedeny zdroje, ze kterých lze čerpat další inspiraci. Modul je záměrně koncipován ve velmi obecné míře, aby jej bylo možné aplikovat na všechny skupiny cizinců, které pobývají v České republice a často pocházejí z různých sociokulturních prostředí. Jednotlivé aktivity jsou velmi generalizované, takže je lze využít bez ohledu na kulturní, náboženské i společenské zvláštnosti a specifické vzorce chování jednotlivých etnik a národů. Modul klade poměrně vysoké nároky na lektora, který musí být dobře seznámen s teoretickými východisky modulu (co je to intolerance, rasismus, xenofobie, předsudky a stereotypy, odkud tyto jevy v lidské společnosti pramení). Zároveň by lektor měl komunikačně zvládat i možné otevření citlivých osobních témat (jako např. náboženské vyznání, politické přesvědčení, intimní vztahy). Je nutné předcházet případným konfliktním situacím, a pokud k nim dojde, dokázat se s nimi vypořádat. Lektor by také měl znát formy a možnosti intervence ze strany oficiálních institucí a organizací včetně platné legislativy. Celková časová dotace modulu je předpokládána na devadesát minut, každý z bloků by měl trvat jednu vyučovací hodinu. K realizaci modulu nejsou, kromě běžných psacích potřeb, třeba žádné další zvláštní pomůcky. Veškeré potřebné pracovní sešity, pracovní listy a fotografie jsou poskytnuty v rámci modulu. Konkrétní časové vymezení pro dílčí úkony a aktivity není podrobněji rozepsáno, neboť jejich provedení je závislé na té které skupině i lektorovi a je ovlivněno mnoha dalšími faktory. Proto je rozvrh a délka těchto úkonů plně na uvážení lektora při práci se skupinou. Pracovní sešity respektují obsahové dělení metodického návodu pro lektory, dílčí aktivity však nesou jiný název, aby účastníci kurzu nebyli seznámeni s plánovaným záměrem, který má aktivita přinést. Tento návod je určen jako text zejména pro lektory, kteří se v rámci své práce mimo jiné zabývají tématy jako rasismus, multikulturní prostředí, vztahy k cizincům v ČR. Text je zamýšlen jako otevřený soubor doporučených aktivit, pojmů a dalších nápadů pro praktické využití. Vznikal jako součást vzdělávacích aktivit Poradny pro integraci cizinců v rámci projektu Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji. Součástí tohoto projektu jsou i další moduly, které může vyučující či lektor při práci s cizinci využít. Jedná se o modul č. 1 Aplikace spisovného jazyka, který je zaměřen na procvičení základních pravidel a na seznámení se spisovným českým jazykem. Další dva moduly jsou zaměřeny na češtinu hovorovou. Jde o č. 2 Češtinu kolem nás (rozvoj slovní zásoby především ve školním prostředí) a č. 3 Českou republiku na dlani (seznámení s republikou a Ústeckým krajem a to i prostřednictvím exkurzí a výletů). Veškeré letáky, pracovní listy a další informační materiály jsou k dispozici na webových stránkách POPIS VZDĚLÁVACÍHO MODULU První blok je zaměřen na definici klíčových pojmů a jednotlivých forem, jimiž jsou tyto pojmy realizovány. Blok je koncipován též jako konverzační. Staví mimo jiné na vlastních zkušenostech cizinců s projevy intolerance v české společnosti či v jejich domovské zemi. Lektor musí počítat i s možností, že se účastníci kurzu s rasismem v teorii či praxi nikdy nesetkali. Proto by měl být připraven na to, že pojmy bude vysvětlovat zcela od začátku. Po vyjasnění pojmů následuje přednáška a řízená diskuse, ve které lektor vysvětlí, odkud se tyto fenomény berou, jaké mají kořeny v českém prostředí. Tento blok lektor ukončí nejen shrnutím tématu, ale i doporučením, jak se proti projevům rasismu a xenofobie účinně bránit v České republice, kam se lze obrátit v případě hledání pomoci. Celý blok je založen na základní myšlence: Má odlišnost není důvodem k tomu, abych byl za ni trestán. Pokud mne někdo ohrožuje, mohu a mám právo se bránit. Při realizaci bloku lze využít publikovaný pracovní sešit nebo jen dílčí pracovní listy, které jsou součástí příloh. Případně lze tuto část realizovat konverzačně jako výklad spojený s diskusí. Na konci prvního bloku účastníci vzdělávacího kurzu obdrží informační materiály o tom, jak se bránit, na jaké instituce a organizace se v případě potřeby obrátit. Druhý blok je více interaktivní. Účastníci v něm pracují mimo jiné s fotografiemi, přičemž hlavním cílem bloku je dospět ke zjištění, že i naše vnímání a chování k druhým je ze své podstaty více či méně zkresleno stereotypy a předsudky, které jsme si osvojili v průběhu naší vlastní socializace (začleňování se do společnosti). Výstupem by měla být zásadní teze: Co nechci, aby ostatní činili mně, nesmím činit já sám (a to i přesto, že se mi to v prvé chvíli zdá z vlastní optiky ospravedlnitelné). Některé z konfliktních projevů, které lze vyhodnotit jako intoleranci, totiž mohou mít své kořeny na obou stranách, proto je nutno uvědomit si své hranice i svá omezení a při interakci s okolím s nimi pracovat. 2 Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

4 V druhé části bloku je vhodné více pracovat s poznáváním sebe sama, a to například metodou elementární introspekce (hra Kdo jsi?). Pokud by výstupy vedly k příliš negativním zjištěním, lze využít pro odlehčení například klip ze serveru youtube.com Let s Kick Racism Out Of Football. 1 V takovém případě je však nutné mít na místě vhodné technické vybavení. Účastníkům kurzu jsou k dispozici pracovní sešity, s nimiž lektor může, ale nemusí pracovat. Vhodné je využití zejména u skupiny, která dobře ovládá psaný projev v českém jazyce. V textu, který slouží jako návod pro lektory pracující s tématem rasismu, je vyčleněn i prostor pro poznámky lektora. PRVNÍ BLOK Motto: Má odlišnost není důvodem k tomu, abych byl za ni trestán. Pokud mne někdo ohrožuje, mohu a mám právo se bránit. Cílem tohoto bloku vzdělávacího modulu je určit, co vše patří mezi projevy rasismu, xenofobie a intolerance, a co již ne, a to zejména formou řízené diskuse. Po tomto shrnutí následuje podání informací o tom, proč se cizinci s těmito jevy v České republice setkávají, kam se lze v případě ohrožení těmito projevy nesnášenlivosti obrátit a jak se proti nim bránit. Doporučená osnova prvního bloku: Vzájemné představení účastníků kurzu. Seznámení se základními pojmy modulu. Přednáška (výklad pojmů, případně práce s pracovními listy, diskuse). Vysvětlení vývoje vztahu k cizincům a migrantům v ČR. Informace o možnostech obrany a pomoci, další doporučené prameny a zdroje studia. Shrnutí, závěr. Pomůcky: Pracovní sešit nebo pracovní listy, psací potřeby. Seznámení účastníků V úvodu prvního bloku se lektor skupině představí, poté by mělo následovat představení jednotlivých členů pracovní skupiny. Vhodné jsou například otázky: Jak se jmenujete? Jak Vás máme oslovovat? 2 Z jaké země jste do České republiky přišel/přišla? Jak dlouho v České republice pobýváte? Líbí se Vám zde? Proč ano, proč ne? Setkal/setkala jste se s pojmem rasismus před příchodem do ČR? Bylo by vhodné, aby se lektor již v úvodu dozvěděl, s jakou úrovní povědomí o tématu rasismus se bude pracovat. Různí cizinci přicházejí z rozličného prostředí. Je třeba brát v potaz, že ve své původní vlasti mohli zaujímat různé společenské postavení. I z těchto důvodů doporučujeme, aby lektor byl předem podrobněji seznámen s probíranou tematikou. Viz níže připojené další doporučené prameny. Poznámky 1 Zdroj je uveden níže v podkapitole Doprovodné aktivity. 2 Pokud bude mít lektor dostatek času, v praxi se osvědčila hra Scrabble, a to zejména díky konkrétní vizualizaci cizokrajných jmen. Cizinec bez práv? Bez pomoci? 3

5 VÝCHOZÍ SITUACE Předpokládejme, že účastníci cizinci komunikují česky a jejich znalost jazyka je na takové úrovni, že jsou schopni porozumět psanému textu a písemně se též vyjadřovat. Pokud skupina přímo nepracuje s pracovními sešity, lektor rozdá účastníkům kurzu pracovní listy s otázkami zaměřenými na osobní zkušenosti s projevy rasismu, xenofobie a intolerance. Členové skupiny do pracovního sešitu či listů napíší odpovědi, přičemž každý odpovídá sám za sebe. Po splnění úkolu následuje diskuse, kdy lektor znovu pokládá jednotlivé otázky. Pak srovnává, komentuje a vyhodnocuje konkrétní odpovědi členů kurzu. Pokud cizinci neovládají češtinu na potřebné úrovni, lze odpovídat pouze ústní formou, přičemž rozhovor je přímou, nikoli následnou součástí aktivity. Doporučujeme lektorovi využít následující otázky: Co je to rasismus? Jak se může projevovat? Co je to xenofobie? (Kdo se dopouští takového chování? Proč?) Setkali jste se někdy s projevy rasismu? (Jak jste tuto situaci řešili? Jak se k ní postavilo Vaše okolí?) Myslíte si, že jsou obyvatelé ČR rasisti? Myslíte si o sobě, že jste rasista? Lektor se poté, co vyslechne několik různých odpovědí, pokusí o jejich zobecnění, případně uvede na pravou míru zřejmé omyly. Vybere z nich to pozoruhodnější a doplní je odborným komentářem. Z uvedených otázek mimo jiné považujeme za zajímavou zejména otázku Setkali jste se někdy s projevy rasismu? Je orientována nejen na projevy rasismu u nás, ale například i v minulém prostředí klientů, případně v jejich domovské zemi či jinde. Lektor by měl mít už před zahájením kurzu alespoň rámcovou představu o tom, odkud účastníci přišli, případně jakého jsou náboženského vyznání a politického přesvědčení. Otázka Myslíte si o sobě, že jste rasista? je spojovacím článkem s druhým blokem, tzn. s praktickými aktivitami, jejichž cílem je dokázat, že odpor k cizímu může pociťovat kdokoli z nás, a že je nutno s ním pracovat. Otázka je úmyslně volena konfrontačně, aby vyvolala emocionální odezvu ze strany účastníků kurzu. Všechny otázky směřují k další aktivitě, kterou je přednáška o definici uvedených pojmů a kořenech těchto jevů v české společnosti. Lektor tedy musí korigovat a moderovat jednotlivé příspěvky v diskusi a reakce účastníků kurzů na předkládané informace směrem k teoretické rovině a k vysvětlování pojmů. Volbu otázek, jejich pořadí i formulaci je samozřejmě možné měnit v závislosti na účastnících kurzu i v závislosti na osobě samotného lektora. Celá část označená jako Výchozí situace spojená s případnou diskusí je přípravou na následný výklad pojmů. Lektor by měl formou řízené diskuse přivést účastníky k teoretické části způsobem, na jehož základě všichni získají jednotnou představu o užívaných pojmech, případně se seznámili se zajímavými souvislostmi či zkušenostmi ostatních účastníků kurzu. Pomůcky: Pracovní sešit nebo pracovní listy (viz Přílohy). Poznámky VÝKLAD POJMŮ Uvedený text je podkladem pro samostatný výklad lektora a samozřejmě jej lze dle možností a potřeb konkrétní skupiny jakkoli upravovat. Prvá část obsahuje stručné definice jednotlivých pojmů (šikana, rasismus, xenofobie, intolerance, předsudky a stereotypy). Druhá část ve stručnosti představuje kořeny rasismu a jeho nejznámější projevy v euro-americkém prostředí. Šikana, coby specifická forma agrese (fyzická nebo psychická), je jakékoliv úmyslné jednání, které ve svém důsledku vede k zastrašení druhého člověka, či dokonce ublížení na zdraví. Patří sem nejen útoky fyzické, ale i slovní. Často se postižený jedinec nemůže účinně bránit, obzvláště když se jedná o pomluvu či o napadení skupinou. Lidé, kteří jsou vystaveni tomuto jednání, se mohou 4 Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

6 potýkat s celoživotními následky. Šikana neprobíhá pouze ve škole, ale i v jiných prostředích (na pracovišti, doma de facto může probíhat kdekoli). Rasismus je názorem (teorií) o nerovnosti ras a zpravidla souvisí s nadřazováním některé (v evropské historii zejm. bílé rasy ). Předpokládá fyzickou a duševní nerovnost lidských plemen (ras) a rozhodující vliv rasových odlišností na historii a kulturu lidstva. Rasismus čerpá z biologických teorií 19. století a stal se základním východiskem různých odrůd extremismu. Mezi jeho hlavní projevy patří rasová diskriminace a rasové násilí. Xenofobie je nejčastěji definována jako strach z cizího, neznámého. Projevuje se nejen nedůvěrou a strachem, ale i projevy odporu až nepřátelství k lidem jiné barvy pleti, jiné národnosti, jiného jazyka, náboženského vyznání, kultury apod. Xenofobie může být výchozím bodem rasismu, není s ním však totožná; ve svém důsledku by se tyto pojmy měly odlišovat. Xenofobie i rasismus jsou důsledkem nekriticky přejímaných stereotypních názorů a předsudků. Intoleranci lze charakterizovat jako nesnášenlivost a nedostatek úcty vůči jiným způsobům chování, jednání, odlišné sexuální orientaci, vůči jinému náboženskému přesvědčení a kultuře. Projevuje se zákazem až úplným odmítáním odlišných způsobů chování či názorů, než jsou naše vlastní. Předsudky jsou komplexy obvykle racionálně neodůvodněných postojů, které se nezakládají na přímé zkušenosti jedince, utváří se vlivem prostředí, jsou přebírány od autorit a často udržovány tradicí (např. všichni Romové kradou, všichni Rusové jsou opilci, všichni muslimové jsou teroristi apod.). Stereotypy pak lze charakterizovat jako důsledky přílišných generalizací; mohou mít neutrální či pozitivní nádech (např. všichni Němci jsou pracovití, všichni Francouzi jsou dobří milovníci apod.). Po diskusi a lektorově upřesnění pojmů mohou účastníci kurzu do pracovních sešitů udělat zápis vysvětlení jednotlivých pojmů. Aktivitu lze zadat i jako domácí cvičení. Poznámky HISTORIE RASISMU V této části vycházíme především z Fredericksonovy publikace Rasismus stručná historie. 3 Pozornost věnujeme pouze rasismu v euro-americkém prostředí, který poznamenal světovou historii nejvíce. Nepopíráme samozřejmě, že rasistické názory se objevují nejen v kontextu nadřazenosti bílé rasy. Někdy se státní politika celého státu projevuje jako rasistická a xenofobní, nemusí však dosahovat znaků nejvlivnějších rasových teorií ve 20. století (viz níže). Kořeny rasismu lze nalézt v 18. a 19. století. Pojem rasa se v moderním smyslu objevuje až v období osvícenství v dílech etnologů a biologů. Důsledně jej uplatňoval švédský přírodovědec a lékař Carl Linné ( ), který termín použil při pokusu o roztřídění lidstva dle výrazných dědičných znaků. Nejvlivnější klasifikaci ras vytvořil německý fyziolog a antropolog Johann Friedrich Blumenbach ( ) v díle De generis humani varietate nativa (1776). Blumenbach byl přesvědčen, že všichni lidé patří k jednomu druhu a mají společné dávné předky. Na základě tehdy známých informací o fyzických typech vyčlenil pět skupin: kavkazský (bělošský), mongolský, etiopský, americký a malajský typ. U každé rasy popisoval výlučně tělesné znaky, na rozdíl od jiných autorů, kteří zmiňovali i intelektuální a morální schopnosti. Rasová typologie v 18. století utvořila rámec pro nástup otevřeného biologického rasismu ve století devatenáctém. Ten byl navíc výrazně ovlivněn evoluční Darwinovou teorií, která do jisté míry poskytovala argumenty rasovým tezím, jak se v průběhu historie mohly vyvíjet nové druhy a odlišovat se svými schopnostmi. Myšlenka o přežití nejsilnějších vedla k zdůrazňování konkurence ras, degradaci Afričanů na pouhé poloopice, a ve svém důsledku až k eugenickým teoriím meziválečného a zejména nacistického Německa. 3 FREDERICKSON, G. M. Rasismus stručná historie. Praha: BB/art, Čerpali jsme též ze starší Salajkovy publikace: SALAJKA, M. Rasy a rasismus ve světě. Praha: Lidová demokracie, Uvědomujeme si, že text je velmi zjednodušující a stručný. Proto na konci této příručky uvádíme několik dalších doporučených zdrojů, z nichž jsme sami vycházeli, a ze kterých je možné načerpat další informace o rasismu a xenofobii. Cizinec bez práv? Bez pomoci? 5

7 Mezi nejznámější jména spojovaná s počátky rasismu patří Arthur de Gobineau ( ), francouzský šlechtic, který proslul obhajováním teorie o nadřazenosti bílé rasy. Tu pak rozvedl zejména nechvalně proslulý Houston Stewart Chamberlain ( ), britský myslitel, který později přijal německé občanství. Jeho silný antisemitismus ve 20. století významně ovlivnil Adolfa Hitlera. Oba zmiňovaní autoři vycházeli z myšlenky o árijské rase, tedy jakési vyspělejší odnoži rasy bílé, která je nadřazena ostatním. Toto pojetí vykrystalizovalo v Německu v 19. století důsledkem rodícího se nacionalismu (ve smyslu formování národů v moderním smyslu) a rychlé industrializace státu. Židé byli v důsledku středověkých náboženských předsudků odsouzeni k údělu podnikatelské menšiny, 4 která díky přiznání četných práv začala v 19. století výrazně prosperovat a pracovat v mnoha odvětvích. Stereotypní pohled na Semity, v kombinaci s rivalitou vůči střední třídě podnikatelů a obchodníků, vyústil v promyšlenou teorii o podřadnosti Židů a jejich nutné segregaci. Rasistické projevy lze vysledovat již v 19. století, teprve ve století dvacátém se však z těchto projevů zformovaly promyšlené teorie. Rasismus se stal nejen součástí propracované ideologie, ale byl ukotven i v segregačních zákonech, 5 projevil se v zákazu smíšených sňatků a faktickým vyloučením méněcenné rasy na okraj společnosti, kdy byl této zamezen přístup k běžným zdrojům a ekonomickým příležitostem. Státní filozofie tzv. Třetí říše, která je s rasismem spojována nejvíce, vycházela z ideologie tzv. nordické rasy. Lze konstatovat, že se této rasové ideologii nikdy nepodařilo přesněji sdělit, k čemu by vlastně měla ve svém důsledku vést. Do megalomanského pokusu o nadvládu nadřazené árijské rasy a o likvidaci tzv. méněcenných ras byli zahrnuti Židé, Romové, Slované a další národy. Nejednalo se o nějakou dílčí segregaci, nýbrž ve svém důsledku úplné vyhlazení (šoa) či o přesídlení milionů lidí. Nacisté ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století cíleně budovali vyhlazovací tábory, v nichž zahynulo více jak šest milionů lidí, především Židů. Jejich jediným proviněním často byla právě příslušnost k židovství. Konec druhé světové války a odhalení pravdy o vyhlazovacích táborech přispěly k prokázání zločinnosti rasismu nacistů. Rasismus ve Spojených státech amerických oproti tomu německému vyrůstal na jiných základech. Afroameričané strávili prvních tři sta let na severoamerickém kontinentu v postavení bezprávných otroků. Majitelé půdy ve státech zemědělského Jihu usilovali o uchování jejich podřízené pozice a k rozvoji segregace; k výbuchům agrese a neodůvodněných předsudků zde začalo docházet až vlivem abolicionistických hlasů. K přiznání statusu podřadné bytosti stačila pouze barva pleti. Až po válce Severu proti Jihu, v níž zvítězil průmyslovější Sever (1865), a jejímž jedním z nejvýznamnějších důsledků bylo zrušení otroctví, se hovoří o rovnoprávnosti všech občanů. Otrokářství však bylo mnohde nahrazeno segregací, tedy důsledným oddělováním černých a bílých ve veřejném životě. Ač mnozí předci dnešních Afroameričanů přišli do Ameriky dříve než předci bílých, byli nadále považováni za nevítané přistěhovalce. V prosinci roku 1955 byla zatčena černoška Rosa Parksová ( ), když v autobuse odmítla uvolnit místo bělochovi. Tento případ vedl k obrovské protirasistické vlně a vzniku hnutí za zrovnoprávnění černých obyvatel Spojených států. V 60. letech došlo k organizovaným akcím proti segregačním poměrům panujícím v americkém školství, ve veřejných prostorech, dopravních prostředcích apod. Vyvolána byla též otázka chudinských čtvrtí a slumů. Než se však problém rasové diskriminace začal projednávat na nejvyšších místech, bylo zapotřebí mnoha obětí. Snahy o institucionalizovanou rasovou segregaci byly ukončeny zásluhou mnoha aktivistů za občanská práva, mezi které patřil např. Martin Luther King ( ). 6 Ne všechna ustanovení rasové segregace však byla v USA zrušena, ačkoli rozhodnutí Nejvyššího soudu je učinilo neakceptovatelnými. Jediným rasistickým režimem, který přetrval až do sklonku dvacátého století, byl režim apartheidu v Jihoafrické republice (odlišný vývoj zde byl však vysvětlován nejen odlišnými fyzickými, ale zejména kulturními rozdíly). Apartheid byl oficiální politikou státu v období let a projevoval se zejména důslednou segregací bílého a barevného obyvatelstva. K definitivnímu pádu režimu došlo až nástupem Nelsona Mandely (nar. 1918) do prezidentského úřadu roku Rasismus v JAR však dosud zcela nevymizel. Holocaust a vývoj v bývalých koloniích zdiskreditovaly otevřeně rasistické režimy, rozlišování a hierarchizace osob na základě ničím neopodstatněných znaků přesto přetrvává i dnes. V současnosti bývá pojmu rasismus užíváno i k označení bezdůvodného nepřátelství a diskriminace některé skupiny (např. ve Francii se takto označují předsudky založené na věku, pohlaví či sexuální orientaci). Nový rasismus vychází zejména z poukazování na zakořeněné kulturní rozdíly a jeho snahou je ospravedlnit diskriminaci a nepřátelství vůči nově příchozím etnikům. Hovoříme proto o kulturním rasismu. V České republice se rasistické a xenofobní názory projevují nejen k nově příchozím, cizím etnikům a národům, ale i vůči některým trvale usazeným menšinám. Romské menšině tak např. jsou na základě etnické příslušnosti přisuzovány kulturní patologie, které jsou však důsledkem kultury chudoby, nikoli barvy pleti. Obecně lze říci, že strach vůči cizímu je vlastní odedávna každé kultuře. V současné České republice byl navíc podpořen historickým vývojem ve 20. století odsun Němců, 40 let izolace v komunistickém bloku a později i rozpad ČSFR přispěly k tomu, že Česká republika patří dosud k státům silně národnostně homogenním. Když se ze země tranzitní začala po roce 1989 stávat 4 Od středověku bylo židům zapovězeno vlastnit půdu, zabývat se zemědělstvím či řemeslem. Jedinou jejich ekonomickou aktivitou zůstalo půjčování peněz na zástavu a úrok, které křesťané nesměli provozovat, neboť bylo považováno za lichvu. Vedle toho výrazně ovlivňovali obchod, neboť byli přítomni ve společenství všech křesťanských církví a udržovali mezi sebou kontakty. Zároveň evropští židé nepřetržitě čelili náboženským předsudkům (např. obviňování z trávení křesťanských studní, rituálních vražd novorozeňat a přidávání jejich krve do macesového chleba). V důsledku těchto negativních stereotypů byli oběťmi častých živelných pogromů i institucionální represe, jejímž cílem bylo jejich vypuzení a snížení jejich počtu. S nástupem osvícenství postupně získali v Evropě rovnoprávné postavení, avšak staré předsudky nadále přetrvávaly (viz například tzv. hilsneriáda v našem prostředí). 5 Institucionalizovaná náboženská segregace platí dodnes v mnoha muslimských zemích (viz např. zákaz smíšených sňatků muslimky s křesťanem). 6 Ve zmiňovaném kontextu je vhodné zmínit Lutherův výrok, že na světě existuje pouze jedna rasa, a to rasa lidská. Tento citát lze použít jako nosnou myšlenku celého vzdělávacího modulu. 6 Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

8 v rostoucím měřítku zemí cílovou, stala se demokratičtější a otevřenější světu, začalo se v ní usazovat i stále více cizinců. Na styk s mnohdy odlišným sociokulturním zázemím nebyla česká společnost připravena a často na různosti reagovala nepřátelskými postoji. Narušené vztahy v lidském společenství jsou zkouškou zralosti jednotlivých národů a států. Cílem zdravé společnosti je nastolení ideálu multikulturalismu v praxi, tolerování odlišností a vzájemné obohacování kultur. Poznámky Po lektorově výkladu lze pracovat s pracovními sešity, kam mohou studenti odpovídat na shrnující otázky. Zopakování je možné realizovat i jako domácí cvičení formou pracovního listu (viz Přílohy) nebo prostřednictvím pracovního sešitu. Náročnost výkladu musí lektor uzpůsobit skupině a potřebám navazujících aktivit. Ve kterém století začínáme mluvit o rasismu a proč? Jaká jména jsou spojována s počátky rasismu? Co původně znamenal termín rasa? Jaké znáte rasy? Čím se mezi sebou odlišují? Co mají naopak společného? Ve kterých třech státech došlo k rozvoji otevřeně rasistické ideologie? Každý ze států stručně charakterizujte. Uveďte: proti komu byl rasismus zaměřen, proč, jaký byl další vývoj ve státě. Proč lze hovořit o tom, že jsou obyvatelé ČR intolerantní? Poznámky Cizinec bez práv? Bez pomoci? 7

9 Informace o možnostech obrany a pomoci Na přednášku vysvětlující jednotlivé fenomény a jejich příčiny v České republice bezprostředně navazují údaje o tom, jak se lze proti projevům intolerance bránit. Lektor účastníkům rozdá letáky s informacemi a poskytne k nim vysvětlení. V České republice mají všichni občané pobývající na českém území stejná práva i povinnosti dodržovat zákony ČR a EU. Nikdo nesmí být proti své vůli bezdůvodně zadržován jinými osobami, mučen, nucen k práci či vystaven útokům kvůli své rase, barvě pleti, náboženskému nebo politickému přesvědčení, sexuální orientaci. V této části se účastníci seznámí s možnostmi, jak předcházet projevům rasismu, jak se bránit, a kde případně vyhledat pomoc, jestliže by se stali obětí rasového útoku. Otázka rasismu v současné době patří mezi velmi medializovaná témata. Pokud se osobně setkáme s rasistickým jednáním, je třeba vždy zvážit, zdali se opravdu jedná o trestný čin. Každý by se také měl zamyslet nad tím, že ne každé slovní napadení musí být rasovým útokem. V některých případech se dokonce může jednat o neadekvátní reakci na náš vlastní projev. Pokud se ale kdokoliv sám stane obětí nebo přímým svědkem rasového útoku, neměl by to přejít mlčením. Vedle známých linek policie městské a policie státní, se může obrátit i na nevládní organizace, jako jsou nejrůznější krizové linky, Linka bezpečí či organizace pomáhající obětem trestných činů Bílý kruh bezpečí (pro Ústí nad Labem je nejbližší pobočka v Liberci či Praze). Existují i organizace zaměřené přímo na cizince či uprchlíky (např. Sdružení pro integraci a migraci Poradna pro uprchlíky, Poradna pro integraci a další). Česká republika Tísňové volání Policie ČR Městská policie Linka bezpečí Linka bezpečí Bílý kruh bezpečí (Liberec) (Praha) Antidiskriminační linka Českého helsinského výboru Ústecký kraj Linka důvěry Ústí n. L.: Krizová linka pomoci (Spirála, o.s.) Děčín: Krizová poradna , Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) Ústeckého kraje Pomůcky: Materiály s informacemi (viz Přílohy). 7 7 Informační materiály jsou začleněny v samostatné podobě i do pracovních sešitů. 8 Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

10 DRUHÝ BLOK Motto: Co nechci, aby ostatní činili mně, nesmím činit já sám (a to i přesto, že se mi to v prvé chvíli zdá z vlastní optiky ospravedlnitelné). Druhý blok již není teoretickým předáváním informací, ale praktickými činnostmi zaměřenými na sebepoznávání z hlediska stereotypního nazírání na ostatní lidi, a zejména na sociokulturní odlišnosti. Blok obsahuje introspektivní techniky, které vycházejí z práce s konkrétním jedincem a vedou k sebeuvědomování vlastních hranic a následně k práci s nimi. V první části vyučovací hodiny se jedná o skupinovou práci s fotografiemi a přisuzování vlastností aktérům na nich zobrazených. Tyto znaky a vlastnosti totiž často vycházejí ze stereotypních představ osvojených v průběhu naší vlastní socializace. Cílem je tedy zjištění, dle čeho soudíme své okolí. Další technikou je pak hra Kdo jsi?, jejímž záměrem je zamyšlení se nad vlastní osobou a zároveň poznání faktu, na základě čeho nás posuzují druzí. V závěru bloku je možné využít diskuse nebo dalších doprovodných aktivit (např. klip Let s Kick Racism Out Of Football, reagující na stereotypní pohledy na Afroameričany, skupinu, která je s otázkou rasismu spojována nejčastěji). Doporučená osnova druhého bloku: Shrnutí předchozího bloku a zopakování základních, důležitých informací. Práce s fotografiemi. Diskuse. Introspektivní technika Kdo jsi? Diskuse. Doprovodné aktivity. Práce s fotografiemi Lektor účastníky kurzu rozdělí do skupin. Každá z nich dostane jednu fotografii, se kterou bude pracovat. Výsledky své práce pak všichni představí skupinám ostatním. V případě malého počtu účastníků lze s fotografiemi pracovat i způsobem, kdy lektor vždy ukáže jeden z portrétů a účastníci jej budou hodnotit. Fotografie mají účastníci v pracovním sešitu, ale účastníkům kurzu je lze předložit i ve fyzické podobě (tzn. vytištěné) či je promítat dataprojektorem. Níže je uveden návrh otázek, které lektor může účastníkům kurzu pokládat. Je samozřejmě možné připojit otázky vlastní nebo otázky odvozené z reakcí členů skupiny. Koho vidíte na fotografii? Vyznává nějaké náboženství? Jaké má politické názory? Má rodinu? Nebo domácí zvíře (jaké)? Kolik může mít dětí? Má nějaké vzdělání? Pokud ano, jaké? Čím se osoba na obrázku může živit? Má nějakou práci? Kolik je osobě na obrázku let? Působí na Vás staře? Nebo naopak mladě? Jaké může mít zájmy? Co dělá ve svém volném čase? Lektor může otázky záměrně klást projektivně (Myslíte si, že tento člověk vůbec může někde pracovat? apod.). Pointa aktivity spočívá v tom, že osoby na fotografiích vyvolávají určitý první dojem, realita je však jiná (žena, která působí sympaticky, je vražedkyně, muž vypadající jako kriminálník je právník a umělec apod.). Jednotlivé fotografie vyvolávají emoce a stereotypní názory na základě vzhledu zobrazených osob. 8 Aktivita se tak dotýká jedné z otázek v prvním bloku, která byla formulována: Myslíte si o sobě, že jste rasista? Ačkoliv fotografie nepracují s otázkou rasy jako takovou, lektor musí poukázat na mechanismus obdobného zpracování podnětů. Rasismus ze své podstaty jednotlivce škatulkuje na základě antropologických znaků, ať jde o barvu kůže či tělesné proporce. Stejně tak všichni posuzujeme druhé primárně na základě jejich zevnějšku, neboť zraková percepce tvoří až 80 % veškerých přijímaných vjemů. Na rozdíl od rasismu jde tedy o přirozený jev, ze kterého však pramení mnoho z intolerantních a xenofobních projevů. Je proto nutné si uvědomit, že i my sami se můžeme nevědomky dopouštět zkreslování a posuzovat své okolí nesprávně. Pomůcky: Fotografie. 8 Nakonec jsme pro modul zvolili fotografie reálně existujících osob. Lektor však může využít i vlastních, stylizovaných fotografií (člověk oblečený jako skinhead, bezdomovec apod.). Použité fotografie jsou i součástí příloh. Cizinec bez práv? Bez pomoci? 9

11 prof. Stephen W. Hawking (nar. 1942) Britský teoretický fyzik, který významně přispěl k oborům kosmologie a kvantové gravitace. Narodil se v Oxfordu, má dvě mladší sestry a adoptivního bratra. Ještě před složením maturitní zkoušky byl přijat na Oxfordskou univerzitu, kde i získal stipendium, následně studoval v Cambridge. Hawking trpí amyotrofickou laterální sklerózou, postižením motorických neuronů. Příznaky onemocnění se u něj projevily teprve na konci 60. let, do té doby byl naprosto v pořádku (v Oxfordu např. byl velitelem závodního veslařského týmu). Jeho intelektuální schopnosti nebyly nemocí nijak narušeny, ale zůstal zcela paralyzován. Po podstoupené tracheotomii ztratil dovednost mluvit, takže ke komunikaci používá elektronický hlasový syntezátor. Profesor Hawking je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností. Přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a jedno vnouče) s výzkumy v oboru teoretické fyziky. prof. JUDr. Vladimír Franz (nar. 1959) Český postmoderní hudební skladatel a malíř, který se zaměřuje především na komponování scénické hudby (za kterou získal několik cen). Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, a zároveň se soukromě učil malbě, dějinám umění, dějinám hudby a skladbě. Vyučoval na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně, v současnosti přenáší na Filmové a na Divadelní fakultě AMU. Komponuje hudbu pro divadlo, televizi i film. Je rozvedený, má dceru a nyní žije se svou přítelkyní, fotografkou Idou Saudkovou. Olga Hepnarová ( ) Poslední žena odsouzená v Československu k trestu smrti. Pocházela z úplné rodiny, z intelektuálního prostředí (matka byla lékařka), měla starší sestru. Oprátku získala za chladnokrevnou vraždu 8 lidí 10. července 1973 vypůjčeným nákladním automobilem úmyslně vjela na tramvajovou zastávku plnou lidí. Dalších 11 osob bylo zraněno. Motivem činu Hepnarové byla nenávist k lidstvu. Otto Adolf Eichmann ( ) Německý nacistický funkcionář a válečný zločinec, jeden z hlavních organizátorů holocaustu. Do NSDAP, SS a SD vstoupil v meziválečném období a v lednu 1939 stanul v čele Říšské ústředny pro židovské vystěhování při říšském ministerstvu vnitra. Organizoval transporty do Polska, inicioval používání Cyklonu B v plynových komorách, 20. července 1941 nařídil přednostní likvidaci dětí, byl tvůrcem tzv. pochodů smrti. Na konci války se vzdal pod falešným jménem americké hlídce, uprchl z vězeňského tábora a podařilo se mu utéct do Argentiny. Izraelské tajné službě Mossad se však podařilo jej vypátrat a byl unesen do Izraele. Zde byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Zdroj informací: cs.wikipedie.org, Poznámky 10 Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

12 Introspektivní technika KDO JSI? Hra Kdo jsi? je elementární sebepoznávací technikou, zasahující do složek sebepojetí a sebehodnocení osobnosti. Účastníci kurzu by měli během aktivity pracovat samostatně a odpovědi psát na papír, popř. si je individuálně promýšlet. Lektor rozdá členům skupiny prázdné papíry a požádá je, aby do sloupce pod sebe napsali čísla od 1 do 9. Vysvětlí, že jim položí devět otázek, jejichž odpovědi mají psát k příslušným číslům. Jedinou podmínkou je, že se odpovědi nesmí opakovat. Všichni musí pracovat samostatně a psát hned první odpověď, která je napadne. Otázky zní: 1. Kdo jsi? 2. Kdo jsi? 3. Kdo jsi? 4. Kdo jsi? 5. Kdo jsi? 6. Kdo jsi? 7. Kdo jsi? 8. Kdo jsi? 9. Kdo jsi? Po sepsání odpovědí může lektor účastníky vyzvat k tomu, zda někdo z nich chce své odpovědi (nebo jen některé z nich) přečíst ostatním. Jedinec by měl zdůvodnit svou odpověď, proč je pro něj důležitá, proč ji napsal. Pro práci se skupinou je vhodné, aby každý přečetl alespoň několik prvních odpovědí. Většina respondentů na uvedené otázky odpovídá formou inzerátu, telegraficky a na prvním místě obvykle uvádí odpovědi bezpečné, které nepohoršují ani nás, ani naše okolí. Postupně je čím dál obtížnější vymyslet odpověď, která by nebyla osobní, takže většina z respondentů obvykle začne otevírat intimní témata narážející na vlastní sebepojetí. Pro introspekci je zajímavé i pořadí jednotlivých odpovědí (na prvních místech může figurovat role v partnerském vztahu, v rodině, ale také v profesním životě a rodina je řazena za práci atp.). Všechny z odpovědí tvoří dílčí identity respondenta a určují to, kým je. Čím více má těchto subidentit, tím je stabilnější osobností, neboť kdyby o některou z nich z jakýchkoli důvodů přišel, může se opřít o zbývající. Je proto důležité tyto identity budovat a mít jich co nejvíce. Většina odpovídajících své identity a role neodvozuje od příslušnosti k národu, kultuře či skupině, ale čistě na základě osobnostních charakteristik. Technika tedy opět poukazuje na to, že druhé soudíme především na základě vzhledu a jeho příslušnosti k náboženským, kulturním, národnostním či politickým skupinám, přisuzujeme mu vlastnosti dle jeho sexuální orientace apod., i když podobné věci pro nás samotné ve vnímání sebe sama nejsou důležité. Toto platí zejména u majoritních skupin. Příslušníci skupin, které jsou v minoritním až subdominantním postavení, se často identifikují na základě charakteristik, kterými jsou vnímáni okolím. Proto bychom neměli být překvapeni, pokud se etnická kategorie bude v případě cizinců objevovat častěji. Tento jev může být také ovlivněn probíraným tématem. Pokud bude lektor s účastníky kurzu před zmiňovanou aktivitou hovořit o státní či jiné příslušnosti, pravděpodobně se to promítne i do odpovědí na otázky. Je vhodné také upozornit, že vnímání sebe sama se mění i na základě aktuálního vlastního rozpoložení, které se v čase mění. Doprovodné otázky: Identifikoval se někdo z Vás dle své národnosti či náboženského vyznání? Reflektoval v odpovědích někdo svůj vzhled? Proč máme tendenci posuzovat druhé na základě charakteristik, které nám samotným nepřipadají důležité? Myslíte si nyní o sobě, že jste xenofobní. Nebo dokonce rasista? Poslední otázka se v určité obměně vrací k úvodu prvního bloku. Dovolujeme si tvrdit, že poprvé na ni většina účastníků odpoví negativně. Po aktivitě s fotografiemi však lze striktně negativní tvrzení (Nikoli, nejsem rasista!) relativizovat, neboť každý z nás se někdy dopustil posuzování druhých na základě vzhledu či nějakých předsudků. Pomůcky: Papír a psací potřeby. Cizinec bez práv? Bez pomoci? 11

13 Poznámky DOPROVODNÉ AKTIVITY V případě, že zbude čas, a zejména pokud by celý kurz měl končit v tísnivé atmosféře, lze jej pro zlehčení a myšlenkové ukončení celého modulu zakončit puštěním videa ze serveru youtube.com Let s Kick Racism Out Of Football. Kampaň Let s Kick Racism Out of Football byla zahájena roku 1993 z iniciativy CRE (Commission for Racial Equality) a PFA (Professional Footbaallers Association). O čtyři roky později byla založena organizace Kick It Out, která vyvíjí aktivity zaměřené proti diskriminaci. Klip upozorňující na projevy rasismu mezi hráči fotbalu je na serveru youtube.com dostupný pouze v angličtině. Pro další práci lektora proto uvádíme jeho přepis: Drahý bílý příteli, pár věcí, které bys měl znát: Když se narodím, jsem černý. Když vyrostu, jsem černý. Když je mi zima, jsem černý. Když jsem na slunci, jsem černý. Když se bojím, jsem černý. Když je mi zle, jsem černý. A když zemřu, pořád zůstávám černý. Ty, bílý příteli, když se narodíš, jsi růžový. Když vyrosteš, jsi bílý. Když je ti zima, jsi modrý. Když jsi na slunci, jsi červený. Když se bojíš, jsi žlutý. Když je ti zle, jsi zelený. A když zemřeš, jsi šedý. A máš tu drzost, říkat mi barevný? Odkaz je dostupný na adrese: Pomůcky: Přístup k počítači s internetem a reproduktory, promítací plátno či dataprojektor. Poznámky Zároveň může lektor zbylého času využít k realizaci zopakování celého kurzu. K tomu je vhodná práce s vyplněným pracovním sešitem či pracovními listy. Lektor během diskuse a kontroly vyplněných materiálů (zejména pokud je účastníci kurzu vyplňovali samostatně) ověří míru načerpaných znalostí a to, co si účastníci z kurzu doopravdy odnesli. 12 Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

14 ZÁVĚR Nosnou myšlenkou celého modulu je uvědomění si faktu, že všichni posuzujeme druhé zejména na základě vizuálních charakteristik a předem daných zažitých vzorců chování. Posuzujeme ostatní podle toho, jak se oblékají, jak vypadají, jak se chovají, jak mluví a přisuzujeme jim vlastnosti, které ve skutečnosti vůbec nemusí mít. Jde o přirozený jev, je nutné si jej však uvědomovat a nevyvozovat na základě těchto (leckdy mylných) informací závěry o jednotlivcích nebo o celých skupinách obyvatel. Vliv na jejich posuzování má nejen naše přímá zkušenost a první dojmy, ale také informace, které se k nám dostaly například výchovou v rodině, ve škole, z médií apod. Jedná se o mnohdy generačně předávané stereotypní názory, které se mnohdy stávají neodůvodněnými předsudky, a které mají vliv na posuzování celých etnik, národů či náboženství. Nebezpečnost takovýchto názorů spočívá v tom, že mohou přerůst v ideologie zdůvodňující zisk moci jednoho národa či skupiny obyvatel a podmanění národa jiného. V současné (čím dál více) multikulturní společnosti je nutné mít tuto hrozbu na paměti a čelit jí tím, že ke každému budeme přistupovat pouze jako ke svébytnému jedinci s jeho klady a zápory. Začít bychom ovšem měli sami u sebe. Cesta k této základní ideji vede přes jednoduché aktivity. Domníváme se totiž, že v jednoduchosti je krása a nejobyčejnější věci často působí efektivněji než složité myšlenkové konstrukce a techniky. Veškeré zmiňované aktivity se bezprostředně dotýkají vlastních zkušeností účastníků kurzu a zároveň v nich vyvolávají i emotivní odezvu. To má za následek lepší osvojení předkládaných informací, neboť prožitky dotýkající se našich emocí a zároveň vycházející z přímé zkušenosti (tedy z něčeho, co je nám blízké) nás osloví snáz a zůstanou v nás trvaleji zapsány. V této souvislosti je nutné upozornit na to, že lektor se při aplikaci uvedených aktivit do praxe může setkat s mnoha překážkami. Při práci s cizinci je nutné nepohlížet na celou problematiku optikou svého sociokulturního okruhu, ale brát v potaz zázemí domovské země každého z účastníků kurzu a zároveň jeho osobní specifika (věk, pohlaví, hodnotová orientace, profesní či rodinná role apod.). Lektor se při práci s cizinci může setkat s tématy, která jemu nemusí připadat nebezpečná, ale ve svém důsledku mohou vést ke konfliktním situacím. Zejména je nutné být ostražitý při genderových tématech, při hovorech o náboženství či politice. Je vhodné brát ohledy na válečné, etnické či náboženské spory v zemi původu. Konfliktní situace během kurzu nutně nemusí vyplývat z problematických témat. S obtížemi se lektor nemusí setkat jen při výše nastíněném výukovém modulu, ale i při běžných situacích (např. v přátelském rozhovoru mezi cizinci) či na jazykových kurzech. Dovolíme si uvést jeden příklad z naší praxe. Během jazykových kurzů češtiny pro cizince se původně neutrální konverzace sloužící k procvičení jazyka přesunula k politickým tématům. Jeden z klientů začal hovořit o situaci v zemi svého původu, a protože šlo o téma pro něj osobně palčivé, chtěl u něj setrvat. Během hovoru prezentoval i majoritní názory vůči menšinám ve své zemi. Na kurzu byla přítomna dívka, která s prezentovanými názory nesouhlasila. Některá tvrzení se jí osobně dotkla, takže kurz opustila. Původně poklidný průběh hodiny byl tak narušen jedinou osobou, která se prostřednictvím konverzace snažila vyrovnat se subjektivně důležitou problematikou. Díky tomu se však neúmyslně projevila intolerantně vůči ostatním. V praxi se setkáváme nejen s účastníky kurzů, kteří z hodiny odcházejí nepochopeni a dotčeni pohledem na věc ze strany ostatních účastníků, zároveň však konzultujeme problémy lektorů, kteří často nebývají na zmíněné obtíže připraveni a neví si s nimi rady. Každá takováto zkušenost ale pomáhá lektorovi v další práci. Lektor by měl být schopen reagovat na vzniklé situace v obecné rovině a nedostat se do konfliktu s účastníky kurzu. Práce s přímou zkušeností účastníků je vhodná u skupiny, kterou lektor dobře zná. U ostatních skupin by otevření tématu mohlo vést k problematickým situacím. Na řešení možných krizových situací v průběhu kurzu neexistuje žádný návod. Lektor se při vedení kurzu může setkat se zkušenostmi a postoji účastníků, které jemu samotnému nejsou vlastní, ale účastníci je mohou prožívat velmi emotivně. Různí lidé mohou mít různé zkušenosti a vždy je třeba odlišovat subjektivní zkušenost a paušalizovaný předsudek. Lektor by měl účastníkovi podobnému jako v našem příkladu vysvětlit, že samozřejmě nechce znevažovat jeho osobní zkušenost, že ji však nelze aplikovat na celou společnost. Záleží na zkušenosti a taktu lektora, jak se s krizovými situacemi vyrovná. Rozhodně zde nechceme tvrdit, že na žádném z kurzů se nemůže vyskytnout jedinec, který bude zaslepeně prosazovat svoje názory na úkor lektorových sdělení. Je nutné si uvědomit, že nejen příslušníci bílé většiny mohou reagovat xenofobně na jakoukoli odlišnost, ale i mezi cizinci samotnými se vyskytuje mnoho extremistů a dokonce i rasistů. Barevní se nezřídka projevují silně rasisticky vůči bílým, ale zároveň se rozlišují i sami mezi sebou. Stejně tak v každém náboženství se vyskytují radikální skupiny, které nechtějí diskutovat, projevují se intolerantně, odmítají se přizpůsobit místním zvyklostem a respektovat druhé. Rovněž příslušníci znevýhodněných menšin se mohou projevovat intolerantně i v jejich případě se jedná o xenofobii a rasismus. Všechny takové projevy jsou trestně postižitelné bez ohledu na barvu obličeje viníka či příslušnost k náboženské skupině. Pro vybudování interkulturní společnosti je proto nutná určitá míra pochopení a tolerance na obou stranách. O Češích se říká, že jsou xenofobní vůči přistěhovalcům (výše jsme uvedli kořeny tohoto stavu). Nepopíráme, že tento předsudek je nutné napravit. Bez spolupráce na druhé straně to však není možné. Je proto zcela nezbytné, aby i cizinci vyvinuli úsilí o pochopení zvyků odlišných od jejich původního sociokulturního prostředí. Cizinec bez práv? Bez pomoci? 13

15 DALŠÍ DOPORUČENÉ ZDROJE Pro další práci s tématem uvádíme seznam několika doporučených zdrojů, ze kterých lze čerpat další informace k problematice šikany, rasismu, xenofobie a intolerance. V závěru seznamu je uveden i výčet internetových zdrojů, na kterých lze nalézt nejen inspiraci, ale i již hotové metodické návody a doporučení. Šikana BENDL, S. Prevence a řešení šikany na školách. Praha: ISV, 2003 KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005 VÁGNEROVÁ, K. A KOL. Minimalizace šikany praktické rady pro rodiče. Praha: Portál, 2009 Rasismus a xenofobie Cože? Já a rasista? Praha: Multikulturní centrum Praha, 2002 ČENĚK, D. Národ, národnost, menšiny a rasismus. Praha: ISE, 1996 ČERNÝ, V. Rasismus, jeho základy a vývoj. Olomouc: Votobia, 1995 Česká xenofobie. Sborník u příl. mezinárodní konference Xenofobie a média. Praha: Votobia, 1998 FREDERICKSON, G. M. Rasismus stručná historie. Praha: BB/art, 2003 GABAĽOVÁ, D. (ed.) Dovedu to pochopit? Hrozby neonacismu. Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2008 JELLOUN, T. B. Tati, co je to rasismus? Praha: Dauphin, 2004 KOL. AUT. Free2choose Meze svobody. Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2007 KRATOCHVÍL, J. (ed.) Bohouš a Dáša za lidská práva. Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2008 MACHALOVÁ, T. Lidská práva proti rasismu. Brno: Doplněk, 2001 Potírání rasismu v České republice. [online] Dostupné z: [cit ] SALAJKA, M. Rasy a rasismus ve světě. Praha: Lidová demokracie, 1967 ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001 Interkulturní vzdělávání JÁNSKÁ, I. (ed.) Než začneme s multikulturní výchovou. Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2008 ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 2008 Internetové zdroje Amnesty international ČR Portál inkluzivního vzdělávání CzechKid Člověk v tísni, o.p.s Národní informační centrum pro mládež Informační portál zaměřený na integraci žáků cizinců Multikulturní centrum Praha Metodický portál RVP Občanské sdružení Slovo Společenství proti šikaně Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni, o.p.s Vzdělávací institut ochrany dětí, o.p.s Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

16 PŘÍLOHY VYMEZENÍ POJMŮ pracovní list Co je to rasismus? Jak se může projevovat? Co je to xenofobie? Kdo se dopouští takového chování? Proč? Myslíte si, že jsou obyvatelé ČR rasisti? Setkali jste se někdy s projevy rasismu? Jak jste tuto situaci řešili? Jak se k ní postavilo Vaše okolí? Myslíte si o sobě, že jste rasista? Cizinec bez práv? Bez pomoci? 15

17 16 Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy HISTORIE RASISMU (opakování) pracovní list Ve kterém století začínáme mluvit o rasismu a proč? Jaká jména jsou spojována s počátky rasismu? Co původně znamenal termín rasa? Jaké znáte LIDSKÉ rasy? Čím se mezi sebou odlišují? Co mají naopak společného? Ve kterých třech státech došlo k rozvoji otevřeně rasistické ideologie? Každý ze států stručně charakterizujte. Uveďte: proti komu byl rasismus zaměřen, proč, jaký byl další vývoj ve státě. Proč lze hovořit o tom, že jsou obyvatelé ČR intolerantní?

18 Informace o možnostech obrany a pomoci Šikana Rasismus Xenofobie úmyslné jednání, které ve svém důsledku vede k zastrašení či ublížení druhým; specifická forma agrese (může být fyzická i slovní). názor vycházející z rasových teorií a myšlenky o nadřazenosti nějaké rasy nad ostatními. strach z cizího, neznámého. Intolerance nesnášenlivost a nedostatek úcty vůči odlišnostem. Setkali jste se s projevy rasismu, xenofobie, intolerance? Ubližoval Vám někdo? Ubližoval někdo Vašemu kamarádovi a nevíte, co máte dělat a kam se obrátit? Česká republika Tísňové volání Policie ČR Městská policie Linka bezpečí Linka bezpečí Bílý kruh bezpečí (Liberec) (Praha) Antidiskriminační linka Českého helsinského výboru Ústecký kraj Linka důvěry Ústí n. L.: Krizová linka pomoci (Spirála, o.s.) Děčín: Krizová poradna , Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) Ústeckého kraje Linky tísňového volání jsou určeny pro stav nouze. Jejich zneužití se trestá!!! Za zneužití volání na tísňovou linku může být udělena pokuta až Kč, jedinci může být odpojen telefon nebo mu dokonce může být uložen trest odnětí svobody ve výšce až 5 let nepodmíněně. Dále je uveden přehled organizací a zařízení, věnujících se obětem šikany, rasového násilí a diskriminace. U většiny z organizací jsou kromě kontaktů uvedeny i jejich internetové stránky, kde lze nalézt další informace. Adresář organizací, zabývajících se přímo problematikou rasismu a xenofobie, je dostupný z internetového odkazu Národního informačního centra pro mládež: Jednotné evropské číslo tísňového volání (112) je tísňovou linkou fungující ve všech státech Evropské unie. Operátoři hovory vyřizují nejen v češtině, ale i v anglickém a německém jazyce. V případě, kdy se volající obrací jen k jedné složce integrovaného záchranného systému (hasiči, policie, záchranná služba), je vhodnější volat na číslo této služby. Sdružení Linka bezpečí (člen celosvětové asociace dětských linek důvěry CHI) je určeno pro pomoc dětem a mladým lidem. Do okruhu problémů řešených pracovníky Linky bezpečí spadá i šikana a rasové problémy. K naplňování poslání sdružení slouží tyto linky krizové intervence: Linka bezpečí Linka vzkaz domů , Internetová linka pomoc@linkabezpeci.cz Chat linky bezpečí chat.linkabezpeci.cz Rodičovská linka Cizinec bez práv? Bez pomoci? 17

19 Nadace Naše dítě (více na zajišťuje Linku právní pomoci, poskytující i informace v případě trestného činu spáchaného na dítěti. Linka je dostupná na telefonním čísle každou středu v době od 14:00 do 18:00 hodin a právní poradenství je bezplatné. Dotazy je možné zasílat i elektronicky na ovou adresu lpp@nasedite.cz. Občanské sdružení Bílý kruh bezpečí ( poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů. Pro obyvatele Ústí nad Labem jsou nejbližšími pobočkami Praha a Liberec (od 2009). Poradna BKB Praha Adresa: U Trojice 2, Praha 5 Otevírací doba: 17:00 20:00 (každé úterý, středa a čtvrtek) 09:00 13:00 (každý pátek, pouze pro objednané) Kontakty: tel.: bkb.praha@bkb.cz Poradna BKB Liberec Adresa: Švermova 32, Liberec Otevírací doba: 17:00 19:00 (každé pondělí) každý čtvrtek (jen pro objednané) Kontakty: tel.: bkb.liberec@bkb.cz Český helsinský výbor ( je nevládní neziskovou organizací pro lidská práva. Mezi hlavní oblasti jeho působení patří i boj proti rasismu a nesnášenlivosti. Bezplatnou právní pomoc cizincům v oblasti diskriminace na pracovišti, v zaměstnání, bydlení apod. nabízí Poradna pro občanství v Praze ( Je možné se na její pracovníky obrátit telefonicky na čísle i em (poradna@ poradna-prava.cz). Přímo v Ústí nad Labem působí Spirála, o.s. ( poskytující poradenství a pomoc osobám nacházejícím se v krizové situaci. Součástí služeb občanského sdružení je nejen nepřetržitá Krizová linka pomoci ( ), ale také Centrum krizové intervence (spirala.cki@volny.cz). Spirála se primárně nezaměřuje na pomoc obětem diskriminace a rasisticky motivovaných trestných činů, je však možné se na sdružení obrátit. V Děčíně se osoby v krizi mohou obrátit na Krizovou poradnu ( která poskytuje pomoc osobám v náročné životní situaci, poradenství pro mezilidské vztahy a terapii. Pracovníky lze kontaktovat na pevné lince ( ), mobilním telefonu ( ) i em (poradna@krizovaporadna.cz nebo krizova.poradna@seznam.cz). Pedagogové i rodiče se mohou obracet na systém Pedagogicko-psychologických poraden Ústeckého kraje. Jednotlivá sídla PPP jsou v Děčíně, Chomutově, Kadani, Litoměřicích, Lounech, Mostě, Roudnici nad Labem, Rumburku, Teplicích, Ústí nad Labem a Žatci. Podrobnější informace a kontakty jsou k nalezení na webových stránkách DALŠÍ DŮLEŽITÉ KONTAKTY Název adresa, telefon, web Vzdělávání dětí cizinců v Ústeckém kraji Metodická příručka pro pedagogy

20 Zdroj: Zdroj: Zdroj: Zdroj: Cizinec bez práv? Bez pomoci? 19