BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Paušální výdaje

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a finance Katedra finančního práva a národního hospodářství BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Paušální výdaje Ing. Lenka Stavělová 2012

2 2

3 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou chci poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce, JUDR. Ing. Michalu Radvanovi, PhD., za jeho trpělivost, odborné vedení a poskytnuté rady i připomínky při vypracování bakalářské práce, které byly jak pomocí, tak ponaučením. 3

4 Obsah 1. Úvod Daň Daň z příjmů Daň z příjmů fyzických osob Daň z příjmů fyzických osob jako příjem státního rozpočtu Právní úprava daně z příjmů fyzických osob Konstrukční prvky daně Výdaje Paušální výdaje Výhody a nevýhody paušálních výdajů - shrnutí Přechod ze skutečných výdajů na výdaje paušální Příklady, ve kterých je nevhodný přechod na paušální výdaje Přechod z výdajů uplatněných paušálem na skutečné výdaje Dopad paušálních výdajů na základ daně OSVČ a zaměstnance Švarcsystém Srovnání výše daně u příjmů ze závislé činnosti a u příjmů OSVČ Výpočet základu daně a daně výdajový paušál 30 % OSVČ Výpočet základu daně a daně - výdajový paušál 60 % Výpočet základu daně a daně výdajový paušál 80 % Výpočet základu daně a daně výdajový paušál 80 % Sociální a zdravotní pojištění Sociální pojištění Zdravotní pojištění Shrnutí Závěr Resumé Seznam pouţitých zdrojů Seznam tabulek Seznam grafů

5 1. Úvod Povinnost platit daň je dána v České republice zákonem. Občané platí daň ze svých příjmů, majetku a spotřeby, proto je pro ně daní nejviditelnější a citlivě vnímají její změny. Tyto daně jsou do státního rozpočtu odváděny samotnou osobou nebo prostřednictvím jiné osoby, u závislé činnosti se jedná o zaměstnavatele. Z daní je totiţ nutno získat prostředky na financování veřejného sektoru. Jak jiţ bylo řečeno, jakékoli změny v konstrukci daní z příjmů jsou velice pečlivě sledovány a obvykle mívají dopady na ekonomické rozhodování občanů, na jejich ochotu podnikat, pracovat, podílet se na spotřebě. Proto by měl být daňový systém neutrální tak, aby neexistovaly příliš velké rozdíly ve zdanění různých typů příjmů fyzických osob, aby byl podíl občanů na financování státního rozpočtu spravedlivý. Daňová spravedlnost je však relativní pojem a v případě přímých daní většina občanů nepovaţuje rozloţení daně mezi jednotlivé příjmové skupiny za spravedlivé, mají pocit, ţe právě oni platí daně příliš vysoké. Proto je snahou kaţdého daňového subjektu racionálním ekonomickým chováním minimalizovat svoji daňovou povinnost a otázka optimalizace daňového základu, potaţmo daňové povinnosti, je stále aktuální. Jednou z moţností této optimalizace u fyzických osob podávajících přiznání je rovněţ vyuţití zákonem stanovené moţnosti sníţení daňového základu pomocí paušálních výdajů, coţ lze rovněţ pokládat za daňovou úlevu. Cílem této práce je tedy za pomoci metody analýzy, syntézy a komparace poskytnout základní teoretické informace o tom, co jsou paušální výdaje, o moţnosti jejich uplatnění. Snahou je rovněţ získat obraz o problematice v případě změny způsobu uplatnění těchto výdajů a v souvislosti s tím poukázat na rozdíly ve zdanění osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců. Práce zahrnuje ve stručné podobě dvě základní části, část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je zaměřena na objasnění pojmu daň, vymezení daně z příjmů fyzických osob jako příjmu státního rozpočtu, na objasnění pojmu výdaje a paušální výdaje, dále je popsán postup při změně způsobu uplatnění výdajů, a popsány důvody, kdy není doporučena změna způsobu uplatňování výdajů. Obsahem teoretické části je rovněţ popis současného negativního trendu doby tzv. švarcsystému. Druhá, praktická část obsahuje teoretická východiska transformovaná do praktických příkladů. Ze získaných poznatků bylo provedeno srovnání zdanění u osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců s určením výhodnější alternativy. 5

6 Závěr bakalářské práce je věnován všeobecnému zhodnocení problematiky vyuţití paušálních výdajů u fyzických osob. Na základě posouzení všech skutečností bylo provedeno vyhodnocení s doporučením na úpravu ustanovení řešících problematiku paušálních výdajů a doporučení týkající se tzv. švarcsystému. 6

7 2. Daň Pojem daň je v českém právním řádu uţíván přibliţně od roku Daň jako takovou můţeme vymezit různě, proto také existuje mnoho různých definic. Můţe se jednat o definice z hlediska právního či hlediska ekonomického, oboje mají však stejnou podstatu a význam. Daň je definována jako povinná, zákonem předem stanovená částka, která je více méně pravidelně odčerpávána na principu nenávratnosti z nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněţního fondu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění. 2 Definice daně můţe být doplněna o další charakteristiku, a to je neúčelovost. Neúčelovost spočívá v tom, ţe daň nefinancuje předem určený projekt, ale plyne do celkových příjmů veřejných rozpočtů. 3 Uvedená definice je jedna z mnoha, která popisuje daň z hlediska ekonomického. Pojem daň, přestoţe se jedná o pojem velmi významný, není zakotven v ţádném právním předpise. Pouze v daňovém řádu, který vešel v platnost na počátku roku 2011, je o dani zmínka a to ta, ţe Daní se pro účely daňového řádu rozumí a) peněţité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, b) peněţité plnění, pokud zákon stanoví, ţe se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, c) peněţité plnění v rámci dělené správy. 4 Z uvedených definic je patrné, ţe se jedná o platbu povinnou. Pokud jde o povinnou platbu, musí být určitým způsobem vynutitelná, tedy stanovena zákonem. Jedině zákonná úprava jednotlivých daní nám zaručí, ţe příslušné subjekty budou tuto částku, tedy daň, odvádět. Listina základních práv a svobod (dále LPS), která je součástí zákonného pořádku České republiky (čl. 11 odst. 5 LPS) nám zaručí zákonnou úpravu daňové povinnosti. Úpravu jednotlivých daní dále řeší příslušné zákonné úpravy těchto daní. 1 JÁNOŠÍKOVÁ, MRKÝVKA a TOMAŢIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, str RADVAN, M. a kolektiv. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Masarykova univerzita a Nakladatelství Doplněk, s KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 4.aktual.vydání, Praha: ASPI, 2006, str Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů 7

8 Kromě toho, ţe se jedná o platbu povinnou, jedná se rovněţ o platbu nedobrovolnou, vynutitelnou, neekvivalentní, nenávratnou, neúčelovou, obvykle se neopakující, která je vybírána v jasně stanovených intervalech, jedná se například o daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, daň silniční, nebo podle předem stanovených okolností, jako je například daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí. Význam daní spočívá v tom, ţe jsou nástrojem k potlačení "neţádoucích" činností - například existence daně z tabákových výrobků a lihovin. Jsou nepřímým nástrojem řízení, sniţováním nebo zvyšováním daní stát reguluje hospodářskou aktivitu, podporuje určitá odvětví. Slouţí k podpoře vytypovaných činností - sníţená sazba daně z přidané hodnoty u některých výrobků a sluţeb, například při recyklaci papíru. Slouţí k regulování hospodářských aktivit, uvalením cla na výrobky napomáhají k ochraně určitých odvětví. Daně ve své podstatě tedy představují transfer peněţních prostředků od jednotlivců či firem do veřejného rozpočtu, ze kterého se financují různé veřejné potřeby, a napomáhají tak veřejným financím plnit funkci alokační, redistribuční a stabilizační. 8

9 3. Daň z příjmů Základním tříděním daní všeobecně je třídění na daně přímé a daně nepřímé. Jak uţ z názvu vyplývá, jedná se o daně, které se týkají poplatníka v přímé nebo nepřímé souvislosti. Daň z příjmů fyzických, ale i právnických osob, se řadí mezi výše zmíněné daně přímé, důchodového typu. Daň z příjmů fyzických osob bývá často taktéţ nazývána osobní důchodovou daní. 5 Daně z příjmu obojího typu se staly součástí daňové soustavy České republiky s účinností od 1. ledna Základním právním předpisem daně z příjmů je zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Jedná se o hmotněprávní normu, která upravuje jak daň z příjmů fyzických osob, tak daň z příjmů právnických osob. Obě daně jsou upraveny v jednom právním předpise proto, ţe kromě mnoha odlišných mají i mnoho stejných či podobných prvků. Daně z příjmů jako takové se dotýkají všech ekonomicky aktivních obyvatel. Daň z příjmu přímo postihuje právě příjmy poplatníků, její existence je tedy mnohem citelnější neţ například u daní zahrnutých v cenách statků a sluţeb, a právě proto jsou často vyuţívány jako politický nástroj. 3.1 Daň z příjmů fyzických osob Daň z příjmů fyzických osob jako příjem státního rozpočtu Problematika daně z příjmů je poměrně obsáhlá a rozhodně nepatří k nejjednodušším, proto zde uvedu a popíši pouze základní charakteristiku daně z příjmu fyzických osob. Daň z příjmů fyzických osob je po DPH, dani z příjmů právnických osob a spotřební dani nejdůleţitějším zdrojem příjmů státního rozpočtu České republiky. V následující tabulce je uveden přehled příjmů jednotlivých daní plynoucích do státního rozpočtu za roky Dále je v ní uvedeno procento plnění, tedy na kolik schválený rozpočet odpovídal skutečně vybraným příjmům z jednotlivých daní. Pokud budeme brát daně jako celek, schválený rozpočet nejvíce odpovídal realitě v roce Výnos z daně z příjmů fyzických osob byl nejvyšší v roce 2009, postupně se ale sniţuje. Pokud se budeme dívat na procento plnění, nejlépe dopadl rok KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 4.aktual.vydání, Praha: ASPI, 2006, str

10 Daň Tabulka č. 1 Meziroční srovnání celostátních daňových příjmů (mld. Kč) 6 Schv. rozpočet Celkem rok 2009 Celkem rok 2010 Celkem rok 2011 Skutečnost % plnění Schv. rozpočet Skutečnost % plnění Schv. rozpočet Skutečnost % plnění Daň z přidané hodnoty 278,6 253, ,8 269,55 99,5 279,5 275,39 98,5 Daně z příjmů PO , ,9 123,86 86,1 120,6 118,11 97,9 Daně z příjmů FO 162,9 126,74 77,8 134,2 130,01 96, ,37 88,3 z toho z kapitálových výnosů 9,8 10,13 103,4 9,6 10,19 106,1 19,3 11,05 57,3 závislá činnost 128,1 111,04 86,7 105,3 111,84 106,2 121,1 119,37 98,6 z přiznání 25 5,56 22,3 19,3 7,99 41,4 10,6 2,94 27,7 daň z nemovitosti 6,4 6,36 99,4 9,6 8,75 91,1 9,7 8,57 88,3 spotřební daně 151,8 131,07 86,3 149,2 138,27 92,7 148,4 146,58 98,8 silniční daň 6,5 4,78 73,6 5,5 5,1 92,7 5,6 5,19 92,6 majetkové daně 11,8 8,06 68,3 9,1 7,68 84, ,72 90,1 dálniční poplatek 2,6 2,89 111,1 2,6 3,12 119,9 2,9 2,51 86,7 Daňové příjmy celkem 815,82 660,56 81,0 732,24 693,87 94,8 739,46 708,78 95,9 Následující graf pak přehledně zobrazuje průběh inkasa daně z příjmů fyzických osob v jednotlivých letech ( ). V kaţdém roce na přelomu března a dubna došlo k výraznému nárůstu a posléze výraznému poklesu, který je způsoben vratkami na dani z příjmů fyzických osob na základě podaných přiznání. Graf 1 Průběh inkasa daně z příjmů FO z přiznání 7 6 KYPETOVÁ, Jaroslava. Hubenější léta odkrývají chybné nastavení sdílených daní. Deník veřejné správy [online]. 2012, 6/3/2012 [cit ]. Dostupné z: 7 Stejný zdroj jako odkaz 6 10

11 Daň z příjmů fyzických osob (ale i ostatní daně) neputují pouze do státního rozpočtu, jsou také příjmem rozpočtů krajů a obcí. Pokud správce daně spravuje daně, které nejsou příjmem státního rozpočtu, převádí jejich výnos podle zákonného rozpočtového určení. Právní úprava daňových příjmů je uvedena v zákoně č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozpočtovém určení daní ). Dle platného zákona o rozpočtovém určení daní je krajům přiděleno 8,92 % a obcím 21,4 % z celostátního výnosu sdílených daní, konkrétně se jedná o daň z přidané hodnoty, daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, daň z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby, daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob včetně daně z příjmů právnických osob vybírané sráţkou podle zvláštní sazby. Dále dle jiţ výše zmíněného zákona je obcím přiděleno 1,5 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků rozděleného podle přepočteného počtu zaměstnanců. Třetí a poslední daňový výnos plynoucí do rozpočtu obcí je 30 % z výnosu záloh na daň a samotné daně z příjmů fyzických osob, které mají na území dané obce bydliště a 100 % výnosu daně z nemovitostí, které se nachází na území dané obce. V současné době stále probíhají jednání o novém rozdělení daní. Probíhají dlouhé debaty, ve kterých kaţdá politická strana navrhuje jiné, nové řešení, jehoţ cíl můţeme nazvat jako bohatým brát, chudým dávat. Tím je myšleno více peněz pro obce, pravděpodobně méně peněz pro metropole. Ministerstvo financí chce v připravovaném novém zákoně o rozpočtovém určení daní sníţit současný rozdíl mezi nejchudšími a nebohatšími obcemi ve výnosu sdílených daní na jednoho obyvatele. Čeho se tedy v budoucnosti dočkáme, jaké procento kterých daní poputuje např. do rozpočtu naší obce či kraje, je stále věcí neznámou Právní úprava daně z příjmů fyzických osob Jak jsem jiţ v předchozí kapitole uvedla, daň z příjmů fyzických osob je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem daně, jak z názvu vyplývá, je příjem fyzické osoby. Vzhledem k tomu, ţe příjmy fyzické osoby jsou velmi různorodé a podstatně se od sebe liší, rozeznává zákon o daních z příjmů několik kategorií předmětu daně z příjmů. Základní členění je následující: 11

12 příjmy ze závislé činnosti a funkční poţitky ( 6), příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti ( 7), příjmy z kapitálového majetku ( 8), příjmy z pronájmu ( 9), ostatní příjmy ( 10). Základem daně pro výpočet daně z příjmů fyzických osob je rozdíl, o který příjmy kromě příjmů, které nejsou předmětem daně a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady) při respektování věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Tento základ daně se dále upraví podle 23 odst. 1 ZDP. U poplatníků, kteří vedou účetnictví, se při určování základu daně vychází z výsledků hospodaření (zisk, ztráta), u poplatníků, kteří nevedou účetnictví, se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji ( 23 odst. 2 písm. b) ZDP Konstrukční prvky daně Daň můţeme povaţovat za jistý druh právního vztahu, v tomto případě, tedy daně z příjmů fyzických osob se jedná o daňově právní vztah. Stejně jako kaţdý právní vztah, tak i výše uvedený daňově právní vztah je charakterizován základními konstrukčními prvky, kterými jsou: daňový subjekt, objekt zdanění, základ daně, sazba daně, korekční prvky, rozpočtové určení, správce daně, podmínky placení. Daňový subjekt jako konstrukční prvek daně můţe být chápán ze dvou pohledů, jako plátce daně či jako daňový poplatník. Daňový poplatník je fyzická nebo právnická osoba, jehoţ příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani a je vţdy přímo vymezen daným 12

13 zákonem. Kdeţto plátce daně je osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraţenou poplatníkům. 8 Souhrnně řečeno, daňový subjekt je osoba povinná strpět, odvádět nebo platit daň. Daňovým subjektem v případě daně z příjmů fyzických osob je tedy, jak sám název napovídá, fyzická osoba. Obecně objektem zdanění rozumíme veličinu, ze které se vybírá daň. Představuje hmotněprávní skutečnost, s níţ je spojována daňová povinnost, rozhoduje také o tom, jak se bude daň daná jmenovat. 9 Objekty zdanění dělíme do 4 skupin: hlava, majetek, spotřeba a důchod. Objektem zdanění daně z příjmů fyzických osob jsou, jak je jiţ v kapitole uvedeno, příjmy ze závislé činnosti a funkční poţitky, příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu a ostatní příjmy. Základ daně můţeme definovat jako předmět daně v měrných jednotkách, tedy stanovení kvantity objektu daně, ze kterého je následně daň vyměřena. Základem daně v případě daně z příjmů fyzických osob je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaloţené na jejich dosaţení, zajištění a udrţení, pokud dále u jednotlivých příjmů podle 6 aţ 10 není stanoveno jinak. Výše uvedená definice je definice daná přímo zákonem o dani z příjmů. 10 Sazba daně jako další konstrukční prvek je tzv. měřítkem, na základě kterého se ze základu daně počítá daň. Určuje tedy vztah k daňovému základu. 11 Obecně rozlišujeme několik druhů sazeb (pevná, procentní, lineární, progresivní, degresivní). 12 V případě daně z příjmů fyzických osob byla v minulých letech uplatňována sazba daně progresivně klouzavá, v současnosti je uplatňována sazba lineární ve výši 15 %. Korekční prvky při výpočtu daně z příjmů fyzických osob představují metodu úpravy základu daně pomocí pouţití systému osvobození od daně, daňových úlev, slev, dále i zvýšení daně. 8 RADVAN, M. a kolektiv. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Masarykova univerzita a Nakladatelství Doplněk, 2008, str BAKEŠ, Milan, et al. Finanční právo. 5. upravené. Praha: C. H. Bek, 2009, str aţ 10 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 11 JÁNOŠÍKOVÁ, P., MRKÝVKA, P., TOMAŢIČ, I. a kol. Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, str RADVAN, M. a kolektiv. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Masarykova univerzita a Nakladatelství Doplněk, 2008, str

14 Výše uvedené také jako i ostatní konstrukční prvky vychází ze zákona, mohou být ale uplatněny i na základě individuálního správního aktu správce daně. Rozpočtové určení jednotlivých daní nám udává, do kterého z veřejných fondů výnos z daní poputuje. Jiţ v kapitole jsem uvedla rozpočtové určení daně z příjmů fyzických osob. Výnos nemusí putovat pouze do státního rozpočtu, ale i do rozpočtu územních samosprávných celků nebo i do státních fondů (př. výnos daně silniční). Výnos daně z příjmů fyzických osob putuje jak do státního rozpočtu, tak do rozpočtu územně samosprávných celků. Správce daně je orgán veřejné moci (nejčastěji územní finanční orgány), který dle daňového řádu smí činit kroky, které jsou nezbytné pro správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. 13 Správcem daně z příjmů fyzických osob je místně příslušný finanční úřad. V jiných případech můţe být správcem daně i jiný správní orgán, který byl zákonem pověřen správou daní. Podmínky placení určují zásady a termín placení daní, tedy zda se má daň platit zálohově či jednorázově. Součástí je také stanovení účtu, v jehoţ prospěch se mají daně platit. 13 Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů 14

15 4. Výdaje Daňový výdaj je nutno chápat jako daňovou úlevu, kterou představuje výdaj uskutečňovaný prostřednictvím daňového systému. Jedná se o daňově uznatelné výdaje nebo také výdaje odčitatelné od základu daně. Zákon určuje, které výdaje jsou daňově uznatelné a které ne, tedy které poplatník skutečně vynaloţil v souvislosti se získáváním zdanitelných příjmů. Dle 24 ZDP se jedná o výdaje vynaloţené na dosaţení, zajištění a udrţení zdanitelných příjmů, které se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Zákon rovněţ v 25 uvádí příklad poloţek, které nelze za výdaje povaţovat a uznat je jako odpočitatelné od příjmů pro stanovení základu daně. Tyto výdaje lze hradit pouze ze zisku po jeho zdanění. Vzhledem k tomu, ţe je někdy problematické posoudit, které výdaje jsou daňově uznatelné a které ne, umoţňuje zákon o daních z příjmů rovněţ ve vybraných případech poţádat správce daně o závazné posouzení dané situace. K nim patří: způsob rozdělení výdajů nebo nákladů ke zdanitelným příjmům ( 24a ZDP), stanovení poměru výdajů nebo nákladů spojených s provozem nemovitosti ( 24b ZDP), technické zhodnocení ( 33a ZDP), projekt výzkumu a vývoje ( 34a ZDP), odečet ztráty od základu daně ( 38na ZDP), posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami ( 38nc ZDP). Skutečné výdaje lze dále rozdělit na výdaje faktické a výdaje fiktivní, tedy ty, které nebyly doopravdy vynaloţeny, přesto mohou sníţit základ daně. K těmto výdajům proto patří především daňové odpisy. Skutečné výdaje jako takové jsou daňově uznatelné, pokud souvisí se zdanitelnými příjmy v daném období. Oprávněnost uplatnění výdajů musí poplatník při případné kontrole prokázat. To znamená, ţe v případě stavebních prací, nemůţe být ve výdajích uplatněn výdaj na pořízení zařízení typického pro jiný obor činnosti. Nejedná se o výdaj, který souvisí se zdanitelnými příjmy. 15

16 4.1 Paušální výdaje Jiţ od roku 1993 máme u daně z příjmů fyzických osob dvě moţnosti uplatňování výdajů. Kromě klasického dokládání všech vynaloţených výdajů pomocí faktur či jiných dokladů, tedy vedení daňové evidence či účetnictví, také moţnost uplatnění výdajů paušálem. Výdaje uplatněné paušálně zahrnují veškeré výdaje poplatníka vynaloţené se zdanitelnými příjmy, a to včetně výdajů na sociální a zdravotní pojištění, včetně mezd a odpisů, jsou nejjednodušším a mnohdy nejvýhodnějším způsobem uplatnění výdajů v daňovém přiznání. 14 I kdyţ půjde o příjmy dosaţené z činností uvedených v 7 odst. 1 písm. a) aţ c) a odst. 2 ZDP, paušální výdaje nelze uplatnit za podmínek stanovených v 11a 12 ZDP: pokud je poplatník spoluvlastníkem majetku a příjmy a výdaje se nedělí mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, pokud je poplatník účastníkem sdruţení bez právní subjektivity a příjmy a výdaje nejsou rozděleny rovným dílem. V případě sdruţení fyzických osob dále platí podmínka, pokud jedna osoba uplatňuje paušální výdaje, musí rovněţ všichni členové sdruţení uplatnit výdaje paušálem. Zákon o daních z příjmů v 7 odst. 7 jednoznačně určuje procentní sazby k jednotlivým druhům příjmů. V případě osoby podnikající podle ţivnostenského zákona váţe ZDP výši paušálních výdajů na konkrétní druh ţivnosti. Výdaje nelze sčítat. Tabulka č. 2 Procentní sazby k jednotlivým druhům příjmů 15 Procento Druh příjmu paušálních výdajů Příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství ( 7 odst. 1. písm. a) 80 % Příjmy z řemeslné ţivnosti ( 7 odst. 1. písm. b) 80 % Příjmy z ostatních ţivností ( 7 odst. 1. písm. b) 60 % Příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů ( 7 odst. 1. písm. c) 40 % 14 MACHÁČEK, Ivan. Daň z příjmů fyzických osob 2010 : Praktická pomůcka k daňové optimalizaci. Praha: C. H. Beck, 2010, str Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 16

17 Příjmy z uţití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv, včetně práv příbuzných právu autorskému, a 40 % to včetně příjmu z vydávání, rozmnoţování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem, s výjimkou příjmů podle odst. 6. Příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není ţivností ani podnikáním 40 % podle zvláštních předpisů Příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského 40 % zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů Příjmy z činnosti insolventního správce, včetně příjmů z činnosti předběţného insolventního správce, zástupce insolventního správce, 40% odděleného insol. správce a zvláštního insol. správce, které nejsou ţivností ani podnikáním dle zvláštního právního předpisu Příjmy z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku 30 % V níţe uvedené tabulce je přehledně popsán vývoj paušálních výdajů v letech Nejméně změn docházelo u paušálních výdajů v případě příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství. Stejné procento paušálních výdajů, a to 30 %, si ponechávají také příjmy z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku. U ostatních příjmů docházelo v kaţdém roce ke změnám, ať uţ se jednalo o sníţení či zvýšení procentní sazby. Ve většině případů však došlo ke sníţení, respektive k návratu na původní sazbu, která byl před zvýšením sazby paušálních výdajů. 17

18 Tabulka č. 3 Vývoj paušálních výdajů v letech Druh příjmu Procento paušálních výdajů Příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství ( 7 odst. 1. písm. a) 80% 80% 80% Příjmy z řemeslné ţivnosti ( 7 odst. 1. písm. b) 60% 80% 80% Příjmy z ostatních ţivností ( 7 odst. 1. písm. b) 50% 60% 60% Příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů ( 7 odst. 1. písm. c) Příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není ţivností ani podnikáním podle zvláštních předpisů Příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů Příjmy z činnosti insolventního správce, včetně příjmů z činnosti předběţného insolventního správce, zástupce insolventního správce, odděleného insol. správce a zvláštního insol. správce, které nejsou ţivností ani podnikáním dle zvláštního právního předpisu Příjmy z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku 40% 60% 40% 40% 60% 40% 40% 60% 40% 40% 60% 40% 30% 30% 30% Poplatníci uplatňující paušální výdaje neboli výdaje procentem z příjmů jsou povinni vést evidenci příjmů, evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze odepisovat, evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činností. Příjmy je nutno dále odděleně evidovat podle procenta k nim náleţejících paušálních výdajů tak, aby poté bylo moţno uplatnit daňové výdaje v příslušné výši. Nelze kombinovat a uplatnit pro jeden druh příjmů paušál a pro druhý druh příjmů výdaje uplatněné podle skutečnosti. Kombinace je povolena pouze v případě příjmů z pronájmu podle 9 ZDP a příjmů z podnikatelské činnosti. Pro plátce daně z přidané hodnoty dále platí, ţe při uplatnění výdajů za pomoci paušálu musí zároveň kromě výše uvedeného vést také evidenci pro účely DPH. Výdaje procentem můţe uplatnit rovněţ poplatník vedoucí účetnictví, přičemţ pro účely daně nevychází z evidence výnosů, nýbrţ z evidence příjmů. 16 MACHÁČEK, Ivan. Změny paušálních výdajů u příjmů dle 7 ZDP v r a Stormware: Legislativní servis [online]. [cit ]. Dostupné z: _2010.aspx?p=6 18

19 Pokud poplatník opakovaně mění způsob uplatňování daňových výdajů, musí pamatovat na ustanovení 23 odst. 4 písm. d) ZDP udávající, ţe částky jednou zdaněné podle tohoto zákona u téhoţ poplatníka se do základu daně jiţ nezahrnují. Uplatnění paušálních výdajů je z administrativního hlediska pro podnikatele mnohem jednodušší, není třeba prokazování daňových výdajů a v konečném důsledku znamená pro mnoho podnikatelů i niţší daňový základ. Paušální výdaje lze tedy vyuţít bez ohledu na to, ţe skutečné výdaje poplatníka často nedosahují výše zákonem stanovených procent Výhody a nevýhody paušálních výdajů - shrnutí Výhody: jednoduchá administrativa, neexistence sporů týkajících se účinnosti výdajových poloţek, minimalizace chyb, finanční úspory související s jednoduchou administrativou, při niţších skutečných nákladech neţ je procento paušálních výdajů můţe poplatník sníţit daňový základ o vyšší částku a zaplatit tak niţší daň. Nevýhody: paušální výdaje jsou výdaje konečné, další výdaje nelze uplatnit, plátce DPH se nezbavuje povinnosti vést evidenci o skutečných výdajích prokazatelně vynaloţených v souvislosti s podnikáním a uschovávat všechny daňové doklady související se stanovením daně po dobu 10 let ( 27 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, v platném znění), evidenční vedení odpisů ( 26, odst. 8 ZDP), do výdajů je nelze jiţ uplatnit ani prodlouţit dobu odpisování, evidence veškerých příjmů ve zdaňovacím období. Poplatník má za podmínek uvedených v ustanovení 23 odst. 8 písm. b) bod 3 zákonnou moţnost změnit způsob uplatňování výdajů. Neţ tak učiní, je dobré porovnat obě varianty a vybrat si tu, která je pro daného poplatníka výhodnější, vzhledem ke skutečnosti, ţe i pro změnu způsobu uplatňování výdajů platí určité podmínky. Pokud se totiţ poplatník rozhodne uplatnit výdaje paušální, musí tak učinit pro všechny činnosti a tento způsob uplatnění výdajů nelze zpětně změnit. Při uplatnění výdajů ve 19

20 skutečné výši musí zase poplatník respektovat všechna zákonná ustanovení vztahující se k uplatňování těchto skutečných výdajů. 4.2 Přechod ze skutečných výdajů na výdaje paušální V případě, ţe se tedy poplatník rozhodne pro změnu, potom dle výše uvedeného ustanovení 23 při změně způsobu uplatňování výdajů v prokázané výši podle 24 ZDP na způsob uplatňování procentem z příjmů podle 7 odst. 7 ZDP, 9 odst. 4 ZDP nebo 10 odst. 1 písm. a) ZDP, upraví základ daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo. Další důleţitým krokem je podání dodatečného daňového přiznání za předchozí zdaňovací období. Tímto krokem poplatník, který vede daňovou evidenci: dodaní neuhrazené pohledávky k , kdy pohledávky základ daně zvyšují, nebo také o hodnotu pohledávek poplatník zvýší příjmy. Následně se příjmy z těchto pohledávek jiţ do příjmů nezapočítávají, dodaní závazky evidované k , které základ daně sniţují, nebo také o hodnotu závazků zvýší výdaje, nelze rovněţ zapomenout na zásoby evidované k , jejichţ hodnota sniţuje výdaje, nájemné u finančního leasingu můţe poplatník do základu daně zahrnout pouze v poměrné výši, která přísluší ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období. 17 Základ daně naopak neovlivní nespotřebovaný materiál a drobný hmotný majetek s pořizovací cenou do ,- Kč, uvedený do uţívání na konci předchozího zdaňovacího období. Pokud poplatník neevidoval ţádné pohledávky, ani závazky a zásoby, můţe okamţitě přejít k procentnímu uplatňování výdajů. 17 MACHÁČEK, Ivan. Daň z příjmů fyzických osob 2010 : Praktická pomůcka k daňové optimalizaci. Praha: C. H. Beck, 2010, str