Obsah: pátek Jičín sobota 6 km pěšky neděle 15 km pěšky pondělí 1. etapa Saint Juan Pied de Port Roncesvalles

Transkript

1

2 Obsah: pátek Jičín sobota 6 km pěšky neděle 15 km pěšky pondělí 1. etapa Saint Juan Pied de Port Roncesvalles 27 km úterý 2. etapa Larrasoaňa 28 km, celkem 55 km středa 3. etapa Uterga 33 km, celkem 88 km čtvrtek 4. etapa Estella 30 km, celkem 118 km pátek 5. etapa Torres del Rio 30 km, celkem 148 km sobota 6. etapa Navarreta 34 km, celkem 132 km neděle 7. etapa Cirueňa 31 km, celkem 213 km pondělí 8. etapa Villafranca 41 km, celkem 254 km úterý 9. etapa Burgos 34 km, celkem 288 km středa 10. etapa Hontanas 31 km, celkem 319 km čtvrtek 11. etapa Frómista 35 km, celkem 354 km pátek 12. etapa Carrión de los Gondes 20 km, celkem 374 km sobota 13. etapa Sahagun 39 km, celkem 413 km neděle 14. etapa Villarente 43 km, celkem 456 km pondělí 15. etapa Villadangos dei Paramo 36 km, celkem 492 km úterý 16. etapa Santa Catalina 36 km, celkem 528 km čtvrtek 18. etapa Villafranca del Bierzo 31 km, celkem 595 km pátek 19. etapa Fonfria 42 km, celkem 637 km sobota 20. etapa Sarria 33 km, celkem 670 km neděle 21. etapa Ligonde 38 km, celkem 708 km pondělí 22. etapa Arzua 37 km, celkem 745 km úterý 23. etapa Monte del Gozo 35 km, celkem 780 km středa 24. etapa Santiago de Compostella 5 km, celkem 785 km čtvrtek pátek sobota...56 Nakonec poděkování a pár informací

3 Prenons le chemin, Tous les matins nous allons plus loin, Jour aprés jour la route nons appelle, C est la voix de Compostella. Každé ráno se dáváme na cestu, každé ráno jdeme dál, den za dnem nás volá naše pouť, jdeme za hlasem Compostely. Slavná francouzská poutní píseň Santiiago de Compostella po čtvrté Jakubská cesta radosti Poutní cesta je paralela s cestou životní a cestou k sobě samému. Člověk je na cestě neustále, ale na poutní cestě je opravdu a bytostně. Na cestě mám jen starosti, že jdu do Santiaga. Čas plyne tak, jak mu dovolím. Jsem naladěn na cestu, otevírám se svým myšlenkám, citlivěji vnímám přírodu a lidi kolem. Raduji se z maličkostí, potěší jen slůvko Buon camino, které je nejčastější. Vyčistím si hlavu zrovna jako na treku v Himálajích. Ve středověké Evropě zdědil křesťanský svět tři významná poutní místa: Kristův Svatý hrob v Jeruzalémě, hrob Svatého Petra v Římě a ostatky apoštola Svatého Jakuba v Santiagu. Pocházel z rybářské rodiny, ale později se (stejně jako jeho bratr Jan) stal jedním z dvanácti apoštolů. Pro jeho vznětlivou povahu mu přezdívali "Syn Hromu". Zasloužil se o šíření evangelia na Iberském poloostrově. Byl prvním z Ježíšových učedníků, který byl pro svou víru popraven. Stalo se tak r. 41 n.l. v Palestině, na rozkaz krále Heroda Agrippa I. Podle legendy bylo jeho tělo převezeno do země, kde působil jako misionář, a pohřbeno v nejzápadnějším cípu poloostrova, na místě, kde 2

4 dnes stojí město Santiago de Compostela. Název SANTIAGO vznikl ze jména St. Jakob. COMPOSTELA pochází z latinského "campus stellae" = hvězdné pole, které prý spatřil biskup Teodomiro (podle jiných zdrojů zbožný poustevník), a díky kterému apoštolův hrob objevil. Kostel, ve kterém byly ostatky uschovány, byl vysvěcen 25. července 816 (svátek sv. Jakuba) a v letech vyrostla na jeho místě katedrála. K hrobu tohoto mučedníka se začaly vydávat stovky poutníků a Santiago de Compostela se stalo vedle Říma a Jeruzaléma nejvýznamnějším poutním místem. Po trase vznikaly ubytovny pro poutníky, byly zakládány kostely, stavěny mosty a budována města. Poutníci do Říma se nazývali Romeiros a jejich znakem byl kříž. Symbolem jeruzalémských poutníků, kterým se říkalo Palmeiros, byly palmové ratolesti. Svatý Jakub je pochován v Galicii a místo bylo nazváno Compostela. Kolem katedrály s hrobem apoštola vyrostlo město Santiago de Compostela. Poutníci se nazývají peregrinos a jejich znakem je mušle hřebenatka, ze které Jakub pil. V 15. st. do Santiaga dorazila i slavná výprava českého šlechtice pana Zdeňka Lva z Rožmitálu (na kraji města stojí dnes vysoký pilón, na kterém je 25 bust s nejvýznamnějšími osobnostmi světa, které navštívily toto město a na jedné je podobizna pana Lva). V době největší slávy Santiaga ve 12. st. přicházelo do města až poutníků ročně. V roce 2004 to bylo poutníků z celého světa. Ve středověku byla tato pouť nesmírně dobrodružným podnikem. Přesto se lidé vydávali na cestu, aby prošli vyprahlou krajinou, šlapali přes ledové průsmyky Pyrenejí, přecházeli husté lesy, odolávali vyčerpání, v zimě i vedru, bránili se lupičům. Putování bylo svým způsobem vždy jakési modlení se nohama ; člověk putoval osamocen vstříc vykoupení. Toto je dnes zapomenuto. Ještě nechci být líný a tak já teda jdu, aneb Moje Svatojakubská pouť, stejně tak se jmenuje má poslední kniha od Hape Kerlinga. Jakubská cesta do Santiaga de Compostela je vedle Via Francigena vedoucí z Canterbury do Říma a vedle pouti do Jeruzaléma třetí křesťanskou poutní cestou. 3

5 Proč opět půjdu? Občas prach kolem, bláto na unavených nohách, někdy bičující déšť, jindy spalující slunce na mé kůži. Proč počtvrté během dvou roků na tuto cestu? Kvůli krásným historickým městům? Kvůli románským kostelům či jiným památkám? Pro chutné a levné jídlo či výborné červené víno? Ne, jenom mám chuť jít a jít. Mé nohy mají stále chuť jít a jít, nezáleží na cíli. Jdu kolem báječných lidí, Španělů a také se zajímavými a pokornými poutníky z celého světa a proto žiji naplno. Je to mé obrovské štěstí, které si chci opět vychutnat. Camino otvírá mé srdce, dodává vnitřní energii, naděluje mi radost. Na této pouti jsem jen já a má cesta; jeden den, jeden start, jeden cíl. To mezi jsem já. Nevím, co den přinese, ale vím, že chci dojít. Nejsem na pouti sám, ale mnoho lidiček všech možných národností a věkových skupin. Nevybírám si je, ale jdu a žiji s nimi tuto pouť. Všechny své věci v báglu a stejně jich je moc; 14,5 kg váží batoh skoro celou cestu. Jak málo nám stačí k životu. Každý den ujdu kus cesty a krajina i lidé se mění, mění se i profily a povrchy pod nohama, je teplo a slunce hřeje, někdy bičuje i déšť a vítr, někdy je horko, někdy jsem i mokrý; jsem součástí okolí a přátel, někdy jsem sám Jsem to stále ale jen já. Jdu do Santiaga a je mi skoro jedno, co tam uvidím, je to můj cíl. Někdy se ptám sám sebe, proč tam jdu? Má to smysl? To, co mi dává pouť, je síla pro život ve světě, kde žiji, pohled do vlastního nitra, souznění s pocity a životy přátel souputníků. Tato pouť je pro mě láska k nejbližším, tady si plním tajná přání, tady otvírám své srdce spolupoutníkům zrovna jako oni mně; přijímám pomoc od jiných a snažím se ji opětovat, udělat radost jiným zrovna jako oni mně. Jsem naprosto svobodný, užívám si to nic, které se stává součástí všeho. Příroda, krajina, lidé a zvířata jsou mi průvodcem, čistá prostota, plesání duše, síla i slabost a hlavně poutníci, to je má radost. A cesta je můj život. To je má pouť. Jdu tam, kde cesta je víc než cesta. Toto jsem si říkal, ještě než jsem odjel. 4

6 14.5. pátek Jičín Plné 4 dny jsme s Mirkem Jiranem čekali, až jsme se dočkali. Dva kamiony Carga a oba vezou zboží do španělské Pamplony, kam jsme měli v plánu dojít třetí den. Ráno ve 2.30 hod. společně jedeme jedním kamionem z Jičína na hranice do Rozvadova, kde na nás čeká druhý kamion. Všichni společně po šesté hodině jsme opustili republiku a s malými přestávkami v Německu jsme ukončili první část cesty za Štrasburkem, už ve Francii, na pěkném upraveném a vybaveném parkovišti u benzinky. Mirek (dále jen M.) jel se starším výřečným řidičem Frantou Pírkem a já s Karlem Scheinpflugem, zdatným chlapem, 48 let. Po celou cestu hustě pršelo, což nám ve vyhřátých kabinách nevadilo. Dlouhou bezpečnostní pauzu jsme využili k občerstvení, hygieně a odpočinku sobota 6 km pěšky Budíček byl před půlnocí. Lehce jsme posnídali a v 0.30 hod. pokračovali po francouzském území. Za Besanconem jsme trochu kufrovali a ztratili tak asi hodinu času. Řidičům překvapivě nepomáhaly ani GPS, ale já byl trpělivý. Kolem poledne vypršel čas jízdy a zastavili jsme u nové benzinky před Montluconem, kde byla nejenom bezpečnostní přestávka, ale museli jsme čekat celou neděli, kdy je zákaz jízdy kamionů, tzn. celkem 36 hodin. Naštěstí sociální zázemí bylo výborné včetně sprchy a zásoby jídla a pití z domova také. Počasí bylo chladné, jen 13 C a občas i pršelo. V kabině řidiče nám však skoro nic nechybělo. Před večerem dokonce vysvitlo slunce a tak jsem se prošel po okolí, asi 6 km. Po večeři jsme sledovali na DVD český film. 5

7 16.5. neděle 15 km pěšky Nikdo kromě chladírenských vozů nemohl pokračovat v cestě a tak byl po ránu na parkovišti velký klid. Vstávali jsme kolem 9. hod., posnídali a ranní sluneční paprsky mě vylákaly na větší procházku mezi osamělá selská stavení, kde se pásli koně i krávy. Příjemná lesní cesta mě dovedla až na lesní louku, kde bylo asi 30 aut, kde francouzská mládež podobající se hippies ze soboty na neděli pařila. Pozvali mě na grilovací oběd, ale dal jsem si s nimi jen pivo a vrátil se kolem 14. hod. do kamionu a poobědval. M. zatím luštil křížovky a řidiči pospávali. Odpolední siestu jsem si zpestřil dobrým Chardonay a sladkostmi, večer plzeňským pivem pondělí 1. etapa Saint Juan Pied de Port Roncesvalles 27 km Jedna z nejtěžších etap; předtím jízda kamionem 530 km a autostopem = 30 km. Pár minut po půlnoci jsme odjeli na poslední třetinu našeho přesunu do blízkých Pyrenejí. V plánu bylo město Bayonne a poté vlakem odjíždějícím v 8.10 hod. Bohužel jsme měli asi 10 minut zpoždění a kamiony nemohly přímo na nádraží. Proto jsem zvolil alternativní řešení a jeli jsme asi 12 km do první zastávky vlaku, ale i zde nám vlak již odjel, neboť řidiči kamionů se zdržovali na kruhových křižovatkách s malým poloměrem a nemohli zajet přímo k nádraží. Další vlak jel až za 4 hod. a tak jsme se rozhodli pokusit se cestovat autostopem. Poměrně brzy nás naložily dvě dívky, ale po 10 km odbočovaly. A tak jsme zkoušeli štěstí znovu a mladý francouzský turista či horolezec nás zavezl přímo na start našeho putování. 6

8 Jen asi o 20 minut později než vlak jsme přijeli do podhůří Pyrenejí, nedaleko španělských hranic. Shlédli jsme typický baskický trh se sýry, salámy a vínem a za pár minut jsme navštívili poutnické centrum, kde jsme za 2 získali poutnické pasy, které nás opravňovaly k levnému ubytování na cestě do Compostely. M. si ještě koupil mušli, symbolický poutní znak, což je lastura hřebenatka; je to symbol člověka a jeho pěti smyslů (hvězda s pěti cípy), kterou je nutno otevřít, aby byla nalezena perla. Opustili jsme město a stoupali do hor. M. dal přednost kratší cestě, částečně po silnici, která nepřetíná hlavní vrchol. Já s návrhem souhlasil, neboť jsem tudy nikdy nešel. Počasí nám přálo; bylo teplo a mraky na obloze se odpoledne rozpadly a tak slunce příjemně hřálo. 7

9 Z nadmořské výšky 180 m jsme vystoupali až k průsmyku Puerto de Ibanela (1057) a vstoupili do Španělska. I tak to za odpoledne znamenalo převýšení více jak 1200 m. Po silnici nás předjeli dva poutníci s traktory; první byl Belgičan s přívěsem za auto a druhý Němec, též na traktoru s pěkným dřevěným přívěsem s vlaječkami a nápisy Santiago. Moc nás zdravili, což jsme opětovali. Za celou dobu jsme předešli pouze dva poutníky z Brazílie, kteří vůbec nevěděli, že existuje Česko. Cesta divokou přírodou podél bystrých řek mi mnoho připomínala džungli v Nepálu, ale ve výšce 3000 m n.m. Zvolili jsme relativně nejsnazší cestu, neboť spodní část byla po asfaltovém povrchu, ale skoro bez aut, a vyhnuli jsme se vrcholu Lepoeder ve výšce cca 1400 m n.m., kde ještě ležel sníh. Do cíle cesty jsme došli v hod. a ubytovali se v obrovské kapli, resp. opatství z 12.st., kde bylo min. 120 lůžek včetně paland a skoro vše bylo obsazeno. Ubytovna je vzorně organizována, vše je skromné, ale čisté. Poplatek za spaní byl 5. Večeři jsme si dopřáli v blízké restauraci, kde bylo poutnické menu za 9 (polévka, pstruh s bramborem a víno). Krátce jsme se zastavili na mši pro poutníky, kde i nám Čechům bylo popřáno mnoho zdaru na cestě do Santiaga. M. potrápil internet a já psal deníček. Ve 22 hod. se zhasíná a tak i my spěchali do postele. 8

10 18.5. úterý 2. etapa Larrasoaňa 28 km, celkem 55 km Přesně v 6 hod. se rozsvítilo, zazněly nábožné písně z amplionu a všichni vstávali (skoro jako na vojně). Dobře vyspalí jsme opustili ubytovnu v půl sedmé. Každý si mohl vzít namazaný chléb a část jablka. Začali jsme sestupovat bukovým lesem za teploty jen 7 C, ale obloha se brzy vyjasnila a slunce začalo hřát a rychle se oteplilo. Sestup bukovým a později borovým lesem mezi vonícím trním a nádhernými baskickými domy byl pohodlný, překrásný. Zjišťuji, že po 2 letech byly strmé cesty nahrazené novými upravenými kamennými a bohužel i betonovými cestami. Vše financuje EU dle projektu pro rok Snídali jsme až kolem 9 hod. na prosluněném dětském hřišti. Sestup do obce Zubiri byl prudký, ale už ve hod. jsme se vyhřívali na slunci polonazí a obědvali poslední dobroty z domova a popíjeli španělské červené. Siesta trvala více jak 1,5 hod. a počasí nám přálo, min. 25 C ve stínu. Jen 1,5 hod. zbývalo do cíle v Larrasoaňa, kde jsme se ubytovali v příjemné menší 9

11 ubytovně za 6. Po nezbytné hygieně a praní prádla jsme zašli do baru na pivo (cena 3.30 byla nesmírně vysoká), ale i tak nám chutnalo. Následoval nákup na večeři, večeře na ubytovně a popíjení červeného na dobrou noc. Bylo to překrásných 27 km a opustili jsme Pyreneje. Kromě nově upravených cest (nejčastěji ploché kameny zalité v betonu) jsou cesty doplněné směrovníky s vyznačením příštích obcí a měst s udáním vzdálenosti opět žluté šipky a nápisy na modrém podkladě. Značení a orientace na poutní cestě je dokonalá a opravdu není třeba mapy středa 3. etapa Uterga 33 km, celkem 88 km Vstávali jsme v půl sedmé a opustili ubytovnu mezi posledními. Ale byli jsme asi jediní, kteří posnídali (ostatní nám záviděli naše vaření, tj. plynový vařič a ešus). Teplota po ránu byla kolem 12 C, skoro jasno, SV vítr; na cestu ideální počasí. Nikdy jsem Pyreneje nepřešel bez deště jako letos. M. tvrdil, že je to díky jemu, neboť s ním mám pokaždé štěstí na dobré počasí (naposledy nedávno v Beskydech). Velmi pohodlná je cesta do Pamplony, kam jsme vstoupili po překročení dvou románských mostů z 12.st. přes řeku Agra. Po 11. hod. jsme přišli do historického města Pamplona, hlavního města Navarrského království k Dómu, který je již třetím rokem zakrytý lešením z důvodů opravy. Zajímavá a pestrá je fasáda radnice a náměstí Castilione, kde M.odpočíval a ošetřoval svou oteklou nohu a já obstaral nákup pro chutný oběd. 10

12 Teplota byla 20 C, polojasno, trochu větrno. Po obědě M. odešel fotit katedrálu a já se bavil s Němci, kteří jedou na kolech a spali na ubytovně s námi. Město jsme opustili nádhernými parky na periferii a odtud již sami stoupali na hřeben ve výšce 750 m n.m. mezi lány vzrostlého obilí až k větrným elektrárnám na hřebeni. Rychle jsme sestoupili mezi buky a obilím do vesničky Uterga, kde jsme se ubytovali v menší ubytovně za 10. Překvapivě tu byli opět Němci na kolech a divili se, že jsme tu pěšky také. Ve vsi chybí obchod s potravinami a tak nezbylo nic jiného než si objednat poutnické menu za 12. Tentokráte bylo možné si vybrat ze tří alternativ a tak byl 11

13 spokojen jak M., tak i já. Dobrou náladu vždy pozvedne červené víno. Po večeři jsme studovali profily všech 34 etap cesty a musím zopakovat, že první dvě patří mezi nejtěžší. Pouť se chodí celý rok, ale v zimě je poutníků mnohem méně. Za celý rok je to cca lidí z celého světa, tzn., že každý den na trasu nastupuje asi 500 poutníků. Nemusím věřit v Boha, abych dokázal poznávat na cestě dobré i zlé; naštěstí to druhé tu zatím chybí. Poutníci nejsou fanatičtí věřící, někteří nevěří v Boha vůbec; k těm patřím také já. Většinou jsou na pouti proto, že hledají smysl svého bytí čtvrtek 4. etapa Estella 30 km, celkem 118 km Přispali jsme si do půl sedmé, ale už v 7 hod. pokračovali v cestě. Jen M. si dal kávu z automatu. Ve vsi Obanos jsme si nakoupili chléb u mého známého prodejce, který nám dal i teplou vodu na čaj. Seděli jsme přímo proti kostelu za překrásného slunečného teplého rána. Poté jsme míjeli mnoho románských staveb, hlavně kostelů a kolem pohodlné cesty již dozrávalo obilí nebo byly vinice, občas i sady olivovníků (chřest v tuto dobu byl již sklizený). Překrásná je Punte la Reina a nejhezčí ze všeho románský pětiobloukový most z 11. st. přes řeku Agru. Zde nás žádaly o focení španělské 12

14 turistky. Pokračovali jsme krásnou krajinou po středověkých kamenných můstcích, krajinou starou a vypálenou sluncem, kde bylo ticho, svoboda a občas vápencové útesy. Ve stoupání dlouhém více jak 2 km nás předjelo 6 španělských cyklistů, ale nestačili se silami; M. nasadil takové tempo, že je začal předcházet, když tlačili svá kola do kopce. Sklidil potlesk a obdiv těch, kteří už byli nahoře. Ve vsi Lorca se to poutníky přímo hemžilo. Zastavili jsme až na konci v minimarketu, kde nám na zazvonění otevřel svůj obchůdek starší muž a nabídl to nejjednodušší pro polední občerstvení. Když chybělo pivo, zazvonili jsme znovu a přinesli další. Teplota přesahovala 25 C a tak jsme se připojili ke španělské siestě. Před odchodem nám majitel obchůdku přinesl domácí klobásu a popřál šťastnou cestu. 13

15 Už jen 2 hodiny zbývaly do cíle dnešní etapy do Estelly. Ve velké pohodě v půl čtvrté odpoledne jsme byli v cíli starého královského sídla, kde je asi 10 historických kostelů, klášterů a kaplí. Ubytovali jsme se ihned v albergu Municipio za 7, kde bylo téměř plno. V pokoji bylo asi 50 postelí a už skoro obsazených převážně ženami. A tak jsme raději šli na procházku po městě, nakoupili laskominy na večeři a využili místní internet v knihovně zdarma k vyřízení pošty. Večeře byla výborná a společnost také. Převažují stále Francouzi a domácí Španělé pátek 5. etapa Torres del Rio 30 km, celkem 148 km V 6 hodin nás probudila hudba, ale ne náboženská, jak je na poutní cestě obvyklé, ale jako na diskotéce; však se tomu všichni smáli. V kuchyňce bylo možné zdarma posnídat, což většina využila. Už v půl sedmé za teploty 13 C jsme vyšli vstříc dalšímu dni. V 7,15 hod. jsme před klášterem, vedle něhož je vinařský závod, který převzal péči nad poutníky a pojal ji po svém: dva kohoutky; vpravo teče dobrá voda a vlevo navarrské červené víno z Irache chutnalo výborně. 14

16 Cesta stále stoupala mezi olivovníky a vinicemi, občas zelené lány obilí, ječmen nebo pšenice. Uklidňující barva, pohodlná hlinitopísčitá cesta, ticho, jen ptáci zpívali, max. pohoda. A tak si stále opakuji, že tato cesta je pro mě nejkrásnější aktivní odpočinek a navíc potkávám mnoho zajímavých lidí. Skoro mám strach, že ji budu chtít opakovat stále, dokud budu na tomto světě. Tempo udával stále M.; do kopců většinou zrychloval, předbíhal poutníky, po rovině byl klidnější. Postupně jsme se propracovávali na čelo poutníků společně se sympatickým horolezcem ze Sao Paula, který má atletickou postavu a svalnaté opálené nohy. Na oběd jsme se zastavili na náměstí u barokního kostela s nádhernými zlatými oltáři s gotickou věží a křížovou chodbou v Los Arcos. Ve stínu jsme obědvali déle jak 1,5 hodiny a bavili se s mladými poutníky z Austrálie, Itálie a Španělska moc příjemné. Již od 9. hodiny jsme šli v kraťasech, neboť stejně jako včera teplota v poledne byla min. 25 C, na slunci vedro, neboť chyběl včerejší vítr. Město jsme opustili krásnou kamennou bránou a z amplionu se ozývala nádherná hudba pro poutníky na cestě do Santiaga (M. má nahrávku na videu). Bylo to velmi dojemné, až mé oči zalily slzy radosti nad krásným životem, který žiji! 15

17 Tato cesta je pro mě velký dar, velké potěšení. Raduji se ze svého dárku. Rovinatá je cesta s písčitým povrchem do vsi Sansol s kostelem a jen 1 km zbýval do cíle cesty ve vsi Torres del Rio, kde jsme se v 15 hod. za 10 ubytovali včetně snídaně. Vzorně čistá a vzdušná je ubytovna asi pro 2 x 20 poutníků a tak jsme ji využili k vyprání všeho, co jsme měli. Postupně docházeli další poutníci, už naši přátelé, a společně jsme trávili příjemný večer za stálého slunce až do 20 hodin sobota 6. etapa Navarreta 34 km, celkem 132 km V 6.30 hod. jsme společně s poutníky posnídali a opět za nádherného prosluněného rána pokračovali pohodlnou písčitohlinitou cestou do Viany. Kolem jen vinice, olivové háje, vonící barevné keře, mateřídouška, jalovec atd. nádhera. V 9 hodin jsme měnili dlouhé kalhoty za krátké, teplota více jak 22 C, modrá obloha. 16

18 Uprostřed cesty do Logroňa stála v poli anglická ambulance, kde ošetřovali poutníkům puchýře a M. si dal svou oblíbenou kávičku a moučník a já ochutnal džus. V Logroně jsme přešli po mostě přes řeku Ebro ke katedrále s barokními věžemi z 12. st.. Poté jsme nakoupili v supermarketu na centrálním náměstí vedle kašny s fontánou a jezdcem na koni a v blízkém pěkném parku poobědvali. Během oběda nás oslovilo asi 12 fotografů mladší generace v barevných kombinézách s označením Turismo Logroňo, kteří soutěžili o nejlepší fotografii turistů ve městě. Žádali naše foto a nejvíce se soustředili na nohy a boty. Bylo to milé setkání a dlouho jsme se vzájemně bavili. 17

19 Z města jsme pokračovali více jak 2 km parkem a poté kolem jezera, kde španělské rodiny grilovaly a relaxovaly v příjemném prostředí uprostřed borovicového lesa. Dál cesta pokračovala kolem frekventované silnice a teplota překročila 25 C. Šli jsme ale v dobré pohodě a už kolem 16 hod. se ubytovali v albergu za 5 v městě Navarreta. Po hygieně a praní obvyklá ochutnávka cervezy (piva) a nákup na večeři. Předtím jsme ještě v pozlaceném kostele sledovali španělskou svatbu, kde bylo přítomno asi 250 lidí a svatební obřad stvrdilo kromě faráře šest svědků. M. často telefonoval domů a tak jsme měli čerstvou informaci o našem šťastném vítězství na MS v hokeji nad Švédskem a radovali se z postupu do finále. Připravili jsme si teplou večeři a dobré pití. Na internetu jsme vyřídili poštu a ještě stačili sledovat finále Mistrů Inter Milan Bayern Munchen 2:0. Po večerce jsme slavili společně s Italkami až do 23 hodin neděle 7. etapa Cirueňa 31 km, celkem 213 km Přestože jsme vstávali kolem šesté, až před sedmou hodinou jsme se rozloučili a poděkovali správci ubytovny a vinným krajem Rioja jsme pokračovali pohodlnou cestou do Najery. Na některých vinicích bylo tolik kamení, oblázků, že jsem se divil, jak tu víno může růst a při obědě zjistil, jak je dobré, kořeněné. Dlouho šly před námi stejně rychle tři dívky z Norska, ale bez batohů; ty jim vezl taxík. Počasí opět skvělé, 18

20 jen trochu větrněji, což nevadilo. Přestože byla neděle a skoro všechny obchody jsou ve Španělsku uzavřené, byl nám doporučen market, kde právě grilovali kuřata. A tak jsme si na jedno skoro půl hodiny počkali a udělali jsme dobře. Najera patří mezi města, která křesťané dobyli po muslimech jako první. Hlavní památkou je klášter Santa Maria la Real s královskou hrobkou a náhrobkem slavného stavitele Lopéze. Na sousedním domě je nápis: Rey don Garcia, král pan Garcia. Pořádně jsme se přecpali (každý půlku kuřete), vínem trochu opili, ale pokračovali kolem kláštera Santa Maria, kde bylo mnoho čápů na okolních skalách. Zprvu borový les byl příjemný a chránil nás před sluncem. M. uháněl kolem vinic a mnoha starých viaduktů jako mladík, tempem skoro 6 km 19

21 za hodinu až do Azory, kde jsme dostihli dívku z Barcelony. Ta v ubytovně končila jako většina poutníků, ale my jsme si ještě 10 km přidali mezi vinicemi do vsi Cirueňa, kde jsme se ubytovali v soukromém starém domě; relativně velmi draho, za 13. Nebyl to žádný luxus; malý pokojík, palanda a s námi dvě Angličanky, ne moc sympatické, kterým jsme museli přenechat manželské lože. Cirueňa je spíše nové městečko, ale většina nových domů je na prodej nebo pronájem; bohatší tu využívají golfové hřiště. Cestou jsme minuli poutní kříže ze 16. st. Majitel penzionu byl spíše vydřiduch - vše drahé, mizerné kvality, vybavení zastaralé. Večer dokonce uzamkl kuchyňku, kde jsme měli uložené potraviny v ledničce a odjel na hodinu pryč. Po návratu jsem mu pořádně vynadal a řekl mu, že tak špatnou a drahou ubytovnu pro poutníky při svých čtyřech cestách do Santiaga jsem ještě nepoznal. Vymlouval se, že má ubytovnu v pronájmu teprve rok a její využití je jen 5 měsíců v roce a platí vysoký nájem. Večer opět odjel, ale kuchyňku už nezamkl a řekl: můžete si tu vzít cokoliv.m. tam našel vhodné jen jedno jablko. Lehce jsme povečeřeli a vychutnali červené víno koupené v hospodě pondělí 8. etapa Villafranca 41 km, celkem 254 km Vstali jsme před šestou a společně s ostatními posnídali trochu připálený tvrdý chléb s džemem a bílou kávou (bylo v ceně 13 ).Začali jsme pohodlnou písčitohlinitou cestou, kolem jen zelené obilí, kam oko dohlédlo. Už před sedmou hodinou vycházelo slunce. Vlevo byl zasněžený hřeben s horou San Lorenzo (2262) a tak jsme se těšili z překrásného rána; na obloze žádný mráček 20

22 a v 10 hodin na teploměru 23 C. Brzy jsme byli v San Domingu, kde jsme si prohlédli románsko gotický chrám. Pokračovali jsme přes Graňon kolem dubů a tamaryšků do Recidelle, což je hranice Kastílie. Zemí hradů jsme šli dále mezi zelenými lány obilí a předcházeli mnoho poutníků. Mně se šlo obzvláště dobře a tak jsem šel několik metrů před M. Když jsme zastavili, tak mi řekl, proč mě dneska zkoušíš? Po malém občerstvení jsem ho poslal napřed, abych mohl jít svým tempem a v Beloradu na mně počkal. Členitá je tu krajina, připomíná mi to Vysočinu, stále v zeleni. Překrásný slunečný den, asi 26 C. V Belorado M. odpočíval v parku a já 21

23 nakoupil na oběd a další koňak Veteráno, abychom oslavili naše vítězství na MS v hokeji. Oběd se protáhl skoro na 2 hodiny, neboť jsme vítězství slavili velkolepě. Po třetí hodině M. chtěl pokračovat a tak jsme míjeli jednu ubytovnu za druhou, až nás zastihla dešťová přeháňka za Tosantosem, kde jsme vypili poslední piva. Přestože jsme kráčeli ve výšce nad 900 m n.m. v dešti, bylo velmi teplo a M. udával rychlé tempo a začal nadávat na déšť (mně nevadil ). Ubytovali jsme se ve vsi Villafranca za 6, vykoupali a slavili naše vítězství v hokeji a také to, že jsme konečně v suchu. Nakoupili jsme a vařili chutnou večeři a popíjeli velmi kvalitní víno (5 za láhev). Villafranca leží v zeleném údolí a její bílé domky a barevné střechy svítí pohostinně úterý 9. etapa Burgos 34 km, celkem 288 km Jako poslední jsme šli spát po 22 hod. a skoro jako poslední ráno opouštěli ubytovnu, i když ještě nebylo 7 hodin. Více jak 60 poutníků bylo před námi jen z naší ubytovny a všichni šli tentokráte velmi rychle a některým jsme ani nestačili. Mokré věci včetně bot do rána neuschly a tak vše jsme sušili na batohu. Naštěstí bylo teplo a ještě vál mírný vítr a stoupali jsme do výšky 1150 m n.m.; odtud byla vyhlídka na zasněžené pohoří Millan. Dále po velmi 22

24 pohodlné hlinité cestě lesem kolem buků, později borovic a vřesovců až k osamělému románskému klášteru San Juan de Ortega. Odtud jsme sestoupili do vsi Agés a na oběd zastavili už v 11 hod. ve vsi Atapuerca, kde jsme dlouho poseděli v překrásné zahradní restauraci, dosušili svršky a ve vyměněných botách zase stoupali po kamenité cestě do podhůří. Krásná byla zdejší květena a daleký výhled, až na město Burgos, metropoli Kastílie.. Už ve hod. jsme byli na periferii města, kde stál městský autobus, který jsme využili a okamžitě odjeli do centra města. Ušetřili jsme asi 5 km nudné chůze a min. 1 hodinu času 23

25 a tak už po 15té hodině jsme vstoupili gotickou branou do historického centra města a obdivovali gotickou katedrálu. Žasli jsme nad její nádherou a říkal jsem si: co ti naši předci uměli a dokázali. Stavěly ji tři generace německého stavitele Hans-Juana; on, syn Simon a vnuk Francesco. Kolem hlavního trojlodí je mnoho kaplí. Je to gotická nádhera či pohádka se sochami. Necelých 200 m od katedrály jsme se ubytovali ve stejně krásném albergu za pouhá 4. Vše upravené, čisté, příjemní lidé kolem. V naši kóji spala s námi zatím jen Brazilka a byl jsem zrovna na recepci, když se hlásila na 24

26 ubytování dáma z italské Aosty, kterou jsem už znal a recepční mě požádal, abych ji doprovodil k posteli nad Brazilkou; a tak jsme byli sexuálně vyvážená společnost. Volný čas jsme využili k prohlídce města, návštěvě knihovny k vyřízení mailů a nákupu na večeři. V hod. krátká návštěva mše pro poutníky v blízké katedrále a teprve poté večeře v albergu. M. šel spát dříve a tak jsem si povídal s mladým Švédem, který má rád adrenalinové sporty. Pyreneje přecházel o 3 dny dříve než my a brodil se skoro půlmetrovou vrstvou sněhu. Den předtím mi poutnice z Mnichova vyprávěla, jak se dokonce ten den musela vrátit, neboť ji zastavila sněhová vánice. Vyprávěl jsem, jak krásné počasí v Pyrenejích bylo o tři dny později, když jsem je přecházel já s M středa 10. etapa Hontanas 31 km, celkem 319 km Již před 6. hod. jsem vařil čaj a dával ranní hygienu. V ubytovně je sice jídelna, ale kuchyňka chyběla.. Byli jsme asi jediní, kteří měli teplou snídani a ještě čaj dostala skoro do postele Italka z Aosty, což ji potěšilo.v půl sedmé jsme opouštěli kolem katedrály Burgos. Bylo oblačné počasí, větrno a chladněji než jindy. Začali jsme v nadmořské výšce skoro 800 m a během dne vystoupali do 950 m. Teplota nepřekročila 18 C. Pohodlná je cesta do Tardajosu. Drsná krajina mesety byla pro nás příjemná. Ještě hezčí bylo stoupání do Hornilosu, kde byla 25

27 překrásná barevná obloha a zelené obilí kolem nás. Byl jsem rád, že M. hodně fotil, neboť to bylo velmi plastické a krásné. Po 20 km jsme neměli ani hlad a tak kromě obvyklého služebního piva jsme jedli jen sýr, chléb a pili skvělé červené. Po náhorní plošině zvané meseta, což je pahorkatina, krajina jako step někde v Mongolsku, kde byla jen pustá krajina, občas tráva a hromada kamení, jsme přišli do kamenné vísky se středověkými uličkami do Hontanas, kde jsme se za 5 ubytovali; sem nelze dojet autem, což je určitá rarita. Ještě nebyli ani 2 hodiny odpoledne a M. měl skoro chuť pokračovat. Ale já chtěl dodržet slovo, že denní etapy nebudou o moc delší než 30 km. Měli jsme za sebou 10 dní a byl jsem rád, že tato pouť je pro mě cestou slunce. Každý den nás doprovázelo na cestě. Poutník potřebuje vodu a lásku. V každé vísce stojí kašna či alespoň studna s pitnou vodou a navíc tekutiny doplňujeme jak cervezou, tak i kvalitním vínem. A lásky je také dost Poutníci jsou ctěni, srdečně vítáni, zdraveni a pokaždé najdou ubytovnu alberge, kde si mohou odpočinout za přiměřenou cenu. Povečeřeli jsme ve společnosti tří mladých Korejců a poté s Němcem popíjeli červené. Večer jsme 26

28 vyřídili mailovou poštu a já napsal příspěvek do jičínských novin. Píši o tom, že tuto pouť by si měl projít každý sám. Na rozdíl od M. mě nepřekvapí, že potkávám rozhádané páry nebo jde každý svým vlastním rytmem a večer se setkají. I největší přátelé se raději rozdělí a pokračují sami. Skupiny tu skoro nepotkáte. Základním úkolem každého poutníka je zůstat sám sebou. Nic víc a nic míň. Tato cesta mi dává jistý pocit bratrství; hledám to, co mě s lidmi sbližuje. Tato ctnost se dá právě tady naučit. Všichni mají společný cíl a to je dojít do Santiaga čtvrtek 11. etapa Frómista 35 km, celkem 354 km Podle již zaběhnutého rituálu vstáváme v 5.45 hod., připravíme snídani a v 6.30 hod. opouštíme ubytovnu. Poprvé byla trochu mlha, oblačno, ráno asi 13 C. Sestoupili jsme údolím ke zřícenině San Anton, bývalému gotickému kostelu. Na začátku další obce Castrojeriz je úžasná Nuestra Seňora del Manzano, což je španělský kostel a nad ním starý hrad. Tato pevnost viděla mnoho bojů mezi křesťany a maury. Středověkou silnicí jsme pokračovali úrodnou rovinou k Rio Odrilla. Následovalo stoupání vápencovou pustinou do výšky 900 m n.m., kde unavení 27

29 poutníci odpočívali. My však začali sestupovat k řece Pisuerga, přes kterou vede starý most z 11. st.; má 11 oblouků a je nově opravený nákladem EU. Zde jsme se rozloučili s chudou Kastílii a začali v provincii Palencia. Ve vsi Itero de la Vega jsme nakoupili a před kostelem poobědvali a tentokráte pili jenom mešní víno. V další vsi Boadilla del Camino jsem chtěl navštívit majitele hotelu, kde jsem spal před 2 roky zdarma a prožil krásný večer s dalšími 7 poutníky ze 7 států! Bylo teprve hod. a zatím ještě zavřeno. Dokončili jsme cestu podél kanálu Castilla částečně 28

30 zarostlého rákosím za zpěvu žab a kukaček ve Frómistě, kde jsme se hned vedle románského kostela San Martin ubytovali za 7. Obvyklá hygiena, praní, pivo, internet, prohlídka města, nákup, večeře a odpočinek stejný denní rituál, ale moc příjemný. Před večeří nás oslovil mladík z Bratislavy, který začal o 2 dny dříve a také ho zastihla sněhová vánice v Pyrenejích. Zpět letí až přes Londýn do Bratislavy. Pochvaloval si, že jde sám, s čímž jsem plně souhlasil. Potkává více zajímavých lidí a tudíž je cesta pestřejší. M. mi před večeří vyčetl, proč jsem ho na cestu pozval. Asi proto, že rád ukazuji hezké či zajímavé programy jak své rodině, tak i přátelům a někdy i cizím lidem, mají-li o to zájem. Proto např. dělám externího průvodce CK Alpina Brno, kde je mi většinou dobře mezi mladými jak na kole, tak na horských túrách. Proto připravuji a realizuji výlety v Českém ráji, v Krkonoších, Tatrách, Dolomitech, ale i v Himálajích pro své přátele. Jejich spokojenost a radost je také radost má a sdílená je dvojnásobná. Nové věci však objevuji sám. A ještě jedno si neodpustím, což ví už má Jita; deníčky a fotografie z cest mě moc nelákají, navíc mě někdy okrádají o volný čas, který bych mohl věnovat dalšímu poznávání. Chtějí je však stále častěji přátelé a známí a jejich počet se už rozšířil skoro na 80! Navíc mě o to stále prosí Jita, která tak cestuje dodatečně se mnou. Proto jsem rád, že na této pouti je se mnou M., který fotografuje, umí to a dělá to rád. Už se těším na jeho fotografie, které zdokumentují naší společnou cestu. 29

31 28.5. pátek 12. etapa Carrión de los Gondes 20 km, celkem 374 km U nás je den voleb a také oba jsme věřili, že převahu bude mít pravice nad socialisty s komunisty. Po snídani jsme opustili ubytovnu v 6.40 hod. a šli rovinatou krajinou podél silnice do 20 km vzdáleného Carriónu de los Gondes. Já šel část cesty se sympatickou Gracií z Aosty a trochu pomaleji než M., který nás předešel. Asi po půl hodině společné cesty jsem začal M. stíhat, ale marně. Nevím, kde jsem ho mohl minout, neboť jsem odbočil i ke gotickému kostelu ve Villalcaru s románskými prvky. M. však došel za 20 minut, neboť si někde odskočil mimo cestu na WC. Byla velká oblačnost, občas spadlo i pár kapek a tak jsem doporučil odpočinkový den, neboť další ubytovna byla až po 17 km. M. měl však chuť pokračovat dál. Když uviděl 30

32 ubytovnu kláštera a jeptišky v ní, hned změnil názor a ubytovali jsme se jako první poutníci už před 12. hodinou. Je to Benediktinský klášter Real Monasterio San Zoilo; snoubí se tu nádhera se skromností a to se nám líbilo V klášterech se dá meditovat o životě a smrti, což jsou krajní body života. Člověk musí zemřít, aby se jiný narodil. Stejně jako po noci přichází ráno. Vstávám, abych šel večer spát, jít do školy a skončit v důchodu, jako nyní já. Všechno začíná a končí. V supermarketu jsme udělali velký nákup včetně vepřových a kuřecích plátků a mnoho dobrého pití a začali vyvařovat. Byla tu obrovská pohoda, která k této cestě patří. M. byl nadšený zvláštním prostředím mezi jeptiškami a čistým a prostorným ubytováním. Odpoledne se obloha vyjasnila a tak jsme svá těla vystavili slunci, které příjemně hřálo a ve stínu bylo 25 C. Po super večeři včetně kuřecí polévky bylo mnoho piva a vína. 31

33 29.5. sobota 13. etapa Sahagun 39 km, celkem 413 km M. vstal už v 5.30 hod. a tak po snídani jsme odešli v 6.25 hod. směr Sahagun. Po ránu bylo chladněji, velká oblačnost a M. začal vysokým tempem po rovinaté písčitohlinité cestě. Kolem cesty bylo buď zelené obilí nebo jen tráva; stále jsme šli ve výšce nad 800 m n.m.. Po 26 km byla zastávka na oběd u prastarých kamenných lavic a stolu ve vysoké trávě ve vsi Terradilles, kde je většina domů ještě z vepřovicových cihel. Ubytovali jsme se stejně jako před 2 roky v hotelu Viatoris za 7. Na hotelových kolech jsme si jeli prohlédnout město a nakoupit na večeři, neboť jsme chtěli využít místní kuchyňku. Radost nám udělal syn Štěpán s předběžnou zprávou výsledků voleb, kde pravice měla konečně dosáhnout převahy nad 32

34 levicí; uvidíme. V Sahagunu jsou zajímavé románské kostely San Lorenzo a San Tiso. Mají ozdobné apsidy a mohutné věže s arkádovými domy. Vše je z cihel a ve 12. a 13. st. je stavěli muslimové; v době, kdy na poloostrově převládali křesťané. Celé Baskicko je čisté, upravené, hezké domy skoro všude. Po výborné večeři jsme seděli na terase, kde bylo slunečno až do hod. a popíjeli výborné červené neděle 14. etapa Villarente 43 km, celkem 456 km Již před půl sedmou jsme opustili město a na cestu nám svítil měsíc skoro v úplňku. Za chvilku ho vystřídalo slunce a modrá obloha. Pohodlná písčitá cesta, vlevo alej platanů, opět po rovině, ale v nadmořské výšce nad 800 m, nás vedla do Burgo Ranero. M. nasadil příliš rychlé tempo a tak jsem ho musel na čele vystřídat a zvolnit. Vedle je asfaltová silnice, asi 4 m široká, po které jezdí jen poutníci na kolech. Jsou to spíše turisté na kolech a jezdí denně cca km. Kolem cesty bylo vzrostlé obilí, žito až 1 m vysoké; nižší je ječmen a pšenice. Některé pole bylo čerstvě zoráno, jiné leží ladem, občas slatiny prohlubně země a stojící voda a v ní kvákající žáby. Zajímavé jsou zavlažovací systémy a podzemní domy. Ve vsi Reliegos jsme v parku u 33

35 restaurace poobědvali vedle skupinky Francouzů, kteří asi více jedí a pijí než chodí. Po obědě jsme pokračovali do vsi Mansilla de las Mulas, kde jsme se chtěli ubytovat. Překrásné albergo bylo už v 15 hod. obsazeno a tak nezbylo nic jiného než pokračovat dalších 6 km a ubytovali jsme se v malé ubytovně Villarente za 5. Večer jsme si dopřáli poutnické menu za 10 a byli jsme velmi spokojeni. Společnost nám dělali Němci a Švýcar a já se věnoval sympatické dámě z Innsbrucku, která navštívila Prahu minimálně 10x a pokládá ji za nejhezčí město, které shlédla pondělí 15. etapa Villadangos dei Paramo 36 km, celkem 492 km. Jen čtyři jsme byli na pokoji a spalo se výborně. Cestou do Leonu jsem šel chvilku se Švýcarem z Lucernu, který mě oslovil dobrý den. Před 30 roky studoval v divadle Na zábradlí pantomimu u Ladislava Fialky a Prahu má rád; příjemná slova hned po ránu. V Leonu první kroky směřovaly k obrovské bílé katedrále s mnoha věžemi, prý nejkrásnější chrám Španělska (čistá raná gotika). M. stále fotil a já se jen kochal a žasl nad tou krásou. Samotné město je nádhera, pískovcově 34

36 zbarvená metropole Kastílie; toto město ve mně pokaždé probouzí radost. Jen španělského poutníka jsem musel fotit na Plazade la Tegla. Nedaleko odtud je neméně hezká románská bazilika San Isidoro, což je klášterní kostel s hrobkou leonských králů a hospital. Obědvali jsme v pěkném parku a pokračovali rovinatou cestou za 35

37 velkého tepla (ve stínu 27 C) do vsi Viladanges, kde jsme se v 17 hodin ubytovali. Poprvé jsme tu potkali pár z Čech, z Říčan u Prahy. Cestu do Santiaga jdou 40 dní, tj. 20 km denně. Zatím co my opět vyvářeli a popíjeli víno a pivo, oni jedli jen bagetu a zapíjeli ji vodou. Jejich pobyt včetně cesty bude prý stát cca Kč na osobu, zatím co náš asi měsíční odhaduji na Kč; jsou začátečníci, i když jim bylo přes 40 let. 36

38 1.6. úterý 16. etapa Santa Catalina 36 km, celkem 528 km Po snídani jsme v 6.40 hod. šli po rovince do Hospital de Orbigo, kde bylo na všech věžích mnoho čápů a v kanálech kolem cesty kvákaly žáby- žabí koncert. Mají tu opravdu důmyslné zavlažovací kanály a pěstují tu kromě obilí i zeleninu. Vstup do města vede přes nádherný dlouhý kamenný most, v oblouku, do kopce i s kopce a ještě je zvlněný. Nyní se však částečně opravuje. Říká se o něm, že je to král středověkých mostů přes řeku Orbigo. Při přechodu této řeky bojovali mauři s křesťany. Do dalšího města Astorga jsme šli už členitějším terénem mezi barevnými keři a v pozadí byly zasněžené hory. Často jsem šel a nemluvil, někdy ani nepřemýšlel, na nic nemyslel, jenom šel prý to tělu moc pomáhá. Také jsem někdy zdravil bez slov, jen pokynutím a úsměvem. A pomáhalo mi to; byl jsem svěží. Snažil jsem se plnit motto mé cesty: Jít dál! A říkat jen to, co je nutné a dost! V Astorze jsem byl v posledních 2 letech již počtvrté, neboť se zde připojuje jižní cesta od Sevilly ke Camino francese. Cesta je krásná, že ji jdu opravdu rád; 2x pěšky a 2x na kole. Města jsou krásná a působivá panoramata jedinečná a stres uvolňující, ale žádné místo není tak mimořádně krásné, žádný kraj tak zvláštní, že bych tady chtěl zůstat napořád. Je to prostě jen cesta a tak to má být. Často vzpomenu na domov, Český ráj, domov můj. 37

39 Před náměstím jsme s M. uspořádali pestrý piknik, neboť jsem nakoupil v blízkém supermercadu kromě další láhve Veterána také naše plzeňské pivo (jen 1,20 za ½ litru). Poté jsme si prohlédli fasádu radnice plnou fantazie a pozdně gotickou katedrálu. Vedle je biskupský palác od Gaudího v novogotickém stylu; nádherná stavba podobající se hradu má pět stran a z každé vypadá jinak. Slouží jako muzeum Svatojakubské cesty. Předpokládal jsem, že se tu ubytujeme, ale M. chtěl pokračovat do hor, neboť bylo teprve poledne. Po dalším plzeňském jsme došli do obce Santa Catalina, kde jsme se ubytovali ve zcela novém albergu za 5 a relaxovali. Ve velkém pokoji jsme spali pouze tři. Před spaním jsme chutnali sýr a olivy a popíjeli červené víno. 38

40 2.6. středa 17. etapa Molinaseca 36 km, celkem 564 km V pohodě jsme posnídali v předsálí jídelny a v 6.40 hod. začali stoupat za jasné oblohy do vsi El Ganso. Krajina byla čím dále hezčí, členitější. Zprvu dubové háje, poté borovicový les; dále už jen vřes a rozkvetlé keře; květy žluté, modré, fialové, bílé nádhera. Přitom výhledy na zasněžené pohoří Teleno. V Rabanalu jsme se převlékli do kraťasů, připili Veteránem a nádhernou krajinou s dalekými výhledy stoupali do polorozbořené kamenné vsi Forcebadan, kde jsme vypili kvasnicovou cervezu ve společnosti mladých německých děvčat a Vídeňanky, které začaly putování o týden dříve než my. Za půlhodiny jsme dosáhli výšky 1525 m n.m., což je 39