Z OBSAHU NA MUŠCE. Nejvyšší škola v NATO. Na řadě je sedmička. Bilance v půli cesty. Rozhoduje rychlá reakce. Důstojné místo k rozjímání

Transkript

1 NA MUŠCE Z OBSAHU Hned první pracovní den v novém roce nám do redakce přišel dopis rozhněvaného anonymního čtenáře, v němž reaguje na údajnou gramatickou chybu v titulku článku uveřejněného v A reportu č , Sokoly nad Baltem. Cituji: Nechce se mi věřit, na str. 16 je slovo,sokoly. Zprvu jsem se domníval, že jde o 4. pád, on je to ale 1. pád, tedy správně,sokoli. To i ten nejobyčejnější,chachar na Ostravsku by takovou chybu nemohl udělat. Zdraví Vás vojín ve výslužbě se základním vzděláním!!! P. S. A co takhle koupit si Pravidla českého pravopisu? Jako jazyková redaktorka A reportu mohu čtenáře ujistit, že Pravidla českého pravopisu vlastním a leckdy je i používám. A tak na vysvětlenou: Rozhněvanému anonymovi nejspíš ušel obsah zmiňovaného článku, ve kterém autor píše o vrtulníku W-3A Sokol, což je zjevně předmět neživý, přesněji podstatné jméno rodu mužského neživotného, jež skloňujeme podle tvrdého vzoru hrad nebo podvzoru les. Nelze tedy psát v 1. pádě jinak než sokoly s tvrdým y. Takže rozhorlení čtenáře a jeho hanlivý dopis nebyly v tomto případě na místě. Jisté však je, že i jazykový redaktor je pouze člověk, a ne stroj, a někdy se, chtě nechtě, chybička může vloudit Proto díky za každé čtenářské ostříží oko, udržuje mě totiž stále ve střehu! Vlasta KOHOUTOVÁ Nejvyšší škola v NATO 2 Na řadě je sedmička 8 Bilance v půli cesty 14 Rozhoduje rychlá reakce 16 Důstojné místo k rozjímání Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova Praha 6 Telefony: Fax: areport@centrum.cz Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova Praha 6 Oľga Endlová tel Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: ISSN X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jiří Hokův Uzávěrka čísla: Toto číslo vyšlo dne: Eurobojové vozidlo pěchoty? 30 Lhal sám sobě 36

2 VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Nejvyšší škola v NATO Vojenská akademie v Římě je klíčovou investicí Aliance do oblasti strategického vzdělávání Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV Z podnětu vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě generála Dwighta D. Eisenhowera byla 19. listopadu 1951 v Paříži otevřena NATO Defense College, která od 10. října 1966 sídlí v Římě. Za dobu její existence prošlo zdejšími kurzy přes 7000 vyšších důstojníků, generálů a diplomatů a také několik desítek Čechů. Široké nabídky kurzů pořádaných v NATO Defense College ročně využije přes 500 lidí, kteří se připravují na vyšší funkce v aliančních či politických strukturách v zahraničí nebo ve svých zemích. Studijní programy nejsou určeny jen pro zájemce z členských států Severoatlantické aliance, ale také pro lidi ze zemí začleněných do programu Partnerství pro mír, Středomořského dialogu nebo OBSE. Vojenská akademie v Římě dnes v rámci NATO představuje vrcholný stupeň vzdělávání. Zásadním zdejším vzdělávacím programem je půlroční Senior Course určený pro podplukovníky, plukovníky a vyšší státní úředníky, kteří se v něm připravují na plnění úkolů ve strategické a vojensko-politické oblasti. Vojáci nejsou politiky a politici vojáky. Přesto musejí být schopni ve vojenských štábech, na ministerstvech obrany, ministerstvech zahraničních věcí či na schůzích zákonodárných sborů spolu vzájemně diskutovat o bezpečnostních otázkách a rizicích. A právě proto se naše škola snaží svým absolventům vštípit předpoklady a potřebnou politickou kulturu pro taková jednání jak v národní, tak i mezinárodní linii, charakterizoval smysl kurzů bývalý velitel školy genpor. Jean-Paul Raffenne. Kromě půlročních vzdělávacích programů pořádá NATO Defense College také dvoutýdenní integrační kurzy pro posluchače ze zemí v programu Partnerství pro mír, OECD, Středomořského dialogu a ICI (Istanbul Cooperation Initiative) a krátkodobé General Flag Officer s and Ambassador Course. JEN JEDNO MÍSTO V KURZU Česká republika má v každém z šestiměsíčních kurzů zajištěno jedno místo. Některé státy, jako je třeba Francie, Německo, Velká Británie nebo Spojené státy americké, mají v každém z kurzů alokováno až sedm míst. Když je neobsadí, mohou tato místa připadnout státům, které o ně projeví zájem. Většinou jsou v každém z kurzů dva čeští studenti, výjimečně tři. Šestiměsíčního kurzu se nyní účastní 78 studentů včetně dvou Čechů. Přestože by se mohlo zdát, že Čechů zde studuje málo, vzhledem k množství vysokých funkcí, kde by získané vzdělání a zkušenosti mohli využít, je jejich počet optimální. Mezi absolventy šestiměsíčního kurzu najdeme například generálporučíka Jaroslava Kolkuse a brigádní generály Františka Maleninského, Jaroslava Kociána či Pavla Adama. Po skončení právě probíhajícího šestiměsíčního kurzu počet jeho českých absolventů dosáhne čísla 40. Krátkodobými vzdělávacími programy zde prošli generálové František Hrabal, Hynek Blaško, Ján Gurník, Josef Prokš a další. Již sedmým rokem obsazuje Česká republika také post národního představitele, kterých v NATO Defense College v současnosti působí patnáct. Na začátku srpna roku 2006 se plukovník Josef Pecina stal v pořadí již třetím českým národním představitelem. Každé tři roky probíhá nová nominace na tuto funkci a předpokladem je, aby uchazeč byl absolventem šestiměsíčního,senior Course. Pokud škola s nominací souhlasí, dochází k oficiálnímu vyslání na toto pracoviště, popisuje plk. Pecina svoji cestu ke jmenování národním představitelem. Předtím pracoval na Ředitelství personální podpory jako náčelník odboru vzdělávání a řešil mimo jiné také agendu spojenou s vysíláním českých vojáků ke studiu v Česku i v zahraničí, jejich jazykovou přípravu i rekvalifikace těch, kteří opouštějí armádu. Tři roky sloužil na velitelství v Heidelbergu a osm měsíců v Kosovu. Nyní ale poprvé ve své kariéře působí ve vzdělávací instituci. Plukovník Josef Pecina zde není jen národním představitelem, ale především ve struktuře školy zastává funkci Faculty 2 3

3 VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Adviser a přímo se podílí na výuce jedné ze skupin studentů. Musí být s nimi v neustálém kontaktu, diskutovat s nimi a pomáhat jim v jejich vzdělávání. Každá studijní skupina má až deset lidí, podle toho, jak je kurz velký a kolik je zde právě faculty adviserů. V současnosti máme devět takových skupin, vysvětluje plukovník Pecina. SYSTÉM VÝUKY Program jednotlivých dní se moc neliší. Posluchači začínají v osm hodin ráno hodinovou jazykovou přípravou. Podle výsledků testů z angličtiny si mohou ti nejúspěšnější zvolit italštinu nebo francouzštinu a méně úspěšní pokračují v angličtině po celou dobu kurzu, říká plk. Josef Pecina. Po jazykové přípravě se jednotlivé skupiny chystají na přednášku. Jeden člen skupiny je určen jako expert dne a musí tak nastudovat o něco víc než ostatní. Svým kolegům pak podává základní informaci o problematice, která se bude v daný den probírat, což je často spojeno i s předvedením prezentace v PowerPointu. Nakonec o tomto tématu všichni krátce diskutují a v deset hodin začíná samotná přednáška, pokračuje český lektor. Díky vysoké prestiži školy se daří na přednášky získat ty nejlepší profesory, politology a experty z celého světa. Občas sem přijíždějí přednášet i Češi. Často sem například jezdil někdejší velvyslanec při NATO Karel Kovanda a zájem projevil i bývalý ministr obrany Jiří Šedivý. Podle základního schématu trvá přednáška jednu hodinu a účastní se jí studenti ze všech skupin. Po krátké přestávce následuje panelová diskuse. Ta se někdy protáhne i do půldruhé hodiny dlouhého oběda, během kterého posluchači mohou s lektorem dál debatovat. V odpoledním semináři posluchači už v jednotlivých skupinách dále rozebírají dopolední referáty a hodnotí i výkon samotných přednášejících s přihlédnutím na to, zda se jim během jejich projevu podařilo obsáhnout vše potřebné. Oficiální část výuky končí v 16 hodin, ale to rozhodně není okamžik, kdy by se všichni rozprchli do svých bytů. Na následující den se totiž musejí opět pečlivě připravit, a tak využívají možností zdejší bohatě vybavené knihovny a další informace získávají pomocí internetu. ZA INFORMACEMI DO SVĚTA Šestiměsíční kurz je rozdělen do dvanácti bloků a probíraná témata jsou známa už na jeho začátku. Posluchači se například zabývají základními informacemi o NATO a jeho hlavních aktivitách, poté přecházejí na problematiku fungování mezinárodních organizací, jako je Evropská unie či OSN, a nakonec se věnují konkrétním oblastem. Probírá se například charakter soudobého konfliktu, jeho příčiny a možné podoby budoucích krizí. Součástí studia jsou i dvě poznávací cesty. První je zaměřena na transatlantické vazby, během níž navštívíme důležité instituce Evropské unie a NATO v Evropě, a pak následuje návštěva USA, případně Kanady. Podíváme se například do amerického Senátu, OSN a v Kanadě navštívíme jejich obrannou univerzitu, parlament a vládu. Posluchači všude získávají informace a po skončení cesty musejí na jejich základě vypracovat zprávu, ve které ji zhodnotí, seznamuje nás s programem první z cest plk. Pecina. Druhá cesta je zaměřena na poznávání bezpečnostních struktur v různých státech Evropy a studenti tak zavítají třeba do Norska, Velké Británie nebo do Česka, ale součástí cesty může být i návštěva balkánských zemí. V loňském roce se poprvé zastavili i v Jordánsku. V průběhu studia mají frekventanti kurzu za úkol zpracovat hned několik písemných prací. Na začátku píší individuální díla na zadaná témata a pak kolektivně připravují další elaboráty. Jedním z cílů školy je totiž naučit studenty konsenzu. Musejí se dohodnout na způsobu řešení nějaké konkrétní situace. Například polovina skupiny připravuje pesimistickou vizi vývoje světa do roku 2020 a druhá část optimistickou. V průběhu kurzu získávají další informace a zhruba po měsíci a půl dochází ke konsenzu, kdy musejí z optimistické a pesimistické vize vytvořit jednu realistickou vizi, jak by svět mohl v dané době vypadat, přibližuje způsob výuky plk. Pecina. Finálním produktem každé studijní skupiny je závěrečná písemná práce na určené téma v rozsahu 20 až 25 stran. Posluchači kurzu na ní pracují už od začátku studia, kdy si z daných témat jedno vyberou. Dohlíží na ně mentor z výzkumné sekce, který jim neradí, jak mají dílo zpracovat, ale sleduje, jestli se ubírají správným směrem a případně jim doporučuje, kde mohou získat další informace. V závěru studia pak musejí svoji práci prezentovat před auditoriem, v němž jsou přítomni další účastníci kurzu a pedagogové. Moje studijní skupina si v tomto kurzu vybrala téma spolupráce NATO a Evropská unie a řeší tak možnosti, jak pokročit v této oblasti vpřed, dodává plukovník Josef Pecina. Podstatnou roli ve vzdělávacím systému NATO Defense College má také skutečnost, že se v jednotlivých studijních skupinách setkávají lidé různých národů a odlišných postojů. Je zde stanovena zásada, že studenti nesmějí v diskusích prezentovat národní stanoviska, ale musejí vystupovat každý sám za sebe. Zvykají si tak říkat svoje stanoviska, ale co je důležitější, učí se absorbovat názory ostatních a vytvářet názorovou shodu. Dále platí pravidlo, že obsah veškerých diskusí neopustí prostor auditoria, byť by se jednalo o sebevětší nesmysly. Přemlouvat lidi ke studiu určitě nemusíme, tvrdí plukovník Pecina. Někteří si sice představují, že kurz je na úrovni kurzu Generálního štábu, ale tento je určen především pro přípravu lidí pro práci v aliančních strukturách na národních pozicích s nimi spolupracujících. Mělo by se změnit povědomí navrhujících velitelů, aby sem neposílali někoho jenom proto, že nechce na deset měsíců do Brna, ale do Říma, protože to lépe zní. Jde o to, aby sem byli vysíláni lidé, kteří jsou dlouhodobě ve fázi přípravy do struktur, ne na základní pozice, ale na ty vyšší, říká. ZBÝVÁ ČAS I NA HISTORII Studium kurzu v NATO Defense College není jen o čase stráveném na přednáškách, ve studovnách nebo zpracováváním písemných prací. Studenti mohou v rámci školy zajít třeba do fitcentra, navštívit holiče, nakoupit si základní věci za nižší ceny ve zdejším obchodě, ale především se účastnit dalších kulturních a vzdělávacích aktivit. Pravidelně se zde například konají národní dny, během kterých se jednotlivé země ostatním prezentují svými typickými produkty, gastronomií a zvyklostmi. Před nedávnem se při této příležitosti představilo dokonce 42 národů najednou. Česká republika je samozřejmě velmi populární svým pivem, sýry nebo tlačenkou. Při organizaci této akce pak hodně záleží na flexibilitě a možnostech studentů. Pravidelně je zde také pořádán ples, který se od těch našich liší v tom, že se méně tancuje, ale více se jí a hovoří. Součástí studia je art and history program, který sestává nejen z přednášek historiků a archeologů, ale i výletů na historicky zajímavá místa v Itálii. Lidé se tak za snížené vstupné dostanou například do Pompejí, Benátek nebo do římských muzeí. Nechybí ani možnost účastnit se hromadné audience u papeže na náměstí svatého Petra. Jde o velmi oblíbenou akci, které se naposledy zúčastnili všichni studenti kurzů NATO Defense College. 4 5

4 AKTUALITA AKTUALITA PRVNÍ ŽENA v čele resortu obrany Prezident republiky Václav Klaus jmenoval 9. ledna 2007 novou vládu České republiky První ministryní obrany v historii Česka i bývalého Československa se stala Vlasta Parkanová. Několik hodin po jmenování na Pražském hradě ji do úřadu uvedl předseda vlády Mirek Topolánek. Na Ministerstvu obrany je přivítal bývalý ministr obrany Jiří Šedivý. Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV Po krátkém setkání s hlavními představiteli resortu se konala první tisková konference Vlasty Parkanové ve funkci ministryně obrany. V jejím úvodu Jiří Šedivý řekl, že pro něj bylo velkou ctí a potěšením ji zde přivítat, neboť je přesvědčen o tom, že je správnou osobou na tomto místě a zachová základní kontinuitu v zahájených transformačních krocích. Zvažuji možnost dát se do služeb české diplomacie. Další možností je, že bych se vrátil do akademického světa, neboť mám určité nabídky mezinárodních výzkumných ústavů, prozradil směřování své další kariéry Jiří Šedivý. Ministryně Parkanová novinářům na tiskové konferenci sdělila, že je velmi ráda, že může převzít resort právě po Jiřím Šedivém. Odvedl tady velký kus práce a je pro mě velmi příjemným zjištěním, že mám na co navázat. Mohu vás ujistit, že bych ráda pokračovala přesně v těch intencích, ve kterých se vydal, ocenila Parkanová. V prvních dnech se nová ministryně obrany chce seznámit s resortem a podílet se na zpracování programového prohlášení vlády. Alfou a omegou příštích dnů je získat pro naši vládu podporu v parlamentu a poté důvěru. Teprve pak je korektní uvažovat o některých konkrétních krocích, které mám v duchu připraveny, ale teď není ta správná chvíle je zveřejňovat, řekla ministryně obrany. Na přímou otázku novinářů, s jakými prioritami přichází do funkce, ministryně obrany Vlasta Parkanová odpověděla, že chce dát větší důraz na civilní řízení armády a posilovat její prestiž na veřejnosti. To, co dnešní armádě v očích veřejnosti ubližuje, jsou možná málo průhledné zakázky, ne úplně dobré hospodaření s penězi a neuvážlivé nákupy, uvedla. Hovořilo se i o tom, že poprvé v historii resortu obrany jej bude řídit žena. Nemyslím, že by to mělo být znamením toho, že teď resort už navždy ovládnou ženy, ale toho, že pro ženy budou v armádě otevřené dveře i na nejvyšší funkce, reagovala Parkanová s tím, že ministryň obrany není ve světě zrovna málo, ale obsazení takového postu ženou vždy vypovídá o stavu dané společnosti. Z mužské převahy na ministerstvu Vlasta Parkanová obavy nemá, neboť má podle svých slov již dostatečný trénink z české politiky, která je také výrazně maskulinní. GALERIE MINISTRŮ OBRANY ČSR ministr vojenství brigádní generál Milan Rastislav Štefánik ( ) ministr národní obrany Václav Klofáč ( ) správce Ministerstva národní obrany Vlastimil Tusar (1920) ministři národní obrany: Dr. Ivan Markovič (1920) generál V. třídy Otakar Husák ( ) František Udržal ( ) Jiří Stříbrný (1926) generál IV. třídy Jan Syrový (1926) František Udržal ( ) Dr. Karel Viškovský ( ) Bohumír Bradáč ( ) František Machník ( ) armádní generál Jan Syrový ( ) Čs. vláda v Londýně ministr národní obrany arm. gen. Sergej Ingr ( ) pověřen řízením Ministerstva národní obrany Dr. Jan Masaryk (1945) ČSR, ČSSR, ČSFR ministři národní obrany: arm. gen. Ludvík Svoboda ( ) arm. gen. JUDr. Alexej Čepička ( ) arm. gen. Bohumír Lomský ( ) arm. gen. Ing. Martin Dzúr ( ) arm. gen. Ing. Milán Václavík ( ) arm. gen. Ing. Miroslav Vacek ( ) PhDr. Luboš Dobrovský ( ) Ing. Imrich Andrejčák (1992) ČR 1993 dosud ministři obrany ČR: doc. Ing. Antonín Baudyš, CSc. ( ) RNDr. Vilém Holáň ( ) JUDr. Miloslav Výborný ( ) RNDr. Michal Lobkowicz (1998) RNDr. Vladimír Vetchý, CSc. ( ) Ing. Jaroslav Tvrdík ( ) Ing. Miroslav Kostelka ( ) JUDr. Karel Kühnl ( ) Jiří Šedivý, Ph. D. ( ) JUDr. Vlasta Parkanová (2007 dosud) ŽIVOTOPIS Vlasty Parkanové JUDr. Vlasta Parkanová, roz. Trnovcová, se narodila 21. listopadu 1951 v Praze. Vyrůstala v Táboře, kde v roce 1970 složila maturitní zkoušku. V tomtéž roce byla přijata ke studiu na Právnické fakultě UK v Praze, kterou absolvovala v roce V letech pracovala jako podnikový právník, a to převážně v zemědělských organizacích. V roce 1988 se přihlásila k rigoróznímu řízení na PF UK v Praze a byl jí udělen titul JUDr. V listopadu 1989 spoluzakládala OF v Táboře. V lednu 1990 byla kooptována jako poslankyně do Federálního shromáždění ČSSR a stala se členkou ústavně-právního výboru. V červnu 1990 byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění a stala se členkou branného a bezpečnostního výboru, mandátového a imunitního výboru a členkou komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk. Od podzimu 1992 pracovala v ústředních orgánech státní správy (MZV ČR, MV ČR), vždy na úrovni ředitelky odboru. Ministryní spravedlnosti se stala v lednu V prosinci 1997 postoupila z kandidátky ODA do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Členkou ODA byla od ledna 1991 do února V parlamentních volbách 1998 byla zvolena do Poslanecké sněmovny jako nezávislá na kandidátce KDU-ČSL, do které vstoupila v červenci Po celé volební období 1998 až 2002 byla místopředsedkyní ústavně-právního výboru. Ve volebním období byla poslankyní za KDU-ČSL. Nejprve se stala místopředsedkyní výboru pro obranu a bezpečnost a předsedkyní české delegace při parlamentním shromáždění NATO. V létě roku 2003 přešla opět do ústavně-právního výboru, kde byla až do konce volebního období předsedkyní. Po volbách v roce 2006 byla předsedkyní poslaneckého klubu KDU-ČSL, místopředsedkyní výboru pro obranu a místopředsedkyní ústavně-právního výboru. Dne 9. ledna 2007 byla jmenována ministryní obrany. Vlasta Parkanová je vdaná, manžel se jmenuje Zdeněk a mají jednu dospělou dceru. 6 7

5 ROZHOVOR Začíná výcvik jednotek brigádního úkolového uskupení postaveného na bázi 7. mechanizované brigády K hlavním prioritám minulého roku patřilo dosažení počátečních operačních schopností a příprava brigádního úkolového uskupení na základě 4. brigády rychlého nasazení. Letos bude probíhat příprava a sladění jednotek vyčleněných do druhého brigádního úkolového uskupení. O plnění těchto cílů hovoříme s velitelem společných sil generálmajorem Josefem Sedlákem. Od cvičení Strong Campaigner již uběhly dva měsíce. Jak s odstupem času hodnotíte průběh přípravy 4. brigádního úkolového uskupení a závěrečného cvičení? Nyní už máme mnohem hmatatelnější výsledky než 20. října, kdy cvičení skončilo. Dílčí vyhodnocení jsem provedl už tehdy ve vojenském výcvikovém prostoru a podrobnější hodnocení bylo součástí i mého velitelského shromáždění, které proběhlo nedávno. Příprava a vlastní cvičení byly velmi náročné, ale stanovený záměr jsme splnili, úkoly v jednotlivých obdobích byly splněny s nedostatky, které jsme rozebrali na tomto shromáždění. Která část cvičení byla nejnáročnější a v jakých oblastech se vyskytly největší nedostatky? Za nejnáročnější fázi považuji přípravu dvou výcvikových prostorů na cvičení. Tím, že se konalo v prostorech Boletice a Hradiště, bylo Na řadě je SEDMIČKA Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV nutné zajistit koordinaci, součinnost a velení jednotkám. A v tom bych viděl nejdůležitější a zároveň nejobtížnější moment cvičení. Během přípravy se často hovořilo o tom, že by mohly nastat potíže třeba v komunikaci mezi samotnými prvky brigádního úkolového uskupení. Neřekl bych, že by lidé nevěděli jak spolu komunikovat, ale problém je v tom, že nejsme vybaveni komunikačními prostředky natolik, aby jednotky pozemních sil mohly plně komunikovat s letectvem. Nakonec to fungovalo, ale vyšly najevo některé slabiny i ve vycvičenosti. Avšak potřebujeme zabezpečit především technickou část systému vyžadování podpory a komunikace země-vzduch nebo vzduch-země. Nenastal problém třeba v tom, že jednotky brigády rychlého nasazení využívají digitalizovaný operačně-taktický systém velení a řízení a ostatní útvary vyčleněné do brigádního úkolového uskupení nikoliv? Byla znát výhoda technologické a technické převahy prvků 4. brigády rychlého nasazení nad ostatními útvary, které vstupovaly do úkolového uskupení. Snažili jsme se ale udělat maximum pro to, aby všechny prvky byly vybaveny kompatibilními prostředky, které spolu mohou komunikovat, byť třeba ne v takovém rozsahu. Základní komunikační sítě a přenos informací byly zabezpečeny. Cvičení nám ukázalo prostor pro doplnění jednotek odpovídajícím materiálem pro součinnost v rámci úkolového uskupení na bázi 4. brigády rychlého nasazení. Už jste učinili kroky směřující k vyřešení těchto problémů? Na přijetí závěrů a změn je ještě hodně brzo, protože pokud to jsou organizační změny nebo otázky ve vybavení technikou, tak to nelze vyřešit během jednoho měsíce, ale je to dlouhodobější úkol. Jde především o doplnění operačně-taktického systému velení a řízení pozemních sil v rámci dalších prvků úkolového uskupení, ať to jsou logistici, ženisti, chemici nebo protiletadlová raketová brigáda, protože tyto prvky mají svůj vlastní systém velení a řízení, který není plně schopen se zapojit do sítě 4. brigády rychlého nasazení. Po skončení závěrečného cvičení jste nám říkal, že na základě jeho výsledků by mohlo dojít i ke změně doktrín nebo výcviku. Můžete již nyní říci, zda se nějaké změny plánují? Každé cvičení je samozřejmě děláno také s cílem si ověřit, jestli to, podle čeho v současné době připravujeme vojáky, je skutečně správné a máme se tím řídit i v budoucnu. Nyní jsme zjistili, že je třeba změnit některé postupy ve vyhledávacích operacích a v akcích, v nichž rychlé reakční týmy řeší úkoly při zajištění prostorů, kde jsou například soustředěny teroristické skupiny nebo ohniska odporu. Musíme upravit některé postupy, metodiku přípravy jednotlivce a malých úderných skupin na tyto činnosti. Budou některé nové poznatky zahrnuty již do přípravy 7. brigádního úkolového uskupení? Je tady možnost využití širších poznatků třeba v systému velení a řízení, zabezpečení toku informací, ale každé to úkolové uskupení je jiného typu. Uskupení na bázi 4. brigády rychlého nasazení je lehčí, má ve své struktuře výsadkový mechanizovaný prapor, a tím je dáno i jeho jiné určení. 7. mechanizovaná brigáda je poměrně těžký prvek s bojovými vozidly pěchoty a tanky, takže obsah a záměr cvičení budou směřovat k tomu, aby se plně využily možnosti a takticko- -technická charakteristika techniky i úderná síla této brigády. Systém velení, komunikační prostředky, oblast velení a řízení v rámci ředitelství cvičení a prvků dozná určitých změn, právě v návaznosti na rozdílnost těchto dvou úkolových uskupení. Bude harmonogram přípravy 7. brigádního úkolového uskupení stejný jako u 4. brigádního úkolového uskupení? Zůstane stejný, protože jsme ve dvouletém cyklu výcviku a přípravy pohotovosti těchto jednotek. Příprava musí navazovat po jednotlivých etapách výcviku družstva, čety, roty, prapory až po sladění jednotlivých prvků třeba v rámci praporních cvičení. Vyvrcholení přípravy nebude u 7. brigádního úkolového uskupení v takovém rozsahu jako u 4. brn, které bylo spojeno s ukázkou dosažení počátečních operačních schopností. Kolik vojáků se tentokrát zúčastní závěrečného cvičení? Myslím si, že to bude kolem dvou tisíc, ale nebudou všichni cvičit v poli, protože v tomto případě půjde o velitelsko-štábní cvičení. Část jednotek bude plnit úkoly ve výcvikovém prostoru, některé útvary zůstanou v posádkách, kde budou cvičit na mapách nebo využijí simulátorů v Brně či ve Vyškově. Jedním z cílů je prověření schopností a technických možností našich spojovacích prostředků a linek v rámci systému velení a řízení. Oproti 4. brigádě rychlého nasazení má 7. mechanizovaná brigáda nižší naplněnost personálem a technikou. Není to překážkou při výstavbě 7. brigádního úkolového uskupení? Nenaplněnost především v oblasti personálu bude v tomto případě větší. Zasahuje nám do toho změněný zdrojový rámec, reforma a snížení peněz, takže naše záměry tempa náboru a naplňování útvarů jsou trošku posunuty do jiných období v tomto roce. Co se týká techniky a materiálu, tak tam zatím žádné změny neděláme a postupujeme podle plánu, zejména v oblasti údržby, oprav a doplňování techniky, kterou v současné době máme k dispozici. Víme, že se nám nepodaří nahradit například staré nákladní vozy novými tatrovkami, jak jsme si plánovali, takže musíme využívat současnou techniku do doby, než se nám ji podaří nahradit novou. Myslím si, že tím nedojde ke snížení kvality přípravy 7. brigádního úkolového uskupení. 8 9

6 UDÁLOST UDÁLOST MINULOST na pevném disku Vojenský ústřední archiv Praha zahájil digitalizaci svých fondů Text a foto: Vladimír MAREK Práce zaměstnanců archivů zůstává většinou v pozadí zájmu sdělovacích prostředků. Poněkud jinak tomu bylo ve čtvrtek 14. prosince Vojenský ústřední archiv (VÚA) prožíval doslova historický okamžik. Po dvou letech příprav a výběrových řízení za přítomnosti bezpečnostního ředitele MO Michala Fantla slavnostně spustil digitalizační linku. DIGITÁLNÍ BADATELNA Digitalizační pracoviště jsme zřídili na základě zákona, který nám ukládá chránit archiválie pro další generace, řekl nám ředitel VÚA plukovník Josef Žikeš. S touto otázkou navíc velice úzce souvisí další naše snaha, a to zprostředkovat jednotlivým badatelům jejich požadavky přímo na stůl do počítače. Něco podobného nám může umožnit pouze digitalizace. Právě v tom vidím revolučnost tohoto procesu. Proces je v tomto případě slovo, které nejlépe vystihuje celou záležitost. Archivních materiálů, které spravuje Vojenský ústřední archiv, je takové množství, že jejich digitalizace by nejspíš trvala celé století. A tak bylo potřeba mezi archiváliemi vytipovat určité priority. Zaměříme se především na fondy, které se nejvíce využívají. Tedy na druhou světovou válku a československou prvorepublikovou armádu, upozorňuje ředitel Vojenského historického archivu Július Baláž. Přednost také dostanou vzácnější exponáty a samozřejmě archiválie poničené povodněmi. Právě v tomto případě by totiž mohlo hrozit, že některé informace budou definitivně ztraceny. I tak se ale jedná o přibližně třicet tisíc krabic materiálu, což představuje nějakých padesát šedesát milionů stránek. A to je práce na několik desetiletí. Archiválie totiž není možné vložit do nějakého stroje, který je automaticky zpracuje. Jedná se většinou o starší věci psané na různých odstínech a kvalitách papíru. Mnohdy jsou navíc poničené. S každou stranou je tedy potřeba individuálně pracovat několik minut. Digitalizační linka měsíčně zpracuje zhruba třicet krabic archiválií. V roce 2009 by se Vojenský ústřední archiv měl přestěhovat do nových, moderními technologiemi vybavených prostor v Ruzyni. A právě jejich součástí bude i digitální badatelna, která umožní každému zájemci otevřít si požadované materiály přímo v počítači. V případě potřeby si je za předem stanovený poplatek bude moci nechat i vytisknout. Do té doby by tedy již mělo být připraveno jisté množství archiválií v digitální podobě. TERABAJTY DOKUMENTŮ Digitalizační linku v ceně zhruba osmi milionů dodala společnost NESS. Výhodou zvoleného softwaru v souvislosti s objemem archiválií je, že program nevyžaduje platit licenční poplatky za každou digitalizovanou stránku. Samotná digitalizace dokumentů vyžadovala rovněž zajistit ve střednědobém horizontu elektronické uložení řádově desítek milionů archiválií. Přitom nebylo možné použít běžné ukládání souborů do sdílených složek MS Windows, tak jak je tomu v případě ukládání dokumentů. Fotografie z digitální kamery (právě ta patří k unikátní výbavě tohoto pracoviště) má v základním rozlišení 140 MB, v plném rozlišení pak téměř 300 MB. To mimo jiné znamená, že na obyčejné CD jich lze uložit pouze několik, na pevný disk počítače pak přibližně tisícovku. Hard disk, na kterém se budou digitalizované dokumenty archivovat, má paměť 2 TB a bude stavebnicově podle potřeby dále rozšiřována. Pro digitální archiv byla zvolena technologie EMC Documentum, která zajišťuje resortem požadované schopnosti digitalizační linky. Aby bylo možno v cílovém stavu vyhledávat mezi miliony uložených digitálních archiválií, navrhl Július Baláž unikátní strukturu atributů. Každá elektronická archiválie má k sobě v databázi přiřazen mimo jiné popis fondu, krabici a signaturu. Navíc ji lze ještě doplnit rejstříkem a poznámkami historiků. Odpadne tedy poměrně složité vyhledávání pomocí klíčových slov. Tím je zajištěno, že digitální archiv nebude jen hromadou elektronických adresářů, jejichž struktuře porozumí několik málo zasvěcených, ale vytvoří důstojný základ elektronické badatelny pro moderní vědeckou práci. Zajímavé jsou i některé technické detaily. Linka například dokáže díky zrcadlu snímat u svázaných dokumentů zakřivení podél hřbetu a pomocí pohyblivých lamel je automaticky vyrovnávat. Celá záležitost má i svůj personální rozměr. Digitalizační linku bude zpočátku obsluhovat vedoucí Pavel Minařík s jedním stálým zaměstnancem. Pomáhat jim mají brigádníci. Vedení archivu by do budoucna chtělo zajistit ostrahu svého objektu prostřednictvím outsorcingu. Současná čtyři tabulková místa ostrahy pak má v úmyslu převést ve prospěch digitalizačního oddělení. Národní archiv a další velké archivy mají před resortem obrany v případě digitalizace fondů náskok zhruba tři roky. Proces, na základě kterého by bylo možné toto zpoždění odstranit, byl ale v každém případě odstartován

7 VÝCVIK VÝCVIK Kurz pro občany NATO improvizovaných výbušných zařízení, ale kniha jich bude obsahovat celou škálu a k tomu i miny, ukázky označování rizikových a nebezpečných prostorů a další informace. Česká armáda bude ve Vyškově připravovat občanské zaměstnance Aliance na zahraniční mise Na základě výběrového řízení, kterého se zúčastnilo skoro deset členských zemí NATO, jsme byli vybráni, abychom vedli kurz pro občanské zaměstnance Aliance, kteří budou vysíláni do zahraničních misí. Uspěli jsme vzhledem k tomu, že jsme podali nejkomplexnější a zároveň z hlediska obsahu přípravy nejzajímavější nabídku, říká plk. gšt. Vladimír Karaffa, CSc. Text: Jaroslav PAJER Ilustrační foto: Olga KARAFFOVÁ Naši odpověď na dotaz zástupce generálního tajemníka NATO pro lidské zdroje už loni vypracovali specialisté ze správy doktrín Ředitelství výcviku a doktrín Vyškov, v jejímž čele plk. Karaffa stojí. Jedním z nich byl i plk. Karel Klinovský, zástupce náčelníka správy doktrín, který dostal tvorbu obsahu kurzu na starost. Vycházeli jsme z kurzů pro české diplomaty a novináře, které jsou tu už nějakou dobu organizované, protože ani novináři, ani diplomaté nejsou,combatanti. To znamená, že neřeší situace, do nichž se dostanou, použitím nějakých vojenských metod. Kurz jim tedy dává obrázek o tom, do čeho jdou a co by je mohlo potkat. V první řadě je učíme, jak se určitých situací vyvarovat, a pak, když se do nich přesto dostanou, jak z toho ven. ODLIŠNÍ ÚČASTNÍCI, JINÝ OBSAH Vzhledem k tomu, že civilní zaměstnanci NATO představují poněkud jinou skupinu než naši novináři a diplomati, bude obsah jejich kurzu v lecčems odlišný. Posluchači budou lidé různého věku i poslání. Mohou to být vysoce postavení úředníci z Bruselu a dalších míst velení, ale i manuální pracovníci, jako např. obsluha elektrocentrály či kuchaři. Ve své přípravě budou vystaveni mnohem menšímu fyzickému a psychickému strádání, než je tomu nyní například v kurzech zaměřených na skupinu válečných reportérů. Zahraniční frekventanty budeme sice také seznamovat se všemi možnými situacemi, ale chceme jim je prezentovat spíše formou know- -how a nebudeme při tom klást takový důraz na osobní prožitek, vysvětluje plk. Klinovský. Na jednáních, která probíhala v Bruselu, byla nakonec dohodnuta celková délka kurzu na sedm dnů, do kterých se musel vejít blok teorie, odpočinek i blok praktického výcviku v terénu a s technikou. Teoretická příprava nebude spočívat jen v suchých přednáškách. Organizátoři počítají s využitím všech možných didaktických pomůcek a postupů. Počítačovými prezentacemi počínaje, přes promítání autentických videofilmů z míst misí či výcvikových snímků, až po živé ukázky, při nichž například vojáci zahrají scénu, kdy rukojmí před únosci sám sebe ponižuje anebo naopak vystupuje agresivně. V takovém případě si pak s posluchači o případném chování osob v zajetí pohovoří psycholog. V druhém bloku praktické přípravy počítáme, že to, co jsme jim nejprve ukázali formou filmů, prezentací a podobně, částečně zažijí na vlastní kůži, pokračuje Karel Klinovský. Například se dvakrát setkají s minovým polem. Jednou je poučíme, jak z něj bezpečně vyjet, podruhé je naučíme, jak prostor opustit i v případě, že se při incidentu auto porouchá. Podrobně se posluchači seznámí také s činností na checkpointu, kontrolním místě, se kterým se účastníci misí mohou setkat téměř ve všech destinacích. Třeba Balkán byl dřív pověstný tím, že tam existovaly checkpointy obsazené někým, kdo vůbec nebyl v oficiální pozici, říká plk. Karel Klinovský. A na takovém místě budou zadržení lidé nuceni využít znalostí, o kterých je poučíme během psychologické přípravy. Například vypozorovat, kdo má na stanovišti největší autoritu a kdo by jim z těch lidí, kteří na ně hulákají a nechtějí je pustit dál, mohl být nejvíc nakloněný, a s ním se pokusit komunikovat, popisuje příklad aplikace kurzu zkušený plukovník. Mimochodem, Karel Klinovský byl jedním z vojáků, kteří se během mise UNPROFOR v roce 1993 přihlásili do skupiny dobrovolníků, jež osvobodila francouzské vojáky ze srbského obklíčení v prostoru Benkovace. Za to pak obdržel francouzský Válečný kříž. Ale vraťme se k nově chystanému kurzu. Na jeho počátku se zdál být největším problémem nedostatek instruktorů a lektorů schopných vést výcvik v angličtině. Vypadalo to ale hůř, než jak to nakonec dopadlo, pochvaluje si hlavní garant kurzu. Mysleli jsme, že budeme muset kontrahovat lidi zvenku, ať už z jiných složek resortu anebo úplně mimo armádu. Nyní jsme ale na tom tak, že převážnou část jednotlivých příprav povedou naši, vyškovští, lektoři z ředitelství a instruktoři z akademie. A jen několik přednášejících zveme odjinud, ale i to jsou lidé z resortu. Povedou zejména úvodní obecnější lekce, třeba o mezinárodním humanitárním právu. Ačkoli naše strana na počátku deklarovala, že počet účastníků v kurzu může být až 40 osob, během konzultací vyplynul požadavek Bruselu na zhruba 25 míst. Což nám usnadní práci po organizační stránce, uvádí Karel Klinovský, protože nebudeme muset při určitých přípravách dělit kolektiv na více skupin a nebudeme tak muset angažovat další anglicky hovořící instruktory. Současně s osnovami jednotlivých příprav se chystá i tištěná příručka, kterou občanští zaměstnanci NATO dostanou k dispozici. Bude samozřejmě obsahovat všechno, co od nás uslyší, tvrdí plk. Klinovský, ale náš cíl je, aby tam toho bylo víc. Příklad, ženista je seznámí se současným vývojem v oblasti JDE PŘEDEVŠÍM O PRESTIŽ Jak už jsme se zmínili, účastníky tohoto typu kurzu budou neuniformovaní pracovníci různých velitelství Aliance. Mohou být i z těch nejvyšších sfér, poznamenává šéf přípravného týmu. Třeba i nejbližší spolupracovníci generálního tajemníka nebo bývalí generálové, kteří dnes působí v civilu jako poradci. Proto je konání kurzu u nás vyloženě otázkou prestiže. Jestliže se nám ho povede uskutečnit v takové kvalitativní rovině, o kterou usilujeme, tak si na tom můžeme udělat jméno. To totiž nebude kurz Vyškova ani Armády České republiky. To bude kurz NATO, certifikovaný Aliancí, který my jako nástroj budeme provádět. Pokud se kurz vydaří, pak kromě dobrého jména mezi aliančními partnery může mít pro nás přínos i v něčem dalším. Vytvoříme si tak skupinu pedagogů-instruktorů, která by mohla tvořit základ pro pořádání podobných kurzů ve větším měřítku. Už se totiž ozvala Evropská unie, že by chtěla obdobně cvičit své zaměstnance... Od poloviny loňského prosince převzala další organizaci kurzu pro občanské zaměstnance NATO pod svá křídla vyškovská Vojenská akademie. S prvním během kurzu se počítá letos v březnu a do konce roku by měla proběhnout ještě dvě jeho pokračování

8 ODBORY ODBORY BILANCE v půli cesty Těžká volba: být, či nebýt ve funkci? Jeden s ní spojuje libou cestu životem, naopak druhý by si připadal jako hozený do trní. Jitka Šebková zastává v resortních odborech post nejvyšší předsedkyně Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády (ČMOSA). O řízení osmitisícové pospolitosti ví svoje. Rozhovor s ní přináší několik nevšedních postřehů. Text a foto: Pavel LANG Je to pro nás klíčový dokument, říká o kolektivní smlouvě na roky předsedkyně ČMOSA Jitka Šebková Dnes jsou tomu přesně dva roky, co jste byla na IV. sjezdu ČMOSA opětovně a jednomyslně zvolena do čela armádních odborů. Vrací se vám na mysl tehdejší chvíle? Čas od času si je připomenu. Především podporu mojí osoby při volbě předsedy. S tak jednoznačným mandátem jsem nepočítala. Na delší radovánky to však není. Dnes jsem na půli cesty a přede mnou je celá řada nelehkých úkolů. Boj o důstojnou pozici armádních odborů pokračuje. My vám nechceme připomenout atmosféru při volbě předsedy, nýbrž vaše rázná slova těsně po ní: Musíme se do toho razantněji opřít a dát o sobě ještě více vědět. Zkrátka musíme přitvrdit. Tak co, paní předsedkyně, přitvrdily odbory? Jsem přesvědčena o tom, že umíme prosadit naše oprávněné zájmy. Nepotřebujeme k tomu bouchat do stolu a ohánět se posláním odborů. Smysl vámi citovaných slov je někde jinde. Zaměstnavatel a odborová organizace spolu nemohou jednat z pozice síly. Ostatně, tak se tomu v resortu Ministerstva obrany ani neděje. Jak tedy správně chápat vámi vyřčená slova? Nebouchat, ale věcně argumentovat. Na každé jednání se zaměstnavatelem musíte jít v maximálně možné míře dobře připraveni. Jsou to tvrdá, ale korektní rokování. Vůbec při nich nejde o vítěze a poražené, nýbrž o vzájemně akceptovatelný kompromis. Velitel musí plnit rozkazy, avšak přitom mu nic nebrání, aby zohlednil argumenty odborářů. Zkrátka, je to o vzájemném respektu. ČMOSA má bezmála osm tisíc členů, a to přece není vůbec zanedbatelná síla. Jsme rovnocenným partnerem při projednávání všech záležitostí týkajících se chodu resortu MO. Nezlobte se, ale stále jste konkrétně neodpověděla, zdali ČMOSA vůči zaměstnavateli přitvrdil. Můžete to jednoznačně formulovat? Náš styl se změnil. Ve vedoucích orgánech ČMOSA došlo k výrazné personální obměně, navíc se omladil funkcionářský aktiv. Noví lidé přinesli nové náměty i přístupy. Nejedeme ve vyjetých kolejích. Vrcholný odborářský kolektiv je dělný a táhne za jeden provaz. To berou v potaz i nejvyšší představitelé resortu. Příklad? Vstřícností náčelníka Generálního štábu AČR bylo dosaženo toho, aby velitelé a náčelníci jednou za měsíc osobně jednali s funkcionáři ZO ČMOSA. I já osobně necítím, že by přede mnou někdo zavíral dveře. Samozřejmě že ne vše se podaří vyřešit k oboustranné spokojenosti, avšak i snaha je cenná. To je zvláštní. Ještě nedávno jste hovořila o skryté šikaně členů ČMOSA. Nyní si spolupráci s managementem resortu nemůžete vynachválit. Nevidíte v tom rozpor? Hovořme o faktech a ne domněnkách. Za prvé, vzpomínaná spolupráce s náměstkyní ministra obrany pro personalistiku, náčelníkem Generálního štábu AČR, představiteli Ředitelství personální podpory i s většinou velitelů a náčelníků je stále pozitivní. Za druhé, ke skryté šikaně nedochází v masovém měřítku a vůbec ne u řadových členů ČMOSA. V reálu jde o ojedinělé případy, jež se týkají výhradně odborových funkcionářů. Ne každý velitel útvaru či náčelník zařízení totiž dokáže překousnout, když odborový funkcionář poukáže na některé nedostatky na pracovišti. Při první možné příležitosti mu to dá náležitě pocítit. Možností má několik. Nepředpokládáme, že budete chtít hovořit o detailech, avšak můžete sdělit, zdali jste i v současné době konfrontována s podobnými excesy? Bohužel ano. Nedávno jsem dostala dopis, v němž člen předsednictva Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády poukazuje na šikanu vůči jeho osobě. Jistě chápete, že jde o mimořádně závažné konstatování, které musí být beze zbytku objasněno. V zájmu důvěryhodnosti obou stran. Vazby mezi ČMOSA a zaměstnavatelem musejí být jak průhledné, tak především korektní. Jinak ve vzájemné spolupráci nikam nepostoupíme. Kam armádní odbory postoupily, na čem konkrétním se se zaměstnavatelem v posledním období shodly? Především bych připomněla uzavření kolektivní smlouvy mezi Ministerstvem obrany na straně jedné a předsednictvy ČMOSA a Samostatného odborového sdružení zaměstnanců resortu MO ČR na straně druhé. Dokument upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, pracovní podmínky a nároky zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru. Dalším normativem je novela pracovního řádu, jež má úzkou spojitost s novým zákoníkem práce. Shoda byla například na řešení pracovně-právních otázek a využívání fondu kulturních a sociálních potřeb. Naopak jsme se neshodli v otázce nahrazování pracovních míst občanských zaměstnanců vojáky z povolání. Zastavme se u zmíněné kolektivní smlouvy. Soudě z vašich slov, jedná se o důležitý dokument. Můžete uvést některé argumenty? Jde o zcela nový zásadní dokument na centrální úrovni, jenž zahrnuje problematiku přesahující svým obsahem rámec jednotlivých organizačních útvarů. Na jeho základě ZO ČMOSA mohou se zaměstnavatelem uzavírat svoje útvarové smlouvy, a to detailně rozpracované do konkrétních podmínek pracoviště. Do tohoto dokumentu byla v plném rozsahu zapracována kolektivní smlouva o navýšení odstupného z roku Vloni podepsaná kolektivní smlouva je uzavřena na období do 31. prosince Účinnost se prodlouží vždy o jeden rok, pokud jedna ze smluvních stran nevyrozumí o odstoupení od smlouvy druhou stranu písemně. Takto může být prodlužována nejdéle do 31. prosince Čtenáře by nepochybně zajímal obsah smlouvy. Můžete jej krátce přiblížit? Kolektivní smlouva je rozpracována do sedmi tematických článků. V kapitole vztahy mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi je například závazek statutárního orgánu útvaru vůči závodnímu výboru ZO ČMOSA čtvrtletně ho informovat o vývoji platů, dále o nově sjednaných či ukončených pracovních poměrech či o zamýšlených organizačních změnách a opatřeních v souvislosti s hromadným propouštěním. Za zmínku stojí i vzájemné spolurozhodování o dílčím rozpočtu FKSP a o jeho čerpání. Další pasáže kolektivní smlouvy se týkají pracovních podmínek zaměstnanců, dále nároků zaměstnanců, zaměstnanosti a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jejich komentář je však na delší povídání. V případě vašeho zájmu se k některým pasážím ráda vrátím. V této souvislosti bych ještě zmínila první doplněk, jímž se mění kolektivní smlouva , který se týká poskytování ochranných nápojů na pracovištích s tepelnou zátěží. Dalším doplňkem, který odbory již zaměstnavateli předložily, reagujeme na některé změny nového zákoníku práce. Rok co rok odbory přikládají ruku k dílu, aby byl nárůst mezd a platů všech občanských zaměstnanců v resortu co nejvyšší. Bylo tomu tak i tentokrát? Samozřejmě že ano. Mzdová a platová oblast patří mezi naše priority, tudíž jí věnujeme mimořádnou pozornost. Všemi zákonnými prostředky prosazujeme její růst, aby reálná úroveň odpovídala rostoucím životním nákladům. Za podstatné považujeme posilování tarifní složky. Pro rok 2007 předpokládáme v průměru pětiprocentní nárůst. Platové tarify jsou však velice silně diferencovány, a to v závislosti na délce praxe u té či oné profese. Zodpovědně prohlašuji, že za současného stavu je zmíněný nárůst maximum možného. Více vytěžit skutečně nešlo. Pozitivem je, že se podařilo zachovat specifické ohodnocení občanských zaměstnanců. Na dynamiku růstu platů a mezd v resortu Ministerstva obrany si nemůžeme stěžovat

9 KFOR KFOR Základna Šajkovac v Kosovu se rozšiřuje, Gazala Lines se bude naopak rušit Text a foto: Vladimír MAREK Velitel 9. kontingentu KFOR v Kosovu major Pavel Lipka řešil v posledních týdnech nejen otázky týkající se každodenního operačního nasazení našich jednotek, ale připravoval také odpovídající zázemí pro reorganizační změny týkající se jeho nástupců. Na některé podrobnosti tohoto procesu jsme se ho zeptali osobně. ROZHODUJE rychlá reakce Co všechno se vám zatím podařilo udělat? Kromě plnění běžných úkolů jsme se zúčastnili několika operací, během kterých jsme slaďovali jednotlivé národní postupy. V současné době jsme tedy plně kompatibilní s ostatními jednotkami KFOR a schopni nasazení kdekoliv v prostoru Kosova. Museli jsme zvládnout ale také řadu úkolů souvisejících především s restrukturalizací 10. kontingentu, který přijde po nás. Podařilo se nám zahájit projekty týkající se rozšíření základny Šajkovac. Ve spolupráci s radnicí v Podujevu jsme dořešili majetkově-právní vztahy pozemků nezbytných pro rozšíření základny. Následovalo zahájení samotných stavebních prací. V první fázi jsme vybudovali základovou desku pro víceúčelovou halu, která byla jako první přemístěna ze základny Gazala Lines. Tu budeme rušit. Na zhruba dvou tisících metrech čtverečních budujeme v Šajkovaci nový vozový park pro bojové jednotky. V prostorách stávajícího parku pak stavíme novou ubytovací část. Tuto výstavbu mají na starost komerční firmy, anebo se na ní podílejí i vaši vojáci? Samozřejmě že se na ní podílejí naši vojáci. Snažíme se šetřit peníze daňových poplatníků. Navázali jsme například součinnost se švédským kontingentem, který nám dal bezplatně k dispozici těžkou techniku. Dobré kontakty máme i s polským kontingentem, jenž v současné době ruší vlastní základnu White Eagle. Potřebný materiál tak dostáváme zdarma výměnou za pomoc při bourání. Bude mít zrušení jedné základny nějaký konkrétní přínos? Soustředíme tak celý kontingent na základně Šajkovac, což je pro nás výhodné jak z hlediska logistického zabezpečení, tak i z hlediska střežení. Snazší bude také plnění bojového úkolu. V současné době se poněkud mění charakter mise, snížil se počet patrol. Jednotky by měly být soustředěny tak, aby byly schopné co nejrychleji reagovat na vzrůstající napětí kdekoliv v prostoru Kosova. Uděláme všechno pro to, aby se další kontingent mohl stěhovat již do nových prostorů. Jak se na základě tohoto změní struktura 10. kontingentu? Tento kontingent bude početně nižší zhruba o padesát osob. S ohledem na dislokační změny již nestaví četu zabezpečení pro bojovou rotu D. Tento úkol bude plnit rota zabezpečení národního prvku. Kromě toho dojde u každé čety ke snížení o jedno družstvo. Na plnění operačního úkolu by to ale nemělo mít vliv. U záložní roty dojde naopak k navýšení počtu osob ze současných 84 na 116. Tato jednotka je postavena na základě 43. výsadkového mechanizovaného praporu a dislokována v Chrudimi. V případě potřeby má být schopna nás v Kosovu posílit do pěti dnů. Od dubna letošního roku budou navíc nasazeny v Kosovu čtyři české dopravní vrtulníky. Jedná se o přímo podřízenou jednotku velitele KFOR, která by měla mít do čtyřiceti lidí. Přechod brigádního uspořádání na úkolové uskupení trval déle, než se původně předpokládalo. Je podle vás nový systém výhodnější? Jsem přesvědčen, že velení úkolového uskupení přímo rotám se osvědčilo. Ukazuje se to i při operacích, které provádíme. V případě nepokojů můžeme být posíleni jak silami jiných úkolových uskupení, tak záložními jednotkami dislokovanými mimo území Kosova. Při sestavování kontingentu jste kladli důraz na posílení zpravodajských složek. Jak se vám to osvědčilo, máte v současné době k dispozici dostatek potřebných informací? Informací jsme měli dostatek. Samozřejmě využili jsme všech dostupných prostředků a zdrojů, které byly k dispozici. Ať již se jednalo o vlastní či zdroje nadřízených velitelství. Váš kontingent byl výjimečný i velkým počtem služebních psů. Je to náhoda, anebo jste odstartovali nový trend? Při přípravě kontingentu nám bylo řečeno, že dobře vycvičených psů není dostatek. Proto prý jsou přednostně vysíláni například do Afghánistánu, kde jsou údajně efektivněji využíváni. Nemyslím si, že by tomu tak bylo. A tak jsme si prosadili svou. Naši psovodi byli denně v terénu. Využívali jsme psů především při vyhledávání drog, zbraní a výbušnin. Měli jsme ale také jednoho, který je předurčen pro potlačování nepokojného davu. Psovodi se svými svěřenci mají v Kosovu nezastupitelné místo. V některých operacích jsou doslova nenahraditelní. Od srpna loňského roku jste sloužili v Kosovu pod švédským velením. Došlo v této souvislosti k nějakým změnám? Vztahy jednotlivých národů v rámci mnohonárodního uskupení jsou korektní. Nezáleží na tom, kdo právě velí. Na plánování a vlastním řízení se podílejí zástupci všech národních armád. Není to tedy o tom, který národ velí úkolovému uskupení. Je to spíš o vzájemné spolupráci, a ta je na velmi dobré úrovni. V našem uskupení byly tři členské země NATO a další tři, které nejsou začleněny do této organizace. Každá země má přitom své procedury. Podařilo se nám je ale natolik sladit, že neexistují naprosto žádné problémy. To se nám ostatně potvrdilo při zavádění systému AFTS. O co se konkrétně jedná? Systém AFTS v uskupení Střed používáme zatím pouze my a Slováci. Ostatním národům brání legislativa. Je to systém založený na využívání mapového podkladu. Každé vozidlo je vybaveno počítačem, přes který je možné provádět orientaci v terénu, posílat krátké zprávy a navázat spojení. Nadřízený má tak perfektní přehled o pohybu všech jednotek. Pokud se vozidlo dostane do problému, okamžitě vysílá předem připravenou zprávu, na základě které ho mohou najít případné posily

10 NATO Chemici a Věra hlásí PŘIPRAVENOST Armáda České republiky vyčlenila pro operace sil rychlé reakce NATO svoje elitní jednotky Text: Petr SÝKORA, tisková a informační služba MO Foto: Jiří HOKŮV a Michal ZDOBINSKÝ Příslušníci mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany jsou v období prvních šesti měsíců roku 2007 připraveni k případnému nasazení v operacích sil rychlé reakce NATO s dobou pohotovosti k vyslání do pěti dnů. Ve struktuře tohoto mnohonárodního praporu sil rychlé reakce NATO nyní plní Česká republika úlohu vedoucího národa. Hlavními úkoly mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany NATO jsou ochrana proti zbraním hromadného ničení, monitorování radiačního, chemického a biologického nebezpečí, odebírání, identifikace a analýza vzorků, dekontaminace osob, raněných a techniky a další pomoc zasaženým osobám. Přibližně polovinu vojáků mnohonárodního praporu tvoří příslušníci 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Armády České republiky z Liberce. Na výstavbě a pohotovosti mnohonárodní jednotky NATO se dále podílejí USA, Velká Británie, Španělsko, Portugalsko, Německo, Slovinsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Bulharsko. Příprava jednotky k případnému nasazení v operacích sil rychlé reakce NATO byla zahájena v červenci Společný výcvik příslušníků mnohonárodního praporu vyvrcholil v říjnu 2006 ve Vojenském výcvikovém prostoru chemického vojska Tisá, kde při nezbytné certifikaci před operačním nasazením vojáci dosáhli výborných výsledků. Součástí přípravy vojáků a specialistů mnohonárodního praporu bylo i listopadové velitelsko-štábní cvičení v Istanbulu. Dnem 1. ledna 2007 dosáhl plných operačních schopností mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany zařazený do sil rychlé reakce NATO (Nato Response Forces, NRF) a ke stejnému datu Armáda České republiky pro potřeby NATO nově vyčlenila jednotku pasivních sledovacích systémů. Příslušníci liberecké brigády radiační, chemické a biologické ochrany AČR se v minulém období mimo jiné podíleli na výstavbě prvního mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany NATO. V roce 2004 plnili v rámci sil NRF i úkoly při bezpečnostním zabezpečení olympijských a paralympijských her v Athénách. Rovněž vysoce specializovaná jednotka AČR vybavená mobilní verzí českého pasivního sledovacího systému VĚRA-S je dnem 1. ledna 2007 připravena k nasazení v operacích sil rychlé reakce NATO ve vzdálenosti až 5000 námořních mil od České republiky s pohotovostí k vyslání do dvaceti dnů. Intenzivní výcvik zaměřený k výstavbě jednotky zahájili specialisté 53. centra pasivních systémů a elektronického boje Armády České republiky na počátku roku Součástí jejich přípravy na zařazení do aliančních sil rychlé reakce byla opakovaná účast na cvičeních pozemních, leteckých i námořních jednotek NATO. Schopnosti specialistů AČR k všestranné součinnosti s aliančními jednotkami zároveň prověřoval mezinárodní tým zkušebních komisařů, kteří dohlížejí na vysokou úroveň a připravenost jednotek různých členských států k plnění úkolů v systému sil rychlé reakce NATO. Vyvrcholením přípravy jednotky pasivních sledovacích systémů VĚRA-S/M NATO byla úspěšná účast na aliančním cvičení TRIAL SPARTAN HAMMER 2006 na území Řecka v listopadu Partnerské VBK 76 v Drážďanech prošlo změnami Už mnoho let se na naší západní hranici rozvíjí spolupráce mezi krajskými vojenskými velitelstvími a jejich protějšky na německé straně krajskými velitelstvími územní obrany (VBK, verteidigungsbezirkskommando). Proto není divu, že byl koncem loňského listopadu pozván ředitel Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem plk. Zbyněk Krystin k účasti na slavnostním předání funkce velitele VBK 76 Drážďany, kdy Kapitän zur See Wolfgang Brasack postoupil své místo plk. Manfredu Nikolausovi Molitorovi. To však není jediná změna u našich příhraničních partnerů. Od Nového roku se samotné VBK reorganizuje na tzv. Landeskommando Freistaat Sachsen. Působnost nového velitelství se tak rozšiřuje na celý Svobodný stát Sasko. Ředitel KVV Ústí nad Labem i němečtí velitelé se shodli na tom, že i nadále budou obě velitelství upevňovat své přátelské vztahy. Hned v lednu máme v plánu společné setkání, kdy si upřesníme akce, na kterých budeme spolupracovat. Ať už to jsou například střelecké soutěže nebo závody s vojenskou tematikou, podotýká plk. Zbyněk Krystin. V Lipníku nad Bečvou sálově Text: ppor. Blanka BENEŠOVÁ, foto: npor. Alena MYSLÍKOVÁ Svatováclavský prapor z Tábora přebírá misi V Lipníku nad Bečvou se v závěru loňského roku konal již pátý ročník tradičního vánočního turnaje velitele posádky v sálové kopané. Ve sportovní hale se sešlo šest mužstev rozhodnutých bojovat o putovní pohár velitele posádky. Jako každoročně přijalo pozvání mužstvo vojenských kaplanů v čele s hlavním kaplanem AČR pplk. Janem Kozlerem, družstvo starostů okolních obcí, Old Team složený z bývalých fotbalistů a také tým Velitelství společných sil, jehož kapitánem byl plk. gšt. Alois Kadlčík. Dostavili se rovněž reprezentanti Svazu důstojníků a praporčíků AČR a soupisku doplňovali domácí fotbalisté z posádky Lipník nad Bečvou. Za vydatného povzbuzování hostů podali všichni hráči výborné sportovní výkony. Do finále se nakonec probojovalo mužstvo vojenských kaplanů a Old Team. Finálový zápas byl plný napětí a nasazení až do poslední minuty. Nakonec zvítězil Old Team a jeho kapitán Oldřich Hlobil převzal od velitele posádky pplk. Romana Víchy putovní pohár. Třetí místo vybojovalo mužstvo Velitelství společných sil. Na závěr předal velitel posádky ceny nejlepšímu střelci npor. Ladislavu Šolcovi z mužstva vojenských kaplanů a nejlepšímu brankáři prap. Martinu Kropjokovi z týmu posádky Lipník. KALEIDOSKOP Odjíždíte do oblasti, která je nyní relativně stabilní. Nicméně je to oblast, která v sobě koncentruje celou řadu problémů západního Balkánu... Nelze vyloučit, že by se situace v Kosovu mohla zhoršit v důsledku nevyjasněné otázky budoucího statutu této provincie Srbska, prohlásil bývalý ministr obrany Jiří Šedivý 4. ledna na slavnostním nástupu 10. kontingentu AČR v silách KFOR v Táboře. Jeho čtyři sta vojáků, z nichž většinu tvoří příslušníci místního 42. mpr, bude v kosovské misi působit od ledna do července. Během krátkého setkání s novináři pak Jiří Šedivý na otázku přehodnocení reformy ozbrojených sil, konkrétně odchodu armády z Tábora, mj. řekl: Jednatřicátého března by mělo být zhodnocení (reformy) hotovo a v rámci toho bychom také měli vědět, zdali budeme měnit minulé rozhodnutí, které bylo velice nešťastné. Na druhé straně musíme dbát o to, aby případné přestěhování části velitelství ze Staré Boleslavi do Tábora nepřineslo příliš vysoké náklady. Přitom podotkl, že budovy zdejšího bývalého velitelství jsou vybaveny veškerou velitelskou infrastrukturou a že je třeba vážit i otázku kvality života, zejména když půlka osazenstva Staré Boleslavi dojíždí z Tábora. Text a foto: Jaroslav PAJER Text a foto: prap. Eva JAKUBKOVÁ 18 19

11 LOGISTIKA LOGISTIKA svrchní tkanina s vodoodpudivou úpravou GORE TEX podšívka ODĚV 21. století: funkční textilie (I.) Speciální textilní materiály v oblečení pro profesionály a ve vojenské výstroji (2. část) Text: Ing. Věra PAKOSTOVÁ Foto a ilustrace: Vladimír HOLEK, archiv Odboru vývoje a zkušebnictví Brno, archiv DEVA F-M V předchozí části jsme krátce charakterizovali základní vývojové trendy v oblasti textilních materiálů a přiblížili si, co jsou to funkční a inteligentní textilie. Dnes se začneme hlouběji zabývat některými speciálními vlastnostmi obou typů materiálů a jejich využitím v profesních oděvech. Od moderních textilií z hlediska jejich funkčních vlastností vyžadujeme především ochranné bariérové efekty. Jednou z nejběžnějších a nejpoužívanějších jak při sportovních, tak i profesních činnostech (v armádě, u policie, záchranářů apod.) je ochrana před nepříznivým počasím a riziky, které jsou s ním spojeny, jako je promoknutí, prochlazení, nebo naopak přehřátí organismu atd. Běžně vystačíme s oblečením z klasických materiálů bez nějakých zvláštních funkčních vlastností ať už z přírodních nebo syntetických vláken. Při zvýšené fyzické námaze nebo dlouhotrvajícím pobytu v nepříznivých podmínkách je však účelné volit oblečení, které bude mít dobré tepelně-izolační vlastnosti, neprofoukne, nepromokne a současně se v něm člověk bude cítit pohodlně, nebude se nadměrně potit a nebude nijak omezován v pohybu. Tento tzv. oděvní komfort je zajišťován různými typy membrán či zátěrů v kombinaci s dalšími funkčními oděvními vrstvami. Oblečení však musí tvořit ucelený vrstvený systém zahrnující spodní prádlo, různé typy zateplení a nepromokavou svrchní vrstvu včetně doplňků, jako jsou rukavice, čepice, ponožky a boty. Při zvýšené fyzické námaze tělo reguluje svoji vnitřní teplotu zvýšeným pocením. Při použití klasických přírodních materiálů (bavlna, viskóza, vlna), které jsou nasákavé a vlhkost vážou přímo ve vlákně, se pot hromadí zejména v prádle. V následné klidové fázi se dostaví pocit vlhka, prádlo začne studit, což je nejen nepříjemné z hlediska zhoršení oděvního komfortu a psychické pohody, ale nese to s sebou i riziko prochlazení. Při použití oděvu z funkčních textilních materiálů se vlhkost od pokožky postupně odvádí. Aby systém fungoval, musí odvod potu od pokožky zabezpečovat všechny vrstvy oblečení. Nejrychlejší odvod vlhkosti musí samozřejmě zajistit materiál spodního prádla. FUNKČNÍ PRÁDLO I PONOŽKY Jako materiál pro funkční spodní prádlo a ponožky se nejčastěji používají úplety z vláken s velmi nízkou nasákavostí polypropylen nebo vhodné modifikace polyesteru. Transport vlhkosti do dalších oděvních vrstev je umožněn tzv. knotovým efektem, kdy vlhkost putuje díky povrchovým vlastnostem vlákna od zdroje dál. Svoji roli zde hrají různé fyzikální vlivy povrchové napětí, kapilární síly, rozdíl mezi relativní vlhkostí pod oděvem a ve vnějším prostředí, dále pak i konstrukce příze a úpletu. Prádlo musí dobře přiléhat k tělu, jen v tom případě je jeho funkce plně zajištěna. Výhodou těchto typů úpletů je i to, že po praní velmi rychle schnou. Materiálů je celá řada, připomeňme si ty nejznámější. Jedním z nich je Klimatex, jehož základem je polypropylen, a to buď stoprocentní nebo jako integrovaný úplet ve směsi s bavlnou, viskózou nebo vlnou, kdy přírodní hydrofilní vlákno tvoří lícní stranu úpletu a nenasákavý polypropylen stranu rubovou. Obdobně je na bázi polypropylenu založen i další často užívaný materiál Moira. Zástupcem druhé skupiny, jejíž základ tvoří polyester, je například Coolmax, jehož profilované nekruhové vlákno v přízi i pletenině vytváří kapilární systém. Používá se buď samostatně nebo ve směsi s bavlnou. STŘEDNÍ ZATEPLOVACÍ VRSTVA Pro zachování oděvního komfortu, jak jsme ho definovali výše, má ve vrstveném oděvním systému nezastupitelné místo mezi spodním prádlem a svrchním ochranným oděvem střední zateplovací vrstva. I ona musí být vyrobena z funkčních materiálů, aby nedocházelo k tomu, že se pot odvedený od pokožky nahromadí ve střední vrstvě oděvu, protože nemá možnost být transportován dál. Samozřejmě že odvod vlhkosti přes tuto vrstvu už nemusí být tak rychlý jako u prádla, může k němu docházet postupně, většinou až v klidové fázi. Jako nejvhodnější se pro tuto vrstvu jeví textilie typu fleece (např. Polartec). Je nutné si uvědomit, že klasické materiály, které pot neodvádějí, ale vážou ho uvnitř vlákna, mohou transport vlhkosti mezi jednotlivými vrstvami narušit. Proto je třeba funkční textilie používat v celém oděvním systému, chceme-li, aby jejich vlastnosti byly plnohodnotně využity. OCHRANA PŘED DEŠTĚM A VĚTREM K základním požadavkům na svrchní ochranné oděvy, oděvy pro sport i běžné nošení patří permanentní hydrofobita, tzn. vodoodpudivost, z vnější strany oděvu a paropropustnost z jeho vnitřku. Pro tento účel se používají tkaniny s rubovým paropropustným zátěrem nebo s membránou. Nejznámějšími membránami pro tyto účely jsou Gore-Tex mikroporézní membrána na bázi teflonu, a Sympatex hydrofilní membrána na bázi polyesteru. Obě se liší svou strukturou a mechanismem odvodu vlhkosti, ovšem výsledný ochranný efekt je v podstatě shodný. Princip funkce Gore-Texu a membrán podobného typu je založen na mikroporézní struktuře. Na jeden cm 2 připadá cca 1,4 miliard mikropórů. Jsou tak malé, že molekula vody ve formě páry jimi projde, ale i ta nejmenší kapka vody ne. Struktura materiálu současně zabraňuje profouknutí. Princip funkce hydrofilní membrány je odlišný. V její neporézní struktuře se střídají hydrofobní (nenasákavé) a hydrofilní (nasákavé) makromolekulární bloky, které nasají vlhkost a předají ji do vnější vrstvy, odkud se rychle odpaří. Membrány se používají pro profesní účely ve formě třívrstvých laminátů, svrchní tkanina membrána podšívka (viz ilustrace). V současné době je tento oděvní systém zaveden v polní výstroji vojáků: lehké a zimní termoprádlo, zateplovací vložky z materiálu Polartec a oděv maskovací ECWCS s mikroporézní membránou. TERMOIZOLAČNÍ MATERIÁLY V této oblasti existuje široká škála materiálů lišících se typem vlákenného materiálu rouna z dutých vláken nebo mikrovláken, způsobem použití, hmotností, objemností a výkonností. Z hlediska použití pro sportovní a vojenské účely hrají nejvýznamnější roli materiály využívané do spacích pytlů. Testováním bylo prověřeno, že jako velmi vhodné se jeví materiály PrimaLoft, Polarquard a Thinsulate. Jsou velmi výkonné i přes svou nízkou hmotnost a objemnost a snadno se udržují. Jejich hřejivost se navlhnutím příliš nezhoršuje. Prameny: Lenka Martínková, Jan Marek: Multifunkční textilie (sborník přednášek Textilie na prahu nového tisíciletí, TUL Liberec, 2002) Jiří Militký: Technické textilie vybrané kapitoly, Liberec 2002 Firemní materiály výrobců (Gore, Sympatex, DuPont a VÚP) 20 21

12 INTERNÍ AUDIT INTERNÍ AUDIT ŘÍZENÍ RIZIK fikce, nebo realita? Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV S ředitelem odboru interního auditu MO Petrem Šimkem hovoříme o zavádění nového prvku řízení Stále se zvyšující tlak na kontrolu veřejných financí klade značné nároky nejenom na sledování výdajů resortu obrany, ale vyžaduje i zavádění moderních forem řízení. Jde o to, aby výdaje byly v souladu s požadavky legislativy jak hospodárné, tak účelné a efektivní. Proto bude v roce 2007 v resortu obrany aplikován nový nástroj řízení Risk management neboli řízení rizik. Co si můžeme pod pojmem řízení rizik představit? Riziko je pojem užívaný k vyjádření nejistoty, výskytu určitých událostí nebo jejich následků, které by mohly mít významný dopad na cíle společnosti. Pro riziko prakticky neexistuje žádná obecně uznávaná definice, avšak pro potřeby státní správy jej lze charakterizovat jako pravděpodobnost, že při zajišťování řádné správy a řízení orgánu veřejné správy nastane určitá událost, jednání nebo stav s následnými nežádoucími dopady na schválené záměry a cíle. Zjednodušeně řečeno jde o předvídání, vyhledávání a odstraňování skutečností, které mohou mít negativní vliv na výsledky naší práce. Jakých oblastí v resortu obrany se řízení rizik týká? Prakticky neexistuje oblast, kde by se nevyskytovalo žádné riziko. I když si ráno uvaříte čaj nebo kávu, tak existuje riziko, že se opaříte nebo zapomenete vypnout plyn. Následně z toho vyplývají další rizika, třeba že budete muset jít k lékaři nebo vám vyhoří byt a v konečném důsledku vás to bude stát peníze. To je samozřejmě jen příklad. V podmínkách rozpočtové organizace hospodaříme s poměrně velkými penězi, a protože to jsou peníze do jisté míry nás všech, o to víc bychom k nim měli přistupovat s úctou. Právě zde by řízení rizik mělo mít svou nezastupitelnou úlohu. Všichni vedoucí zaměstnanci pro dosažení svých cílů vkládají v rámci svých pravomocí aktiva do prostředí, kde existuje větší či menší riziko. To se týká nejenom ziskové organizace, ale i rozpočtové organizace. Každý útvar v rámci resortu tvoří plány a rozhodnutí, které mají v daném prostředí pomoci využít aktiva (finanční, personální, hmotná a nehmotná včetně duševních) pro dosažení budoucích cílů a výsledků. Aktiva jsou vystavena dvěma formám rizika hrozbám a příležitostem, jež pak ovlivňují dosahování těchto cílů. V důsledku rizika může však dojít, a často i dochází, ke ztrátě, kterou je třeba vždy minimalizovat. Co řízení rizik obnáší, jakou práci si pod tím můžeme přestavit? Abychom při rozhodovacím procesu mohli předejít mnoha zbytečným a neočekávaným výdajům, musíme si udělat identifikaci rizik. To je úplně první krok v celém procesu a znamená, že si vytipujeme všechna možná rizika, včetně těch nejmenších, která nás mohou v té činnosti ohrozit. Pokud riziko není včas rozpoznáno, nemůže být ani zohledněno a výsledkem je, že naše rozhodnutí nemusí být v každém ohledu správné. Po identifikaci musíme rizika ohodnotit pravděpodobností jejich uskutečnění a mírou dopadu. Pro tento účel jsou stanoveny poměrně jednoduché stupnice (zpravidla od jedné do pěti), které nám pomohou stanovit závažnost rizika. Pro snazší orientaci je jeden z výstupů znázorňován v grafické podobě tzv. mapě rizik. Následně musíme rizika vyhodnotit a zvážit, která jsme schopni pro plnění úkolů akceptovat a jaká budeme muset eliminovat, a přijmout k nim dostatečná opatření pro jejich snížení. Poslední fází, kterou lze vnímat jako nekonečnou, je vlastní řízení rizik a jejich kontrola. Není to jen o tom, že uděláme nějakou tabulku a podle toho přijmeme rozhodnutí, ale o tom, že tuto mapu rizik neustále kontrolujeme, doplňujeme a podle situace přehodnocujeme. Není to jen velká teorie a práce navíc? Každá činnost je nutně založena na nějaké teorii a je tomu tak i v případě řízení rizik. Metody vlastního řízení rizik jsou pak pro každou organizaci jiné. V komerční sféře se budou metody ubírat zejména k eliminaci možných ztrát a eliminaci snižování zisku nebo výkonu. Ve státní správě sice o zisk v pravém slova smyslu nejde, ale jde o to, aby finanční prostředky, se kterými jsme oprávněni hospodařit, byly využívány opravdu jen na to, na co využity být měly, a to tím nejhospodárnějším způsobem. Kdo bude metodu řízení rizik využívat? S riziky se v resortu MO samozřejmě pracuje a některé metody jsou často využívány a ve své podstatě v různých formách a v různém pojetí zavedeny, aniž bychom si připouštěli, že se jedná právě o řízení rizik. Jako problematickou spatřuji skutečnost, že výstupy z nesjednocených forem a rozdílného chápání není možné využít k efektivnímu stanovení, jakým a jak závažným rizikům je resort MO vystaven. Domnívám se, že by bylo vhodné tuto problematiku sjednotit a zavést integrované řízení rizik, které umožní vrcholným funkcionářům vytvořit si ucelený obraz o působení rizik na resort jako celek. To pak zcela jistě povede ke zkvalitnění rozhodování všech vedoucích pracovníků. Jakou roli bude mít interní audit? Řízení rizik je jedna z metod vlastního řízení organizace. Interní audit se nemůže na řízení organizace podílet, protože by se mohlo stát, že bude provádět audit nějaké činnosti, na které se podílel. To by pak bylo v rozporu s nezávislým postavením interního auditu (zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole). Úloha interního auditu je, že pomůže s nastavením prostředí pro řízení rizik v oblasti metodické. Vlastní zavedení pak bude na vedoucích funkcionářích Ministerstva obrany. Interní audit již prakticky třetím rokem s riziky pracuje. U každého provedeného auditu identifikujeme v každé auditované oblasti všechna možná rizika, ohodnotíme je a posoudíme jejich závažnost. Aby to nebyl pohled jednostranný, necháme totéž udělat auditovaný útvar. Nakonec výsledky porovnáme a společně najdeme řešení, jak eliminovat největší rizika. To ale není nejsprávnější cesta. Ve skutečnosti by to mělo být obráceně. Pokud budou rizika řízena tak, jak by řízena měla být, budeme v rámci každého auditu jen sledovat, jak jsou rizika identifikována a hodnocena a zda existují skutečná opatření, která pomohou míru závažnosti rizik snižovat. Na základě provedeného auditu budeme doporučovat opatření ke snižování rizik tak, jak nám to ukládá zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Také se ale může stát, že objevíme rizika nová a pak je spolu s odpovědnými vedoucími zaměstnanci ohodnotíme a přijmeme opatření k jejich eliminaci. Nebude zavedení nové metody příliš pracné? Ano i ne. Záleží na přístupu těch, kteří se tomu budou věnovat, protože se opravdu jedná o moderní nástroj řízení. Osobně se ale domnívám, že nejpracnější asi bude změnit myšlení lidí. Nejtežší to bude u těch, kteří si žádná rizika nepřipouštějí a žijí s představou, že to, co dělají, dělají zásadně bezchybně. U takového přístupu se pak problémy nakumulují a jejich řešení bývá zpravidla velmi složité

13 ŽENY V ARMÁDĚ ŽENY V ARMÁDĚ Třiadvacet roků v armádě. Leckdo si řekne fádnost. To však není příběh praporčice Šizlingové. Z karlínské školy operátorek a značkařek došla až na kábulské velitelství ISAF (International Security Assistance Force). Nebyla to nudná cesta. Několik neobyčejných situací na ní určitě bylo. Z KARLÍNA DO KÁBULU Služba v podzemních velitelstvích je pro praporčici Vladislavu Šizlingovou denním chlebem Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV a archiv prap. V. ŠIZLINGOVÉ Přes odpor rodičů si prosazuje svoje. Oni z představy, že budou mít dceru vojákyni z povolání, příliš nadšeni nejsou. Alespoň zpočátku. Když však viděli, že si za rozhodnutím stojím a mám k tomu i svoje důvody, nakonec souhlasili, vzpomíná Vlaďka a odkrývá tehdejší pohnutky: Ukončila jsem gymnázium v Poděbradech a řešila, co dál. Nechtěla jsem jít do něčeho tuctového. Pár možností se sice nabízelo, ale žádná z nich mě vyloženě neoslovila. Po návštěvě náborářů z tehdejší okresní vojenské správy jsem se chytila. Ze třídy jsme se na vojnu přihlásily dvě, nakonec to zůstalo na mně. Připadlo mi to jako zajímavá profese. Následuje administrativní proces, na jehož konci je přijetí na Školu operátorek a značkařek v Praze-Karlíně. Tak jako ostatní, začíná i Vlaďka základním výcvikem. Byla to pro mě velká změna. Nejen v tom, že jsem oblékla uniformu, ale i v odloučení od rodiny a přátel. Na druhou stranu, o legraci tady nebyla nouze. Třicet holek v kasárnách plných chlapů dělalo divy. Když jsme měly tělocvik na nádvoří, okna praskala ve švech, směje se sympatická vojákyně. Deset měsíců uteklo jako voda a na Vlaďku čekají závěrečné zkoušky. První důležitý krok zvládá a s hodností rotná je odeslána k útvaru do staroboleslavského skladu leteckého materiálu a výpočetní techniky. Následně pokračuje v nynějším Středisku řízení a uvědomování neboli Control and Reporting Centre (CRC). Nezasvěceným prozraďme, že úkolem céercéčka je poskytovat taktické řízení ve vzdušném prostoru jak silám a prostředkům, jež jsou pod národním velením, tak i nadřízenému stupni v rámci Severoatlantické aliance. S tím úzce souvisí i poslání V. Šizlingové. Bylo to o čtyřiadvacetihodinových službách, jimiž se zabezpečovala ostraha svěřeného vzdušného prostoru. Začínala jsem jako značkařka, pokračovala coby starší značkařka, starší operátorka, velitelka skupiny operátorek a značkařek a asistentka náčelníka oddělení průzkumu vzdušného prostoru. Následovaly dvě mateřské dovolené a opět návrat do podzemí. Záhy mě v rámci reorganizace vytáhli do kanceláře. Nespornou výhodou byla pevná pracovní doba, což nám umožnilo s manželem, rovněž vojákem z povolání, pružnější střídání v domácnosti. V roce 1999 se na mě usmálo štěstí a já se opět vrátila do směnného provozu. Sloužila jsem na středisku řízení letového provozu a nakonec to dotáhla na asistenta náčelníka směny CRC. Ve skrytu duše jsem doufala, že tomu tak bude hodně dlouho, říká praporčice V. Šizlingová. Nebylo. Koncem roku 2004 se jí nadřízení tážou, zda nemá zájem tři roky sloužit na zahraničním pracovišti na jihu Německa. Ve Spojeném středisku řízení leteckých operací (Combined Air Operations Centre CAOC). Lákavá nabídka, která se nemusí opakovat, hodnotí Vlaďka a dodává: Upřímně řečeno, moc jsem tomu nevěřila, že to vyjde. Ať rozhodne osud. Prvním prubířským kamenem se pro prap. Šizlingovou stává jazyková způsobilost (STANAG 3 z anglického jazyka), druhým postoj rodiny. Jazykové zkoušky jsem zvládla a manžel s dětmi mně na to řekli, že mi bránit nebudou. Ať se rozhodnu jakkoliv, oni budou moje stanovisko respektovat, konstatuje vojákyně. První srpnový den loňského roku se Vlaďka vydává do šest set kilometrů vzdáleného Messtettenu. Před sebou má tříletou misi, jak jinak, opět v podzemním objektu bez oken. Tentokráte v bunkru Martin. Její pracovní náplň neobsahuje jeden úkol, nýbrž povícero konání. Gró spočívá v činnosti s utajovanými dokumenty. Příklad? Z nadřízeného velitelství v Ramsteinu přijde hlášení o nestandardní situaci. Já zprávu rozšifruji a zakódovanou ji předám na podřízené instituce. Dále se podílím na zpracování interních dokumentů a zároveň zastávám pozici asistenta vedoucího přes radiolokační střediska v našem prostoru odpovědnosti, naznačuje svoji činnost praporčice Šizlingová. Do dalších podrobností z pochopitelných důvodů utajení nezachází. Přesto dává nahlédnout do jiného soukromí. Moje práce je spojena se službou ve smě- nách. Ty jsou hodinově různé, od desítek po čtrnáctky. Takovýto koktejl máte namíchán na několik týdnů dopředu. Sloužíte a potom máte pár dnů volna. Ale není to pravidlem, záleží na situaci. Když jsou cvičení, jste tady nepřetržitě. Mně tento systém zcela vyhovuje. Volné dny využívám k cestování domů. Občas sem za mnou přijede rodina. Mám tady pronajatý dům, takže můžeme být pospolu. Pocitem dlouhého odloučení rozhodně netrpíme. Moji nejbližší mě podporují, zvládáme to společně, vyznává se Vlaďka. Poklidné časy v jihoněmeckém Messtettenu rozčeří praporčici Šizlingové vyslání do afghánské metropole. Avšak ještě než se tak stane, absolvuje dvě povinné přípravy. První je tuzemská ve Vyškově, druhá mezinárodní v norském Stavangeru. Neujde očkování ani fasování výstroje a výzbroje. Plna očekávání (i obav) se vydává na bezmála čtyřměsíční misi do velice rizikové oblasti. Cíl: velitelství HQ (Headquarters) ISAF (International Security Assistance Force) v Kábulu. Šlo to ráz naráz. Autem do Kolína nad Rýnem, odtud airbusem do uzbekistánského Termezu a následně transalem do Kábulu. První dojmy byly šokující. Cesta s Brity z letiště se podobala rychlostnímu automobilovému závodu. Když na mě spustili Američané, vůbec jsem se nechytala. Nějaký čas si člověk zvyká, ale nakonec to zvládne. Ostatně nic jiného mu stejně nezbývá, říká V. Šizlingová. Jediné, co se Vlaďce nemění, je pracovní náplň v kábulském podzemním pracovišti. Pozice combat reporting je jako přes kopírák od jejího zařazení na CAOC 4 v Messtettenu. Nebylo to vůbec jednoduché, o to mám větší radost, že jsem vše zvládla. Pracovat v mezinárodním seskupení, navíc ve vypjaté atmosféře, člověka nepochybně posílí. Získala jsem řadu cenných poznatků, poznala mnoho opravdových přátel. S odstupem času si říkám, že jak z lidského, tak profesního hlediska jsem postoupila o kus dál. Jde o zkušenosti, které se vám v životě nikdy neztratí, říká praporčice Vladislava Šizlingová

14 PÉČE O VÁLEČNÉ VETERÁNY Na přátelském setkání představitelů resortu MO s válečnými veterány padaly vskutku rozmanité dotazy DUCHOVNÍ SLUŽBA V bechyňských kasárnách byla během konání VIII. konference vojenských kaplanů otevřena nová kaple DEBATA bez servítků Kladnou zvyklostí se stávají předvánoční setkání nejvyšších funkcionářů resortu obrany s válečnými veterány. Protentokrát přichází řada na ty, kteří žijí v Jihočeském a Plzeňském kraji. Do ministerského salonku Praha jich přijíždí pětatřicet. Drtivá většina z nich pomáhala osvobozovat naši vlast v květnových dnech roku Oficiality nejsou dlouhé. Vy, jak tady stojíte, patříte k těm, kteří svým hrdinstvím, statečností, vojenskou profesionalitou a vlastenectvím ztělesňujete ten nejlepší ideál armády. I přes určité finanční potíže, které v poslední době náš resort prožívá, v žádném případě nebudeme šetřit na pomoci a podpoře válečným veteránům. Bylo by to nemravné, zaznívá na adresu vojenských vysloužilců od vrcholných činitelů resortu. Následujícím bodem programu je slavnostní přípitek a pohoštění. Dostaveníčko rázem nabírá jiný kurz. Pomozte válečným veteránům vrátit bezplatnou dopravu, tu nám vzali bez nás, vyřkne letitý plukovník ve výslužbě. Jeho spolubojovníci se přidávají. My jsme vaši, tak se nám postarejte o větší důchody. To, že armáda nepostaví avizované domovy pro válečné veterány, snad nemyslíte vážně. Žijeme v Táboře a vystěhování vojáků do Staré Boleslavi dodnes nechápeme. Péče o vojenské seniory není na dostatečné úrovni! zaznívá bez servítků z hloučku v rohu. Odezva resortních špiček na sebe nenechá dlouho čekat. Máme podloženo, že péče o válečné veterány u nás je naprosto srovnatelná například s Velkou Británií. Náš postup v této oblasti bude výrazněji individuální, tudíž bude směřovat takovým směrem, který veteráni nejvíce potřebují a také reálně a efektivně využijí. Hodláme podporovat i možnost docházení ošetřovatelek a případně i čtyřiadvacetihodinovou péči přímo v domácnostech vojenských seniorů. Nelze zapomínat na poskytování nejrůznějších druhů sociálních dávek. Počínaje dotacemi zařízením, která válečného veterána umístí, a konče příspěvky, jež pomáhají překonat tíživou sociální situaci nebo zajistí lázeňskou péči či rekreační pobyt. S ubíhajícími minutami diskuse graduje. Delikatesy na stolech leží téměř netknuty. Až na pár jednotlivců chtějí všichni pozvaní senioři vyjádřit svůj názor. Nesmlouvavě a zpříma. Přátelské předvánoční setkání s říznou debatou nakonec. Tak lze charakterizovat prosincové dostaveníčko vrcholných činitelů resortu s pětatřiceti veterány 2. světové války v jednom ze salonků Ministerstva obrany. Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV Anonymita bere za své. Podle mých informací jsou penze novodobých veteránů dvakrát vyšší než u nás druhoválečných. To je diskriminace, namítá generálporučík v. v. Jozef Činčár. Výrazů spokojenosti je poskrovnu, ale i ony jsou slyšet. Jsem vděčná za každou pomoc. Zaplaťpánbůh za to, co pro nás Ministerstvo obrany dělá, konstatuje Taťjana Procházková. Její slova doplňuje podplukovník v. v. Jaroslav Maršák: Váží si nás nejenom slovně, ale i konkrétními činy. Každý má o poskytované péči svoji představu. A co si myslí o péči pro válečné veterány náměstkyně ministra obrany pro personalistiku Jaroslava Přibylová? Není třeba činit výrazné změny, stačí vylepšovat stávající benefity. Každá skupina veteránů si péči představuje jiným způsobem. Samozřejmě že o tom vzájemně diskutujeme a hledáme optimální řešení. Prioritní však je cílená pomoc těm jednotlivcům, kteří ji skutečně potřebují. Program pokračoval ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého vystoupením Vojenského uměleckého souboru Ondráš a dalším setkáním válečných veteránů s představiteli resortu Ministerstva obrany. Důstojné místo k rozjímání Tři střešní okna připomínají trojici boží Otce, Syna a Ducha svatého. Nosnou konstrukci střechy tvoří dvanáct trámů, jež symbolizují dvanáct pokolení Izraele, která dovedl Mojžíš do země zaslíbené, anebo též dvanáct apoštolů, učedníků Krista. Na čelní stěně je umístěn starokřesťanský symbol církve loď s křížem, která, ač zmítána větry a bouřemi, se nikdy nepotopí. Text a foto: Jaroslav PAJER Tak popsal interiér kaple otevřené 22. listopadu 2006 v bechyňských kasárnách kaplan kpt. Jan Blažek, který kromě dalších osob z velitelství 15. ženijní záchranné brigády stál u jejího zrodu. Z kdysi zanedbaného přízemního domku stojícího u hlavní komunikace základny vznikl velmi příjemný stánek klidu a rozjímání se sálkem, který pojme 20 sedících a v případě potřeby zhruba stejný počet stojících lidí. Mým přáním je, aby kaple byla k dispozici všem, kteří se tu budou chtít třeba jen tak zastavit. Vůbec není podmínka, aby to bylo vázáno na kaplana. Ta prostora by měla být využitelná pro kohokoliv, vysvětluje kaplan Jan Blažek. Také myslím, že by se tu mohly konat nejenom akce duchovního charakteru, ale i posezení s hudbou nebo výstavy. Však tu ještě před dokončením kaple, kdy byl hotov teprve její interiér, uspořádal několik besed s vojáky. Bechyňská kaple je již druhá, která slouží příslušníkům armády uvnitř kasáren. Ta první byla otevřena v prosinci 2005 ve Vyškově. Armáda užívá ještě vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého v Praze a Pastorační centrum duchovní služby v Lulči u Vyškova. Je určitý výhled, že by kaplí mohlo přibývat, říká hlavní kaplan Armády České republiky pplk. Jan Kozler. Začíná to být věc, na které velitelé jednotlivých útvarů mají zájem. Vidí na těch fungujících kaplích, že mají smysl, a tak jejich vznik k radosti duchovní služby podporují. Slavnostní otevření bechyňské kaple bylo součástí programu pětidenní VIII. konference vojenských kaplanů AČR. Její přínos vidí hlavní kaplan ve vzácné příležitosti pro příslušníky vojenské duchovní služby, kteří jsou rozmístěni po celé republice, společně se sejít a pohovořit o věcech a zkušenostech, jež jsou pro jejich činnost společné. Dalším cílem setkání bylo vzdělávání účastníků formou krátkých teologických seminářů a zlepšení schopností armádních duchovních spolupracovat se členy vojenské psychologické služby kupříkladu při krizové intervenci. K tomu sloužil i psychologický výcvik kaplanů v týmové spolupráci. Podle Jana Kozlera spočívá v součinnosti s ostatními lidmi v armádě, přičemž speciálně vypíchl spolupráci duchovní služby s vojenskými psychology a vrchními praporčíky. Myslím si, objasňuje, že v určitých momentech, třeba v okamžicích přírodních katastrof, je spolupráce těchto tří složek vhodná a dobrá. A to proto, že se všechny starají přímo o vojáky, o jejich lidství, o jejich duše, že s nimi pracují a slouží jim. Přitom zdůraznil, že duchovní služba není určena jen pro křesťany v armádě, ale že je otevřena všem. Vojáci poznávají, že my mezi ně přicházíme proto, abychom s nimi byli, abychom je doprovázeli v jejich radostech i starostech, v jejich problémech, v jejich různých napětích a otázkách, nikoli abychom je nějakým způsobem tlačili do toho, jakou formou by měli prožívat svůj život. A vojáci tento princip naší služby poznávají. Vidí, že je opravdu obsažen v práci a v přístupu každého kaplana. Z tohoto důvodu si myslím, že je o duchovní službu nebo o kontakt s jednotlivými kaplany docela velký zájem

15 VZDUŠNÉ SÍLY ZAHRANIČNÍ ARMÁDY Někde vzadu za námi se v jemném oparu ztrácel Zadar. Zato vlevo byl nádherný výhled na národní park Kornati a Murterské moře. Nacházeli jsme se na nejvyšším vrcholu ostrova Dugi Otok uprostřed chorvatské Dalmácie. JDOU STEJNOU CESTOU Chorvatské ozbrojené síly řeší obdobné problémy jako Armáda České republiky, pouze s mírným fázovým zpožděním Text: Vladimír MAREK Foto: archiv Ozbrojených sil Chorvatské republiky Zde má chorvatská armáda umístěnou radarovou stanici Vela Straža. Jedná se o jednu z devíti radarových stanic určených k hlídání chorvatského pobřeží. Vela Straža byla vybudována v roce 2005 s přispěním americké armády. Je to jedna z nejnovějších radarových stanic určená pro sledování námořní situace v zóně odpovědnosti v této části Dalmácie. Má přímé spojení na velitelství námořních sil ve Splitu. Kromě loďstva může sledovat i nízkoletící vzdušné cíle do výše tří tisíc metrů. NA CESTĚ K PROFESIONALIZACI Pro chorvatskou armádu byl přelomový rok V té době došlo k zahájení procesu rozsáhlé reorganizace, která by měla skončit v roce 2010 plnou profesionalizací. Jedním z úkolů je i snížení početních stavů armády. Resort Ministerstva obrany měl ke konci roku 2002 téměř čtyřicet tisíc lidí. Během osmi let by mělo postupně více než třináct tisíc zaměstnanců odejít. V současné době má samotná armáda téměř 22 tisíc profesionálních vojáků. Z toho slouží přibližně 13 tisíc v pozemních silách, dva tisíce v námořnictvu a 2800 v letectvu. Dalších více než 11 tisíc lidí působí v centrálních složkách. Pouhou čtvrtinu, tedy něco kolem sedmi tisíc, představují vojáci základní služby. Vojenská základní služba je v této armádě pouze šestiměsíční. Alternativu tvoří od roku 2003 civilní služba, případně osmiměsíční náhradní vojenská služba beze zbraně. Zajímavou formou je tzv. dobrovolná vojenská služba v délce jednoho roku. Přestože je delší než povinná vojenská základní služba, hlásí se do ní nemálo zájemců. Ne ve všech případech přitom sledují své osobní důvody. Bez dobrovolné služby totiž nemohou být přijati do dalších uniformovaných složek, jako je policie, vězeňská služba, hasiči atd. ÚTVARY TŘÍ KATEGORIÍ Armáda se dělí na jednotky a útvary tří kategorií. Typ A je naplněn lidmi i technikou na sto procent. Typ B má naplněnost pouhých třicet procent a jednotky kategorie C jsou pouze rámcové. Chorvatská armáda má ve výzbroji 297 tanků, 152 bojových vozidel a obrněných transportérů, 1100 dělostřeleckých systémů, 45 bojových a víceúčelových letounů, 43 vrtulníků různých typů, 29 hladinových plavidel a jednu ponorku. Velká část této výzbroje byla doplněna v první polovině devadesátých let minulého století bezprostředně po vzniku Chorvatska z výzbroje bývalé Národní lidové armády Německé demokratické republiky. Tomu také odpovídá především technická zastaralost této výzbroje. Základ vzdušných sil představuje například 21 letounů MiG-21. Před chorvatskou armádou jsou tedy mnohé z akvizičních kroků, které v posledních letech prodělaly naše ozbrojené síly. Ne náhodou se právě vedení tohoto resortu zajímá o bojové možnosti nadzvukových letounů JAS-39 Gripen a českých bitevníků L-159. Podobnost spočívá i v tom, že Chorvatsko uvažuje nad využitím části pohledávek, které má již léta v Rusku, ve prospěch modernizace své výzbroje. V této souvislosti ho zajímají především vrtulníky Mi-171Š a Mi-35. A tak není divu, že chorvatská strana má kromě jiného v rámci bilaterální spolupráce zájem i o možnosti pilotního výcviku v České republice. Činnost chorvatských ozbrojených sil se od roku 2002 opírá o Vojenskou obrannou doktrínu, Strategii národní bezpečnosti a Strategii národní obrany. Armáda si na základě této branně-bezpečnostní legislativy klade za cíl zabezpečit obranu vlastního území a dosáhnout schopnosti podílet se na zajištění stability a udržení míru v oblasti jižní Evropy. Tomu by měla napomoci také v současné době probíhající reorganizace podle standardu NATO. Členství v Alianci představuje jeden z hlavních cílů chorvatské armády. K tomu by mělo přispět mimo jiné zapojení do zahraničních misí. Chorvatsko udržuje téměř padesátičlenný kontingent v silách ISAF v Afghánistánu. Kromě toho působí dalších devatenáct pozorovatelů v misích OSN. Chorvatská armáda má například vojáky na západní Sahaře, na Haiti, Kypru, v Libérii, Súdánu, Pákistánu a Indii. Společně se Slovinskem a USA získala také oficiální statut pozorovatele v mnohonárodních mírových silách jihovýchodní Evropy (MPFSEE)

16 TECHNIKA TECHNIKA EUROBOJOVÉ VOZIDLO PĚCHOTY? Protiletadlová verze CV 9040 AAA CV 90 ARV má příďovou radlici, jeřáb a dvojici navijáků s kladkami o maximálním tahu 72 t. Vylepšeným zaměřovačem nebo bojovým vozidlovým řídicím a informačním systémem je charakterizována vylepšená varianta bojového vozidla pěchoty CV 9040B. Nejnovější švédské provedení nese označení CV 9040C, má plně stabilizovaný 40mm kanon a nový termovizní systém. Na první pohled jej ale lze rozpoznat podle objemného přídavného pancéřování věže i korby. Švédská armáda již verzi CV 9040C nasadila v zahraničních mírových misích a s touto přídavnou balistickou ochranou se počítá i pro protiletadlová, velitelská nebo dělostřelecká pozorovací vozidla. Vylepšování vozidel řady CV 9040 švédských ozbrojených sil pokračuje v několika oblastech. Tak například firma Bofors Defence Již šest evropských zemí se rozhodlo pro pásové bojové vozidlo pěchoty CV 90, jehož výrobcem je švédská firma Hägglunds Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: BAE Systems a autor Německá firma KMW s oblibou používá pro svůj tank Leopard 2 označení Euro Leopard. Tato přezdívka má své opodstatnění, protože tento typ je (nebo brzy bude) v operačním použití 11 evropských zemí. Nyní se na starém kontinentu stále více začíná prosazovat i další obrněná technika jiné kategorie. Bojové vozidlo řady CV 90. Vývoj CV 90 na základě požadavků švédské armády začal v polovině 80. let. První sériové stroje výrobce předal koncem roku 1993, výroba stále pokračuje a je zajištěna minimálně do roku Kromě Švédska je používá Norsko, Švýcarsko, Finsko a v závěru roku 2004 se pro ně rozhodlo Nizozemsko a v roce 2005 Dánsko. Vozidlo CV 90 je konstruováno s ohledem na dosažení maximálních výkonů v těžkém terénu, za jakýchkoliv klimatických i světelných podmínek, kdy tříčlenné osádce a sedmi až osmičlennému výsadku umožňuje vést nepřetržité operace až po dobu 24 hodin. Vyznačuje se vysokým stupněm balistické ochrany (korba i věž má ocelové pancéřování, pro zvýšení tuhosti nejsou v prostoru výsadku střílny) a značnou palebnou silou, takže může vést boj s obrněnými i některými typy vzdušných cílů. Má tzv. otevřenou architekturu palubních elektronických systémů (usnadňuje jejich náhradu nebo vylepšování), redukované demaskující příznaky (infračervené i hlukové), relativně nízké náklady na údržbu (kromě jiného disponuje moderním diagnostickým systémem), klimatizaci, kolektivní ochranu proti ZHN a lze jej vybavit pomocnou energetickou jednotkou. Pohonnou skupinu tvoří čtyřstupňová automatická převodovka a vznětový motor Scania-DSI, jehož maximální výkon lze nastavovat v rozmezí 450 až 500 kw v závislosti na převažujících podmínkách provozu. ŠVÉDSKÁ RODINA Jednoznačně největším uživatelem je švédská armáda, která obdržela 546 kusů v několika provedeních. Nejrozšířenější je standardní bojové vozidlo pěchoty CV 9040A, které se zároveň stalo první sériově vyráběnou verzí. Vyznačuje se použitím výkonného kanonu Bofors L/70 ráže 40 mm, z kterého vypálená podkaliberní průbojná munice (typu APFSDS-T) má úsťovou rychlost 1470 m/s a dokáže na jeden kilometr údajně probít ocelový pancíř o tloušťce okolo 120 mm. K dispozici je i speciální munice 3P, jejíž tělo obsahuje 1100 wolframových kuliček o průměru 3 mm, má programovatelný bezkontaktní zapalovač a na cíl kromě zmíněných kuliček působí ještě asi 3000 střepin vzniklých rozkladem těla téměř kilogramové střely. Lze ji používat nejen proti celé škále méně odolných pozemních cílů, ale i proti nízkoletícím vrtulníkům či letounům. Pro boj s posledně zmíněným typem cílů je přizpůsoben i systém řízení palby s denním/nočním zaměřovačem střelce a s laserovým dálkoměrem. Pohotovostní zásoba zahrnuje 24 kusů munice, 48 dalších ran je uloženo ve věži a 150 v korbě. Švédské ozbrojené síly používají čtyři další specializované verze. Protiletadlové vozidlo CV 9040 AAV je určeno pro obranu mechanizovaných jednotek na úrovni praporu. Díky přehledovému radaru umístěnému v charakteristickém válcovém pouzdru na věži je plně autonomní. K ničení bojových vrtulníků a letounů až do vzdálenosti čtyř kilometrů používá munici 3P. Mechanizované jednotky využívají předsunutou pozorovatelnu CV 90 FOV pro řízení palby vlastního dělostřelectva. Velitelské vozidlo CV 90 FCV má šest míst pro štáb a používá se pro řízení a velení jednotkám na úrovni praporu nebo brigády. Vyprošťovací vozidlo Předsunutá pozorovatelna CV 90 FOV Vyprošťovací provedení vyvíjí novou verzi průbojné podkaliberní munice APFSDS-T Mk II, která podle výrobce dokáže ničit nejen všechna současná bojová vozidla pěchoty, ale údajně také tanky z boku. Má se vyznačovat velkou přesností, krátkou dobou letu k cíli (vzdálenost 1500 m překoná za jednu sekundu) a schopností probíjet na vzdálenost 1000 m neskloněný ocelový pancíř o tloušťce až 150 mm. EXPORTNÍ ŘADA Na základě CV 9040 bylo vyvinuto exportní provedení CV 9030, které se kromě vylepšeného pérování a motoru s vyšším výkonem vyznačuje hlavně upravenou věží s automatickým stabilizovaným kanonem Bushmaster II ráže 30 31

17 TECHNIKA TECHNIKA CV 9030CH švýcarské armády se zvýšenou korbou nad prostorem výsadku 30 mm americké firmy ATK. Pro kanon je k dispozici 400 kusů munice. Modulová koncepce dává potenciálnímu uživateli možnost volby například z několika typů zaměřovačů, systémů řízení palby, komunikačních prostředků a k dispozici je i přídavné pancéřování. Prvním uživatelem verze CV 9030N se stalo v roce 1994 Norsko. Specifický prvek představuje malá věžička pro velitele výsadku v pravé zadní části korby. Norsko zakoupilo celkem 104 vozidel a menší část z nich bojově nasadilo v Afghánistánu. Další zemí, která se pro CV 9030 rozhodla, bylo v roce 2000 Švýcarsko. Objednalo si 186 kusů (a do konce roku 2005 je také obdrželo) v provedení CV 9030CH. Ve věži lafetovaný kanon Bushmaster II MK 44 má v základním provedení ráži 30 mm (munice mm), rychlost palby 200 až 400 ran/min. a zásobu Lehký tank CV Nejnovější verze CV 9035 Mk III až 400 kusů munice. V budoucnu lze tento kanon přestavět pro střelbu 40mm municí ( mm) Supershot, a proto se také někdy u této zbraně používá označení ráže 30/40 mm. K dalším prvkům výbavy patří termovizní sy stém nočního vidění pro střelce i velitele, systém s prezentací informací o situaci na bojišti, pomocná energetická jednotka či přídavné pancéřování. Pro větší vnitřní prostor je korba nad prostorem výsadku zvýšena o 140 mm. Ve stejném roce jako Švýcarsko se pro toto vozidlo rozhodlo i Finsko. Jeho verze CV 9030FIN má stejnou výzbroj jako švýcarský typ. Finové nejprve objednali 57 vozidel a v roce 2004 přiobjednali dalších 45 kusů. Finská a švýcarská vozidla výrobce označuje jako CV 9030 Mk II, zatímco první provedení pro Norsko je známé jako CV 9030 Mk I. NOVÁ GENERACE NA SCÉNĚ Na výstavě Eurosatory 2004 se poprvé veřejně představil nejnovější typ CV 9035 Mk III. Oproti stávajícím verzím CV 9030 Mk I/II, má znovu zlepšenou palebnou sílu, odolnost i přístrojové vybavení. Hlavní výzbroj tvoří stabilizovaný automatický kanon Bushmaster III 35/50 mm. Kanon má standardní ráži 35 mm, avšak v budoucnu měla být možná úprava na provedení v ráži 50 mm, jehož vývoj se dokončuje. Pro co nejlepší možnost pozorování může velitel použít otočnou kopuli. Se střelcem mají k dispozici nezávislé stabilizované zaměřovače Minometné vozidlo SSG 120 s dvouhlavňovým 120mm minometem AMOS s termovizními kamerami 3. generace. Podobně jako u moderních tanků může velitel zjištěný cíl předat střelci ke zničení a ihned začít vyhledávat další (schopnost hunter-killer ). Dno korby i horní partie vozidla mají další vrstvu pancéřování, která zlepšuje odolnost proti působení min a letecké protitankové submunice. Z vnějšího pohledu je patrné překrytí vrhačů dýmových granátů na zkosených bocích přední části věže a také rozměrný nástavec na ústí hlavně kanonu. Toto zařízení umožňuje, aby typ CV 9035 Mk III mohl využívat celou škálu munice mm včetně střel AHEAD s programovatelným zapalovačem a naplněných velkým množstvím submunice. Kanon ráže 35 mm má kadenci 100 až 200 ran/min. a je pro něj vezena zásoba 210 kusů munice. Zlepšená pancéřová ochrana, mohutný kanon a další vybavení zvyšuje hmotnost této verze na 32 až 35 t a snižuje kapacitu posádky na Prvním uživatelem se stane Nizozemsko, které si v prosinci roku 2004 objednalo 184 kusů nesoucích označení CV 9035NL. Prakticky přesně o rok později oznámilo Dánsko svůj záměr pořídit si 45 vozidel nejnovější verze CV Se započtením dánské volby překračuje celkový počet dodaných nebo objednaných vozidel CV 90 hranici 1160 kusů. Není to zřejmě množství konečné, protože se tento typ účastní nejen několika výběrových řízení v dalších zemích, ale do výroby se nepochybně dostanou i další specializované verze. Podvozek bojového vozidla pěchoty CV 9040 Porovnání základních TTD typů CV 9040A a CV 9035 Mk III Posádka: Bojová hmotnost: 22,9 t t Výkon motoru: 405 kw 496 kw Délka: 6,7 m 6,8 m Výška: 2,5 m 2,8 m Šířka: 3,2 m 3,2 m Maximální rychlost na komunikaci: 70 km/h 70 km/h Dojezd na komunikaci: 500 km 600 km Překonání vodní překážky: 1,5 m 1,5 m Hlavní kanonová výzbroj: Bofors L/70 ráže 40 mm poslouží jako nosič dvouhlavňového 120mm minometného věžového kompletu AMOS. Zbraň v této konfiguraci a označenou jako SSG 120 si objedná švédská armáda, zatímco finský partner v programu AMOS umístí věžový komplet na kolové obrněné vozidlo AMV. Výrobce Hägglunds již dokončil vývoj lehkého tanku CV s výkonným švýcarským 120mm kanonem a moderním systémem řízení palby. Má palebnou sílu a pohyblivost srovnatelnou s nejmodernějšími tanky, avšak vzhledem k hmotnosti okolo 28 t jej bude možné snadno přepravovat vzduchem. Právě to může napomoci k rozšíření exportních možností ve světě, čemuž má výrazně přispět i silný vlastník. Je jím společnost BAE Systems, jejíž součástí jsou dnes i firmy Alvis, GKN Defence, Royal Ordnance, Vickers či jihoafrická OMC, ale také známý a tradiční americký výrobce United Defence. V roce 2005 bylo předvedeno vozidlo CV 90 s novým typem dynamické ochrany firmy Rafael. Výbušnina uvnitř panelů je výrazně méně citlivá na iniciaci jinými vlivy než kumulativním paprskem. Hmotnost přídavné ochrany zvyšující odolnost i vůči průbojné munici se v provedení pro CV 9030 (na snímku s maskováním pro operace ve městech) pohybuje okolo 3000 kg. Bushmaster III ráže 35/50 mm Rychlost palby: ran/min. Zásoba munice: 222 kusů 210 kusů 32 33

18 TECHNIKA TECHNIKA Ochrana především Ovládání řízení i brzd je řešeno systémem přenosu řídicích impulzů po vodičích (drive- -by-wire). Následující modul obsahuje všechny prvky pohonné soustavy. Její základ tvoří desetiválcový vznětový motor 4R890 firmy MTU, což je verze pohánějící nové německé BVP Puma, ale s výkonem redukovaným na 410 kw. Tento mimořádně kompaktní motor pohání generátor elektrické energie, kterým jsou napájeny elektromotory v obou nápravových modulech. Vozidlo má na dobré komunikaci dosahovat rychlost více než 100 km/h a být schopné překonat vzdálenost 1000 km. K dispozici jsou ještě akumulátory, které umožňují vozidlu dojezd na kratší vzdálenost při poruše nebo zničení hlavní pohonné jednotky. Hlavní modul s kabinou, která je přístupná pancéřovanými dveřmi v zadní části, dvěma bočními dveřmi v horních bočních stěnách a dvěma stropními průlezy. Německá společnost Rheinmetall Defence pracuje na koncepci mimořádně silně chráněného vozidla. První informace o tomto programu se objevily před necelými dvěma lety, v polovině loňského června byla veřejně předvedena maketa ve skutečné velikosti a uvolněny další informace. Za impulzem k zahájení programu, který německý výrobce financuje z vlastních prostředků, lze spatřovat již několik let trvající vojenské mise v Afghánistánu a Iráku, kde zúčastněné zahraniční jednotky (včetně německých) ve značné míře čelí ohrožení především od pozemních min, improvizovaných výbušných náloží, ručních protitankových zbraní a odstřelovačů. Právě proti působení těchto prostředků stejně jako projektilů palných zbraní by mělo posádku v maximální míře chránit nové vozidlo známé pod názvem Gefas, což je zkratka z německého Geschütztes Fahrzeug System. Firma Rheinmetall Defence deklaruje Gefas jako nejlépe chráněné obrněné vozidlo ve své hmotnostní kategorii. Na tom se kromě vlastní balistické ochrany má významnou měrou podílet jeho koncepce. Vyznačuje se opravdu důsledným modulovým uspořádáním a posunutím silně chráněné kabiny posádky co Modul s nápravou Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto, kresby: autor a Rheinmetall Defence nejdále od přední nápravy a tedy i od případného prostoru detonace pozemní miny. Na kresbě je dobře vidět uspořádání hlavních komponentů. První modul s nápravou od irské firmy Timoney s nezávislým zavěšením kol rovněž obsahuje dva pohonné elektromotory. Pneumatiky jsou pro případ poškození samozřejmě vybaveny vložkou pro nouzové dojetí a také mají centrální systém huštění. Modul pohonné soustavy Záďový modul s nápravou Hlavní modul s kabinou Jednotlivé moduly vozidla Gefas Příčný řez kabinou velmi dobře ukazuje důsledné tvarování spodní části kabiny ve tvaru písmene V. Šedé trojúhelníkové plochy na bocích kabiny představují další přídavné pancéřování. Teprve až za pohonným modulem se nachází tzv. hlavní modul s kabinou posádky. Její základ tvoří velmi odolný bezpečnostní monoblok, jehož spodní část a boky důsledně dodržují tvar písmene V pro co nejúčinnější vychýlení účinku výbuchu protitankové miny nebo nastražené nálože. Kabina posádky i další části vozidla mohou být opatřeny přídavným pasivním nebo reaktivním pancéřováním. Podle informací firmy Rheinmetall by kabina vozidla Gefas měla vydržet výbuch až 150kg nálože z malé vzdálenosti, posádka má být chráněna před účinky prakticky jakékoli známé protitankové miny (do hmotnosti 10 kg), hlavicím pancéřovek RPG-7 a projektilům palných zbraní až do úrovně 4 dle příslušné normy STANAG. Právě stejně vysoký stupeň balistické ochrany v rozsahu 360 má představovat další přednost Gefas v porovnání s běžnými obrněnými vozidly, která jsou nejvíce chráněná zepředu. Vysoký stupeň balistické odolnosti se ale vzhledem k tvarování kabiny negativně projevuje na jejím vnitřním prostoru, který pojme maximálně šest osob. Mnohému nasvědčuje i údaj o předpokládané bojové hmotnosti okolo 17,5 t, kdy na hmotnost vlastního užitečného nákladu má připadnout pouze asi jeden a půl tuny. Snaha o umístění kabiny co nejdále od přední nápravy také způsobuje extrémní 5,49m rozvor, což je u dvounápravového a 7,83 m dlouhého vozidla skutečně neobvyklý parametr. Poslední je záďový modul s nápravou, který je zcela identický a plně zaměnitelný s předním modulem. I zadní kola jsou řiditelná, což zaručuje příznivý poloměr otáčení 8,5 m a má umožnit vozidlu pohyb i v městských oblastech v ulicích s malým poloměrem zatáček. Vzhledem k šířce 2,55 m srovnatelné s běžnými nákladními automobily lze toto vozidlo přepravovat vzduchem transportními letouny C-130 nebo vyvíjenými A400M. Gefas by podle výrobce mohl být k dispozici i ve verzích 6 6 nebo 8 8, které by vznikly přidáním jednoho nebo dvou nápravových modulů k záďovému modulu. Tím dojde ke zvýšení užitečné nosnosti (přidáním každé nápravy údajně až o 6,5 t), takže vozidlo 6 6 by se mohlo stát platformou nesoucí přehledový radiolokátor X-Tar 3D a verze 8 8 by mohla být protiletadlovým vozidlem s otočnou věží kanonového systému Skyranger. V této souvislosti se ale přímo nabízí otázka o smyslu instalace radaru na účelové, extrémně odolné a nepochybně velmi drahé vozidlo. Nejlogičtější uplatnění pro Gefas bude v roli průzkumného, hlídkového nebo doprovodného vozidla v základním provedení 4 4 pro vojenské mise zmíněné v úvodu. V této podobě ostatně byla i poprvé veřejně předvedená maketa ve skutečné velikosti. Byla opatřena dálkově ovládanou bezosádkovou věží s 12,7mm kulometem a maketou výkonného elektromagnetického systému schopného aktivovat rádiem odpalované nálože v bezpečné vzdálenosti od vozidla. Koncem tohoto roku by měl být k dispozici první prototyp. Má sloužit pro ověření a také předvedení svých možností a schopností potenciálním zájemcům, jejichž objednávka je nutnou podmínkou k dokončení vývoje a zahájení sériové výroby

19 HISTORIE HISTORIE LHAL sám sobě Nikdo v tomto okamžiku ale netuší, že veškerá tato opatření přicházejí již pět minut po dvanácté. Šejna společně se svým synem a milenkou nasedl přede dvěma dny v neděli ráno do automobilu a přes Slovensko a Maďarsko dorazil ještě ten večer do Jugoslávie. Následující den pak přejel italské hranice. Odtud ho americký speciál dopravil do USA. V okamžiku, kdy naše bezpečnostní orgány začínají rozvíjet své aktivity na zadržení Šejny v Jugoslávii, je tento již za Atlantikem. O tomhle všem a mnohém dalším se píše v knize Milana Macáka Dvojí tvář hazardního hráče (Jan Šejna pod drobnohledem VKR), již před nedávnem vydala Agentura vojenských informací a služeb. Pro ty, kteří se z nejrůznějších důvodů nedostanou k této publikaci, jsme se rozhodli vybrat z ní některá zajímavá fakta týkající se semínkového generála Jana Šejny. Osudy semínkového generála Jana Šejny jsou stejně bizarní jako doba, ve které žil Podle publikace Dvojí tvář hazardního hráče připravil: Vladimír MAREK Foto: Publikace Dvojí tvář hazardního hráče Je úterý 27. února Na Pražském hradě zasedá plénum Národního shromáždění. Oslavuje se dvacáté výročí únorových událostí. Na programu jednání je i jeden ryze pracovní, dalo by se říci dokonce nepříjemný bod jednání. Poslanci mají zbavit imunity svého kolegu a navíc generála Československé lidové armády Jana Šejnu. VĚČNĚ ZAČÍNAJÍCÍ STUDENT Šejna se narodil 12. května 1927 v Radhosticích na Strakonicku. Rodiče byli drobní zemědělci a vše nasvědčovalo tomu, že stejně skončí i jejich syn Jan. Nepodařilo se mu dokončit gymnázium ve Strakonicích podobně jako všechny další školy, na kterých později zahájil studium. Pracuje tedy až do konce války jako zemědělský dělník, převážně u svého otce. Přesto mnozí oceňují jeho přirozenou inteligenci, kterou ovšem využívá svérázným způsobem. Po válce se Šejnovi stěhují do pohraničí, odsun německého obyvatelstva zde uvolnil pro české zájemce nemálo zemědělské půdy. Rodina tedy šla za lepším. V roce 1946 vstoupí Jan Šejna do KSČ. Po únoru 1948 dochází k převratným společenským změnám. Mladému muži, dosud bloudícímu životem bez valného uplatnění, se najednou ukazují nové možnosti. Už rok po převratu se stává zemědělským tajemníkem v Horšovském Týně. V září 1949 se žení s ovdovělou Viktorií Medinskou. Jedná se o velmi zajímavou ženu ruského původu. Šejna vyžení i nevlastního syna a dceru. Tentokráte ale za tímto životním rozhodnutím není kariérismus ani prospěchářství. Manželčina matka pocházela z aristokratické rodiny, která po revoluci přišla v Rusku o rozsáhlé panství a nemalý majetek. Její otec byl dokonce zatčen pro podezření z vraždy významného leningradského komunistického funkcionáře Kirova. Z Kavkazu, kam byl poslán, se vrátil s podlomeným zdravím. Skutečnost, že Šejnova manželka byla o několik let starší než on, se zřejmě později stala jednou z příčin mnoha problémů v jejich vzájemných vztazích. Budoucí generál z nich pak hledal únik v milostných avantýrách. Pokud by nás zajímala charakteristika Šejnovy osobnosti z doby, kdy ještě nedělal velkou kariéru, je k dispozici hodnocení jednoho z jeho kamarádů. Šejna je prý chápavý, obratný a bystrý organizátor, který nerad vystupuje do popředí, ale zezadu řídí různé 36 37

20 HISTORIE HISTORIE akce. Jeho jednání není otevřené a přímé. Slibuje lidem, co nemůže splnit, a opírá se o nepravdy. Pro své záměry si zajišťuje podporu veřejných a stranických funkcionářů okresu a kraje, ale jako pracovník je hodnocený špatně. Jeho hlavním cílem je získat politické postavení. Děvčatům se nevěnuje, je abstinent a nejeví touhy po zisku. To se však postupně mění. RAKETOVÁ KARIÉRA Skutečný obrat v životě mladého perspektivního komunisty představuje až rok Šejna rukuje k 63. ženijnímu pluku do Terezína a záhy se proslaví jako nadšený a uvědomělý politický agitátor. Brzy se rozhodne pro vstup do armády a stává se zástupcem velitele pro věci politické. Pochvaly a povyšování na sebe nenechají dlouho čekat. Už v roce 1954 se stává Šejna poslancem Národního shromáždění. Na 10. sjezdu KSČ je zvolen kandidátem ÚV KSČ a pracuje jako zástupce velitele pro věci politické ženijního vojska. O rok později je povýšen na podplukovníka. To vše prakticky bez jakéhokoliv vzdělání, pouze se stranickými kurzy. Vzdělání ale nesehrávalo v padesátých letech v armádě příliš významnou roli. Spíše naopak. Vycházelo se totiž z předpokladu, že v minulosti jej mohli získat pouze třídní nepřátelé, tedy buržoazní důstojníci. Mnohem více se tedy cenilo to, že nová armáda se stává spolehlivým nástrojem dělnické třídy a pracujícího lidu. Už koncem března 1949, tedy nedlouho před nástupem Šejny do základní vojenské služby, byl schválen nový branný zákon, který počítal s masovým náborem do armády. Hlavními adepty se stali dělníci, členové Lidových milicí a vojáci základní služby. Přitom nejdůležitější podmínkou pro výběr a přijímání kandidátů bylo členství v KSČ, kádrová a morálně-politická čistota. Dalším významným mezníkem v Šejnově kariéře je rok 1956 spojený s destrukcí kultu osobnosti. Ani ne třicetiletý podplukovník vzbudí pozornost tvrdou kritikou Gottwaldova zetě a obávaného ministra národní obrany Alexeje Čepičky. Ten musí svůj post opustit, na jeho místo přichází Bohumír Lomský. Náčelníkem jeho sekretariátu se stává mladý kariérista Šejna. Podle oficiální zprávy pro ÚV KSČ z května 1968 byl tehdy Šejna jmenovaný proto, aby u politicky nezkušeného ministra dohlížel na dodržování stranické linie a likvidoval negativní pozůstatky kultu osobnosti v armádě. Tehdy si také ambiciózního důstojníka povšimne generální tajemník ÚV KSČ a později i prezident Antonín Novotný. Prohlašuje, že jediný Šejna mu dává pravdivé informace o situaci v armádě. Rozhodující pro jeho kariéru bylo také přátelství s prezidentovým synem. Šejnova hvězda na armádním a politickém nebi prudce stoupá. Je mu svěřeno řízení činnosti Hlavního výboru KSČ na Ministerstvu národní obrany. Ve čtyřiceti letech se stává nejmladším generálem naší armády. KOLOTOČ DLUHŮ Právě v této době se začíná roztáčet kolotoč velkých flámů a s nimi ruku v ruce i nedostatek finančních prostředků. Šejna si kupuje drahá zahraniční auta, vydržuje si milenky, pořizuje si chatu a stěhuje se do vily v Dejvicích. Nezbývá mu nic jiného než si začít půjčovat. U kamarádů, u spořitelny. Vytlouká klín klínem. Osmitisícový plat, který dostává jako poslanec a generál, je ve srovnání s jeho potřebami jen kapkou v moři dluhů. Nutně potřebuje statisícové injekce. To ho vede k tomu, že rozjíždí kšefty s tuzexovými automobily a později také s nedostatkovými jetelovými semeny. Nejspíš by všechno tohle prošlo bez povšimnutí, ostatně jako mnohokrát předtím. Prostě by se to zametlo pod koberec. Šejnovi ale nepřeje štěstí na politickém kolbišti. S jeho mocným ochráncem prezidentem Antonínem Novotným se začíná otřásat židle. Generál si až příliš dobře uvědomuje vážnost situace, a tak mobilizuje všechny síly. Jeho lobbování v armádních kruzích za Novotného budou mnozí později považovat za vojenský puč. Sázka na trumfové eso v podobě nepříliš populárního a v té době již dávno překonaného prezidenta mu ale nemůže vyjít. Sám Šejna to komentuje slovy. Nemám se na koho obrátit Novotného strana je proti mně, protože jsem je neobhájil. K Dubčekovi jít nemůžu, protože jsem byl proti němu. A tak se počátkem roku 1968 řítí nezadržitelnou rychlostí do politického propadliště. Jeho kriminální delikty přicházejí jako na zavolanou. O Šejnově životě v USA jsou informace publikované v knize Dvojí tvář hazardního hráče poměrně skromné. Jisté je, že o dvě desetiletí mladší milenku Musilovou si nakonec bere jeho syn. Šejnu vytěžují americké zpravodajské služby. Významným zdrojem jeho příjmu jsou především honoráře za vystoupení ve světových sdělovacích prostředcích. Na mediální výsluní se před svou smrtí vrací ještě jednou. A to v roce Rozpomene se, že to byli právě českoslovenští vojenští lékaři, kdo dělali pokusy na amerických válečných zajatcích v Koreji. Dokonce přísahá před americkým Senátem. V Československu se ale nepodaří objevit jediný dokument, který by jeho slova potvrzoval. Archivní spisy vojenské nemocnice, která působila v Koreji od roku 1953, byly skartovány již před několika desetiletími. Jediným vodítkem v tomto případě mohou být tedy Šejnovy charakterové vlastnosti. Generál se ještě v Československu při nezávazném rozhovoru se svým řidičem nechává slyšet: Já dovedu tak lhát, že jsem úplný mistr lhář, já lžu už sám sobě. Svou roli mohla také hrát skutečnost, že pro Šejnu představovalo poskytování informací, rozhovorů a senzačních odhalení médiím až příliš významný obchod