FEJETONY Z DENÍKU. Kamila Hrdličková

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "FEJETONY Z DENÍKU. Kamila Hrdličková"

Transkript

1 FEJETONY Z DENÍKU Kamila Hrdličková

2 Obsah Pojďme se jen tak v klidu projít městem 4 Mami, řekni jim, prosím, ať nás pustí sednout 6 Hurá! Je tu zase čas vánočních večírků 8 Pod tvrdou slupkou bývá to nejjemnější jádro 10 Červená, oranžová, zelená a... nejedem! 12 A že když brambůrky, tak celej pytlík! 14 Pořádný pokec aneb ozdravná síla trapný ch historek 16 Skočit. A nechat své starosti a trápení v mracích 18 Jak Aneta hledala práci aneb Šaškování na pohovoru 20 Obsluhovala jsem českého (filmového) krále 22 Zhasněme světla, jen ať se uvidí 24 Břicha nacpaná k prasknutí aneb Rodinné oslavy 26 Když se daří, tak se daří aneb Má londýnská smůla 28 Poslouchání hlasitého ticha aneb Užít si melancholie 30 Oslavy na vysoké noze aneb Zapijme to na úrovni 32 O čtvrt století dál aneb Kdo se bojí pohnout z místa 34 Kluk beze jména aneb Když se duše rozstůně 36 Dej si, děťátko, ještě soustíčko aneb Něco za něco 38 Návštěvní hodiny aneb V nemocnici nemají svůj den 40 Kdo všechno vlastně skládá zkoušku z dospělosti 42 Co na těch počítačových hrách všichni máte? 44 Dovolená? Hledám spolehlivou kamarádku na cesty 46 Soukromá a drahá školka nemusí být ta nejlepší 48 Něco málo o mužích z pohledu ryze ženského 50 Léto ve městě aneb Hurá na zahradu s grilem 52 Poetické zamyšlení o majácích přátelství v bouřkách 54 O tom, proč nás ženy tak fascinují nákupy a slevy 56 Každý z nás má svoji hvězdu. Ty mé si mě vychutnávají 58 Úspěšná, chytrá, soběstačná, bohatá. A úplně sama 60 Národní zvláštnost: Ale ne, to je přece dobrý Povídání beze slov aneb Namaluj, co vidíš Cesta za velkou louži aneb Bez kreditky ani ránu 66 Bulvár se vydává, prodává a čte. A budí vztek a lítost. 68 Neocenitelný svět v knihách pana Pipa za tři koruny kus 70

3 Prázdninové útěky za svobodou a těžké návraty zpátky 72 Osamělé mámy a všechno, co jim vrací jejich zlaté děti 74 Sobeckost, lhostejnost a prospěchářství. I tak to jde, bohužel 76 Podzim je tu, zkusme nadšeně zvolat Hurá! 78 Přece nemůžeme být tak lhostejní Co se vše dá zažít v takovém městském parku 82 Nákupy ne pro radost, ale jen pro zlost 84 Lejno sem, lejno tam, všude, kam se podívám 86 Jak jsem potkala kouzelnou babičku 88 Cestování světem aneb Zamáčknout slzu nejen na letišti 90 Utéct v zimě za teplem a sluncem a vrátit se pro rýmu a kašel 92 Mateřská je prý dovolená.takovou dovolenou teda nechci. 94 Jak si v klidu užít adventní čas 96 Hvězdy nám dotančily,my však tancujme životem dál 98 Loučení se starým rokem aneb Silvestrovská pohoda 100 3

4 Pojďme se jen tak v klidu projít městem Tak si tak říkám, jestli ten brněnský Svoboďák nepřejmenovat. Je celkem jedno jak. Hlavně se rychle zbavit toho tolik nepříslušejícího názvu náměstí Svobody. Co třeba náměstí Štvanců? Je to daleko výstižnější a trefné. Nevím jak vy, ale já, když se musím vypravit do samotného centra Brna, hned mě polije studený pot a ruce se mi třesou v předtuše nadcházející hrůzy. Zase to tu bude. A není před tím kam utéct. Už na České to začne. Nejprve nenápadně a zlehounka, jakoby nic. Sem tam vám někdo zastoupí cestu a s úsměvem nacpe reklamní letáček do ruky. Fajn, to se přece dá ještě zvládnout. Někdy pomůže zamítavé gesto a máte pokoj. Ne na dlouho ovšem. Čím blíže Svoboďáku, tím víc přituhuje. Něčí chlupatá tlapa vám přistane na rameni. Když rozdýcháte šok z leknutí, zjistíte, že jste v zajetí maskota jakési propagované společnosti. Ten využívá převahy většího a hlavně za maskou skrytého. A spustí. A ne a ne přestat. Mluví, skotačí a zase mluví. Nelze vytušit, jak se asi tváří, jestli se třeba za maskou nešklebí či neposmívá. Po nějaké době se vám podaří vymanit ze zajetí plyšáka a jdete dál. Během další cesty vám chtějí prodat, vlastně věnovat za těch pár směšných drobných, zaručeně originální parfém, ukradnout peněženku, nebo vnutit super čistič čehokoli. Další se vás žoviálně ptají, zda milujete přírodu, nebo cítíte s hendikepovanými. A pak, pak to teprve přichází. Samotný střed Brna. A to má teprve grády! Reklamní kampaň nejmenovaného mobilního operátora a jeho snaha ulovit pro sebe další platící duši, to vám zkazí minimálně celý den. A pokud jste mezi těmi nešťastníky, kteří do centra musí opakovaně a často, nedej bože dennodenně, upřímně s vámi soucítím. Dobrý den, krásná slečno! zařve na vás přemotivovaný mladík a zastoupí vám cestu. Jak se dnes máme, maminko? nese se od jiného, který si stoupne do cesty kočárku. Srdečně vás zdravím, milá paní, huláká další na procházející babičku. Máte dojem, že jste se přinejmenším zbláznili. Zkusíte celé dění ignorovat, ale nejde to. Oni vám stojí v cestě a tělem brání. Pěstmi se bránit nechcete, a tak zkusíte odpovědět, že nemáte zájem. Chyba! Další

5 kadence slov vám nedává prostor. A vy jste zbabělí neslušně odejít. S tím se ovšem počítá. I já chvíli trpělivě naslouchám. Pak se vymlouvám. Chci být přece zdvořilá. Ale proč? Copak oni jsou? Konečně mě nechají jít. Vysíleně se hroutím na lavičku. A tu si ke mně přisedá mladík. Asi také odpadlík. Chvíli jen tak kouká a okázale několikrát pohlédne na hodinky. Snaží se zapnout svůj telefon. Ale nejde mu to. Zoufale několikrát slyšitelně povzdechne. Mohl bych si od vás poslat esemesku? nakloní se ke mně důvěrně. Vybil se mi telefon a mám tu schůzku, smutně na mě hledí. Zatmí se mi před očima. V obličeji zacuká sval. Jsem děsně naštvaná. Jděte všichni do háje! zařvu už nepříčetně a zvedám se. Chci rychle pryč. Do někoho vrazím. Dobrý den, krásná slečno! Jak se dnes máte? afektovaně pronáší naučené věty jeden z buřičů. Do háje jdi! znovu křičím. Mizím v bočních uličkách. Jako štvané zvíře se snažím uniknout. A že ten trik s vybitým telefonem neznáte? Že netušíte, jak jednou získá ten slušný mladík váš telefon, nebudete mít pokoj? Že vám bude volat několikrát denně, aby vám poskytl tu nejúžasnější nabídku vašeho života? Že ne? Pak tedy vůbec neznáte náměstí Svobody

6 Mami, řekni jim, prosím, ať nás pustí sednout Haló! Haló, tady. Ano, tady dole. Kuk! Jo, to já. Ten prcek v kočáru. Jasně, neumím ještě pořádně vyslovit jediné slovo, já vím. Ale říct vám toho můžu hodně. No vážně. Stačí chtít. Jmenuji se Tadeáš. Je mi osmnáct měsíců a jsem na světě hrozně moc rád. Mám skvělou mámu i tátu. Úžasné babičky i dědečky. A abych nezapomněl, taky máme psa. Chtěl bych vám něco povědět o mém a mámině cestování. Já totiž hrozně rád někam jezdím. Kamkoli a kdykoli. Chci všechno vidět, poznat. Bydlíme na okraji města, a tak s mámou cestujeme hodně. A tak jsem poznal, jak to se mnou na výletech je. A řeknu vám slovy své mámy: Bakaný. Začněme tím, když jsem si ještě hověl u mámy v bříšku. Jé, to byla nádhera. Nic nemusím, sem tam se otočím a v teple a přítmí si spokojeně rostu. Mám vše, nic mi nechybí. Jediné, co naruší mé příjemné rozpoložení, je, když máma někam jde. Jde dlouho, pak se zastaví a stojí. Něco v dálce hučí a šramotí. Napínám uši. Máma kamsi vyšplhá a pak se mi to už vůbec nelíbí. Zase stojí a podivně vrávorá. Já se převaluji ze strany na stranu a nemám se čeho chytit. No vážně. Zkusili jste se někdy přidržet pupeční šňůry v rozvířené vodě? A nic jiného tu nemám. Pak se na můj pelíšek cosi tlačí. Já nechápu, proč tam ta máma stojí. Proč si nesedne? Au, to je moje hlava! Au, to bolí! Tak to tedy ne, mami. Kopu zoufale nohama, aby to na mě z venku tak netlačilo. Třeba to odkopnu. Máma zhluboka dýchá a hladí konejšivě bříško. Mami, to mi ale nepomáhá. To se tak houpe. Pomoc! No, nedivte se, že panikařím. Já netušil, že jedu v autobuse. Teď, co už jsem venku, to samozřejmě vím. Nedělá mi problém rozlišit tramvaj, autobus a trolejbus. A stejně tak už vím, že tehdy mámu nikdo, až na vzácné výjimky, nepouštěl sednout. A nějak to pořád nemůžu pochopit. Vy ano? Nejčastěji s mámou jezdíme tramvají. Pamatuji si, jak říkala jedné tetě, že si vždycky raději počká na tu nízkopodlažní, aby nemusela žadonit o pomoc s kočárem. Nedivím se. Teď už ne. Když jsme třeba s mámou na procházce v parku, tak se kolem mě

7 motá hodně lidí a jsou tak milí a pořád na mě mluví. Ale když stojíme na zastávce a čekáme na tramvaj či autobus a někdy i ten trolejbus, najednou všichni mizí z našeho dohledu. Snažím se je všemožně upoutat, roztomile se šklebím, koukám jim upřeně do tváří, směji se a někdy i volám. Nic. Všichni jdou od nás pryč. Je mi mámy líto. Stojí tam s tím velkým kočárem tak sama. Nejčastěji nám pomáhají mladá děvčata. To je zvláštní, že? Ale fakt. Ti velcí páni, pro které přece musí být hračka nadzvednou kočár, tak ti vždy někam zmizí. No opravdu! Teď jsem si na něco vzpomněl. Jednou jsme stáli na zastávce, máma mává na řidiče a vysvětluje mi, proč. Ona mi vůbec všechno říká. Má skvělá máma ale, abych neodbočoval. Mává a sama pak kočárem vjíždí rovnou do tramvaje. Je to ta nízkopodlažní. A představte si, ještě nejsme uvnitř a dveře se zavírají. Hrozivě svírají boudičku a tak blízko u mé hlavy. A já se bojím. Kouknu na mámu. Tváří se vyděšeně. Mami! Začnu pořádně křičet o pomoc. Máma bouchá do tramvaje. Už se rozjíždí. Pak zase zastavuje. Uff. To už je skoro tak hrozný, jako když jsme vystupovali z toho autobusu. Na schodech nás taky přiskříply dveře. Málem jsem vypadl na zem. A já chtěl mluvit o cestování. Jak ho mám rád. A najednou se mi už vůbec nechce. Je mi nějak do breku

8 Hurá! Je tu zase čas vánočních večírků Upravit make-up, přelakovat vlasy, poslední pohled do zrcadla. Fajn, může se vyrazit. Klapot podpatků se rozléhá chodbou. Je třeba přitáhnout kabát pevně k tělu. Brr, to je zima. Proč je ta sukně tak krátká. Měla jsem si vzít raději kozačky a do tašky boty na přezutí. V těch lodičkách zmrznu. Nechtělo se mi s igelitkou tahat. Teď to mám. A to ještě nejsem ani před domem. Na rohu čeká auto s kolegy. Přebíhám ulici a klepající se zimou nasedám. Můžeme, zadrkotám zuby a křečovitě se usměji. Vydechnu páru a ještě víc se balím do kabátu. Doba vánočních večírků nastala. Koukám z okýnka a jen napůl poslouchám bujarý hovor. Vybavují se vzpomínky na loňský rok a tehdejší předvánoční veselí. Některé obrazy vystupují jasně, jiné jsou haleny do oparu hojně vydechovaného alkoholu. Jsem zvědavá, jak to zase dopadne. Těším se a zároveň jsem mírně nervózní. Konečně na místě. Vystupujeme rozjařeně z auta. Snažím se nevnímat zkoumavé pohledy kolem postávajících. No ano, málem bych zapomněla. Je to přece i módní přehlídka. Musím se nechat zhodnotit, pomluvit, jen výjimečně pochválit. Daň ženských kolektivů. Nahodím povinný úsměv a vyrážím za zábavou. Na oficiální začátek se čeká přes hodinu. Obhlížím prostor. Překvapivě není tak anonymní jako vloni. Přátelské útulné prostředí vybízí k uvolněnější zábavě. Promlouvá sám velký šéf. Zhodnotí práci, pochválí ty úspěšné, velkoryse vynechá neúspěšné. Pak dává pokyn a odstartuje všeobecné veselí. Slavnostně otevře bufety. Nájezd na švédské stoly je zahanbující. Oni se tam opravdu tlačí! Okamžitě se tvoří fronty, všude je strkanice. Nejhorší je to u masa, kde obsluhuje vykulený mladičký číšník. To je praxe chlapče, viď. Tváře jsou napjaté, nelítostné. Uhni, já tady byl dřív, jde v nich zřetelně číst. Ó, národe český. To přece není třeba. Jen pár nás zůstává osamoceně přihlížet bokem se sklenkou v ruce. Raději se otáčím. Prohlížím tombolu, pročítám nápojový lístek. Po delší době, kdy i ten poslední v řadě za kus žvance zdarma konečně dostal co chtěl, přistupuji k dokonale vyluxovaným stolům. Kmitající číšníci je

9 rychle doplňují. Kroutím hlavou a musím se smát. Kapela je skvělá. Nenechá nikoho sedět na místě. Soutěž o nejlepší taneční výkon je evidentně motivující. S přibývajícím časem začíná být i pouhým okem laika viditelný efekt hojně konzumovaného alkoholu. Na tanečním parketu se čím dál častěji objevují malátně se vlnící kolegové. A máme tu další nájezdy na švédské stoly. Čerstvé maso je navezeno! Salvy opileckého smíchu se ozývají z nejrůznějších stran. Dámy sundávají lodičky a tančí bosky. Tváře jsou zalité ruměnci. Saka se věší na opěradla, kravaty odhazují, košile rozepínají. Tvoří se skupinky, stejně jako páry schovávající se v temných koutech. Máme první odpadlíky spící s hlavou vyvrácenou nazad a pusou dokořán. Kdosi vše dokumentuje na kameru a fotí. O půlnoci se losuje tombola. Dětinské nadšení z výher je doprovázeno špatně skrývanou závistí neúspěšných. První hysterické slzy. V práci vždy strohá přísně působící šéfka finančního rozpouští vlasy a za zlomyslného povzbuzování svých podřízených vylézá na stůl a tančí. Asistentka nejvyššího roznáší drby. Zástupce šéfa marketingu svádí novou referentku. Je čas jít. Právě spatřené z hlavy rychle vypudit. A magické kouzlo času adventního v sobě zase naladit

10 Pod tvrdou slupkou bývá to nejjemnější jádro Ta hádavá ženská se zmalovaným obličejem jí skutečně pila krev. Stála ve frontě zrovna před ní. Pořádně nevěděla, co vlastně chce a peskovala všechny kolem. Dokonalý dramatický divadelní výstup. Byla neuvěřitelně ironická a zlá, až z toho bylo Valerii úzko. Když si pak Valerie doma hověla v křesle zabalená do deky a popíjela voňavý čaj, začínala vše vidět jinak. Vzpomněla si, kolikrát už zjistila, že ti největší škarohlídi jsou uvnitř právě těmi nejzranitelnějšími. Že svým chováním zkouší zahnat vlastní strachy, nebo je aspoň přeřvat. Uvědomila si, že kdykoliv necítila sympatie k přísným a strohým lidem, pokud pak měla šanci je poznat, byli to ti nejlaskavější, které kdy potkala. Jen se pod tu tvrdou slupku dostat. Třeba její všemi obávaný šéf. Měl takovou autoritu vybudovanou na strachu, že vždy, když měl přijít, všichni kmitali a zavládlo napjaté ticho. Ruce se třásly, dopovalo se kávou. Byl to obávaný člověk a Valérie ho neměla ráda za to, že vzbuzoval v druhých právě tyto emoce. A že se nikdy nesmál. Že tón jeho hlasu byl za každé situace neměnný. Že když mu nesla kávu, ani se na ni nepodíval. Ta nelidskost ji rozčilovala a popouzela. Až do dne, kdy nepřišel do kanceláře. Byl vždy přesný a žádnou schůzku nikdy nezmeškal. Snažila se mu dovolat, ale měl vypnutý mobil. Nechávala mu vzkazy. Nic. Po několika hodinách se o něj začala bát. Překvapilo ji to. Ten den šéf už nepřišel. V práci se neukázal přes měsíc. Vedení ho bez vysvětlení nahradilo jeho zástupcem na dobu dočasnou. Šuškalo se ledacos. Atmosféra se uvolnila. Pracovní výkonnost poklesla. Chyběla jeho pevná ruka. A pak jednoho dne přišel. Nepoznali ho. Nic z dřívějšího výrazu tváře už tam nebylo. Byl celý jakýsi šedivý, neuvěřitelně zestárlý, posmutnělý. Nedíval se lidem do očí jako dřív, nemluvil zvučně. Paradoxně jim ten dřívější zatracovaný chyběl. Až za mnoho týdnů se Valerie dozvěděla pravdu. Zrovna na vánočním večírku. Seděl tam sám, popíjel a koukal do prázdna. Když si k němu přisedla, začal vyprávět. Dozvěděla se, že se staral o svoji nemocnou manželku. Mnoho let a bez vyhlídky na zlepšení jejího stavu. Že nevěřil, jak bolet může i tak strašně dlouho očekávaná ztráta. I když se s tím snažil bojovat a nedovolil,

11 aby někdo poznal, jaké trápení má, stejně ho to semlelo. Její definitivní odchod nemůže přijmout. A Valerie nevěděla, co říct. Bylo jí ho strašně líto. Napila se čaje a usmála se. Její šéf už není ani ten tvrdý strohý nekompromisní velitel, ani ten zlomený člověk, který si myslí, že už nemůže znovu vstát. Odešel z vedoucího postu, založil malou firmu, seznámil se s ženou, se kterou má mnoho společného. Už není třeba se schovávat do strohosti a příkazů. Už se může smát i smutnit. Valerie dumá, kolik lidí maskuje svoji citlivost za jízlivá slova, zlost, přísnost i vulgárnost. Ví, že ta hádavá a ukřičená pokladní nedokáže unést bolest zkrachovalého manželství. Že nemluvná sousedka, která nikdy nikoho nezdraví a škaredě kouká, se neumí vyrovnat se ztrátou matky. Že ten sprostý smradlavý chlap, co postává na rohu a vykřikuje, nemůže za to, že vyrůstal po dětských domovech a nedokázal se zvednout a jít dál. Valerie ví, že všichni jsme se narodili jako nepopsaný čistý list. A že může dojít i na tu tvrdou slupku, která pomůže přežít

12 Červená, oranžová, zelená a... nejedem! obchodě jsem se snažila bez nejmenšího zaváhání zaplatit nákup V kartičkou zdravotní pojišťovny. Vůbec jsem se nepozastavila nad tím, proč na mě manžel vehementně gestikuluje. Naopak jsem se divila, co ta prodavačka s tou kartou dělá, když ji zmateně otáčela v ruce, hledajíc čip, nebo aspoň magnetický proužek. Rozpačitě mi kartu vracela a vtom mi to došlo. Nejdřív jsem se lekla, pak omlouvala. Svátky mě evidentně přemohly. Únava nečekaně dolehla. Přilepila se na záda, chytila kolem krku a celou svou vahou se pověsila. Manžel naznal, že bych se měla mezi svátky přeladit. Odjet pryč z města na venkov za rodiči. Že on se na těch pár dní auta klidně vzdá. A já vydechnu. Špatný nápad to nebyl, ale. Je tam jedno ale, které mě vždy od podobných nápadů zrazuje. A to auto. Strašně nerada řídím ve městě. Zvlášť když mám za zády dítě. Nejsem řidič suverén a lehce mě jiní piráti silnic dostanou pod tlak, a já pak řídím stylem, který manžel komentuje u druhých podobně jedoucích vozů: To musí řídit ženská! Nakonec mě přesvědčil. Asi, že už nezbylo sil na odpor. Naložila jsem syna a vyrazila. Doufala jsem, že mezi svátky budou silnice vymetené. Že ti, co se vydávají na návštěvy, už na místa dorazili. No, nebylo to tak. Ten provoz! Před každou křižovatkou dlouhé fronty čekajících aut. Posunovala jsem se pomalu v koloně kupředu a dumala, kudy se tomu vyhnout. Zdárně jsem zdolala dvě křižovatky, a dokonce i chvíli jela bez zastavení. Ale když jsem se blížila k další, přituhlo. Už z dálky bylo evidentní, že je ucpaná. Byl vidět semafor a já nechápala, že když je zelená, tak se kolona vůbec nehne. Buď se tam něco stalo, nebo nevím. Po nekonečných minutách jsem se pohnula o metr. Další minuty, další metr. Syn začal rozčileně pokřikovat: Edééém (jedem) a jal se troubit na svůj vlastní volant. Tak to byl zvuk, který jsem právě teď potřebovala. Měla jsem co dělat při každém rozjezdu, aby mi to nezdechlo, a ten pištivý klakson vážně nepomáhal. Za neustálého edééém a tutůůů a jiných příšerných zvuků, co ta hračka uměla, jsem se pomalu blížila na dohled ucpané křižovatky. A konečně jsem viděla, proč se nedá projet. Kdykoli komukoli blikla zelená, řidiči bez rozmyslu najeli do křižovatky, i když bylo evidentní, že v ní zůstanou trčet. Do toho se cpali frajeři, kteří si půjčili odbočovací pruh na to,aby předjeli kolonu. Do

13 té se pak nemohli nacpat, protože auta se prostě nepohnula. A tak stáli na kolejích a blokovali tramvaje. Odevzdaně jsem seděla a snažila se rozptýlit rozladěné dítko. Občas se někomu podařilo prokličkovat, ale většinou se tam hned nacpal nějaký chytrák z odbočovacího pruhu, který jel ovšem rovně, a zase jsme byli tam, kde předtím. Takže na jednom fleku. Mrkla jsem do zpětného zrcátka. Řidič za mnou se vehementně šťáral v nose. Jak šarmantní. Ten přede mnou zase rozhazoval rukama a troubil. Nevím, proč. A ten vedle? Zase prst v nose. No tak, pánové! Konečně se odkudsi zjevil policajt a nedovolil v jednom směru najíždět do křižovatky. Myslela jsem na to, že všichni ti neurvalci za volantem, kteří se cpali, kam nemají, kteří najížděli bez rozmyslu do už ucpané křižovatky, i ti, kteří hulákali, nadávali a zbytečně troubili, i ti neúnavně se vrtající v nose, že to všechno byli chlapi. Bez výjimky. A že prý je to o nás, ženách. Pche!

14 A že když brambůrky, tak celej pytlík! Když si Katka nešťastně zlámala nohu, a to hned na několikrát, a po nekonečném čase v nemocnici byla propuštěná do domácího léčení, nevěděla vůbec, co s časem. Byla zvyklá na rychlé životní tempo, na neustálé aktivity navazující jedna na druhou. Neuměla odpočívat lenošným způsobem. Teď nemohla nic. Na nohu měla zakázáno stoupnout. I kdyby na ni stoupnout chtěla, nemohla. Pořád tak bolela. Nezbylo nic jiného, než se lenošení oddat. Aspoň si přečte všechny knihy, co kdy chtěla. Prolistuje ženské časopisy, které jí nosí návštěvy. Aspoň si udělá přehled. Po pár dnech má oči z neustálého čtení unavené a nateklé. A čím dál hůř se soustředí. Hlava bolí. Nedá se nic dělat. Dojde na nejhorší. Aspoň pro ni. Na televizi. Je odpůrcem vysedávání před televizí, ale teď to zkusí. Neubíhající čas potřebuje nějak překlenout. A zatracovaná televize skutečně zabírá. Katka se nemusí nijak zvlášť soustředit, čas krásně plyne. Vypůjčí si filmy, které propásla v kině. Kamarádi dodají seriály. Najednou má den málo hodin. Začíná ponocovat, aby viděla konce všech těch příběhů. Ale. Čím víc toho vidí, tím hůř se cítí. Jako žena. Ten imaginární svět funguje nějak úplně jinak. A tak nějak sám. Neb všechny ty hrdinky (i hrdinové) mají pořád perfektní účesy a bezchybná líčení. Krásnou pleť bez nejmenší vady. A zářivě bílé zuby. Vyjma zvláštních alternativních snímků chodí ty vše zvládající ženy spát nalíčené a při probouzení v jemných hedvábných košilkách jsou roztomilé a krásné. Když už se náhodou odličují, stírají nasucho tamponem líčka, jen tak jemně, a pak na to centimetrové místo vtírají kapičku krému. Taky se hodně dlouho před zrcadlem kartáčují. A nedělá jim nejmenší problém se hned po ránu vášnivě líbat. Jo, tak to by Katka chtěla vidět, takhle po ránu! A jak všechny zvládají domácnost a k tomu spousty společenských akcí. A jsou pořád tak dychtivé po sexu. I se třemi hyperaktivními dětmi za zády a po dni, kdy skládání vagonu uhlí je proti tomu všemu parádička. A co teprve jídlo. Katka je z toho úplně frustrovaná. Jak všechny přežvykují jedno miniaturní sousto minimálně deset minut. Uďobnou na večírku brambůrku a ještě za hodinu ji pořád mají v ústech a pořád

15 zpracovávají. Taky takové sousto, že! A Katka jen dumá, proč se neodráží ve všech těch zaručeně životních příbězích skutečný život. Že chtějí lidé vidět pěkné uhlazené perfektní hrdiny? Katka si to nemyslí. Jak by každou normální ženskou potěšilo, že to, co prožívá ona, tak mají i ostatní. Že po ránu je tak nateklá, zarudlá a rozcuchaná. Že kdyby se večer neodlíčila, tak má pleť samej pupen a ušmudlané povlečení. A když se odlíčí a nakrémuje, tak je její tvář lesklá a mastná. Že ráno se nikdy s přítelem nelíbají, protože to prostě s tou chutí prázdného žaludku v puse nejde. Že nejlíp se jí spí v pohodlném triku, protože v hedvábné noční košilce se nemůže ani otočit, aniž by jí z ní nevyjelo prso a krajka se nezařízla bolestivě do ramene. Že rohlík, ano rohlík, který hrdinky ani neznají, tak ten sní natřikrát. A ano, má vždy pusu nacpanou jako křeček a drobečky na prsou. A že když brambůrky, tak celej pytlík! A že make-up, byť ráno perfektní, je za pár hodin lesklý, řasy se lepí a stíny rozmazávají. A je třeba ho upravovat. A ne že ne! A že doteď neměla vůbec potřebu přemýšlet o tom, jestli je dostatečně ženská. Dokud nezapnula televizi

16 Pořádný pokec aneb ozdravná síla trapných historek Pořádáme pravidelné dámské sedánky. Je třeba svět probrat z ryze ženského pohledu. Podělit se o všechny starosti. S dětmi, s mužskými, s prací. Prostě život sám. Sejdeme se v restauraci, dáme si dobrou večeři, kterou nemusíme vařit, a donesou ji až pod nos. Prosté, ale vzácné. Popíjíme vínko, svěřujeme se a je nám dobře. Na přetřes přijdou všechna trápení a křivdy. Víno se příjemně rozlévá v žilách. Nesměle se svěřujeme se sny a tužbami. Mluvíme o smutku a bolesti. A s dalším vínem se i ty rozplynou a přichází uvolňující smích. Dokážeme se smát i těm trápením a křivdám. Povídáme o ničem a přitom o všem. Na jedné z dámských jízd došlo na téma situací, které jako ženy opravdu nemusíme. Kdy si připadáme, nebo jsme si připadaly, trapně a hloupě. Třeba Iva byla zrovna u kadeřníka. Odevzdaně konstatuje, jak tam nesnáší chodit. Celé dvě hodiny sedět před obrovitánským zrcadlem a koukat se na sebe ani ne z půlmetrové vzdálenosti. Má čas najít každý nedostatek, naplácaná barva na hlavě jí taky na elegantním vzhledu nepřidá. Přes průhledný igelit vidí špek na břiše, který se nejvíc ukáže právě vsedě. Jak ona to nesnáší. Jana zase vykládá o zubech. Musela jít na vysekávání nikdy nevyrostlých osmiček, které, mršky jedny, razily si cestu zcela jiným směrem než měly a působily velké bolesti. Jana se bála. Zvlášť když byla poslána na chirurgii a operační sál. Myslela, že sedne do zubařského křesla a hotovo. A ono ne. Musela do spodního prádla, přes něj dostala fešáckou zástěru. Na hlavu ještě víc šik plátěnou čepku. Když doklopýtala v gumových obřích botách na sál, chirurg byl tak sexy chlap, že úplně zapomněla na strach. Jediné, na co mohla myslet, bylo, jak šíleně teď zrovna vypadá. A když pak ležela při zákroku s pusou neesteticky dokořán a lékař byl neuvěřitelně blízko, byla šťastná, že jí zakryli oči. Cítila se trapně a snažila se nepředstavovat si, jaký pohled se skýtá chirurgovi. No, poslintaný zcela jistě. Janě byly zuby tehdy vysekány zcela bezbolestně, jak paf z doktora a celé té situace byla. Tomu tedy říkám skutečně účinné umrtvení!

17 Zuzana povídala o svém gynekologovi. O tom, že jí byl přidělen, když ten její původní odešel. A že kdyby tušila, jak je šarmantní, nikdy k němu nešla. Zvlášť s takovou svízelí, jako je naléhavá kvasinková infekce. Ten chlap s ní vesele diskutoval na téma svědění, zatímco ona byla nedůstojně odhalená na gynekologickém mučidle a to v poloze, kdy opravdu neměla chuť se bavit o čemkoli. Lékař, sedící na nízké stoličce přímo mezi jejíma nohama, s hlavou tak blízko, stále vesele vtipkuje a ona chce umřít. V duchu řve vzteky nad všemi přiblblými seriály a filmy, kde jsou hrdinky při gynekologických vyšetřeních zakryté až po kotníky a doktor má jen decentně ruce pod plachtou, a to aspoň z metrové vzdálenosti. Pak přišel na přetřes ještě těžší kalibr. Hemeroidy. Renata nám vykládala, že to bychom tedy nechtěly zažít tu potupu, když musela o víkendu na pohotovost s šílenou bolestí a nemožností ani sedět a chodit, právě kvůli zahanbujícím hemeroidům. A že nám ani nemůže dopodrobna popsat, jak se cítila na všech čtyřech, s vystrčenou zadnicí do prostoru v přítomnosti pohotovostního lékaře a sestry. To prostě nejde vylíčit. Uf. Díky za dámské dýchánky. Díky za přítelkyně. Za možnost sdílet. Vědět, že ať už v čemkoli, tak v tom nejsem sama. S trapností i bez ní

18 Skočit. A nechat své starosti a trápení v mracích Dostala jsem od manžela poukaz na seskok padákem. Oplátkou za to, že jsem mu ho také věnovala. Prý je pravda, že co s nadšením dáváme, to bychom si přáli. Hm. Já o seskoku pro sebe neuvažovala. A ejhle, bylo to tu. Nemohla jsem couvnout, když jsem poukaz sama dávala se širokým úsměvem a ledabylým mávnutím zlehčovala obavy. Teď jsem to měla. Prošla jsem tedy fázemi těšení se, napětí, po záchvaty strachu až do onoho dne. Skákali jsme v Prostějově a v autě napjatě mlčeli. Když konečně bylo vidět letiště a právě přistávající parašutisty, polilo mě horko. Nadšená atmosféra místa a především záplava oranžové barvy kolem, to mě uklidnilo. Co však dokázalo umrtvit mé rozbrnkané nervy dokonale, bylo čekání. Počasí poručit nejde. Konkrétně větru. Čekali jsme nekonečné tři hodiny. Za tu dobu jsem otupěla a myšlenku na smrt rozplácnutím se na letištní ploše, jsem přijala smířeně. Díky zpoždění ale byli povoláni k seskokům všichni, kteří mohli řídit tandem. I sám majitel společnosti. To byl mužský! Charismatický, větrem ošlehaný, opálený, s lišáckým úsměvem. Ten typ, před kterým téměř každá žena znervózní a běžný muž se drží v pozadí, aby nemohl být srovnáván. A právě on byl přidělen na můj seskok. Nevěděla jsem kdo to je. Že mám čest s tím nejzkušenějším z nejzkušenějších. Viděla jsem jen chlapa, po kterém pomrkávají všechny ženy na letišti. A najednou jsem si uvědomovala, že mu budu sedět na klíně, že jsem po porodu ještě neshodila nadbytečná kila, že v té kombinéze budu vypadat děsně. No, aspoň už jsem nemyslela na to, že budu muset vyskočit z letadla, padat k zemi a věřit cizímu chlápkovi, že ten padák otevře. Mrkla jsem na manžela. Měl co dělat sám s faktem, že poletí vzduchem na břiše mladého kluka a že mu bude muset na tom klíně sedět taky. Už v kombinéze, připomínající odulého tučňáka, jsem mlčky kráčela vedle svého tandemisty a přemýšlela, kam se poděla má pohotová výřečnost. Šla jsem tiše paralyzovaná jakousi vlastní nedostatečností. Instruktor se na rozdíl jiných, již připravených, oblékal do kombinézy a popruhů za pochodu, padák přitom ledabyle třímal v ruce a já myslela, že omdlím. Co to je za člověka? A na nohou má páskové letní boty! Bože,

19 to se smí? Je toto pevná uzavřená obuv? S kým to proboha skáču? To nemůžu přežít. A on se za rachotu startujícího letadla soukal klidně do kalhot. Ve vzduchu jsem odevzdaně čekala na smrt a ani se nesnažila vtipně zapůsobit. Když už jsem mu pak seděla na klíně, vůbec jsem se necítila trapně. Už jsem jen chtěla skočit. Ve dveřích jsem koukala vytřeštěně na zem prosvítající mezi mraky. A pak jsem zažila jeden z nejnádhernějších momentů v životě. Nejde slovy vystihnout. Stačí jen říct, že jsem si těmi mraky doletěla až k sobě samé. Že jsem si tam odžila tolik bolesti a starostí. Že jsem pocítila velkou úlevu a bezstarostnost. Že jsem našla cestu k vlastnímu potenciálu. Že jsem překonala nejeden zlomový bod. Že z toho zážitku jde čerpat donekonečna radost, protože vám ho už nikdy nikdo nevezme. A že jsem v těch oblacích byla úplně šťastná. A to není vůbec málo. A jako bonus jsem se snášela k zemi v náručí šarmantního profíka, který si mohl dovolit skákat s téměř bosýma nohama a lehce ironickým úsměvem

20 Jak Aneta hledala práci aneb Šaškování na pohovoru Aneta hledala práci. Čerstvě promovaná, bez praxe a známostí. Pokorně absolvovala četné pohovory a byla odmítána. Seděla naproti mně a zoufale se svěřovala, jak už toho má dost. Ví o sobě, že je neprůbojná a nevýrazná, ale to přece neznamená, že není schopná. Je už alergická na všechny osobní otázky. Připadá si jako na pranýři. S každým dalším pohovorem je jen víc znechucená a ztrácí motivaci. Nalévám jí víno a snažím se rozveselit. Vím, jak si vše bere příliš osobně. Aneta je pracant a poctivec. Je loajální a zodpovědná. A chytrá. Pro mě je snovou vidinou každého zaměstnavatele. Proč ne pro jiné? O dvě hodiny později už je Aneta veselá. Díky vínu. Se smíchem vypráví o posledním pohovoru. Na místě čekalo jedenáct dalších uchazeček. Všechny je odvedli do místnosti upravené jako třída. Zasedaly poslušně do lavic. Přišla je přivítat mladá dívka a s ní křečovitě se culící muž. Představila ho jako firemního psychologa, který je provede celým řízením. Odešla a podivín začal trhavými gesty opisovat, co se bude dít. A že to nezabere víc než tři hodiny. Těkal očima zběsile kolem. Aneta se zhrozila. Za dvě hodiny měla jiný pohovor. Nesměle se zeptala, jestli je možné si domluvit jiný termín. Bylo jí řečeno, že to bude chvilka. Kluk se rázně otočil a umělý úsměv se změnil ve výhružný škleb. Příkře jí odpověděl, že ne. Všem přece bylo řečeno, jak složité a časově náročné zdejší výběrové řízení je. Pohrdavě si ji měřil. Už nic neřekla a odvrátila tvář. On na ni ještě chvíli významně hleděl, pak dramaticky vydechl a ve vteřině si zasadil zpět do tváře svůj křečovitý úsměv. Aneta odevzdaně vyplňovala všechny testy. Neměla s nimi nejmenší problém a končila vždy dřív, než ostatní potící se kandidátky. Seděla pak a koukala z okna. Snažila se nevnímat pohled podivína, který na ni vrhal. Nevydržel to a přišel k ní. Divil se, že už má hotovo. Vzal si papíry a nasupeně si je prohlížel. Cukalo mu v koutku oka. Všimla si, že má každou ponožku jinou. A pořád lehce podupával nohou. V dalším kole po nich chtěl, aby pracovaly společně. A dokázaly ho nadchnout motivační prezentací. Nutil je nadšeně běhat kolem tabule, mávat nepřirozeně rukama, žoviálně tlachat a afektovaně se pitvořit. Aneta stála a nevěřícně koukala. Ty holky se tam ztrapňovaly před

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE VAŠE PRVNÍ LOUČENÍ Pokud jste se rozhodli, že nastal čas, aby Vaše dítě začalo objevovat nový svět a kamarády ve školce, potom si o tom s dítětem povídejte. Vysvětlete mu, že ve

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety

Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety Ve středu 20. listopadu 2013 navštívili žáci čtvrté až deváté třídy jesenické divadlo. Divadelní představení Trapas nepřežiju aneb Ten řízek nezvedej v podání

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Podpora samostatného bydlení

Podpora samostatného bydlení Život s podporou Podpora samostatného bydlení Každý člověk má mít možnost žít život podle svých představ Bydlet tam kde chce a s tím, koho si vybral a je mu s ním dobře Co je služba Podpora samostatného

Více

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba

Více

Znáte tyto údaje o vodě? Přečtěte si text. Označte, co je/není pravda.

Znáte tyto údaje o vodě? Přečtěte si text. Označte, co je/není pravda. Znáte tyto údaje o vodě? Přečtěte si text. Označte, co je/není pravda. 157/3 Víte, že... 20 až 50 litrů je minimální množství vody, kterou člověk denně potřebuje pro své základní životní potřeby?... 575

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se.

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se. Kapitola 1 Nesnášíte učení? STOP Určitě valná část z vás, která otevřela tuto knihu, se potýká s problém jak se lépe učit. Sedíte nad knížkou hodiny, ale do hlavy nenacpete nic. Díváte se na písmenka,

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Nemáte Žádné Reference?

Nemáte Žádné Reference? Nemáte Žádné Reference? Pak mám pro vás dobrou zprávu. Každý začíná s tím, že žádné nemá. Všichni ale musíme odněkud začít. Z vlastní zkušenosti se mi nesčetněkrát potvrdilo, že když umístíte reference,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA NA ÚROVNI A1 PODLE SERR PRO TRVALÝ POBYT V ČR (MODELOVÁ VERZE) 1 ČÁST I: Čtení s porozuměním Úloha 1: Čtěte a pracujte s texty. Řešte úlohy 1-7. Je to pravda (ano), nebo není to

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad!

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad! Chór modlitby Libor se vrací ze školy domů kvůli fotografickému kroužku později než obvykle. A k tomu ještě pomaleji než včera, kdy měl v žákovské knížce poznámku. Dnes ho tíží třídní důtka. Rodiče se

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství, které si pamatujete až do dnes. Stačí popisovat základní události a roky

Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství, které si pamatujete až do dnes. Stačí popisovat základní události a roky Vstupní zpráva Jméno: xyz Datum od:.. Zprávu odešlete na kalina@mujkouc.cz Více informací na www.mujvztah.cz www.mamdepku.cz Životní příběh Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství,

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

5 důležitých bodů pro změnu vašeho života

5 důležitých bodů pro změnu vašeho života 5 důležitých bodů pro změnu vašeho života 1 1. Naučte se být sami sebou a sami se sebou V dnešní době není vůbec jednoduché být sám sebou a zůstat přirozený a harmonický, prostě takový, jakého nás příroda

Více

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I Z M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U Pro časopis ZÁMEČEK foto, text: František Miker, Lukáš Pěkný, Aleš Dvořák Mukačevo Ukrajina, dne 2. 7.

Více

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku Pierre Franckh 21 způsobů, jak najít lásku Důležité upozornění: Rady uveřejněné v této knížce byly autorem a nakladatelstvím pečlivě zpracovány a prověřeny, nemůže však za ně být převzata jakákoliv záruka.

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

JE TO V RODINĚ. Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno. je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje.

JE TO V RODINĚ. Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno. je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje. ARCHISS WESTERGARLD JE TO V RODINĚ Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje. Zrovna když mám Novillu trénovat, tak si ji musí nechat

Více

Kapitola první: Neobvyklý případ

Kapitola první: Neobvyklý případ Kapitola první: Neobvyklý případ Jmenuji se Adrian Les a už více než 12 let jsem soukromý detektiv. Za tu dobu jsem se stal dosti uznávaným a nouzi o práci jsem opravdu neměl. Ve spolupráci s policií jsem

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku

Více

Bylo nás tam osm. Všechny si je pamatuju. Prý sourozence. Ale to. jsem tenkrát vůbec ještě netušil. Tma tam byla. Jenže nevěděli

Bylo nás tam osm. Všechny si je pamatuju. Prý sourozence. Ale to. jsem tenkrát vůbec ještě netušil. Tma tam byla. Jenže nevěděli Bylo nás tam osm. Všechny si je pamatuju. Prý sourozence. Ale to jsem tenkrát vůbec ještě netušil. Tma tam byla. Jenže nevěděli jsme, že existuje světlo, takže nám temno vůbec nevadilo. Plava- li jsme

Více

BRUSLENÍ NA MILEVSKÉM STADIONU

BRUSLENÍ NA MILEVSKÉM STADIONU MAŠKARNÍ REJ Jihočeský folklórní soubor Kovářovan ve spolupráci základní školy Kovářov s dětským folklórním souborem Kovářovánek již tradičně uspořádal MAŠKARNÍ REJ. S tombolou letošního jedenáctého reje

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci

Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci 1. Chodí Vaše dítě do MŠ: a) velmi rádo 7x b) rádo 7x c) nerado 1x d) nevím Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci 2. O dění v MŠ s Vámi dítě hovoří: a) každý den 10x b) občas 5x 3. MŠ

Více

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Slavnostní zahájení 3.9. Jičín město pohádky Růžovo-oranžový den Krakonošův trojboj 13.9. Jičín - město pohádky Na tento

Více

Asi to takhle doopravdy vypadalo, šedý nevýrazný snímek, ve kterém je ale ukryta velmi pěkná fotografie.

Asi to takhle doopravdy vypadalo, šedý nevýrazný snímek, ve kterém je ale ukryta velmi pěkná fotografie. Dobrý den, dovolil jsem si vybrat malý vzorek vašich fotografií a ukázat vám na nich několik chyb, kterých se při fotografování a následné úpravě dopouštíte. Fotografie jsou doopravdy vybrané zcela náhodně,

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Osnova, nadpis. Osnova, nadpis

Osnova, nadpis. Osnova, nadpis Šablona č. II, sada č. 2 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Český jazyk a literatura Komunikační a slohová Osnova, nadpis Tvoření osnovy a nadpisů Ročník 4. Anotace Tento pracovní list

Více

Trutnodráček březen 2015

Trutnodráček březen 2015 Trutnodráček březen 2015 MÍŠA OSLAVIL JEDENÁCTÉ NAROZENINY Jedenácté narozeniny jsme oslavili dortem, písničkou a milými dárečky. Přejeme Míšovi vše nejlepší do života, především pak stálou vnitřní radost.

Více

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,

Více

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat příběh, který určitě není ojedinělý, ale na české poměry

Více

Rekvizity: - papír formátu A4 s textem - make-up a špinavé oblečení pro Glumy

Rekvizity: - papír formátu A4 s textem - make-up a špinavé oblečení pro Glumy PRODUKČNÍ SCÉNÁŘ název: téma: Prahneme po filmu Reklama na Filmový festival Fakulty informatiky autoři: Jakub Bohoš (422419), Adéla Králová (415324), Jana Ludvíková (359191), Jakub Špiřík (359725) Lokace:

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/02 Voda a její proměny Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více