Jiří Dolejš. Levice mezi minulostí a budoucností

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Jiří Dolejš. Levice mezi minulostí a budoucností"

Transkript

1 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností 2010

2 1 Kapitola I.: ZA NEDOGMATICKÉ POJETÍ POLITIKY JAKO ZÁŽITEK NOVÉ NADĚJE Copyright Jiří Dolejš Layout SELA ISBN XXX-XX-XXXXXX-X-X Minulé 20. století bylo stoletím historického pokusu naplnit ideály levice v praxi. Komunistické i socialistické strany se dostávaly k moci a mohly ukázat, jak dokáží měnit starý podlý svět. Nezralost tohoto pokusu a nakumulované chyby vedly v tomto století nakonec ke ztrátě iniciativy, inovační dynamiky a k oslabování důvěry, kterou levice měla. Ve východní Evropě byl původní emancipační ethos nahrazován autoritářským novotvarem bránícím historicky překonané paradigma. Lze hovořit o krizi levice jak tzv. reálně socialistického Východu, tak i kapitalistického Západu. Zhruba v 60. letech se proti tradiční levici začala utvářet kritická fronta, hledající cestu z této krize. Šlo o významný mezinárodní fenomén působící v podstatě dodnes od experimentů New Left až po socialismus s lidskou tváří. Ve štítu měla úctu k osobnímu rozměru prožitku lidské existence, silné antiautoritářství, další fundamentální emancipaci a radikální demokratismus. Začínala se postupně utkávat s novými problémy, jako je ekologické ohrožení, byrokratismus tradičního sociálního státu, sociální exkluze sociálních skupin spojených s industrialismem a zejména degenerace historického pokusu o socialismus v sovětském bloku. 3

3 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Rodící se nová levicová moderna ale nebyla schopná vytvořit odpovídající účinnou politickou strategii. Byla příliš vázána jak tradičními společenskými strukturami, tak i rozbíhavostí postmoderní reakce na určité ideové vyčerpání. Levicové aktivity nepodřazené monopolní moci komunistické strany byly systematicky potlačovány, což vedlo k tomu, že konec 80. let zaskočil levici nepřipravenou. Pro mnohé to byl značně znejisťující zážitek, který je od levicové orientace odklonil. Někteří se odvážili k skoku víry do inovativních politických koncepcí, druzí se snaží aktivismem dobývat terén oživlé občanské společnosti a jiní zase začali hledat v nové situaci kořeny své levicové autenticity. V každém případě se tehdy otevřely dveře do nové levicové budoucnosti, vznikla příležitost chopit se šancí na spoluutváření jiného světa. Myšlenky tradiční levice ztrácely punc věčnosti, ale bez toho pocitu dekadence à la atmosféra fin de siècle. Hledačství nového zase získalo svůj smysl i kouzlo. Pád monopolu na pravdu provázelo i uznání možnosti omylu a také toho, že kus pravdy mohou mít i ti druzí. Takové okamžiky se v historii objevují jen občas a jejich zážitek ovlivní generaci, která je do nich nejvíce vtažena. Pocit naděje a otevření, který zažijí, je provází po zbytek života. Přiznávám, že i pro mne byl konec 80. let silný osobní zážitek, který mne nasměroval na životní dráze a který samozřejmě nebude nikdy prost jistého subjektivního rozměru. Upozorňuji proto, že v této úvodní kapitole dám větší prostor vlastním vzpomínkám a emocím z té doby. Diskuse ve společenskovědní oblasti byly před rokem 1989 plné pouze oficiální argumentace, a to dokonce i v odborných časopisech. Pokud se vůbec vedly analytičtější debaty, tak jen na uzavřených fórech a neměly větší společenskou rezonanci. Pro člověka vážně se zajímajícího o řešení nakupených problémů ve společnosti to byl dost skličující stav. Naštěstí jsem se mohl hned v roce 1984 zapojit do nově zakládaného prognostického výzkumu. Tento cíl státního plánu základního výzkumu naplňoval federální Prognostický ústav ČSAV, Ústav prognózování pro Českou republiku a Kabinet prognóz pro Slovenskou republiku. Šlo o úkol, který ukazoval, že by mohl pomoci bořit krunýř stereotypů, kterých bylo ve společenskovědní oblasti, ale i v politice více než dost. Dodnes vzpomínám na toto období jako možná lidsky i profesně nejšťastnější. Ústav prognózování byl vytvářen zcela nově a směřovalo sem mnoho mladých lidí se zájmem o vědeckou dráhu. Pracovali zde i kvalitní odborníci, kteří byli před tím vyloučeni z KSČ či byli z jiných důvodů nepřijatelní na jiných pracovištích. Nastoupil sem i školitel mé diplomové práce a nabídku zde pracovat jsem rád přijal. Očekávala se zde práce s interdisciplinárním, syntetickým přístupem. To by i přístup, který mi byl vždy blízký. A samotná prognostika měla blízko k futurologii, která mne zajímala i jako vášnivého čtenáře sci-fi literatury. Bylo zde soustředěno množství inteligentních, skutečně vzdělaných osobností s nekonvenčním myšlením (některé z nich byly do doby přestavby na indexu). Pěstovala se zde na panující poměry i jistá svoboda diskusí. Až komicky pak působilo, když sem přišli školit lidé ze stranických institucí a nevěděli o těchto věcech ani zlomek toho, co ti školení. V ústavu jsme mohli čerpat i z četných zahraničních zdrojů, i když opožděně a nesystematicky. Příkře to kontrastovalo s každodenními poměry tehdejší společnosti tzv. reálsocialismu. Mimo půdu těchto uzavřených diskusí panovala podivná směs normalizačního konformismu a sílící konzumeristické orientace. Dnes je obviňována kapitalistická současnost z konzumu, ale zapomíná se, jak silně se toto u nás projevovalo už před rokem Samozřejmě v podmínkách nedostatkové ekonomiky a útěku od formalizovaných procedur tzv. angažovanosti do privátní sféry. Většina lidí hrála na veřejnosti své role, aby se vyhnula potížím, a v soukromí často nadávala na nedůvěryhodný režim, sháněla bony a listovala v katalozích Neckermanna či Quelle. Toto rozpoložení mezi obyvatelstvem potvrzovaly i neveřejné sociologické průzkumy z té doby. Tito lidé ztráceli pochopitelně chuť nést náklady překonání nahromaděných rozporů a rizik v rámci zachování socialistické orientace země. Přestali se identifikovat s historickou snahou o radikální přesah reality. Nástup Gorbačova v SSSR přinesl určitou naději, že se věci pohnou k lepšímu. V rámci tzv. glasnosti se najednou diskutovalo o dříve tabuizovaných tématech, ze SSSR přicházely filmy a literatura kritické vůči režimu. Rostl zájem o tiskoviny jako Sovětská literatura či Týdeník aktuality vydávaný APN. Tzv. perestrojka uvolnila zatuhlé poměry v sovětském bloku, ale časem se také ukázalo, že bohužel poskytla jen slabá východiska, jak dál. A také odhalila neschopnost tehdejších našich konzervativních předáků, kteří se perestrojkové oblevy právem obávali. Tehdy to ale pro mne byl impulz, abych kývl na členství v KSČ. Před tím jsem opakovaně na nabídky členství nereflektoval, a to i přes to, že jsem měl členy KSČ v rodině a sám byl jednoznačně levicově orientován. Zkušenost s konkrétními představiteli tehdejší KSČ, s kterými jsem se setkával, byla dost odpudivá, ale šance udělat i ze stranické politiky sílu nezbytné změny mne nakonec přesvědčila. Po dvouleté kandidátské lhůtě jsem byl přijat do KSČ v lednu Jedna věc byla zabývat se nějakým společenskovědním oborem profesně, být nezávislým odborníkem, a druhá věc byla pokusit se tyto znalosti promítnout i do smysluplné politické praxe. Upřímně řečeno tehdy jsem ani netušil, co všechno běžná politika obnáší a jak moc se ve své profesionální podobě liší od způsobu práce ve vědě. Na tomto místě si dovolím ocitovat sám sebe, z materiálu, který jsem tehdy připravil pro pracovní seminář mladých vědeckých pracovníků. Dnes řada fakt signalizuje, že prostor pro provedení účinné reformy je již nedostačující. Uspět v přestavbě tedy předpokládá vtisknout jí charakter komplexní revoluční přeměny socialistické společnosti. Nebo další ukázka: Komunistická strana tuto funkci řádně neplní a je otázkou 4 5

4 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky úspěšných změn uvnitř strany, zda se jí podaří se této úlohy opět zhostit, či bude nutné artikulovat požadavek vytvoření nového předvoje. A do třetice: Čím déle trvá snaha systému po zachování statu quo, tím více sílí stagnační procesy, až vzniká,past času, ve které se pokrok v jakési smyčce ztotožňuje s minulostí, a když systém tuto past nepřekoná skokem, tak vyústí v jeho zánik (citováno z Jiří Dolejš : Teorie a praxe přestavby, Ústav prognózování, Praha, listopad 1988). Byla v tom samozřejmě mladá krev a odvaha k otevřenému pojmenování toho, kde jsme cítili problém. Radikální úsilí o změnu vycházelo z toho, že první revoluce byly formačně nezralé, naplněné vysokou intenzitou třídního boje a nastolily jen velmi nedokonalou podobu nového systému prosycenou prvky starého. Mělo přijít couvnutí a zvládnutí získaného historického terénu (jakýsi nový thermidor) a teprve potom mohla přijít vyšší forma sociální revoluce, nejen v pokojnější atmosféře, ale také na jiné úrovni způsobu výroby, která by onen nezralý systém, pouze v hrubé stavbě (z klasiků známé jako werdende Form) vyspravila, dotvořila a už v daleko méně intenzivním konfliktu dotáhla do vyšší systémové alternativy (tj. gewordene Form). Samozřejmě že nás za takové náměty z diskuse nechválili, ale aspoň také už ani netrestali za to, čemu nerozuměli a co narušovalo zaběhlé zvyklosti. Tonoucí se stébla chytá a někteří i z té zatuhlé stranické struktury hledali nějaké vodítko. Když do ústavu za námi tehdy přišel emisar z ÚV KSČ, abychom ustavili expertní tým pro prognózu samotné KSČ, vznikl projekt KSČ Když jsme ale otevřeli myšlenku zrušit vedoucí úlohu KSČ v Ústavě ČSSR a zbavit stranu administrativně hospodářských funkcí, zájem příslušných míst o tuto expertizu ochladl. Další vývoj ale ukázal správnost úvahy, že levicová transformace společnosti měla charakter určité časově omezené šance a její oddalování a nakonec i pominutí zauzlilo všechny sociální i ekonomické procesy. Vedle perestrojky tu působila i určitá obleva mezi Západem a sovětským blokem. Tu v mezinárodním měřítku podpořil tzv. helsinský proces. V rámci mírové koexistence dvou systémů měl sovětský blok zájem zlepšit si na mezinárodní scéně image v oblasti lidských práv. Když u nás v listopadu 1988 vzniká nová opoziční iniciativa, Čs. helsinský výbor (věnující se dodržování lidských práv v ČSSR), je 10. prosince 1988, v Den lidských práv, povolena manifestace na Škroupově náměstí v Praze 3. Řada politických práv, po kterých se tam volalo, ale měla pro oficiální moc ještě stigma práv buržoazních. A tzv. Palchův týden v lednu 1989 měl jednoznačně represivní charakter. Od začátku jsem se přesvědčoval, že to ani v perestrojkové atmosféře nebude jednoduché. Demokratizace předpokládala především svobodný dialog. Opatrné diskuse na půdě někdejší KSČ byly ale i v podmínkách oficiální přestavby stále dost jalové. Někteří spatřovali v požadavcích na trh a demokracii až hystericky,úradek ďáblův. Na původně připravovaném řádném XVIII. sjezdu KSČ v roce 1991 se očekávaly určité podstatnější přestavbové změny, ale nebylo moc zřejmé jaké. Vedení KSČ bylo slabé a nejednotné. Jak mělo rozumět zítřku, když mělo až příliš pod kůží včerejšek? Důsledkem této atmosféry bylo dále se prohlubující znechucení, a to i u straníků. Podle výzkumů z června 1989 jen necelá polovina dotázaných členů KSČ uváděla, že by v případě možnosti nové volby znovu vstoupila do KSČ. Věcně komunikovat dokázala také Československá vědecko-technická společnost (ČSVTS), která měla své odbočky v průmyslových podnicích a jejímiž členy byli zejména vědci a odborníci. Mimochodem, v 80. letech byly vyhlášeny tzv. prognostické úterky, na kterých se v centru ČSVTS na Novotného lávce poměrně otevřeně diskutovala témata na jiných fórech nepředstavitelná. Pamatuji se, jak zejména inteligence citlivě vnímala absenci dialogu. 28. února 1989 proto vznikl Dopis vědeckých pracovníků L. Adamcovi vyjadřující zklamání z minima změn a nefungujícího dialogu (mezi signatáři této výzvy byli i členové KSČ). Volali po debatě, ale od KSČ se jim dostalo cejchu vnitřního nepřítele šikanovaného ze strany moci. Diskuse ve stranické organizaci Ústavu prognózování byly pro mne nakonec docela smutnou zkušeností. Na schůzích KSČ jakoby se ze svobydomilovných akademiků stávali normalizační roboti mluvící ve frázích jako z oficiálních stranických dokumentů. Když jsem na schůzi základní organizace chtěl probrat výše zmíněný dopis vědeckých pracovníků, skončilo to okamžitým ukončením debaty a následným vyšetřováním Státní bezpečností. I debaty na téma dokumentu Několik vět končily podobně. Taková atmosféra ostatní vědecké pracovníky od KSČ odpuzovala a ty, kteří již do KSČ z řady důvodů vstoupili, vedla k maximální opatrnosti a k soustředění se na taktickou formu změn. I po tolika letech mám v živé paměti, jak v srpnu 1989 navštívil studenty na chmelové brigádě tehdejší vedoucí tajemník MV KSČ a člen předsednictva ÚV KSČ Miroslav Štěpán a jak tam varoval před těmi, co si myslí, že vědí, jak může být v budoucnosti těžko. Musíme si dát pozor na prognostiky. Tihle rádoby vědci už vědí, jak bude za sto let, ale nechtějí se zapojit do toho, aby nám pomohli s naší odpovědností v nejbližších letech, hřímal tam Štěpán. Takhle se čtvrt roku před Listopadem chápalo heslo říkat mladým pravdu. Po dvaceti letech jsem měl pocit déjà vu, když Václav Klaus podobně vrchnostensky shazoval v debatách o ochraně klimatu klimatology a environmentalisty. V komunistických funkcionářích lidé viděli ne předvoj pokroku, ale společenství vyvolenců a loajálních kývalů, hlídajících si především své pozice, kterými se dostali nad strop svých kádrových možností. Viditelné znaky zaostávání a dějinné bezperspektivnosti od nich odvrátily masy i vlastní straníky. Část straníků ale přeci jen chtěla jít se změnami v KSČ dál. Vzpomínám si na diskusní stranické kluby U Hybernů či v Celetné ulici, vznikala také neformální debatní Společnost Bohumíra Šmerala, ale 6 7

5 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky až po Listopadu z těchto debat vzniklo Demokratické fórum komunistů. Hlas těchto diskusí ale nepronikl do stranického ústředí a vyvrcholilo to tím, že na demonstracích před ÚV KSČ a budovou Rudého práva 14. prosince 1989 bylo možné potkat řadu poctivých členů KSČ. Levice obecně tušila potřebu změny ještě před krachem předlistopadového režimu. Lepší alternativu nekapitalistické společnosti však neměla promyšlenou. Snahy otevřít diskusi politické levice mimo struktury KSČ se moc daleko také nedostaly. Na půdě legální Československé strany socialistické (ČSS) se například organizovalo DiFoSo (Diskusní fórum socialistů). Poměrně otevřeně se tam k problémům stavěli lektoři z ČSS jako například Stanislav Křeček či Jiří Vyvadil, chodili tam ale i lidé z ÚV KSČ či z VŠ politické. Svobodné slovo, tiskovina ČSS, bylo v tomto období odvážnější než Rudé právo či jiné tiskoviny, a to bez cenzorských zásahů. Ze strany levicové opozice vzniká Obroda (Klub za socialistickou přestavbu), navazující na obrodný proces z roku Kolegové, kteří v prognostickém ústavu byli členy Obrody, nás informovali, že jsou kontaktováni i z oficiálních míst. V rámci KSČ byl takovými jednáními pověřen vedoucí oddělení společenských organizací ÚV KSČ J. Bouchal. Před rokem 1989 nakonec tato nesmělá jednání údajně přímo zakázal generální tajemník Milouš Jakeš. Jednání se však nepohnula z místa ani po Listopadu 1989 a tento zdroj reformní identity se začal opět od KSČ vzdalovat. Klíčoví obrodáři v roce 1990 vpluli do struktur Občanského fóra a nakonec se jejich rozhodující část přimkla ke vznikající ČSSD, kde vyvažovala spíše centristické první horákovské vedení. Do obnovené ČSSD vplynula i Společnost pro studium demokratického socialismu, založená před rokem 1989 kolem bývalého ministra zahraničí Jiřího Hájka. S touto skupinou údajně navázal kontakt i představitel sociálně demokratického exilu prof. Radomír Luža, zajímající se o historický kompromis mezi reformními komunisty a sociálními demokraty. Mnohé by se asi vyvíjelo jinak, kdyby působili někteří z těchto lidí v reformované komunistické straně. Tak dlouho se ale práskalo nad hlavami nezávislých myslitelů bičem revizionismu, až se podařilo jakékoliv širší levicové řešení udusit v zárodku. Když pak chtěly elity režimu zavádět změny shora, byly už schopny jen mocenského taktizování. Ideologie odtržená od života zdegenerovala v nezáživné agitační klišé a kůl v plotě těžko mohl někoho oslovit, s ním si už socialismus nikdo nespojoval. Změny v ČSSR nakonec přišly až po změnách v Polsku, Maďarsku a NDR. U nás vládl Jakeš s Husákem a ve Varšavě už vládla Solidarita, v Budapešti schválili novou ústavu a v Berlíně už se bourala zeď. Ztrátu veřejné podpory, kterou tehdy potvrzovaly nepublikované sociologické průzkumy, u nás režim až do konce kompenzoval represivně. Ožívaly spíše nezávislé formy, které se nezaměřovaly na řízení změn ve společnosti, ale cítily blížící se dělení kořisti. Jestliže mezi stranickou byrokracií existovala tři křídla konzervativní, reformistické a pragmatické nakonec zvítězilo to pragmatické a to, které se v minulém režimu méně namočilo. Byla to rozporná doba. Zatímco jedni z vedení strany a státu zkoušeli vyjednávat s opozicí, druzí chápali jakékoliv vybočení jako konfrontaci a útok na pořádek. A to do poslední chvíle. Tři týdny před 17. listopadem 1989 se například v den státního svátku v sobotu 28. října u příležitosti 71. výročí vzniku Československa sešla u sochy sv. Václava v Praze pokojná manifestace. V podvečer už tam bylo několik tisíc osob. Jako přímý účastník této pokojné akce si pamatuji, že hesla jako Dialog či Chceme demokracii opravdu vyjadřovala panující neagresivní náladu. Mnozí z nás dokonce spíše jen přihlíželi z chodníku. Přesto však policie prostor nepropustně uzavřela a začala to brát šmahem. Pitoreskní byly neustálé výzvy Bezpečnosti k rozchodu, když prakticky nebylo kam jít. Nakonec začali vybrané lidi (cca několik stovek) nakládat u hotelu Europa do autobusů a zbytek manifestujících propustili koridorem v Jindřišské ulici. Na podobných akcích si každý mohl udělat obrázek o tom, jak směšná byla pak následná oficiální tisková prohlášení, která ospravedlňovala zákrok s tím, že šlo o akci nelegálních rozvracečských skupin s protisocialistickým obsahem. Na těchto akcích se potkávalo čím dál víc lidí, většinou zcela normálních, různých profesí, žádné rozvracečské živly. A samozřejmě se přes ně do společnosti šířilo povědomí o zmatené moci, která neví, co chce a málokdo jí už věří. Pokud moc nesnese, že se na pokojném shromáždění vykřikne třeba Ať žije Charta 77 a rozhodne se k represivnímu zákroku, mluví to za vše. A zastrašování v té atmosféře zlomu už moc nepůsobilo. Také já jsem se tehdy 28. října 1989 ocitl v autobusu pro zadržené a po malé anabázi po přeplněných věznicích skončil v cele předběžného zadržení v Praze na Pankráci. Když mne v pondělí večer 30. října 1989 propustili, na mém tehdejším pracovišti to ani nevyvolalo nějaké pozdvižení. Ale možná také, že se doba začala měnit tak rychle, že už lidi jako já nestačili ani zažalovat. Po 17. listopadu 1989 se v našem ústavu v pondělí také sešly odborářské, svazácké a stranické struktury, nevědělo se, co z toho všeho bude. Ale byl ustanoven revoluční stávkový výbor, který vydal první prohlášení. Přes moji stranickou příslušnost, možná i s ohledem na moje nedávné zadržení, a že jsem se nebál jít pro slovo daleko, ze mne dokonce v těch dnech udělali mluvčího toho ústavního výboru. A přišla paradoxně i první stranická funkce protože předseda naší základní organizace KSČ položil v krátké době legitimaci a já to převzal po něm, než stranické buňky opustily pracoviště z titulu zákona o politických stranách. 17. listopad 1989 potvrdil, co už bylo delší dobu zřejmé většině společnosti. Tedy absenci reálného dialogu a nedemokratické potlačování nežádoucích názorů. Požadavky na to, aby nebyly kladeny překážky šíření objektivních informací a aby byly urychleně a před zraky veřejnosti vypracovány zákony týkající se základních politických práv, byly podporovány napříč celou společností. Přesto ještě v nebližších dnech vystupovali 8 9

6 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky představitelé strany a vlády s přestavbovou frazeologií a prohlášeními o oprávněnosti zákroku na Národní třídě v Praze. Eskalace občanské nespokojenosti pokračovala. Nešlo jen o z pohledu oficiální ideologie nespolehlivé intelektuály. Listopad uvedl do varu i do té doby formálně ideologicky protěžované příslušníky údajně socialisticky uvědomělé dělnické třídy a naplnil jimi spolehlivě všechna náměstí ať už šlo o Millerovy kováky z pražského ČKD, hutníky z bývalého Rudého Kladna, nebo horníky z Černé Ostravy. Zvláštní kategorií byly hospodářské nomenklatury, tedy osoby obsazující rozhodnutím strany systém klíčových míst v ekonomickém životě. Ty pochopily svoji výhodnou pozici, že pokud se nezapletou do politických bojů, vplynou do nových poměrů nejsnadněji. Privilegia, která jim dříve schvalovala strana, si tito lidé totiž snadno udrželi tím, že se jako nositelné významných hospodářských informací po pádu mocenského monopolu KSČ zapojili do transformace ekonomiky. Z toho samozřejmě nelze dělat automatický závěr, že tu došlo k předání politické moci výměnou za účast na moci hospodářské. Změna mocenských a politických poměrů nezměnila znalosti a konexe. A ti, co byli ve straně kvůli nomenklatuře, odešli. Bezprostředně po 17. listopadu 1989 bylo vedení KSČ dezorientováno a paralyzováno vnitřním konfliktem. V pátek 24. listopadu 1989 se sešlo mimořádné zasedání ÚV KSČ, na kterém bylo po neslaném nemastném vystoupení generálního tajemníka Jakeše celé předsednictvo donuceno dát k dispozici své funkce. Na druhý den v sobotu bylo vedení strany částečně rekonstruováno a bylo rozhodnuto svolat mimořádný sjezd KSČ (původně na leden 1990, nakonec ale byly lhůty zkráceny na prosinec 1989). Nový generální tajemník Karel Urbánek ve svém vystoupení v médiích přiznal odtržení KSČ od lidí, ale s ničím konkrétním nepřišel. Poslanci Federálního shromáždění alespoň vypustili z ústavy článek o vedoucí úloze komunistické strany. Na předsednictvu ÚV KSČ 7. prosince 1989 byli Milouš Jakeš a Miroslav Štěpán vyloučeni z KSČ. Z ústředního výboru byli odvolání Vasil Biľak, Karel Hoffmann, Josef Lenárt a Miroslav Zavadil. Gustáv Husák, Jan Fojtík, Alois Indra a další odešli dobrovolně. V sobotu 20. prosince 1989 zahájil v Praze v Paláci kultury jednání přelomový mimořádný sjezd KSČ, který otevřel prostor pro adaptaci komunistické strany v nových podmínkách. Ve zprávě předsednictva ÚV KSČ přednesené na tomto sjezdu bylo konstatováno, že základní příčinou krizového stavu byly stalinské deformace. Podle této zprávy jejich podstata spočívala v nedemokratickém, centralistickém, administrativně direktivním systému řízení. Předsedou KSČ byl zvolen Ladislav Adamec a 1. tajemníkem Vasil Mohorita. Byl volen nový ústřední výbor, ve kterém byli lidé jako například Miroslav Grebeníček (docent na UJEP v Brně), ale i Václav Junek (náměstek ředitele Chemapolu Praha). Vedle očisty řad KSČ a rozchodu s umělou názorovou jednotou se pozornost upínala i na tehdejší majetek strany, který dosahoval v roce 1989 hodnoty asi dvanácti miliard Kčs (na jaře 1990 bylo rozhodnuto o vrácení většiny tohoto majetku lidu). Stalo se nakonec to, co se stát muselo. Přišla porážka, která nebyla produktem nějaké nahodilosti či pouhých subjektivních vlivů. Kolaps přišel v důsledku nahromaděných vnitřních rozporů systému. V roce 1989 tak byla prolomena degenerativní nehybnost ve společnosti a v tom je bezesporu pozitivní étos tehdejší změny. Ocenit je třeba i pokojný charakter Listopadu, i když velvet revolution opřená o myšlenku nepolitické politiky byla spíše mytologií. Politickou moc bylo ale možné předat v krvi, nebo bez krve. A je historické plus, že ozbrojené složky tehdejší ČSSR po 17. listopadu 1989 nešly do otevřené konfrontace. I když je samozřejmě pravdou, že ozbrojený zásah proti opozici si nepřály především velmoci (historici dokládají, že to do Prahy v těch dnech vzkázala i Moskva). Byly to také hlasy komunistů, které zvolily v aklamační volbě dosavadního nepřítele režimu Václava Havla prezidentem Československé socialistické republiky. A tzv. politika národního porozumění umožnila 23. ledna 1990 přijmout zákon o politických stranách (č.15/1990 Sb.), ve kterém v 9 byla uvedena KSČ jako legálně existující strana. Občas se můžeme dočíst, že k demontáži sovětského systému v SSSR i u nás došlo na základě tajného plánu zpravodajských služeb. Konspirativní interpretace listopadu jsou mediálně vděčné, ale dějiny nejsou výsledkem práce agentů a manipulace ideodiverzních centrál. A to přes to, že aparáty tajných služeb na obou stranách rozděleného světa získaly nebývalou, často nekontrolovanou moc. Představitelé konzervativní levice někdy tvrdí, že Listopad byl pouhou kontrarevolucí naordinovanou imperialistickými agenty. Na opačné straně jsou zase oblíbené scénáře o všemocné KGB připravující přechod komunistických oligarchií do předem připravených pozic v nových poměrech. Příběhy zakonspirovaných agentů a vlivové agentury různých služeb nepostrádají melodramatičnost. Ale svalovat na ně kolaps celého systému je absurdní. Hry zpravodajských služeb pracovaly jenom s tím, co už bylo reálně v běhu, a subjektivně se podílely na zprostředkování objektivních podmínek. V roce 1989 byla elitami sovětského systému spuštěna vědomě připravovaná imploze režimu, který sliboval mnohé, ale nakonec ztratil schopnost regenerace (vlny pokusů o reformu končily bez úspěchu). Nemá smysl nedostatky minulého režimu bagatelizovat jenom proto, že proces předání moci byl vyjednán mezi Američany a Sověty a byl zpravodajsky zajišťován. Ideologie gorbačovské zrady jako dědičky zrady chruščovské, stejně jako kritika perestrojkového konceptu otevření se Západu (hovoří se v této souvislosti o katastrojce ) jednak absurdně mýtizuje stalinské období, jednak vytváří falešný pocit, jako kdyby existovala nějaká použitelná vědecká teorie socialismu, kterou stačilo jen zásadově neopouštět, a systém se mohl bez problémů objektivně rozvíjet dál

7 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Systémové selhání režimu před rokem 1989 není jen neživotnou abstrakcí, ale je doložitelné v rovině ekonomické i politické. Listopad 1989 nebyl pouhým politickým antiúnorem, nebyl ani pouhým majetkovým převratem. Byl tu oprávněný odpor širokých vrstev proti modelu systému, který odbočil z cesty pokroku a prokázal svou neživotaschopnost. Byla tu ale i tendence restaurační, spojená s oslabováním sociálních jistot a propojená se specifickou kriminalitou a byrokratismem. Obsah tohoto společenského pohybu byl polovičatý a jeho perspektiva byla dokonce širokým společenským vrstvám ukradená. Averze širokých vrstev obyvatelstva vůči režimu a jeho představitelům nebyla náhodná ani povrchní. Hybnou silou konkrétních změn ale už nebyly lidové masy v ulicích, nýbrž skupiny, které se v tehdejším degenerovaném systému zformovaly z řad hospodářských elit, stínové ekonomiky, intelektuálních elit, ale i byrokracie, a které cítily příležitost vytvořit páteř nového systému. Řadu slibů té doby nakonec vzal logicky čas a přesto, že je všem vštěpovaný dějepis kanonizovaný vítězi, to mnozí lidé začínají cítit. A v tom lze hledat i kořeny určité sametové kocoviny a také nedůvěry mezi lidmi dvacet let od tehdejších událostí. Z geopolitického hlediska bylo rozhodnuto již před listopadem Vzhledem k nepřipravenosti levice na nové strategické výzvy se před dvaceti lety prosadil import jiných vzorů s dominancí nesocialistických změn, mezinárodně zarámovaný tzv. washingtonským konsensem. Významná byla i tehdejší shoda na ukončení jaltského rozdělení Evropy (setkání Bush Gorbačov u Malty v prosinci 1989), po které SSSR opustil nadvládu nad střední Evropou. Finlandizace tohoto prostoru (tedy zaujetí neutrální pozice) se ukázala nereálná. Dohody USA a Ruska samozřejmě nemohly mít trvalou platnost. Řešení bezpečnosti v Evropě (úloha NATO po roce 1989) bylo nutně vnitřně konfliktní. Nyní i s ohledem na světovou hospodářskou krizi se tento rámec rozpadá a tehdejší výzvy získávají znovu význam. Strategickému myšlení nepřispějí tlusté čáry za nepříjemnou minulostí, z obav, že by hledání pravdy mohlo neurotizovat historické vědomí a že otevírání minulosti slouží jen špiclování a denunciacím. Fakta o dějinách a jejich interpretace musí být otevřené. Nepomohou ani snahy dělat si z této vzdálené minulosti hromosvod na současné problémy. A to platí pro každou politickou sílu, která chce v 21. století strategicky obstát. Perspektivní levice se nemůže dívat na rok 1989 jako na prohru a pád, ale jako na počátek nové cesty a šanci obnovit svůj tvůrčí a emancipační potenciál. Nové počátky si samozřejmě levice musí odpracovat. Tehdy jako dnes autentická levice hledala naději v aktivním usilování o demokracii a potřebné změny. A k tomu nevedla a ani nemusí vést jediná cesta. Tento složitý sociokulturní proces se nedá nadekretovat, vyžaduje vzájemnou toleranci k hledačství nových přístupů. Když bylo v neděli 19. listopadu 1989 založeno Občanské fórum, hlásili se k němu i členové strany. Koneckonců Jiří Svoboda, pozdější předseda KSČM, tehdy také přišel do Činoherního klubu a 19. listopadu 1989 byla také publikována výzva k znovuobnovení ČSSD. Lidé levicově smýšlející, ale i mnozí komunisté se v těch dnech zapojovali do oživování občanských aktivit a spolkového života. Kolegové, kteří měli v ústavu na starosti otázky územní samosprávy, mne tehdy přivedli k iniciativě zakládající Svaz měst a obcí. Stal jsem se také členem Kruhu nezávislé inteligence, společenství, které vzniklo už v září 1989 kolem akademika J. Katětova a známého ekologa J. Vavrouška. V listopadu jsme byli touto organizací vysíláni diskutovat se stávkujícími studenty. Později se zde diskutovaly zejména různé otázky rehabilitace etiky vědeckého a kulturního života. Bylo možné zapojit se do aktivit otevřeně politických. Ještě na podzim roku 1989 vznikla Levá alternativa (LA), volná platforma, která sdružovala především intelektuály, představitele radikální levice (trockisty, anarchisty, vyznavače samosprávy). U jejího zrodu stáli lidé jako filosof Egon Bondy (vlastním jménem Zbyněk Fišer), bývalý disident Petr Uhl či novinář Alexander Kramer. Organizovala debaty, na kterých mohly být předány české radikální levici aktuální ideje ze západní Evropy. Ve svém dokumentu z 26. listopadu 1989, ve kterém prosazovala dominanci společenského vlastnictví v podmínkách trhu a privatizaci pouze malých podniků, se LA nazvala hnutím za demokratický a samosprávný socialismus. Tento dodnes zajímavý materiál se však nestal novým základem, ale předmětem koncepčních sporů. Intelektuálně ucelený vlastní pohled LA nakonec nikdy nenabídla a v praktické politice se rozdrobila na osobní zájmy. Jednotlivé osobnosti LA se vydaly vlastní cestou. Miloš Kužvart či Ivan David se stali poslanci a ministry za ČSSD, Vratislav Votava za KSČM, někteří participovali na anarchistickém hnutí (Jakub Polák), jiní působí v různých zelených iniciativách. LA se nakonec po roce 1992 rozpadla. Jiným pokusem byla politická strana Nezávislá levice. Ta vznikla z iniciativy především členů komunistické strany po mimořádném sjezdu KSČ. Tento sjezd nechápali jako dostatečnou záruku rozchodu se vším přežilým a zkompromitovaným, a proto se rozhodli pro historicky novou stranou. NL se hlásila k sociálně spravedlivé společnosti pro všechny. Za tím účelem chtěla vytvořit širokou levicovou koalici. Jmenovitě mluvila NL o spolupráci s Československou stranou socialistickou, s obnovovanou ČSSD a v případě plného obrození i s komunisty. Podílel jsem se tehdy na vzniku této strany spolu s dalšími lidmi, jako byli bývalí ministři za ČSSD Pavel Mertlík či Jiří Havel a celou řadou dalších osobností z akademického světa. Tento pokus před volbami v červnu 1990 neuspěl a v následujících měsících zanikl. Vedle obnovované ČSSD (ve volbách v roce 1990 získala jen 4 %) stojí za zmínku ještě tehdejší Československá strana socialistická (ČSS). Ta měla z doby předlistopadové vlastní noviny, fungující strukturu i nemalý majetek. Byl to balkón stranického vydavatelství Melantrich na Václavském náměstí, který použili první mluvčí vznikajícího 12 13

8 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Občanského fóra. Tato strana mohla hrát určitou roli i pro levicového voliče, ale oslabovaly ji silné vnitřní půtky. Exilová skupina tlačila ČSS výrazněji doprava, tahákem se nestal poněkud archaický pojem národní socialismus (i když od nacionalistických uskupení se ČSS distancovala). Nakonec ani ČSS ve volbách v roce 1990 neuspěla (výsledek 2,7 % byl propadákem). Po volbách ji ještě zasáhla akce Melantrich (spor o tuto společnost s mnohamilionovým majetkem, která byla po znárodnění dána ČSS do užívání). Ve volbách v roce 1992 se ČSS do parlamentu dostala, ale už jako součást středové Liberálně sociální unie (LSU), a nakonec z velké politiky vypadla zcela. Pro levici nebylo jediných a jednoduchých cest. Zjednodušenému zařazování se vymykala i KSČM. Někteří autoři o ní hovoří jako o straně antisystémově neokomunistické, jiní o leninsky dogmatické, a to přes její opakované demokratické konfese. Samotný pojem neokomunismu, používaný občas v souvislosti s reinterpretací Marxe v pracích Miloslava Ransdorfa, je problematická kategorie. Jako by na ostatní soudruhy házel Babylonskou věž, napsal o Ransdorfově stylu jednou komentátor Práva Martin Hekrdla. Tento neokomunismus jako složitý intelektuální projekt, kritický vůči tradici, nebyl uvnitř KSČM vědomě přijat, jako politický pojem příliš implikuje vztah k minulé zkušenosti z komunistického hnutí. Někteří připomínají přihlášení se KSČM k demokratizační šmeralovské tradici, jiní vztah k národním pokrokovým tradicím v intencích Zdeňka Nejedlého. Podle mne se KSČM po svém vzniku vyvinula v podstatě v subjekt radikálně socialistický s neokomunistickými sklony a tradiční sebeidentifikací. Alternativa vůči polistopadové transformaci, tedy něco jako transformace této transformace, je jistě věcí otevřenou dalším vlivům v budoucnosti. Ostatně i socialistické alternativě dávaly a dávají různá křídla v KSČM odlišné významy. Jen zatemnělá mysl levého sektářství může znovu probouzet staré příšery revizionismu a renegátství v pocitu, že je vlastníkem dějin. Nová generace nežije ani zakyslou revanší tehdejších poražených, ani heroickým patosem tehdejších vítězů, musí žít praktickou přítomností a otevřenou budoucností. A budoucnost bude mít ten, kdo uchopí nejlépe šance, které Listopad představoval, které ale v mnoha ohledech nenaplnil. Jestliže rok 1989 otevřel dveře do nové naděje, provázela ho jako každou mocenskou změnu inklinace k revolučnímu právu. Nová moc se chrání odklízením těch, kteří by se jí mohli protivit, a ohýbáním přizpůsobivých. Po prvních volbách to byl zejména lustrační zákon z roku Měl chránit státní správu před možnou sabotáží ze strany těch, kteří se nesmířili s porážkou. S personálními otázkami na Federálním ministerstvu vnitra (FMV) souvisela i první větší aféra tehdejší doby, spojená s útokem na ministra Richarda Sachera. Pohnout nomenklaturními strukturami nebylo ovšem tak jednoduché, v privátním sektoru prakticky nemožné. Ještě v srpnu 1990 vystoupil český premiér Petr Pithart s tím, že je nutné hájit právní stát. K výročí 21. srpna 1968 ale vystupuje prezident Havel s prohlášením, že revoluce není dokončena. Zbavit staré struktury privilegií je v logice mocenských změn pochopitelný krok, jsou-li ale zbavováni občanských práv, dostáváme se do kolize s právním státem. Nové struktury podlehly v tomto bodě pokušení si zjednodušit práci. V komunálních volbách na podzim 1990 však získali komunisté 17 % a ukázalo se, že mobilizace k druhé revoluci se už míjejí účinkem. Symbolickým aktem pak už bylo jen přijetí zákona o době nesvobody, kde se konstatovalo, že minulý režim porušoval lidská práva i své vlastí zákony. Vyrovnání s minulostí ale samozřejmě takový zákon nemohl zvládnout. Dnes už tzv. staré struktury zestárly, nebo se etablovaly jinde. Účinnost lustračního zákona je dnes již slabá, spíše symbolická. Proto je otázkou, proč byla platnost téhle specifické právní normy v r znovu prodloužena, a to na neurčito. Ve standardních poměrech (právo EU je nepochybně v tomto smyslu standardní) se jedná o normu svojí konstrukcí diskriminační. Jde vlastně o ve své podstatě starostrukturní udržování principu kolektivní viny v právu, oživující politiku účtování v rozporu s heslem Nejsme jako oni. Tlak sílícího antikomunismu na druhou stranu nutil komunistickou levici do obranářského postoje a uzavření se debatám o vlastní minulosti. Jiná rovina problému je informovanost veřejnosti o tom, co minulý režim vše dělal, včetně zpřístupnění svazků vedených státní policií. Problémem je, jak pracovat s informacemi, které mohou mít částečný nebo zavádějící charakter. Zčásti byly skartovány už v prosinci 1989 (údajně na rozkaz náměstka FMV A. Lorenze) a nedostala se k nim ani parlamentní komise k 17. listopadu. Československo se tehdy také stalo zpravodajsky otevřenou zemí a různé agentury se už tehdy nepochybně přes tehdejší dohody připravovaly na budoucí střet o tento prostor. Zpravodajské služby samozřejmě mají také zájem na kontinuitě informací. Logika věci říká, že po roce 1989 byla stará agenturní síť částečně převzata. Nejdříve byly zveřejňovány tyto informace na divoko (v roce 1992 tzv. Cibulkovy seznamy v tiskovině Rudé Krávo) a tudíž s minimální důvěryhodností. Po nějakou dobu prostě chyběl systém. Za systémový krok nelze ale označit ani pozdější vytvoření Úřadu pro dokumentaci vyšetřování zločinů komunismu (vznikl v roce 1995) s pravomocí nejen dokumentační, ale i trestního stíhání. Pozdější institucionalizace péče o paměť národa v podobě vzniku státního Ústavu pro studium totalitních režimů (v roce 2007) je podobný druh nesystémového, orwellovsky zpolitizovaného řešení. Taková instituce se musí vyvarovat pochybení směrem k ochraně státního zájmu. Prezentuje se jako nezatížené zastřešující centrum poznání komunistických diktatur. Spíše by ale měla usnadnit veřejnosti orientaci v informacích. Na profesionální historické bádání je tu Ústav soudobých dějin Akademie věd ČR. Ve srovnání s tímto vývojem se ukázal obdobný úřad sousední německé vlády (známý Gauck-Behörde z roku 1991) jako zdařilejší projekt

9 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Rozhodnout o legálním uvolnění informací z bývalých svazků státní bezpečnosti vyžaduje odborné rozlišení typů informací. Samozřejmě se respektovalo nebezpečí dekonspirace zejména u rozvědky (tam by mohlo jít o životy). Nejsnazší je to u možnosti nahlédnutí do evidence zájmových osob. Svazky StB ale byly takto zpřístupněny až zákonem z roku 1996, a to pro ty, na něž byly vedeny. V roce 2002 byly otevřeny dalším ke studiu (netýká se kádrových spisů samotných důstojníků). Pokud se přihlédne k obecným zásadám ochrany osobních údajů, bylo by toto vše v pořádku. Problémem je, pokud selektivní přístup k informacím slouží politickému účelu, a ne objektivní informovanosti. I když to ve srovnání s jinými pohnutými obdobími naší historie nemá cenu dramatizovat, ani nová moc v ČR po roce 1989 v tomto ohledu nemá čisté svědomí. Analytické dějiny tajné policie patří přitom k historickému poznání. Zůstat i po Listopadu 1989 členem komunistické strany asi vyžadovalo určitou odvahu jít proti proudu. Lidé v produktivním věku se museli ohánět starat se o rodinu, udržet si práci, jejich setrvání vyvolávalo reakce od pochopení až po hulvátství a osobní útoky. K této odvaze ale patří i odvaha sebekritiky. Nést bez couvání břemeno minulosti komunistického hnutí a současně neustupovat recidivám nedemokratických praktik a s časem znovu oživovaným starým manipulativním mýtům. Naděje moderní levice je spojit novou perspektivu s překonáním starých chyb. Tato prostá pravda se snadno deklaruje, ale hůř naplňuje. Symbolicky to vyjadřuje debata o omluvě komunistů za tzv. totalitu. Někdejší KSČ vyslovila tuto omluvu na svém mimořádném sjezdu v prosinci Omluva je součástí pochopení, že nešlo o neodvratitelné důsledky dějinných procesů, že jiný pohled na minulost je nadějí pro budoucnost. Tento sjezd proto označují za kontrarevoluční jen ti, kteří nic nepochopili a vězí v stereotypech udržovaných rigidní ideokracií minulého režimu. Kdo se domnívá, že má monopol na historickou pravdu a podřizuje ji dobrovolně logice udržení moci, ve skutečnosti ztrácí schopnost pravdu hledat. A psychicky nezvládnutý pocit uražených a ponížených jej udržuje v myšlenkovém ghettu. Mnozí to mysleli se socialismem dobře, i když tušili, že něco není v pořádku. Střet s pádem věčných pravd jim způsobuje určité trauma. Omluvy mohou být na různé téma a čeká se na ně někdy dlouho. Dodnes například katolická církev nerehabilitovala reformátora Jana Husa (papež Jan Pavel jen při své návštěvě u nás vyslovil lítost nad jeho upálením), či Turecko se neomluvilo za genocidu arménského obyvatelstva. Nejde o to, že to změní minulost, většinou se také omlouvají ti, kteří tehdy ještě nežili nebo nemohli odpovídat za to, co se tehdy dělo. Přesto se například prezidenti USA omlouvali za genocidu původního indiánského obyvatelstva. A někdejší německý kancléř a hlava Socialistické internacionály Willy Brandt se omluvil Polákům za genocidu provedenou Hitlerem. Na téma omluv jsem se setkal s reakcí, že je třeba odmítnutím omluv nastavit zrcadlo ostatním, v zájmu těch, co marně čekají na omluvu za aktuálnější hříchy dneška. Jiní chápou omlouvání jako slabošské podbízení a flagelantské sebezavržení. V diskusi zazněl i názor, že je třeba se bránit podsouvání tématu minulosti, když jsou tolik důležitá aktuální témata, například situace hospodářské krize. Někteří kritikové omluvy citují i George Orwella: Kdo kontroluje minulost, kontroluje i budoucnost. Ale to svědčí i ve prospěch omluvy jde přeci o to, aby budoucnost byla lepší. A k tomu kolektivní spojení politické a morální odpovědnosti vůči minulosti může přispět. Kořeny případného opětného totalitárního úpadku mohou být banální, začínají v opomíjení demokratické kultury a v koketování se silami davu. Nové poměry neznamenaly jenom unést dědictví minulosti a nalézt nezbytný modus vivendi s různými oživovanými politickými proudy. Do republiky se vraceli různí představitelé předlistopadové emigrace, kteří zde využívali svou specifickou životní zkušenost. V minulosti bylo několik vln, ve kterých odcházeli do ciziny nejen vystěhovalci hledající novou vlast, ale i cenné talenty, které by za jiných okolností působily tady u nás doma. Samozřejmě, že mezi emigranty byli různí lidé, ale v principu šlo o důsledky uzavřenosti systému v době, kdy se naopak otevřenost vůči světu stávala stále významnějším činitelem civilizačního vývoje. Jako ekonom jsem se mohl seznámit po roce 1989 důkladněji například s dílem prof. Oty Šika (známým nejvíc hospodářskými reformami ze 60. let) či prof. Jaroslava Vaneka (proslavil se svým pojetím participační ekonomie) a dalšími. Z emigrace přišli odborníci jako prof. Jan Švejnar, někdejší hlava Národohospodářského ústavu Akademie věd, či Eduard Outrata, v 90. letech šéf Českého statistického úřadu. Zajímavá pro mne osobně tehdy byla také setkání s takovými osobnostmi české emigrace, jako byl prof. Ivan Sviták či prof. Radomír Luža, dnes již bohužel oba zesnulí. Z emigrace přišly nepřehlédnutelné osobnosti jako prof. Erazim Kohák či prof. Václav Bělohradský. Dnes již je jiná doba, informace ze zahraničí přicházejí plynule a je jich spousta, mladí lidé mohou získávat zkušenosti pobytem ve světě. Rodí se tak inteligence, pro kterou už není hranic. Tehdy to ale byl jeden z faktorů, který také rozšiřoval naše stále ještě poněkud provinční horizonty. Naděje před dvěma desetiletími byly velké. To, že se mnohé z nich nenaplnily, neznamená, že to byly naděje liché. Levice, zejména ta kolem nově vzniklé KSČM, zpočátku jen hájila oprávněnost socialistické perspektivy a vysvětlovala potřebu nezahodit myšlenkové dědictví marxismu. V zastupitelské demokracii se snažila být levicovou pojistkou proti přílišnému posunu levice doprava. Otevřít se novému myšlenkovému kvasu, dosáhnout jeho demokratické syntézy a profilovat se i prakticky na alternativních projektech se dařilo jen z malé části

10 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Radikální levice z toho nemusí být zoufalá. Ve srovnání s jinými zeměmi je na tom ČR ještě relativně dobře. Ale je to slabá útěcha v situaci, kdy je potřebné učinit další krok. Také Listopad 1989 může mít svůj thermidor, své konzervativní couvnutí. Pokud však racionální pragmatici utonou v bažině oportunního chování, mohou šanci dostat nositelé populismu a různí hypnotizéři davů. Některé hříchy minulosti, vytěsněné jen někam do kolektivního podvědomí, se začnou vracet jako zlé svědomí. A taktická dvoukolejnost chování KSČM, podle radikálně demokratické linie neokomunistických teoretiků a podle snahy zavděčit se konzervativním stereotypům, nabude charakteru schizofrenie, která se už opravdu ustát nedá. Fakt světové hospodářské krize může nahrát i extremistům a pod jejich prapory nemusí skončit jen různí looseři a deprivanti. Příkladem nemusí být jen sovětské gulagy či české uranové lágry, ale třeba americký mccarthismus či pinochetovský teror. Pokud se nechceme vrátit od demokracie limitované přes nějakou řízenou demokracii až k politickému autoritářství, tak je možný jen opačný směr posilování různých prvků samosprávy a participace k demokracii rozvinuté. Chce to ale věcný přístup, pouhá víra ve vize (ať již tradiční nebo moderní) končí nepraktickým a snadno manipulovatelným utopismem CO S KORNATĚNÍM IDEJÍ? Degenerativní procesy nemusí postihnout jenom naše arterie. Zužování tepen v našem organismu popř. tvrdnutí jejich stěn souvisí s naším stravováním a metabolismem. Podobně je tomu ale i s duchovním životem společnosti, se schopností okysličovat náš život potřebnými idejemi. A pokud do částí těla společnosti neproudí inspirující myšlenky, nekončí to jen mocenskou sklerózou. Proto je třeba příznaky kornatění ideologií včas rozpoznat a také důsledně léčit. Nově vzniklá situace vyvedla z domýšlivosti nositele tradičních racionalizačních konceptů a dogmatizovaného osvícenectví. S levicí byla spojována idea pokroku dějin, představa šípu času, který nás osvobozuje z pout zaostalosti a vede nás k emancipované budoucnosti. Víra v revoluční sílu probouzela spící masy, bořila autority minulosti, ale také sloužila novému pokryteckému zdůvodňování vůle k moci a redukování politiky na ovládnutí represivních funkcí státu. Hlásal se přitom pokrokářský chiliasmus, ale pěstoval se antagonismus levicových sil v boji o hegemona na levici. Ukázalo se, že tyto myšlenky byly nedostatečné, jejich chápání fundamen talistické a jejich aplikace pro konkrétní politické účely zkornatělé deformovanou mocí. Sociální jistoty narazily na meze efektivnosti a měnily občany na pasivní klienty státního aparátu. Do krize se dostal tradiční industrialismus i systém politické reprezentace. Zjevná diskrepance vznikla mezi výsadní dějinotvornou rolí proletariátu a jeho reálně nízkou ochotou k revolucím zejména s ohledem na omezení tzv. absolutního zbídačování ve vyspělejších zemích. V nastalé celkové dezorientaci je logická konzervativní reakce na tuto krizi. Dominuje v ní konzervativní pravice, ale žije z ní i konzervativní levice, která znovu svou symbolikou a rituály bojuje o ztracenou důvěru. S tím souvisí tendence k opětnému posilování nacionalismu v rámci socialistického hnutí a obranářská politika vůči civilizačním změnám spojená s nostalgickou iluzí velkého návratu k ztracenému ráji. Lidé místo střízlivého pohledu na dějiny chtějí zase snít v nábožném vytržení o spásonosných poměrech, které přijdou v soudný den světového kapitalismu. Konzervativní strategie nic neměnit má svá rizika starolevicová rétorika bezesporu stále mocně souzní s nejnuznější částí voličstva, se všemi, kdo mají pocit, že cokoli by bylo lepší než to, co mají teď. Paradoxně je tu paralela se současnými krajními skupinami, snícími o radikálním návratu k ztracenému ráji, jako jsou bojovní odpůrci globalizace a nejhorlivější zelení. Nahrazují staré floskule novým obranářstvím, ale perspektivnější sociální skupiny mají problém udržet. Odrazuje také to, že když se tohle obranářství dostane k moci, rychle se ukáže absence pozitivních řešení. Je tu samozřejmě možnost hledání nové moderny s inovovanou politickou identitou. Pro tuto modernitu jsou klíčové pojmy změna a mnohoznačnost. Klasická kritická teorie byla pevná, usilovala o jednoznačnost. S její krizí se rozpadla víra, že cesta, po které postupujeme, umožňuje zvládat sociální rámce, ve kterých žijeme. Způsobuje to vlažný vztah k normativně pojatému veřejnému zájmu. Omezování manévrovací svobody je vnímáno jako překážka pokroku. Odstraňují se hranice jako kontrolní místa a moc se přesouvá do exteritoriality. Soutěží se o pozici v síti možností, kde klíčovým lidským právem je přístup k informacím.zygmunt Baumann pro to používá metaforu tekutosti, ve které moc protéká mimo dosah aktérů politického života, mimo snadno kontrolovatelná pravidla. Na téma radikalizace či modernizace moderny byly napsány v posledních desetiletích tisíce stránek. Radikální pochybnosti vystavily sporu i základy levicového myšlení položené v 19. století. Je jasné, že každý systém, který se chce vypořádat se změnami ve svém okolí, musí čas od času projít nějakou transformací, a to i programovou. Rodící se modernizační strategie má ale opačný problém oproti strategii konzervativní. Chudé nezajímají sofistikované diskuse o vícezdrojovém financování veřejných služeb, složitých 18 19

11 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky daňových systémech či pravidlech pro neziskový sektor. To, co nad těmito tématy prožívají experti různých profesí, veřejné mínění tak docela nemobilizuje. Samozřejmě že k programovému posunu dochází. Dnešní dokumenty KSČM jdou v myšlenkách politické a hospodářské plurality dál, než kdy šly různé ty rozvracečské texty jako například Několik vět. Co ale schází, je vědecká syntéza všech těchto změn do nového projektu. V tříšti nesourodých teorií je třeba provést úklid, nejen je eklekticky pospojovat. Při hledání nové moderny v složitě strukturovaných sociálních dějích (opírající se o komunikativní racionalitu), popř. reflexivní moderny (s reakcí na nezamýšlené důsledky svého vlastního konání), má zvláštní místo vztah k myšlenkovému proudu spojenému se jménem Karla Marxe, popř. dalších klasiků marxismu. Karel Marx je samozřejmou součástí evropských a světových dějin jako myslitel nabízející propracovanou analýzu společnosti, jako inspirátor společenských reforem a jako pomocník sociální kreativity. Základním paradigmatem je pro marxisty dlouhodobá materiální determinace společenských procesů a tendence k zespolečenštění práce a výroby spojené zejména s teorií pracovní hodnoty a nadhodnoty nebo s analýzou společenských tříd. Díky Marxovi můžeme uznat vliv sociální pozice člověka na to, co si myslí a co dělá. Je třeba odlišit myšlenkové stereotypy těch, kteří z Marxe často nečetli ani řádku, ale ideologii marxismu vnímají jako zjevenou pravdu. Dnes již nemají monopol strážcové čistoty víry, neustále jak drábové peskující ideologické heretiky za snahu o kritické myšlení. Marxismus se vyvíjí od historického marxismu klasiků k poněkud difúznímu neomarxismu. Dnes je v každém případě marxismus pluralitní, vnitřně strukturovaný proud. Svou skladebností může překonávat následky předchozí hašteřivé etapy. K řadě klasických dogmat má dnešní levice už profánní vztah včetně víry ve svou univerzální misi. V části hnutí je klíčovým pojmem leninismus. Lenin je spojen zejména s ruskou Říjnovou revolucí a teorií sociálních revolucí vůbec. Ale leninismus je jen jeden z proudů marxismu, a to neodmyslitelný od specifických ruských podmínek. Carské Rusko bylo hospodářsky zaostalou polofeudální zemí. Marx je ve své době charakterizoval jako abstraktní puzení k moci bez základu občanské společnosti. Koncem války Němci věřili, že bolševici otřesou stabilitou ruského státu, a tak pomohli dostat v zaplombovaném vlaku Lenina z emigrace do Ruska. Jak řekl Winston Churchill Němci dopravili Lenina do Ruska jako bacil moru. Nakonec ale padl nejenom starý režim v Rusku, ale i německé císařství. Lenin přitom nebyl velkoruským šovinistou, možná i proto, že mu v žilách kromě ruské kolovala i kalmycko-tatarská a německá krev. Osud Ruska byl pro něj jen předstupněm světové revoluce. A sověty v čele s Leninem v této situaci přinesly vizi nového začátku, radikální alternativy. Vizi nicméně nenaplněnou. V řadě ohledů Říjnová revoluce měla nezralý formační charakter a výsledek se v mnohém lišil od cílů, jež si postavila. Přesto dosáhla mnohého: rozbila nejen starý stroj zaostalého Ruska, popohnala sociální vývoj i v Evropě a probudila koloniální národy. Vznik SSSR změnil globální poměry ve světě. Straníků ovšem ubylo a byrokratů přibývalo, místo diktatury proletariátu vznikla diktatura nad proletariátem. Machiavelistická logika moci ale byla rozhodující, i když to zaráželo i mnohé ruské marxisty. Například Plechanov pár dní po Velkém Říjnu se děsil: bolševici strhávají ruský lid na cestu největší historické pohromy. Rosa Luxemburgová prohlásila: Lenin likviduje veškerý smysl a ideály marxismu. Radikální pravice klade dokonce rovnítko mezi Lenina a gulagy. Pro mne je Lenin symbolem praktického pokusu o vybudování nového světa, s jeho klady, ale i zápory. Lenin se domníval, že avantgardní strana musí v demokraticky zaostalé zemi, jako je Rusko nahradit fungování struktur občanské společnosti. Diktát ruské revoluce nevedl ke vzniku pojetí leninské strany jako nástroje demokratického politického života, nýbrž jako nástroje bezohledného boje. Ke kronštadtskému povstání v roce 1921 řekl Lenin: Je to bezesporu nebezpečnější než všichni bílí dohromady. Rozvoj občanství a samosprávy toto pojetí podle některých marxistů překonal. Lenin je také realizátorem kritizované doktríny o diktatuře proletariátu a stál u zrodu Kominterny. Už jen změny, které za sto let od času Lenina proběhly, vedou k opodstatněnému požadavku vnímat ho jako významnou historickou osobnost, ale bez onoho dřívějšího zbožštění mimo čas a prostor. Samozřejmě že Marxem a klasiky historie myšlení a společenských iniciativ nezačíná a nekončí. Marx sám pak je integrální součástí širšího proudu duchovních dějin s vazbami na nemarxistické a postmarxistické myšlení. Není třeba mluvit o Marxovi tak stydlivě, jako to činí dnešní sociální demokraté. Hlavně je třeba ho vnímat otevřeně. O autentičnosti výkladu myšlenek Karla Marxe se dodnes přou jak politické strany, tak i volnomyšlenkářští intelektuálové. Marx dal svým následovníkům mnohé podněty včetně své historické metody, jeho dědictví ale později ztuhlo v ortodoxní doktrínu a marxistická filosofie v odcizenou ideologii. S Marxovou humanistickou a emancipační vizí nemají mnoho společného ani někdejší 50. léta, ani přežívající nostalgické snění po starých časech. Je jisté, že by Marx fetišizaci a odlidštění svých myšlenek ostře odmítl. Hodnověrnost Karla Marxe souvisí podle mne s pochopením nejen historického kontextu jeho díla, ale i toho, co je v jeho díle nadčasové a čím oslovuje i nemarxisty. Některé interpretace zdůrazňují ekonomickou podstatu teorie, druhé si více všímají duchovních a emancipačních přesahů, další se soustřeďují na transformaci Marxových myšlenek do konkrétního programu. Marx pro mne představuje především myslitele, který ze syntézy rozporů nedoktrinálně odvozuje futurismus osvobození člověka. S tím souvisí i jeho známé prohlášení, že není marxista, jak se můžete dočíst například 20 21

12 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky v dopise Engelse Paulu Lafarguovi (srv. Spisy sv. 37, Svoboda, Praha 1972, str. 521). Engels tam připomíná, jak mu Marx v reakci na francouzské tzv. marxisty napsal: Ce qu il y a certain c est que moi, je ne suis pas marxiste. Ve sjezdových dokumentech KSČM byla přijata formulace, že KSČM vychází z dlouhodobých tradic marxistického myšlení. V tom je podle mne obsažen kritický historický přístup k Marxovu dílu. Současnost marxistického myšlení předpokládá totiž dvě důležité věci. Za prvé vrátit se k myšlenkám klasiků ověřeným společenskou praxí, čerpat z autentického Marxe, nově ho číst bez deformací a limitů někdejší postátněné rigidní ideologie. Za druhé otevřít marxistické myšlení novým poznatkům. Jde o diskusi, v čem překračujeme teoretický základ, který byl formulován v 19. století, tj. v čem a jak jít za úroveň poznání dosaženou za Marxe. Je tu především otázka sociologického a politického významu společenských tříd. Ano, KSČM se zřekla diktatury proletariátu, která absurdně a pokrytecky zahrnovala do forem demokracie diktaturu strany. Odsoudila také hlásání třídní zášti v duchu hesla třídy proti třídě. Ale třídy tu přeci jsou nezávisle na nás. Pokud pojem třídního boje evokoval třídní násilí, lze použít pojem třídní zápas, kde se objektivní sociální konflikty řeší demokratickým způsobem a ve snaze ty neopodstatněné rozdíly odstraňovat. Myslím, že převaha pozitivní sociologie ještě není popřením existence třídní struktury společnosti. Použití různých statusových kritérií je jen jiným způsobem vedení analytického řezu napříč společností, kde dominují kritéria z oblasti profesní a kritéria sociální sebeidentifikace. Klasická teorie historické role dělnické třídy je v současnosti do jisté míry objektivně modifikována. Souvisí to se změnami charakteru práce, s úbytkem klasického průmyslového dělnictva známého z doby klasiků a jeho sociální fragmentací. Souvisí to i s větší, mnohonásobnou zprostředkovaností tzv. třídnosti. Výrazné začínají být znaky tzv. znalostního proletariátu (kognitariátu), pro který se teprve otevírá perspektiva nové třídy, třídy samosprávných společenských vlastníků vycházející z již patrné tendence rozvoje ekonomické demokracie (v nejvyspělejších zemích se projevuje v tzv. postkapitalistických prvcích). Ale i pro tuto třídu platí, že nevystupuje na scéně dějin jako určitá kolektivní postava s jednotnou objektivní identitou, ale že má složité strukturální charakteristiky a zdaleka neplní nějakou integrující funkci ve společnosti. Přesun produktivních zdrojů k intelektuálním kapacitám také znamená, že svět chytrých lidí je rutinně užíván laiky, kteří jsou nuceni se orientovat bez zprostředkující expertizy a někdy proto raději dávají přednost starým parciálním jistotám. S marxismem je slučitelný i koncept radikální demokracie překonávající různé typy panství. To nutně nemusí být koncept postrevoluční ani nemarxistický. Radikální demokracie prostě jen přenáší na legální půdu vztah skokových změn s postupnými evolučními kroky a doplňuje odlidšťující mechanismy politiky a ekonomiky participací lidí na věcech veřejných. Je jen škoda, že původní československá cesta k socialismu po druhé světové válce tento koncept opustila. Přijetím praxe občanské společnosti dospěl marxismus k redukci nadvládí státu, které šikanovalo a infantilizovalo občany. Proměna společnosti autoritou shora je nahrazována proměnou společnosti zdola prostřednictvím svobodného sdružování a sociálního sebeurčení. Sociální emancipace není je boj s vykořisťováním v základně, ale i se vztahy nadřazeností v nadstavbě (prostor pro vytváření autonomie a rozvoj osobních práv). Někteří vytýkají Marxovi, že se zcela nevymanil z vulgárního materialismu. Duchovní rozměr a transcedence člověka ale nemůže být marxistům cizí. Pro moderního marxistu jsou dynamické systémy vybaveny prvky jinakosti a demokracie je nutně soužitím v různosti. Tzv. prvotní otázka filosofie o vztahu idealismu a materialismu tak ztrácí rigorózní charakter. Jak materialismus, tak idealismus mohou utonout v nesprávném, falešném vztahu k realitě, který pak vede k falešnému životu. Rozdílný důraz na duch či materii by neměl překážet společnému úsilí dosáhnout přesahu k spravedlivějšímu světu. Spojit spor s plodným dialogem v této věci je trvalý úkol. Již v 60. letech našli křesťané a marxisté cestu k dialogu. Křesťanskému humanismu se příčí nelidské důsledky kapitalismu stejně jako marxistům. Jestliže prví akcentují úsilí o změnu v rámci velkých sociálních skupin, druzí věří na revoluci hlav a srdcí, vycházejí z pojetí člověka jako duchovní bytosti. Oba hledají ideál člověka vůbec, jedni jako průsečík sociálního bytí, druzí jako cíl i prostředek boží lásky. Jestliže křesťané hovoří o platonismu, marxisté mají svou avantgardu. Proti pravověří nastolujícímu panství abstraktní etiky či esencialismu společenských tříd ale dnes stojí podle mne antiautoritářské občanství. Marxistická transcedence, tedy přesah do toho, co dosud neexistuje, není ani čistě idealistická, ani vulgárně hmotařská. Může s náboženskou transcedencí klidně koexistovat při hledání lepšího světa. Bezvěrectví není cynicky pyšné, má také svá muka pochybností, jak se svět poznání otevírá novým souvztažnostem a novým pravdám. Rozum stavící věci mimo svatyně, je profánní. Ale ani věřící člověk přeci nechce být otrokem kultovního ritu. Ten vede k zaslepenosti a manipulaci a je jedno, jestli předmětem uctívání je kanonizovaný marxismus nebo dogma o existenci Boha. Z českých humanistických marxistů se zejména Milan Machovec vždy snažil o dialog filosofie a náboženství (viz kniha Ježíš pro moderního člověka, 2003). Vycházel z toho, že organickou součástí eschatologického konceptu Božího království je revoluční sociální náboj. A pravým následovníkem Ježíšova odkazu je ten, kdo přijal sociální podmínky nebeského království za svůj praktický životní rozvrh.dialog křesťanů s marxisty šel po cestě od pravověří k demytologizaci víry a nahrazení slepého ritu hlubokou lidskou touhou a zkušeností. Tento dialog tvořil most z etických hodnot přes propast mezi Východem a Západem (viz například sborník Paulus-Gesellschaft). Průnikem 22 23

13 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky křesťanské teologie a marxistické sociologie se stala zejména v Latinské Americe teologie osvobození. Distancuje se od třídní nenávisti, ale přijímá nutnost sociálního zápasu. Utrpení utlačovaných chudých je do nebe volající hřích a tuto situaci je třeba změnit. Vliv je ale i opačný. Například lze vzpomenout Vítězslava Gardavského, který ve své studii Bůh není mrtev (1967) ukazuje, že i pro ty, kteří v Boha nevěří, je dědictví křesťanské a židovské kultury přínosem. Biblické příběhy řeší obecné problémy eticko-filosofické, jak důležité jsou křesťanské ctnosti, jako je upřímnost, prostota a soucit. Možnost formování jakési společné křesťansko-komunistické ekumeny nepřeceňuji. Ale tolerance, vzájemná inspirace a třeba i občasná součinnost je možná. Mám i osobní příklad takové komunikace s věřícím na téma křesťanského rozměru komunismu a naopak komunistického rozměru křesťanství. Již počátkem roku 1990 zveřejnily České noviny výzvu k založení platformy všelidských hodnot a duchovního porozumění v KSČ, kterou jsem jako ještě čerstvý člen komunistické strany podepsal společně s jedním věřícím kolegou. Deklarovali jsme v ní přesvědčení, že lze spojit výkonnost s humanitou, že se vyplatí víra lidí dobré vůle v možnost skutečné emancipace a že se najde most mezi ateisty a věřícími v orientaci na transcendentální cíle. Vždyť co jiné jsou společenské utopie, než taková forma transcedence. Kriticky u nás komunikovala po roce 1989 s marxisty také křesťanská iniciativa Kairos (například Ivan O. Štampach či Ilja Herold). To, že Marxovy myšlenky vstupují do různých ideologií, samo o sobě ještě nemůže být problém. Jde o to do jakých. Zmatek v diskusích o Marxově myšlenkovém odkazu vzniká proto, že za režimní ideologii marxismu-leninismu se de facto schovávají stalinisté. Postdogmatický marxismus ale bariéry této ztuhlé odcizené ideologie překračuje. Marxismus nelze ztotožňovat se stalinistickými deformacemi zahrnujícími úzce mocenské řešení třídních konfliktů i vulgární ekonomismus omezující duchovní rozměr naší existence. K marxistickým paradigmatům patří teze o socialistickém řešení historických limitů kapitalismu. Dnes dominující kapitalismus samozřejmě není konec dějin. Proč by vůbec měly dějiny končit? Nestačí ale jen nesouhlasit s kapitalistickým uspořádáním a s ním spojeným establishmentem a postulovat návrat k autentickým, nedeformovaným kořenům socialistického hnutí. Podmínkou nutnou (nikoliv však dostatečnou) je vědomí, že není možné hnát lidi do socialistického ráje násilím. Znamená to respekt vůči demokratické cestě k sociálně spravedlivé společnosti, respekt k politické i ekonomické pluralitě. Do strategické výbavy levice patří i ona gramsciovská dlouhá pouť institucemi. Komunistická vize je určitou radikální hodnotovou orientací, azimutem, ale při její aplikaci se učíme být většími realisty. Žádný monopol na pravdu, je nutné otevřít se novým inspiracím a nově nakumulované historické zkušenosti. V tomto duchu však také musí být inovován program. Socialistické řešení aktualizuje analýza příčin selhání historického pokusu o takové společenské uspořádání v rámci tzv. sovětského bloku. Skutečně marxistická analýza tohoto selhání je odpovědností současných marxistů. Musí jít o analýzu hluboce kritickou, bez výmluv a relativizování. Osobně přiznávám, že v této oblasti pociťuji i dnes určitý dluh. Z logiky stalinizovaného systému vyplývaly vážné deformace, které aktivitu a seberealizaci lidí blokovaly a vyvolávaly posléze i určitý aktivní odpor. Smutný debakl historického pokusu o socialismus ale neznamená, že idea socialismu je mrtva. Návrat na kapitalistickou trajektorii, který v dlouhodobém dějinném měřítku znamená krok zpět, není osudový. Stejně tak Marxova myšlenka zákonitého překonání kapitalismu neznamená mesiášské hlásání jeho konce. Jde tu o dedukci možnosti kvalitativního řešení jeho rozporů. I současní autoři jako například sociolog Immanuel Wallerstein či István Mészáros jasně dokládají prohlubující se strukturální krizi současného kapitalismu. A už tato krize samotná oživuje zájem o systémová řešení. Potřebujeme ale věcný rozbor problémů a možností současného kapitalismu, ne sakrální text pro mesiáše, i kdyby se schovávali za heslem zpět k Hegelovi. Halasný verbální antikapitalismus se liší od Marxova analytického přístupu. Život však rozvrací iluze a zbožná přání. Klasik sám se nebál kapitalismu přiznat i určité kladné rysy a civilizační poslání. Ukazuje se přitom, že rozvoj vědy a techniky otázku překonání kapitalismu nezjednodušuje. Naopak, klade vyšší nároky a přináší nová rizika. Kapitalismus tu jistě nebude na věky, ale stále se vyvíjí a zatím zvládl své krize a porazil i první formu socialismu. Víra ve svržení kapitalismu se někdy stává takovou mantrou radikálních akademiků, jako je lingvista a přesvědčením anarchosyndikalista Noam Chomsky. Rád a čtivě kritizuje globální kapitalismus, slabý je ale v řešeních. Nebo jiný příklad. Až chruščovovsky komicky působí například výrok Wallernsteina na World Social Forum (WSF) v Porto Alegre v roce 2001: Za padesát let tu nebude kapitalismus. Podobné věci nás ale příliš neposouvají, ostatně i WSF, ačkoli má ještě významný potenciál, prožívá svou krizi. Strategie rezistence neformálních sociálních sítí na korekci globálního kapitalismu nedostačuje a různé politické elity si snaží tento potenciál přivlastnit pro své účely. Uvažovat o alternativě kapitalismu proto není nic odsouzeníhodného. Jen na nich bude třeba ještě hodně zapracovat. Koncepty, které radikální levice nabízí společnosti a to jak na české, tak zejména na mezinárodní úrovni ještě nemají takovou hloubku a přesvědčivost, jakou by měly mít. Platí také, že socialistickou ideu již nelze sevřít do monopolu na jedinou pravdu, místo ideové jednoty půjde o víc, o společně sdílené a společně prosazované

14 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Chabé se ukázalo idealistické pojetí socialistického člověka budovatele, který si nežádal pozlátka západního konzumu a žil z morálních imperativů. Moderní socialismus by měl dnes umět reagovat na výzvy globalizujícího světa, včetně řešení ekologických ohrožení. Měl by také přesáhnout překonat současnou úroveň práv člověka. Hodnověrným rozvinutím Marxovy analýzy zbožní výroby je pojetí socialismu jako vzájemně se doplňující struktury trhu a participace. Hovoříme-li o socialismu novém, poučeném o historická selhání, je nutné si ujasnit, v čem se od onoho historického pokusu před rokem 1989 liší, od čeho se přesně distancuje. Minulý režim vnímám osobně jako svébytné nakročení za hranice kapitalismu, i když zjevně vázané geopolitickou realitou a deformované esenciálními zájmy řídícího aparátu zajištujícího moc strany a vlády. Nejde přitom o nějaké nahodilé lidské nectnosti, subjektivní selhání. Jde o hegemonistický způsob uplatňování velmocenské role SSSR a o objektivní základ zájmů řídícího aparátu jako specifické společenské vrstvy. Například kvazi-vlastnické ovládání výrobních prostředků řídícím aparátem stojí určitě za hlubší analýzu, a to i s použitím Marxova myšlenkového aparátu. Logice marxismu by odpovídalo, že objektivní podstatou problémů minulého systému bylo nedokonalé zespolečenštění. Autoritářská hierarchie řídícího aparátu totiž svými svébytnými zájmy (ono marxovské abstraktes Machtstreben ) vskutku deformovala zprostředkování vlastnických funkcí. Zjednodušeně lze v rámci levice hovořit o několika hlavních proudech v názorech na předchozí režim. V prvé řadě je hodnocen jako systém své epochy, objektivně nezralý, ale i subjektivně uspěchaný, přeskakující etapy (cíl rozvinutého socialismu už byl v podstatě utopií). Další názory ho hodnotí jako pouhý pokus, který se nakonec ani socialismem nestal, měl být jen jakousi meziformací. A v neposlední řadě se liší názory na zákonitost jeho zániku v důsledku tzv. systémové chyby jedni ho mají za zákonitý, druzí uvažují o jeho degeneraci a nereformovatelnosti až od určité jeho fáze. Debaty na tato témata budou jistě ještě dlouhodobé. Dogmatici podobné diskuse nepřipouštějí, mají je za nepřijatelné hereze. V každém případě už I. sjezd KSČM v Olomouci v roce 1990 akceptoval formulaci, že šlo o systémovou krizi socialistického společenství. Federální sjezd KSČS (tedy KSČM a KSS-SDL) v listopadu 1990 obdržel i dokument Historické kořeny zápasu o novu levicovou stranu (autor prof. Václav Čada). Text Programu KSČM nakonec schváleného v roce 1992 na kladenském sjezdu pak zahrnuje formulaci KSČM zásadně odmítá mocenskou svévoli předlistopadové byrokratické elity. Porážku a zhroucení socialismu stalinsko-brežněvovského typu pochopila především jako důsledek faktického opuštění socialistických a komunistických myšlenek. Tato slova je třeba bránit, jakkoli by si snad někdo mohl myslet, že už jsou zapomenuta. Je to součást prevence před renesancí tohoto zhoubného fenoménu. Musíme být schopni diskutovat o budoucnosti bez této zátěže otázek stalinismu. Vedení KSČM opakovaně prohlašovalo, že nejsou žádné návraty, jen cesta vpřed. Především u starších členů je vidět jistá zakořeněnost v minulosti. Ale stejně i většina z nich chápe, že vracet se nelze. Na rozdíl od ruských komunistů pro ně osoba Stalina není předmětem takového kultu (v Rusku se v posledních letech objevovaly zarážející pokusy o jeho případnou rehabilitaci a podle průzkumů si polovina obyvatel myslí, že Stalin sehrál pozitivní roli). To neznamená, že tu nejsou četné praktické problémy destalinizace hnutí a že ve strachu z reformismu a sociáldemokratismu nemohou být zhoubné projevy tohoto historického fenoménu znovu oživovány. V ČR jde také o vztah levice k odkazu Pražského jara a roku Nešlo jen o vnitřní mocenský spor, ale o historický pokus o překonání stalinistického socialismu, který inspiroval i vznik eurokomunismu na Západě. Už na mimořádném sjezdu KSČ bylo zrušeno nechvalně známé normalizační Poučení z krizového vývoje, označující aktéry obrodného procesu za rozvratníky a živly. Také díky prohlášením učiněným mimořádným sjezdem na konci roku 1989 se někteří po roce 1968 vyloučení členové KSČ do strany vrátili. Souvisí s tím i hodnocení zásahu vojsk pěti států Varšavské smlouvy, který zablokoval další perspektivu. Těžko nazývat bratrskou internacionální pomocí něco, co bylo násilnou okupací bez souhlasu představitelů našeho státu a v rozporu s principy mezinárodního práva. I když to bylo za tichého souhlasu USA a v logice stability jaltského uspořádání Evropy. V Praze byl naopak okamžitě svolán mimořádný vysočanský sjezd KSČ, který invazi odsoudil a v OSN se dokonce postavil nátlaku sovětů tehdejší ministr zahraničí ČSSR Jiří Hájek. Tím to ale skončilo. V čistkách nepostrádajících rozměr vyřizování osobních účtů bylo z KSČ vyloučeno na půl milionu členů. Byl to důsledek tehdejšího brežněvovského hegemonismu. SSSR prostě nebyl schopen reformy přijmout a také potřeboval na území Československa konečně dostat své vojáky. Rok 1968 vážně narušil i dosud dobré vztahy naší veřejnosti k Rusku a k jeho občanům. Mnozí z těch, pro které byla spolupráce se SSSR základem nové budoucnosti, to považovali za nepochopitelné. Kdo nesouhlasil se vstupem vojsk, byl obviněn z antisovětismu. Ale byl to problém i pro druhou stranu, pro představitele SSSR. Omluva od nich přišla, až když to prasklo, tj. v roce 1990, kdy už se realizoval odchod sovětské armády po více jak 20 letech z našeho území. Konkrétní reformy roku 1968 jsou už samozřejmě historií. Pro dnešek je ale důležitá kontinuita tehdy nastolených hodnot demokracie a pluralita ve spojení se socialismem, tvůrčí nesektářský přístup k marxismu. Akční program, normalizační mocí odmítaný, se pokusil o obrodu socialismu v mezích tehdejšího poznání. Pro spojení hodnoty plurality a socialismu bylo významné skutečně partnerské pojetí Národní 26 27

15 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky fronty. V samotném středu politicko-mocenského zápasu byla koncepce hospodářské alternativy systému Oty Šika. Otázky tzv. stalinismu, popř. brežněvismu jako jeho pozdní formy, jsou dodnes obecně citlivější ve východní části Evropy a západní levice je ve střehu před těmi stranami, které se nedokážou vypořádat samostatně s dědictvím své vlastní minulosti. Vliv minulosti na současnost samozřejmě s časovou vzdáleností klesá, ale určité společenské podmínky mohou i barbarskou minulost plnou machiavelistických intrik a diktátorských metod dostat zpět do hry. Stalinismus byl posunem od vědecké racionality k iracionálním mýtům. A v pohnutých dobách iracionalita společnosti i přes civilizační pokrok narůstá. Po takřka šedesáti letech od XX. sjezdu KSSS a po dvou desítkách let od roku 1989 se proto objevují pro mě překvapivě nápady, jak dostat stalinismus ze seznamu totalitních režimů. I v České republice se občas objeví názory, že vše špatné začalo po Stalinově smrti vinou oportunismu a revizionismu a ústupem od Leninovy a Stalinovy bolševické linie. Z pod kamenů znovu vylézají někteří naši stalinisté, kteří se tam poschovávali po roce A tito fanatici tkvící v minulosti líčí na mladé, sektářsky zmatené jednotlivce, aby se mohli pochlubit aspoň nějakým dorostem. Tím z nich dělají exoty izolované od vlastní generace. U příležitosti výročí narození Stalina pak pořádají patetické panychidy, na kterých se rituálně mává vlajkami neexistujícího SSSR a velebí stalinský mýtus. Vzpomíná se přitom na časy, kdy se například nevyšší hora bývalé ČSSR nejmenovala Gerlachovský štít, ale Stalinov štít po vzoru Ruska, kde zaznívají hlasy znovu přejmenovat Volgograd na Stalingrad. V roce 2010, tedy v roce 65. výročí Velké vlastenecké války (tak bývá označována účast SSSR v druhém světovém válečném konfliktu), dokonce moskevská radnice oznámila, že k výzdobě budou použity i generalissimovy portréty, neboť je mnohými chápán jako strůjce válečného vítězství SSSR. Možnost zneužití tohoto kroku ke glorifikaci Stalinovy osobnosti a jeho metod samozřejmě vyvolala kritickou diskusi i v Rusku samotném. Ale jak to komentoval i Michail Sergejevič Gorbačov I když válečné vítězství bylo hlavně dílem lidu, Stalina nelze z dějin vyškrtnout. A tak v Rusku stejně jako u nás mají i po tolika letech někteří kritiku Stalina za věrolomnou pomluvu usilující vyrvat ho ze srdcí a myslí pracujícího lidu, v podstatě za kontrarevoluční dezinterpretaci útočící na samotné principy marxisticko-leninského světonázoru. Politický folklor pohybující se na samém okraji názorového spektra byl a asi i bude. Důležité je, aby tento extrém nezasahoval v budoucnosti až k jádru levice. Přestože vlastní programové dokumenty KSČM explicitně mluvily o odsudku stalinismu (převzali to ještě z dikce materiálů mimořádného sjezdu KSČ v prosinci 1989), používání tohoto pojmu bylo mezi členy KSČM nadále citlivé. Interní diskuse i diskuse v médiích také ukázaly určitou nejednotnost a nejednoznačnost v interpretaci pojmu stalinismus. Ruku v ruce se znásilňováním společnosti totiž probíhala hra na lidovládu, zjednodušující složitosti světa až do černobílé karikatury boje socialistického dobra a kapitalistického zla a tato manipulace vnější moci nahrazovala některým lidem autenticitu jejich bytí a myšlení. Za odmítáním kritiky stalinismu byly zčásti i snahy oslabit rozhodné odsouzení těchto deformací, nebo dokonce jistá obhajoba nehumánních mocenských postupů, pro stalinismus charakteristických, vznešenými cíli. Stalinský mýtus je určitou obdobou theodiceje, kdy je existujícím zlem ve světě ospravedlňována před věřícími nezbytnost uznání všemohoucnosti a neomylnosti boží. Ruskému pojetí autoritářské tradice césarismu odpovídá pak přirovnání Stalina k Petrovi Velikému a jiným velikánům dějin. Heslo raději se mýlit se stranou, než mít pravdu proti straně bylo absurdním završením tohoto nesvobodného uvažování ve stylu naprostého mentálního podřízení se neomylnému vedení. Odmítání debat o stalinismu bohužel otevírá cestu k jisté recidivě projevů politické patologie. Většinu našich občanů už klanění se Stalinovi nejen neláká, ale doslova odpuzuje. Do stejné řeky naštěstí nelze vstoupit, ale bohužel také platí, že počet vstupů do stejných fekálií nemusí být systémově omezen. Nový stalinismus dnes často stalinský sentiment doplňuje politickou směsicí konzervativního národovectví, zřejmě v kalkulaci s frustracemi z dopadů objektivního procesu integrace a globalizace. To může jeho politickou životnost prodloužit, ale zároveň to blokuje vznik reálných alternativ. Jak řekla výstižně Hannah Arendtová Masy jsou posedlé touhou uniknout realitě, neboť ve své bytostné vykořeněnosti nejsou s to snášet její nahodilé, nesrozumitelné stránky. Začít kličkovat nebo dokonce couvat před tímto rizikem, to by bylo možné chápat jako významné vybočení z dosavadního ideového vývoje KSČM komplikující jak analýzu prvního historického pokusu o socialismus, tak formulování konkurenceschopné strategie pro podmínky 21. století. Bylo by to v každém případě zbourání složitého konsensu, který v orientaci KSČM byl vytvořen na III. sjezdu v Prostějově a po něm. Česká levice by se neměla nechat vtahovat do cizích her pokud mají v jiných zemích téma přehodnocení úlohy Stalina za pozitivní příspěvek k jejich problémům, je to jejich odpovědnost. V současném jazyce ztělesňuje slovo stalinismus celou řadu politických stanovisek a je průnikem různých ideologických tendencí, což mnohým asi ztěžuje pochopit jádro definice tohoto pojmu. S pojmem operují i antikomunisté a odpůrci levice vůbec. Běžným zneužitím tohoto pojmu pak je ztotožnění stalinismu a komunismu, popř. ve spojnici s marxismem a socialismem jako takovým. Oddělit je třeba také ten fakt, že stalinismus fungoval i jako určitá historická politická strategie konkrétní velmoci. Z tohoto pohledu je stanovisko bránící kritickým analýzám stalinismu velmi nebezpečné. Levicoví odpůrci používání pojmu stalinismus to vysvětlují tak, že se paušálně neguje 28 29

16 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky život v minulém režimu a také úspěchy SSSR, počínaje jeho rolí v druhé světové válce, přes symboly kosmického programu Lajku a Gagarina až po ikony sovětského baletu Pliseckou a Baryšnikova atd. Odpůrci kritiky stalinismu tvrdí, že si tento nevědecký pojem vlastně vymyslela mezinárodní reakce jako past na revoluční marxismus. Je to ale zbytečné tabu v době, kdy je tento pojem využíván na východ i na západ od bývalé železné opony a vžil se jako symbol krutovlády do povědomí lidí. Prostě je třeba mu jen čas od času dávat aktuálnější obsah. Když historik či jiný společenský vědec řekne, že nebude diskusemi o stalinismu ztrácet čas, utíká od konkrétních problémů. Proč nemluvit o osudech opozice vůči stalinismu, proč neuvažovat o takových vybočeních, jako byla československá cesta k socialismu do roku 1948, nebo o různých reformistických pokusech, zejména o roce 1968? Jde o pochopení, že nestalinská cesta byla a je možná. Mají snad komunisté chodit jen na vlastní hroby, mají snad komunisté psát jenom o svých obětech, aniž by cítili jako své vlastní i příkoří, které se dělo různým obětem stalinistických represí? To, že si kritiku stalinismu přisvojili spíše antikomunisté, neznamená, že patří jim, nebo že je to pojem nevědecký. Pojem stalinismu byl kriticky používán samotnou marxistickou levicí, a to dokonce dávno před rokem Ve Stručném filosofickém slovníku (Svoboda, Praha 1965) lze nalézt lexikální vymezení: V stalinismu vrcholí dogmatická revize marxismu. Je v něm skryt celý systém deformací teorie i praxe socialistické výstavby. Ještě v Slovníku spisovného jazyka českého (Academia, Praha, 1971) můžeme nalézt tyto definice: Stalinismus je souhrn negativních jevů v teorii a praxi komunistického hnutí spjatých s obdobím kultu osobnosti J. V. Stalina a Stalinista či stalinovec je dogmatický zastánce překonaných metod, stoupenec stalinismu. Odpor vůči kritice takto chápaného stalinismu je vlastně odporem vůči systémové kritice selhání tzv. reálného socialismu. Dnešní stalinisté pasující se na marxisty prostě mají minulý režim i přes jeho prohru za úspěšné naplnění socialistických ideálů. A stýská se jim po demokratické diktatuře elit osvícených vůdcem světového proletariátu. Co všechno provázelo stalinismus? Fundamentalistické vidění světa na základě jediného správného názoru, víra v moc a dogmata, využívání ahistorické mechanické metodologie, voluntarismus a návrat k naturalismu, zavedení teorie zostřování třídního boje s kriminalizací až likvidací nositelů nepohodlných názorů (zejména intelektuální elity), hromadné porušování politických práv, epidemie pomlouvačství, atmosféra všeobecného podezřívání a pronásledování, extrémní zveličování role strany ve společnosti, politické ovlivňování justice až k rozsudkům na základě vykonstruovaných obvinění, nadřazování vybraných elit, včetně bezpečnostních složek, politickému systému, nekompetentní zasahování do řady oblastí vědeckého a uměleckého života až na úroveň šarlatánství, omezování ekonomiky komandujícím centrem a také deformování komunistického hnutí v jiných zemích podle mocenských potřeb vedení SSSR. Nepochybně je tu prostor pro historická bádání zpřesňující obraz té doby. Základní vyznění fungování systému stalinismu, který zavedl socialismus do slepé uličky, se však nezmění. A právě práce s pojmem stalinismus může levici pomoci se efektivněji bránit antikomunismu. Tradičně bývá stalinismus chápán jako politika byrokracie vznášející se nad státem dělníků. Linie tohoto chápání stalinismu začíná u Lva Davidoviče Trockého, přes Isaaca Deuschera a Milovana Djilase až po dnešek. Toto vymezení souvisí s kritikou teorie socialismu v jedné zemi jako scholastickou a účelovou interpretací zákona nerovnoměrného vývoje. Působila zde specifická dějinná a společenská situace Ruska, jeho zaostalost a nedostatek demokratických tradic. Díky této specifické situaci byl stalinismus do socialistického hnutí vložen, uzurpoval si na něj po nějaký čas monopol, bránil se jakýmkoliv liberalizačním tendencím, ale není jeho zákonitým důsledkem. Tohle pochopit znamená i překonat kořeny rozštěpení socialistického hnutí. Stalinismus ve vztahu k leninismu měl některé shodné rysy (zejména pokud jde o bonapartistické použití revolučního teroru), rád se také kultem Lenina zaštiťoval. Ve skutečnosti se mu ale tragicky vzdaloval tím, jak extrémně upevňoval moc státní a stranické byrokracie bez demokratické kontroly. Křižovatku mezi Leninem a Stalinem ukazuje nejen tzv. Leninova závěť, ale i skutečnost, že Lenin plánoval NEP vážně a na dlouho. Demokratická práva ohrožovala postavení byrokratických kast v sovětském modelu socialismu, a tak se politické svobody staly neslučitelné se stabilitou moci. A tato moc používala i argument velmocenských zájmů Ruska doma i v jeho zájmové sféře. V propagandě se pak mísí tyto jinak přirozené geopolitické zájmy s mesiášským mýtem reagujícím na slabé imperiální sebevědomí Ruska i přirozeným patriotismem jeho obyvatel. Další linie začíná vystoupením Nikity Sergejeviče Chruščova s kritikou kultu osoby J. V. Stalina na zasedání XX. sjezdu KSSS (25. února 1956). Zde je stalinismus chápán jako zločinná praxe spojená s osobou Stalina v roli vůdce. Pro mnohé to byl šok, který otřásl neomylností Moskvy proti chruščovovské kritice otevřeně vystoupil v roce 1956 nejen Mao Ce-tung, ale i například Palmiro Togliati. Nešlo si nevšimnout i osobních kotrmelců významných postav hnutí. Jak byl Stalin veleben, nyní byl někdy i těmi samými lidmi častován názvy jako diktátor a dokonce bandita (odhaleno bylo například, jak se pod přezdívkou Koba podílel na vydírání obchodníků, přepadech poštovních vozů, parníků a tbiliských bank). V tomto pojetí stalinismu jde tedy o subjektivní chyby a excesy, kterých se Stalin osobně zúčastnil a na kterých se během jeho působení podílela celá struktura podřízeného aparátu i na nižších úrovních řízení. Tato kritika stalinismu jako kultu osobnosti je povrchní, protože neanalyzuje objektivní příčiny, jak mohlo k těmto deformacím dojít, jak mohly být naroubovány na humanistickou a demokratickou vizi společnosti. Potvrzuje se tu, že nestačí odstranit pomníky despoty, aby dějiny pokračovaly podle původního plánu. Redukce stalinismu 30 31

17 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky na kult osobnosti tak pomohla tomuto systému dál přežívat i po smrti Stalina. Přemrštěná personalizace stalinismu, démonizace osoby Stalina je jakýmsi kultem naruby a dělá z něj alibi pro všechny ostatní, kteří fungovali v obdobné zájmové logice. Sovětský režim byl po smrti Stalina vlastně jen modifikovaným stalinismem. V rámci syntézy Chruščova a Brežněva dál pokračoval režim, který si na lidovládu jen hrál, kde radikálnější kritika až do časů glasnosti nebyla možná. Na zrodu stalinských deformací se samozřejmě podepsala samotná osobnost J. V. Stalina, proto také nese jeho jméno. Stalinismus ale zakořenil jako systematický rys vedení společnosti v praxi zemí sovětského bloku po celou dobu jeho existence a výraznou měrou přispěl k jejich krachu v roce Nemůžeme si myslet, že u nás vše vyřešily rehabilitační komise, které působily před rokem 1989 na půdě mocenského monopolu KSČ tzv. Barákova komise z let , tzv. Kolderova komise z období či tzv. Pillerova komise z let Snaha napravit nejhrubší zločiny tu sice byla, ale nešla na podstatu. Vlna neostalinismu, provázející éru tzv. normalizace, řešení tohoto problému opět oddálila. Osobně operuji s pojmem stalinismu jako s něčím, co má objektivní sociální povahu a je charakterizováno mocenskou svévolí a autoritářským zastrašováním, což způsobilo ochabování aktivity a iniciativy širokých vrstev lidí a postupnou stagnaci. Tento politicko-mocenský systém je spojen s falešnou ideologií zdogmatizovaného marxismu nazvanou marxismem-leninismem. Stalinismus je v tomto smyslu komplexem deformací historického pokusu o socialismus před rokem Ani v omluvě komunistů za minulost nejde o účelová gesta, rituální pokání na oko, kterému by se nedalo věřit. Jde o kritické sebepoznání, které nelze brát jako něco, co se vymění za otevření cesty k společenské akceptaci. Často se mluví o zločinné praxi, ale zločin je termín kriminální a právní vina je něco jiného než odpovědnost politická nebo mravní. K politické a mravní odpovědnosti za minulost je třeba se hlásit, ale právní vina se musí dokazovat individuálně v soudním procesu. Právní důvody ke kolektivní omluvě opravdu neexistují i přes jeden významný paradox doby po Listopadu Součástí tehdejšího mocenského kompromisu totiž byla na jedné straně kontinuita práva, na druhé straně v roce 1993 přijal parlament deklaratorní zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Politická odpovědnost za mocenské deformace i porušování zákonnosti jde v prvé řadě za představiteli někdejší KSČ. Jejich omluva by měla směřovat i k jejich následovníkům v KSČM za to, jak zdiskreditovali myšlenku sociálně spravedlivé společnosti. Ale tato odpovědnost jde samozřejmě i za dnešními komunisty. Nejde o falešné moralizování, ale souvisí to s naším hledáním vlastní identity. Nejlepší prevence proti opětnému selhání je, že i dnes zakoušíme pocit studu nad historickými případy zneužití moci jako výraz solidarity s postiženými i obav o osud civilizačních hodnot. I když je tu vždy riziko, že tento vnitřní postoj nebude hned pochopen. Ale svědomí přeci není přepych a nenahradí ho cynický machiavelismus. KSČM se k historické omluvě své předchůdkyně přihlásila, svou vlastní omluvu ale jako subjekt vzniklý až v roce 1990 neformulovala. Lze si samozřejmě představit, že historický text omluvy KSČ by mohla dnešní KSČM v určitý okamžik převyprávět vlastními slovy. KSČM sice říká, že se učí z minulých chyb a deformací, ale lidé to potřebují slyšet z úst, kterým mohou věřit. Co jsou platná sebelepší programová řešení, když narazí na zeď nedůvěry. Nejde o morální patos, ale o signál, že jsme pochopili a jsme tím pádem i schopni nové společenské racionality. Obranářské přístupy z 90. let by už neměly ovlivňovat politickou strategii levice. Smysl diskuse o omluvě tehdy i dnes vidím v tom vysvětlit veřejnosti, že ona historická distance KSČM od zneužívání moci její předchůdkyní KSČ je stále platná, že je dokonce klíčovým parametrem její identity. Protože KSČM skutečně není KSČ a bez oné historické omluvy z mimořádného sjezdu KSČ v prosinci 1989 by nejspíš ani dnešní KSČM nevznikla. Proto jakékoliv relativizování této omluvy či snaha ji umenšovat v čase by měla být pro KSČM nepřijatelná. Poškodilo by to i kontinuitu demokratické levicové dějinné alternativy, která sahá i před vznik KSČM, a posílilo militantní nenávist k minulosti, nově prefabrikované politickou pravicí. Objektivní překážky i subjektivní psychologické bariéry mezi komunistickou a nekomunistickou levicí by mohlo překonat nové prohlášení, že kritická distance od nedemokratického počínání předlistopadové KSČ je autentická, že se k historické omluvě KSČ z prosince 1989 opětně hlásíme jako k otázce trvalé distance. Mnozí v tom vidí cestu k překonání zbytečných antagonismů na levici, aby se levicové hlasy mohly začít sčítat a zvrátit misku vah ve volební soutěži s pravicí trvaleji do leva. Pragmatická rovina tohoto problému je v tom, že ČSSD připomíná vztah KSČM k minulosti jako podmínky pro spolupráci. Z toho ale netřeba dělat ukvapený závěr, že může jít o nežádoucí politický handl vyvolaný hladem po exekutivních funkcích. V politice se samozřejmě dohody dělají, političtí partneři mohou chtít na některé otázky jasné odpovědi. Pod tlakem vnějšího diktátu by se ale ztratilo to hlavní, že jde o prvek důvěryhodnosti. Může to být pozitivní nabídka voličům, ne ústupek konkurentům. Voliče totiž opravdu nezajímají hádky a schválnosti mezi konkurenty, zajímá je soutěž myšlenek a respekt k volebním slibům i k historickým souvislostem. V současné době mohou být na stalinistický základ také roubovány různé vulgární koncepce sociálního darwinismu. U extrémní pravice se znovu objevuje relativizace a zpochybňování holocaustu. Ale i na levici se mohou objevovat tendence k přehlížení humanistického univerzalismu a oživování ideologické, sociální a národní zášti nahrávající kulturním střetům. Je třeba být ve střehu před nositeli zúženě národních pohledů, které otevírají prostor pro nástup nacionalismu

18 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Je nutné čelit infiltraci vlasteneckého hnutí obdobnými extremistickými myšlenkami a rozněcováním starých nepřátelství. Vštěpujme lidem vlastenectví s pozitivním obsahem. Za ideologické zatmění mysli lze označit například označování EU za uskutečnění Hitlerovy Nové Evropy, nebo nerozlišování mezi aktivními nacisty a německými antifašisty v omluvě za divokou fázi odsunu po roce Znejistění kulturní integrity může vést i k iracionální xenofobii, která s vědomím přináležitosti k rodné zemi nemá nic společného. A rudá a hnědá k sobě prostě nepatří, skutečnou solidaritu nelze nacionalizovat. Kritický vztah k stalinismu je výrazem programového zhodnocení porážky, kterou komunistické hnutí utrpělo. Spor o minulost je současně sporem o budoucnost. Nejde o to nadekretovat konečnou univerzalistickou definici, ale srozumitelně zakotvit kritiku stalinismu jako východisko nové levicové budoucnosti. Uvolnění tvůrčích sil společnosti vyžaduje demokracii, tak jako potřebuje živý organismus kyslík. A nastupující generace nebude na levici ze sentimentu k historii, ale kvůli budoucnosti. Novátoři to nemají jednoduché, sám jsem se za to občas dočkal různých nálepek, od škůdce a rozkladného individualisty přes reformistu jen na oko až po moudrého klauna a Dona Quijota. V březnu 2003 jsem se v rozhovoru pro časopis Ekonom označil za komunistického liberála. Našli se pak takoví, kteří to chápali jako dezerci od autentické levice. Liberál ve smyslu svobodomyslný člověk ale přeci nemůže být pro levici cizí. Levicová kritika liberalismu by měla jít jen proti ortodoxnímu a zvulgarizovanému liberalismu, ale ne proti základům lidské emancipace. Ty lze využít a dát jim socialistický rámec. Na druhou stranu se na krizi levice podílel přebujelý etatismus a redukce sociálna na přerozdělování. A moderní levice může hledat na své vlastní chyby lepší odpovědi, než je opačný extrém, tedy pravicová deregulace a minimalizace státu. Program sociálního populismu samozřejmě neudrží dlouhodobě pozornost. Slibovat rudé z nebe se rovná maximálně taktice levicového ústupu, hře na dočasnou jistotu pro voličskou reprezentaci, nikoliv však pro voličskou základnu. Protestní hlasy se dají snadno získat, ale pokud se neváží na něco pozitivního, jenom rozkládají existující hnutí. Oslovení širší veřejnosti, oslovování voličů jiných stran je možné jenom na základě formulování promyšlenější celospolečenské alternativy, opřené o různorodou teoreticko-metodologickou inspiraci a kritickou reflexi vlastních dějin DVACET LET CESTY K ČESKÉ MODERNÍ LEVICI Ve 20. století měla levice v naší zemi ve srovnání s okolními zeměmi dlouhodobě silné postavení. Kořeny to má v našem pocitu sociálního a národního ohrožení ještě z dob před vznikem republiky. Od dob první republiky to na úrovni parlamentního zastoupení odráží veřejná podpora komunistické strany a sociální demokracie. Tato inklinace obyvatelstva v Čechách a na Moravě k levici trvá do dnes. Češi nejsou národ panský, spíše lidový. Navzdory této skutečnosti u nás od roku 1990 paradoxně nevládla jednoznačně levicová vláda (období menšinové vlády Miloše Zemana bylo silně limitováno opoziční smlouvou s ODS jako pravicovým rivalem ČSSD). Češi dnes nedělají rovnítko mezi tím, co chtějí a koho volí. Jiné jsou hodnotové postoje a jiná je politická orientace. Proč tomu tak je? Jde jen o historické zatížení pojmu levice v naší posttransformační realitě, nebo o poněkud bařtipánskou image a nekomunikativnost hlavních levicových představitelů? Vliv mají i napjaté a napínané vztahy mezi ČSSD a KSČM, což specificky polarizuje českou politiku. Tento rozpor podvazuje schopnost levice nabídnout odpovědi na úrovni doby a dohodnut se na nich. ČSSD se opakovaně kontaminuje kompromisy s politickou pravicí, KSČM se zase ne vždy daří setřást vzpomínku na normalizační kůl v plotě. A jako celek působí levice přestárle, s kulturně konzervativním zakotvením. Co s tím může udělat KSČM? Váha KSČM na naší politické scéně je výjimečná. KSČM je po roce 1989 kromě území bývalého SSSR a Kypru v celé Evropě daleko nejsilnější radikálně levicová strana. Potvrzují to především opakovaně dvojciferné volební výsledky do parlamentu (v roce ,24 %, v roce ,05 %, v roce ,33 %, v roce ,03 %, v roce ,51 % a v roce ,81 %). KSČM je také i přes postupný pokles členstva dodnes nejpočetnější stranou. Základní otázka je, zda i po 20 letech není proces utváření identity KSČM završen. Jak KSČM, tak i její případní partneři se musí vypořádat s výzvou zvyšovat potenciál levice jako celku. Pokud by KSČM skončila jako strana věčného protestu, měla by omezený koaliční potenciál a její reprezentace by bez tlaku politické odpovědnosti ztrácela kvalifikaci. Stala by se pouhou skupinou demagogů a kraválistů, spojených se strukturami staré společenské dělby práce, s různými deprivanty až lumpenproletariátem, adorující samoúčelný protest a současně mýtus vlády pevné ruky. Alternativní politická síla musí ale získávat také profese spojené s civilizačními změnami, novou společenskou dělbou práce, musí oslovit inteligenci i představitele nekonformní kultury s citlivějším rozlišováním hodnot autoritářství a svobody

19 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Na druhou stranu nemůže KSČM ustoupit účelovým představám o dovršení transformace KSČM jako o plné integraci se systémem. Bez oponování systému by jako druhá sociální demokracie ztratila opodstatnění. Není přitom důvod přepustit protestní hlasy konkurenci. Vzpomeňme výroku Miloše Zemana o republikánech jako zdivočelých sociálních demokratech. Hlavní je nenechat se těmito lidmi stáhnout dolů, ale vázat jejich negaci na pozitivní alternativy. To znamená, že součástí modernizace KSČM musí být vysoké nároky na rozlišování mezi extrémistickým populismem a strategickým radikalismem. Modernizační strategie je pro KSČM nutností. V dynamicky se měnícím světě se nároky na schopnost levice tyto změny koncepčně zachytit zvyšují. Zvládnutí procesů modernizace je tím, co bude dlouhodobě rozhodovat. Tím spíše pro politické síly, které se hlásí k myšlence Karla Marxe, že svět nelze jen vykládat, že je nutno jej změnit. Od radikální levice občané očekávají ne politiku jako populistický karneval, ale odpovědné řešení dnešního stavu společnosti, se kterým jsou stále více nespokojeni. Setkal jsem se při tom se dvěma krajními reakcemi. Jednak s fobií už při použití adjektiva moderní a jeho chápání jako klanění se módním povrchnostem. A jednak se zklamáním, že potenciál KSČM stát se skutečně moderní a zároveň radikální levicovou stranou už asi nemusí být využit. Modernita v rozumném pojetí ale není prostým opakem tradic. Využívá ověřené, odpoutává se od překonaného a doplňuje nově poznané. Směr a obsah modernizační strategie je proto klíčovou otázkou. Tam je třeba hledat odpověď na to, kdo bude jejím nositelem a zda ji bude schopen zvládnout. Jinak se nevypořádáme s vlastní přestárlostí, ani s podstatnými změnami v našem okolí. To jsou totiž hlavní rizika dalšího vývoje KSČM, skupinky stmelované nějakou představou kádrové revanše za rok 1989 už prakticky odcházejí do nebytí. V roce 2010 si KSČM připomenula 20 let od svého vzniku na ustavujícím sjezdu KSČM 31. března 1990 v Praze přejmenováním územní organizace KSČ. Do čela této stále ještě územní organizace byl postaven Jiří Machalík. Na území České republiky se KSČM stala nástupnickou organizací bývalé státostrany, na území postupně se emancipující Slovenské republiky se jí stala Strana demokratické levice (SDĹ) vedená Peterem Weissem, která nabrala razantnější kurs k postkomunistické orientaci. V říjnu 1990 se konal v Olomouci I. sjezd KSČM, který potvrdil distanci komunistů vůči totalitní minulosti učiněné na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci Jádrem olomouckého programu KSČM se stala idea demokratického socialismu. Námět Jiřího Michalíka použít pro stranu dvojitý název KSČM Strana demokratického socialismu se neujal. Nově zvolený předseda, režisér Jiří Svoboda (stál v čele KSČM v období ) tehdy ještě podporoval nové vymezení strany jako komunistické včetně názoru, že změna názvu by nic nepřinesla. Rozvolňování vztahů mezi českou a slovenskou organizací někdejší KSČ vedlo až k jejich úplnému osamostatnění ještě před rozdělením československé federace. Jen dočasným jejich spojovníkem byla Rada federace obou organizací (KSČS), v jejímž vedení byl Pavol Kanis za SDĹ (pozdější ministr vlády SR) a Miroslav Grebeníček za KSČM (v období předseda KSČM). Ten se stal také předsedou Komise pro analýzu činnosti strany v době před a těsně po 17. listopadu 1989, schválenou Radou federace KSČS. Tato komise se vedle vlastního šetření také vyjadřovala k práci Komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 ustanovené parlamentem, tedy Federálním shromážděním ČSFR. Do Rady federace KSČM a SDL jsem tehdy nastoupil na pozici analytika a začal se podílet na budování stranického odborného zázemí. V té době si všichni uvědomovali, že pro konkurenceschopnost levice to bude klíčová oblast. A tehdy také bylo možno si vybírat z řady odborníků, účastnících se na myšlenkovém kvasu té doby a schopných zapojit se do modernizace KSČM. Nebyl to ale samozřejmě ani v nejmenším jednosměrný proces, čekaly nás různé křižovatky. První vážnou křižovatkou v historii KSČM se stala léta Byla to doba, kdy v roce 1990 obnovená ČSSD (vedená až pravostředovým způsobem Jiřím Horákem navrátivším se z amerického exilu) byla ještě slabá. Ve volbách v červnu 1990 samotná ČSSD neuspěla a těžiště se přesunulo na sociálně demokraticky orientované poslance za OF. KSČM tak byla v této době v podstatě hlavní opoziční silou v českém parlamentu a právem mohla mít ambice stát se u nás hegemonem dalšího levicového vývoje. To by si ovšem musela důsledně ujasnit, proč původní dějinotvorný náboj radikální levice ve starém režimu zdegeneroval a proč se v provedení KSČ změnil v neživotné dogma. Nároky na KSČM i různé vnější a vnitřní tlaky vedly v tomto období k výraznému diferenciačnímu procesu. Byla to léta rychlého úbytku členů. Před listopadem 1989 bylo v ČR kolem milionu členů KSČ, po roce 1991 už měla KSČM jen 563 tisíc členů a v roce 1994 to už bylo jen 213 tisíc členů. Velký odchod členstva z KSČM nebyl pouze odchodem kariéristů, šlo i o názorovou diferenciaci. Nejsilnější tlak byl samozřejmě v prvních měsících po Listopadu Před prvními obnovenými volbami, 17. dubna 1990, tehdejší prokurátor hl. m. Prahy Tomáš Sokol dokonce požadoval ukončení činnosti KSČ, což řadu členů naplnilo obavami z další budoucnosti. Postavení KSČ mimo zákon tehdy (17. května 1990) podpořily i čtyři historické strany ČSL, ČSS, ČSSD a Demokratická strana. Vedení OF ale pokračovalo v politice mocenského kompromisu (generální prokurátor P. Rychetský dokonce slíbil, že na T. Sokola uvalí za jeho krok kárné řízení). Na obraně existence KSČM se v tomto období nejvíce podílela skupina seniorů. To byla skupina vnitřně spjatá s tradiční představou komunismu, odmítající významnější názorovou konverzi a chápající kritiku minulosti jako pokálení své životní cesty a díla

20 Jiří Dolejš Levice mezi minulostí a budoucností (2010) Kapitola I.: Za nedogmatické pojetí politiky Samozřejmě tu byly i síly změny. Reformní skupina byla tvořena spíše mladšími, pragmatickými příslušníky předlistopadové inteligence a řídícího aparátu. Ta se ale začala dále členit na ty, co chtěli nějak modernizovat socialistickou myšlenku, a na ty, kteří se spíše chtěli nějak etablovat v novém systému, ať již jednotlivě, nebo organizovaným odchodem. V té době začaly vznikat názorové frakce uvnitř KSČM. Vedle již působícího Demokratického fóra komunistů vznikl Samosprávný klub komunistů, pokoušející se syntetizovat marxismus na nové úrovni poznání, vznikly i marx-leninské kluby, jako skupina hlásící se k marx-leninské ortodoxii. Postkomunistické názory šířila platforma Demokratická levice, ke které se hlásil i Vasil Mohorita a která chtěla zahrnout i sociálně demokratické názory a v roce 1991 znovu nastolila změnu názvu strany. Nakonec bylo v otázce názvu strany vyhlášeno referendum (proběhlo v období říjen prosinec 1991). Jeho výsledkem bylo, že ¾ členů strany si přálo ponechat název KSČM a tento výsledek byl také na mimořádném sjezdu v únoru 1992 v Nymburce vyhlášen. Platforma Demokratické levice se poté rozhodla odejít z KSČM (patřil k ní například pozdější poslanec ČSSD Michal Kraus) a založit Demokratickou stranu práce. Ta ve volbách do ČNR v červnu 1992 ve spojení s Hnutím za samosprávnou demokracii-sms získala tři mandáty. Aby zachytila rozbíhavost různých levicových iniciativ a předešla dopadům vlastní stranické identity na volební výsledek, pokusila se KSČM v roce 1992 vytvořit širší volební sdružení Levý blok, jehož jádro tvořila právě KSČM. Pod touto značkou také kandidovala v létě v parlamentních volbách. Součástí tohoto sdružení byly malé subjekty jako například brněnská Demokratická levice, Demokratický svaz Romů, křesťansky orientované Hnutí za sociální spravedlnost a lásku k bližnímu, Hnutí 90, Demokratická strana ČSFR atp. Pod dohodu o součinnosti s LB se podepsala i občanská sdružení jako Levicové kluby žen, Sdružení na ochranu nájemníků, Svaz volnomyšlenkářů, Klub samosprávného lidového podnikání, Kluby českého pohraničí či Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska. Inspirací této levicové volební aliance byla mj. španělská Izquierda Unida (IU, česky Sjednocená levice). Ta vznikla v roce 1986 původně jako občanská platforma za odchod Španělska z NATO. V roce 1992 byla přeměněna na politické hnutí, které mělo volební výsledky kolem 10 %. S komunisty (PCE tvořila kolem 80 % IU) se zde vedle pacifistů sešli zejména socialisté (Iniciativa Socialista de Izquerdas) a také levicoví zelení a byla určitou volnou směsicí carillovského eurokomunismu a ekosocialismu. V době existence českého Levého bloku byla IU na vzestupu. Od konce 90. let prochází ale IU vleklou krizí a volebními prohrami. Založení Levého bloku podle tohoto španělského vzoru byl ale strategický tah, který i s odstupem času lze hodnotit jako správný. Diferenciační proces uvnitř KSČM zdaleka neskončil odchodem platformy Demokratické levice a vznikem Levého bloku. Naopak. Otevřené střetnutí doutnalo již před II. sjezdem KSČM v Kladně (v prosinci 1992). Situaci ale několik dní před sjezdem ovlivnil atentát na předsedu Jiřího Svobodu. Stabilita organizační struktury tam dostala přednost před debatami o další transformaci a programové modernizaci. Sjezd zvolil Jiřího Svobodu předsedou v nepřítomnosti. Schválil také Program KSČM, který představoval kompromis mezi tradicionalisty a pragmatiky proti snahám o postkomunistickou identitu. Obsahoval explicitní distanci od stalinismu a orientaci na moderní socialistickou společnost. S tímto kompromisem nebyla krajní křídla v KSČM spokojena. Do KSČM znovu přijatý Miroslav Štěpán spolu s předlistopadovým ministrem Jaromírem Obzinou zakládají platformu Za socialismus, který interpretují v duchu bývalé oficiální ortodoxie. K této iniciativě měli ideově blízko představitelé marx-leninských klubů, přispívající do měsíčníku Dialog: Otázky, odpovědi. Byli to většinou lidé, kteří by raději odvedli prokádrované tvrdé jádro do vnitřní emigrace vůči společnosti, než aby odstoupili od tradičních představ o socialistické revoluci a umazali se nějakou odpovědností v obnoveném kapitalismu. Ani Jiří Svoboda nebyl s výsledky kladenského sjezdu spokojen a v únoru 1993 vydal materiál Strana na rozcestí, kde požadoval důslednější rozchod s minulostí a s pojmem komunismus. Osobně se však dostal do značné izolace a na další snahy v krátké době v podstatě rezignoval. Proti němu se nakonec postavil i jinak reformně uvažující Miloslav Ransdorf, kterému jistě nechyběla ani imaginace, ani odvaha k modernizaci. Neklid v KSČM nakonec vyvolal urychlené svolání III. sjezdu KSČM (konal se v Prostějově). Před tím ještě proběhla vnitrostranická diskuse, která přinesla přihlášení se k výsledkům kladenského sjezdu. Jiří Svoboda už na prostějovský sjezd ani nejel a delegáti sympatizující s jeho linií pak zasedali odděleně. Ještě na sjezdu odešli postkomunisticky orientovaní reformisté a v čele s Josefem Mečlem založili Stranu demokratické levice. Symbolicky byl výsledek prostějovského sjezdu ztělesněn nástupem Miroslava Grebeníčka do funkce předsedy ÚV KSČM. Vymezení se vůči ultralevému křídlu bylo vyjádřeno opětovným vyloučením Miroslava Štěpána a dalších členů platformy Za socialismus z KSČM a pro případ přijímání bývalých prominentů byla dána od stanov ochranná ustanovení (vyšší orgány si vymínily tuto věc rozhodovat). Ostatní tradicionalisté ale podpořili nové vedení KSČM. Důsledky prostějovského sjezdu působily až do voleb v roce Po sjezdu se vyčlenila politicky významnější poslanecká skupina Jaroslava Ortmana a Marie Stiborové transformující se v stranu Levý blok (SLB), nabízející komunistům i nekomunistům 38 39

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu Opakování učiva 8. ročníku Brainstorming, práce s mapou, opakovací soutěže Určí základní historické události 19. stol. příčiny, důsledky a chronologie. Vysvětlí základní politické, sociální, ekonomické

Více

VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy?

VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy? VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy? KONFERENCE KNIHOVNY SOUČASNOSTI 2012 Pardubice, 13.9.2012 Mgr. Petr Čáp Občanské vzdělávání Demokracie se opírá

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Karviná Mizerov, Majakovského 2219 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola

Více

MODERNÍ DOBA svět a České země v letech 1871 1914

MODERNÍ DOBA svět a České země v letech 1871 1914 1 Vzdělávací oblast : Člověk a společnost Vyučovací předmět : Dějepis Ročník:9. Výstup Učivo Průřezová témata Mezipředmětové vztahy Poznámka vysvětlí rozdílné tempo modernizace a prohloubení nerovnoměrnosti

Více

Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.

Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14. Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium J.A.Komenského, Dubí 1 Politologie Etymologicky

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 MNICHOV 1938 Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_18 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum

Více

Místopředsedkyně Senátu PČR paní dr. Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážené dámy, vážení pánové!

Místopředsedkyně Senátu PČR paní dr. Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážené dámy, vážení pánové! Místopředsedkyně Senátu PČR paní dr. Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážené dámy, vážení pánové! Od hostů se očekává zdravice. Jsem velmi ráda, že vás

Více

KOMUNISMUS DĚJINY 20. STOLETÍ ČÍSLO DUM: VY_32_INOVACE_OBN_3_34

KOMUNISMUS DĚJINY 20. STOLETÍ ČÍSLO DUM: VY_32_INOVACE_OBN_3_34 Číslo projektu: CZ.1.07./1.5.00/34.0938 Název projektu: Zlepšení podmínek pro vzdělávání na SUŠ, Ostrava DĚJINY 20. STOLETÍ KOMUNISMUS ČÍSLO DUM: VY_32_INOVACE_OBN_3_34 KOMUNISMUS = politická ideologie

Více

Pražské jaro 1968 v Československu

Pražské jaro 1968 v Československu Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940

Více

Českoslovenští prezidenti 1918 1993

Českoslovenští prezidenti 1918 1993 Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940

Více

O nutnosti ekonomické reformy (1985)

O nutnosti ekonomické reformy (1985) VY_32_INOVACE_DEJ_38 O nutnosti ekonomické reformy (1985) Mgr. Veronika Brynychová Období vytvoření: únor 2013 Ročník: 2., příp. 3. Tematická oblast: Budování socialismu v Československu, diktatura KSČ

Více

ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů

ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.1017 III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Československo

Více

Vypracoval: Josef Froněk (OV-TE)

Vypracoval: Josef Froněk (OV-TE) Vypracoval: Josef Froněk (OV-TE) 1960 schválen zákon o III. pětiletém plánu Nesplnitelné úkoly Vypínání elektrické energie Selhání zásobování uhlím Ochromení železniční dopravy uhelné prázdniny Pomoc jiným

Více

- ŠIROKÝ předmětem je stát, polit.instituce a i politická teorie (systémy, historie)

- ŠIROKÝ předmětem je stát, polit.instituce a i politická teorie (systémy, historie) Otázka: Základní problematika politických stran Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Kateřina Novotná význam, systém, dělení; teorie vstupu člověka do politiky, politické zájmy; liberalismus x

Více

http://www.adam.cz/img/201201282001_soutez-normalni-normalizace-clovek-v-tisni.jpg NORMALIZACE

http://www.adam.cz/img/201201282001_soutez-normalni-normalizace-clovek-v-tisni.jpg NORMALIZACE http://www.adam.cz/img/201201282001_soutez-normalni-normalizace-clovek-v-tisni.jpg NORMALIZACE POJEM NÁVRAT KSČ K DIKTATUŘE SOVĚTSKÉHO TYPU NE NOVÝ SYSTÉM, POUZE ZNOVUPOUŽITÍ NÁSTROJŮ 50. LET POČÍNAJÍCÍ

Více

POLITICKÉ STRANY. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová.

POLITICKÉ STRANY. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POLITICKÉ STRANY Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POLITICKÝ PLURALISMUS = existence mnoha politických stran a zájmových skupin působí ve společnosti

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 4) U Lesa, Karviná

Více

ps80502 TISKOVÁ ZPRÁVA Politická kultura

ps80502 TISKOVÁ ZPRÁVA Politická kultura ps8050 TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská, Praha Tel./fax: 86 840 9 E-mail: marketa.skodova@soc.cas.cz Politická kultura Technické parametry Výzkum:

Více

konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula

konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula Situace po roce 1945 konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula se nevyhnula ani vysokému školství, a to samozřejmě ani ekonomickému a obchodnímu po únoru 1948 obsazení

Více

Jiří Šafr, Markéta Sedláčková

Jiří Šafr, Markéta Sedláčková Konference DEMOKRACIE JAKO HODNOTA A PROBLÉM Katedra filozofie Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci, Liberec, 22. října 2010 Sociální kapitál a legitimita demokracie

Více

Socialistická hospodářská soustava v textu Ústavy Československé socialistické republiky z r. 1960

Socialistická hospodářská soustava v textu Ústavy Československé socialistické republiky z r. 1960 VY_32_INOVACE_DEJ_36 Socialistická hospodářská soustava v textu Ústavy Československé socialistické republiky z r. 1960 Mgr. Veronika Brynychová Období vytvoření: únor 2013 Ročník: 2., příp. 3. Tematická

Více

Publikace je určena pro získání základních informací o postupném vývoji integračních a unifikačních snah v Evropě od nejstarších dob do současnosti.

Publikace je určena pro získání základních informací o postupném vývoji integračních a unifikačních snah v Evropě od nejstarších dob do současnosti. 1 Bratislava 2011 2 Publikace je určena pro získání základních informací o postupném vývoji integračních a unifikačních snah v Evropě od nejstarších dob do současnosti. Autoři: Doc. JUDr. Karel Schelle,

Více

REPUBLIKY. 1. dílčí téma : Částečné oslabování absolutistické monarchie v první polovině

REPUBLIKY. 1. dílčí téma : Částečné oslabování absolutistické monarchie v první polovině Metodické listy pro kombinované studium předmětu VÝVOJ VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKOSLOVENSKA A ČESKÉ REPUBLIKY Metodický list č. l Metodický list č. 1 Název tématického celku : Vývoj správy na území dnešní České

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

Český sociální stát v postkomunistickém kontextu

Český sociální stát v postkomunistickém kontextu Český sociální stát v postkomunistickém kontextu Martin Potůček Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Specifické sociální podmínky a možnosti sociální

Více

Název projektu: Multimédia na Ukrajinské

Název projektu: Multimédia na Ukrajinské Základní škola, Ostrava Poruba, Ukrajinská 1533, příspěvková organizace Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Multimédia na Ukrajinské číslo projektu: CZ1.07/1.4.00/21.3759

Více

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE Cílem předmětu je seznámit studenty s pojmem demokracie. V průběhu kurzu bude sledován obsahový vývoj pojmu demokracie. Posluchačům

Více

MINISTERSTVO OBRANY ČR

MINISTERSTVO OBRANY ČR Tisková konference k zákonu o III. odboji (zákon č. 262/2011 Sb.) V Praze 15.11. 2011 ministr obrany Alexandr Vondra náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata ZÁKLADNÍ INFORMACE Po 22

Více

Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů

Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů Češi za největší problém naší země jednoznačně považují korupci, a to zejména na úrovni ministerstev, policie a justice. Za druhý nepalčivější

Více

NÁVRH ZPRÁVY. CS Jednotná v rozmanitosti CS 2013/2129(INI) 26. 8. 2013. o historické paměti v kultuře a ve vzdělávání v Evropské unii (2013/2129(INI))

NÁVRH ZPRÁVY. CS Jednotná v rozmanitosti CS 2013/2129(INI) 26. 8. 2013. o historické paměti v kultuře a ve vzdělávání v Evropské unii (2013/2129(INI)) EVROPSKÝ PARLAMENT 2009-2014 Výbor pro kulturu a vzdělávání 26. 8. 2013 2013/2129(INI) NÁVRH ZPRÁVY o historické paměti v kultuře a ve vzdělávání v Evropské unii (2013/2129(INI)) Výbor pro kulturu a vzdělávání

Více

+ - - ť ch interakci - lené přesvědčení a solidarita - kolektivní akce - konfliktní mata

+ - - ť ch interakci - lené přesvědčení a solidarita - kolektivní akce - konfliktní mata + SOCIÁLNÍ HNUTÍ + Sociální hnutí 2 Skupiny lidí nejčastěji neformálně sdružené, které mají společný cíl, jenž chtějí prosadit Systematická kolektivní snaha o žádoucí změnu Decentralizovaná organizační

Více

Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství

Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství Životní prostředí 0 + 2 přednášky, zkouška Doc.Ing. Josef Krása, Ph.D. Doc. Ing. Dr. Tomáš Dostál Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství http://storm.fsv.cvut.cz

Více

Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti

Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti Domácí veřejnost si prvního prezidenta České republiky Václava Havla uchová v paměti zejména jako

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ

Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium J.A.Komenského s.r.o., 1 Politické strany

Více

Název projektu: Multimédia na Ukrajinské

Název projektu: Multimédia na Ukrajinské Základní škola, Ostrava Poruba, Ukrajinská 1533, příspěvková organizace Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Multimédia na Ukrajinské číslo projektu: CZ1.07/1.4.00/21.3759

Více

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU. Předloha Prohlášení o hlavních zásadách pro udržitelný rozvoj

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU. Předloha Prohlášení o hlavních zásadách pro udržitelný rozvoj KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne 25.5.2005 KOM(2005) 218 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Předloha Prohlášení o hlavních zásadách pro udržitelný rozvoj CS CS SDĚLENÍ

Více

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34. Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_345 Škola: Akademie VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad Sázavou

Více

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu Vláda České republiky vyhlašuje výběrové řízení na služební místo náměstka pro státní službu. Posuzovány

Více

Jiřího Paroubka považuje za důvěryhodného po jeho odchodu do čela nové strany pouze pětina veřejnosti

Jiřího Paroubka považuje za důvěryhodného po jeho odchodu do čela nové strany pouze pětina veřejnosti Jiřího Paroubka považuje za důvěryhodného po jeho odchodu do čela nové strany pouze pětina veřejnosti Za důvěryhodného považuje bývalého premiéra Jiřího Paroubka, který po odchodu z ČSSD stanul v čele

Více

VÁCLAV KLAUS NAROVINU. Hovory V. K. s Petrem Hájkem nejen o tom, co bylo, je a bude

VÁCLAV KLAUS NAROVINU. Hovory V. K. s Petrem Hájkem nejen o tom, co bylo, je a bude VÁCLAV KLAUS NAROVINU / Hovory V. K. s Petrem Hájkem nejen o tom, co bylo, je a bude Obsah Kdo je Václav Klaus otázka ambicí Z basketbalisty vědátorem Sikova reforma socialismu Klub mladých ekonomů První

Více

Kubánská otázka Duben 2015 Fidel Castro Vláda od roku 1959, teprve nedávno předal funkce bratrovi Poměrně tvrdý komunistický režim, do konce studené války se opíral o SSSR Konec studené války ztráta odbytišť,

Více

Teze k vystoupení na Akademickém sněmu AV ČR *

Teze k vystoupení na Akademickém sněmu AV ČR * Teze k vystoupení na Akademickém sněmu AV ČR * Václav Klaus 1. Děkuji za pozvání na Vaše zasedání, a za možnost zde dnes vystoupit, i když musím přiznat, že jsem se slova projev trochu polekal. Dovolím

Více

VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ VY_62_INOVACE_FGZSV_PN_14

VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ VY_62_INOVACE_FGZSV_PN_14 VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ VY_62_INOVACE_FGZSV_PN_14 Sada: Ekonomie Téma: ČSR 1945-1989 Autor: Mgr. Pavel Peňáz Předmět: Základy společenských věd Ročník: 3. ročník Využití: Prezentace určená pro výklad a opakování

Více

Kritika kultu osobnosti

Kritika kultu osobnosti A Kritika kultu osobnosti Ústřední výbor KSČ dal na svém zasedání ve dnech 19. 20. 4. 1956 prostor diskuzi, jejímž tématem byly nedostatky ve stranickém a veřejném životě. Tato diskuze byla reakcí na závěry

Více

4) smluvní mezi lidmi vznikla smlouva o dohodnutí pravidel, původ moderních států

4) smluvní mezi lidmi vznikla smlouva o dohodnutí pravidel, původ moderních států Otázka: Stát Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Martas (vznik a podstata státu, funkce státu, typy státu; demokracie, typy demokracií, státní moc, politické strany, volební systémy) Stát = forma

Více

NÁZEV ŠKOLY. ČÍSLO PROJEKTU NÁZEV MATERIÁLU TÉMA SADY Dokumenty k českým dějinám po roce 1989 ROČNÍK. DATUM VZNIKU červenec 2013 AUTOR

NÁZEV ŠKOLY. ČÍSLO PROJEKTU NÁZEV MATERIÁLU TÉMA SADY Dokumenty k českým dějinám po roce 1989 ROČNÍK. DATUM VZNIKU červenec 2013 AUTOR NÁZEV ŠKOLY GYMNÁZIUM JOSEFA JUNGMANNA, LITOMĚŘICE, Svojsíkova 1, příspěvková organizace CZ.1.07/1.5.00/34.1082 ČÍSLO PROJEKTU NÁZEV MATERIÁLU TÉMA SADY Dokumenty k českým dějinám po roce 1989 ROČNÍK 4.

Více

Úspěch a kontinuita pro další generace. Pomáháme rodinným podnikům růst a prosperovat během dalších generací!

Úspěch a kontinuita pro další generace. Pomáháme rodinným podnikům růst a prosperovat během dalších generací! České & Slovenské Rodinné Podniky Czech & Slovak Family Businesses Rodinné podniky Úspěch a kontinuita pro další generace Pomáháme rodinným podnikům růst a prosperovat během dalších generací! Dej synovi

Více

Dějiny měnových teorií na českém území

Dějiny měnových teorií na českém území VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE František Vencovský, Karel Půlpán a kol. Dějiny měnových teorií na českém území 2005 Obsah Úvod.7 Oddíl I OD VZNIKU PENĚZ DO KONSTITUOVÁNÍ MODERNÍCH MĚNOVÝCH TEORIÍ 9 Kapitola

Více

Československá novinářská cena

Československá novinářská cena ARCHIV KANCELÁŘE PREZIDENTA REPUBLIKY Československá novinářská cena (zřízena zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 171/1964 Sb. ze dne 26. srpna 1964) SEZNAM NOSITELŮ podle matriky

Více

Škola Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 4. ročník (SOŠ, SOU)

Škola Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 4. ročník (SOŠ, SOU) Škola Ročník 4. ročník (SOŠ, SOU) Název projektu Interaktivní metody zdokonalující proces edukace na ISŠP Číslo projektu Číslo a název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Autor

Více

Přeshraniční vlivy působící na místní společenství českého pohraničí

Přeshraniční vlivy působící na místní společenství českého pohraničí Přeshraniční vlivy působící na místní společenství českého pohraničí Výzkum byl realizován na katedře sociální práce v letech 2005-2007, byl dotován z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Více

181/2007 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ A ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ HLAVA II

181/2007 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ A ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ HLAVA II 181/2007 Sb. - o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek - poslední stav textu 181/2007 Sb. ZÁKON ze dne 8. června 2007 o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu

Více

Seznamte se s historií

Seznamte se s historií Bylo Československo před rokem 1989 federací? Jedním z prvních signálů, že vztah Čechů a Slováků nebude v obnovené demokracii po listopadu 1989 bezproblémový, se stala tzv. pomlčková, která odkryla vzájemné

Více

Český politický extremismus stručný exkurs

Český politický extremismus stručný exkurs Český politický extremismus stručný exkurs Mgr. Michal Mazel Vstupní poznámky Spor o samotný pojem, definice politologické, úřední, policejní, využití politické Související pojmy: totalitarismus, radikalismus,

Více

Metodické listy pro kombinované studium předmětu Ústavní systémy evropských států

Metodické listy pro kombinované studium předmětu Ústavní systémy evropských států Metodické listy pro kombinované studium předmětu Ústavní systémy evropských států Metodický list č. 1 Název tématického celku: ÚSTAVNÍ SYSTÉMY OBECNĚ Předmětem prvního soustředění je vysvětlení základních

Více

Podklady k projektu STAŇ SE NA DEN TVŮRCEM EVROPSKÉ POLITIKY

Podklady k projektu STAŇ SE NA DEN TVŮRCEM EVROPSKÉ POLITIKY Podklady k projektu STAŇ SE NA DEN TVŮRCEM EVROPSKÉ POLITIKY světa ve fotbale nebo při pořádání významných politických vrcholných schůzek. Toto obnovení hraničních kontrol však trvalo pouze na nezbytně

Více

Co je to Schengen? Podklady k projektu STAŇ SE NA DEN TVŮRCEM EVROPSKÉ POLITIKY

Co je to Schengen? Podklady k projektu STAŇ SE NA DEN TVŮRCEM EVROPSKÉ POLITIKY Co je to Schengen? V současnosti Schengen představuje především tzv. schengenský prostor, v jehož rámci nejsou na společných státních hranicích vykonávány hraniční kontroly a hranice lze tedy překračovat

Více

Václav Klaus Chtěli jsme víc než supermarkety

Václav Klaus Chtěli jsme víc než supermarkety Václav Klaus Chtěli jsme víc než supermarkety také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Václav Klaus Chtěli jsme víc než supermarkety e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

PROJEV PREZIDENTA USA H. S. TRUMANA V KONGRESU /TRUMANOVA DOKTRÍNA/ (12. 3. 1947)

PROJEV PREZIDENTA USA H. S. TRUMANA V KONGRESU /TRUMANOVA DOKTRÍNA/ (12. 3. 1947) PROJEV PREZIDENTA USA H. S. TRUMANA V KONGRESU /TRUMANOVA DOKTRÍNA/ (12. 3. 1947) Pane předsedo, pane mluvčí, členové Kongresu, Vážnost situace, před níž stojí současný svět, si vyžaduje mou přítomnost

Více

EXTREMISTICKÉ POLITICKÉ IDEOLOGIE. Obr. 1 Obr. 2

EXTREMISTICKÉ POLITICKÉ IDEOLOGIE. Obr. 1 Obr. 2 EXTREMISTICKÉ POLITICKÉ IDEOLOGIE Obr. 1 Obr. 2 Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA

Více

Metodický list pro 1. soustředění kombinovaného studia předmětu. Vícezdrojové financování - magisterské studium

Metodický list pro 1. soustředění kombinovaného studia předmětu. Vícezdrojové financování - magisterské studium Metodický list pro 1. soustředění kombinovaného studia předmětu Vícezdrojové financování - magisterské studium Přednášející: Doc. Radim Valenčík, CSc. Název tematického celku: Úvod do studia problematiky

Více

Učební osnovy pracovní

Učební osnovy pracovní 2 týdně, povinný MD: 1. světová válka Žák: vyjádří své mínění o zneužití techniky ve světových válkách a jeho důsledcích 1. světová válka - válka (začátek, průběh, příměří) - Češi a Slováci za 1. světové

Více

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení hospodářské správy

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení hospodářské správy Praha 26. srpna 2015 č. j.: 621/Ř/15 Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení hospodářské správy Ředitel Státní plavební správy, jako služební

Více

VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-17_Studena_valka_a_zelezna_opona. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno

VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-17_Studena_valka_a_zelezna_opona. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor CZ.1.07/1.5.00/34.0581 VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-17_Studena_valka_a_zelezna_opona Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Mgr. Alena Šimonovská

Více

Témata maturitních prací z dějepisu pro školní rok 2013 2014

Témata maturitních prací z dějepisu pro školní rok 2013 2014 Témata maturitních prací z dějepisu pro školní rok 2013 2014 1) Působení československých letců za 2. světové války v britské RAF. 2) Praktiky české policie a četnictva v době Metternichova a Bachova absolutismu.

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice

Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice Z modelového exkluzivního průzkumu společnosti SANEP, který se zaměřil na politické nálady občanů ČR, Pražanů a obyvatel Brna a Ostravy

Více

Podpora rozvoje inovačních přístupů k vzdělávání a jejich vyuţívání v MŠ. Úvodní odborná konference projektu

Podpora rozvoje inovačních přístupů k vzdělávání a jejich vyuţívání v MŠ. Úvodní odborná konference projektu Podpora rozvoje inovačních přístupů k vzdělávání a jejich vyuţívání v MŠ CZ.1.07/1.3.02/04.0014 Úvodní odborná konference projektu 12. října 2011 PERSPEKTIVY INOVACÍ A ALTERNATIVNÍCH METOD V PRAXI MATEŘSKÝCH

Více

Veřejná politika a veřejný zájem

Veřejná politika a veřejný zájem Veřejná politika a veřejný zájem Veřejné politiky VSFS 10.10.2011 1 Hájíme veřejný zájem LOGO POLITICKÉ STRANY Komunální volby 2010 10.10.2011 2 Definice veřejného zájmu Neurčitý právní pojem Zahrnuje

Více

Sociální dialog. Kde nás nyní naleznete?

Sociální dialog. Kde nás nyní naleznete? Kde nás nyní naleznete? elektrická energie plyn nemocnice lokální a regionální vláda národní a evropská správa odpad voda sociální služby Rozvoj, priority a problémy Energie Dialog od roku 1995, s oficiálním

Více

MODERNÍ ČESKOSLOVENSKÉ DĚJINY / NORMALIZACE NORMALIZAČNÍ LOUTKA AKTIVITA

MODERNÍ ČESKOSLOVENSKÉ DĚJINY / NORMALIZACE NORMALIZAČNÍ LOUTKA AKTIVITA AKTIVITA ANOTACE: Aktivita žákům pomůže ujasnit základní rozdíly ve funkcích mládežnických organizací v totalitním systému a v demokracii. Žáci se seznámí s prostředky manipulace mládeže komunistického

Více

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení ekonomického, hlavní účetní

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení ekonomického, hlavní účetní Praha 26. srpna 2015 č. j.: 619/Ř/15 Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení ekonomického, hlavní účetní Ředitel Státní plavební správy, jako

Více

Ve své seminární práci bych se chtěla zabývat homosexuální minoritou, jejím postavením ve společnosti a registrovaným partnerstvím.

Ve své seminární práci bych se chtěla zabývat homosexuální minoritou, jejím postavením ve společnosti a registrovaným partnerstvím. Seminární práce zpracovaná v rámci cyklu seminářů Ženská práva jsou lidská práva pořádaného Nezávislým sociálně ekologickým hnutím (NESEHNUTÍ Brno) http://zenskaprava.ecn.cz/ Název: Společnost a registrované

Více

USA v 50. a 60.letech

USA v 50. a 60.letech USA v 50. a 60.letech Anotace:výkladová prezentace věnující se Spojeným státům americkým po druhé světové válce. (politický systém, období studené války, karibská krize, 2.berlínská krize) Dětský diagnostický

Více

Zahraniční politika a role USA ve světě z pohledu veřejného mínění Jan Červenka

Zahraniční politika a role USA ve světě z pohledu veřejného mínění Jan Červenka Zahraniční politika a role USA ve světě z pohledu veřejného mínění Jan Červenka Témata z oblasti světové politiky se v sociologických šetřeních či průzkumech veřejného mínění neobjevují příliš často, ačkoli

Více

4.5. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis. 4.5.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Dějepis

4.5. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis. 4.5.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Dějepis 4.5. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis 4.5.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Dějepis 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Cílem předmětu je kultivování historického

Více

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení dokladů plavidel pobočka Praha

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení dokladů plavidel pobočka Praha Praha 26. srpna 2015 č. j.: 625/Ř/15 Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady vedoucího oddělení dokladů plavidel pobočka Praha Ředitel Státní plavební správy,

Více

Gymnázium, Žamberk, Nádražní 48 Projekt: CZ.1.07/1.5.00/34.0280 - Inovace ve vzdělávání na naší škole

Gymnázium, Žamberk, Nádražní 48 Projekt: CZ.1.07/1.5.00/34.0280 - Inovace ve vzdělávání na naší škole Gymnázium, Žamberk, Nádražní 48 Projekt: CZ.1.07/1.5.00/34.0280 - Inovace ve vzdělávání na naší škole Název: Autor: kód DUMu: Ekonomická transformace Jaroslav Kvapil VY_32_INOVACE_Ek.8.17 Šablona: Tem.

Více

Sada č. III Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_SADA III_D, DUM 19 Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis

Sada č. III Identifikátor DUM: VY_32_INOVACE_SADA III_D, DUM 19 Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Klíčová aktivita III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

TRANSFORMACE EKONOMIKY

TRANSFORMACE EKONOMIKY TRANSFORMACE EKONOMIKY VY_62_INOVACE_FGZSV_PN_15 Sada: Ekonomie Téma: Transformace ekonomiky po 1989 Autor: Mgr. Pavel Peňáz Předmět: Základy společenských věd Ročník: 3. ročník Využití: Prezentace určená

Více

ROCE 1945. dusan.pavlu@vsfs.cz

ROCE 1945. dusan.pavlu@vsfs.cz ČESKÝ PERIODICKÝ TISK A LEGISLATIVA PO ROCE 1945 doc. PhDr. Dušan Pavlů, CSc. dusan.pavlu@vsfs.cz 1. VÝCHODISKA NOVÝCH POMĚRŮ PO ROCE 1945 Úvahy exilových reprezentací o nových poměrech po osvobození KOŠICKÝ

Více

Výzkum veřejného mínění v České republice

Výzkum veřejného mínění v České republice Výzkum veřejného mínění v České republice Čs. ústav pro výzkum veřejného mínění Založen 1946 jako oddělení I. odboru Ministerstva informatiky 5 odborných + 2 techničtí pracovníci Síť cca 300 tazatelů Vedoucí

Více

Regionální sdružení ODS Zlínského kraje. Zpráva předsedy. Libor Lukáš

Regionální sdružení ODS Zlínského kraje. Zpráva předsedy. Libor Lukáš Regionální sdružení ODS Zlínského kraje Zpráva předsedy Libor Lukáš Regionální sněm - Zlín 11. 1. 2014 Vážení kolegové, milé dámy Vážení pánové. Dnešní Zprávu předsedy uslyšíte z úst Libora Lukáše naposled,

Více

Prezidentská volba jako svědectví věků

Prezidentská volba jako svědectví věků Prezidentská volba jako svědectví věků Napříč dějinami můžeme sledovat odvěkou snahu Čechů o degradaci Moravy na pouhou součást své země. Dnes bychom řekli, aby Morava nebyla ničím víc, než východním Českem.

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady ředitele odboru kancelář úřadu

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady ředitele odboru kancelář úřadu Praha 26. srpna 2015 č. j.: 612/Ř/15 Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení služebního místa odborného rady ředitele odboru kancelář úřadu Ředitel Státní plavební správy, jako služební orgán

Více

Rozhovor ředitele Centra bezpečnostních studií Ing. Jaroslava Salivara pro Parlamentní listy na téma migrace

Rozhovor ředitele Centra bezpečnostních studií Ing. Jaroslava Salivara pro Parlamentní listy na téma migrace Rozhovor ředitele Centra bezpečnostních studií Ing. Jaroslava Salivara pro Parlamentní listy na téma migrace CEBES, 2.4. 2015 Řecko a Itálie svou vlastní nečinností, pod dozorem Bruselu, otevřeli Evropu

Více

Otázka: Politické ideologie. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Jacob. Politické ideologie

Otázka: Politické ideologie. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Jacob. Politické ideologie Otázka: Politické ideologie Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Jacob Politické ideologie - soustava idejí, teorií a názorů, vyjadřující zásadní životní postoje a cíle určité sociální skupiny,

Více

Občanský a společenskovědní základ dvouletý volitelný předmět

Občanský a společenskovědní základ dvouletý volitelný předmět Název předmětu: Zařazení v učebním plánu: Občanský a společenskovědní základ O7A, C3A, O8A, C4A dvouletý volitelný předmět Cíle předmětu Cílem semináře je: - získávání rozšiřujících informací z řady humanitních

Více

Anotace: Tato prezentace slouží k motivaci ke studiu dějin první světové války.

Anotace: Tato prezentace slouží k motivaci ke studiu dějin první světové války. Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940

Více

9851/14 ESPACE 46 COMPET 277 IND 160 TRANS 274 RECH 190

9851/14 ESPACE 46 COMPET 277 IND 160 TRANS 274 RECH 190 RADA EVROPSKÉ UNIE Brusel 27. května 2014 (OR. en) 10289/14 ESPACE 50 COMPET 305 IND 172 TRANS 288 RECH 204 VÝSLEDEK JEDNÁNÍ Odesílatel: Rada Příjemce: Č. předchozího dokumentu: Předmět: Delegace 9851/14

Více

pro období mezi lety 1918 1938 se v Československu vžilo označení první republiky

pro období mezi lety 1918 1938 se v Československu vžilo označení první republiky Otázka: Československo 1918-1938 Předmět: Dějepis Přidal(a): Terezie Chiara 1. charakteristika politického systému a ekonomiky 2. nejdůležitější zákony a reformy, ústava 3. zahraničně-politická orientace

Více

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 9. BÍRKO OSV-IV. MV-II.

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 9. BÍRKO OSV-IV. MV-II. Výstupy žáka ZŠ Chrudim, U Stadionu Učivo obsah Mezipředmětové vztahy Metody + formy práce, projekty, pomůcky a učební materiály ad. Poznámky Objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje zvláštnosti

Více

VY_32_INOVACE_DEJ_35. Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534. Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR.

VY_32_INOVACE_DEJ_35. Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534. Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. VY_32_INOVACE_DEJ_35 Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534 Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Období vytvoření: únor 2013 Ročník: 2., příp. 3. Tematická oblast:

Více

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Praha 5. října 2015 Č.j.: MV-142314-2/OSK-2015 Náměstek ministra

Více

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ:

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ: Test týmových rolí Pokyny: U každé otázky (I - VII), rozdělte 10 bodů mezi jednotlivé věty podle toho, do jaké míry vystihují vaše chování. V krajním případě můžete rozdělit těchto 10 bodů mezi všechny

Více

ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list

ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list V Čechách vládla neobyčejně

Více

OBSAH: ÚVOD... 1. iii. kapitola 1 TYPY A CÍLE PORAD... 3. Základní koncept řízení porad... 3. Operativní porada... 4. Výrobní porada...

OBSAH: ÚVOD... 1. iii. kapitola 1 TYPY A CÍLE PORAD... 3. Základní koncept řízení porad... 3. Operativní porada... 4. Výrobní porada... OBSAH: ÚVOD............................................................ 1 kapitola 1 TYPY A CÍLE PORAD............................................... 3 Základní koncept řízení porad................................................

Více