Oblastní muzeum nejunikátnější archeologický nález v České republice želinský oltář Theodor Veidl tragický osud.

Transkript

1 Oblastní muzeum Zájem o dějiny druhé světové války, které na Chomutovsku spojuje například členy klubů vojenské historie, přinesl i unikátní objev. Pátrání po vojenských pozůstatcích totiţ přineslo nález opravdu výjimečný. Amatérský hledač Jaroslav Zvůrský při svém pátrání v roce 2003 našel v remízku u Hrádečné zbytky starých zbraní. Přechovával je pak v krabici ve sklepě. Kdyţ jej pak jeho zájem přivedl do oblastního muzea a zde se o svém nálezu zmínil, tak se zbytky starých zbraní dostaly na místo nejpovolanější. A zjistilo se, ţe se jedná doslova o poklad, protoţe stáří značně zkorodovaných jedenácti ţelezných hrotů kopí či oštěpů, pěti kování drţadel štítů, čtyř štítových puklic a zlomeného meče se odhaduje na téměř dva tisíce let. Zřejmě pocházejí z období let 160 aţ 180, kdy se vedly markomanské války mezi Germány a Římany. Podle chomutovské archeoloţky paní Lenky Ondráčkové se jedná o nejunikátnější archeologický nález v České republice, díky jeho celistvosti a velikosti. Zatím totiţ u nás nebylo nalezeno takové mnoţství zbraní germánských kmenů, které většinou pohřbívaly svoje bojovníky právě se zbraněmi. V tomto případě se však ţádné kosti nenašly, takţe se předpokládá, ţe šlo buď o oběť bohům nebo byly zbraně uloţeny do symbolického hrobu na počest bojovníků, kteří nejspíš umřeli daleko a nemohli být pohřbeni. Celý nález prošel důkladnou konzervací v Regionálním muzeu v Roztokách, kde je nejlepší laboratoř na konzervování u nás. Nyní prochází dalším archeologickým zkoumáním. Chomutovské oblastní muzeum má ve svých sbírkách i další vzácné exponáty. Je jím například želinský oltář, který byl v loňském roce zapůjčen na výstavu o Lucasi Cranachovi a jeho ţácích, pořádanou v Obrazárně Praţského hradu. Šestikřídlý oltář z roku 1526 namaloval jeden z nejvýraznějších pokračovatelů Cranacha. Podepsaný je iniciálami IW a plné autorovo jméno je dnes předmětem dohadů. Dílo původně slouţilo jako hlavní oltář ve farním kostele sv. Vavřince v Ţelině u Kadaně. Po válce byl nalezen na půdě františkánského kláštera v Kadani, kde byl zabalený a zřejmě připravený k převozu do Německa. Dnes je oltář z přelomu gotiky a renesance součástí prohlídkového okruhu chomutovského muzea. Chomutovské muzeum letos opět připravilo několik výstav, které přibliţují osudy osobností naší historie. Jedním z těch téměř zapomenutých je například hudební skladatel Theodor Veidl, kterého můţeme označit jako za největší chomutovskou kulturní osobnost první poloviny 20. století a jednoho z nejvýznamnějších německých hudebních skladatelů Čech, byl také prvním německým skladatelem vyznamenaným Československou státní cenou za operu (v r. 1929). Theodor Veidl se narodil ve Vysočanech u Chomutova jako syn rolníka. Vystudoval chomutovské gymnázium a jeho výjimečné hudební nadání ho dovedlo ke studiu hudební vědy a germanistiky. Poté působil jako sbormistr, pedagog, hudební skladatel i hudební vědec ve Vídni, v Teplicích a Praze. S příchodem nacismu se stal pro svůj přátelský poměr k Čechům a Ţidům nespolehlivým, v roce 1942 byl vyloučen z Německé společnosti pro vědu a divadelní umění, o rok později z pedagogického sboru univerzity. Tragédie jeho osudu se naplnila v roce 1945, kdy byl na principu kolektivní viny jako Němec internován ve sběrném táboře Terezín, kde umřel na podvýţivu. Tento smutný příběh zprostředkovala výstava s názvem Theodor Veidl tragický osud. Téma poválečného odsunu se stalo stěţejním na výstavě Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech Eduard Vacek, prezident Federace nezávislých spisovatelů, uvedl, ţe autorům výstavy šlo o to doloţit politickou i faktickou odpovědnost Komunistické strany Československa za tragický průběh soustřeďování německého obyvatelstva v severočeském pohraničí a jeho odsun z území Československé republiky v letech V uvedeném období ovládali komunisté vojenské obranné zpravodajství a jeho prostřednictvím velení vznikající Československé lidové armády a rovněţ ministerstvo vnitra včetně utvářejícího se Sboru národní bezpečnosti. Z tohoto důvodu nesou velitelé 182

2 příslušných jednotek armády, SNB i funkcionáři národních výborů plnou osobní i stranickou zodpovědnost za svoji činnost, která vyvrcholila excesy a násilnostmi daleko za hranicemi lidskosti. Podařilo se najít konkrétní důkazy v případu tzv. postoloprtského masakru a popsat události v Chomutově na Jahnově hřišti a pochodu smrti k internačnímu táboru Glashütte. Je varovným mementem a historickou nespravedlností, ţe nikdo z aktérů tohoto bezprecedentního násilí nebyl potrestán. Vše bylo překryto zákonem č. 115 ze dne 8. května 1946 o právnosti jednání souvisejících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků. Z těchto důvodů ovšem přetrvávají neuspořádané mezinárodní vztahy mezi Němci a Čechy. Jak uvedli organizátoři, tak výstava byla v souladu s rezolucí Rady Evropy ze dne o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických reţimů. Další zajímavé letošní akce představuji prostřednictvím pozvánek. 183

3 Kaţdoroční tradiční výstavu betlémů se muzejníci vţdy snaţí pojmout nějak jinak, připravit něco nového. Letos se proto soustředili na zejména papírové betlémy, které si zapůjčili z jiných muzeí i soukromých sběratelů a tvůrců. Vzácností byly tzv. vejprtské betlémy, které se v pohraničním městě vyráběly na přelomu 19. a 20. století, kuriozitou pak prvorepublikové reklamní betlémy a betlémové archy, ze kterých se příslušné postavičky vystřihovaly. Nechyběl ani oblíbený mechanický betlém Chomutováka Josefa Fialy. Ten letos navíc představil i další nový exemplář, jehoţ základem je opět známá biblická scénka s Jeţíškem v jesličkách, na níţ navazuje stylizované venkovské prostředí s celkem stošedesáti figurkami, z toho šedesáti pohyblivými. Muzejníci se i letos věnovali představování zaniklých obcí. Tentokrát to byly Zaniklé obce Doupovska. Oblast Doupovských hor patřila donedávna k nejméně známým územím celé České republiky pro vysoký stupeň utajení všech údajů o vojenském výcvikovém prostoru Hradiště, zřízeném zde v roce Vojenský újezd byl vytvořen na území čtyř bývalých okresů. Do roku 1953 zde bylo 65 obcí a osad a v nich 15 kostelů, 2 zámky, klášter, řada kaplí a kapliček, 3 hotely, 87 hostinců, 36 mlýnů, 16 pil, pivovar, lázně i několik lomů. Výstava rekonstruovala podobu této krajiny, která byla do roku 1945 osídlena převáţně německým obyvatelstvem na fotografiích, mapách, archivních dokumentech a sbírkových předmětech. Ukázala i současný stav, ve kterém s územím hospodaří jeho dnešní správce, Armáda ČR. 184

4 Jednou z akcí pro veřejnost je i Muzejní noc, kdy bývá otevřena hvězdářská věţ. Z ní mohli malí i velcí návštěvníci akce posílat balónky se vzkazy lidem ze sousedních evropských zemí. 185

5 Zaujal i výhled na město či výtvarná díla Ilji Sainera, umístěná uvnitř hvězdářské věže. 186