The Cathedral and the Bazaar Katedrála a tržiště

Transkript

1 T he Cathedral and the Bazaar START EN CS EN/CS TISK P/T ZVON Original location: Copyright: Eric Raymond Eric Raymond The Cathedral and the Bazaar Eric Raymond Katedrála a tr iště Přeložil: Miloslav Nic [MNaaaa] I anatomize a successful open source Podrobně rozebírám úspěšný otevřený project, fetchmail, that was run as a projekt, fetchmail. Tento projekt cíleně deliberate test of some surprising theories testoval některé překvapivé teorie o about software engineering suggested by softwarovém in enýrství. Tyto teorie, the history of Linux. I discuss these theories inspirované historií Linuxu, jsou in terms of two fundamentally different zasazeny do kontextu dvou různých development styles, the ``cathedral'' model vývojových stylů, modelu "katedrály", of most of the commercial world versus the kterou pou ívá většina komerčního ``bazaar'' model of the Linux world. I show světa a Linuxového modelu "tr iště". that these models derive from opposing Ukazuji, e tyto modely vycházejí z assumptions about the nature of the protikladných představ o vývoji software debugging task. I then make a software. Na základě zkušeností sustained argument from the Linux získaných s Linuxem poté dokazuji, e experience for the proposition that ``Given "Pokud máte dostatek očí, všechny enough eyeballs, all bugs are shallow'', chyby jsou průhledné", nabízím analogie suggest productive analogies with other s jinými sebeopravujícími systémy a self correcting systems of selfish agents, článek končím diskuzí o tom, jaké and conclude with some exploration of the implikace tato fakta mají pro implications of this insight for the future of budoucnost software. software. Contents Obsah The Cathedral and the Bazaar The Mail Must Get Through The Importance of Having Users Katedrála a tržiště Pošta musí projít Je důležité mít uživatele. 1 z :57

2 T he Cathedral and the Bazaar Release Early, Release Often When Is A Rose Not A Rose? Popclient becomes Fetchmail Fetchmail Grows Up A Few More Lessons From Fetchmail Necessary Preconditions for the Bazaar Style The Social Context of Open-Source Software Acknowledgements For Further Reading Epilog: Netscape Embraces the Bazaar! Publikuj brzy, publikuj často Když růže není růží Popclient se stává fetchmailem Fetchmail dospívá Několik dalších lekcí z fetchmailu Nutné podmínky pro styl tržiště Společenský kontext otevřeného software Poděkování K dalšímu čtení Epilog: Netscape přijala tržiště START EN CS EN/CS TISK P/T ZVON 2 z :57

3 TOC / OBSAH >>> EN CS EN/CS ZVON P/T 1. The Cathedral and 1. Katedrála a tržiště the Bazaar Linux is subversive. Who would have thought even five years ago that a world-class operating system could coalesce as if by magic out of part-time hacking by several thousand developers scattered all over the planet, connected only by the tenuous strands of the Internet? Kdo by si pomyslel ještě před pěti lety, že prvotřídní operační systém může vzniknout jakoby kouzlem z dobrovolné práce několika tisíc programátorů roztroušených po celém světě propojených pouze chapadly Internetu. Certainly not I. By the time Linux Já určitě ne. Počátkem roku 1993, kdy swam onto my radar screen in early se Linux poprvé objevil na mé radarové 1993, I had already been involved in obrazovce, jsem se již 10 let zabýval Unix and open-source development for Unixem a otevřeným vývojem. V ten years. I was one of the first GNU polovině osmdesátých letl jsem patřil k contributors in the mid-1980s. I had prvým přispěvatelům GNU, přes released a good deal of open-source Internet jsem zpřístupnil řadu software onto the net, developing or otevřeného software, vyvinul jsem nebo co-developing several programs se podílel na vývoji několika programů (nethack, Emacs VC and GUD modes, (nethack, VC a GUD módy Emacsu, xlife, and others) that are still in wide xlife, atd.), které se dodnes používají. use today. I thought I knew how it was Domníval jsem se, že vím jak na to. done. Linux overturned much of what I thought I knew. I had been preaching the Unix gospel of small tools, rapid prototyping and evolutionary programming for years. But I also believed there was a certain critical complexity above which a more centralized, a priori approach was required. I believed that the most important software (operating systems and really large tools like Emacs) needed to be built like cathedrals, carefully crafted by individual wizards or small bands of mages working in splendid isolation, with no beta to be released before its Linux postavil na hlavu mnohé z toho, co jsem znal. Léta jsem šířil Unixovou víru v drobné nástroje, rychlé psaní prototypů a evoluční programování. Také jsem ale věřil v existenci kritické meze složitosti, po jejímž překročení je již vyžadován více centralizovaný přístup. Věřil jsem, že nejdůležitější software (operační systémy a opravdu velké nástroje jako Emacs) musí být stavěny stejně jako katedrály, pečlivě opracovávány jednotlivými čaroději nebo malými skupinami kouzelníků pracujících v příjemném osamění a publikujícími prvé výsledky své práce až ve vhodný čas. 1 z :58

4 time. Linus Torvalds's style of development - release early and often, delegate everything you can, be open to the point of promiscuity - came as a surprise. No quiet, reverent cathedralbuilding here -- rather, the Linux community seemed to resemble a great babbling bazaar of differing agendas and approaches (aptly symbolized by the Linux archive sites, who'd take submissions from anyone) out of which a coherent and stable system could seemingly emerge only by a succession of miracles. The fact that this bazaar style seemed to work, and work well, came as a distinct shock. As I learned my way around, I worked hard not just at individual projects, but also at trying to understand why the Linux world not only didn't fly apart in confusion but seemed to go from strength to strength at a speed barely imaginable to cathedral-builders. By mid-1996 I thought I was beginning to understand. Chance handed me a perfect way to test my theory, in the form of an open-source project which I could consciously try to run in the bazaar style. So I did -- and it was a significant success. In the rest of this article, I'll tell the story of that project, and I'll use it to propose some aphorisms about effective open-source development. Not all of these are things I first learned in the Linux world, but we'll see how the Linux world gives them particular point. If I'm correct, they'll help you understand exactly what it is Vývoj ve stylu Linuse Torvalda - publikuj brzy a často, přenes na ostatní vše co můžeš, buď otevřený až téměř k bodu promiskuity, to bylo velké překvapení.. Linuxové společenství více připomíná velké hlučné tržiště různých metod a postupů než tichou, oddanou práci na stavbě katedrály. Linuxové archivy, které přijímají příspěvky od kohokoliv, jsou toho důkazem. Zdálo by se, že z něčeho takového se může koherentní a stabilní systém vynořit pouze sérií zázraků. Fakt, že tento styl tržiště fungoval a fungoval dobře, to bylo velké překvapení. Když jsem se naučil v tomto světě orientovat, pracoval jsem usilovně nejen na jednotlivých projektech, ale také jsem se pokoušel porozumět, jak je možné, že se svět Linuxu nejen že nerozletí na kusy v naprostém zmatku, ale naopak neustále sílí rychlostí, kterou si umí stavitelé katedrál stěží představit. V polovině roku 1996 se mi zdálo, že jsem systému porozuměl. Náhoda mi přihrála do cesty výborný způsob, jak své teorie otestovat formou otevřeného projektu, který jsem mohl cíleně rozběhnout ve stylu tržiště. Využil jsem šance a projekt skončil velkým úspěchem. Ve zbytku článku vám budu vyprávět příběh tohoto projektu a na jeho základě navrhnu několik algoritmů pro efektivní práci v otevřeném projektu. Ne vše jsem se naučil až ve světě Linuxu, ale uvidíme, jak Linuxový svět klade na některé věci obzvláštní důraz. Pokud se nemýlím, pomůže vám přesně pochopit, co činí z Linuxového 2 z :58

5 that makes the Linux community such společenství takovou studnici dobrého a fountain of good software -- and help software a pomůže i vám zvýšit you become more productive yourself. produktivitu. TOC / OBSAH >>> EN CS EN/CS ZVON P/T 3 z :58

6 <<< TOC / OBSAH >>> EN CS EN/CS ZVON P/T 2. The Mail Must Get 2. Pošta musí projít Through Od roku 1993 jsem měl na starosti Since 1993 I'd been running the technické zabezpečení malého technical side of a small free-access poskytovatele bezplatného přístupu k ISP called Chester County InterLink Internetu (Chester County InterLink - (CCIL) in West Chester, Pennsylvania CCIL, West Chester, Pennsylvania). (I co-founded CCIL and wrote our Patřím k zakladatelům CCIL a napsal unique multiuser bulletin-board jsem pro něj unikátní mnohauživatelský software -- you can check it out by buletinový software, který si můžete telnetting to locke.ccil.org. Today it prohlédnout přes telnet na adrese supports almost three thousand users locke.ccil.org. V dnešní době on thirty lines.) The job allowed me podporuje téměř 3000 uživatelů na hour-a-day access to the net linkách. Tato práce mi umožnila 24 through CCIL's 56K line -- in fact, it hodinový přístup na Internet přes 56K practically demanded it! linku CCIL, pro moji práce byl takový přístup nutností. Accordingly, I had gotten quite used to instant Internet . For complicated reasons, it was hard to get SLIP to work between my home machine (snark.thyrsus.com) and CCIL. When I finally succeeded, I found having to periodically telnet over to locke to check my mail annoying. What I wanted was for my mail to be delivered on snark so that I would be notified when it arrived and could handle it using all my local tools. Díky tomu jsem si zvykl na okamžitý přístup k u. Z různých složitých důvodů bylo obtížné zprovoznit SLIP mezi mým domácím počítačem (snark.thyrsus.com) a CCIL. Když se mi to konečně podařilo, pravidelné logování a kontrola pošty přes telnet mě začalo obtěžovat. Potřeboval jsem nějak přesunout poštu na můj domácí počítač snark tak, abych byl upozorněn při jejím přijetí. Poštu jsem pak chtěl dálei zpracovávat s pomocí různých programů na mém osobním počítači. Simple sendmail forwarding wouldn't Jednoduché přesměrování pošty work, because my personal machine programem sendmail nepřipadalo v isn't always on the net and doesn't úvahu, protože můj počítač není vždy have a static IP address. What I připojen k síti a nemá stálou IP adresu. needed was a program that would Potřeboval jsem program, který by mne reach out over my SLIP connection připojil přes SLIP a poté přenesl poštu. and pull across my mail to be Věděl jsem, že takové programy existují delivered locally. I knew such things a že většina z nich využívá jednoduchý existed, and that most of them used a aplikační protokol, nazývaný POP 1 z :59

7 simple application protocol called POP (Post Office Protocol). And sure enough, there was already a POP3 server included with locke's BSD/OS operating system. I needed a POP3 client. So I went out on the net and found one. Actually, I found three or four. I used pop-perl for a while, but it was missing what seemed an obvious feature, the ability to hack the addresses on fetched mail so replies would work properly. The problem was this: suppose someone named `joe' on locke sent me mail. If I fetched the mail to snark and then tried to reply to it, my mailer would cheerfully try to ship it to a nonexistent `joe' on snark. Hand-editing reply addresses to tack on `@ccil.org' quickly got to be a serious pain. This was clearly something the computer ought to be doing for me. But none of the existing POP clients knew how! And this brings us to the first lesson: 1. Every good work of software starts by scratching a developer's personal itch. (poštovní protokol). A skutečně, náš BSD/OS operační systém v sobě obsahoval i POP3 server. Potřeboval jsem tedy POP3 klienta. Rozhlédl jsem se po síti a jeden jsem našel. Tedy ve skutečnosti jsem jich nalezl několik. Po nějaký čas jsem používal pop-perl, ale tomu chyběla funkce, kterou jsem považoval za podstatnou, nebyl totiž schopen pozměnit adresy přicházející pošty tak, abych mohl na obdrženou poštu přímo odpovídat. Problém spočíval v tomto: řekněme, že někdo se jménem "joe" my poslal . Pokud jsem si jej stáhl na snark a poté se na něj pokusil odpovědět, můj poštovní klient se snažil poslat odpověď neexistujícímu joeovi na snarku. Ruční editace adres mne ale brzy začala unavovat. Toto byla věc, kterou mohl počítač dělat za mne. Žádný z existujících klientů ale nevěděl jak. A to nám přináší prvé ponaučení: 1. Každý dobrý program začíná tím, že řeší potíže samotného programátora. Perhaps this should have been Možná, že by to mělo být samozřejmé obvious (it's long been proverbial that (existuje staré přísloví: "Nutnost je ``Necessity is the mother of matka pokroku"), ale až příliš často invention'') but too often software vývojáři traví svůj čas prací na developers spend their days grinding programech, za které jsou placeni, ale away for pay at programs they které ani nemilují ani nepotřebují. To neither need nor love. But not in the však neplatí ve světě Linuxu a snad Linux world -- which may explain právě proto je průměrná kvalita why the average quality of software software vyvinutého v Linuxovém originated in the Linux community is společenství tak vysoká. 2 z :59

8 so high. Takže, vrhl jsem se okamžitě do So, did I immediately launch into a horečného programování a začal psát furious whirl of coding up a zcela nového POP3 klienta, který by brand-new POP3 client to compete mohl soutěžit s existujícími programy? with the existing ones? Not on your V žádném případě! Pečlivě jsem life! I looked carefully at the POP prostudoval známé POP programy a utilities I had in hand, asking myself hledal takový, který nejvíce odpovídal ``which one is closest to what I want? mým představám. 2. Because good programmers know what to write. Great ones know what to rewrite (and reuse). While I don't claim to be a great programmer, I try to imitate one. An important trait of the great ones is constructive laziness. They know that you get an A not for effort but for results, and that it's almost always easier to start from a good partial solution than from nothing at all. Linus Torvalds, for example, didn't actually try to write Linux from scratch. Instead, he started by reusing code and ideas from Minix, a tiny Unix-like OS for 386 machines. Eventually all the Minix code went away or was completely rewritten -- but while it was there, it provided scaffolding for the infant that would eventually become Linux. In the same spirit, I went looking for an existing POP utility that was reasonably well coded, to use as a development base. The source-sharing tradition of the Unix world has always been friendly to code reuse (this is why the GNU project chose Unix as a base OS, in spite of serious reservations about the OS itself). The Linux world has taken this tradition nearly to its technological limit; it has terabytes 2. Protože dobří programátoři vědí co psát. Velcí vědí, co přepsat (a znovu použít) Ačkoli o sobě netvrdím, že jsem velký programátor, snažím se ty velké napodobit. Důležitým rysem velkých programátorů je konstruktivní lenost.vědí, že člověk není oceňován za úsilí, ale za výsledky, a že je téměř vždy snažší začít od dobrých částečných řešení než od úplého počátku. Linus Torvalds také nezačal psát Linux od prvé řádky. Místo toho použil kód a nápady Minixu, malého operačního systému napodobujícího Unix, který byl určen pro počítače řady 386. Dnes již veškerý původní kód Minixu buďto zmizel zcela nebo byl od základu přepsán, ale na počátku vytvářel lešení podpírající batole, které se nakonec stalo Linuxem. Veden stejnými motivy jsem prohlížel existující POP programy a hledal takové, které byly vhodné jako základ pro další vývoj. Tradice sdílení zdrojových souborů Unixového světa byla vždy nakloněna recyklování starších kódů (proto také GNU zvolil Unix jako svůj základní operační systém). Linux dovedl tuto tradici téměř k jejímu technologickému limitu. V jeho světě jsou přístupné terabyty volných zdrojů. Jestliže zde 3 z :59

9 of open sources generally available. So spending time looking for some else's almost-good-enough is more likely to give you good results in the Linux world than anywhere else. And it did for me. With those I'd found earlier, my second search made up a total of nine candidates -- fetchpop, PopTart, get-mail, gwpop, pimp, pop-perl, popc, popmail and upop. The one I first settled on was `fetchpop' by Seung-Hong Oh. I put my header-rewrite feature in it, and made various other improvements which the author accepted into his 1.9 release. hledáte téměř vyhovující program, máte větší šanci na úspěch než kdekoliv jinde. Obdobně vše fungovalo i v mém případě. Spolu s tím, co jsem nalezl již dříve, můj druhý průzkum odkryl celkem 9 kandidátů: fetchpop, PopTart, get-mail, gwpop, pimp, pop-perl, popc, popmail a upop. Nejdříve jsem se rozhodl pro `fetchpop' od Seung-Hong Oh. Vložil jsem do něho moji funkci na přepisování adres a učinil několik dalších změn, které autor později zařadil do verze 1.9. Několik týdnů později jsem ale narazil A few weeks later, though, I na zdroj programu `popclient', který stumbled across the code for napsal Carl Harris, a zjistil jsem, že `popclient' by Carl Harris, and found stojím před problémem. Ačkoliv I had a problem. Though fetchpop fetchpop obsahoval několik dobrých had some good original ideas in it původních nápadů (například mód (such as its daemon mode), it could démon), dokázal pouze spravovat POP3 only handle POP3 and was rather a byl programován poněkud amatérsky amateurishly coded (Seung-Hong was (Seung-Hong byl schopný, ale a bright but inexperienced nezkušený programátor, a obě tyto programmer, and both traits charakteristiky se na kódu projevily). showed). Carl's code was better, Carlův kód byl lepší, na profesionální quite professional and solid, but his úrovni a stabilní, ale jeho programu program lacked several important chybělo několik důležitých funkcí, and rather tricky-to-implement které je celkem obtížné naprogramovat, fetchpop features (including those I'd včetně těch, které jsem programoval já coded myself). sám. Stay or switch? If I switched, I'd be throwing away the coding I'd already done in exchange for a better development base. A practical motive to switch was the presence of multiple-protocol support. POP3 is the most commonly used of the post-office server protocols, but not the only one. Zůstat při starém nebo volit změnu? Pokud bych se rozhodl pro změnu, musel bych obětovat všechen dosud napsaný kód, získal bych ale lepší vývojovou základnu. Praktickým argumentem, který doporučoval změnu, byla podpora řady protokolů. POP3 je nejběžněji používaný protokol, ale není jediný. Fetchpop a další podobné programy neuměly POP2, 4 z :59

10 Fetchpop and the other competition didn't do POP2, RPOP, or APOP, and I was already having vague thoughts of perhaps adding IMAP (Internet Message Access Protocol, the most recently designed and most powerful post-office protocol) just for fun. But I had a more theoretical reason to think switching might be as good an idea as well, something I learned long before Linux. RPOP nebo APOP a já již začínal přemýšlet o přidání IMAPu (nejnovějšího a nejvšestrannějšího poštovního protokolu). Měl jsem ale i další, teoretický důvod, proč přemýšlet o změně. Bylo to něco, co jsem se naučil dlouho před Linuxem. 3. ``Plan to throw one away; you Počíteje s tím, že alespoň jednou will, anyhow.'' (Fred Brooks, ``The budete muset vše přepsat, stejně Mythical Man-Month'', Chapter vás to nemine ((Fred Brooks, ``The 11) Mythical Man-Month'', Chapter 11) Or, to put it another way, you often don't really understand the problem until after the first time you implement a solution. The second time, maybe you know enough to do it right. So if you want to get it right, be ready to start over at least once. Well (I told myself) the changes to fetchpop had been my first try. So I switched. After I sent my first set of popclient patches to Carl Harris on 25 June 1996, I found out that he had basically lost interest in popclient some time before. The code was a bit dusty, with minor bugs hanging out. I had many changes to make, and we quickly agreed that the logical thing for me to do was take over the program. Nebo, řečeno jinými slovy, tak dlouho problému doopravdy neporozumíte, pokud se ho nepokusíte nějak vyřešit. Podruhé už budete možná vědět, jak na to. Takže pokud chcete najít správné řešení, buďte připraveni začít alespoň jednou znovu. Dobře( řekl jsem si), úpravy fetchpopu byly mým prvním pokusem a změnil jsem programovou základnu. Poté, co jsem 25. června 1996 poslal opravy popclienta Carl Harrisovi, zjistil jsem, že on sám již ve své podstatě ztratil o projekt zájem. Kód už byl trochu zaprášený a bylo v něm několik drobných, snadno opravitelných chyb. Já potřeboval učinit řadu změn a tak jsme se rychle dohodli na tom, že projekt převezmu. Without my actually noticing, the Aniž jsem si to sám uvědomil, projekt project had escalated. No longer was nabral na tempu. Nepracoval jsem již I just contemplating minor patches to pouze na drobných změnách an existing POP client. I took on existujícího POP klienta. Převzal jsem maintaining an entire one, and there vývoj celého programu a v mé hlavě se were ideas bubbling in my head that rojily nápady, od kterých jsem očekával, I knew would probably lead to major že pravděpodobně povedou k velkým 5 z :59

11 changes. In a software culture that encourages code-sharing, this is a natural way for a project to evolve. I was acting out this: 4. If you have the right attitude, interesting problems will find you. But Carl Harris's attitude was even more important. He understood that 5. When you lose interest in a program, your last duty to it is to hand it off to a competent successor. Without ever having to discuss it, Carl and I knew we had a common goal of having the best solution out there. The only question for either of us was whether I could establish that I was a safe pair of hands. Once I did that, he acted with grace and dispatch. I hope I will act as well when it comes my turn. změnám. Ve společenstvích programátorů, ve kterých je podporováno sdílení kódu, je takovýto vývoj projektu přirozený. Jednal jsem podle následujícího pravidla: 4. Pokud máte správný přístup, zajímavé problémy si Vás najdou sami. Ale přístup Carla Harrise byl ještě důležitější. Věděl že: 5. Když ztratíte zájem o program, vaší poslední povinností je předat jej schopnému nástupci. Aniž jsme o tom museli diskutovat, Carl i já jsme věděli, že máme společný cíl, nalézt to nejlepší možné řešení. Jedinou otázkou pro oba zůstalo, jak prokázat, že jsem vhodný následovník. Jakmile se mi to podařilo, zachoval se úctyhodně, a přenechal mi své místo. Doufám, že budu jednat stejně, až přijde můj čas. <<< TOC / OBSAH >>> EN CS EN/CS ZVON P/T 6 z :59

12 <<< TOC / OBSAH >>> EN CS EN/CS ZVON P/T 3. The Importance of 3. Je důležité mít Having Users uživatele. And so I inherited popclient. Just as importantly, I inherited popclient's user base. Users are wonderful things to have, and not just because they demonstrate that you're serving a need, that you've done something right. Properly cultivated, they can become co-developers. Another strength of the Unix tradition, one that Linux pushes to a happy extreme, is that a lot of users are hackers too. Because source code is available, they can be effective hackers. This can be tremendously useful for shortening debugging time. Given a bit of encouragement, your users will diagnose problems, suggest fixes, and help improve the code far more quickly than you could unaided. 6. Treating your users as co-developers is your least-hassle route to rapid code improvement and effective debugging. The power of this effect is easy to underestimate. In fact, pretty well all of us in the open-source world drastically underestimated how well it would scale up with number of users and against system complexity, until Linus Torvalds showed us differently. A tak jsem zdědil popclienta. Rovněž, a to bylo stejně důležité, jsem zdědil jeho uživatele. Mít uživatele, to je bezvadná věc, a nejen proto, že můžete prokázat, že děláte něco užitečného. Pokud si jich řádně hledíte, mohou se z nich stát vaši spolupracovníci. Další silnou stránkou tradice Unixu, kterou Linux dotlačil až do extrému, je to, že mnoho uživatelů je zároveň programátory. Protože je zdrojový kód dostupný, mohou se i oni stát efektivními hackery. To může být neocenitelné pro zkrácení vývojového cyklu. Pokud se jim dostane alespoň malého povzbuzení, vaši uživatelé naleznou problémy, navrhnou řešení a pomohou vylepšit kód mnohem rychleji, než vy sám bez jejich pomoci. 7. Pokud jednáte s uživateli jako se spolupracovníky, je to ta nejsnažší cesta k rychlému vylepšení kódu a efektivnímu odstraňování chyb. Sílu tohoto efektu je velmi snadné podcenit. Ve skutečnosti asi všichni z nás pohybujících se v otevřeném prostředí drasticky podceňovali, jak snadno je udržován systém v chodu při zvyšujícím se množství uživatelů a při jeho narůstající složitosti, dokud nám Linus Torvalds neukázal, jak na to. 1 z :59

13 In fact, I think Linus's cleverest and most consequential hack was not the construction of the Linux kernel itself, but rather his invention of the Linux development model. When I expressed this opinion in his presence once, he smiled and quietly repeated something he has often said: ``I'm basically a very lazy person who likes to get credit for things other people actually do.'' Lazy like a fox. Or, as Robert Heinlein might have said, too lazy to fail. In retrospect, one precedent for the methods and success of Linux can be seen in the development of the GNU Emacs Lisp library and Lisp code archives. In contrast to the cathedralbuilding style of the Emacs C core and most other FSF tools, the evolution of the Lisp code pool was fluid and very user-driven. Ideas and prototype modes were often rewritten three or four times before reaching a stable final form. And loosely-coupled collaborations enabled by the Internet, a la Linux, were frequent. Indeed, my own most successful single hack previous to fetchmail was probably Emacs VC mode, a Linux-like collaboration by with three other people, only one of whom (Richard Stallman, the author of Emacs and founder of the FSF) I have met to this day. It was a front-end for SCCS, RCS and later CVS from within Emacs that offered ``one-touch'' version control operations. It evolved from a tiny, crude sccs.el mode somebody else had written. And the development of VC succeeded because, unlike Emacs itself, Emacs Lisp code could go through release/test/improve generations very quickly. Ve skutečnosti se domnívám, že Linusův nejchytřejší a nejdůležitější přínos nebylo vytvoření jádra Linuxu, ale jeho objev modelu vývoje. Když jsem tuto větu pronesl jednou v jeho přítomnosti, usmál se a tiše zopakoval něco, co často říká: "Já jsem ve skutečnosti velmi líný a rád jsem chválen za věci, které udělá někdo jiný". Líný jako liška. Nebo, jak by mohl říct Robert Heinlein, příliš líný na to, abych mohl selhat. Když se ohlédneme do minulosti, nalezneme zde precedens využivající metody Linuxu a to vývoj Lisp knihoven GNU Emacs a archívů Lisp kódů. Na rozdíl od katedrálního stylu práce na Emacs-C a většině ostatních FSF programů, vývoj Lisp zdrojů byl velmi flexibilní a veden uživateli. Nápady a prototypy programů byly často několikrát přepsány než dosáhly stabilní konečné podoby. A volné spojení spolupracovníků přes Internet a la Linux bylo časté. Ovšem, i můj vlastní nejúspěšnější příspěvek před fetchmailem byl s velkou pravděpodobností Emacs VC mód, spolupráce se třemi dalšími lidmi ve stylu Linuxu, z nichž dodnes osobně znám pouze Richarda Stallmana FSF, autora Emacsu a zakladatele FSF. Jednalo se o front end pro SCCS, RCS a později CVS, pro které Emacs nabízel jednoduchou kontrolu verzí. Vyvinul se z malého, jednoduchého sccs.el módu, který napsal někdo jiný. A vývoj VC byl úspěšný, protože, na rozdíl od samotného Emacsu, Lisp kód mohl velmi rychle procházet cykly publikuj/otestuj/vylepši. 2 z :59

14 <<< TOC / OBSAH >>> EN CS EN/CS ZVON P/T 3 z :59

15 <<< TOC / OBSAH >>> EN CS EN/CS ZVON P/T 4. Release Early, 4. Publikuj brzy, Release Often publikuj často Early and frequent releases are a critical part of the Linux development model. Most developers (including me) used to believe this was bad policy for larger than trivial projects, because early versions are almost by definition buggy versions and you don't want to wear out the patience of your users. This belief reinforced the general commitment to a cathedral-building style of development. If the overriding objective was for users to see as few bugs as possible, why then you'd only release one every six months (or less often), and work like a dog on debugging between releases. The Emacs C core was developed this way. The Lisp library, in effect, was not -- because there were active Lisp archives outside the FSF's control, where you could go to find new and development code versions independently of Emacs's release cycle. The most important of these, the Ohio State elisp archive, anticipated the spirit and many of the features of today's big Linux archives. But few of us really thought very hard about what we were doing, or about what the very existence of that archive suggested about problems in FSF's cathedralbuilding development model. I made one serious attempt around 1992 to get a lot of the Ohio code formally merged into the official Emacs Lisp library. I ran into political trouble and Časné a časté publikování vykonané práce patří ke kritickým částem vývojového modelu Linuxu. Většina vývojářů, včetně mne, dříve věřila, že je to špatný postup pro všechny větší projekty, protože prvé verze mají téměř určitě řadu chyb a vy nechcete pokoušet trpělivost svých uživatelů. Tato víra posilovala obecnou důvěru ve styl stavění katedrál. Pokud bylo základní podmínkou, aby uživatelé viděli co nejméně chyb, pak je nejlepší publikovat maximálně jednou za půl roku a dřít do úmoru na odstraňování chyb v mezidobí. Emacs C byl vyvíjen tímto způsobem. Lisp knihovny ale vznikaly rozdílně. Jednalo se o aktivní archivy mimo kontrolu FSF, ve kterých jste mohli nalézt nové a experimentální verze i v obdobích, kdy samotný Emacs nebyl publikován. Nejdůležitější z těchto archívů, Ohio state elisp archív, vykazoval ducha a mnoho rysů dnešních velkých Linuxových archívů. Ale jen málo z nás tehdy opravdu důsledně přemýšlelo o tom, co děláme, nebo o tom, co samotná jejich existence naznačovala o problémech modelu stavitelů katedrál, který FSF využíval. V roce 1992 jsem se vážně pokoušel zahrnout velkou část Ohio archívu do oficiální Emacs Lisp knihovny, ale narazil jsem na řadu politických problémů a tento pokus 1 z :00

16 was largely unsuccessful. But by a year later, as Linux became widely visible, it was clear that something different and much healthier was going on there. Linus's open development policy was the very opposite of cathedral-building. The sunsite and tsx-11 archives were burgeoning, multiple distributions were being floated. And all of this was driven by an unheard-of frequency of core system releases. Linus was treating his users as co-developers in the most effective possible way: 7. Release early. Release often. And listen to your customers. Linus's innovation wasn't so much in doing this (something like it had been Unix-world tradition for a long time), but in scaling it up to a level of intensity that matched the complexity of what he was developing. In those early times (around 1991) it wasn't unknown for him to release a new kernel more than once a day! Because he cultivated his base of co-developers and leveraged the Internet for collaboration harder than anyone else, this worked. But how did it work? And was it something I could duplicate, or did it rely on some unique genius of Linus Torvalds? I didn't think so. Granted, Linus is a damn fine hacker (how many of us could engineer an entire productionquality operating system kernel?). But Linux didn't represent any awesome conceptual leap forward. Linus is not (or at least, not yet) an innovative byl z velké části neúspěšný. Ale během roku, jak se Linux stával známým, bylo jasné, že probíhá něco jiného a mnohem zdravějšího. Linusova otevřená vývojová politika byla přesným protikladem výstavby katedrál. Sunsite a tsx-11 archívy překypovaly, byla rozšiřována řada distribucí. A to vše doprovázela předtím nevídaná frekvence publikací nových verzí jádra systému. Linus jednal se svými uživateli jako se spolupracovníky tím nejefektivnějším způsobem 7. Publikuj brzy. Publikuj často. A naslouchej svým zákazníkům. Linusova inovace nespočívala ani tak v tom, že něco podobného dělal (to už mělo dlouhou tradici ve světě Unixu), ale v tom, že celý proces převedl do rozměrů a složitosti samotného Linuxu. V této ranné epoše (okolo roku 1991), byly běžné publikace nového jádra i několikrát denně. Protože si kultivoval svoji základnu spolupracovníků a využíval Internet pro spolupráci více než kdokoliv jiný, tak vše pracovalo. Ale jak to všechno mohlo pracovat? A bylo to něco, co jsem já sám mohl kopírovat nebo vše spočívalo na nenapodobitelné genialitě Linuse Torvalda? Já si to nemyslel. Je pravda, že Linus je zatraceně dobrý programátor, vždyť kolik z nás by dokázalo vytvářet celé jádro operačního systému v produkční kvalitě? Ale Linux nepředstavoval žádný ohromný koncepční skok vpřed. Linus není, tedy alespoň zatím, 2 z :00

17 genius of design in the way that, say, Richard Stallman or James Gosling (of NeWS and Java) are. Rather, Linus seems to me to be a genius of engineering, with a sixth sense for avoiding bugs and development dead-ends and a true knack for finding the minimum-effort path from point A to point B. Indeed, the whole design of Linux breathes this quality and mirrors Linus's essentially conservative and simplifying design approach. So, if rapid releases and leveraging the Internet medium to the hilt were not accidents but integral parts of Linus's engineering-genius insight into the minimum-effort path, what was he maximizing? What was he cranking out of the machinery? Put that way, the question answers itself. Linus was keeping his hacker/users constantly stimulated and rewarded -- stimulated by the prospect of having an ego-satisfying piece of the action, rewarded by the sight of constant (even daily) improvement in their work. Linus was directly aiming to maximize the number of person-hours thrown at debugging and development, even at the possible cost of instability in the code and user-base burnout if any serious bug proved intractable. Linus was behaving as though he believed something like this: 8. Given a large enough beta-tester and co-developer base, almost every problem will be characterized quickly and the fix obvious to someone. inovační genius designu, takový, jako je třeba Richard Stallman nebo James Gosling (NeWS, Java). Linus má spíše inženýrský génius, má šestý smysl pro obcházení chyb a slepých uliček, má opravdový cit pro nalezení nejméně namáhavé cesty z bodu A do bodu B. Ovšem, celkový design Linuxu v sobě nese tuto kvalitu a odráží Linusův ve své podstatě konzervativní a zjednodušující přístup. Takže, pokud rychlé publikování a využívání Internetu nebylo náhodné, ale představovalo integrální součást Linusova inženýrského genia pro nalezení nejsnažší cesty, co se snažil maximalizovat? Co dostával z celého soustrojí? Pokud je otázka položena takto, sama nabízí odpověď. Linus udržoval své uživatele/spoluautory neustále stimulované a odměňované. Stimulované tím, že mají neustále před sebou nějakou uspokující práci, odměňované tím, že vidí neustálá (dokonce denní) vylepšení své práce. Linus se pokoušel maximalizovat počet hodin, které jsou věnovány na odstraňování chyb a na rozvoj, ačkoliv hrozilo možné riziko nestability kódu a vyhoření uživatelské báze, pokud by se nějaká vážná chyba ukázala neodstranitelnou.linus se choval tak, jako by věřil v něco jako: 8. Pokud máte dostatečně velkou základnu spolupracovníků a testovatelů, téměř každý problém bude rychle charakterizován a jeho řešení bude pro někoho jednoduché 3 z :00

18 Or, less formally, ``Given enough eyeballs, all bugs are shallow.'' I dub this: ``Linus's Law''. My original formulation was that every problem ``will be transparent to somebody''. Linus demurred that the person who understands and fixes the problem is not necessarily or even usually the person who first characterizes it. ``Somebody finds the problem,'' he says, ``and somebody else understands it. And I'll go on record as saying that finding it is the bigger challenge.'' But the point is that both things tend to happen quickly. Here, I think, is the core difference underlying the cathedral-builder and bazaar styles. In the cathedral-builder view of programming, bugs and development problems are tricky, insidious, deep phenomena. It takes months of scrutiny by a dedicated few to develop confidence that you've winkled them all out. Thus the long release intervals, and the inevitable disappointment when long-awaited releases are not perfect. In the bazaar view, on the other hand, you assume that bugs are generally shallow phenomena -- or, at least, that they turn shallow pretty quick when exposed to a thousand eager co-developers pounding on every single new release. Accordingly you release often in order to get more corrections, and as a beneficial side effect you have less to lose if an occasional botch gets out the door. Nebo, méně formálně "Pokud máte dostatek očí, všechny chyby jsou průhledné". Já to nazývám Linusovým zákonem. Má původní formulace tohoto jevu zněla: každý problém bude pro někoho řešitelný. Linus ovšem upozornil, že člověk, který problému porozuměl a vyřešil ho, nemusí být a většinou nebývá ten, kdo jej první charakterizoval. Linus říká: "Někdo nalezne problém a někdo jiný mu rozumí. A já dokonce tvrdím, že nalézt problém je náročnější". Důležité ale je, že nalezení i vyřešení většinou proběhne rychle. V tom je, myslím, základní rozdíl mezi stylem stavitelů katedrál a stylem tržiště. Z pohledu stavitelů katedrál, programové chyby a vývojové problémy jsou náročné a komplikované jevy. Trvá měsíce pečlivého zkoumání několika zasvěcených, než získáte jistotu, že jste vše vyhladili. Proto dlouhé intervaly mezi publikacemi a nevyhnutelná zklamání, že dlouho očekávaný program není zdaleka dokonalý. Z pohledu tržiště naopak předpokládáte, že chyby jsou obvykle snadno řešitelné, nebo alepoň, že se takovými rychle stanou, když se na ně zaměří tisíce dychtivých spolupracovníků, nedočkavě očekávajících další verzi. Proto publikujete často, abyste získali více oprav a jako prospěšný vedlejší efekt ztrácíte méně, pokud občas dojde k nějakému problému. 4 z :00

19 And that's it. That's enough. If ``Linus's Law'' is false, then any system as complex as the Linux kernel, being hacked over by as many hands as the Linux kernel, should at some point have collapsed under the weight of unforseen bad interactions and undiscovered ``deep'' bugs. If it's true, on the other hand, it is sufficient to explain Linux's relative lack of bugginess. And maybe it shouldn't have been such a surprise, at that. Sociologists years ago discovered that the averaged opinion of a mass of equally expert (or equally ignorant) observers is quite a bit more reliable a predictor than that of a single randomly-chosen one of the observers. They called this the ``Delphi effect''. It appears that what Linus has shown is that this applies even to debugging an operating system -- that the Delphi effect can tame development complexity even at the complexity level of an OS kernel. I am indebted to Jeff Dutky <dutky@wam.umd.edu> for pointing out that Linus's Law can be rephrased as ``Debugging is parallelizable''. Jeff observes that although debugging requires debuggers to communicate with some coordinating developer, it doesn't require significant coordination between debuggers. Thus it doesn't fall prey to the same quadratic complexity and management costs that make adding developers problematic. In practice, the theoretical loss of efficiency due to duplication of work by debuggers almost never seems to A to je vše. To opravdu stačí. Pokud je "Linusův zákon" nepravdivý, potom jakýkoliv systém tak komplexní, jako je jádro Linuxu, na kterém se spolupodílelo tolik autorů, by se musel v nějaký okamžik zhroutit pod tíhou nepředvídaných špatných interakcí a nenalezených, hluboko ukrytých chyb. Pokud je ale pravdivý, pak postačuje na vysvětlení, proč Linux obsahuje tak málo programových chyb. A možná by to ani nemělo být takové překvapení. Sociologové již před lety objevili, že průměrný názor velkého množství stejně dobrých (nebo špatných) pozorovatelů je podstatně spolehlivější než názor jakékohokoliv náhodně zvoleného pozorovatele. To se nazývá Delphi efektem. Zdá se, že Linus prokázal, že tento jev se týká i tvorby operačního systému, že Delphi efekt dokáže zkrotit i tak komplexní záležitost, jako je konstrukce jádra OS.. Jsem vděčen Jeffovi Dutky <dutky@wam.umd.edu>, který upozornil na to, že Linusův zákon může být přeložen jako "debugování je paralelizovatelné". Jeff si všiml, že ačkoliv odstraňování chyb vyžaduje, aby jednotliví spolupracovnící komunikovali s nějakým koordinátorem, nevyžaduje významnou spolupráci mezi jednotlivými spolupracovníky. Proto nepadá za oběť kvadratickému zvyšování komplexity a nárokům na administraci, která v jiných případech znesnadňuje zapojení více vývojářů. Ve skutečnosti se teoretická ztráta účinnosti způsobená duplikací práce nezdá být problémem ve světě Linuxu. 5 z :00

20 be an issue in the Linux world. One effect of a ``release early and often policy'' is to minimize such duplication by propagating fed-back fixes quickly. Jeden z výsledků časného a častého publikování je fakt, že případné duplikace jsou brzy odhaleny. Brooks even made an off-hand observation related to Jeff's: ``The Brooks dokonce učinil následující total cost of maintaining a widely used pozorování: "Celková cena údržby program is typically 40 percent or běžně používaného programu je okolo more of the cost of developing it. 40 % nebo i více z ceny jeho vývoje. Je Surprisingly this cost is strongly překvapující, že tato cena je značně affected by the number of users. More ovlivněna počtem uživatelů. Více users find more bugs.'' (my uživatelů nalezne více chyb. emphasis). More users find more bugs because adding more users adds more Více uživatelů nalezne více chyb, different ways of stressing the neboť s počtem uživatelů přibývá program. This effect is amplified when způsobů, kterým jsou programy the users are co-developers. Each one testovány. Tento efekt je zesílen, approaches the task of bug pokud se uživatelé zároveň podílejí na characterization with a slightly vývoji programu. Každý z nich vnímá different perceptual set and analytical problémy při detekci chyb z jiného toolkit, a different angle on the úhlu pohledu. Delphi efekt funguje, problem. The ``Delphi effect'' seems to jak se zdá, právě díky této work precisely because of this rozmanitosti. Ve specifickém kontextu variation. In the specific context of odhalování chyb tento styl rovněž debugging, the variation also tends to snižuje množství duplikátních činností. reduce duplication of effort. So adding more beta-testers may not reduce the complexity of the current ``deepest'' bug from the developer's point of view, but it increases the probability that someone's toolkit will be matched to the problem in such a way that the bug is shallow to that person. Linus coppers his bets, too. In case there are serious bugs, Linux kernel version are numbered in such a way that potential users can make a choice either to run the last version designated ``stable'' or to ride the cutting edge and risk bugs in order to get new features. This tactic is not yet Takže s přibývajícím počtem testovatelů se sice nemusí zmenšit komplexita té nejobtížnější chyby z pohledu vývojáře, ale stoupá šance, že někomu jinému se podaří chybu odhalit. Linus je také obezřetný. V případě, že se vyskytnou vážné problémy, Linuxové jádro je číslováno takovým způsobem, že potenciální uživatel může buďto používat poslední verzi, která je označena jako stabilní, a nebo sledovat vývoj a mít nové možnosti, ale to vše za cenu rizika chyb v programu. 6 z :00