Konflikty studené války

Transkript

1 Gymnázium Václava Hraběte Hořovice, Jiráskova 617 Konflikty studené války (výukový materiál pro studenty sexty) Autor: Mgr. Roman Urbánek

2 A) Korejská válka ( ) po skončení 2. světové války a po porážce Japonska se obnovila občanská válka v Číně mezi komunisty (Mao Ce-tung) a nacionalisty (generál Čankajšek) na začátku roku 1949 obsadili komunisté Peking, v říjnu byla vyhlášena Čínská lidová republika zbytky Čankajškových vojsk se uchýlili na ostrov Taiwan, kde vytvořili vlastní stát (Čínskou republiku zástupce Čankajškovy vlády byl po mnoho let členem Rady bezpečnosti OSN)

3 komunistické vedení Číny v roce 1950 uzavřelo spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, která zahrnovala i vzájemnou vojenskou pomoc v důsledku vítězství čínských komunistů musely Spojené státy americké přehodnotit svůj vztah k poraženému Japonsku

4 Japonsko po kapitulaci obsazeno americkými jednotkami, okupační správě byla podřízena japonská vláda japonští váleční zločinci byli souzeni tribunálem v Tokiu Američané vnutili Japoncům novou demokratickou ústavu, která s malými změnami platí dodnes (funkce císaře pouze reprezentativní Hirohito) v Japonsku postupováno podobně jako v případě programu 4 D pro Německo (výdaje na armádu omezeny místo toho investice např. do vzdělání)

5 Japonský císař Hirohito a generál Douglas MacArthur, který stál v čele americké okupační správy

6 v roce 1951 uzavřelo Japonsko se západními mocnostmi mírovou smlouvu, USA ve speciální smlouvě přebíraly povinnost bránit Japonsko v případě jeho napadení (americko-japonské spojenectví trvá dodnes)

7 v letech Korea součástí Japonska, Korejský poloostrov po roce 1948 rozdělen na dva státy: - Korejská lidově demokratická republika (na území osvobozeném roku 1945 od Japonců Rudou armádou) - Korejská republika (na území osvobozeném Američany) ea/kpartition.gif

8 severokorejský diktátor Kim Ir-sen se rozhodl si podmanit celý Korejský poloostrov, se souhlasem Stalina zaútočili Severokorejci

9 v červnu 1950 na Jižní Koreu, během několika dnů byl dobyt i Soul Rada bezpečnosti OSN útok odsoudila a pověřila USA, aby spolu s dalšími státy zasáhly na obranu Korejské republiky pod tlakem mezinárodních jednotek musela Kim Ir-senova armáda ustoupit z Jižní Koreje a stáhnout se hluboko na sever díky vojenské pomoci asi miliónu čínských dobrovolníků se podařilo Severokorejcům odrazit útok jednotek OSN a zaútočit opět na jih nakonec se bojová linie v průběhu roku 1951 ustálila na původní hranici mezi oběma korejskými státy

10 Průběh korejské války:

11 podepsání příměří bylo možné až po Stalinově smrti ( 1953), hranice mezi oběma zeměmi byla potvrzena na 38. rovnoběžce nikdy nedošlo k podepsání mírové dohody, de iure jsou oba korejské státy dodnes ve válečném stavu

12 B) Dekolonizace (= odstraňování kolonialismu) konec éry evropských koloniálních impérií ve světě většina bývalých kolonií se osamostatnila Důvody: 2. světová válka posílila sebevědomí kolonizovaných národů (např. japonská expanze prováděna pod heslem: Asie Asiatům, Indové bojovali po boku Britů proti Japoncům atd.) Francie a Nizozemí okupovány Němci ztráta kontaktu s mimoevropskými koloniemi (větší míra samostatnosti)

13 západoevropské státy postiženy válkou, oslabeny politicky i hospodářsky; nechuť veřejnosti utrácet peníze místo obnovy vlastních zemí za války k udržení předválečných koloniálních říší morální aspekt (bojovali proti okupaci ze strany Německa, teď by měli válčit za ovládnutí jiných) podpora národně-osvobozovacího boje proti tradičním koloniálním velmocím ze strany USA a Sovětského svazu (snaha zavděčit se a získat nově vzniklé státy na svou stranu, mít přístup k levným nerostným surovinám a na tamní trhy) týkalo se to zejména oblasti Blízkého východu,

14 jižní a jihovýchodní Asie a Afriky osamostatněné státy patřily (a dodnes většina z nich patří) k málo hospodářsky rozvinutým zemím = tzv. rozvojový svět vznikly v době bipolárně rozděleného světa = tzv. třetí svět tyto státy až na výjimky (např. Indie, Egypt Hnutí nezúčastněných zemí ) hrály v mezinárodní politice marginální roli politickou závislost u většiny zemí nahradila ekonomická závislost (neokolonialismus) vládnoucí elity nově osamostatněných zemí zpravidla nevládli lépe a demokratičtěji než

15 někdejší kolonizátoři (s výjimkou např. Izraele, Indie a některých latinskoamerických zemí) zkorumpované a v přepychu si libující autoritativní režimy a vojenské diktatury, územní spory vedly k častým pohraničním konfliktům, v řadě zemí propukly dlouhotrvající ničivé občanské války (do etnických i náboženských sporů často zvenčí zasahovaly i obě supervelmoci) většina zemí subsaharské Afriky je dodnes odkázána na humanitární (potravinovou) a rozvojovou pomoc od OSN a dalších humanitárních organizací z bohatých západních zemí

16 A) Blízký východ roku 1948 vznikl stát Izrael i díky pomoci od poúnorového Československa a dalších socialistických států Podle plánu OSN (viz mapa) měla být Palestina rozdělena na dva státy izraelský a palestinský, Jeruzalém měl být spravován mezinárodními jednotkami 46D6-BBC0-F5C6E9211FAB/.public/tagpage--992BF B EC11A06AEE8

17 - v květnu 1948 byl vyhlášen vznik židovského státu, okolní arabské státy ho odmítly uznat a vojensky ho napadly v první izraelsko-arabské válce Židé zvítězili (příměří uzavřeno v září 1949) a pro stát Izrael získali mnohem větší území, než mu mělo připadnout podle rozhodnutí OSN - jediný demokratický stát na Blízkém východě, úzké spojenectví s USA - další konflikty: 1956, 1967 (tzv. šestidenní válka) Izrael obsadil Západní břeh Jordánu včetně Jeruzaléma, Golanské výšiny, pásmo Gazy a celý Sinajský poloostrov (později vrácen Egyptu výměnou za uzavření vzájemné mírové dohody),

18 1973 (vypukla tzv. ropná krize jako reakce arabských států na podporu USA a dalších západoevropských států Izraeli)

19 Jásir Arafat stál v čele Organizace pro osvobození Palestiny (00P), která vedla proti Izraeli ozbrojený boj i pomocí teroristických útoků VSIE_FOTKY/OSOBNOSTI/SPOLO CNOST/article/jasir_arafat_uniforma _11_2.jpg - roku 1994 se izraelské jednotky stáhly z pásma Gazy a Západního břehu Jordánu území předáno do rukou palestinské samosprávy

20 B) Jižní a jihovýchodní Asie průběh dekolonizace (osamostatnění asijských zemí): - Filipíny (1946) nezávislost na USA - roku 1947 získala Britská Indie nezávislost, krátce na to se rozpadla na dvě části: na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán; po rozdělení Britské Indie opustilo své domovy přes 8 miliónů lidí, 0,5 miliónu osob bylo zabito; dodnes územní spory (pohraniční války) mezi oběma zeměmi o oblast Džammú a Kašmír - roku 1971 se od Pákistánu odtrhnul Východní Pákistán jako Bangladéš

21 v čele indického boje za nezávislost Mahátma Gándhí (žil v letech 1869 až 1948) prosazoval teorii aktivního, ale nenásilného odporu vůči britské koloniální správě (2. říjen Světový den nenásilí )

22 - Cejlon (1948) roku 1972 nový název státu Šrí Lanka - Barma (1948) dnes Myanmar - Indonésie (1949) - Laos (1953) - Kambodža (1953) v letech u moci Rudí Khmérové (vůdce Pol Pot), výsledkem genocidy obyvatelstva na 2 milióny mrtvých - Vietnam (1954) - Malajsie (1957)

23 - Francie se pokusila po roce 1945 obnovit svou nadvládu nad územím Francouzské Indočíny a dostala se tak do konfliktu s místním národněosvobozovacím hnutím - Indočínská válka (1946 až 1954) skončila porážkou Francouzů Laos a Kambodža získaly nezávislost (1953); Vietnam se rozdělil na dvě části: a) komunistický Severní Vietnam (hlavní město: Hanoj), v čele něhož stál Ho Či Min b) Jižní Vietnam (Saigon), zdejší diktátorský režim se orientoval na USA

24 C) Afrika venus_images/06 40MC28.gif Afrika po 2. světové válce

25 _dates.png Průběh dekolonizace Afriky

26 po roce 1945 byly na území Afriky pouze tři nezávislé státy: Libérie, Etiopie (Habeš) a Egypt (fakticky) dekolonizace probíhala v několika etapách od počátku 50. let až do poloviny 70. let 20. století (jako poslední se osamostatnily portugalské kolonie Kapverdy, Angola a Mosambik) Velká Británie svým africkým državám dala hned po roce 1945 větší míru samosprávy a nijak nebránila jejich postupnému osamostatňování (jako první získala v roce 1951 nezávislost Ghana) díky tomuto přístupu si udržela Velká Británie ve většině svých bývalých kolonií politickohospodářský vliv

27 v letech 1954 až 1962 probíhala krvavá alžírská válka, kterou ukončil až Charles de Gaulle Alžírsko získalo nezávislost v roce 1960 se osamostatnilo nejvíce afrických zemí ( rok Afriky ), i po té většina afrických zemí závislých na bývalých kolonizátorech, zejména ekonomicky (neokolonialismus) střet o tento vliv mezi Východem a Západem vedl v řadě zemí k dlouhým a krvavým občanským válkám (hospodářský rozvrat, etnické čistky apod.)

28 hospodářsky nejvyspělejší zemí subsaharské Afriky byla (a je i dnes) Jihoafrická republika; díky politice rasové segregace (oddělení) tzv. appartheid dlouhodobě v mezinárodní izolaci; bělošská vláda pro původní domorodé obyvatelstvo zřizovala v okrajových částech země přelidněná černošská ghetta (tzv. bantustany), černoši neměli právo volit

29 mons/1/14/nelson_mandela- 2008_%28edit%29.jpg Nelson Mandela stál v čele boje proti apparteheidu (za to dostal roku 1993 Nobelovu cenu míru); prosadil i díky mezinárodnímu tlaku konání prvních svobodných voleb, v nichž zvítězila jím vedená černošská strana ANC (v letech 1994 až 1999 zastával úřad prezidenta)

30 Druhá berlínská krize (1961) - Západní Berlín nebyl formálně součástí Spolkové republiky Německo, tudíž Němci se mohli volně pohybovat mezi všemi sektory a srovnat rozdíly v životní úrovni mezi Východním a Západním Berlínem - řada Němců z Německé demokratické republiky toho využila k odchodu do svobodného světa právě přes Západní Berlín - masová emigrace (do roku 1961 uteklo 2,5 milionu východních Němců ) vysoce kvalifikované pracovní síly ohrožovala hospodářství NDR, proto jeho nejvyšší vedení v čele s Waltrem Ulbrichtem rozhodlo o vybudování 165 km dlouhé berlínské

31 zdi kolem Západního Berlína, čímž se velmi ztížil útěk východních Němců z komunistické diktatury Během 13. srpna 1961 byla vybudována Berlínská zeď s ostnatým drátem (hranice byla i částečně zaminovaná), která až do roku 1989 rozdělovala Berlín

32 Oslavy vybudování berlínské zdi v bývalé Německé demokratické republice jako obranného valu proti imperialismu

33 Karibská krize (1962) - v lednu roku 1959 svrhli komunisté v čele Fidelem Castrem a jeho bratrem Raúlem diktátorský režim prezidenta Fulgencia Batisty - USA s komunistickou Kubou ( ostrovem svobody ) přerušily v lednu 1961 diplomatické styky (reakce na pozemkovou reformu a zestátnění majetku amerických firem i občanů) a podpořily neúspěšný pokus kubánských emigrantů na svržení Castrova režimu (duben 1961); ten se obrátil na Sovětský svaz, který na jeho ochranu na Kubě rozmístil sovětské jaderné rakety středního doletu (pouze 150 km od amerických břehů), což ale neuniklo americkým špionážním letounům (CIA)

34 ticle/30/2948/ jpg? Fidel Castro a sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov

35 Oct_1962.jpg 16. října 1962 byly americkému prezidentovi Kennedymu předloženy americkou zpravodajskou službou CIA fotografie sovětské raketové základny na Kubě Karibská krize očima soudobého karikaturisty

36 - John Fitzgerald Kennedy vyhlásil námořní blokádu Kuby, podmínkou jejího ukončení bylo stažení sovětských raket z ostrova

37 - Chruščov nabídl demontáž sovětských raket výměnou za záruky bezpečnosti pro Fidela Castra; v tajném dodatku se Kennedy zavázal zlikvidovat americké rakety v Turecku (část byla raket byla stažena i z Itálie a Velké Británie) - jak Kennedy, tak Chruščov za karibskou krizi zaplatili; Kennedy byl zavražděn v Dallasu ( 1964), Chruščov byl svržen (generalita mu neodpustila ponížení sovětské armády při vynuceném odvozu útočných zbraní z Kuby) a nahrazen ve funkci prvního tajemníka KSSS Leonidem Iljičem Brežněvem (ve funkci v letech 1964 až 1982)

38 vietnamská válka ( ) - ze Severního Vietnamu byli přes společnou hranici (vedla po 17. rovnoběžce) vysíláni komunističtí partyzáni (Vietkong), kteří měli za cíl svrhnout proamerickou vládu - i přes vojenskou pomoc USA (v létě roku 1968 bojovali ve Vietnamu přes 0,5 miliónů amerických vojáků) komunisté v konfliktu zvítězili - pod tlakem americké veřejnosti (v roce 1697 v New Yorku první masové demonstrace proti americké účasti ve válce v Indočíně) se Američané (rozhodnutím prezidenta Richarda Nixona) roku 1973 z Vietnamu stáhli (cca

39 padlých amerických vojáků) - v roce 1975 byl dobyt Saigon (přejmenován na Ho Či Minovo Město, došlo ke sjednocení Vietnamu pod komunistickou nadvládou (komunisté se chopili moci i v sousední Kambodži a Laosu) ve Vietnamské socialistické republice jsou komunisté u moci dodnes

40 sovětský vpád do Afghánistánu (1979) - v roce 1979 vyslal Sovětský svaz na pomoc komunistickému režimu prezidenta Nadžibulláha proti islamistickým rebelům vojenské jednotky (zůstaly v zemi až do roku 1989) - boje mezi vládou a jejími politickými odpůrci přerostly v krvavou občanskou válku 1a200.jpg v reakci na vpád sovětských vojsk do Afghánistánu bojkotovaly západní země LOH v Moskvě roku 1980

41 - invaze Sovětského svazu velmi zhoršila jejich vzájemné vztahy se Spojenými státy americkými (končí éra let, kdy se sovětští představitelé snažili o mírového soužití dvou rozdílných systémů) a stala se počátkem další fáze studené války, které provázelo horečné zbrojení, pokus o militarizaci vesmíru, nebo rozmisťování raket různě velkého doletu oběma supervelmocemi na území spřátelených evropských států - i díky nekompromisním postojům představitelů imperialistického Západu došlo k tomu, že východní blok se uzbrojil vážné hospodářské problémy pak vedly ke zhroucení totalitních

42 režimů ve východní Evropě Margaret Thatcherová a Ronald Reagan dva vítězové nad komunismem ve střední a východní Evropě

43 Použitá literatura: - Nálevka, V. (1997): Dějiny moderní doby. 3. díl ( ). Fortuna, Praha, 62 s. - Luňák, P., Pečenka, M., Augusta, P. (2000): Dějiny moderní doby. 2. díl. SPL-Práce, 117 s.