Obsah: 1. Velikonoce Svátky jara a folklóru? Velikonoce Jen historická událost? Velikonoce Bůh přichází k nám!...8

Transkript

1 VELIKONOCE Obsah: 1. Velikonoce Svátky jara a folklóru? Velikonoce Jen historická událost? Velikonoce Bůh přichází k nám! Velikonoce Kdo je Ježíš Kristus? Velikonoce Zázrak zmrtvýchvstání! Velikonoce Co je pravda na vzkříšení? Velikonoce Končí život smrtí? Velikonoce Příslib věčného života! Velikonoce Kolik cest vede k Bohu? Velikonoce Jakou mám budoucnost? Velikonoce Naděje pro každého! Velikonoce Jsi také ty zachráněn?

2 VELIKONOCE Svátky jara a folklóru? 2

3 Proč slavit Velikonoce? Tak a jsou tu Velikonoce. V obchodech se prodávají kraslice, pomlázky a beránci, za výlohami jsou obrázky kuřátek, housátek a zajíčků. Lidé z měst odjíždějí na chalupy a lidové slavnosti s tradičními kroji a zvyky lákají davy cizinců. Velikonoční svátky jsou u nás vnímány především jako svátky folklóru a turistiky. Proč tomu tak je? Vždyť Velikonoce, podobně jako Vánoce mají být oslavou něčeho mnohem důležitějšího, připomínkou klíčových událostí pro celé lidstvo: narození Spasitele lidstva a jeho dramatického odchodu z tohoto světa. Z vánočních svátků se stalo úplně něco jiného. Lidé propadli nákupní horečce a symbol Vánoc děťátko v jesličkách se obchodníkům dobře hodí k reklamě. A Velikonoce? Tam se zmučené tělo na kříži k tomuto účelu příliš nehodí. Není ani roztomilé, ani příjemné na pohled. Naopak, nutí člověka, aby zpytoval svoje svědomí. To však lidé nedělají rádi, chtějí zapomenout a raději utíkají k zábavě. A tak se Velikonoce změnily ve svátky folklóru a turistiky. Co se odehrálo před 2000 lety? Víra v Boha je dnes často považována za přežitek, za něco překonaného. Bůh vůbec nemá v moderním světě místo. Náboženství jsou prý jen těšínská jablíčka pro staré, nemocné a slabé. Dnešní doba hlásá: člověk se má spoléhat pouze na sebe, na své schopnosti a na svou sílu! Někteří lidé naopak zastávají názor, že je dobré něčemu věřit. Na tom není přece vůbec nic špatného. Co když nad námi opravdu něco je, snad nějaká inteligentní bytost? Jedni věří v přírodu, druzí v osud, nebo prozřetelnost apod. Je tolik různých názorů, každý ať si tedy věří podle své nátury. Ale proč potom křesťané říkají, že pouze víra v Ježíše Krista, v jeho ukřižování a vzkříšení je pro všechny lidi tak důležitá? Co se vlastně odehrálo o Velikonocích? 3

4 VELIKONOCE Jen historická událost? 4

5 Velikonoční příběh Velikonoce nejsou jen svátkem vítání jara, nebo oslavou nového života v přírodě. Jsou připomínkou pravdivých historických událostí, které mají pro lidstvo nedozírný význam. Přečtěte si, jak tento velikonoční příběh zaznamenal evangelista Lukáš podle vyprávění očitých svědků. Ježíš před Pilátem Pilát svolal velekněze, členy rady i lid a řekl jim: Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím. (Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka.) Ale oni všichni najednou křičeli: Pryč s ním! Propusť nám Barabáše! To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu. Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. Avšak oni křičeli: Na kříž, na kříž s ním! Promluvil k nim potřetí: Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali. Ukřižování Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily! Tehdy řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás! Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým? Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený 5

6 Boží. Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: Když jsi židovský král, zachraň sám sebe. Nad ním byl nápis: Toto je král Židů. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás! Tu ho ten druhý okřikl: Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal. A řekl: Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království. Ježíš mu odpověděl: Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji. Ježíšova smrt Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: Tento člověk byl vskutku spravedlivý. A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly. Ježíšův pohřeb Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Prázdný hrob Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly ženy k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, 6

7 byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát. Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. Cesta do Emaus Téhož dne se dva učedníci ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni ho však začali přemlouvat: Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje. Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma? Ježíš se ukázal všem učedníkům A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi. Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: Pokoj vám.. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. 7

8 VELIKONOCE Bůh přichází k nám! 8

9 Odkud přišel Ježíš? Už malé děti se ptají zvídavě: Maminko, kde je ten Pán Bůh? Věřící dospělí často slýchají: Tak, kde je vlastně ten váš Bůh? Jste jen snílci a fantastové! Jak vůbec můžete mluvit o nějakém neviditelném pomocníku? Dnes lidé takovou otázku spojují nejčastěji se zklamáním, když docházejí k závěru, že ve svém životě i ve světě nenacházejí dost spravedlnosti: Kde je spravedlivý Bůh? Kdyby byl, jak by se na to všechno zlo na Zemi mohl dívat? Proč nezakročí? Německý bohoslovec prof. Iwandt řekl, že slovo Bůh je jako uzavřená věž, kolem níž lidé jen krouží a dohadují se, co je asi uvnitř ale vše zůstává jen pohledem zvenčí. Máme však možnost se o Bohu hodně dovědět: v jeho poselství adresovaném člověku Bibli. Co říká Bible o tom, kdo je Bůh, kde ho hledat a jak žít v jeho blízkosti? Kdo je Bůh a kde přebývá? Bible nám jediného a jedinečného Boha ukazuje trojím způsobem a jeho, nám tak těžko představitelnou velikost, pomocí tří rozměrů. Představuje Boha Otce, jeho Syna, Ježíše Krista a Ducha svatého, jako jednotu svatosti, lásky i mocného Slova, dávající život a smysl celému stvoření, vesmíru i nám v něm. Bible uvádí, že Bůh přebývá na nebi nebo na výsostech. Lidé starověku i středověku spojovali v pojmu nebe představu nábožensko-duchovní s kosmicko-prostorovou a představovali si, že kdesi nad našimi hlavami, nad oblaky či hvězdami trůní věčný Pán. Novověká astronomie od dob Koperníka a Keplera prokázala, že hvězdné nebe je součástí měřitelného vesmíru a pojmy nahoře a dole jsou jen naší subjektivní představou. Bůh přesahuje vesmír, který stvořil. Je nad ním, mimo něj i v něm. Bůh je všude, doslova v každém místě. Nejen v prázdném, mezihvězdném prostoru. Je prostě všude. Tak mi odpovídala maminka na mé dětské otázky, kde je Bůh. Nikde nejsme bez něho a mimo jeho pohled. Nelze se před ním schovat ani utéct. Boží přítomnost vzbuzuje uctivou bázeň, ale i potěšuje, dává vnitřní jistotu a pocit bezpečí. 9

10 Bůh se představuje v Ježíši Kristu Ježíš Boží Syn žil v nebi spolu s Bohem Otcem a Bohem Duchem svatým dříve, než byl stvořen svět. Celý stvořený svět byl na počátku velmi dobrý a krásný. První lidé však Pána Boha neposlouchali. Skrze ně přišel do světa hřích a všechno pokazil. Hřích se projevil především jako pýcha, sobectví a svévole. S hříchem přišlo do lidského života mnoho trápení, bolest a smrt. Když si lidé uvědomili, že hřích je jako nezadržitelná infekce, byli zoufalí a smutní. Bohu jich bylo líto. Rozhodl se, že pošle na svět Spasitele. Spasitel je ten, kdo má moc zachránit člověka z moci hříchu, zla a smrti. Ježíš se rozhodl, že půjde na svět a splní tento těžký úkol. Lidé velmi brzy poznali, že Ježíš je Bůh. Když viděli, jak proměnil vodu ve víno, chodil po moři a rozkazoval větru i mořským vlnám, dal zrak člověku, který byl slepý od narození, uzdravoval nevyléčitelně nemocné a křísil mrtvé, měli jistotu, že je mezi nimi sám Boží Syn. Nejvíc se projevila jeho božská moc v tom, že lidem odpouštěl hříchy. Odpuštění hříchů je daleko důležitější než uzdravení. Je dokonce důležitější než vzkříšení někoho, kdo umřel. Ježíš mohl odpouštět hříchy proto, že přijal na sebe trest za všechny lidské hříchy a umřel za nás na kříži. Třetího dne však vstal z mrtvých. Bůh jej vzkřísil a je opět s ním v nebi. Proč musel Ježíš zemřít? Lidé často kladou otázku: Nemohl to Bůh s tím vykoupením zařídit jinak? Musel Ježíš umřít? Jako Boží Syn se přece jen neměl nechat takhle znevažovat, trápit a zabít. A proč vlastně přišel a žil Ježíš v tom našem světě tak skromně? Určitě si lze snadno přestavit jiný důstojnější Ježíšův příchod na naši Zem přiměřenější naplnění prorockých slibů: Mohl se například narodit v nějaké královské rodině. Mohl se také objevit jako dospělý člověk, který by nám neřekl nic o svém původu. Mohl si nejdříve získat věhlas a respekt díky svým mimořádným schopnostem a znalostem, a teprve potom se prohlásit za Mesiáše a pustit se do díla. Jistě lze vytvořit a vymyslet ještě řadu podobných možností a dát tak prostor lidské fantazii. 10

11 Ale Ježíš se místo toho narodil do úplně obyčejných podmínek dokonce jako bezdomovec ve stáji! Stal se jedním z nás Kdysi za jednoho mrazivého Štědrého večera seděl jeden muž zamyšleně u krbu, ve kterém plápolal oheň, a přemýšlel o významu Vánoc. Pro Boha nemá cenu, aby se stal člověkem, uvažoval. Proč by všemohoucí Bůh měl trávit svůj drahocenný čas s někým takovým, jako jsme my lidé? A i kdyby, proč by se chtěl narodit zrovna ve stáji? Ani nápad! Celá ta věc je nesmysl. Kdyby Bůh opravdu chtěl sestoupit na zem, určitě by si našel jiný způsob. Náhle muže vyrušil z úvah divný zvuk přicházející zvenku. Přiskočil k oknu a opřel se o jeho rám. Venku uviděl houf sněžných hus, které divoce mávaly křídly a zoufale se plácaly v hlubokém sněhu. Byly jako omámené a pomatené. Zřejmě z vyčerpání odpadly od většího hejna, které směřovalo na jih do teplejších krajin. Muži jich bylo líto. A tak se zachumlal do teplého oblečení a vyšel ven. Pokusil se zahnat roztřesené husy do teplé garáže, ale čím víc se snažil, tím víc ptáci zmatkovali. Kdyby tak věděli, že je chci zachránit, pomyslel si muž. Jak je mám přesvědčit, že to myslím pro jejich dobro? Tu ho napadlo: Kdybych se aspoň na chvilku stal taky sněžnou husou a mohl s nimi mluvit jejich řečí, pak by mě pochopily. V náhlém osvícení si vzpomněl, že je Štědrý večer, a široce se usmál. Vánoční příběh se mu už nezdál nesmyslný. V duchu si představil prostě vyhlížející dítě ležící v jeslích ve stáji v Betlémě. Už rozuměl vánoční záhadě: Bůh se stal jedním z nás, aby nám naší řečí mohl sdělit, že nás miluje, že nás miluje právě teď a že mu jde o naše dobro. Kdo Boha nenajde v Kristu, ten ho nenajde nikde, ať ho hledá, kde chce! Martin Luther 11

12 VELIKONOCE Kdo je Ježíš Kristus? 12

13 Kdo je Ježíš? Většina lidí si myslí, že Ježíš byl jen mimořádný člověk, prorok, divotvůrce nebo světec. Nikdo z lidí však není jako On. Žádná lidská slova nemohou vyjádřit jeho podstatu. Jen Bible, která je Božím poselstvím člověku nám zjevuje, kdo je Ježíš Kristus. Je to Boží Syn. Ježíšovo narození Je tomu již více než dva tisíce let, kdy se v městečku Betlémě narodil chlapec, kterému dali jméno Ježíš. Vstoupil do dějin jako Ježíš Kristus. I když bylo při jeho narození jen pár prostých lidí, jeho příchod na svět znamenal zásadní průlom do života mnohých národů. Byl tak významný, že způsobil rozdělení dějin lidstva na dvě epochy dobu před Kristem a po Kristu. Ježíšovo poslání Lidstvo se hříchem oddělilo od Boha. Tím se mezi Bohem a člověkem vytvořila propast. Milující Bůh se však rozhodl lidstvo zachránit a vystavěl most. Poslal svého Syna Ježíše Krista na svět. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Bible, Jan 3, 16). Když se naplnil čas, panna jménem Marie počala Ježíše působením Ducha Svatého. V Betlémě se narodil Boží Syn. Jméno Ježíš mu určil Bůh skrze anděla a znamená Bůh zachraňuje. Naplnilo se to, co již před mnoha staletími předpověděli proroci. Ježíšův život Když měl Ježíš asi 30 let, opustil své tesařské povolání. Jeho další působení popisuje Bible takto: Ježíš procházel krajinou, pomáhal lidem a uzdravoval je. Bůh byl s ním a obdařil ho Duchem Svatým a mocí. V jeho promluvách zaznívala výzva k pokání, potěšení zarmouceným a lásce k Bohu a bližnímu. Vyvrcholení jeho pozemského života bylo utrpení na kříži. Svojí smrtí přinesl Bohu zástupnou oběť za hříchy všech lidí. Tím se stal Zachráncem pro všechny lidi, kteří v něho věří. Ježíšovo vzkříšení Třetího dne vzkřísil Bůh Ježíše z mrtvých jeho hrob zůstal prázdný! Jeho vzkříšení je definitivní a pro nás zárukou, že všichni lidé budou 13

14 po smrti jednou vzkříšeni. Ježíš o sobě řekl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Ježíš je nyní tam, kde byl před svým narozením. V nebi ve slávě u svého Otce. Odešel, aby všem věřícím připravil místo. Nebe je plné Boží slávy a nepopsatelné krásy. Bůh chce však mít vedle sebe i ty, za které Ježíš zemřel na kříži. Ježíš mezi námi Ježíš při svém odchodu do nebe řekl svým učedníkům: Já jsem s vámi po všechny dny. Co to znamená? I když je Ježíš v nebi, je také současně mezi námi. Vidí nás, zná naše problémy, trápení a chce nám pomoci. Ví o našich přáních a potřebách. Slyší naše volání. V každé situaci se můžeme s důvěrou na něho obrátit. Nikdo nám není tak blízký jako Ježíš. Kdo mu svěří svůj život, denně prožívá jeho přítomnost. Ježíšův druhý příchod Dějiny lidstva spějí ke svému závěru. Zlo kolem nás vrcholí. Naděje ve vědu, techniku, pokrok, vzdělání se nenaplnily. Naopak války, bída a hlad, nedozírné ekologické i národnostní problémy to vše se překvapivě stupňuje. Naplňuje se všechno tak, jak to o poslední době vyjádřil před dvěma tisíci lety Pán Ježíš. Všechny tyto události ukazují na blížící se druhý příchod Ježíše Krista, jak to předpovídá Bible. Pro nevěřící to bude chvíle poznání hrůzy z existence věčného života bez Boha. Pro věřící pak naplnění jejich víry: A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. 14

15 Nikdo není jako ON! Mnozí velikáni světových dějin vyjadřovali svůj obdiv, úžas a víru v Ježíše Krista. Zde je několik myšlenek Isaaka Newtona, jednoho z největších badatelů ve fyzice a matematice. Jeho svědectví ukazuje, že víra v Ježíše Krista není v rozporu s vědou: èač byl pánem vesmíru, sestoupil z nebe na tuto zem. Svůj královský šat vyměnil za roucho pozemšťana. Oděl se v člověčenství, abychom se my mohli stát syny Božími. ènarodil se proti přírodním zákonům. Stal se nejchudším na zemi a neměl, kde by hlavu sklonil. Spal v cizích jeslích, jel po moři na cizí loďce, vezl se na cizím oslátku a byl pohřben v cizím hrobě. èkdyž byl dítětem, zneklidnil krále, když byl chlapcem, udivil doktory, když byl mužem, otřásl celým národem i samými základy římské říše. è Ovládal přírodní zákony, chodil po mořských vlnách, tišil bouři, nasytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez léků, křísil mrtvé. ènenapsal jedinou knihu, ale do největší knihovny by se nevešly knihy, které byly napsány o Něm. Nesložil žádnou píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel k písním chval více srdcí, než všichni básníci světa. ènezaložil žádnou náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale žádná škola se nemůže pochlubit tolika žáky jako On. Nezřídil žádnou lékařskoui ordinaci, ale uzdravil více chorých duší než tisíce lékařů nemocných těl. ènevelel žádné armádě a neodpíral zlu násilím, nedobyl železem ani píď země a přece žádný vojevůdce neměl nikdy tolik dobrovolníků jako On. Mocí své lásky a poselstvím evangelia přetvořil celý svět. Všichni lidé zhřešili, On jediný zůstal svatý, věčný, nejkrásnější mezi lidskými syny. ènepřátelé Jej nemohli přemoci, satan svést, smrt zničit a hrob zadržet. Jeho slovo přetrvalo největší útoky temnoty, zloby i lidské nevěry. Trvá dosud a je světlem i pokrmem jeho následovníků. èvelicí mužové přišli a odešli. On však žije a přijde zas. Bude mít poslední slovo k dějinám lidstva a rozhodne o věčnosti každého z nás. èa právě tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel a dárce věčného života, přímluvce u Boha. Jestliže chceš, bude i tvůj. Pokoř se před ním, provolej ho Králem svého srdce i života. Vyvol si Ježíše. Nikdo není jako On! 15

16 VELIKONOCE Zázrak zmrtvýchvstání! 16

17 On žije! Tento příběh se stal za 2. světové války ve Francii. Jedna rodina obdržela hroznou zprávu: Marcel, dvacetiletý syn, který byl zařazen do pluku na východní frontě, padl podle úředního sdělení v Rusku. Není již mezi živými. Celá rodina držela smutek a truchlila nad ztrátou milovaného člověka. Všichni se jen pomalu vyrovnávali s tím, že ho již nikdy neuvidí. Je živý! Jednoho dne se však smuteční atmosféra změnila. V jediném okamžiku se pláč proměnil v radost. Zkroušená rodina dostala telegram, který obsahoval krátkou a úžasnou zprávu: Jsem živý, zajat v ruském táboře. Tato zpráva se rozšířila rychlostí blesku. Marcel je živý a vrátí se! To bylo slz radosti! Po nějakém čase se Marcel skutečně vrátil ze zajateckého tábora. Jediné slovo v telegramu proměnilo zármutek a utrpení této rodiny v radost slovo ŽIVÝ! Taková zkušenost se nedá zapomenout. Před 2000 lety Podobná radostná zpráva se rozlétla před dvěma tisíci lety po celém Jeruzalémě. Křik zasáhl všechny, kteří žili v pochybnostech, smutku, s otázkami bez odpovědi. Je živý!, volaly ženy na bázlivé učedníky. Ježíš je skutečně živý, mluvil s námi a řekl nám, abychom vám předaly poselství života a naděje. My jsme ho opravdu potkaly. Viděly jsme ho! Bylo to pro všechny něco nepředstavitelného. Před třemi dny byl přece nad Ježíšem vynesen rozsudek smrti. A třebaže se jednalo o nespravedlivý ortel, přesto byl vykonán. Tomuto představení přihlíželo zblízka i zdáli mnoho svědků. Nesplnily se však představy volajícího davu, očekávajícího důkaz Ježíšova božství: Jsi li Syn Boží, sestup z kříže! Když byl Ježíš pohřben do skalního hrobu, život města se pomalu vracel do starých kolejí. Spis Ježíš Kristus byl založen jako vyřízený. Také pro mnoho mužů a žen, kteří vkládali v Ježíše a jeho slova naději, ukazovaly události na definitivní konec. Jedinečná historická událost, jak se zdálo, se nekonala. Skončila dramaticky, jako v nejtemnější noci. 17

18 Za časného velikonočního jitra, třetího dne po Kristově smrti, se začala šířit neuvěřitelná zpráva: Ježíš je živý, vstal z mrtvých! Vzkříšený Ježíš se postupně zjevoval na různých místech. V srdcích jeho učedníků se smutek a úzkost proměnily v radost a jistotu. Ano, je živý! On skutečně vstal z mrtvých! A tak Ježíš svěřil svým učedníkům poselství života, naděje a míru pro celý svět. Co by bylo, kdyby Co by se stalo, kdyby se byl Gorbačov nedostal do čela Sovětského svazu? Došlo by pak k celému politickému pohybu na Východě? Ale on se dostal! Proto také mohlo dojít k těm všem obrovským změnám. Podobných otázek by se dala vytvořit dle libosti celá řada. V Bibli najdeme takovou otázku v souvislosti se vzkříšením z mrtvých. Apoštol Pavel vyvozuje, co by se stalo, kdyby jak někteří tvrdí neexistovalo žádné vzkříšení z mrtvých. Pak by ani Kristus nemohl vstát z mrtvých! Jaké by to mělo důsledky? Kdyby Kristus nevstal z mrtvých: pak by ateisté byli jediní realisté na tomto světě. A všichni apoštolové, kazatelé a duchovní by byli lháři a svůdci, ohlupovači národa a falešní svědci bylo by každé kázání pouhé mluvení do větru, mlácení prázdné slámy, pěkné duševní hovory a všechno mluvení o odpuštění hříchů by bylo Fata morgánou vše příliš krásné, než aby to bylo pravdivé 18

19 víra by byla jen iluzí. Marxisté by měli pravdu, když mluví o opiu lidstva. Muselo by se dát zapravdu starým Řekům, kteří říkají: Jezme a pijme, protože zítra zemřeme pak by všichni, kteří zemřeli ve víře v Krista byli jen kandidáty zetlení. Měli by pak pravdu ti, kteří říkají: Člověk je šlechetný tvor, pohybující se od ničeho k ničemu a všichni křesťané v tomto světě by ztratili oprávněnost své existence. Byli by to jen snílci, pošetilci namyšlení na svou domnělou chytrost Apoštol Pavel však nezůstává jen u této polemické otázky. Nemůže se zastavit, protože svět prožívá novou událost. Touto skutečností vytváří Bůh uprostřed našeho světa nové předpoklady, které jej mohou rozhodnou mírou změnit. Pavel to může dosvědčit. Jeho život se radikálně mění po setkání se vzkříšeným Kristem Protože Kristus vstal z mrtvých: je každé kázání o Kristu důležitější než řeč v parlamentu; neboť v každém kázání o Kristu mluví sám Bůh k těm, kteří mu naslouchají je víra v Ježíše Krista spolehlivější než bankovní konto nebo životní pojistka. Víra v Krista odhaluje lež, chybnou ideologii a zajišťuje pravdu jsou všichni křesťané solí pro tuto zem a světlem pro tento svět. Bez nich by náš svět pozbyl smyslu a naděje platí zaslíbení o odpuštění hříchů, zbavení vin a vysvobození ze závislostí. Lidé úpící pod vinou si mohou vydechnout, dlužní úpisy budou vymazány. Otevírají se naděje do lidského života. Umožňují se nové začátky jsou všichni ti, kteří zemřeli ve víře v Krista, kandidáty vzkříšení. Obecenství s Bohem je pro ně nejkrásnější zárukou pro věčný život je život křesťanů naplněn nikdy nekončící nadějí. Ať se s nimi stane cokoliv, tuto naději jim nemůže nikdo vzít. Jsou svobodni, aby přinášeli naději v chudobě, slabosti, utrpení a v umírání i jiným nemůže už platit: Zahrej mi píseň o smrti. Tato píseň už není pro ty, kteří v Něho věří. Hrej mi píseň o životě, tak zní píseň křesťanů od Kristova vzkříšení. Ostatně: Každý je pozván, aby zpíval s radostí tuto novou píseň, protože Ježíš Kristus vstal skutečně z mrtvých! 19

20 VELIKONOCE Co je pravda na vzkříšení? 20

21 Velikonoce hledají se svědci! Při čtení velikonoční zprávy v Novém zákoně mě zaujaly dvě věty, v nichž se hovoří o reakci učedníků na zprávu o Ježíšově vzkříšení. Píše se tam: Oni pochybovali a nevěřili. Pochybnosti a nedůvěra na začátku dějin Ježíšovy církve? Neměli o tom bibličtí pisatelé raději mlčet? Ne! Když Bible vypravuje o pochybnostech a skepsi učedníků Ježíšových, pak to jen potvrzuje pravost těchto zpráv. Nic se nepřemalovává ani neučesává, ale podává se zde pravda v celé otevřenosti. Lidé mají někdy opravdu potíže, aby uvěřili tvrzení, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Jak jim můžeme pomoci? Ježíšovo zmrtvýchvstání je událost v prostoru a čase. Jedná se o skutečnost ne o nějakou ideu, která se zrodila v hlavách učedníků. Avšak na žádném místě v Novém zákoně se neříká o tom, jak vzkříšení proběhlo. Toto jak zůstává tajemstvím. Proto také nemůžeme vzkříšení nikdy přímo dokázat. Prostředky historického bádání nám tedy nemohou v této věci nijak pomoci. Avšak novozákonní pisatelé nám uvádějí řadu svědků, kteří se s Ježíšem Kristem po jeho vzkříšení setkali. Počet těchto svědků je víc než 500. Zmrtvýchvstalý Pán zanechal v jejich životě hlubokou a trvalou odezvu. S nasazením svého života se tomuto Pánu bezvýhradně vydali do služby. Vyzařovala z nich obrovská síla. Ježíšovo evangelium se rozšířilo přes mnohá města Malé Asie až do Evropy. Skutečnost, že se Ježíšova církev přes pronásledování a utiskování prosadila, je jasným důkazem, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije. Jak to tenkrát bylo? Některým lidem Ježíš Kristus nedá spát. Stále se snaží vyvrátit skutečnosti Ježíšova života, na kterých křesťané staví svou víru. V různých časopisech se množí články, které podkopávají biblické pravdy a zpochybňují Ježíšovo božství. Popírají jak jeho smrt na kříži, tak i zázračné vzkříšení. Podívejme se kriticky na tyto události. 21

22 Ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Podle evangelií začalo Ježíšovo utrpení po poslední večeři s učedníky. Odešel s nimi na Olivovou horu a tam se celou noc modlil. Prožíval značný psychický stres, protože věděl, jak velké utrpení ho čeká. Začal potit krev, což je lékařům známý stav, kdy vlivem velkého stresu dochází k drobnému krvácení do potních žláz. Pot je pak zabarven krví. Při římském bičování používali vojáci biče z kožených řemínků, do nichž vpletly kovové kuličky a ostré kousky kostí. Kuličky způsobovaly zhmožděniny, které se při dalších úderech roztrhly, ostré kosti přivodily tržné rány. Záda byla tak rozbitá, že se občas obnažila i páteř. Lékaři, kteří studovali římské tresty, uvádějí, že se při pokračujícím bičování mnozí lidé zemřeli po takovém bičování ještě dříve, než mohli být ukřižováni. Na popravišti Ježíše položili na zem a roztažené ruce mu přibili k trámu. Hřeb pronikl rukama v místě, kde se nachází mediální nerv. Je to největší nerv, který vede do ruky. Bolest byla krutá, nepopsatelná. Museli pro ni vytvořit nový výraz excruciatio (z kříže). Pak mu dalším hřebem přibili nohy. Opět rozdrtili nerv v jeho nohách, což způsobilo další mučivou bolest. Ukřižování je zdlouhavým umíráním v ukrutných bolestech v důsledku nedostatku kyslíku. Způsobuje ho skutečnost, že tah hmotnosti těla na svaly a bránici dostane hrudní koš do nádechové polohy. Chce-li člověk vydechnout, musí se vzepřít na nohou, aby na okamžik uvolnil napětí svalů. Když se mu podaří vydechnout, může se na okamžik uvolnit a znovu nadechnout. Pro další výdech se musí opět vysunout nahoru, přičemž si odírá zbičovaná záda o hrubé dřevo kříže. To pokračuje tak dlouho, dokud oběť nezeslábne natolik, že se již nedokáže vzepřít a znovu vydechnout. U Ježíše můžeme s jistotou říct, že ještě před smrtí způsobil hypovolemický šok trvalé zrychlení srdečního tepu, které urychlilo selhání srdce. Jak ve svém evangeliu popsal očitý svědek Jan, byl Ježíš ve chvíli, kdy římský voják propíchl kopím jeho pravý bok, nepochybně mrtev. 22

23 Polemika o vzkříšení Lidé možná připustí, že Ježíš zemřel na golgotském kříži, ale teorie o jeho zmrtvýchvstání? To zní jako pěkná pohádka. Vzkříšení z mrtvých je pro mnohé lidi problémem. Bible však o tom jasně píše v evangeliích: Hrob je prázdný! Ježíš žije! Je to pravda? Podívejme se na tyto události pohledem pro i proti. Pochybovači mají v zásobě tři tvrzení: m Ježíšovo tělo ukradli učedníci Myšlenka, že vojáci usnuli, vypadá jako vtip. Vždyť usnutí stráže se trestalo smrtí. Kdyby se učedníci chtěli jen přiblížit k Ježíšovu hrobu, římská jednotka by je zabila. Kde by navíc vzali odvahu, když se tolik báli. Rozprchli se, když byl Ježíš zatčen. A i kdyby vojáci spali, hluk při odvalování dvoutunového kamene by je určitě vzbudil. m Ježíšovo tělo ukradli velekněží Proč by to však dělali? Právě naopak potřebovali Kristovo mrtvé tělo, aby dokázali, že jeho vzkříšení je nesmysl. Farizeové a Saduceové byli chytrými politiky. Kdyby věděli, kde najít Kristovo tělo, krutě by zesměšnili každého, kdo by kázal o jeho vzkříšení. m Ježíš byl jenom v bezvědomí Podle této teorie chladný vzduch obživil Ježíše. Vymotal se z obvazů, odvalil balvan a přemohl asi šestičlennou hlídku. Pak se v plné svěžesti ukázal svým učedníkům. Že by Ježíš nezemřel je absurdní. Prošel šesti soudy, byl zbičován k nepoznání. Byl tak slabý, že se nemohl udržet na nohou. Měl probodený bok. Vytekla voda a krev. Čtyři kati, skuteční odborníci, mu ani nezpřeráželi nohy, aby uspíšili smrt tak si byli jeho smrtí jistí. Více než 50 kg balzámu a obvazů by zadusilo i živého. A navíc je tu římská stráž, dvoutunový balvan Biblická svědectví o vzkříšení jsou však nesporná. Více než pět set lidí vidělo Krista po jeho zmrtvýchvstání, dívali se do jeho tváře, slyšeli, jak k nim hovoří a uvěřili v něho. I životy jeho učedníků se změnily od základů. Nejprve se báli veřejně se ke Kristu přiznat. Až když ho uviděli na vlastní oči, dotýkali se ho a jedli s ním, byli ochotni za něj položit i život. Vzkříšení bylo ústřední zvěstí rané církve a vedlo k jejímu obrovskému růstu. Také dnes ti, kteří v Ježíše Krista uvěřili, svědčí o tom, že moc zmrtvýchvstalého Krista změnila jejich život. 23