M a ř i n č í p o v í d k a

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "M a ř i n č í p o v í d k a"

Transkript

1 M a ř i n č í p o v í d k a dle nápadu LUCY napsaly/i: Lucy, effatha, Ivka, korálovka, tabita,kuk, hani m., zdes, srdcee, sirka a sedma.

2 Podívala se z okna a na tváři se jí objevil milý úsměv. To, co uviděla, jí připomnělo včerejší večer. Seděli spolu v malé restauraci na břehu moře a drželi se za ruce. Stejně jako včera, i dnes se nebe celý den mračilo a občas i sprchlo, teprve k večeru si paprsky našly mezi mraky místo. A ty paprsky jí připomenuly ten světlý okamžik, kdy uslyšela, že je s ní velmi rád. V té chvíli, jakoby vyšlo slunce, které se postupně škrábalo vysvitnout nad vysokými horami. Vzpomněla si na svou touhu po miminku a přemýšlela, jestli je ta správná chvíle, aby to nakousla... Nechtěla ho vyplašit, ale na druhou stranu tušila, že pokud tohle téma neotevře, bude mezi nimi stát a pro jejich vztah se stane nevyřčeným problémem. Potichu si odkašlala, upřela na něj své temně modré oči a skoro šeptem mu řekla: Borku, ráda bych se ti s něčím svěřila... Borek se na ní zpytavě podíval a pak se šibalským výrazem v očích odpověděl: To by mě zajímalo, jestli to není to, co mám taky už pár dní na jazyku. To jí dost zmátlo. Že by o děťátku přemýšleli oba? A co když se mu honí v hlavě úplně něco jiného? Trochu se třásla nervozitou, ale jednou o tom musí začít. Aspoň bude vědět, na čem je. Ale ne, dneska raděj ne, když on něco nakousl, třeba to vyjde z jeho úst. Co to jen může být, jaké je to překvapení, které mi chce sdělit? Už už jsem to chtěla dnes ze sebe dostat, ale počkám ještě chvíli, třeba bude lepší příležitost. Tak co jsi mi chtěla říct? No... už ani nevím. Asi to nebylo důležité. No a o čem, Borku, přemýšlíš ty? V poslední době o dvou věcech. Ta první je, jestli existuje Bůh. Cože??? To ji tak šokovalo - při jejích úvahách o děťátku nemyslela na nic jiného, a už vůbec ne o víře. Vlastně o ní nikdy nepřemýšlela. Jak tě, Borku, napadlo, přemýšlet, jestli je Bůh? Nikdy tě to nezajímalo. Mirek mi v práci vyprávěl docela zajímavé věci a mně to pořád leží v hlavě. Mirek věří v Boha? Do toho bych to nikdy neřekla. Vůbec není vážný, spíš samý žert. A co Ti vyprávěl? Chrlila ze sebe jednu otázku za druhou a na chvíli na děťátko docela zapomněla. No... povídal jak mu Bůh pomohl z krize... Byl vážně nemocný, doktoři mu dávali sotva rok, a tak se rozhodl svěřit se s tím jeho známému faráři. Ten kněz mu řekl, že Bůh může vyřešit jeho problémy, pokud mu svěří svůj život. On asi spíše čekal nějakou magickou formulku, ale přesto se rozhodl začít poznávat křesťanskou víru, číst Bibli a tak. Trochu se ošila. Takové příběhy vždycky slyšela jen v televizi od nějakých fanatiků. Ještě řekni, že nejen uvěřil v Boha, ale taky se uzdravil, a já padnu! Ne, teda aspoň ne úplně. Ale to přeci není podstatné. Tak uzdravil se nebo ne? začalo jí to najednou zajímat. To víš, mezi tím postoupila medicína, takže ho neumí vyléčit, ale aspoň zastavili postup nemoci.

3 Pak jí rozverně přešel za záda, rozpřáhl ruce a dodal: Tak, a teď klidně padej, já tě chytám! Cítila se najednou tak mizerně. Chtěla přece mluvit o jejich společném životě a on do toho plete víru... A navíc si ze všeho dělá srandu! Otráveně se zeptala: No a co je ta druhá věc, která ti nedá spát? Tak jsem přemýšlel, že bychom si mohli vzít zase pár dnů dovolené. Cítím se poslední dobou unavený. V práci honíme termíny a doma myslím hlavně na práci. Chtěl bych s tebou být aspoň týden sám. Hmmm a jakou máš představu? Kam bychom jako jeli? Nebo zůstaneme doma? A máme vůbec peníze? Podívej, už jsem udělal nějaký předvýběr! Sedl si k počítači a na internetu vyhledal nějaké stránky. Kamila byla na jednu stranu trochu zklamaná, že o děťátku zase nepadlo ani slovo. Ale zase se v poslední době také cítila převálcovaná stresem, a nějaký oddech jen ve dvou jí připadal jako velice lákavá představa. Uvědomila si, jaké má vlastně štěstí, že ON chce, ON dává návrhy, jak trávit spolu čas... A umínila si, že si najde chvilku, aby ho oslovila sama. Najednou se na ni podíval tak trošku ostýchavě: A třeba si z té dovolené něco, nebo spíš někoho, přivezeme! Všechno to napětí posledních dní v ní povolilo. Stáhlo se jí hrdlo, sedla si na židli a podepřela si hlavu. Neměla ráda příliš citové scény, tak se za každou cenu snažila nebrečet. Ale pak se jí manžel s láskou zeptal: Co je ti? Nemohla ze sebe vypravit ani slovo, ale podívala se na něj tak, že nemohlo být pochyb, co se jí honí hlavou. Tolik lásky a něhy v jejím pohledu ho ujistilo, že oba myslí na totéž. Usmála se, vyskočila, objala ho a řekla: Dá-li Pán Bůh, tak ano. Už se moc těším... Jdu balit! Mám vzít i bundy? Hlásí, že má být ještě babí léto. To bude supr. Už se těším. Teď byl zase trochu zaražený on. Jak, dá-li Pán Bůh? Ještě před chvílí ses tvářila jako ateistka! Ale to se přece jenom tak říká, odbyla ho svou odpovědí. V duchu si ale vzpomněla, jak se zmínila kamarádce, že by se musel stát zázrak, aby její manžel konečně zatoužil po děťátku. Takže - kdo ví, jak to s tím Bohem vlastně je... Pořád musela myslet na ten neočekávaný obrat v manželově názoru na děti. Neodmítal děti úplně, ale stále jí připomínal, že si nejdříve musí užít společného života, cestovat a tak, na děti je čas po třicítce. A teď tohle! Jenže jaký čas po třicítce? Byla si vědoma, že rozhovorů, komunikace je poskrovnu. Chybí jí to. Přála by si, aby si mohli vykládat o tom, co se jí honí hlavou bez zby-

4 tečných oklik a vytáček. Nemusí hned řešit nějaké rozhodnutí, jen vykládat, sdílet!! Haló, mluvím na tebe! vytrhl jí ze zamyšlení manžel. Promiň, nějak jsem nemohla zastavit tok myšlenek. Pobaveně se na ní zadíval. Všiml jsem si. Po malé odmlce se znovu zeptal: Tak co, půjdeš se podívat se mnou na nějakou tu chatičku, co jsem našel na netu? Chata se jí líbila, dokončila tedy balení a byli nachystaní k odjezdu... Cestou autem se rozhlížela kolem, vykládali si, ukazovali si navzájem krásy přírody. Po příjezdu vyhodili tašky z auta a hlavně ona vnímala tu pohodu a radost z přírody, z pěkného ubytování, z krásné ložnice... Hupsla na gauč, a najednou dostala pěkný záchvat kašle. Zamotala se jí hlava. Ach jo, tak hezké prostředí, a najednou nachlazení. Nebo ne? Ale večer už ležela s teplotou v posteli, navíc se jí spustila střevní chřipka. No, představovala si těch pár dní trochu jinak. Ale zase jí manžel nosil bylinkový čaj, topil v krbu, a vůbec byl k ní velice pozorný. A měli spoustu času na povídání. Jako by se snažili dohnat posledních několik měsíců, kdy na sebe vůbec neměli čas. * * * Auvajs! Borek se chytil za bolavý nos. Rozsvítil lampičku a podíval se na budíka. Tři ráno. Kamila sebou hrozně házela. Jen taktak unikl dalšímu výpadu její ruky. Všiml si, jak těžce oddychuje. Zlato..., zatřásl jemně jejím ramenem. Nic. Miláčku, prober se, stáhl jí přilepenou ofinu ze zpoceného čela. Bože, ty jen hoříš! Kamila stěží pootevřela oči. Borku, špitla tak tiše, že se musel sklonit až k jejím rtům. Mě...mě je... hrozně zle... Mluvila pomalu a ztěžka. Vyděšený Borek zmateně šátral po mobilu. Hned, zlato, hned zavolám doktora... Jenže Borek měl v mobilu jen čísla na doktora v místě bydliště. A tak zavolal na recepci asi půl kilometru vzdáleného rodinného penzionu. Hned přijedu... ano, máme tu zdejšího doktora... to víte, že jo... ne, to je v pořádku... za chvilku jsme tam, ozývalo se z druhé strany telefonátu. Ani ne za deset minut jim do oken posvítily reflektory auta. Kamila znovu upadla do neklidného spánku. Pojďte dál, ukázal Borek rukou cestu ke Kamilině posteli. Lékař si odložil brašnu. Teplotu jste jí měřil? ptal se a současně Kamile kontroloval tep na zápěstí. Rozrušený Borek přemýšlel. Měřil..., ale někdy večer...to měla asi 39,5. Po čaji se zdála klidnější...no...vlastně vypadala skoro v pohodě a pak jsme šli spát. Pila jen čaj nebo i něco jedla? zjišťoval lékař dál. Nejedla... víte, vypadalo to, že má střevní chřipku...co s ní je? Vypadala už tak dobře a teď je úplně mimo! Borek zoufale přešlapoval kolem postele a těkal očima z Kamily na lékaře. Vezmu jí s sebou do místní nemocnice... oznámil lékař se znepokojivým výrazem ve tváři. Co? Do nemocnice? Je to vážné, doktore? Co je Kamile?... chrlil ze

5 sebe zmateně otázku za otázkou. Srdce cítil až v krku. Lékař mírně pokrčil rameny. Po vyšetření budu vědět víc. Mám podezření na salmonelózu. Krátce se zamyslel... Neměli jste k snídani vejce? Borek provinile přikývl. Kamilu totiž musel na vejce na hniličko přemlouvat. Ona se ničeho moc nebála, ale na jídlo si dávala pozor. Čekal výčitky nebo aspoň mrazivé mlčení - což se dřív mezi nimi stávalo běžně. Kamila ho ale chytla za ruku a unaveně se usmála. Neboj, Borku, to bude dobré, zašeptala, když ji odnášeli do sanitky. Rozrušeně, jako ve snách, to všechno sledoval. Nemohl bych jet... Stavte se za ní ráno, přerušil ho lékař. Borek se díval za sanitou, která krájela reflektory tmu, ještě dlouho poté, co zmizela za kopcem. Borek smutně koukal za sanitou a pak se otočil a vešel do chaty. Švihl sebou na postel a v duchu nadával, že měl jet s ní, protože stejně nic tady neudělá a v klidu nevydrží. Zdvihl se tedy a šel balit, aby mohl být zítra Kamči k dispozici. Když dobalil, byla mu ta doba čekání strašně dlouhá a spát stejně nemohl. Nakonec udělal to jediné rozumné, co mu zbývalo - modlil se. Vypovídal se Bohu se všemi starostmi a trápením, a nechal si od Něj ukázat celou situaci z Božího pohledu. Tak poznal, co ještě musí napravit, za co se omluvit, a v čem si dělá zbytečně hlavu. Pocítil jistotu, že je Bůh s ním i s Kamilou, a za těch pár hodin načerpal mnohem víc naděje a povzbuzení, než kdyby si šel lehnout. Sám byl udivený nad tou bezmeznou důvěrou. Moc toho o Bohu nevěděl, ale Mirek mu do hlavy nasadil takovýho brouka... A teď, když se tu cítil tak sám a bezradný, neviděl vlastně jiné řešení, než se zkusit modlit. Hřálo ho zjištění, že ten pokus vůbec nebyl marný. Na Kamilu myslet nepřestal, ale uvnitř...uvnitř se mu neskutečně ulevilo. Nedokázal to popsat, ale věděl, že se stalo něco velikého, něco podstatného. Jako by vystoupil z jednoho vlaku a přešel do jiného, který jede úplně jiným směrem. Jako by přešel nějakou hranici. Jako by se lámal čas. Slova mu docházela, jen vnímal, že to byla změna správným směrem. Jako by na tuhle chvíli vlastně čekal celý dosavadní život. S úderem sedmé sedl do auta a vydal se k místní nemocnici. Ale už se nebál ani nebyl rozrušený. Cítil takový pokoj, jaký dosud nikdy nezažil. A těšil se na setkání se svou ženou jako v dobách, kdy spolu teprve chodili. Vyběhl schody do prvního patra. Jedna bé...jedna cé... jedna dé, tady to je. Letmo urovnal malou kytičku, kterou narychlo koupil v obchůdku v přízemí. Kamila frézie miluje. Jemně zaklepal na dveře.

6 Můžete jít klidně dál, popostrčila ho sestra, která právě vyšla z vedlejšího pokoje. Jdu si vzít od slečny teploměr. Paní...moje paní, řekl hrdě Borek, a s úsměvem následoval sestru do otevřených dveří. Chvíli na sebe jen koukali stejně zamilovaně, jako naposledy před pár lety. Pak jí předal kytičku a ona se usmála. Tak co, zeptala se tichým vyčerpaným hlasem, jak ses v noci vyspal? Prakticky vůbec, se smíchem pokrčil rameny. Až kolem půl čtvrté jsem se nějak vnitřně uklidnil... Víc nestačil Kamile říct, protože právě vcházel doktor na vizitu. Á, dobrý den. Vy jste určitě ten starostlivý manžel, co včera volal z chatky Ze stráně kolegovi? zeptal se ho familiárně. Ano, to jsem já, rozpačitě přitakal Borek. Dobře jste udělal. Vaší paní nebylo vůbec dobře. Chudinka. Až kolem půl čtvrté se jí ulevilo. Kolem půl čtvrté říkáte? ptal se Borek vyjeveně. Ano, co je na tom divného? opáčil doktor. No nic, odtušil Borek. Pak se střetly pohledem s Kamilou, a ač si nic nahlas neřekli, zjevně mysleli na to samé. Jsou věci mezi nebem a zemí... Přisedl si ke Kamile na pelest. Já se..., zašeptal a díval se za odcházejícím lékařem. Kami, já se v noci...modlil. Ty ses..., rozchichotala se, až se kapačka nad její hlavou rozhoupala. No ne, počkej..., pokoušel se její výbuch smíchu zastavit. Evidentně se jí skutečně dost ulevilo. Bledě zelená se jí z tváře úplně vytratila. Naopak, tváře jí teď zčervenaly. Borku, dyť ty sotva znáš Andělíčkumujstrážníčku..., konejšivě ho hladila po ruce. Všimla si, že její smích ho trochu vyvedl z míry. Problesklo jí hlavou: Snad to nemyslel vážně? No jasně, že se jí ulevilo. Stalo se to... řekněme z vteřiny na vteřinu. Ale to se přece stává. Snad jí nechce namluvit... Kami, to nebylo...jak ti to mám...já mluvil s Ním! ukázal prstem nahoru. S...kým? trochu se bála zeptat. Nějak tušila, co přijde. Borkovi se stáhlo hrdlo. Jak to vlastně má říct? Vždyť tomu sám nerozumí. A tak řekl aspoň to, co věděl jistě: Prostě jsem si povídal s Bohem, tak jako si teď povídám s Tebou, no. Kamila se znovu rozesmála. A co ti odpovídal? Né, já ho neslyšel tak, jako tebe. Ale něco se změnilo ve mně. Víš, ten pokoj, ta radost... Ale jdi, byli jsme oba prostě unavení. A co ta úleva v půl čtvrté, jak mi to vysvětlíš? Kamila se přestala smát a dala hlavu na stranu. Tohle popřít nemohla. No, tak pro to opravdu vysvětlení nemám. Pohlédla na něj trochu smířlivěji. Za posledních pár dní se toho přece tolik změnilo! A teď tohle... * * *

7 Tak si ji můžete odvézt, usmála se sestra, která právě nakoukla dovnitř. Borek se otočil. Co? Vždyť pan doktor včera... Nic infekčního se nepotvrdilo. Teď jsem s panem primářem viděla poslední výsledky. A když se slečně...teda paní... zachychotala se,...vede tak nečekaně dobře...za chvíli přinesu lejstříčka k podpisu... zazpívala. Spiklenecky mrkla okem, že jako dál nebude ten rozněžnělý pár rušit v tokání a zase odběhla z pokoje. To je skvělý, tak dovolená není tak úplně v háji, zaradoval se Borek. Pak se zarazil a chytil Kamilu provinile za ruku. Do prkýnka, už zas myslím jen na sebe...nechtěla bys radši jet domů? Pohladila ho po tváři. Je mi naprosto výtečně. Chci zůstat. Pak protočila panenky a otřásla se. Ale ty tvoje nedodělaný vajíčka už mě nikdy jíst nedonutíš...slibuješ? Čestný pionýrský! odpřisáhl dvěma prsty, a oba vypukli v uvolňující smích. Pak se Kamila odmlčela, záhadně se na něj podívala a řekla: Budeme si toho muset hodně navzájem vyprávět. To jo, stalo se toho tolik. Borek jí chytil za ruku, když se vrátila sestra. Mladá paní, tak vám nesu tu propustku! * * * Sluníčko se pomalu kutálelo za obzor, ale stále ještě darovalo trochu tepla ve vlahém podvečeru. Položil ji ruku kolem ramen a přitáhl si ji blíž k sobě. Vážně jsem měl strach, zašeptal jí do vlasů. Políbila ho něžně na tvář, a trochu sebou trhla. To strniště musí jít dolů, rozesmála se. Copak jsem měl myšlenky na holení? A vůbec...celou dovolenou se břit mé hebké tváře nedotkne. Právě jsem se rozhodl, řekl s úsměvem a naoko rozhodně. Když ne břit, moje pusa taky ne, vykulila na něho své modré tůně, že by se v nich utopil. Ehmmm...lásko, dej si ještě čajík, já se hned vrátím, spěchal rychle do koupely pomazlit se se žiletkou. Za chvilku se Borek vrátil z koupelny hladce oholen. Kamila se na něj usmála a vlepila mu pusu na tvář, druhou do koutku úst. Tak vidíš, hned je to takhle lepší. Chytil jí kolem pasu. Copak jsem se Ti předtím nelíbil? Vykroutila se mu. Ne, nelíbil. A škrábal jsi! Borek se rozesmál. Kdyby ses teď viděla! Tak krásně ublížený obličej. - A co Ti vlastně tedy bylo? Kamila zatajila dech. Má mu to říct? Má ještě počkat? Vlastně toho chtěla s Borkem tolik probrat, z těch málo náznaků se nedá usoudit, jak zareaguje na tuhle zprávu. Podrážděný žaludek, říkal doktor, začala opatrně. Ty vajíčka mi nesedly...a... A...? snažil se ji netrpělivě popohnat. A teď ho budu mít podrážděný trochu častěji...

8 Borek se upřímně vyděsil. Jako by ho ten úžasný pokoj náhle opustil. Objal Kamilu a připraven slyšet i tu nejšílenější diagnózu se zeptal: Tak co ti našli? Kamile se zatmělo před očima. Kdyby tak předem mohla vědět, jak to Borek přijme. Buď se bude radovat, nebo jí zmrazí pohledem. No co, do nekonečna se to stejně odkládat nedá. Podala mu tedy desky, které si přivezla z nemocnice. Víš co, tady máš papíry, tak se podívej sám. Borek nedočkavě otevřel dokumenty, ale zatvářil se naprosto nechápavě. Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, co to znamená? V dutině děl. patrný GV kapkovitého tvaru, echo zřetelné. Ty máš nádor nebo co?! Kamila se neudržela a rozesmála se. Když se uklidnila, tak se ho zeptala: Ty nevíš, co to je gestační vak? Borek vůbec nechápal, co je na tom vtipného. Nervózně odpověděl: No to teda nevím! Podívej se na mě, otočila si ho tváří k sobě. Snažila se tak odtrhnout jeho zamyšlený a trochu vyděšený pohled od papírů. V jeho očích se zračil strach, nejistota a milion dalších emocí. Honilo se mu hlavou, jak může být Kamila tak klidná, jestli má opravdu nádor. Ty můj milovaný, zmatený Borku, prostě budeš... v ten moment si plácla ruku před pusu, vyvalila oči a letěla do koupelny. Borek zoufale rozpřáhl ruce. Co budu? Tak dovím se konečně, co se to tu děje? Najednou si uvědomil, že jeho žena vedle zvrací a úprkem spěchal za ní. V kapse šátral po mobilu, aby znovu zavolal záchranku. Když Kamila viděla jeho vytřeštěné oči a mobil v ruce, pochopila, co si asi, chudák, myslí. A tak mu strhla telefon z ruky a v nepříliš romantické chvíli mu dopověděla předchozí větu: Budeš táta. On tam najednou stál přimražený k zemi, zatímco ona objímala záchodovou mísu. Pak slyšela, jak odchází do obýváku, sedá si na gauč a nahlas se směje. Po pár minutách se vrátila ve velmi zelené barvě za ním. Cos mi to provedl? ptala se napůl v žertu, ale bylo vidět, že jí opravdu není dobře. Borek jí objal kolem ramen a dlouho nic neříkal. Pak jí políbil do vlasů a zašeptal: Děkuju. Kamila zhluboka dýchala, aby si žaludek zase sedl tam, kam patří. Natáhla se po hrnku s čajem. Já...já...co teď budu dělat? Já nevím, jestli jsem připravenej dělat někomu tátu, začal Borek lehce panikařit. Klid, miláčku. Máš na přípravu devět měsíců...vlastně teď už jen necelých osum, pohladila ho s úsměvem po tváři. Tos mě výrazně uklidnila, povzdechl si, ale uvnitř pocítil nečekanou radost. Přistihl se, že už teď je na toho prcka hrdý. Pak oba mlčky usedli ke stolu a mlčky posvačili. Každý si to potřeboval prožít po svém. Ticho prolomil Borek.

9 Na jednu stranu mě to děsí, ale zároveň je to moc krásné. Já vím, přitakala mu Kamila, v nemocnici jsem se s tím taky takhle vyrovnávala. Tys mě předběhla! zasmál se Borek a chtěl jí z legrace šťouchnout do žeber, ale pak se zarazil. Co všechno si může dovolit a co raději ne? Neboj, nejsem z cukru, uklidnila ho. Akorát když se mi takhle zvedá žaludek, není radno mě moc zlobit, polkla si nasucho. Dobře, dobře, budu se krotit, slíbil a opatrně si ji přivinul. Nedáš si něco k jídlu? Teď musíš dost jíst, nabídl se, že něco ukuchtí. Promiň, ale o jídle mi ještě aspoň půl hodiny nemluv, tiše ho poprosila a přivřela oči. Do minuty usnula v jeho náručí. Borek ji měl na rameni a bál se pohnout. V duchu si představoval, jaké to bude, mít miminko. Zatím se to vymykalo jeho fantzii. Ale cítil, že má moc rád svou ženu - a teď asi raději než dřív. Povzdechl si, a tím jí probudil do polospánku. Co je? zabručela napůl ve spaní. Kamčo, promiň, že jsem tě v poslední době tak zanedbával. Hm, to je dobrý. Mám svoji práci rád. Ale nechci kvůli tomu zapomínat na tebe. Kamila se usmála, stiskla mu ruku, a pak pokračovala ve spánku. Borek ji opatrně uložil na gauč, sedl si na bobek a chvilku ji pozoroval, jak klidně oddechuje. Všiml si deky přehozené přes opěradlo křesla. Opatrně Kamilu přikryl. Ta se viditelně zavrněla blahem, ale spala dál. Podíval se na hodinky. Venku svítilo sluníčko. Na kousek papíru napsal: Kami, šel jsem se chvilku projít, mobil mám s sebou, kdyžtak volej. Venku se mu bude líp přemýšlet. Stále ještě mu hlavou lítalo moc zmatených myšlenek. Hmmm...tak já budu táta... Borek vyšel po špičkách ven a vydal se sám do horské přírody. Pozoroval let dravců, poslouchal švitoření malých ptáčků, nasával vůni borovic a do vlasů mu foukal vítr. To všechno jakoby podtrhovalo jeho náladu - jako když vzniká něco nového, krásného, tajemného, z čeho má zároveň člověk strach. Tak krásně se té atmosféře poddal... Když tu mu zapípal mobil. Že já jsem ho nenechal na chatě! rozčílil se sám na sebe. Odblokoval klávesnici a přečetl si vzkaz od Mirka: Tak jsem konecne definitivne zdravy! Hura! A mame jeste jednu novinku - cekame miminko!!! Jak se mate vy? Borek se rozhodl neodpovědět hned. Aspoň má na procházce o čem přemýšlet. Asi po čtvrthodině začal psát: Jsme OK a taky budu táta... Jakoby najednou všechna ta nádhera kolem zamrzla. Projela jím nečekaně vzpomínka na tátu. Ve chvíli, kdy se to o Kamče dozvěděl, vytěsňoval všechno, co by se týkalo jeho dětství. Ale teď, když četl co napsal, přepadl ho strach. Co když budu jako on? Pomalu ho chytala panika. Jak si můžu být jistý, že nebudu dělat to, co... Stejný geny, tomu se člověk neubrání... Podvědomě si palcem přejel po drobné jizvě nad levým obočím. Ale ne. Táta nestál za nic, jen když se napil, uklidňoval sám sebe. Moc mu to ale nepomáhalo, tu tíhu cítil pořád. Konečně, proto rodiče Kamili nechtěli jejich vztahu

10 dopřát. Stále omílali, co když začne pít, vždyť je to v genech, podívej se na jeho tátu, chceš si vzít někoho takového, zeptej se jeho maminky, jestli se takhle choval už od začátku, nikdy nevíš, jak se bude chovat v zátěžových situacích... Brrr. Tehdy se tomu rázně opravil, ale teď ze sebe nedokázal setřást obavy, že by se to všechno mohlo naplnit. Sedl si na pařez, u kterého se před chviličkou zastavil. Podíval se na dislpej svého iphonu a dopsal nedokončenou sms Mirkovi. Krátce mu pogratuloval a odeslal zprávu. Připojil se na internet a do prohlížeče zadal heslo otcovství. Vyskočilo mu velké množství odkazů. Zavřel oči a namátkově se prstem dotkl jednoho z nich. Naskočila stránka se zeleným podkladem. Nadpis článku zněl Otcovství? Co je to? Zhluboka se nadechl. Oukej, jdeme se poučit, zabručel si pro sebe a začal číst. Občas si pro sebe zamumlal nějakou poznámku, např. Hm, chybí mi kořeny nebo Uf, nejsem v tom sám nebo Musím si najít lepší vzor. Trošku se mu ulevilo, když zjistil, že vlastně celá společnost hledá, jak být v dnešní době dobrým otcem. A dal si úkol, že musí najít ve svém okolí muže, který je dobrým otcem, podle kterého by to trošku okoukal. Nakonec ho povzbudila i poslední věta v článku: I vztahy můžeme předávat v horším, nebo lepším stavu, než jsme k nim přišli. Sláva, to je vlastně povzbuzení, že můžu být lepším otcem, než byl ten můj... A když už se na ty stránky dobrouzdal, řekl si, že se tu trošku víc porozhlédne... To by se Kamče líbilo, říkal si, když viděl to nepřeberné množství nápadů pro volný čas, kuchyni a tak. Chvíli ťukal prstem na displej a probíral se odkazy soutěže, blogy, speciály. Pak si všiml v pravém sloupci štítků. Chvíli váhal... No co..., pokrčil rameny a nejistě se dotkl štítku víra. V tom mu přístroj zavrněl v dlani. Kamila. Ke svému překvapení zjistil, že tu sedí více než hodinu. Ano, Kami?...Už se vracím, řekl a vyrazil zpátky. Vypnul iphona a strčil si ho do kapsy. Ale ne, co to bylo za web? uvědomil si pozdě, že si nepřečetl název stránky, která ho na dlouhou dobu pohltila. Ve dveřích ho uvítala usmívající se Kamila. Napadlo ho, že takhle uprostřed horské chaty na samotě vypadá jako nějaká lesní víla. (To netušil, že pět minut předtím opět zvracela, ale teď už je jí lépe.) Tak co, jak sis užil horskou přírodu? zeptala se ho. No, přírodu ani ne, ale utřídil jsem si myšlenky, odpověděl po pravdě. Pak si ji znovu zálibně prohlédl a dodal: Málem jsem zapomněl, jak nádhernou ženu jsem si kdysi vzal.

11 A ona mu odpověděla: Málem jsme zapomněli si spolu povídat. Proto je nám tady tak krásně. Na to jí jen mlčky objal a dal jí pusu na tvář. V tom si vzpomněl... Moment, lásko, jemně ji usadil na židli vedle sebe a otevřel noťase. Borku, to nemůžeš myslet vážně?! začala se zlobit. Máme toho tolik k probírání a ty jdeš pracovat? Ne ne..., odpověděl zamyšleně. Jenom si chci něco najít, než to zapomenu. A nepočká to? řekla rozladěně. Uvidíš, že zrovna ve tvým stavu se ti to bude hodit... chvíli se zarazil. Málem bych zapomněl, Mirek je zdravej, úplně. A navíc taky čekají mimčo. Kamila chtěla být ještě chvíli naštvaná, že Borek čučí do počítače, ale ta novinka ji tolik rozněžnila, že se zmohla jen na: A co? Holčičku? Chlapečka? A kdy?... chrlila otázky. Borek se chytil za hlavu: Dooost, Kami, praskne mi mozek. Copak já vím? Prostě čekají dítě. Tady máš mobil, zeptej se jich sama. Kamila neotálela: Ahoj Mirku. Gratuluju...Dáš mi Lenku? Borek slyšel Kamilu, jak jen odpovídá: Jo. Ne! Opravdu? Téda. Hm. Obvykle si ty dvě skákaly do řeči, ale vyprávění o Mirkově uzdravení i náhlém otěhotnění přesto, že Lenka měla být podle lékařů neplodná, jí vzalo dech. Borek mezitím vyhledal v historii poslední stránku. Ano, zapamatoval si to dobře. to bylo. Jen co dotelefonovala, ukázal jí ten internetový magazín, který ho tolik zaujal. Kamila přisedla k němu, ještě plná dojmů z telefonování, a začala se prohrabávat stránkami. Samozřejmě nejdřív se podívala do rubriky Nejkrásnější čekání. Podívej, tady píšou jiné těhulky, jak to prožívaly! radovala se Kamila. A nechceš mi ještě povyprávět, co jste si vyprávěli s Luckou? Potom, odbyla ho Kamila a nedala se od počítače odtrhnout. Když se díval na svou ženu, jak hltá slova z internetu, zatímco před chvílí by ho nejradši titulovala největším ignorantem, kterému je počítač přednější než vlastní těhotná žena, musel se v duchu smát. Chtěl se jí ještě na něco zeptat, ale viděl, že by to bylo zbytečné. Naprosto ho nevnímala. Rozplývala se nad fotkami miminek. Mávl nad tím rukou. Pohladil ji po zádech a šel si uvařit kafe. Co..co? vytrhla se chvíli po jeho milém dotyku.

12 Nic, jen si čti, dám si kafe, houknul z kuchyně. Já bych ti..., chtěla nabídnout pomoc. Ne, seď, kafe zvládnu sám, ujišťoval ji. To ti je milá stránka, zašvitořila, znovu zaujata noťasem. Borek zatím marně zápasil s pikslou na kafe. Tak povolíš... ufff...nebo ne?! Kroutil víčkem, tahal za víčko... To jsou teda výmysly, tohle... Plop! Víčko povolilo a kafe se malým výbuchem rozneslo po lince i na podlahu. Zoufale si prohlížel to nadělení. Za zády se mu ozval jiskřivý smích Kamily, která zápas se zaujetím už malou chvíli pozorovala. Nemohla přeslechnout to hekání vycházející z kuchyně. Upřel na ni psí pohled, který jí jako omluva naprosto stačil. Běž si sednout, já to zametu a kafe ti přinesu, uklidnila ho a laškovně mu setřela z nosu hnědý poprašek. Odevzdaně se šel posadit. Se smíchem šla Kamila zamést tu spoušť. Jemný prášek stále zůstával na podlaze, takže nakonec musela použít i namočený hadr. To jsem tomu dal, omlouvně se na ní díval Borek. Už je hotovo, mrkla vesele Kamila, když se zvedala. V tom se jí zamotala hlava, že se musela opřít o linku. Ach jo, to jsou stavy, řekla si sama pro sebe. Borku, ne že mi tam vlezeš! Teď jsem na netu já! hrozila na něj z legrace prstem, ale on se přesto neodvažoval zabrat jí místo. Natahoval krk k monitoru a zvědavě zjišťoval, jakou má otevřenou rubriku. Pohled na fotografie dětí mu sevřel žaludek. Hlavou mu znovu proběhla nepříjemná vzpomínka na otce. Borku? Bože můj, Borku co ti je? polekaně pozorovala manžela, který měl najednou tvář zkřivenou čirým zoufalstvím. Probral se ze své temné můry a rychle se usmál: Ne to nic...něco mi vrtá hlavou. Nechtěl Kamilu zneklidňovat svými problémy a tak si od ní vzal kávu, kterou stále držela v ruce, a rychle svedl řeč na webovou stránku. Kamila se na něj zadívala z pod přivřených víček a po chvíli prohlásila potichu, ale pevně: Mě nevoblafneš! Borek si začal mnout kalhoty jako malý kluk. Když si to uvědomil, hned s tím přestal (místo toho si bezděčně mnul alespoň bradu). Najednou vyskočil z křesla jako by jím projel blesk. No tak jo! Mám panickou hrůzu, že budu jako můj táta! vystřelil ze sebe, až sebou Kamila trhla. Promiň, zlato promiň, začal se omlouvat a tiskl Kamilu k sobě. Já...já...mám prostě strach. Kamilu překvapil ten nečekaný výbuch, ale ovinula Borka pažemi a opětovala jeho obětí. Nevěděla co na to říct. Chtěla ho potěšit, povzbudit...ale nějak nemohla najít ta správná slova. Po chvíli promluvila: Ale já ti věřím. Tvůj otec se nikdy netrápil tím, jaký vede život a jak všem ubližuje. Ty jsi jiný... a navíc - budeme na to dva... ty a já.

13 Borek povolil paže a podíval se vážně na Kamilu. Hlavou mu projela myšlenka, že na to nebudou dva, ale tři - s nimi i Bůh. Pocítil, že se uklidňuje. Má to ale vyslovit nahlas? Zhluboka vydechl a posadil se. Kamila se na něj podívala s otazníky v očích. Její muž byl vždycky sebejistý a pevný jako skála, možná se někdy rozčílil, ale nikdy si nevšimla, že by měl strach nebo že by mu lítaly emoce z jednoho pólu na druhý. Borku, ty jsi v něčem tak jiný než dřív, skoro tě nepoznávám. Borek chvilku přemýšlel a pak začal pomalu mluvit. To víš, přikývl hlavou, všechno je jiné. Teď, když čekáme miminko... A když jsem třeba jen připustil, že by mohl existovat Bůh... Kamila sklonila hlavu. Ano, jako by se lámal čas. Nic není stejné jako před týdnem. Podívali se na sebe a v očích jim zasvítila jiskřička porozumění. Chytli se za ruce, pak se pevně přitiskli k sobě a jen tak hezky spolu mlčeli. Borku, a... dala si načas,...co třeba...no...nechtěl bys zajít k nějakému psychologovi? Ne, řekl rychle v sebeobraně. Nejsem přece blázen. Kamila se ho snažila uchlácholit: Ale to si přece nikdo nemyslí. Třeba by ti... Ne, nechci ke cvokaři, řekl teď spíš prosebně. A co třeba Bůh? Kamila se trochu zamračila: Jak by ti asi v tomhle mohl pomoct nějaký...bůh? Kami, ale když tě odvezli do tý nemocnice...pomohlo mi, že jsem mu všechno řekl. Nechtěla zranit jeho city, ale tyhle jeho nové názory jí dělaly trochu chaos v hlavě. Nakonec rezignovaně pokrčila rameny. Co chceš tedy dělat? Borek si vzpomněl na článek, který si přečetl na Mařince, a odpověděl: Musím si najít nějaké lepší vzory táty, než byl ten můj. To se Kamile líbilo, studovala kdysi andragogiku, a tohle přesně odpovídalo jejím naučeným doporučením. To bys mohl. Máš na mysli někoho konkrétního? Nad tím právě přemýšlím. Ale možná bych se mohl zeptat Mirka, třeba by mi mohl někoho doporučit. Kamila nesouhlasně ohrnula nosík. Vážně to musí být křesťané? Borek se krátce drsně zasmál: Pořád půjdu radši ke křesťanům, než k Chocholouškovi. Ale Kamča ho okřikla: No nesměj se, někomu psychologie třeba pomohla. Někomu možná, ale já zkusím jít jinou cestou. Kamila zůstala ten večer zaražená, zamyšlená. Tolik se vždycky těšila na dobu, kdy bude čekat miminko, představovala si jejich společné rozhovory, plánování, těšení, vymýšlení jména... A teď se Borek obrací k víře, která mu snad má přinést nějaké otcovské vzory...hmmm. Pociťovala zklamání. Včera se o ni staral, bál se o ni, když jí bylo špatně a dnes... je zahleděný jen do svých problémů. Co prožívá ona je mu jedno. Vzdalují se jeden druhému. I Borek přemýšlel...jak se co nejdříve dostat za kamarádem Mirkem, aby s ním probral svoje trápení, své nejistoty a otázky. Nejen ty o otcovství, ale především ty

14 o křesťanství. Opravdu ten klid v srdci dává Bůh? Uzdravil jeho ženu? Není to jen iluze? Potřeboval se ujistit a všechno nové probrat s někým zkušenějším. Po chvíli se podíval na svoji ženu. Uvědomil si, co všechno se odehrálo v posledních dvou dnech. Uviděl, jak sedí, dívá se z okna a smutně mlčí. Věděl, že to má být on, kdo první promluví. Něžně, jak nejněžněji to dovedl, pohladil ji po vlasech a řekl: Miláčku, Kamilko...těším se na děťátko, na to, že budeme rodina. Podívala se mu do očí. Viděla lásku a něhu. Po chvíli řekla: Jestli chceš, zítra ráno odjedeme domů. Cítila se unavená, ale zklamání bylo pryč. Věděla, že je Borek u ní, že jsou skutečně spolu. Borek věděl, že problémy nejsou vyřešeny a Kamilin návrh ho překvapil. Opravdu chceš odjet? Nezůstaneme tady pár dní? Nechtěl ji do ničeho nutit, vnucovat ji svou vůli, i když jeho touha odjet byla silná. Kamila jen zavrtěla hlavou. Borek ji k sobě jemně přitiskl a políbil ji do vlasů. * * * Červená čísla na budíku ukazovala půl čtvrté. Borkovi táhlo hlavou milion myšlenek. Na odpolední procházku. Na večer, kdy na Kamilu nepříčetně vyjel. Na roztomilé usmiřování... Kamila se vedle něho trochu zavrtěla, ale spala dál. Byla naprostá tma, takže jen poslouchal, jak spokojeně oddychuje. Otočil se na bok tváří k ní a lehce ji objal. Podvědomě nasál vůni jejích vlasů, přivřel oči a za několik minut usnul. Vstávej, ospalče, zašvitořila laškovně Kamila. Borek si promnul oči. Měl pocit, že právě teď usnul, ale na budíku bylo ku podivu půl desáté. Zamžoural na Kamilu. Tak Borku..., vstávej, já už mám skoro sbaleno a po snídani jsme chtěli vyrazit domů. Nebo sis to rozmyslel? Jo...teda ne...já už lezu, zamručel nesrozumitelně a ztěžka se odšoural do koupelny. Přece jí nebude vysvětlovat, že zabral až kolem čtvrté ráno. V jakémsi polospánku si strčil do pusy kartáček a ze všech sil se snažil soustředit na čištění. Kamila za ním vběhla a vlepila mu pusu na tvář. Snídaně je na stole, řekla a byla pryč. Borek se v koupelně konečně trochu probral. Po chvíli vešel do kuchyně a podíval se na Kamilu. Připadala mu nějaká zamlklá. Bylo mu to divné, před chvílí vypadala tak hezky a svěže. Děje se něco? Kamila se podívala nějak divně: Je mi nějak... Nedořekla, náhle vyskočila a rychlými kroky se dostala do koupelny. Borek v první chvíli ztuhl, neschopný slova ani pohybu. Znovu se v něm probudil strach, který prožíval před pár hodinami při Kamilině nemoci. Pak mu náhle došlo, z čeho je Kamile špatně - no jasně, je přece těhotná. A s trochou ulehčení šel ke dveřím koupelny a zeptal se: Je ti líp? V otevřených dveřích se objevila Kamila. Byla sice bledá, ale na tváři se jí objevil

15 šibalský úsměv. Náš potomek si začíná vymýšlet, co mu chutná. Znovu se posadila ke stolu, Borek přisedl a napadlo ho: Co myslíš, v kolikátém týdnu asi jsi? Napila se čaje aby zahnala tu nepříjemnou pachuť v ústech. V šestém, usmála se. Vzpomněla si na svá vysvětlení svého zpoždění. Myslela si, že je to ze stresu z práce. Možná i proto, že to s Borkem bylo poslední dobou takové nijaké... Těhotenství ji vlastně ani nenapadlo, přestože o ně tolik stála. A teď se jejich vztah neuvěřitelně oživil, čekají miminko a... Žaludek se jí znovu ozval. Já snad budu pít jen vodu, nebo co, posteskla si. Borek si v duchu uvědomil, že tyto stesky bude muset snášet několik týdnů nebo měsíců. A nejen to, bude muset dávat najevo svou účast a ne nelibost. Vždyť Kamila potřebuje podporu - on musí být ten, kdo jí pomoc a podporu poskytne. To vše mu bleskově projelo hlavou, ale v tu chvíli si byl jistý, že to zvládne. Bude to brát jako přípravu na svoje otcovství. Musí i to probrat s Mirkem. Jeho myšlenky se tak otočily k plánovanému návratu. Kamilko, budeš vůbec schopná teď jet domů. Zvládneš to? zeptal se starostlivě. To je dobrý, usmála se. Přece tu nebudeme bydlet až do porodu, pokusila se o vtip. Na Borka rozhodně zapůsobil. Ty jsi fakt hrdinka, pohladil ji po rameni a sklidil ze stolu. Chtěla mu pomoct, ale zadržel ji. Ne, odpočívej. Já tu poklidím, zajdu zaplatit pobyt a pak se přesuneš rovnou do auta. Vděčně souhlasila a šla se před cestou domů natáhnout na gauč. Přivřela oči. Borek chodil po špičkách, aby ji nevytrhl z usínání. Borek zařídil vše potřebné, naložil jejich zavazadla do auta a jemně vzbudil Kamilu. Nespala moc tvrdě, ale jeho pozornost a starostlivost jí dělaly dobře. Domů dorazili krátce po poledni. Navečer už Borek nemohl vydržet to napětí, které v něm rostlo. Vzal telefon a zavolal Mirkovi. Domluvili se, že se večer u nich doma sejdou - i s manželkami. Borkovi se to sice nejprve úplně nelíbilo, protože by rád s Mirkem mluvil o samotě. Pak ale uznal, že jejich ženy si určitě mají co říci, vždyť jsou obě - jak řekl Mirek - v požehnaném stavu. Kamile už bylo dobře a chystala večeři. Než se jí uvařilo jídlo, v prostojích nakrájela veku a připravila pár chlebíčků. Ráda vytvářela nazdobené kreace na tácku, za což ji někteří obdivovali a další se smáli. Na jednu stranu se těšila, že se s nimi více pozná, zase z jiné stránky, když je teď pojil společný osud v podobě zázraku v bříšku... Na druhou stranu cítila i trému - hlavně, byly to křesťané, ale o víře se dosud vlastně ani nebavili. A ona nevěděla, co od nich má vlastně v tomto směru čekat a jak moc přijde na přetřes slovo Bůh. Zamyšleně si vložila špičku kyselé okurky do pusy. Kdyby aspoň Mirek nenaočkoval Borka. Vytáhla další okurku ze sklenice a krájela úhledná kolečka na dozdobení. Pára z hrnce nadzvedla poklici. Slila těstoviny a vypnula plotýnku. Ochutnala omáčku a spokojeně si pomlaskla. Znovu ji přepadla ta myšlenka. Mohli jsme být na to jejich poblouznění dva...jenže teď? Borek je...

16 Nechceš s tím pomoct? přerušil její dumání manželův hlas z obýváku. Dík, to zvládnu, rychle odpověděla. Večeře bude za minutu. Napadlo ji, že možná by to ještě měla s Borkem probrat. Připravila stůl a jídlo. Zlato, večeře je na stole, zvedla hlas, aby ji slyšel. Po několika prvních soustech zkusila to téma nadhodit. Ty, Borku, nechci, aby mě někdo přesvědčoval na víru. A tebe taky ne, je to jasný? Borek si trochu povzdychl. Kamčo, nemusíš být hned tak nepřátelsky naladěná. Známe se přece navzájem tak dlouho. A sama víš, že sice o Bohu mluví jako o něčem samozřejmém a přirozeném, ale že svoji víru nikomu nevnucují. Kamila rezignovaně pokrčila rameny. To máš pravdu... Chtěla pokračovat: Ale když ty už teď taky věříš... Jenže měla pocit, že to ještě není tak definitivní, tak to raději neřekla nahlas. Ano, ráda by se dozvěděla o jejich víře víc. Ale trochu se bála, že když jsou teď všichni názorově v přesile, tak se na ní sesypou jako rej vos. Po večeři spolu umyli nádobí a stihli to jen tak tak, protože u dveří už zazvonil zvonek. Mirek i Lenka vešli do bytu se srdečným výrazem na tváři. Podali si ruce na přivítanou, odložili kabáty a za chvíli už byli usazení na gauči a v křeslech v obýváku. Rozhovor začal otázkami na zdravotní stav a náladu obou nastávajících maminek. Kupodivu oba muži naslouchali a nijak se nesnažili odvést hovor jinam.pak začal Borek mluvit o článku na Mařince.cz. Kamila po něm sekla nepříjemným pohledem, který byl všeříkající. Ne, že by se jí ten web nějak nelíbil, ale proč to musí Borek vytahovat už teď? Stejně by se to k tomu nakonec nějak stočilo, jenže jestli to bude nepříjemný rozhovor, pokazí si návštěvu hned na začátku a pak tu budou trapně všichni sedět až do konce. Borek si toho velmi dobře všiml. Nerad Kamilu popichoval, ale byl tak neuvěřitelně zvědavý, měl tolik otázek... a na rozdíl od Kamči mu připadalo, že tu už hrozně dlouho sedí a k jádru věci se ne a ne dostat. Objal svou ženu a s úsměvem od ucha uchu, který ji vždy zaručeně odzbrojil, řekl: A Kamča už má tuhle zelenou stránku prolezlou skrz na skrz. No řekni sama. Kamila se trochu ošila, ale nechtěla být tím, kdo kazí náladu, tak začala opatrně o sladkých obrázcích miminek a úžasných receptech. Lenka ihned přihodila svůj oblíbený recept. Borek si v duchu povzdechl, že z toho asi zas nic nebude. Mirek se k němu ale otočil: Jak jsi mluvil o tom článku, to vypadá zajímavě... Během krátké chvíle vyšlo najevo, jak moc má Borek ze svého rodičovství strach. Vyčítavým hlasem si stěžoval: Ty se máš - tvůj táta je věřící, tak to určitě nemáš tak hrozné vzpomínky na dětství jako já. V tom mě asi nemůžeš pochopit. Mirek ale zavrtěl hlavou. Nevíš o mně a o mojí rodině vůbec nic. Všichni se na sebe překvapeně podívali. A Mirek začal vyprávět.

17 Můj táta třeba nepil alkohol. Ale chodil za ženskýma. Mojí mámou dost pohrdal a vysmíval se jí, jak má po dětech vytahané břicho a jak je ošklivá. Sprostě jí nadával a když mu hodně lezla na nervy, běžně jí pohlavkoval. Ne, že by jí opravdu mohl ublížit, ale stejně to nebylo pěkné. Na dětství taky nemám moc hezké vzpomínky. Borek s Kamilou překvapeně naslouchali, ani nedutali. Ale vždyť tvůj táta vypadá jako pohodář! nevěřícně namítal Borek. Dneska už jo. Víš, můj táta se obrátil asi před pěti lety. Tehdy prosil maminku i nás o odpuštění, od té doby je to jiný člověk. Kamile to hned nedošlo, a tak se zeptala: Co myslíš, tím, že se obrátil? No jako že uvěřil v Ježíše. Kamila se musela v duchu zasmát sama sobě. Teď jsem jim pěkně nahrála na smeč. Ale celou dobu se pak bavili úplně normálně, jako staří přátelé. Z ničeho neměla pocit, že by byli do něčeho tlačeni. Naopak, byla jim vlastně vděčná. Konečně si s Borkem někdo promluvil o tom, co ho tak trápilo, lépe, než to dokázala ona. Doufala, že to všechno k něčemu bude. Mirek s Lenkou ocenili i její občerstvení. Odešli po třech hodinách povídání. Sotva za nimi zaklaply dveře, Borek objal Kamilu a řekl: Jsem rád, že jsi tu návštěvu se mnou vydržela. Opravdu mi pomohlo, že jsem si mohl popovídat. Borek se najednou trochu zachmuřil a zamyšleně se odtáhl od Kamily. Měla pocit, že je najednou hodně daleko. Hlavou se mu honily myšlenky na jeho otce. Nechtěl si vybavovat nějaké scény, ale samy se mu draly do hlavy. Pochybnosti znovu začaly útočit. Nechtěl tím však Kamilu děsit, hlavně teď v jejím stavu. Chtěl se s tím vypořádat. A věděl už, kdo mu pomůže... Kamilko, nechceš si už jít lehnout, nejsi unavená? zeptal se starostlivě. Kamila přisvědčila a během pár minut ulehla do postele. Tento den byl pro ni opravdu dlouhý. Borek zůstal v obýváku, seděl v křesle a hlavu držel v dlaních. Napadaly ho stále tytéž myšlenky a vzpomínky. Věděl, že sám s tím nic nezmůže a proto se začal modlit. Věděl, že pro něj už není jiná cesta. Musí se obrátit k Bohu, všechno mu říct a doufat, vlastně věřit, ano - musí pevně věřit, že Bůh ho uslyší a vysvobodí. Dříve netušil, že ta pouta k jeho původní rodině jsou tak svazující. Stačilo na to nemyslet a bylo to. Začal se modlit a říkat Bohu všechny ty křivdy, bolesti a problémy, kterými jako dítě prošel. Najednou klečel na kolenou. Prosil Ježíše, aby mu pomohl a uzdravil jeho srdce. Řekl mu o všech svých starostech ohledně jeho vlastního otcovství. Řekl všechno, co ho napadlo... Pak už nevěděl, co říkat. Najednou zůstal potichu a cítil, že řekl všechno. Představil si své srdce, které bylo obaleno kamenem. Najednou uviděl, že se kámen začal odlupovat a odpadávat. Nevěděl, proč ho napadl tento obraz. Nikdy nebyl sentimentální. Ale tohle nebylo sentimentální. Tohle bylo skutečné. Jeho srdce bylo svobodné. Zhluboka se nadechl. Měl pocit, že nikdy předtím se nemohl tak svobodně nadechnout. Je to vůbec možné, aby se člověk z čirého zoufalství probral do takového

18 blaha? Nedokázal ty nové pocity hlavou ani zpracovat. Nevšiml si, že v přítmí stojí Kamila v noční košili a překvapeně pozoruje jeho rozesmátý obličej mokrý od slz. Borku, Borečku... špitla. Něco se ti stalo? ptala se rozechvěle. V setmělém pokoji se vznášela zajímavá atmosféra. Jakési příjemné hřejivo. Nerozuměla tomu, že její manžel tu klečí v slzách a přitom se usmívá jak malé dítě. Zlato, On mě slyšel, usmíval se dál Borek. Kamila se nechápavě rozhlížela po tmavých koutech pokoje. Kdo? Otec. Otec mě slyšel...já už se nebojím. Kamila už nebyla té myšlence tak vzdálená, jako dřív. Navíc, cítila tu zvláštní atmosféru, věděla, že se děje něco krásného, něco, co nedovede dobře vysvětlit. Ale jistotu stále neměla. Proto jen Borka objala, dala mu pusu a řekla: To je dobře. Chvilku tam tak stáli a mlčky se objímali, pak ale ani jeden nevěděl, co by vlastně měl říct nebo udělat. Borek se nakonec vydal do koupelny. Měl bych se jít umýt a spát, ať zítra v práci trochu můžu fungovat. Tak běž, usmála se Kamila a v duchu přemýšlela o tom, co právě její manžel asi prožil. Pořád si to nedokázala v hlavě všechno srovnat. Když její manžel odešel do koupelny, zvědavě nakoukla do Bible, kterou jim tady Mirek s Lenkou nechali. Jen tak bezděčně listovala a pomyslela si, že by jí měla trošku prozkoumat - už jen kvůli všeobecnému přehledu. Přišlo jí to skoro jako svatokrádež, že by ona, neznaboh, měla číst Bibli, když jí vlastně ani nevěří. A pak se začala nahlas smát. Prsty se jí totiž zastavily na stránce, kde jí padl zrak na slova: Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: Hle, tady jsem, jsem tady pronárodu, který nevzýval mé jméno. (Iz. 65:1) No to je tedy gól, pomyslela si. Jestli Bůh opravdu existuje, pak má zřejmě smysl pro humor! Zlato...není tu ručník, volal Borek z koupelny. Hned, vydrž, potřebovala se rychle zbavit knihy v rukou, jako by nechtěla být přistižena při něčem nepatřičném. Uvědomila si jak je to hloupé a sama sobě se zasmála. Naopak. Vezme si ji do postele, ať si Borek myslí co chce. Možná mu to spíš udělá radost, zamyslela se. Kami...? připomněl se Borek. Ano, běžím, snažila se ho uklidnit. Doběhla do ložnice pro osušku a hodila ji po Borkovi, který se třásl zimou na předložce u sprchy. Dík..., cvakal zubama a toužebně se choulil do osušky. Usmála se a zmizela v obýváku. Vzala Bibli a proklouzla s ní do ložnice. Když se tam Borek objevil, dělala jakoby

19 nic. Jako by si Bibli četla každý večer před spaním. Vytušil její zakrývané rozpaky. Taktně to přešel, popřál jí dobrou noc, políbil na tvář a zhasnul svou lampičku. Borek už zhluboka oddechoval, když Kamila listovala zajímavým příběhem. Uprostřed temné noci se probudila s bolestí za krkem. S hrůzou zjistila, že vlastně usnula vsedě a kniha se jí stále válí na klíně. Malátně ji položila na noční stolek, napila se vody a zhasla. Usnula, ani nevěděla jak. Ráno jí vzbudil protivný zvuk budíku a hned vzápětí ranní nevolnosti. Asi jsem to s tím nočním čtením kapku přepískla, pomyslela si poněkud pozdě. V koupelně se potkala s Borkem. Nevěděl jsem, že máš vždycky po ránu tak zelenou barvu, dobíral si jí. Ty máš teda fórky, neodpověděla zrovna nadšeně. A dodala: Kdy že končí ty hloupé ranní nevolnosti? Já nevim, ještě nikdy jsem těhotnej nebyl, pokračoval Borek v humorném tónu. Obvykle to Kamila měla na svém muži ráda. Ale v jejím fyzickém stavu jí to zrovna vtipné nepřipadalo. Zazvonil jí mobil. Ahoj mami. Jé, děkujeme. Dáme vědět. Dobře. Jéjda, no to bude... ne nic. Ahojky, ozvu se. A zaklapla telefon. Borek se zvědavě na ní podíval. Tvoje maminka? Co chtěla? Ále, zvou nás na víkend na oběd. Prý že nás dlouho neviděli, neřekli jsme jim žádné novinky a tak... Jen jsem jí přitakala k těm novinkám, hned byla zvědavá, co se děje. Nejradši bych jí řekla, že úplně všechno! Borek se rozesmál. Kdyby její ženě nebylo tak špatně, vzal by jí do náruče a zatočil se s ní dokola. Jenže Kamila se místo toho odebrala opět na záchod. Uvařil jí slabý bylinkový čaj na uklidnění žaludku. S vděčností tuto laskavost přijala, když se vrátila z koupelny. Musíme koupit nějaké větší balení ústní vody, asi jí teď vyplýtváme ještě víc...teda spíš já, unaveně se pousmála a usrkla z hrníčku. Není moc silnej? strachoval se Borek. Neměl ponětí kolik se toho v těhotenství smí a nesmí. Je výbornej, slastně se usmála. Přeběhla pohledem prohýbající se kuchyňský stůl. Borek připravil vydatnou snídani - šunku, vejce na tvrdo, máslo, sýr, marmeládu, med, paštiku, lupínky, ovoce, papriku zelenou i červenou, okurku na kolečka, banán, jogurt, džus, mléko... Chtěl jí udělat pestrou stravu, ale po jejím úprku na záchod už si tím výběrem tak jistý nebyl. Jsi můj miláček, musel sis s tím dát práci, ale..., zajikla se a přidržela si ruku u úst. Myslím, že ten čajík mi teď bude stačit. Nelehneš si chvíli? zeptal se ustaraně a nabídl jí rámě, že ji odvede. Vůbec se nebránila. Položila si hrníček na noční stolek hned vedle...bible. Borek jí pomohl zalézt do postele. Zavrtala se do peřin. Borek jí políbil na tvář a šel spořádat něco z té luxusní snídaně. Jakmile opustil místnost, sáhla po knize a hledala místo, u kterého v noci usnula. Pak ještě zvedla telefon a napsala do práce SMSku, že nedorazí. Snad bude zítřek

20 po ránu o něco schopnější. Možná by si mohla zažádat o částečnou práci z domova, jedné kolegyni to kdysi umožnili. Pak už se zabrala do hledání - začala si ihned vyčítat, že si do Bible nedala záložku, když jí to tak zaujalo. Do očí se jí tlačily slzičky dojetí...marie těhotná...alžběta, co nemohla otěhotnět - těhotná... Připomnělo jí to Lenku, která tak dlouho čekala než otěhotní. Podvědomě si pohladila bříško. Ach ty moje hormony, vzdychla, utřela si oči a četla dál.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Josífek byl už opravdový školák,

Josífek byl už opravdový školák, 1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37 A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně O Klárce Rivel Arosis Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně Po nebi se již zas prohánějí oblační beránci a spásají modř, řekla by určitě Klářina milovaná

Více

část sedmá Silvestrovský výlet

část sedmá Silvestrovský výlet část sedmá Silvestrovský výlet Poslední ministrantská schůzka přinesla ještě jedno překvapení. Štěpán přišel s nápadem, že by mohli vyjet společně na Silvestra na Vysočinu lyžovat. Společně ovšem znamenalo

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?

PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je? PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své

Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své velké bílé knihy. Napsal několik stránek, ale Pepík pořád

Více

POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ

POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

A myslím, že mám asi artritidu, dodala jsem. Paní Jakobová na mě tuhle dýchala ve výtahu, musela jsem to od ní chytit. Ach bože, řekla mamka, ale

A myslím, že mám asi artritidu, dodala jsem. Paní Jakobová na mě tuhle dýchala ve výtahu, musela jsem to od ní chytit. Ach bože, řekla mamka, ale 4. KAPITOLA Já bych dneska raději nešla do školy, řekla jsem mamce ve středu ráno, jakmile jsem ji probudila. Mám naražený palec u nohy. Zapíchla jsem jí nohu rovnou na polštář vedle hlavy, aby to viděla

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Pondělí. Den: já svoje čepice!!!

Pondělí. Den: já svoje čepice!!! Den: Pondělí Dnes jsem se rozhodla začít si psát deníček. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, ale až dneska se stalo něco, co bych myslím měla sepsat. Ještě pořád jsem trochu v šoku. Vlastně se ještě teď

Více

No dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože

No dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože 1. KAPITOLA Všimla jsem si, že učitelům se často pletou slova zajímavý a nudný. Ale když náš učitel řekl Třído, teď vám povím o jednom zajímavém projektu, stejně jsem ho začala poslouchat. Naše škola se

Více

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Když bylo Ondřejovi pět a mamka se ho zeptala, co by si přál k narozeninám, okamžitě vyhrkl: Mami, kup mi psa! Ale Ondro, moc dobře víš, že pejsek potřebuje péči,

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Zazvonění purpurového zvonku signalizovalo Hortonovi jeho nejméně příjemnou dobu týdne. Raději by podstoupil výprask měchačkou. Horton se jednoduše

Zazvonění purpurového zvonku signalizovalo Hortonovi jeho nejméně příjemnou dobu týdne. Raději by podstoupil výprask měchačkou. Horton se jednoduše 4 Ve které se odhalí Halfpottova minulost... Zazvonění purpurového zvonku signalizovalo Hortonovi jeho nejméně příjemnou dobu týdne. Raději by podstoupil výprask měchačkou. Horton se jednoduše nedokázal

Více

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45 ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5

Více

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh / učivo: Povídka uvědomělé tiché čtení s porozuměním JK 2-DUM č. 2 Va Autor: Mgr. Dagmar Valachová

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/02 Voda a její proměny Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová

Více

Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci

Více

Kladení otázek. Adresa školy: ulice Einsteinova 2871, 73301 Karviná Hranice

Kladení otázek. Adresa školy: ulice Einsteinova 2871, 73301 Karviná Hranice Registrační číslo projektu: CZ.1.07./1.4.00/21.3075 Šablona: I/2 Sada: VY_12_INOVACE_01 VM Pořadové číslo vzdělávacího materiálu: 33 Ověření ve výuce: Předmět: ČJ Třída: V. A Datum: 16.10.2013 Předmět:

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Řekni mi pohádku Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright Autor: Petr Scheuer, 2013 Ilustrace: Daniela Scheuerová, 2013 Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-87976-23-4

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Bořkův tým strojů. Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné!

Bořkův tým strojů. Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné! Bořkův tým strojů Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné! Hlásí se Sváťa! Jsem modrá terénní čtyřkolka. Mrkni se na mou jízdu v terénu. Šílené! Slunečnicové

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 2 1 8 3 6 7 JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše

Více

Chlupaté zadky, pruhované ocásky a kakao na uklidněnou

Chlupaté zadky, pruhované ocásky a kakao na uklidněnou Chlupaté zadky, pruhované ocásky a kakao na uklidněnou Flo poskakovala po schodech k domovním dvefiím v rytmu hudby. Strãila klíã do zámku, vytrhla si z u í sluchátka ipodu velká jako knoflíky a zarazila

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

ETICKÝ KOMPAS 2016/2017

ETICKÝ KOMPAS 2016/2017 Bylo to super! Skvělá lektorka, skvělé aktivity. Doporučuji. Velmi se mi líbily obě etické dílny. Přidala bych tam ještě nějaké hry. Paní Dana byla velmi sympatická a legrační. Nejvíce mě zaujaly Předsudky.

Více

Bože můj! Proč jsi mne opustil?

Bože můj! Proč jsi mne opustil? Nádherná Vůně Bože můj! Proč jsi mne opustil? zvolal Ježíš, když visel přibitý hřeby na dřevěném kříži a po těle mu stékala krev. Potom vydechl naposledy. To ne, ty jsi byl moje jediná naděje! Chtělo se

Více

To je vážně divný. Ale ty se taky musíš víc snažit, dělat mu pomyšlení, to víš. Hlavně kvůli Janě! Jde mi jen o ni. A zrovna teď, když ji čekají ty zk

To je vážně divný. Ale ty se taky musíš víc snažit, dělat mu pomyšlení, to víš. Hlavně kvůli Janě! Jde mi jen o ni. A zrovna teď, když ji čekají ty zk 1 Tak přece! Tak přece Ale teď! Po čtyřech letech, to je divný Z pokoje se ozval kuňkavý hlas. Jana v předsíni vzdychla a hodila batůžek na zem. Matčinu sestru, zvanou teta Líba, věru nemusí. Teta všechno

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

část jedenáctá K čemu je dobrý půst

část jedenáctá K čemu je dobrý půst část jedenáctá K čemu je dobrý půst V polovině února začal půst a popeleční středu u Vojty doma nikdo moc rád neměl. Tatínek s maminkou se postili tak, že celý den pili jenom vodu nebo čaj. To by Vojta

Více

Naše mysl se podobá moři nebo oceánu. Bouře, JAK PŘEŽÍT VNITŘNÍ BOUŘI

Naše mysl se podobá moři nebo oceánu. Bouře, JAK PŘEŽÍT VNITŘNÍ BOUŘI 6 JAK PŘEŽÍT VNITŘNÍ BOUŘI Naše mysl se podobá moři nebo oceánu. Bouře, déšť nebo sluneční paprsky umí proměnit jakoukoli vodní plochu buď ve vířivou masu vody s hrozivě vysokými vlnami, nebo v křišťálově

Více

část šestnáctá Střední vrstva

část šestnáctá Střední vrstva část šestnáctá Střední vrstva Na začátku května se letos hodně oteplilo. Do školy se chodilo v kraťasech a v tričku, což stejně při vyučování nepomohlo. Ve třídě bylo horko a dusno. A když paní učitelka

Více

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila

Více

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013 Byla ráda, že už je doma. Měla za sebou dlouhý školní den. Byla unavená a měla hlad. Otevřela lednici a prohlížela její police od shora dolů a zase nahoru. Snažila se přijít na co má vlastně chuť a co

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Televizní expert. Michael Sodomka

Televizní expert. Michael Sodomka Televizní expert Michael Sodomka AKT I Scéna 1 Prázdná hospoda, pouze hospodský stojí za barem, vchází druhý muž, Karlík, míří za hospodským. Nazdar! Čau, Karliku. Moc plno tu teda nemáš. No nemám. Co

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více