Vzdělávací program Kdo jsme?

Transkript

1 ÚVOD Vzdělávací program Náčelnické zkoušky s přírodovědným zaměřením má za úkol ověřit, doplnit a rozvinout dovednosti, znalosti nutné pro vedoucího pracovníka, který řídí (plánuje, realizuje a vyhodnocuje) činnosti kolektivu dětí a mládeže s ohledem na specifické potřeby jednotlivců a skupiny a svěřené děti a mládež vede v souladu s filozofií woodcraftu. Kdo jsme? Liga lesní moudrosti je sdružení dětí a mládeže působící v naší zemi již od roku Během druhé světové války a pak během komunistického režimu došlo k přerušení činnosti Ligy lesní moudrosti, stejně jako u jiných dětských organizací, ale již v roce 1990 byla činnost opět obnovena. Od té doby organizace trvale a pravidelně připravuje náplň volného času pro řadu dětí a mládež prostřednictvím jednotlivých článků kmenů, v podobě různorodé činnosti v přírodě i mimo ni. Činnost kmenů je soustředěna do schůzek, jednodenních i vícedenních výprav, táboření, putování a samozřejmě táborů. Často se děti na vymýšlení programu podílejí samy. Liga lesní moudrosti (LLM) sdružuje chlapce i dívky, muže i ženy každého věku se zájmem o woodcraft výchovné hnutí, které vytýčil americký spisovatel, malíř, přírodovědec a pedagog Ernest Thompson Seton. Cílem LLM je přivést člověka do přírody a naučit jej v přírodě pobývat jen s nejnutnějšími vymoženostmi civilizace, aby se tak vzkřísily jemnější stránky jeho ducha a jeho vědomí sounáležitosti s prostředím, ze kterého vzešel. Činnost členů LLM je spjata s tábořením. Kromě běžných forem táboření obohacuje svou činnost i primitivním tábořením po vzoru Indiánů, pravěkých lidí či jiných přírodních národů. V programu LLM je pobyt v přírodě spojený s pozorováním, přemýšlením, zhotovováním různých předmětů, což nemá vést k samoúčelnosti, ale je to prostředkem k výchově charakteru, na cestě k lidství. Významným prvkem v programu LLM je plnění činů a Mistrovství. Za tyto zkoušky jsou woodcrafterům udíleny pocty orlí pera a tituly lesní moudrosti. Kniha E. T. Setona Svitek březové kůry přináší kompletní systém orlích per, který plně respektuje myšlenky a cíle E. T. Setona. Systém je na základě mnohaletých zkušeností členů LLM zpracován tak, aby uspokojil potřebu osobního zdokonalování všech woodcrafterů i na prahu 21. století. Tento systém zabezpečuje všestranný rozvoj osobnosti, který vhodně doplňuje působení rodiny a školy počínaje rozvojem tělesné zdatnosti a rukodělných aktivit, přes zájem o své okolí spojený se službou a pomocí druhým, až po duchovní a morální oblast. Mottem je Stoupání na horu, což vyjadřuje neustálé zlepšování a zdokonalování života jedince a jeho sebe sama. Smyslem woodcraftu je vychovávat tělesně, mravně, duševně a službou ke kráse, pravdě, síle a lásce. Převedeme-li tuto vzletnou frázi do běžného jazyka, znamená to, že woodcraft vychovává všestranně rozvinuté a samostatné osobnosti, které dokážou pohlížet na svět kolem sebe z různých úhlů pohledu, mají nejrůznější dovednosti, ale i zažité mravní hodnoty, uvědomují si zodpovědnost za sebe i ostatní a v neposlední řadě jsou připraveny neustále své znalosti rozšiřovat. Výchovný systém je využíván nejen kmeny v rámci LLM, ale program na jeho základě připravují i oddíly sdružené v jiných organizacích. Prostřednictvím tohoto výchovného systému na svém seberozvoji pracuje i řada neorganizovaných jednotlivců. O tom svědčí i velký zájem o 2. vydání knihy Svitek březové kůry, které LLM zajistila v roce V roce 2004 byl vydán druhý díl Svitku březové kůry Kniha mistrovství, který dále rozvíjí oblasti obsažené v první knize. V roce 2005 byla tato řada rozšířena o pracovní sešit Zápisník korálkových činů pro loži skřítků, který doplňuje výchovný systém i pro ty nejmenší (děti od 5 do 9 let). 1

2 CÍLE VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Cíle vzdělávacího programu jsou rozděleny do sedmi oblastí: 1. Woodcraft Cílem tohoto modulu je vysvětlit filozofii woodcraftu, Čtyřnásobného zákona, 9-ti hlavních zásad a 7- mi tajemství lesa. Dále pak seznámit účastníky se znaky, symboly a historií woodcraftu a významem E.T.Setona. 2. Vedení kmene Druhý modul má za cíl seznámit účastníky s principy woodcrafterské výchovy a se základy pedagogiky a psychologie. Dále naučit účastníky analyzovat potřeby skupiny, formulovat výchovné a vzdělávací cíle, nové výchovné a vzdělávací metody a prostředky. Dalším cílem je vysvětlit účastníkům podstatu autority, naučit, jak navodit bezpečné prostředí a seznámit účastníky s prevencí sociálně patologických jevů. 3. LLM a kmenové zřízení Cílem třetího modulu je seznámit účastníky s organizační strukturou LLM a kmene a dále s různými typy kmenů podle zaměření. Účastníkům vysvětlit prvky demokracie ve kmeni a systém, jak je rozvíjet, dále se naučí plánovat a organizovat celoroční činnost kmene, včetně náboru nových členů a komunikace s rodiči. 4. Organizace táboření Cílem modulu je probrat s účastníky nutné kroky k zajištění tábora, naučit je sestavit rámcový program tábora a seznámit je s nutnou legislativou týkající se zotavovacích akcí pro děti a mládež. 5. Zdravověda V tomto modulu se účastníci seznámí se zásadami poskytování první pomoci, získají orientaci v základních léčivech a naučí se bezpečnostním zásadám při plánování a realizaci aktivit. 6. Právní odpovědnost Modul má za cíl účastníky seznámit s právní odpovědností, legislativou kmene, bezpečnostními předpisy a se základními pravidly pojištění. 7. Právní subjektivita Cílem modulu je účastníky naučit zajistit akce kmene z hospodářského hlediska, seznámit je se základy účetnictví, evidencí majetku a systémem daní a dále vysvětlit účastníkům některé pojmy vztahující se k právní subjektivitě. 8. Environmentální výchova Cílem modulu Environmentální výchova je vysvětlit účastníkům základní principy šetrného životního stylu, odpovědnosti k přírodě a využití přírody při osobním rozvoji jedince. Dále pak praktické poznání přírody a jejích hodnot a konkrétní pomoc přírodě ve svém okolí. 2

3 POUŽITÉ METODY A FORMY VÝUKY Vzdělávací program je koncipován formou čtyř bloků, z toho tři probíhají na dvou výjezdových víkendových setkáních a jeden formou e-learningu. Blok 1 - Přednášky a diskuse teoretická část Časová dotace: 24 vyučovacích hodin V průběhu prvního víkendového výjezdového setkání proběhne seznámení účastníků. Bude následovat soubor přednášek, vedených interaktivní metodou, tématicky zaměřených na obsahové cíle jednotlivých výukových modulů. Účastníci představí řešení svých úkolů, na které dostanou od lektorů zpětnou vazbu. Po každém tématu následuje skupinová diskuse. Blok 2 - Zážitkový kurz praktická část Časová dotace: 24 vyučovacích hodin Na druhém výjezdovém setkání účastníci absolvují výukový program formou zážitkové pedagogiky, kde bude využito simulačních aktivit a rolových her. Vyzkouší si formu skupinové spolupráce i formu individuálního řešení problému. Blok 3 Individuální konzultace - osobní Časová dotace: průběžně Účastníci budou mít možnost v rámci výjezdových setkání využít přítomnosti lektorů k individuálním konzultacím nad problémovými tématy. Průběžně mohou diskutovat s lektory pomocí moodlu. Blok 4 Individuální příprava e-learning, doporučená literatura Časová dotace: 20 vyučovacích hodin 3

4 OBSAH A FORMA JEDNOTLIVÝCH VZDĚLÁVACÍCH MODULŮ 1. Woodcraft Obsahem modulu je seznámení účastníků s filozofií woodcraftu, jeho znaky a symboly, jeho historií a zakladatelem. Dále pak s výkladem čtyřnásobného zákona, 9-ti hlavních zásad woodcraftu a 7-mi tajemství lesa. Modul probíhá formou e-learningu a samostudia. Po přednášce a samostudiu následuje elektronický test, který je vyhodnocen formou vyhověl /nevyhověl. Na prvním společném výjezdu pak následuje interaktivní přednáška a skupinová diskuse. Woodcraft a společnost Woodcraft vznikl ve Spojených státech na počátku minulého století v období nazývaném éra pokroku ( ) a svým vznikem reagoval na zvýšenou míru kriminality v USA v té době. Vzpomeňte na partu výrostků, kteří E.T.Setona terorizovali na jeho farmě nedaleko New Yorku. Za nedlouho potom přímo ovlivnil i vznik skautingu, a přestože obě hnutí mají podobné cíle a využívají podobných prostředků, jejich vztah je od samotného počátku komplikovaný. Na vině je vzájemný vztah obou zakladatelů. Seton nikdy Baden Powellovi neodpustil, že do svého výchovného systému zakomponoval prvky woodcraftu, aniž by jej uvedl jako spoluautora, a těžce nesl i změny, které Baden Powell provedl. Ten zavedl model vojenské organizace a poslušnost nadřízených, vypustil a okleštil romantické pojetí a indiánský vzor s jeho názvoslovím a především ignoroval duchovní prvky (Seton duchovním nemyslel náboženský či církevní). Tento počáteční vztah je umocněn ještě tím, že Seton viděl obrovský úspěch Boys Scouts v Anglii a jejich pozdější rozmach v Americe. Obě hnutí k nám dorazila přibližně ve stejnou dobu kolem roku 1912 a od dvacátých let 20.století (s výjimkou let ) u nás fungovala organizace, která stavěla na základech učení E.T.Setona o výchově v přírodě (1922 Zálesácká liga Československá, 1924 Liga pro výchovu přírodou, v roce 1928 sloučeny do Ligy československých woodcrafterů...). Kromě ní ze Setonova woodcraftu čerpaly i skautské organizace, nejen Svojsíkův Junák český skaut, ale i Děti přírody, Sdružení skautů Setonovců, Sdružení zálesáků v RČS, Junácká obec Setonova i další. Kromě toho bylo Setonovými myšlenkami prodchnuto i vznikající trampské hnutí, neboť v českých zemích setonovství žilo volně, nebylo nikomu vnucováno ani zakazováno, ale bylo spontánně přijímáno a svobodně diskutováno. Woodcraft a zážitková pedagogika Podle nejnovějších trendů a směrů, které se v oblasti výchovy v přírodě v poslední době objevily, bývá woodcrafterská výchova zařazována do kategorie zážitkové pedagogiky. Podobně o tom píše L.Pecha Norek Samotář ve Knize o woodcraftu: 4

5 Woodcrafterská výchova probíhá ve specifické oblasti, které se také říká volnočasová, případně nověji a výstižněji pedagogika zážitku. Tím je položen důraz na určité charakteristické výchovné prostředky, jež jsou zvlášť účinné. Mládež je doma i ve škole vystavena působení, jemuž říkáme mentorování a moralizování Zcela se bez toho neobejdeme ani v přírodě, ale snažme se to omezit co nejvíc s vědomím, že toho mají naši svěřenci až nad hlavu odjinud. Stejné je to s vyhrožováním tresty za mřížemi či v pekle, s tresty vůbec. V pedagogice zážitku podle našeho pojetí ustupuje postava vychovatele jako mentora a kazatele do pozadí, zato vyvstává jako organizátor společného programu. Hlavním výchovným prostředkem pak nejsou řeči, nýbrž plánovitá, ale často i improvizovaná přitažlivá a náročná činnost s aktivní účastí všech. Ta pak formuje každého účastníka tou měrou, jakou je v ní angažován a do ní vtažen. Právě woodcrafterský program skýtá pro takto pojaté výchovné působení bohatou náplň. Silné zážitky, při nichž se o výchově moc nemluví, ale o to intenzivněji výchovně působí. Přesto hlavní proud zážitkové pedagogiky reprezentovaný například Prázdninovou školou Lipnice, funguje poněkud jinak. Pracuje s jiným typem zážitků a jiným způsobem než woodcrafterské kmeny. Jaký je mezi oběma způsoby rozdíl? Podívejte se třeba na dva známé české filmy Starci na chmelu a Rafťáci. Nejlépe velmi brzy po sobě. Srovnejte si, jak autoři nakládali s námětem, s hudbou, v jakém tempu se příběhy odvíjí a hlavně s jakým pocitem po skončení budete odcházet. Když opomineme dobu vzniku (woodcraft je také starší) a to, že Starci na chmelu jsou zasazeni do prostředí studentské brigády (woodcraft je taky trochu o práci ). Možná zjistíte, že Rafťáci se odvíjejí v mnohem rychlejším tempu, záběr střídá záběr, hudba je hlasitější, zpívá se anglicky, dobře se pobavíte, ale pravděpodobně budete odcházet s pocitem, že to byla samá sranda žádný náboženství. Starci jdou podle mne do větší hloubky. Myslím, že to přesně vystihuje, nejen rozdíl mezi woodcraftem a hlavním proudem zážitkové pedagogiky, ale možná i mezi woodcraftem a jinými podobnými hnutí vůbec. Celý svět se někam žene, bylo o tom napsáno již spousta studií. Máme více všeho aut, vlaků, letadel, počítačů, informací a paradoxně díky tomu máme méně času. Musíme jej totiž dělit mezi více věcí a tak dochází k tzv. vršení. Vršení všeho. I zážitků. I zážitkové akce hlavního proudu zážitkové pedagogiky se odehrávají v poměrně rychlém tempu. Heslem bývá: Běží ti čas! Za hodinu se tady sejdeme s vyrobenými pochodněmi! Každý woodcrafter přece ví, že za hodinu kvalitní pochodeň nevyrobíte. Kdyby jednu, ale někdy i tři nebo pět Uspěchanost vede ke ztrátě kvality. Na woodcrafterských akcích se čas naopak jakoby pomalu vleče, což může někdy vést až k jeho jakémusi rozmělnění a potom se buď nestihne všechno, co bylo naplánováno, nebo se začíná sněmovat s větším či menším zpožděním. Všichni si už na to zvykli a více méně s tím počítají a navíc je přece příjemné takto trávit čas, jak říkal indiánský medicinman Kopající pták ve slavném filmu Tanec s vlky. Na rozdíl od různých vzdělávacích agentur a organizací zabývajících se zážitkovou pedagogikou, které disponují omezeným časovým fondem několikadenního kurzu, na to mají woodcrafterské kmeny zkrátka víc času. Využívají metodu častého opakování spíše běžných zážitků, kterou bych nazval kapkou vody, která skálu proráží. Woodcraft je celoživotní vzdělávání, pro všechny, kdo se pro něj svobodně rozhodnou. Myslím, že to plyne z celé jeho podstaty je totiž tradičním hnutím pro výchovu v přírodě a tím bohužel jde spíš proti dnešní době, která preferuje věci 5

6 netradiční, módní, individuální a s krátkodobým vlivem. I přesto může woodcraft dnešní společnosti mnohé nabídnout. Význam woodcraftu pro dnešní společnost Žijeme v rychle se měnícím světě, kde technický a komunikací mezi lidmi. Zároveň však rostou problémy ve sféře sociální, neboť ekonomický růst zůstal omezen ekonomický rozvoj přináší nesmírný růst prosperity spojené s lepší výživou, zdravím, vzděláním a na bohaté národy a propast mezi národy bohatými a chudými se neustále prohlubuje. Hospodářský růst je také spojen s rostoucí zátěží životnímu prostředí, jsou ohroženy mnohé přírodní zdroje, lidská činnost vede ke změně základních životních podmínek jako je klima nebo koloběh vody s většinou nepříznivými důsledky. Nemusíme hledat dlouho odpověď na otázku, proč uprostřed poměrného blahobytu, jaký je i v naší zemi, lidé nejsou ani zdraví ani šťastní. Lidé nejsou spokojení, ani vlastně neví proč a ani nijak zvlášť nechtějí vědět, proč tomu tak je. Podle přednášky L.Ruska Šamana z roku 1999 na Skautské univerzitě v Olomouci, žije naprostá většina lidí v podmínkách postmoderní civilizace naprosto nesprávným nepřirozeným způsobem života: nepřirozená je naše strava (složení, množství, úprava, doba jídla) nepřirozený je náš denní režim (zvláště umělé prodlužování dne) nepřirozená je náš roční režim (nerespektujeme dobu zimního klidu) nepřirozená je naše fyzická aktivita (kult těla, nezdravé zaujetí vlastním tělem) nepřirozený je všeobecný spěch nepřirozená je obrovská kumulace lidí ve velkoměstech nepřirozené je kvantum přijímaných informací (ztráta orientace) nepřirozený je způsob oblékání a někdy i bydlení nepřirozený je žebříček hodnot atd. To všechno vede k osamělosti, lhostejnosti, náladovosti a povrchnosti. Existuje nějaké řešení tohoto neblahého stavu? Řešení se nabízí neustále, máme jej před očima vzdát se nesprávného stylu života, nesprávných hodnotových měřítek a nároků, vrátit se k přirozenosti, k odvěkému řádu věcí. Vrátit se zpět k přírodě a pravdivosti. Není ale jednoduché vzdát se konzumu, ke kterému jsou lidé už dětství systematicky pobízeni sdělovacími prostředky, reklamou a za podpory i zavádějícími postoji politickými. Konzumní společnost je charakteristická špatným chápáním a přístupem v oblasti vlastnění věcí, prožívání hodnot a vztahů. Fromm tento vztah pojmenovává jako neustálé dilema mezi dvěma mody mít nebo být. M.Kupka Logan na woodcrafterském fóru ke stému výročí založení woodcraftu v roce 2002 přednášel: Nemyslím, že má woodcraft zázračný návod na uzdravení lidské společnosti a že jeho úlohou je spasit svět. Ani si nemyslím, že woodcraft je ta nejlepší idea, která kdy vznikl,a a že Seton je učitel národů. Jen jsem přesvědčen, že woodcraft může dát mnoha lidem cestu a alternativu A protože nepochybuji, že masivní lidská destrukce je na pochodu, může woodcraft přispět ke zpomalení tohoto procesu. 6

7 Tento trend neskončí sám od sebe a bez cílené snahy všech pozitivně laděných aktivit by také nemusel skončit nikdy. I woodcraft svým dílem může přispět na správnou misku vah. Tento díl by měl odpovídat hloubce myšlenek, zákonů a zásad lesní moudrosti. Woodcraft a ekologická výchova Zakladatel české lesní moudrosti, Miloš Seifert měl za to, že škola musí dítě naučit přírodu milovat a rozumět jí. Aby se tak stalo, musel by učitel s dětmi v přírodě žít. Z toho vyvozoval, že táboření je jako prostředek pro výchovu nedocenitelné a v tom spatřoval šanci woodcraftu. Podle soudu šéfredaktora časopisů Nika a Wampum Neskenonu Ivana Makáska Hiawathy ji zatím ani woodcraft, ani skauting nevyužily, i když příslušníci obou hnutí mají ochranu přírody ve svých zákonech. Zároveň však dodává, že to vše se ještě může naplnit. Většina ekologických problémů vznikla důsledkem industrializace a technického pokroku. Ekonomický a technický růst není opřen ani o pilíř sociální ani o ekologický. Hledání rovnováhy mezi všemi třemi pilíři patří mezi stěžejní úkoly dneška. Podmínkou řešení ekologické krize je zásadní a hluboká změna lidské společnosti i člověka jako individua. Při hledání řešení bude nutno sestoupit ze světa politiky do světa zdravého rozumu. V této souvislosti formulovali ekologové nejobecnější zásady, které by měla společnost respektovat pro záchranu planety: Budoucnosti je nutno přisuzovat stejnou váhu jako přítomnosti Zájmy druhých oceňovat stejně jako zájmy vlastní Uznat, že některé věci prostě nejsou na prodej a nelze je zaplatit penězi K posledním dvěma má woodcraft, stále co říci. Jeho působení ve výchově jde jinudy než je tomu u klasických ekologických (enviromentálních) organizací. Využívá hlubokého emocionálního prožitku v přírodě s přírodou s lidmi (člověkem) v ní. Je v souladu s hlubinnou ekologií, jak ji naformuloval emeritní profesor filozofie v Oslo Arne Naess. Navíc k ní přidává další svá výchovná specifika. To vše může ještě sehrát roli při výchově nejmladší generace. Součástí woodcraftu jsou originální prostředky, které k všestrannému rozvoji člověka vedou. Jedná se zejména o systém nesoutěživých zkoušek získávání orlích per, titulů lesní moudrosti a mistrovství lesní moudrosti. Každý woodcrafter si může sám vybrat ty zkoušky, které mu nejlépe vyhovují a v nichž může nejlépe splnit cíle, které si sám stanoví. Tak se učí a mění tím, co dobrovolně dělá. Zkoušky představují měřítko, nikoli soutěž. Princip soutěživosti má mnoho neblahých následků. Víme, jak bují například ve sportu i v našem každodenním životě. To má i negativní následky. Většině těchto úskalí se vyhneme tím, že se snažíme dovést všechny jedince k určité standardní výkonnosti. V našich nesoutěživých zkouškách nejsou protivníkem ostatní, ale čas a prostor, přírodní síly, člověk sám sobě. Nesnažíme se porazit ostatní, ale překonat a povznést sami sebe. Každý, kdo splní stanovený počet poct, může získat titul lesní moudrosti. Tento stupeň mu není odepřen jen proto, že někdo jiný je silnější než on. 7

8 Naše udílení orlích per a titulů není odměnou za vykonané činy, ale jejich uznáním. Člověk nachází ve svých činech vnitřní uspokojení, ale potřebuje i spravedlivé uznání. Podstatou získávání a hromadění poct není tedy ozdobení šerpy, ale další získávání a rozšiřování znalostí každého woodcraftera. Setonova povídka Stoupání na horu nejlépe vyjadřuje smysl této zásady. Prezentace skutků na sněmech a na woodcrafterské šerpě poct i jinde pak není chlubením, ale spíše vzorem ostatním, sdílením svého rozvoje a pobídkou sobě i ostatním na další cestě. Více se o nesoutěživých zkouškách hovoří v samostatné kapitole. (viz kapitola o OP - zkorigovat, aby se neopakovalo) Součástí rozvoje osobnosti ve woodcraftu jsou i přechodové obřady, které v naší společnosti citelně chybí. Rozumíme jimi pomoc člověku při přechodu z jednoho životního stadia do druhého. Přechodové obřady považujeme za důležitou součást výchovy, proto člověk, který chce vstoupit do kmene nebo některého spolku, musí splnit zasvěcovací stezku. Za určitých podmínek může člověk absolvovat vigilie, obřad rozjímání. 2. Vedení kmene Modul - Vedení kmene obsahuje teoretické základy pedagogiky a vývojové psychologie a základy woodcrafterské výchovy. Dále pak základy prevence sociálně patologických jevů. Modul probíhá formou e-learningu a samostudia. K hlubšímu pochopení pak je využita metoda interaktivní přednášky a skupinové diskuse na 1. skupinovém výjezdu. Po samostudiu, účasti na přednášce a diskusi následuje elektronický test, který je vyhodnocen formou vyhověl /nevyhověl. Na 2. výjezdovém setkání účastníci absolvují výukový program formou zážitkové pedagogiky, kde bude využito simulačních aktivit a rolových her. Vyzkouší si i formu skupinové spolupráce. Vývojová psychologie PŘEDŠKOLNÍ VĚK Předškolním věkem se označuje etapa mezi 3. a 6. rokem života. Je to období, kdy byl ukončen základní pohybový vývoj a začíná rozvoj sebeuvědomění. Pro toto období je samozřejmě charakteristická i docházka do mateřské školy, kde se děti rozvíjí především po stránce sociální. A právě mateřská školka může být místem, kde se tvoří přátelství i lásky na celý život. Tělesný vývoj V tomto věku ztrácí dítě svou roztomilou baculatost a vývoj se zaměřuje především na růst do výšky. Organismus dítěte celkově sílí. Osifikace kostí pokračuje, což má velkou výhodu v tom, že kosti jsou měkčí a pružnější než u dospělého člověka, proto vydrží i více nečekaných pádů. Typické pro toto období je rozvoj jemné motoriky. Děti se učí manipulovat s tužkou, nůžkami i jinými nástroji kreslí, malují, modelují, vystřihují, skládají z papíru, lepí Sice často pokládáme první dětské kresby za čáranice, ale i přesto mají myšlenku, protože kresbou dítě vyjadřuje svůj postoj ke 8

9 světu. Mezi nejroztomilejší kresby patří asi lidské postavy, kdy se z hlavonožců postupem času vyklube postava se všemi detaily (no, někdy i takovými, které bychom od dítěte ani nečekali). Myšlení, paměť a řeč Středem zájmu vnímání jsou barvy, které se dítě snaží co nejvíce rozlišovat a pojmenovávat. Rozvíjí se řeč i sluch. Zatím nedokáže moc dobře vnímat prostor (hlavně hloubku) ani čas (orientace v minulosti a budoucnosti je zatím víceméně pasé). Co se týká paměti, tak tu dětem můžeme jedině závidět. Dítě si pamatuje vše bez jakéhokoliv úsilí pamatovat si (jo, jo, kde jsou ty časy ). Nejlépe si pamatují to, co je spojeno s pocity a to ať příjemnými nebo nepříjemnými. Paměť je natolik dokonalá, že si děti dokážou pamatovat děj pohádky natolik podrobně, že pak trvají na doslovnou reprodukci, což může být někdy, pro nás dospělé, problém. Na druhou stranu my máme oproti dětem výhodu tu, že umíme číst, takže co si nepamatujeme (nebo spíš do příštího večera nezapamatujeme), to můžeme v knize přečíst. Zároveň je vysoce rozvinuta fantazie, kterou mohou dospělí pokládat až za lhaní. Předškolní věk je obdobím intenzivního rozvoje myšlení, které stojí na základě konkrétnosti. Také má sklon k předčasnému zobecňování, kdy závěr vyvozuje z nedostatečného počtu případů, často z jediné zkušenosti (paní učitelka ve školce má brýle, proto každá žena, která má brýle je také učitelka). Vývoj citů Celkově u předškolních dětí převažují pozitivní pocity (spokojenost, radost, veselost, láska k rodičům). Dítě také vyhledává společnost, ale zatím hlavně dospělých, kteří mu jsou zdrojem pomoci, jistoty a bezpečí. Samozřejmě se už zajímá i o vrstevníky, ale tento vztah je rozvinutý méně než k dospělým. Začíná pomalu vyhledávat kontakt s dětmi a rozvíjet hru s nimi. Hra je pro dítě jednou z nejdůležitějších činností. Při hře si nenásilně nacvičuje činnosti, které bude později potřebovat. Odráží se v nich realita světa i život dospělých. Proto jednou z nejoblíbenějších her je hra na maminku a tatínka, doktora či policisty. První přátelské vztahy jsou zatím velmi labilní, lehko vznikají i rozpadají. Většinou jsou založeny na prostorové blízkosti. MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Mladší školní věk je v literatuře většinou charakterizován jako období od nástupu dítěte do školy (6-7 let) do počátku puberty (ano, počátek puberty je dost relativní pojem, ale počítá se tak nějak let). Dalo by se tedy říct, že mladší školní věk označuje děti na prvním stupni základní školy. Šestý rok je pro dítě velkým mezníkem, neboť nástupem do školy se mu mění celý dosavadní život. Náhle jsou na něj kladeny vyšší nároky ze strany rodičů, učitelů, jeho denní režim je zcela nabourán a přeorganizován ku obrazu malého školáka. Vstupuje do neznámého prostředí (škola), setkává se s novými lidmi (paní učitelka, spolužáci), musí přijmout novou roli ve společnosti roli školáka. No, není toho málo, co musí takové šprťouchle zvládnout. Naštěstí jsou tyto děti natolik přizpůsobivé, že se po několika týdnech školní docházky zaběhnou a novému způsobu života se zcela přizpůsobí. 9

10 Tělesný vývoj Pro toto období je charakteristický celkem rychlý a pravidelný růst, probíhá osifikace kostí. Na základě toho se děti začínají více zajímat o své tělo, prozkoumávají jej a velmi intenzivně začínají pociťovat tělesné rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Přirozeně tedy přijde stud, dívky se budou odmítat koupat bez horního dílu plavek a chlapci budou velmi přecitlivělí na svou nahotu. Jednou z nejtypičtějších vlastností tohoto období je pro dítě hra. Nejraději mají takové hry, které jsou pohybové a kde mohou vybít spoustu energie. Mají velkou potřebu pohybu. Rádi soutěží především ve hrách, kde mohou prověřit svou mrštnost, sílu a obratnost. Ke konci období tato pohyblivost a soutěživost u dívek upadá a raději si v poklidu sednou někam mimo kolektiv a začnou probírat své dívčí záležitosti. Nemusí to však být pravidlem, ale většinou jsou ti aktivnější právě chlapci. Myšlení, paměť, řeč a pozornost Myšlení je spíš mechanické než logické. Děti si dokážou zapamatovat velké množství věcí, ale nejsou schopny složitějších myšlenkových procesů. Jsou jako houby nasají vše, co chcete, aby nasály (no, pravda, někdy bohužel nasají i to, co nechcete, aby nasály). Mají především výbornou krátkodobou paměť, proto je potřeba vědomosti neustále opakovat různými hrami a aktivitami. Pozornost jsou schopny udržet relativně krátce v první třídě se uvádí, že dítě udrží pozornost kolem minut, ale s přibývajícím věkem doba narůstá až na minut. Řeč mívá často ještě mechanické závady k porozumění (zajíkání se, koktání, polykání hlásek na konci slov ). Ve vyjadřování se přesně odráží způsob myšlení. Týká se konkrétních věcí a pojmů, pocitů, které dítě prožívá. Pozor! Děti v tomto věku nedokážou rozeznat a pochopit ironii. Proto se jí musíme při komunikaci s dětmi vyvarovat. Vztahy k ostatním, k okolí, morálka Vztahy mezi vrstevníky jsou zatím nestálé, krátkodobé. V jednu chvíli dítě s někým kamarádí a během pár okamžiků jsou spolu na ostří nože. Reagují bezprostředně na vzniklou situaci a nedokážou zatím analyzovat dopady svého chování a jednání. Stejně tak se teprve učí rozlišovat mezi dobrem a zlem. Proto je velmi důležité vyprávět dětem v tomto období pohádky, pověsti, bajky, příběhy se zvířaty, kde je právě poukazováno na dobré a špatné lidské vlastnosti. Většinou jsou hrdinové popisováni buď jako ti dobří nebo jako ti zlí. Přesně tak děti hodnotí i lidi kolem sebe. Zatím nemají v sobě vytvořenu stupnici na analyzování různých charakterů. I z toho důvodu dělají o všem rychlé soudy. Samozřejmě ke konci tohoto období už budou zkušenější a schopnější si tvořit určitou škálu charakterů. Ale z počátku ne. Stejně tak dítě velmi dobře přijímá autoritu. Koho si mezi svými vedoucími oblíbí, toho prostě miluje a nechává sebou i manipulovat. Proto na to mysleme a buďme dětem vždy dobrým vzorem. Dítě má velkou touhu prozkoumávat svět kolem sebe a to nejlépe všemi smysly (pravda, orální období by mělo mít už za sebou). Proto je vhodné zahrnovat do učení co nejvíce smyslů (zrak, sluch, hmat, popřípadě i čich a chuť). Milují přírodu, berou do ruky všelijaké mouchy, žáby, žížaly a brouky bez jakéhokoli odporu. Stejně tak si začínají více pokládat bádavé otázky (Co bude moucha dělat, když jí utrhnu křídla? Mohu se provrtat Zeměkoulí do Austrálie?). V tomto věku si děti začínají uvědomovat i konečnost existence (smrt) a existenci zla. Proto na ně často přicházejí nespecifikované strachy a obavy, které si dospělí neumí ani vysvětlit (během noci 10

11 dítě kontroluje maminku, jestli dýchá, bojí se různých neznámých zvuků ). Proto je nutné připravit dětem takové prostředí, ve kterém se budou cítit dobře a bezpečně. PUBERTA Pubertou je většinou myšleno období mezi 12. a 16. rokem (děti na druhém stupni základní školy). Je to jedna z nejsložitějších etap lidského života plná neklidu, nerovnováhy, neporozumění životu ani sama sobě Tělesný vývoj je téměř dokončen, osobnost je velmi nevyrovnaná. Toto období je popisováno jako hledání sama sebe a vývojovým úkolem je přijmout sám sebe takový, jaký jsem. Myšlení a citový život jedince Intelektuální schopnosti dosahují v dospívání vrcholného stadia a v dalších obdobích se kvalitativně nemění. Kvalita pozornosti a myšlení se též blíží vrcholu. Tvoří se abstraktní myšlení. Zvyšuje se i schopnost a potřeba jedince přemýšlet o abstraktních pojmech jako je dobro, spravedlnost Tito jedinci se snaží osamostatnit a to především v jednání a rozhodování. Proto často dochází ke konfliktu s dospělými, kteří nejsou pro ně takovou autoritou, jako jimi byli před pár lety. Zvyšuje se kritičnost vůči dospělým, na druhé straně vede srovnávání s dospělými k pocitům méněcennosti. Často jsou velmi citliví, což se snaží schovat pod maskou drsňáka. Typická je citová výbušnost, sentimentalita a citová rozháranost. Ke konci tohoto období se vyskytne pocit osamělosti, touha po něčem neznámém a nesplnitelném. Vztahy k ostatním a morální hodnoty Jednu z důležitých rolí v životě dospívajícího jedince je to, aby byl někam zařazen touha patřit do nějaké skupiny, se kterou se ztotožňují a seberealizují (najevo to dávají třeba stylem oblékání). Potřebují mít vedle sebe někoho, kdo je bere. Z počátku se dělí skupiny na chlapce a dívky. Ke konci tohoto období dochází ke vzájemnému sbližování a vyhledávání přítomnosti opačného pohlaví. Kamarádství a přátelství se stává stabilnějším a je bráno jako jedna z nejvyšších hodnot v životě. Žebříček morálních hodnot se teprve utváří, je hledán na základě vlastních zkušeností a ne jen posloucháním autorit. Objevuje se výrazný smysl pro čest a spravedlnost, což je požadováno i při hrách. Na začátku období se děti ještě přiklánějí k fyzicky náročným hrám, kde mohou uplatnit svou odvahu a fyzickou zdatnost. Postupem času začnou více vyhledávat hry s pevnými pravidly a intelektuálním zaměřením. ADOLESCENCE Adolescence je popisována jako období mezi 16. až 20. rokem. Jedním z jejích typických znaků je hledání svého místa ve společnosti, touha po velkých výkonech a vytváření životního názoru a stylu. Velkou roli při tom hraje filosofování, pátrání po příčinách, touha objevit vše, co je skryté. Je to tedy období, kdy jedinci hodně čtou a mnoho času tráví rozhovory o všem možném. Jedním ze životních úkolů tohoto období je odpoutání se od rodičů a vymanění se z jejich vlivu. Jedinec chce být brán jako dospělý, což opět často vede ke konfliktu mezi rodiči a dětmi. 11

12 Adolescent hledá odpovědi na otázky po smyslu života, mravnosti a spravedlnosti. Sám vyznává přísné mravní normy a klade na sebe i na druhé ty nejvyšší nároky. Přechází od výchovy k sebevýchově. Zvyšuje se i potřeba poznávat svět a cestovat. Vytváří se také síť sociálních vztahů na celý život, hledá svého partnera a vstupuje do světa práce. Pedagogika vedení kmene VÝCHOVA VE KMENI LLM Výchova ve kmeni LLM (dětském, dospělém či rodinném) se uskutečňuje na základě působení všech členů na sebe navzájem. Toto působení může být záměrné, ale i spontánní. Mezi hlavní výchovné rysy LLM patří: dobrovolné přijetí myšlenek a zákonů woodcraftu, kterými se řídíme a respektujeme velká část výchovy je uskutečňována v rámci společného života v přírodě (táboření, vandry, jednodenní výpravy ) naším cílem je vychovat všestranně rozvinutou osobnost člověka (čestného, spravedlivého, odvážného, obětavého, cílevědomého, spolehlivého ) Při výchově dětí ve kmeni musíme mít však stále na mysli, že právě my (kmenoví či rodoví náčelníci) jsme pro ně největšími vzory. Samotný proces výchovy probíhá již od narození, kdy se na výchově podílí nejvíce matka s otcem a právě oni jsou dítěti prvními výchovnými vzory. Po nástupu do školy však do tohoto partnerského trojúhelníku vstupuje paní učitelka, která přebírá část tohoto výchovného procesu. Stejně tak vnímám vstup dítěte do kmene, kde na něj působí další osobnosti. Jistě si každý z nás vzpomene na to, jak miloval a obdivoval svou paní učitelku v první třídě. Stejně tak bude dítě milovat a obdivovat i svého náčelníka. Nezapomínejme na to a buďme dětem vždy tím nejlepším vzorem a veďme k tomu i ostatní (např. rodové náčelníky). Pojetí dítěte a dětství se v historii lidstva neustále měnilo. V nejstarších dobách nebyly na dítě brány žádné ohledy a bylo vnímáno jako zmenšená kopie dospělého. Velkým přínosem pro společnost byly až myšlenky Jana Ámose Komenského, který kladl důraz na systematickou výchovu dítěte již od počátku jeho života a dítě se tak stalo středem zájmu a zkoumání. Dnes pojetí dítěte a dětství vnímáme takto: dítě je osobnost nezralá a zranitelná, proto jej musíme chránit dospělý má být dítěti vůdcem a průvodcem jeho života dětství je jednou z nejdůležitějších etap lidského života, proto je kladen důraz na jeho šťastné prožití apeluje se na porozumění dítěti a respekt k jeho potřebám k dítěti přistupujeme v partnerském vztahu, snažíme se mu porozumět a vcítit se do něj Budeme-li vnímat tato práva a potřeby dětí, máme velkou šanci, že z nich vychováme dobré, zdravě sebevědomé osobnosti, které se v životě neztratí. Zároveň jim takto připravíme bezpečné a podnětné prostředí pro jejich další rozvoj. 12

13 VÝCHOVNÉ CÍLE A PROSTŘEDKY Výchovným cílem je myšlen určitý ideál, ke kterému bychom chtěli dojít. Zároveň je to představa předpokládaného výsledku a výchovných změn člověka, kterých má být výchovou dosaženo. Důraz je kladen především na harmonický a celistvý rozvoj osobnosti. Při vedení kmene je nesmírně důležité, aby si náčelník dokázal dopředu stanovit výchovně vzdělávací cíle a snažil se jich při svém vedení dosáhnout. Neméně důležitá je poté i reflexe, do jaké míry se mu tyto cíle podařilo naplnit. S formulací a stanovením cílů mu samozřejmě mohou pomoci i ostatní členové, kteří stojí ve vedení kmene. Stále musíme mít před sebou vizi (cíl), kam chceme kmen vést. Při výchovně vzdělávacím procesu při vedení kmene využíváme různé prostředky, mezi které patří např. program, motivace, dobrovolnost, vhodné odměny a tresty. Program je hlavním výchovným prostředkem ve kmeni. Program by měl být přizpůsoben výchovným cílům a charakteru skupiny (věkovým i individuálním potřebám, zvláštnostem a možnostem dětí, mládeže či dospělých). Motivace je proces, kdy na základě motivů (hnacích prostředků našeho chování především naše potřeby) je naší činnosti, prožívání a chování dodávána energie a určitý směr. Na základě motivace je dynamizováno naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhr všech skutečností radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal či nekonal. Motivace může být vnitřní (něco konám sám od sebe, sám od sebe to chci činit), nebo vnější (motivace přichází zvenku udělám to proto, abych dostal slíbenou odměnu). Dobrovolnost by měla být základem partnerského vztahu (partnerský vztah = nikdo se před nikým nesnižuje ani nad nikoho nepovyšuje, dítě bereme jako sobě rovného jedince). Každý by měl mít možnost samostatně se rozhodnout a vybrat si zkoušku (úkol, činnost), kterou chce plnit = účastnit se programu dobrovolně. Stejně tak to platí při přípravě programu. Do příprav programu by neměl být nikdo nucen, neboť právě dobrovolnost je hnací sílou (motivací) pro přípravu kvalitního programu. Odměny a tresty jsou jedním z nejpoužívanějších prostředků ve výchově již od útlého dětství. Nicméně ne vždy je s nimi správně nakládáno. Pochvala či odměna za dobře vykonanou činnost nebo správné chování je velmi důležitým výchovným prvkem. Bohužel se na ni často zapomíná a dítěte si povšimneme až ve chvíli, kdy něco zkazí. Poté přichází často trest. Musíme si ale uvědomit, že trestem se nic nezlepší ani neodstraní příčinu chování. Naopak pochvala má dlouhodobé účinky a motivuje do další činnosti. Samozřejmě se každý jednou dostane do situace, kdy je udělení trestu nevyhnutelné. Přesto by mělo kladné hodnocení převládat. Při udělování pochval a trestů bychom měli stále myslet na několik pravidel: volba pochvaly i trestu by měla být přiměřená věku i zralosti dítěte trestat i chválit přiměřeně s ohledem k situaci tak, aby se to dalo stupňovat trest i pochvala musí přijít okamžitě dítě musí přesně vědět, zač je trestáno nebo chváleno (musí tomu rozumět) pokud slíbíme trest, musíme jej dodržet 13

14 výběr trestů i pochval by mělo být pestré (stejná slova při pochvale nebo stejný trest se po chvíli omrzí) nikdy nesmíme trestat výsměchem dítě by mělo být odměněno na veřejnosti při odměňování není důležitá hmotná odměna, ale ten pocit ( Já byl první! ) při pochvale je vhodné použít popisný jazyk (přesně vystihnu a popíšu, zač dítě chválím, oceňuji) V neposlední řadě nezapomínejme, že každý má právo na to, aby si prožil pocit úspěchu. Dávejme tedy k tomu dětem příležitost, zaměřme se na každé dítě zvlášť a dejme mu tu možnost. I to nejhloupější a nejzlobivější dítě v něčem vyniká. STANOVOVÁNÍ CÍLŮ A JEJICH REFLEXE Každý náčelník by měl mít při vedení kmene nějakou svou vizi nějaký svůj cíl, co chce během svého volebního období dokázat, kam chce kmen posunout. Proto je důležité stanovovat si cíle a to jak dlouhodobé (1 rok, volební období), tak i krátkodobé (schůzka, výprava, tábor). Jeden z nejdůležitějších cílů je tvorba bezpečného prostředí! Cíl musí být konkrétní, uchopitelný a hlavně splnitelný. Musím přesně vědět, čeho chci docílit, jakými prostředky toho chci dosáhnout, případně si pro to vytyčit i časové období (Např. Krátkodobý cíl: Seznámím děti s hvězdnou oblohou a naučíme se poznat 5 souhvězdí: Velká medvědice, Malý medvěd, Kassiopeia, Orion, Jižní koruna. Prostředky: interaktivní přednáška, různé hry na procvičení, návštěva planetária s programem.) Doporučuji stanovovat si jen malé splnitelné cíle. Cíl můžeme vždy doplnit i rozšířit o další. Ale nemá význam se trápit, že jsme jej stále nenaplnili, protože to může být právě z důvodu předimenzovanosti. Na závěr je samozřejmě nejdůležitější reflexe (rozbor, zhodnocení) cílů. Reflektujeme, nakolik se nám podařilo cíle dosáhnout, ale samozřejmě i celý průběh, případně vyhlídky do budoucna. Opět si pokládáme otevřené otázky (např. Z jakého důvodu se mi nepodařilo cíle dosáhnout? Co bych udělala příště jinak? Co bych udělala příště stejně? Mohla bych udělat něco pro to, abych cíl naplnila v kratší době?). SKUPINOVÁ DYNAMIKA A PRÁCE S NÍ Jedním z důležitých úkolů při výchovném procesu je udržení dobrých vzájemných přátelských vztahů mezi členy kmene. Uznávám, tento úkol je velmi obtížný a často se zdá, že i nesplnitelný. Tomu ale pomůžeme, pokud budeme neustále pracovat se skupinovou dynamikou. Pod názvem skupinová dynamika lze vnímat vše, co se ve skupině mezi jednotlivci děje procesy, vztahy, změny. Zároveň vyjadřuje psychologické síly a procesy působící v rámci malé skupiny (např. kmen), které ovlivňují chování jednotlivých členů skupiny. Proto je naším úkolem pozorovat veškeré dění ve skupině (komunikaci mezi jednotlivci, vymezené role a pozice jedinců ve skupině, utváření norem chování, vzájemné vztahy mezi jednotlivými členy skupiny ). Díky využívání skupinové dynamiky jako metody ovlivňování skupin se vyvinulo mnoho metod a technik, které se často označují jako sebezkušenostní. V podstatě jde o různé hry, díky kterým se mohou zviditelnit skupinové vztahy, procesy a prohloubí se jejich uvědomování. Zároveň mohou 14

15 působit jako prevence projevů rizikového chování. Zaměřují se především na komunikaci, pozorování, vnímání, zpětnou vazbu, styly vedení, interakci, kooperaci, soutěžení, rozhodování, předsudky a skupinové normy. Důležité je, aby po každé takové hře přišla zpětná vazba. Bez zpětné vazby ztrácí hra svůj význam. Dále bychom se měli snažit při vedení dětské skupiny o výchovu proti šikaně. Naší snahou by mělo být vytváření takového prostředí, ve kterém mohou děti důvěřovat sobě navzájem i vedoucím, kde interindividuální odlišnosti jsou brány jako normální a kde není společensky oceňována schopnost někoho ponížit. Proto bychom měli do programu zařazovat hry a aktivity především na rozvoj spolupráce. Pokud se ale přesto agrese objeví, je nezbytně nutné okamžitě agresorovi vysvětlit negativní následky jeho chování. Pokud by vás tato problematika blíže zajímala, doporučuji k prostudování webové stránky kde najdete mnoho podnětů pro vedení a práci s dětskou skupinou. BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ Bezpečné prostředí je prostředí, kde: se cítíme dobře, příjemně, bezpečně máme pocit jistoty panuje vzájemná sebeúcta cítíme, že tam patříme je možné otevřeně komunikovat s ostatními (velkými i malými) nejsme nikým ani ničím ohrožováni Jak jej můžeme my, jakožto náčelníci, vytvářet: snažíme se o prevenci sociálně patologických jevů Mezi sociálně patologické jevy řadíme např. šikanu, intoleranci, drogy, alkohol Jsou to v podstatě veškeré podněty, které působí negativně na chování jedinců ve skupině i celé skupiny. Prevenci můžeme provádět hlavně tím, že budeme pracovat s dynamikou skupiny (otevřená komunikace, partnerský přístup, zpětná vazba, popisný jazyk, psycho sociální hry na rozvoj komunikace, spolupráce, seberegulace ). je dobré nastavit ve kmeni pravidla, která se budou dodržovat Před samotným vymýšlením pravidel je dobré se s dětmi pozastavit nad tím, proč je vlastně dobré nějaká pravidla mít. Toto lze provést formou otevřené diskuze, kdy se odkážeme na jejich zkušenosti třeba pravidla při nějaké hře. Je dobré vymýšlet pravidla dohromady s dětmi. Tím jim dáváte najevo, že je berete jako své partnery. Můžete vše navodit např. takto: Zkuste vymyslet takové věci, které vám vadí či ruší při práci. Co nechcete (co je vám nepříjemné), aby vám ostatní dělali? Aby se mohla pravidla dodržovat, nesmí jich být moc. Doporučuje se tak 5-7 pravidel. Při formulaci pravidel se snažíme vyhnout předponě NE- (např. Nebudeme si skákat do řeči. = Počkám, až kamarád domluví, poté si mohu vzít slovo já.). Formulace pravidel musí být jasná, stručná, konkrétní. Dobré je, když se pravidla sepíší na papír a s podpisy dětí se vyvěsí v klubovně. při komunikaci používáme otevřené otázky Termínem otevřené otázky jsou myšleny otázky, na které nelze odpovědět Ano/Ne. Většinou začínají slovem CO, JAK. Ale samozřejmě můžeme začít i jiným slovem. Např. Co bys mohl udělat pro to, abys příště dopadl v uzlování lépe? Jakým jiným způsobem, než je kopání, bys mohl vyřešit konflikt? Jaký jste měli pocit při hře? Jak byste popsali dobrou partu?... osobní přístup ke každému (úsměv, oslovení jménem či přezdívkou, dotek ) 15

16 dáváme prostor pro otevřenou komunikaci dáváme prostor dětem pro samostatné rozhodování chováme se tak, abychom šli dětem příkladem a zároveň aby nám mohly důvěřovat komunikujeme s dětmi na úrovni partnerského vztahu (symetrická komunikace) SYMETRICKÁ A ASYMETRICKÁ KOMUNIKACE Komunikace je prostředkem dorozumívání mezi lidmi. Při samotné komunikaci s druhými na nás působí dvě roviny komunikace: Věcná rovina to, co chceme sdělit. Jde především o předávání informací za použití slov či znaků (prstová abeceda, Morseova abeceda, semafor ). Vztahová rovina zaměřuje se na to, co při komunikaci cítíme, jak na nás druzí působí. Ovlivňujeme ji především tónem hlasu, mimikou, gestikulací Vztahovou rovinu vnímáme více než věcnou rovinu, neboť často zasahuje naše city. Pokud se cítíme nepříjemně (někdo nás kárá, zvyšuje hlas, nelíbí se nám tón hlasu), tak věcnou rovinu přestáváme zcela vnímat a stále víc vnímáme rovinu vztahovou. Vztahová komunikace poukazuje na to, do jakého postavení se vůči druhým stavíme. Buď s ním jednáme jako se svým partnerem v rovnocenném vztahu symetrická komunikace, nebo se nad něj nadřazujeme asymetrická komunikace, se kterou se setkáváme velmi často. Symetrickou komunikaci používáme jak při jednání s dospělými, tak i s dětmi. Bohužel mohou být pro nás velmi špatně rozeznatelné vztahové signály (tón hlasu, gestikulace, mimika ), díky kterým může docházet k nedorozumění. Často se tak děje při použití ironické poznámky. Pozor, ironii nikdy nepoužívejte před dětmi (cca do 12 let), protože jí nerozumí! Abychom předcházeli takovým nedorozuměním, je důležité sdělit druhému své pocity to, jak na nás při komunikaci působí. A právě k tomuto nám pomůže zpětná vazba. ZPĚTNÁ VAZBA Zpětná vazba informuje našeho komunikačního partnera o tom, jak prožíváme jeho vztahové signály (tón hlasu, gestikulace, mimika ), které ke mně vysílá. Zároveň na ně reaguji. Zpětnou vazbou vlastně regulujeme chování našeho komunikačního partnera. Buď se nám jeho chování líbí, nebo bychom byli rádi, aby jej změnil. Dá se tedy říct, že zpětná vazba je nejefektivnějším nástrojem na úpravu chování druhých lidí. Při podávání zpětné vazby je důležitý popisný jazyk, který je konkrétní. Zpětná vazba může být: Pozitivní chování druhého tím posílíme (např. Velmi mě potěšilo, že jsi nabídl svou pomoc ostatním při luštění šifry. Mám radost z toho, že jsi dokázala uvázat ambulantní uzel na první pokus.) Negativní chování druhého chceme potlačit či změnit (např. Velmi mě mrzí, že jsi řešil konflikt s kamarádem kopáním. Jsem smutná z toho, že jste při hře nedokázali dodržet pravidl, že můžete brát jen jeden lístek ze země.). Zpětná vazba musí obsahovat: konkrétní popis chování druhého 16

17 konkrétní pojmenování mých pocitů z tohoto chování používám já výroky (mluvím za sebe, např. mě mrzí, mě těší, já jsem smutná.) Např. V klubovně jste nevynesli odpadkové koše, což mě zklamalo, protože tak jsme byli domluveni. Při podávání zpětné vazby se vyvarujme: věštění či interpretaci chování ( Ty ses zase nesoustředil ) hodnocení = nálepkování ( Ty jsi náš malý šikula. ) nevyžádané dobré rady ( Měl bys s těmi dětmi něco udělat nebo to tu za chvíli úplně rozboří. ) agresi či ironii ( To se ti to teda povedlo. ) KOMUNIKUJEME S DĚTMI I DOSPĚLÝMI Komunikace je proces, ve kterém si lidé navzájem předávají informace o svých myšlenkách, názorech a pocitech. Zároveň posiluje a utváří (někdy i ničí) vztahy mezi lidmi a je základem interakce. Je tedy vidět, že komunikace patří bezprostředně k našemu životu i soužití s ostatními. Proto i při vedení kmene je komunikační kompetence jedna z nejdůležitějších, protože budeme komunikovat s dětmi, svými spolupracovníky i rodiči. Jazyk při hodnocení Hodnocení je porovnávání něčeho s něčím, kdy rozlišujeme lepší a horší. Je to každodenní činnost, kterou si často ani neuvědomujeme. Stejně tak, jako když hodnotíme, jsme i my neustále hodnoceni ostatními. Nejen ve škole je hodnocení jednou z nejdůležitějších činností při výchovně vzdělávacím procesu. Stejně tak je důležité hodnocení dětí i dospělých ve kmeni. Aby bylo ale hodnocení účinné, doporučuje se používat popisný jazyk, kterým: popisujeme jím vše, co můžeme vnímat svými smysly ( Vidím, že poznávání rozdílu mezi duby ti nečiní žádný problém. ) popisujeme pokrok, který dítě od minule udělalo( Všimla jsem si, že se ti daří bez problému v Morseovce odvysílat kromě písmenek A a K také P a Z. ) popisujeme pocity, které dítě zažívá ( Asi máš radost, že se ti podařilo doběhnout v časovém limizu. ) důležitou roli hraje empatie Oproti tomu při použití posuzujícího (neboli nálepkujícího) jazyka se dítě nedozvídá nic konkrétního o tom, zač je chváleno, co udělalo správně, špatně, co přesně se nám líbí, nelíbí nebo jaký pokrok udělalo. Prostě mu jen připíšeme nálepku ( Ty jsi ale strašpytel., Ty jsi tak šikovná. ). Partnerský vztah S termínem partnerský přístup se v dnešní době setkáváme velmi často. Má vyjadřovat myšlenku rovnocennosti a spolupráce nějakého vztahu. A to ať už vztahu mezi dvěma dospělými nebo dospělým a dítětem. Nikdo se nad nikoho nepovyšuje, s každým jednám jako sobě rovným, v úctě a slušnosti. Partnerský přístup k dětem znamená chovat se k nim jako k dospělým, kterých si vážíme nebo které alespoň respektujeme. Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, abychom se k dětem v zásadě chovali jinak než k dospělým, co do způsobu komunikace a slušného chování. Samozřejmě volíme 17

18 jazyk přizpůsobený dětem, ale stále je to na rovině partnerského vztahu, kdy dětem vysvětlíme, proč danou věc nemají dělat, jaké jsou následky. Tím, že k dětem budeme přistupovat s respektem, tak přispíváme k rozvíjení a uspokojování jejich potřeby sebeúcty (vážit si sám sebe, přijímat se jako hodnotná lidská bytost), zároveň jim ukazujeme, jak vlastně má vypadat správné chování to chování, které od nich vyžadujeme. Toto vše samozřejmě platí i při jednání s dospělými. Pokud budeme k lidem přistupovat s respektem, budou tak (ve většině případů) přistupovat i oni k nám. Nutno ale dodat, že partnerský přístup Toto je pouze miniaturní ochutnávka toho, co to partnerský vztah a přístup znamená. Rozhodně jednat v partnerském vztahu není nic jednoduchého a člověk se tomu učí po celý život. Chcete-li se o partnerském přístupu dozvědět víc, doporučuji knihu kolektivu autorů: Kopřiva, P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T.: Respektovat a být respektován. Kroměříž : Spirála, PRÁCE S DĚTMI A MLÁDEŽÍ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI Kmeny LLM jsou většinou otevřeny komukoli se zájmem o woodcraft. Proto se může stát, že náš kmen začnou navštěvovat děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Řadí se sem děti se specifickými poruchami učení, se specifickými zdravotními potřebami, s poruchou pozornosti, děti s mimořádným nadáním či děti imigrantů a ze sociálně slabších rodin. Každé dítě má své vlastní potřeby, které musíme respektovat. Pokud se k nám do kmene dostane dítě s těžším fyzickým či mentálním postižením, doporučuji konzultovat stav dítěte s jeho rodiči. V každém případě bychom neměli postižení, poruchu či znevýhodnění dítěte před ostatními nijak zveličovat. Právě naopak. Velmi důležité je, aby i ostatní děti a dospělí přijali jedince mezi sebe takového, jaký je, a respektovali jej. Je dobré si s dětmi o problému jedince promluvit a vysvětlit jim jeho anormalitu v chování či jednání tak, aby děti pochopily, že to není nic výjimečného a přijaly ho mezi sebe. Kdysi jsem slyšela příběh od jedné učitelky, které měl do třídy nastoupit chlapec na vozíčku. Přemýšlela, jak chlapce přijme zbytek třídy a co může ona sama udělat pro to, aby vše proběhlo bez problémů. Proto, když chlapec přišel první den do třídy, sedli si do kruhu a každý měl na sebe prozradit něco, co je na něm neobvyklého. Chlapec na vozíčku sdělil, že nemůže chodit, proto musí být připoután na vozík, ale že jinak vede normální život jako ostatní děti. Třída tuto zvláštnost přijala bez problému a nikomu nepřišlo na chlapci na vozíčku nic neobvyklého. Pokud by vás tato problematika více zajímala, doporučuji několik titulů: Erkert, A.: Hry pro usměrňování agresivity. Praha : Portál, Jucovičová, D., Žáčková, H.: Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině. Praha : Grada, Newman, S.: Hry a činnosti pro vývoj dítěte s postižením. Praha : Portál, Pokorná, V.: Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení. Praha : Portál, Zelinková, O.: Poruchy učení. Praha : Portál, Zemánková, J., Vyskotová, J.: Cvičení pro hyperaktivní děti. Praha : Grada,