Sázka na divokou kartu

Transkript

1 Sázka na divokou kartu Hana Balounová Den se pozvolna chýlil ke konci a ulice východního Tarn Utu plnilo houstnoucí šero. Rozpršelo se. Těţké kapky deště dopadaly na zašlou kamennou dlaţbu a marně se pokoušely smýt špínu nechvalně proslulé čtvrti. V jedné z temnících uliček se ozvalo krátké vrznutí otevíraných dveří následované hlasitým prásknutím. Simari Ardente rázně seběhla po rozpadajících se schůdcích omšelého domu a ocitla se na dešti. Zaklonila hlavu, podívala se do nebe a bělmo jejích očí na okamţik zalila smaragdová zeleň duhovek. Jakoby kolem sebe rozprostřela neviditelný pršiplášť, déšť se jí začal vyhýbat. Prudce potřásla hlavou, aby z vlnitých rusých vlasů sklepla několik ulpělých kapek, a vykročila do šera. Tak tak se stihla vyhnout spěchající postavě, která se beze slova protáhla kolem ní a zmizela ve dveřích. Simari tlumeně zaklela. Potlačila nutkání láteřit hlasitě, neboť si moc dobře uvědomovala, ţe ve staré čtvrti se nevyplácelo příliš na sebe upozorňovat. Za normálních okolností by se východnímu Tarn Utu, hlavnímu útočišti lůzy univerzitního města, obloukem vyhnula, avšak před několika dny dokončila studium řemeslné magie a začala se poohlíţet po práci. Dostatečně zajímavé a náročné, aby nejpozději do dvou let mohla obhájit svou ţádost o licenci a vstoupit do cechu vodnářů a větroplachů. S licencí by si mohla časem pořídit loď a provozovat vlastní ţivnost. Být sama sobě paní, nejen pouhým zaměstnancem některé z přepravních společností. Jenomţe k tomu nestačilo jen věřit a chtít. Zkušenosti získané během posledních dní ji donutily vystřízlivět, uvědomit si, ţe bez známostí na správných místech a nějaké té kapky štěstí nebude dvakrát snadné vytouţenou práci získat. Prestiţní místo u Larsena, obchodníka se vzácnými kovy, jí před nosem vyfoukl o rok starší vodnář Kasan. V záloze jí zůstal ještě jeden 1

2 obchodník, ovšem, s poněkud pochybnou pověstí. Simari se raději nezajímala, s čím dotyčný obchodoval, rozhodující byla informace, podle níţ sháněl vodnáře pro jednoho ze svých klientů. Proslýchalo se, ţe tím klientem je samotný představený ţoldnéřského cechu a ţe shání nového vodnáře pro Světlonoše, proslulou vojenskou veslici. Práce by to nebyla snadná, na otrlejší posádku by si vodnářka nejspíš musela zvyknout, ale rozhodně by to byla výzva. Jenomţe ten upocený tlusťoch, se kterým měla před několika okamţiky kratičký pohovor, se při pohledu na drobnou dívčinu rozesmál a doporučil jí vrátit se k vyšívání. Simari se musela hodně ovládat, aby ho neposlala tam, kam slunce nesvítí s patřičně barvitým popisem toho mís ta. Skutečnost, ţe se na odchodu málem srazila s Asokarem, jediným studentem, se kterým se vzájemně otevřeně nesnášeli, ještě zesílila ţár Simarina vzteku. Asokar nebyl o nic méně ctiţádostivý neţ malá vodnářka, ale na rozdíl od ní postrádal smysl pro jaké koliv morální zásady. Ţil podle vlastního kodexu a šel si tvrdě za svým. Na jednu stranu se Simari ulevilo, protoţe si nebyla jistá, zda by se její svědomí dokázalo smířit s faktem, ţe Světlonoš nebyl vţdy najímán jen za účelem ochrany doprovázených obchodních lodí. Ostrý kloun na přídi této veslice prorazil jiţ nespočet lodních trupů a poslal je i s posádkou na dlouhou cestu ke dnu. Dost moţná nebyl vţdy v právu. Na druhou stranu vodnářku pálila uraţená hrdost. Před měsícem oslavila uţ své osmnácté narozeniny, měla za sebou tři roky studia včetně praxe v mořeplavbě, počasářství a vyuţití ţivelné magie. Nebyla závislá na energii tarnutu. Po předcích zdědila schopnost čerpat energii prakticky ze všech základních ţivlů, osvojila si velmi náročnou metodu prác e, dle níţ energii vydávanou na ukáznění větru a vody průběţně dočerpávala, takţe se dokázala zcela vyhnout stavu vyhoření, se kterým se potýkali jiní. Podle svých učitelů a mistrů oplývala mimořádným citem pro nálady větru a vody. Jenomţe byla ţenská, coţ očividně nehrálo v její prospěch. 2

3 Vodnářek bylo v cechu jen několik. Byla to tvrdá práce, náročná na energii a soustředěnost. Nebyla to však povaha práce, co ţeny odrazovalo, ale přístup cechu jako takového. Jakoby uznával existenci jen jednoho pohlaví. Jen několik ţen bylo dostatečně tvrdohlavých, aby vydrţely a ignorovaly do cesty kladené překáţky. Simari se uţ dávno rozhodla, ţe se stane jednou z nich. Z ponurých myšlenek ji vytrhl vzrušený hovor vycházející z boční uličky, jejíţ ústí právě minula. Rázem zapomněla na svůj vztek a po zádech jí přeběhla vlna vzrušení. Pomalu se vrátila o několik kroků zpět a nenápadně nahlédla za roh. Spatřila široká záda honosně oblečeného, očividně dobře ţiveného muţe a za ním dva ozbrojence otloukající nějakého smolaře. Simari toho přes robustní postavu mnoho neviděla, přesunula se proto tiše o něco blíţ. Pozornost přítomných se bez výhrad upírala na nešťastníka natlačeného na zdi. Podle hlasu asi šedesátiletý muţ přikázal poskokům přestat v bití a přistoupil směrem k oběti. Podívej, Cedriku, své ţeně odpouštím, je mezi námi nemalý věkový rozdíl a já dokáţu pochopit její potřeby. Ale zároveň musím myslet na svou pověst váţeného, mírumilovného občana. Své pověsti si velmi cením a byl bych opravdu nerad, kdyby si ji někdo tvým přičiněním začal vykládat jinak. Kdyby například slovo mírumilovný začal zaměňovat za hloupý nebo důvěřivý a podobně, jistě víš, jak to myslím. Proto věřím, ţe pochopíš, ţe nemohu počestnost své milované chotě nechat ukrást beztrestně. No jistě, blesklo hlavou Simari, kdo jiný by se mohl dostat do takovýchto problémů, neţ Cedrik Anthrange. Zřejmě se od jejich posledního setkání vůbec nezměnil. Konečně zahlédla provinilce. Byl to opravdu on, anděl s antracitově černým peřím, kterého před třemi lety zac hránila na svém rodném ostrově Sol. Na útěku před otcem své milenky tehdy vletěl do bouře a se zlámanými křídly ho Simari našla vyplaveného na pobřeţí. Ošetřila ho a na několik týdnů schovala před zabijáky najatými na jeho 3

4 likvidaci. Od osudového setkání se neviděli, avšak vodnářka o něm čas od času slýchávala různé skandální historky. Strávit noc s černým andělem bylo pro mnohé z dívek a ţen tak trochu otázkou prestiţe. Zaráţející by fakt, ţe přestoţe anděl své milenky střídal rychleji, neţ pozemští muţi ponoţky, ţádná vůči němu nechovala zášť za to, ţe ji opustil. Přinejmenším ne dlouho. V profesním ţivotě měl jakoţto majitel prosperující firmy poskytující kurýrní sluţby vynikající pověst, vyšlechtil vlastní plemeno okřídlených koní a dokonce i čarokrál, vládce Tarn Utu, vyuţíval jeho sluţeb. To vše navzdory snahám andělových nebeských příbuzných, kteří mu překáţeli v úspěchu, jak jen to šlo. Míšenec anděly a člověka byl svým příbuzným trnem v oku, ale nikdo z nich se neodvaţoval zbavit se ho přímočarým způsobem. Báli se Cedrikova děda, kmotra nejsilnějšího z nebeských klanů. Oproti očekáváním se své zhřešilé dcery nezřekl a nad černým andělem drţel ochrannou ruku. Simari si Cedrika se zájmem prohlíţela. Tmavě hnědé vlasy, s jediným bělostným pramínkem nad skrání, mu spadaly nad ramena v mokrém střapatém účesu. Oči měly stejnou chrpovou modř, jakou si pamatovala, jen obočí měl teď rozseklé. Krev crčící z přeraţeného nosu mu špinila koţenou andělskou vestu. Simari si všimla, ţe se hromotluci ani neobtěţovali Cedrika odzbrojit. Foukačku za páskem černých koţených kalhot ignorovali, dokonce ani dýky, vyčnívající z manţet vysokých jezdeckých holin, nesebrali. Museli ho překvapit. Dalo se předpokládat, ţe na první pohled zřejmá zranění nebudou zdaleka jediná, ale Simari to nijak zvlášť neznepokojovalo. Viděla uţ tehdy na ostrově, jak snadno se Cedrik dokázal z utrţených ran zotavit. Občas mu tu jeho zázračnou regenerační schopnost záviděla. Zvědavě naslouchala pokračujícímu rozhovoru. Anděl se drţel své osvědčené strategie. Zapírat, zapírat, zapírat. Olbrame, musilo tu dojít k nějakému nedorozumění. Já vaši paní ani 4

5 neznám! Avšak podvedený manţel věřil svým informačním zdrojům. Jen se vytáčej, ona sice tvrdí, ţe strávila noc ve své loţnici sama, ale mám očitého svědka, který včera viděl přilétat černý stín k jejím oknům před půlnocí. Ve světle pouliční lampy se zaleskly kleště na kastrování dobytka, které se, kdo ví odkud, objevily v Olbramově ruce. Šlo do tuhého. Ten člověk musel být opravdu rozčilený. Nebo jen důsledný. Simari si uměla představit, ţe oddělené části těla budou v tomto případě dorůstat jen velmi obtíţně nebo vůbec, coţ ji stavělo před rozhodnutí, zda a jak zasáhnout. Cedrik i pod svým opálením zbledl a vědom si váţnosti situace, zapíral o to zatvrzeleji. Vaši paní neznám. Noc jsem sice nestrávil sám, ale s vaší manţelkou určitě ne! V panice se pokusil vytrhnout ze sevření zabijáků, ale marně. Olbram zacvakal naprázdno kleštěmi. Smysl pro patos mu rozhodně nechyběl. Malá vodnářka v duchu poděkovala svedené manţelce, ţe se drţela stejné strategie jako její milenec. Toho jediného teď mohla vyuţít. Zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahy, a vřítila se do uličky jako pohroma. Záměrně ignorovala boháče i jeho pochopy a namířila si to přímo k Cedrikovi. Tak tady se schováváš! Celý den tě hledám! Jak jen jsi to mohl udělat?! Energicky se rozmáchla a vrazila šokovanému andělu facku, aţ to plesklo. Jak si to představuješ, strávit se mnou noc a ráno se vytratit, jako by se nic nestalo? Běsnící rusovláska vlepila provinilci facku i na druhou tvář a přešla do pištivého tónu. Velmi se snaţila, aby byl co nejnepříjemnější. Jak si myslíš, ţe se teď cítím? Jako nějaká lehká ţenská! Druhou větu 5

6 pronesla s promyšlenou dávkou plačtivé hysterie. Cedrika jiţ opustil prvotní šokovaný výraz a pohotově zareagoval na nabízenou pomocnou ruku. Vytrhl se zaraţeným hromotlukům a pokusil se pláčem se zmítající rusovlásku utěšit ve svém objetí. Ale Simari, drahoušku, musel jsem si zařídit něco důleţitého ve městě a nechtěl jsem tě vzbudit. Vypadala jsi tak nádherně. Simari vzlykla a odstrčila anděla od sebe. Pak jakoby si teprve teď všimla ostatních muţů, upřela na ně obviňující pohled. To kvůli nim? Olbram si rozpačitě odkašlal a schoval kleště za záda. Omlouváme se, dámo, nebudeme vás déle rušit. Jistě si toho máte mnoho co říct. Šlo jen o drobné nedorozumění, které se, jak věřím, nebude víckrát opakovat. Věnoval Cedrikovi, snaţícímu se utěšit hysterickou vzlykající rusovlásku, jízlivý úsměv, luskl prsty a vyrazil i se svými poskoky k ústí uličky. Simari opatrně uchopila podávaný pohár a s poţitkem nasála jemnou vůni ostruţinového vína. Černý anděl byl na dobré jídlo a pití odborník. Zlehka si přiťukli a pohodlně se opřeli o barový pult. Restaurace U prošoupaného střevíce slibovala útulné prostředí, chutné jídlo za přijatelné ceny a po setmění ţivou hudbu a loučemi ozářený parket. Nacházela se na okraji severního Tarn Utu, v části obývané převáţně studenty. Simari s Cedrikem sem zavítali poté, co si ověřili, ţe je rozezlený Olbram se svými pochopy nenechal sledovat. Malá vodnářka cítila povinnost anděla vyplísnit za jeho nezodpovědnost. Doufám, ţe ti ta noc s jeho ţenou stála za to. Jednou na ty kleště dojde a já tady nebudu, abych tě zachraňovala. Uvědomuješ si vůbec, ţe je to podruhé, co tě potkávám a zase lítáš v průšvihu kvůli pletkám se zadanýma ţenskýma? Taky tě rád vidím, kočičátko, věnoval jí Cedrik zářivý pohled. Bledost z 6

7 tváře jiţ dávno vymizela a vystřídal ji obvyklý rošťácký výraz profesionálního svůdníka. Vyrostla jsi a zkrásněla, usrkl ze svého poháru doušek vína a uznale pokývl hlavou, aniţ by z vodnářky spustil oči. Změnila se. Uţ to nebyla ta smutná a trochu ustrašená dívčina, co si pamatoval. Sršela z ní energie, ctiţádost a svým způsobem roztomilá troufalost. Dlouhé, pozvolna sestříhané vlasy barvy ohně se jí vlnily téměř k pasu, v kontrastu k nim z opáleného obličeje zářily velké zelené oči a odpoutávaly pozornost od drobného nosu a bledých rtů. Řečí těla Simari připomínala ţivly, které usměrňovala, vítr a vodu. Při hovoru ţivě gestikulovala a na ţidli nevydrţela sedět chvíli v klidu. Mušličky a korálky našité na hedvábných zelených šatech při kaţdém pohybu tichounce cinkaly. Střih šatů podtrhoval štíhlé, ale zaoblené tvary její taneč ní postavy a Cedrik si znovu uvědomil, ţe uţ to vůbec není ta malá holka, která ho před lety našla na pobřeţí. O téhle ţeně se smaragdovýma očima toho věděl pramálo. Slyšel jsem, ţe jsi zvládla obě zkoušky mistrně. Uţ tehdy před lety jsem říkal, ţe z tebe bude nadaná vodnářka. A kde je vlastně náš přítel Wiento? Pořád ještě bydlí v tvých vlasech? Simari zamračeně upila z poháru doušek vína. Poţádala jsem ho, aby se proletěl po ostrovech a zjistil, zda někdo neshání vodnáře či větroplacha. Měla jsem něc o vyhlídnutého, ale přišla jsem pozdě. A předsudek, ţe vodnařina je čistě muţská profese, mi hledání práce rozhodně neulehčuje, ušklíbla se nehezky. Hmm, tak to se bavíš se správnou osobou. Mám k dispozici slušnou síť informací, a jestli někdo nabízí prá ci, po které tvé srdce touţí, zjistím to. Co by sis tak představovala? Výzvu, něco rozmanitého, co mi umoţní nasbírat dostatek zkušeností pro sepsání Obhajoby. Peníze jsou prozatím aţ na druhém místě. Sálem se rozezněla hudba a Cedrikovi neušlo, ţe Sima ri se podvědomě 7

8 pohupuje v jejím rytmu. Zdá se, ţe víš, co chceš. Dej mi týden, neţ prověřím své zdroje. Týden bych mohla vydrţet. usmála se Simari. Myslím to váţně, kočičátko, zatím nic nepřijímej ani nehledej. Najdu ti práci, na kterou se vyplatí po čkat. Dobře, Cedriku, slibuju. Muzikanti spustili Simarinu oblíbenou skladbu. Dopila poslední doušek a se zájmem pohlédla k parketu, kde se scházeli první odváţlivci. Cedrik seskočil z barové stoličky a okázale se uklonil. Antracitová křídla se zatřpytila v hřejivém světle loučí. Zatančíme si? Vodnářky se nemusel se ptát dvakrát, tanec milovala. Týden plynul jako voda v řece Ráh a Simari si vzala k srdci Cedrikovu radu a nic nesháněla. Naopak, probrala své osobní věci, něco vyhodila, něco darovala a to, co zbylo, sbalila do dvou cestovních pytlů, aby byla připravená vyrazit, kdy bude třeba. Blíţil se večer sedmého dne a po Cedrikovi ani vidu ani slechu. Klid, Simari, Cedrik sliby plní. Když řekl, že se do týdne ozve, udělá to. Pověstí se sice chlubit nemůže, ale jeho slovo má svou váhu. Ještě zbývá celý večer. Wiento, větrný démonek sídlící v Simariných vlasech, se snaţil svou přítelkyni uklidnit. Uţ to byl třetí rok, co se definitivně odstěhoval z hřívy Cedrikova okřídleného koně Vandala, a jestli znal někdo černého anděla opravdu dobře, byl to právě on. Snažím se, ale když já se začínám příšerně nudit. A taky mi docházejí peníze. Jestli Cedrik nic nenašel, budu mít sakra problém, odpověděla mu Simari v myšlenkách, rozmrzele se rozhlédla po svém pronajatém podkrovním pokojíku a dospěla k závěru, ţe uţ v něm nestráví ani minutu. Vytáhla z pytle své vodnářské píšťaly a vyrazila ven. Jen o 8

9 krátkou chvíli později stanula na svém oblíbeném místě ve východní části přístavu, kde se vlny tříštily o ostré útesy do výše mnoha metrů. Simari se sem ráda chodila cvičit v ukáznění ţivlů. Divoká voda ji fascinovala. Naučila se, ţe není nutné ji zcela klidnit, ţe je lepší její vůli a energii pouze vhodně přetvářet a usměrňovat. Pravda, mistři ţivelné magie ji čas od času kárali, ţe její ukázňující styl není příliš bezpečný, ale na druhou stranu, vţdy tvrdili, ţe kaţdý si najde svůj vlastní způsob, jak s vodou komunikovat. Ať uţ je to voda klidná, divoká či temná. Škoda, ţe o temných vodách se toho na univerzitě mn oho neučilo. Její vůle byla příliš silná a destruktivní. Tady u útesů bylo moře hravé, ukáznit ho bylo pro vodnářku zábavné a vcelku snadné. I nyní se pohyb neklidných vln dobrovolně podvoloval melodii Simariných píšťal a ona si jejich energii brala a zas e vracela plynule, v harmonii získané léty cvičení. Wiento se vznášel v bezpečí vodnářčiných kadeří a tiše si pohvizdoval s ní. Déšť padal s nebe v proudech tak hustě a prudce, aţ se okapy střech měnily v rozvodněné potoky. Jednonohý ţebrák Skivr se p racně vyškrábal na velkou dřevěnou bednu uloţenou pod převisem střechy přístavního skladu. Opřel se zády o zeď, skrčil zdravou nohu a pokusil se co nejvíce schoulit před dotěrným chladem. Nebylo to nejlepší místo pro přenocování, ale alespoň mu neteklo za krk a měl přímý výhled na vstupní dveře nedaleké krčmy. Kdyţ nezaspí, mohlo by se mu podařit předběhnout psy, aţ se budou vyhazovat zbytky nedojedeného jídla. K zákazníkům krčmy patřili povětšinou námořníci kotvících lodí, kteří se přišli povyrazit před další plavbou. Obvykle jim ţebrák nevěnoval příliš pozornosti, ale člověka, který právě vyšel ze dveří, si pamatoval. Obráţel jednu krčmu za druhou, dokud mzdu vydělanou na moři nerozházel za pití, na které zval kohokoliv, kdo by mu mohl poskytnout informac e o mořské míšence zvané Melitenai. Vţdycky se našel někdo s falešnou 9

10 informací, kdo se na jeho účet rád napil, dokonce i Skivr jednou cizincovu štědrost zneuţil. Námořník se přesto nevzdával a pokaţdé, kdyţ s lodí kotvil v Tarn Utu, se vydal na svou obchů zku znovu. Proslýchalo se, ţe střídá loď za lodí a stále vyhlíţí svou Melitenai. Snad milenku, sestru nebo moţná ţenu, to nikdo s určitostí nevěděl. Nikomu se nesvěřoval a nikoho si nepouštěl k tělu. Jednou se několik vychytralých hlav smluvilo, ţe ho při tradiční obchůzce přepadnou a oberou o peníze dřív, neţ je stačí rozházet. Špatně pochodili. Ke své škodě opomněli, ţe u pasu nosívá meč. Z pěti útočníků přeţili dva a ti uţ si mohou vydělávat jen ţebráním. Skivrovi přejel mráz po těle, kdyţ se námořník ro zešel jeho směrem, špatné svědomí se probudilo. Přikrčil se ke zdi, kdyţ k němu muţ napřáhl ruku, ale místo očekávané rány mu do klína dopadlo několik mincí. Ţebrák s úlevou tiše poděkoval a v duchu dárci popřál štěstí. Pak se kolem sebe obezřetně rozhlédl a pečlivě uloţil vyţebrané mince do duté části své dřevěné nohy. Déšť neustával celou noc, ale k ránu konečně přešel v drobné mrholení, kvůli kterému jiţ nemělo cenu brát na sebe pršiplášť. Sirenius Tilla, přední výrobce pergamenu, psacích a dekorati vních potřeb pro půlku světa, byl dobře naladěn. Dohasínalo v něm pozvolna nadšení z letu na okřídlené kobylce, kterou mu Cedrik půjčil pro cestu do Tarn Utu. Dobrá nálada se ho drţela navzdory mokrému počasí a faktu, ţe se mu v poslední době příliš nedařilo. Zásluhou pirátů přišel krátce po sobě o dvě ze svých velkých lodí. Podezříval svého bývalého obchodního partnera a současného hlavního konkurenta, ţe si zmizení lodí objednal, ale důkazy proti němu neměl. Ukradené zboţí skončilo na černém trhu a ani p osádka, kterou nechal sloţitě vypátrat a následně vykoupit z otroctví, o svých únoscích nic uţitečného nevěděla. Pokud šlo o zaměstnance, měl Sirenius své 10

11 zásady. Pěstoval a udrţoval si v nich loajalitu a pocit sounáleţitosti s firmou. Ne ţe by měl tak dobré srdce, ale ověřil si, ţe se mu to vyplatí. Ve věci financí si uměl Sirenius spočítat výnosnost kaţdého krůčku. Cedrikovu kurýrní společnost vyuţíval uţ čtyři roky, zvláště pro zprávy z burzy. Na rychlost, spolehlivost a diskrétnost při předávání zpráv či doručování drobných zásilek si nemohl stěţovat. Kdyţ se Cedrikovi při poslední návštěvě zmínil, ţe pro svou nejnovější loď hledá vodnáře a větroplacha, neboť pirátské řádění ho připravilo o některé členy posádky, velmi ho překvapilo, ţe mu černý anděl d oporučil mladou vodnářku bez licence. Svého obchodního partnera si však Sirenius váţil, proto vsadil na jeho úsudek a byl na vodnářku upřímně zvědavý. Cedrik domluvil se Simari schůzku v přístavu. Prý pro ně připravila malou ukázku svých schopností. Sirenius s andělem teď kráčeli po pobřeţí a skalnatý výběţek, kde se měli sejít, se přiblíţil na dohled. Na vrcholu skalky uţ na ně čekala drobná postava. Jakmile je spatřila, zamávala na ně, přesněji řečeno na Cedrika, který odpověděl stejným způsobem. Kdyţ s e vyškrábali nahoru, všiml si Sirenius, ţe vodnářčina rozevlátá hříva zůstala deštěm netknutá. Jakoby se jí kapky deště vyhýbaly. Ti vodnáři, občas mu připadali poněkud malicherní. Potřásl nataţenou rukou a nechal Cedrika, aby je představil. Pak následovali vodnářku po vytesaných schodech na vrchol útesu. Skála oddělovala klidné vody přístavu od divokých vod plných vírů a ostrých drobnějších, ale neméně nebezpečných útesů. Třímetrové vlny se tříštily o skálu a pěna stříkala aţ k Simariným nohám. Sirenius raději poodstoupil od okraje skály, neboť se mu z běsnícího vodního kotle pod ním zatočila hlava. Kdyby tam dolů spadl, čekala by ho rychlá a jistá smrt. Jak couval, narazil stehny do něčeho tvrdého za sebou. Otočil se a zjistil, ţe je to malá dřevěná loďka s jednoduchou plachtou. Simari se pevně rozkročila na okraji útesu a zvedla píšťaly ke rtům. 11

12 Magie zbarvila bělmo jejích očí smaragdovou zelení, Wiento vzrušeně povlával v jejích ohnivých vlasech. Najednou vodnářka vůbec nepřipomínala tu drobnou neškodnou studentku, se kterou se Sirenius vítal před několika okamţiky. Nad vodou se rozezněla hravá melodie. Působila poněkud chaoticky a voda tam dole divočela. Pozvolna se tu a tam začal opakovat jednoduchý nápěvek a vlny se mírnily a postupně slévaly jedna v druhou. Nápěvky se také slily v jeden, hudba zvolnila, ale zesílila. Pod nimi se jiţ netříštily vlny, ale jednolitá hladina se vzdouvala nahoru a dolů jako pulsující masa, aţ dosáhla okraje útesu. Sirenius překonával nutkání před blíţící se vodou prchnout, zdálo se, ţe co chvíli musí moře vystoupit na břeh a spláchnout je s sebou dolů. Málem nadskočil leknutím, kdyţ vedle sebe ucítil pohyb. To Cedrik na Simarino pokývnutí tlačil loďku k okraji útesu, aby ji tam plynulým pohybem odstrčil na vzdouvající se hladinu. Melodie píšťal přešla v táhlý tón a loďka na okamţik strnula na vrcholu obrovské vlny, na kratičkou chvíli, která Simari postačila k nalodění. Tón přešel v poklidnou, laskavou melodii a vlna klesla dolů. Simari prokličkovala s loďkou kolem skalních zubů, obeplula obvod kotle a pak opět nechala vodu vystoupat k okraji útesu. S Cedrikovou pomocí vytáhla loďku na břeh. Závěrečnou veselou melodii zahrála moři pro radost a jako poděkování a nechala ho klesnout zpět do dovádivých vln. Vodnářčiny oči opět získaly svou přirozenou barvu, píšťaly si pověsila přes rameno. Byla se svým výkonem spokojená. Sirenius kráčel po boku černého anděla mlčky, jako by byl myšlenkami někde úplně jinde. Cedrik ho po očku sledoval a v duchu se usmíval. Znamenalo to, ţe obchodník zuřivě kalkuluje a pečlivě zvaţuje moţné důsledky svého příštího rozhodnutí. Simari napjaté ticho rozčilovalo, mračila se jako bouřkový mrak. Čekala na nějakou reakci na svou ukázku, ale místo toho teď beze slova 12

13 vysvětlení spěchali po kamenité cest ě, aniţ by tušila kam. Snaţila se udrţet krok s oběma muţi a svůj vztek na uzdě. Zastavili se aţ v loděnici, kde Sirenius konečně promluvil. Nechávám stavět dva trojstěţníky. Větroplach by měl být dokončen zítra a pozítří se chystá jeho křest. Druhá loď b ude hotová za dva týdny. Říkám jí Tormenta. V jednom z jazyků to znamená Bouře. Je tak trochu experimentem, posledním dílem mistra Brentaga, neţ předá ţivnost svému synovi. Vypadá nádherně, co myslíte, Simari? S pýchou v hlase ukázal Sirenius rukou na lo ď zhotovenou z tmavého dřeva baptistanu. Vodnářčin zamračený pohled utkvěl na rozestavěné krásce a rázem se rozjasnil. Oči rozevřela úţasem dokořán. Oddělila se od svých společníků a chvatně zamířila k lodi. Přes nadávky tesařů se vyšplhala na palubu a prolézala jednotlivé části elegantního trojstěţníku. Pohladila kormidelní kolo, pokochala se pohledem na stěţně a ráhnoví, vlezla do podpalubí a zkoumala stavbu ţeber i dokončovaného vnitřního bednění, uchycení stěţňů v kýlu a odlišnosti od standardních obcho dních lodí. Neodolala nutkání vstoupit na vodnářskou plošinu a pohladit čelen, pod nějţ právě připevňovali řemeslníci vyřezávanou figuru písaře, znak Sireniovy firmy. Obdivovala dílo mistra Brentaga. Byl jediným stavitelem, jehoţ lodě nikdy nešly ke dnu kvůli konstrukční chybě. Měl pro dřevo a vodu cit. Vţdycky si představovala, ţe jednou bude mít loď od tohoto mistra. Simari, ozvalo se za jejími zády, aţ sebou trhla. Musíme jít, usmíval se Cedrik. Uţ jsme tu přes hodinu a zmíráme hlady. Tentokrát byla cestou do města duchem nepřítomna Simari a Sirenius se mračil a něco si bručel pod fousy. Cedrik si v myšlenkách povídal s Wientem a oba se upřímně bavili. 13

14 Restaurace U tří růţí, kterou Cedrik pro společný oběd vybral, měla venkovní zahrádku krytou dřevěnou stříškou s podpěrnými sloupy obrostlými exotickými květinami. Působila útulně, aţ lehce kýčovitě a patřila k těm, které si ze svých brigád studenti zpravidla nemohli dovolit. Simari se chovala jako pravá dáma a při pohledu na ceny v jídelním lístku nedovolila své čelisti poklesnout, ani neprotočila panenky. Zachránilo ji Sireniovo prohlášení, jímţ oba své společníky na oběd pozval. Jakmile číšník donesl kvalitní červené víno a lahodně vonící pečínku, atmosféra se uvolnila a po několika formální ch hláškách o počasí přešla Simari k věci. Sirenie, vţdycky mi vrtalo hlavou, proč nepřepravujete do vzdálenějších oblastí nebeskými koráby, bylo by to přeci rychlejší a levnější neţ doprava po moři. Nebo se mýlím? Nemýlíte. Důvody jsou zcela osobní. Před lety jsem se dostal do sporu s nebeským klanem a rozhodl se s tou bandou stýkat co nejméně. Vystačím si i bez nich. Aţ na jednu výjimku, podívala se vodnářka významně na černého anděla. Ale Simari, víš přeci, ţe já se za součást té nebeské bandy ne povaţuji, ohradil se Cedrik dotčeně. Sirenius vytáhl z kapsy svého kabátu kousek pergamenu, na kterém měl několik poznámek. Musím se před setměním vrátit na svůj ostrov, proto nebudu déle odkládat naše jednání. Vaše schopnosti mě zaujaly a rád bych vám u činil nabídku. Poslouchám, naklonila se Simari blíţ k obchodníkovi, aby jí neuniklo nic podstatného. Jistě jste slyšela, ţe se v poslední době potýkám s útoky pirátů. Obávám se, ţe tento problém se hned tak nevyřeší. Říkám vám to proto, abyste měla moţnost posoudit své schopnosti a rozhodnout se, zda takové riziko 14

15 chcete podstoupit. Loď bude připravena k vyplutí příští týden. Do té doby budete mít čas k nastudování map a tras. Pokud jde o finance, platím vodnářům standardní plat plus podíl na zisku z kaţdé prodané zakázky, kterou dopraví včas. Pokud jste tak dobrá, jak říká Cedrik, můţete si za rok vydělat na vlastní loď. Co vy na to? Simari chvilku mlčela. Pak se zhluboka nadechla, sbírajíc odvahu pro vlastní návrh. Velice si cením vaší nabídky, Siren ie. Jak jsem pochopila, chcete, abych se plavila na Větroplachovi. Já vás ale ţádám, abych se mohla plavit na Tormentě. A také bych chtěla poţádat o předkupní právo, pokud byste ji kdy prodával. Ta loď je mistrovské dílo stavěné tak, ţe bychom se neomezovaly navzájem, se mnou na palubě by mohla být prakticky nepolapitelná! Simarina prudká reakce obchodníka poněkud zaskočila. Čekal prosté ano a místo toho se dočkal nanejvýš troufalého protinávrhu. Poloţil sklenici, kterou doposud drţel v dlani, na stůl tak rázně, aţ víno vyšplíchlo na bílý ubrus. Zdá se, ţe si neuvědomujete, co po mě ţádáte! Přišel jsem o lodě pod vedením zkušenějších vodnářů! Vodnářce se vehnala horkost do tváře a stěţí se ovládla, aby na obchodníka nezačala křičet. Ztlumila raději svů j hlas, naklonila se k Sireniovi přes stůl a zblízka se mu podívala do očí. Garantuji vám, ţe pokud budu velet na Tormentě já, piráti ji nikdy nedostanou. Vsaďme se! Cedrik, který diskuzi se zájmem naslouchal, v pobaveném údivu zdvihl obočí a vyčkával obchodníkovu reakci. Sirenius byl velice chytrý muţ. Velice pragmatický a logicky zaloţený. Málokdy ustupoval od svých poţadavků a záměrů. Jednu slabost ovšem měl. Sázky. Nesázel se často, ale pokud někdo nahodil zajímavou návnadu, chytil se. Opětoval vodnářčin vyzývavý pohled. 15

16 A o co se chcete vsadit? Rusovláska se posadila zpět na ţidli a sloţila ruce na prsa v defenzivním gestu. Jestli za rok od spuštění na moře bude Tormenta nadále nepolapená a nepotopená, toho dne se stane mým vlastnictvím! A pokud ne? Co dáte na oplátku? Vrátím vám provize a další rok budu pracovat jen za základní mzdu. Pokud kývnu, mám čekat ještě nějaké další poţadavky? Jsem vodnář i větroplach, dejte mi jeden a půl platu a ušetříte za větroplacha. Naše ujednání chci podloţit smluvně a později pouţít pro svou Obhajobu. A posádku si chci vybrat osobně, pokud za ni mám ručit. Sirenius si zamyšleně udělal několik poznámek na pergamen a tvářil se, ţe nevnímá Cedrikův pobavený úšklebek. Po chvilce mlčení konečně zvedl hlavu a tiše odpověděl. Víte, Simari, svěřit loď do rukou tak mladé a nezkušené osoby je jako sázka na divokou kartu. Na druhou stranu musím přiznat, ţe svých největších úspěchů bych nikdy nedosáhl bez riskantních rozhodnutí. Ač se tak moţná nezdálo, vím, ţe to představení nad útesy nebyla jednoduchá záleţitost, uţ jsem viděl mnohé vodnáře při práci. Souhlasím se vším. Simari se málem zatočila hlava. Snaţila se plně vstřebat fakt, ţe její neskutečně drzý návrh byl právě odsouhlasen. Vytřeštěně sledovala Sirenia, kterak mává na číšníka, aby s ním vyrovnal účet. Kopla do sebe zbytek vína a soustředila se na dýchání. Hlavně neomdlít štěstím, to by byl trapný závěr jednání. Její nový zaměstnavatel energicky vstal o stolu, napřáhl k ní ruku a povzbudivě se usmál. Zítra za vámi pošlu právníka, aby sepsal detaily smlouvy, předal vám hotovost potřebnou k zařízení všech věcí a tak podobně. Máte čtrnáct dnů na najmutí posádky, dohled nad převzetím Tormenty také nechávám 16

17 tímto na vás. Nejpozději za tři týdny vás budu očekávat na svém ostrově s prvním nákladem. Nebudete litovat, Sirenie, pevně stiskla podávanou ruku. V to pevně věřím. Simari kráčela ulicemi východního Tarn Utu snaţíc se konečně uvěřit svému štěstí. Ještě předevčírem si téměř začínala zoufat a dnes uţ měla úţasnou práci a k tomu i naději na získání poslední lodi mistra Brentaga. Nedočkavě se vrhla na plnění prvního důleţitého úkolu sestavení posádky. Ve svém nadšení nemoudře sama sebe přesvědčila, ţe za bílého dne budou ulice staré čtvrti poměrně be zpečné, a proto na pochůzky vyrazila bez doprovodu, jen s Wientem povlávajícím v hustých vlasech. V holínce ji do lýtka tlačila ukrytá dýka a v mošně u pasu o sebe decentně cinkaly tři ocelové kuličky velikosti vlašských ořechů. V případě nouze vodnářka dokázala pouţít své telekinetické schopnosti k boji, ale jako vţdy doufala, ţe toho nebude třeba. Za chůze si pročítala seznam adres, které ji Sirenius poslal po jednom z Cedrikových kurýrů spolu s plány a trasami cest. Jiţ se jí podařilo promluvit s většinou námořníků, kteří přeţili potopení Sireniovy Střelky, zbývalo několik posledních jmen. Vodnářka hodnotícím zrakem vzhlédla k nebi. Moţná by měla další pochůzky nechat na ráno, začínalo se pováţlivě šeřit. Máme společnost, Simari, za rohem číhá několik pobudů, démonek vzrušeně rozevlál vodnářčiny vlasy. Sakra, zaklela v duchu, uţ je to tady. Povolila šňůrku u mošničky a nenápadně odjistila pouzdro dýky. Zabočila vpravo ve snaze se číhajícím se pobudům vyhnout, ale na konci uličky se ve svitu 17

18 zapadajícího slunce objevily siluety několika postav. Uhnout uţ se nedalo kam a cesta zpět byla také obsazena. Simari napočítala sedm otrhanců. Čtyři měla za zády, tři před sebou. Někteří byli ozbrojeni noţi, jiní klacky, rozhodně však nepůsobili dojmem, ţe by přiš li jen tak na kus řeči. Vodnářka nečekala, aţ ji sevřou mezi sebou. Jen malinko se soustředila a bělmo jí zalila smaragdová zeleň. Mávnutím pravé ruky přiměla vylétnout ocelové kuličky z mošny a nechala je levitovat nad svým pravým ramenem. Vyrazila k ústí uličky, kde stály tři osoby. Záda si kryla zdí a spoléhala na včasné varování větrného démonka, kdyby se ti vzadu o něco pokusili. Rozhodla se prorazit bariéru a pak utíkat, co to půjde. Přešla do běhu a prudce mávla paţí. Kuličky vzápětí tupě narazily na lebeční kosti a trojice se takřka naráz zhroutila v bezvědomí k zemi. Simari rychlým gestem přivolala kuličky k sobě a běţela dál směrem, kde tušila východ z téhle zpropadené čtvrti. Vnímala funění a nadávky za svými zády, ale neodvaţovala se zastavit, ab y se ohlédla. Zahnula vlevo a pak doprava. Slyšela sílící hluk přístavu. Musela být jiţ blízko bezpečí, ale poslední z uliček, do které vběhla, byla slepá. Simari šťavnatě zaklela a otočila se zády ke koncové zdi. Pronásledovatelů nečekaně přibylo. Postup ovali směrem k ní. Klidně a jistě, dobře věděli, ţe nemá kam utéct. Banda zlodějů a hrdlořezů se bavila na její účet. Tak co podnikneš teď, slečinko? usmál se jeden z nich a špičkou noţe si uhladil mastný knír. Vodnářka si povzdechla. Tak nerada se uchylovala k násilí. Švihla zápěstím a kuličky našly své cíle. Houf otrhanců jako na povel vyrazil proti ní. Aţ příliš rychle. Simari nechala dopadnout ocel na zem, jen by ji zdrţovala. Vztekle zaječela a nad dlaněmi svých rukou zformovala modře elektrizující koule. Mrštila jimi do davu a v místech, kam dopadly, zůstaly mezery po dalších omráčených. Útočníci se s mručením stáhli, ale stále jich bylo víc neţ dost. 18

19 Moc si s nimi hraješ, děvče, ozvalo se z opačné strany, za zády útočníků. Následovalo táhlé skřípění meče vytahovaného z pochvy. Nevidíš, ţe trpí nedostatkem ţeleza v krvi? Část lůzy se oddělila a obklíčila příchozího. Simari na něj pořádně neviděla, ale to nebylo podstatné. Získal jí čas. Čím blíţ se kolem ní útočníci stahovali, tím více výboje, které proti nim sesílala, pálily a zraňovaly. Do její těsné blízkosti se dostali jen tři rváči. Počkala, aţ se dostanou na dosah a pak kolem sebe vztyčila ohňový štít. Vzduch prořízly výkřiky bolesti a začpěl pach spáleného masa. Šermíř si mezitím docela obstojně poradil se zbytkem bandy. Pět muţů se snaţilo odplíţit z dosahu jeho meče, zanechávaje za sebou tmavé stopy od krve, a poslední dva se protivníka pokoušeli zasáhnout ţeleznými tyčemi. Simari se dělalo mdlo z pachu krve a spáleného masa a bylo jí jasné, ţe ti nešťastníci to mají předem spočítané. Nestála o další mrtvoly. Vykřesala ze sebe poslední zbytky energie a rozhýbala ocelové kuličky. Sotva se bezvědomá těla sesula k zemi, zatočila se jí hlava. Uvědomila si, ţe pod vlivem adrenalinu úplně zapomněla dočerpávat vynakládanou energii. Stav vyhoření se hlásil o slovo. Sakra, zaklela nahlas a popošla několika vrávoravými krůčky k neznámému zachránci. Usmála se na něj a pak se jí podlomila kolena. Tak tak ji stihl zachytit do náručí. Probrala se o několik hodin později, kupodivu ve svém podkrovním pokojíku. Chvilku jí trvalo, neţ si uvědomila, co se stalo. Vzpomněla si na cizince, který ji zachránil. Opatrně vstala a protáhla se. Seběhla dolů na recepci penzionu, aby se poptala po tajemném zachránci. Rec epční mlčky ukázala do rohu salonku, kde v hlubokém ušáku poklimbával asi pětatřicetiletý muţ v odřených koţených kalhotách a koţené, cvočky pobité haleně bez rukávů. Na odhalené kůţi paţí byl patrný nespočet jizev, zřejmě z utrţených bojů a šarvátek. Několik drobných jizev bylo 19

20 patrných i kolem obočí a na spáncích, dlouhé vlasy staţené z obličeje do ohonu, nic neskrývaly. Navzdory ošuntělému zevnějšku pochva na meč i zbraň samotná se zdály být udrţovány v dokonalém stavu. Simari si uvědomila, ţe šermíř tak docela neklimbá, ţe ji pozoruje zpod přivřených víček. Věnovala mu zářivý úsměv a napřáhla k němu ruku. Chtěla bych vám poděkovat za záchranu. Bez vás bych neměla šanci. Komu vděčím za svůj ţivot? Jmenuji se Tarkin, děvče. Já jsem Simari Ardente. Co pro vás mohu udělat? Usadila se do křesla naproti Tarkinovi. Muţ si poposedl, levačkou si pohrával s hlavicí meče poloţeného přes stehna. Vlastně jsem se za tebou chystal. Sháním práci na lodi a doslechl jsem se, ţe dáváš dohromady posádku. Vodnářka se rozhodla, ţe si jeho tykání nebude brát osobně, koneckonců, bylo by pošetilé bazírovat na tykání u člověka, který jí zachránil ţivot. A co umíš, Tarkine? Ode všeho trochu, plavím se po moři rok a půl a beru, co se namane. Hledám lodě, které se plaví po rozličných trasách. Zvyšuje to mou šanci najít jednu osobu. Co umím opravdu dobře, to jsi viděla. Valnou část ţivota jsem strávil jako voják nebo ţoldnéř. Myslím, ţe bych tě mohla zaměstnat jako ochranku na souši, pokud jde o práci na lodi, sháním druhého kormidelníka. Mimochodem, jak jsi věděl, ţe mám potíţe? Byla to náhoda, ţe jsi šel kolem té uličky? Slyšel jsem hlas ve své mysli. Dětský hlas, který mě ţádal o pomoc a navedl mě k tobě. Říkal, ţe se jmenuje Wiento. Zatímco jsi spala, dělal mi společnost. Takže i mě teď slyšíš? promluvila vodnářka k Tarkinovi beze slov. Slyším, odpověděl jí druhý kormidelník stejným způsobem. Je to jediný dotek magie, kterým jsem byl počastován. 20