Historické mapy a stavební plány

Transkript

1 Projekt oblasti podpory OP VK Další vzdělávání Historické mapy a stavební plány Martin Ebel metodika přednášky

2

3 I. Obecně uvod, délkové míry Znalost historických map a plánů a jejich čtení lze využít pro řadu oborů: - dějiny umění s důrazem na dějiny architektury; - dějiny stavitelství; - speciální historické výzkumy (např. stavebněhistorické průzkumy, různé ekologické průzkumy, speleologické průzkumy a řada jiných) Na historických mapách a plánech jsou používány odlišné míry. V podstatě do konce 18. století se převážně používá český loket. Od konce 18. století v rámci unifikace v habsburské monarchii dochází k přechodu na dolnorakouskou soustavu měr (např. z důvodů celních, pro rovné podmínky pro dodávání rozpočtů při výběrových řízeních aj.) Historicky běžně používané délkové míry (tučně nejčastější): a) české zemské míry SÁH LOKET STOPA PALEC MÍRA 1 sáh 3 lokty 6 stop 72 palců 1,7778 m 1 loket 2 stopy 24 palců 0,5927 m 1 stopa 12 palců 0,29635 m 1 palec 0,0247 m a) české zemské míry postupně zaváděná po roce 1765, užívaná do roku 1875, poté nástup metrické soustavy SÁH STOPA PALEC MÍRA 1 vídeňský sáh (Klafter; 1 ) 6 stop (6 ) 72 palců (72 ) 1,89648 m 1 stopa (Schuh; 1 ) 12 palců (12 ) 0,31608 m 1 loket (Elle) 0,777 m 1 palec (Zoll; 1 ) 0,02634 m Dolnorakouský loket je používán spíše okrajově. Na plánech jsou míry označovány následovně. Sáh ; stopa, palec - (1 sáh, 2 stopy, 3 palce = ). Rokem 1875 nastupuje metrická soustava. Na základě užití sáhové či metrické soustavy lze automaticky datovat plán před či za rok Ostatní míry jsou okrajové. U italských stavitelů, kteří přišli do Čech, se objevuje okrajové využití italských měr. Rovněž okrajové je využití pevnostních měr v pevnostním stavitelství, importované přes francouzskou pevnostní školu (1 pevnostní sáh = 1,95 m). Historické mapy a stavební plány 3

4 II. Celkové plány Čech, Moravy a Slezska Vojenská mapování. Fyzicky ve Vídni (Kriegsarchiv), dnes přístupné webovou aplikací: 1. vojenské mapování - josefské a (rektifikace severních Čech), měřítko 1: Doprovodný text je připravován k vydání. Meze použití: první systematické zmapování Čech a Moravy s ohledem na vojenské účely. Ideální pro poznání historického trasování cest, kvalitu silnic / cest a inženýrských děl (mostů apod.) na cestě (zvláště v kombinaci s doprovodným textem). Pro poznání sídel poměrně nepřesné (jasně patrné parky, hospodářské dvory). 2. vojenské mapování - Františkovo , měřítko 1: Zpřesnění, z hlediska výzkumu stave však již nemá větší význam 3. vojenské mapování - Františko-josefské (Morava a Slezsko), (Čechy), měřítko 1 : Platí totéž. Další mapy: Další mapy (s výjimkou katastrálních) jsou vesměs velmi rozptýlené. Větší celky tvoří soubory silničních map z 18. a začátku 19. století vzniklých v souvislosti s úpravou a napřimováním nejdůležitějších komunikací (většina map dnes v Národním archivu, Sbírka map a plánů). Poměrně dobře jsou zmapovaná montánní díla (NA, Sbírka montánních map a plánů), dále ze splavňování vodních toků aj. Z hlediska výzkumu staveb mají větší význam dnes značně rozptýlené raabizační mapy vesnic (v rámci raabizace na panstvích měst, zrušených klášterů aj.). III. Mapy katastrální Staré katastrální mapy v dnešním slova smyslu jsou přílohou v pořadí čtvrtého katastru vypracovaného z daňových důvodů. Předchozí katastry, tj. berní rula v Čechách ( ) a její protiváha - lánové rejstříky na Moravě ( ), tereziánský katastr (od 1713 v Čechách a od roku 1758 na Moravě, josefský katastr ( ) (až na nečetné výjimky u tereziánského katastru) neměly mapové přílohy. Teprve stabilní katastr jak první má kromě písemného elaborátu, kde je základ protokol stavebních a pozemkových parcel, mapové přílohy. Mapování pro účely stabilního katastru postupně proběhlo v celé monarchii, dříve byly zmapovány oblasti blíže k Vídni (zde začátek mapování 1817), posléze pokračovalo mapování. Morava byla zmapována v letech , Čechy Měřítko je odvozeno od sáhových měr, základem je 1:2800 (1 palec na mapě = 40 sáhů v terénu). Intravilány všech významných měst a dále vesnic z první etapy mapování mají podrobnější měřítko 1:1440. Historické mapy a stavební plány 4

5 Pořadí map a jejich charakteristiky ukazuje následující tabulka: POŘADÍ MAPY NÁZEV POZDĚJŠÍ ÚPRAVY Mapy rukopisné CITACE 1. indikační skica ano NA (event. MZA), IS 2. originální mapa SK ano ÚGAK (tzv. libočanské) Převedení do litografie 3. (-5) císařský otisk ne ÚGAK, cís. Otisk (3. -) 4. (-5.) slepé litografické mapy ne (3.-) 5. reambulované mapy ano NA (event. MZA), SKM-B (event. i jinde), NA (event. MZA), SKM-D (reambulované) Uvedena popisná i parcelní čísla značně znejasněna pozdějšími změnami reambulancemi z následujících desetiletí Znejasněny pozdější reambulací, uvedena parcelní čísla Čistý stav k roku pořízení mapy (kromě nepodstatných výjimek železnice pod.), uváděna jen parcelní čísla Čistá nekolorovaná litografie bez parc. čísel Zakresleny změny po pořízení katastru. Výše uvedená tabulka představuje jen nejpodstatnější řady katastrálních map. Další kopie rozptýleny. Zkratky: NA Národní archiv; MZA Moravský zemský archiv. UGAK Ústav geodézie a katastru, IS indikační skici (archivní fond); SKM-A Staré katastrální mapy, řada A, (archivní fond); SKM-B Staré katastrální mapy, řada B, (archivní fond), Barevnost: Silnice, kamenné mosty, zděné budovy měly být zakreslovány světlým karmínem, veřejné budovy silným karmínem, hlavní fronty budov silnějším karmínem. Dřevěné budovy měly být dle předpisu zakresleny světlou žlutou, u dřevěných obytných budov byla hlavní fronta naznačená tušovou linkou. Praxe však dokazuje, že užití obou barev nekopíruje skutečně použitý stavební materiál, zcela běžné jsou prokazatelně dřevěné objekty zakreslené světlým karmínem, výjimečně i opačné případy prokazatelně kamenných staveb zakreslených žlutě. Při terénních pracích bylo při volbě barvy přihlíženo ke zjevné požární závadnosti či nezávadnosti objektu (tj. dřevěné domy se zděným komínem jsou zakresleny červeně!). Pole byla zakreslena nažloutle hnědým odvarem ze silně pražené kávy. Zahrady byly tmavě zelené, louky středním odstínem téže barvy a pastviny slabým odstínem téže barvy, lesy slabou, bledou černou tuší. Veškeré vodní plochy včetně tekoucích měly být světle modré, pouze tmavší barvou měly být vyznačeny hráze. Hliniště, jíloviště, pískovny, rašeliniště byly hněděm skaliska, pustiny apod. bez barviva. Další barvy nejsou podstatné. Historické mapy a stavební plány 5

6 Podrobné srovnání základních dvou řad SK z let pro Čechy měřítko: 1:2880 (vychází z přepočtu: 1 palec na mapě = 40 sáhů v terénu) Indikační skica Císařský otisk Uložení Národní archiv (dříve Státní ústřední archiv) v Praze, 1. oddělení Adresa Milady Horákové 133, Praha 6 Otevírací hodiny Objednávky Fotokopie Po, st.: 9,00-18, 00; út., čt. 9-16, pá: 9 12, poslední pá v měsíci zavřeno Připraveno do 3 dnů po objednávce (k fondu je inventář) A-3, A-4 na počkání v dopoledních hodinách, černobílé i barevné Ústřední archiv zeměměřičství a katastru Pod sídlištěm 9/1800, Praha 8 Kobylisy Po, st.: 8-12, 13-17, út., čt. 8-12, Připraveno okamžitě Fyzický stav map, čitelnost U frekventovaných map horší Velmi dobrá Uváděna katastrální čísla parcel Ano Ano Uváděna popisná čísla domů Ano (červeně) Ne Pozdější změny na mapě Ano. Změny v zakreslené do pol. padesátých let 19. stol. obrys červeně, plocha světle červeně; změny pozdější obvykle šrafurou (se řadou odchylek). Ne Podrobnější měřítko (1:1440, event. 1:960, 1:720) Digitalizace Ano (intravilány větších měst a některých vesnic v jižních Čechách), někdy však v deformované podobě. Většinou se předkládá CD disk. A-1, A-3, A-4 na počkání, černobílé Ne vt. IV. Stavební plány Nejstarší dochované stavební plány ke stavbám na našem území několik parléřovských plánů z 14. století. Většina archiválií shořela při požáru Pražského hradu Pro druhou polovinu 16. století dochovány plány z Hradu a z císařských komorních panství. Větší množství plánů se zachovalo až z doby po třicetileté válce, směrem k dnešku počet zachovaných plánů přibývá. Stav dochovanosti historických plánů je různý u rozličných skupin objektů. Schopnost vyhotovit kvalitní stavební plán byla samozřejmostí u stavitelů působících ve větších městech. Vyhotovení plánů bylo zvláště od 18. století obvyklou součástí mistrovské zkoušky. Venkovští zedničtí mistři do konce 18. století stavěli obvykle bez potřeby plánu. Do této situace zasáhly na přelomu 18. a 19. století státní tlaky na změnu projekce a zvyklostí s nimi spojenými. Historické mapy a stavební plány 6

7 Z úředních nařízení jsou následující nejpodstatnější: 1787: dvorský dekret požaduje dodání plán pro novostavbu; 1791: guberniální nařízení požaduje zakreslení půdorysu a řezu staré budovy; 1795: barevné odlišení starého a nového zdiva (zatím bez předepsání barev); 1828, 1837: sjednocení barev na plánech (staré šedě, nové červeně, bourané žlutě). Souběžně však na kvalitu výkresové dokumentace má velký vliv vzestup školství, kde projekce byla součástí školní výuky v piaristických, ale i jiných školách. Plány kostelů Přestavbu či novostavbu obvykle zadával investor (příslušná městská rada, vrchnost atd.). Po zajištění financí schvalovala stavbu příslušná biskupská / arcibiskupská konzistoř. Ve výsledku jsou dochovány plány jak v archivech investorů, tak patřičné fary /děkanství, někdy v archivu příslušné konzistoře. Od počátku 19. století v projekci kostelů na panstvích pod určitým dozorem státu (komorní, náboženského fondu, nejvyšší purkrabství aj.), dozorovalo či projektovalo zemské stavební ředitelství či jeho zástupci u krajských úřadů krajští inženýři. Pro druhou polovinu 19. století se projekty dostávají do archivů patřičných úřadů státní správy (nejčastěji okresních). Kostely a plány (největší sbírky): - Národní archiv: Archiv pražského arcibiskupství. - Státní oblastní archivy: archivy velkostatků. - Státní okresní archivy: archivy měst, archivy far / děkanství. Plány klášterů Projekty pro výstavbu obvykle schvaloval patřičný představený řádu. U některých řádů (např. kapucíni) jsou projekty velmi dobře zachovány. V rámci josefínských reforem byla řada klášterů zrušena a určena k novému využití pro školy, nemocnice, kasárna aj. V rámci zrušení byla řada klášterů poměrně přesně zaměřena. Kláštery a plány (největší sbírky): - Národní archiv: archivy řádů. - Státní oblastní archivy: archivy klášterů. Plány staveb stavěných ve vrchnostenské režii Do této kategorie náleží celé spektrum panských sídel, tj. hrady, zámky, tvrze, paláce, a dále veškeré objekty vrchnostenského podnikání ve vlastní režii vrchnostenské hospodářské dvory s celým zázemím, pivovary, vinopalny, objekty lesního hospodářství a řada dalších. Plánová dokumentace je obvykle ve velkostatkových fondech, méně v rodinných archivech. Celkově jsou však značné rozdíly mezi stavem zachování velkostatkových fondů (obecně platí, že jsou mnohem lépe zachovány registratury velkých významných rodů). U staveb této kategorie je poměrně typické, že jsou zachovány spíše plány nerealizované, eventuelně nerealizovaných variant plán pro realizovanou variantu zanikl, obvykle nepřečkal provádění stavby. Stavby ve vrchnostenské režii a plány (největší sbírky): - Státní oblastní archivy, archivy velkostatků, rodinné archivy. Historické mapy a stavební plány 7

8 Plány městských objektů Ve městech jsou dva základní typy objektů obecní a soukromé objekty měšťanů. Mezi obecní náležely kromě radnice především opevnění, dále obecní domy a řada dalších. Plánová dokumentace pro 18. století je obvykle dost řídká, přibývá až od počátku 19. století. Soukromé stavby měšťanů měly mít teoreticky od roku 1787 plán, dochování plánové dokumentace je do cca čtyřicátých let 19. století poměrně vzácné. Plošný nárůst množství plánů narůstá obvykle od roku 1869 v souvislosti s přechodem úlohy stavebního úřadu z okresů na obce. Městské objekty a plány (největší sbírky): Státní okresní archivy: archivy měst. Stavební úřady: stavební archivy. Plány vesnických objektů Dvorský dekret z roku 1787 požadující u vesnických objektů rovněž plán byl sice platný, avšak ještě pro první polovinu 19. století je dochovanost projektu (v registraturách velkostatků s ohledem na skutečnost, že nařízeným stavebním úřadem byl patřičný vrchnostenský úřad) spíše řídká. Teprve s přechodem této agendy na okresní úřady po polovině století jejich množství přibývá. Od roku 1869 přechází i zde tato agenda na obce. Vesnické objekty a plány (největší sbírky): - Státní oblastní archivy: archivy velkostatků. - Státní okresní archivy: archivy okresní a obecních úřadů. Mimo výše zmíněné hlavní kategorie existují archivy s rozsáhlými plánovými sbírkami, které nepatří do žádné skupiny: Pevnosti a veškeré vojenské objekty: - Vojenský historický archiv. Pozůstalosti významných architektů a stavitelů od druhé poloviny 19. století: - Národní technické muzeum, Archiv architektury a stavitelství Muzea architektury a stavitelství. Objekty na Pražském hradě a komorních panstvích: - Archiv Pražského hradu. Webové adresy: Katastry, základní historické míry, tabulky aj: Vojenská mapování: Stabilní katastr císařský otisk: Pravidelně aktualizovaný adresář archivů: Archivní fondy a sbírky v České republice (vyhledávání) (PEvA): Základní literatura: Ebel, Martin: Stabilní katastr informační souhrn. Dějiny staveb 2004, Plzeň 2005, s Semotánová Eva kol.: Historický atlas měst ČR (nyní 24 sv.), podrobnosti: Historické mapy a stavební plány 8

9 Historické mapy a stavební plány 9

10 Historické mapy a stavební plány metodika přednášky PhDr. Martin Ebel Ph.D. ředitel Muzea architektury a stavitelství Národní technické muzeum Kostelní 42, Praha 7 Tel.: martin.ebel@ntm.cz Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, Hradec Králové 1 tel.: , opvk@muzeumhk.cz